4 Tdo 917/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. října 2009 o
dovolání obviněného X. T. N., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19.
3. 2009, sp. zn. 9 To 52/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu
pod sp. zn. 7 T 170/2008, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného X. T. N. o d m í t
á .
Obvinění X. T. N., X. T. N. a V. T. N. byli rozsudkem Okresního soudu v Chebu
ze dne 23. 12. 2008, sp. zn. 7 T 170/2008, odsouzeni pro trestný čin nedovolené
výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle ustanovení § 187
odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., jehož se dopustili tím, že všichni společně
nejméně od poloviny července 2008 do 4. září 2008 v A., část M., okres Ch., v
rodinném domě patřící obviněnému X. T. N., který další dva obvinění v uvedené
době užívali k bydlení, bez povolení za použití umělého osvětlení, zavlažování,
zabudované ventilace, klimatizace a vytápění, za použití speciálních hnojiv a
chemických přípravků podporujících růst rostlin ve speciálním substrátu
způsobem tzv. in door pro další osoby pěstovali a přechovávali rostliny konopí
setého, konkrétně 510 ks této rostliny o velikosti od 10 cm – 130 cm, určené k
dalšímu zpracování a následné distribuci, když celková hmotnost zajištěného
konopí po vysušení činila 22 830,7 gramu a obsahovala celkem 197,24 gramu
účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu (dále jen delta-9-THC), přičemž
konopí je jako omamná látka zařazeno do seznamu IV. Úmluvy o omamných látkách a
je vedeno jako omamná látka v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových
látkách, ve znění pozdějších předpisů, a jeho účinná látka delta-9-THC je jako
psychotropní látka zařazena do seznamu II. Úmluvy o psychotropních látkách a
uvedena jako psychotropní látka v příloze č. 5 zák. č. 167/1998 Sb., o
návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, když obviněný X. T. N. se
společně s dalšími nezjištěnými osobami podílel již v průběhu června 2008 na
přípravě domu, jeho zařízení a vybavení pro shora popsaný účel a dále během
popsané doby dům a jeho vybavení zajišťoval a obstarával včetně zajišťování
dodávek potřebných věcí a potravin pro zbývající dva obviněné, kteří nejméně v
popsané době osobně o pěstované rostliny pečovali a obstarávali zařízení
sloužící k pěstování rostlin.
Za to byl obviněný X. T. N. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 let se
zařazením do věznice s dozorem a k trestu propadnutí věci, a to rodinného domu
v M. u A. na st. parcele o výměře 312 m2 zapsaného v katastru nemovitostí u K.
ú. pro K. pro obec A., k. ú. M., okres Ch.
Obviněný X. T. N. byl za shora uvedený trestný čin odsouzen k trestu odnětí
svobody v trvání dva a půl roku se zařazením do věznice s dozorem a k trestu
vyhoštění z území České republiky v trvání deseti let.
Obviněný V. T. N. byl za shora uvedený trestný čin odsouzen k trestu odnětí
svobody v trvání dvou let se zařazením do věznice s dozorem a k trestu
vyhoštění z území České republiky v trvání deseti let.
Proti uvedenému rozsudku si podali všichni obvinění odvolání, o nichž rozhodl
Krajský soud v Plzni tak, že je usnesením ze dne 19. 3. 2009, sp. zn. 9 To
52/2009, zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 3. 2009, sp. zn. 9 To
52/2009, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Chebu sp. zn. 7 T 170/2008
si podal obviněný X. T. N. k Nejvyššímu soudu dovolání, které opřel o
dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že
napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, resp.
nesprávném hmotně právním posouzení jednání obviněného. Dovolatel věcně
argumentoval tím, že podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 687/2006
samotné pěstování rostliny konopí ( rod Cannabis ), kterou zvláštní zákon
považuje za omamnou látku ve smyslu ustanovení § 195 odst. 1 tr. zák., nelze
ztotožňovat s pojmem „výroba“ omamné a psychotropní látky podle ustanovení §
187 tr. zák. O výrobu, resp. její některou fázi, by mohlo jít jedině v
případech, pokud by rostlina konopí byla sklizena a následně by došlo k jejímu
neoprávněnému zpracování v procesu, v němž by jako vstupní komponent byla dále
upravována, a to buď do stavu způsobilého již ke spotřebě (marihuana), anebo k
získání psychotropní látky tetrahydrokanabinolu (THC).
Protože zákon požaduje, aby pachatel takovou látku vyrobil, bylo by možno
případy, kdy pěstování rostliny konopí sice směřovalo k uskutečnění výroby,
avšak z určitých důvodů k ní nedošlo, podle okolností posoudit jako pokus ( § 8
odst. 1 tr. zák.), eventuálně přípravu ( § 7 odst. 1 tr. zák.)
trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a
jedů podle ustanovení § 187 tr. zák. V případě dovolatele nedošlo ani k náznaku
sklizně či dalších činností, které by mohly být takto kvalifikovány.
Dovolatel uznává, že rostlina konopí (rod Cannabis) je již sama o sobě omamnou
látkou (SEZNAM IV., příloha č. 3 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o
změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů), a lze jejím
neoprávněným vypěstováním (podle ustanovení § 24 písm. a) citovaného zákona)
pro vlastní potřebu v množství větším než malém naplnit zákonné znaky skutkové
podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních
látek a jedů podle ustanovení § 187a odst. 1 tr. zák. Avšak ani takto nebylo v
napadených rozhodnutích shora uvedenými soudy postupováno.
Dále pak dovolatel poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo
1466/2005 s tím, že pouhé poskytnutí prostor bytu k výrobě psychotropní látky
nelze považovat za trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a
psychotropních látek a jedů podle ustanovení § 187 odst. 1 tr. zák., neboť jde
pouze o jednání, které činnost pachatele usnadňuje. Takovéto jednání úmyslně
podporuje činnost pachatele bez podílení se na jednání přímo směřujícímu k
provedení činu, tedy porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem.
Takové jednání nelze právně hodnotit jako spolupachatelství ve smyslu
ustanovení § 9 odst. 2 tr. zák., nýbrž jako pomoc k tomuto trestnému činu podle
ustanovení § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák.
Obviněný X. T. N. byl však v rodinném domě v M. přítomen pouze občas, pouze v
jednom případě dovezl do domu nepatrné množství věcí, které v porovnání se
zadrženým počtem rostlin a techniky bylo opravdu zanedbatelné. Proto mu nelze
přičítat jinou činnost než poskytnutí objektu, když zároveň tvrdí, že neměl
vědomost o konkrétním využití a ani se o to nezajímal. Navíc nebyl proveden
jediný důkaz, který by svědčil o opaku. Pokud pak jde o osamoceně stojící
výpověď spoluobviněného, nelze nevidět, že tohoto spoluobviněného motivovala v
jeho výpovědi snaha získat v České republice možnost dalšího pobytu, když zde
do té doby pobýval nelegálně, stejně jako snaha naklonit si příslušné úřady.
S ohledem na shora uvedené dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené
usnesení Krajského soudu v Plzni a stejně tak zrušil rozhodnutí na toto
usnesení obsahově navazující a přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby ve věci
znovu jednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k
dovolání shora jmenovaného obviněného se písemně vyjádřil. Nejprve poukázal na
nepřípadnost odkazu obviněného na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo
1466/2005, neboť toto rozhodnutí vychází z odlišného skutkového stavu, kdy
pachatel pouze poskytne svou nemovitost k pěstování konopí. V případě
dovolatele však soudy důvodně uzavřely, že obviněný X. T. N. nejenže poskytl
svou nemovitost k této činnosti, ale také se na ní sám aktivně podílel, mimo
jiné též zvláštními úpravami interiéru dotyčné nemovitosti včetně instalace
umožňující protiprávní odběr elektrické energie. Proto argumentace obviněného
nemůže naplnit deklarovaný důvod dovolání. Totéž pak platí o námitkách
týkajících se posouzení věrohodnosti spoluobviněného, neboť taková výhrada se
netýká aplikace norem hmotného práva.
Poněkud jiná je však podle státního zástupce situace při pohledu na skutková
zjištění nalézacího soudu optikou rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo
687/2006, v němž se jednalo o věc skutkově velmi podobnou a kde Nejvyšší soud
judikoval, že samotné pěstování rostliny konopí nelze považovat za výrobu
omamné nebo psychotropní látky. Tento proces nepochybně nenaplňuje ani pojmy
jejího opatření nebo přechovávání pro jiného. Tím ovšem není řečeno, že by
jednání dovolatele bylo beztrestné, neboť skutek popsaný ve skutkové větě
odsuzujícího rozsudku je třeba zkoumat i z hlediska toho, zda se nemůže jednat
o pokus, resp. přípravu tohoto zvlášť závažného trestného činu. Tento závěr se
pak týká nejenom dovolatele, ale i ostatních spoluobviněných, kteří dovolání
nepodali, neboť důvod dovolání, pro který se jeví meritorní rozhodnutí v této
věci nesprávným, prospívá i jim. Odvolání proti rozsudku nalézacího soudu
podali všichni obvinění, odvolací soud jejich opravný prostředek zamítl a
nenapravil vadu, proti níž všichni obvinění odvoláním brojili. Za této situace
dovolatelovým spoluobviněným prospívá dobrodiní zásady beneficium cohaesionis a
lze v jejich prospěch aplikovat ustanovení § 261 tr. ř. ( Srov. rozhodnutí
Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 1363/2006. )
Dovolací námitky obviněného lze tedy podle státního zástupce Nejvyššího
státního zastupitelství považovat zčásti za důvodné, a proto navrhl, aby
Nejvyšší soud podle ustanovení § 265k odst. 1, 2 tr. ř. usnesení Krajského
soudu v Plzni ze dne 19. 3. 2009, sp. zn. 9 To 52/2009, ohledně všech
obviněných na základě použití ustanovení § 261 tr. ř. zrušil, dále aby zrušil
rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 23. 12. 2008, sp. zn. 7 T 170/2008,
jakož i všechna rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbudou podkladu. Dále navrhl, aby
Nejvyšší soud podle ustanovení § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu prvního
stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a to při šetření
zásady zákazu reformace in peius ve smyslu ustanovení § 265s odst. 2 tr. ř.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství dále vyslovil souhlas s
tím, aby Nejvyšší soud věc projednal za podmínek uvedených v ustanovení § 265r
odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by pak Nejvyšší soud
shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjádřil státní zástupce ve smyslu
ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v
neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše
uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má
všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné
přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí
dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 3. 2009, sp.
zn. 9 To 52/2009, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1,
odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle ustanovení § 265d odst. 1 písm. b)
tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí
soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti
obsahu dovolání podle ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř., podal obviněný
prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr.
ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž
zákonným ustanovením.
Pro úplnost Nejvyšší soud podotýká, že dovolání lze podat jen z důvodů
uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Současně je třeba dodat, že nepostačuje
pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v ustanovení § 265b odst.
1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod
musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními
vadami, které jsou dovolatelem spatřovány. Nejvyšší soud musí dále posoudit,
zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v
citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení
přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Nejvyšší soud se proto z tohoto pohledu zabýval dovolacím důvodem, jenž ve svém
dovolání uplatnil obviněný.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení. Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke
zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění
správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu
dovolacích důvodů podle ustanovení § 265b tr. ř. Proto je též dovolací soud
vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a
těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku
z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem
zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný
čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na
podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost
a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani
prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve
smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v
aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se
týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní
posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní
kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající
význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně
uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí
věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle ustanovení
§ 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující
některý z dovolacích důvodů.
Dovolatel spatřuje nesprávnost hmotně právního posouzení skutku v tom, že byl
odsouzen za trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních
látek a jedů podle ustanovení § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., ačkoliv
skutková věta odsuzujícího rozsudku neobsahuje žádný popis jednání obviněného,
které by bylo možno právně kvalifikovat jako výrobu omamné a psychotropní
látky. Podle skutkových zjištění soudu se dovolatel totiž pouze podílel na
pěstování konopí s tím, že k tomuto pěstování rovněž poskytl prostory rodinného
domu, který pro tento účel upravil a vybavil potřebným zařízením a dalšími
prostředky. Dále dovolatel zpochybnil zjištěný skutkový stav svým tvrzením, že
se na pěstování konopí nepodílel a o ničem takovém neměl vědomost, takže mu z
trestně právního hlediska nelze přičítat jinou činnost.
Tato námitka z velké části odpovídá dovolacímu důvodu vymezenému v ustanovení
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto se jí Nejvyšší soud blíže zabýval.
Pokud jde o tu část námitek dovolatele, která směřovala do hodnocení důkazů a
prosazovala vlastní skutkovou verzi, že dovolatel s pěstováním konopí neměl nic
společného, neboť předmětnou nemovitost pouze pronajal, tak tato část námitek
pod citovaný dovolací důvod ani žádný jiný dovolací důvod nespadá. Představuje
totiž pouhý pokus obviněného o vlastní konstrukci alternativního skutkového
děje, který pak právně kvalifikoval s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu
sp. zn. 5 Tdo 1466/2005, a nikoliv o výhrady k nesprávnému podřazení výsledků
provedeného dokazování pod příslušná ustanovení trestního zákona. Pokud by
dovolatel uplatnil pouze tyto výhrady, musel by Nejvyšší soud jeho dovolání
odmítnout podle ustanovení
§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §
265b tr. ř.
Za relevantní námitku zcela vyhovující dovolacímu důvodu podle ustanovení §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud považoval tvrzení, že pěstování
konopí není výrobou omamné látky, přičemž soudy nebyl zjištěn ani náznak
sklizně pěstovaných rostlin. Tuto námitku však dovolací soud neshledal jako
případnou.
Z obsahu odborného vyjádření Kriminalistického ústavu Praha, opatřeného v
dotčené trestní věci jako důkaz, Nejvyšší soud zjistil, že jednotlivé druhy
a odrůdy rostliny rodu konopí (Cannabis) se obecně rozdělují do dvou skupin, a
to na základě obsahu cannabinoidních látek tzv. tetrahydrokanabinolů. Druhy a
odrůdy rostliny konopí, které obsahují max. 0,3% látek ze skupiny
tetrahydrokanabinolů se považují za technické konopí. Ostatní druhy a odrůdy
rostliny konopí s obsahem vyšším než 0,3% látek ze skupiny tetrahydrokanabinolů
se za technické konopí již nepovažují. Jednotlivých cannabinoidních látek je v
rostlině konopí obsaženo více, přičemž je mezi nimi obsažen i derivát
tetrahydrokanabinolu tzv. trans-delta 9 tetrahydrocannabinol neboli delta -9-
THC, který je principiálním psychotomimetikem.
Psychotomimetikum je látkou vyvolávající na přechodnou dobu chorobné duševní
stavy, např. halucinace, připomínající onemocnění ze skupiny psychóz. Ty se
projevují hrubě zkresleným hodnocením zevního světa s halucinacemi a bludy
nebo i hrubě zkresleným hodnocením sebe samého a svého postavení,
přičemž vědomí poruchy zpravidla chybí. Výrazným symptomem je rovněž
neadaptivní chování, jenž se nápadně odchyluje od dřívějšího chování jedince i
od chování osob stejného věku, inteligence, společenského okruhu a postavení.
(Srov. Kol. autorů: Příruční slovník naučný, III. díl, A., N. Č. a. v. P. 1966,
str. 770).
Pro úplnost odborné vyjádření Kriminalistického ústavu Praha obsahuje poznámku,
že rostlina rodu konopí jako jediná rostlina v přírodě obsahuje sloučeninu
tetrahydrokannabinol delta-9-THC,tedy psychotomimetikum, jenž je jako
psychotropní látka zařazena do seznamu II. Úmluvy o psychotropních látkách a je
uvedena jako psychotropní látka v příloze č. 5 zák. č. 167/1998 Sb., o
návykových látkách. Veškerý obsah této látky je pak soustředěn v pryskyřici, v
dřevním vláknu rostliny je jeho obsah nulový.
V odůvodnění rozsudku nalézacího soudu je pak shodně se závěrem shora
citovaného odborného vyjádření Kriminalistického ústavu Praha uvedeno, že
zařízení a prostředky nalezené v objektu obviněného sloužily k pěstování
nalezených rostlin. Byly zde vytvořeny ideální podmínky pro
kontinuální pěstování speciálního kultivaru konopí setého Cannabis L.
Cannabaceae, což je speciální prošlechtěný kultivar konopí obsahující
cannabinoidy včetně nadprůměrného množství principiálního psychotomimetika
delta-9-THC, a to i nad 15%.
Podle ustanovení § 187 odst. 1 tr. zák. kdo neoprávněně vyrobí, doveze,
vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro
jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou
nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, bude potrestán odnětím svobody na
jeden rok až pět let.
K posouzení jednání obviněného bylo třeba se nejprve zabývat tím, který zákon
stanoví podmínky oprávněného nakládání s omamnými a psychotropními látkami. V
České republice obecně reguluje zacházení s těmito látkami zákon č. 167/1998
Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů (dále jen zák. č.
167/1998 Sb.). Ten upravuje v návaznosti na přímo použitelné předpisy
Evropských společenství zacházení s prekursory a pomocnými látkami a stanoví
pravomoc a působnost správních orgánů nad dodržováním povinností stanovených
tímto zákonem a přímo použitelnými předpisy Evropských společenství, které
podle těchto přímo použitelných předpisů Evropských společenství vykonává
členský stát. Tento zákon dále upravuje zacházení s návykovými látkami, jejich
vývoz, dovoz a tranzitní operace s nimi, zacházení s přípravky obsahujícími
návykové látky nebo prekursory nebo obsahujícími návykové látky a prekursory,
jejich vývoz, dovoz a tranzitní operace s nimi, zacházení s přípravky
obsahujícími efedrin nebo pseudoefedrin a pěstování máku, konopí a koky i
vývoz a dovoz makoviny.
Pro úplnost pak nutno konstatovat, že Česká republika je stranou Jednotné
Úmluvy OSN o omamných látkách vyhlášené pod č. 47/1965 Sb. ve znění sdělení č.
458/1991 Sb., a stranou Úmluvy OSN o psychotropních látkách vyhlášené pod č.
62/1989 Sb.
Podle ustanovení § 2 písm. a) zák. č. 167/2008 Sb. se rozumí návykovými
látkami omamné látky a psychotropní látky uvedené v přílohách č. 1 až 7 tohoto
zákona.
Podle ustanovení § 2 písm. f) zák. č. 167/2008 Sb. se rozumí konopím
kvetoucí nebo plodonosný vrcholík rostliny z rodu konopí (Cannabis) nebo
nadzemní část rostliny z rodu konopí, jejíž součástí je vrcholík.
Podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. a) zák. č. 167/2008 Sb. se zacházením s
návykovými látkami a přípravky rozumí výzkum, výroba, zpracování, odběr,
skladování, dodávání a používání návykových látek a přípravků.
Podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. b) zák. č. 167/2008 Sb. se zacházením s
návykovými látkami a přípravky rozumí koupě a prodej návykových látek a
přípravků, jakož i nabývání a pozbývání dalších věcných nebo závazkových práv s
nimi spojených, zprostředkování takových smluv a zastupování při jejich
uzavírání.
Podle ustanovení § 3 odst. 2 zák. č. 167/2008 Sb. návykové látky uvedené v
příloze č. 3 nebo 4 tohoto zákona a přípravky je obsahující mohou být použity
pouze k vědeckým a velmi omezeným terapeutickým účelům vymezeným v povolení k
zacházení. Ostatní návykové látky a přípravky je obsahující mohou být použity
pouze k terapeutickým, vědeckým, výukovým, veterinárním účelům nebo i k jiným
účelům na základě povolení Ministerstva zdravotnictví.
Podle ustanovení § 4 zák. č. 167/2008 Sb. je k zacházení s návykovými látkami
a přípravky třeba povolení k zacházení, nevyžaduje-li tento zákon dále jinak.
Ustanovení § 5 zák. č. 167/2008 Sb. stanoví katalog případů, kdy k zacházení s
návykovými látkami a přípravky není třeba povolení k zacházení. Ustanovení § 5
odst. 5 tohoto zákona pak stanoví, že povolení k zacházení se nevyžaduje k
získávání, skladování a zpracování konopí k účelům průmyslovým (pro vlákna a
semena) a pokusnickým, jakož i k obchodu s konopím za těmito účely.
Podle ustanovení § 7 zák. č. 167/2008 Sb. Ministerstvo zdravotnictví může
stanovit vyhláškou další případy, kdy se k zacházení s návykovými látkami a
přípravky nevyžaduje povolení k zacházení.
Podle ustanovení § 15 písm. f) zák. č. 167/2008 Sb. se zakazuje získávat
konopnou pryskyřici a látky ze skupiny tetrahydrokanabinolů z rostliny konopí
(rod Cannabis).
Podle ustanovení § 24 písm. a) zák. č. 167/2008 Sb. se zakazuje pěstovat druhy
a odrůdy rostliny konopí (rod Cannabis), které mohou obsahovat více než 0,3 %
látek ze skupiny tetrahydrokanabinolů.
Podle Seznamu č. IV Jednotné úmluvy o omamných látkách, která tvoří mimo jiné
přílohu č. 3 k zák. č. 167/1998 Sb., se za omamnou látku považuje mimo jiné
konopí a pryskyřice z konopí.
Podle Seznamu č. II Úmluvy o psychotropních látkách, která tvoří mimo jiné
přílohu č. 5 k zák. č. 167/1998 Sb., se za psychotropní látku považuje
delta-9-THC.
Na základě shora citovaných dotčených ustanovení zák. č. 167/1998 Sb. lze
uzavřít, že zacházení s rostlinou rodu konopí obsahující více něž 0,3% látek ze
skupiny tetrahydrokanabinolů je bez příslušného povolení k zacházení podle
ustanovení § 4, popř. zákonného svolení ve smyslu ustanovení § 5, § 7 téhož
zákona, zakázáno. Je tomu tak proto, že rostlina konopí je podle shora uvedené
právní úpravy sama omamnou látkou.
Pokud jde o samotné pěstování konopí, ustanovení § 24 písm. a) citovaného
zákona zakazuje pěstování druhů a odrůd rostlin konopí (rod Cannabis), které
mohou obsahovat více než 0,3% látek ze skupiny tetrahydrokanabinolů. Zákon
tedy zakazuje pěstování této návykové látky, resp. omamné látky (§ 2 písm. a)
cit. zákona), a to bez povolení. S příslušným povolením to pak možné je. Je
tomu tak proto, že pěstování rostlin konopí, v konkrétním případě v domě v
živných substrátech, je originálním způsobem nabytí vlastnického, tedy věcného,
práva k těmto rostlinám, které jsou již samy o sobě ze zákona omamnou látkou.
Pokud pak nabývání věcných práv k návykovým látkám, tedy i k látkám omamným a
psychotropním, považuje cit. zákon za zacházení s těmito látkami, k němuž je
třeba povolení k zacházení podle ustanovení § 4 cit. zákona, nejde-li o
zákonem stanovené výjimky podle ustanovení § 5, § 7 cit. zákona, nezbývá než
uzavřít, že k legálnímu pěstování druhů a odrůd rostlin konopí(rod Cannabis),
které mohou obsahovat více než 0,3 % látek ze skupiny tetrahydrokanabinolů, je
třeba povolení. Tolik ke správně právní úpravě na úseku nakládání s omamnými
látkami.
V obecné trestně právní rovině Nejvyšší soud podotýká, že výrobou omamné nebo
psychotropní látky se rozumí průmyslová nebo řemeslná výroba, ale i jakékoli
jiné zhotovení nebo vytvoření omamné nebo psychotropní látky, přípravku
takovou látku obsahujícího, prekursoru nebo jedu neoprávněným subjektem. Jde o
jakýkoli proces, kromě produkce, jenž umožňuje získání některé z uvedených
látek, přičemž zahrnuje rovněž čištění a přeměnu těchto látek v jiné takové
látky. V praxi jde především o chemickou výrobu takových látek ze základních
chemikálií, léčiv nebo přírodních surovin. Pro úplnost nutno podotknout, že
řadu omamných a psychotropních látek přirozeně se vyskytujících v přírodě je
dnes možné vyrobit synteticky.
V této souvislosti nelze ale opomenout ani to, jak definuje výrobu omamné látky
Jednotná úmluva o omamných látkách publikovaná pod č. 47/1965 Sb., která v čl.
1 odst. 1 písm. n) výrazem \"výroba\" označuje všechny procesy, kromě produkce,
jež umožňují získání omamných látek a zahrnuje rovněž čištění a přeměnu těchto
látek v jiné drogy. Pod písm. t) pak stejné ustanovení definuje, že výraz
\"produkce\" znamená proces, který spočívá v získávání opia, listů koka, konopí
a konopné pryskyřice z rostlin, které tyto plody obsahují.
Pouhé vypěstování, resp. biologická reprodukce rostlin, které slouží k
nedovolené výrobě jedu, omamné nebo psychotropní látky, je opatřením předmětu
určeného k nedovolené výrobě jedu, omamné nebo psychotropní látky ve smyslu
ustanovení § 188 odst. 1 tr. zák., ovšem pouze pokud již samotná vypěstovaná
rostlina není takovou látkou sama o sobě bez nutnosti dalšího zpracování. V
takovém případě je pak vypěstování rostliny, která je sama o sobě omamnou
látkou, třeba považovat za opatření omamné látky. Držení takové rostliny je
potom přechováváním omamné látky.
Pro spolehlivé posouzení otázky, zda obviněný svým jednáním naplnil veškeré
zákonné znaky skutkové podstaty shora uvedeného trestného činu či nikoliv, je
proto rozhodující nejen skutek uvedený ve výroku o vině v rozsudku soudu
prvého stupně, ale i na něj navazující tzv. právní věta. Právě z ní vyplývá, že
obviněný „neoprávněně jinak jinému opatřil a pro jiného přechovával omamnou a
psychotropní látku a čin spáchal ve větším rozsahu“.
K tomu je zapotřebí alespoň stručně a v obecné rovině uvést, že pod pojmem
neoprávněně jinak jinému opatří se rozumí neoprávněné obstarávání jedu, omamné
nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku
nebo prekursoru jinému jiným způsobem, než je uveden v ustanovení § 187 odst. 1
tr. zák., například darováním, výměnou za jinou věc, vypěstováním, apod.
Přechováváním je jakýkoli způsob držení jedu, omamné nebo psychotropní látky,
přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku nebo prekursoru.
Pachatel nemusí mít takovou látku přímo u sebe, postačí, že ji má ve své moci.
Trestné je již přechovávání omamné a psychotropní látky nebo jedu bez povolení
v množství větším než malém.
Nejvyšší soud s odkazem na shora uvedenou právní úpravu konstatuje, že jestliže
rostlina konopí, kterou zvláštní zákon považuje za omamnou látku ve smyslu
ustanovení § 195 odst. 1 tr. zák., a to podle přílohy č. 3 k zák. č. 167/1998
Sb., je z tohoto titulu sama o sobě omamnou látkou, nepřichází pojmově její
výroba v úvahu. Z tohoto důvodu nelze samotné pěstování rostliny konopí (rod
Cannabis) ztotožňovat s pojmem výroba omamné nebo psychotropní látky podle
ustanovení § 187 tr. zák. Tento výklad je pak v souladu i s dikcí Jednotné
úmluvy o omamných látkách publikované pod č. 47/1965 Sb.
Pokud jde o užití konopí, resp. této omamné látky jako drogy, vyskytují se a
jsou zneužívány na černém trhu především její dvě základní formy, a to
marihuana a hašiš. Marihuana představuje název pro usušené květenství a horní
lístky z konopí. Hašiš je pak konopná pryskyřice obvykle obsahující malý obsah
květenství a drobných nečistot. (Srov. internetové stránky, provozované
Národním monitorovacím střediskem pro drogy a drogové závislosti při Úřadu
vlády České republiky).
Jestliže konopí je samo o sobě existující omamnou látkou, pak jeho usušení
představuje pouhou konzervaci omamné látky. Tedy na proces usušení květenství a
horních lístků z konopí je třeba se dívat jako na způsob uchování, resp.
konzervace, vyprodukované rostliny v sušené formě pro její pozdější použití.
Proto nemůže být tento proces ztotožňován s pojmem „výroba“ omamné látky.
Pokud jde o proces získávání pryskyřice z rostliny konopí, je nutno podotknout,
že i pryskyřice z rostliny konopí je podle Seznamu č. IV Jednotné Úmluvy o
omamných látkách, která tvoří mimo jiné přílohu č. 3 k zák. č. 167/1998 Sb.,
sama o sobě omamnou látkou. Konopná pryskyřice je pak přirozeně obsažena v
rostlině konopí. Na její extrahování je třeba rovněž pohlížet jako na způsob
uchování látek v ní obsažených pro další použití i po skončení přirozeného
vegetačního cyklu rostliny. Navíc proces získávání konopné pryskyřice z rostlin
i Jednotná Úmluva o omamných látkách považuje za produkci konopné pryskyřice,
nikoliv za výrobu, při níž by byla tato látka přeměněna v jinou látku –
drogu.
Z výše uvedeného je tedy možno uzavřít, že pěstování, z biologického hlediska
reprodukce, z hospodářského hlediska získávání rostliny konopí obsahující více
než 0,3% látek ze skupiny tetrahydrokanabinolů bez povolení je shora uvedeným
zvláštním zákonem č. 167/1998 Sb., o návykových látkách zakázáno. Takovou
nedovolenou činnost je pak třeba z hlediska trestního zákona považovat za
opatřování omamné látky.
Vzhledem k tomu, že tato rostlina je sama o sobě omamnou látkou, existenci
pěstovaných rostlin konopí v živném substrátu v moci konkrétní osoby lze pak
považovat z občanskoprávního hlediska za jejich držbu, z hlediska správního
práva za nakládání s omamnou látkou a z hlediska trestního zákona za
přechovávání omamné látky.
Neoprávněné pěstování konopí pro sebe je tedy rovněž zvláštním zákonem
zakázáno. Z trestně právního hlediska se pak jedná o opatřování i přechovávání
omamné látky, ale trestné je v případě, že je takto pěstováno v množství větším
než malém, a to podle ustanovení § 187a odst. 1 tr. zák., které postihuje
nedovolené přechovávání omamné nebo psychotropní látky nebo jedu v množství
větším než malém.
Neoprávněné pěstování rostlin konopí pro jiného bez ohledu na jejich množství
je pak třeba považovat za opatření omamné látky jinému ve smyslu tohoto
zákonného znaku uvedeného v ustanovení § 187 odst. 1 tr. zák. (srov. rozhodnutí
Nejvyššího soudu publikované pod č. 18/2007 Sb. rozh. trest.).
Pokud jde o to, že obviněný podle právní věty odsuzujícího rozsudku potvrzeného
usnesením odvolacího soudu „jinak jinému opatřil psychotropní
látku“, i s tímto závěrem nalézacího soudu se Nejvyšší soud
ztotožnil. To proto, že nalezené rostliny obsahovaly vysoké množství přírodní
sloučeniny delta - 9 - THC, která je sama o sobě psychotropní látkou ve smyslu
Seznamu č. II Úmluvy o psychotropních látkách, který tvoří mimo jiné přílohu
č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách. V tomto směru je pak třeba
na pěstované rostliny nahlížet jako na přirozené nosiče této psychotropní
látky.
Kvalifikační znak „ve větším rozsahu“ ve smyslu ustanovení § 187 odst.
2 písm. a) tr. zák. vyjadřuje kvantitativní i kvalitativní stránku
opatřování a přechovávání takových látek ve svém celku a míru ohrožení života a
zdraví jejích uživatelů. Z hlediska naplnění této okolnosti je proto zásadní
množství a druh účinných látek a četnost osob, jejichž potřebu mohou
potenciálně uspokojit. Musí jít o množství, které značně přesahuje jednotlivou
denní spotřební dávku a zároveň je tak velké, že je potenciálně způsobilé
ohrozit na zdraví nebo přímo na životě větší počet osob. Vedle toho může mít
význam též finanční vyjádření hodnoty prodávané nebo přechovávané látky, způsob
provedení činu, kvalita takové látky, délka jejího přechovávání a prodeje a
počet osob, jimž byla skutečně prodána nebo pro jejichž použití byla určena.
Vzhledem k uvedeným relevantním dovolacím námitkám obviněného je třeba v prvé
řadě uvést, že podle skutkových zjištění i právní věty obviněný naplnil znaky
skutkové podstaty takovým svým jednáním, které spočívalo nikoli ve výrobě, ale
v opatřování a přechovávání omamné a psychotropní látky pro jiného. Z výše
uvedených důvodů pak nelze soudům nižších stupňů vytýkat, že nebylo prokázáno,
zda obviněný konopí sklízel a sušil. Zejména soud prvého stupně podrobně
popsal, v čem spočívala trestná činnost obviněného. Ten zakoupil nemovitost, v
níž vybudoval zařízení pěstírny, kterou zásoboval potřebným vybavením, podílel
se společně s dalšími obviněnými na pěstování rostlin konopí tím, že
zabezpečoval chod zařízení sloužícího k pěstování rostlin a zajišťujícího
efektivní pěstování rostlin tak, aby jich bylo co nejvíce v co nejkratším
časovém intervalu. Přitom však obvinění k pěstování této rostliny, která je
zařazena v seznamu omamných látek, neměli žádné povolení. Navíc tuto rostlinu
pěstovali v množství, které zjevně překračovalo potřebu jednoho člověka či
několika málo osob, a lze tudíž uzavřít, že takové množství pěstovaných rostlin
bylo určeno pro jiné. V této souvislosti je vhodné uvést, že pro naplnění znaku
pro jiného není podmínkou, aby pachatel zároveň prováděl činnost překupníka
drog (srov. rozhodnutí č. 24/2000 – I. Sb. rozh. trest.).
Skutečnost, že obvinění opatřovali a přechovávali omamnou látku pro jiného
vyplynula z provedených důkazů. V objektu bylo zajištěno 510 ks rostlin
konopí, přičemž se jednalo o speciální prošlechtěný kultivar rostliny konopí
setého, který obsahoval nadprůměrně vysoké hodnoty účinných cannabinoidních
látek. Celý rodinný dům byl pak upraven a vybaven poměrně důmyslným zařízením k
pěstování uvedených rostlin a v domě se zdržovali výlučně obvinění, kteří se
o rostliny starali. U všech obviněných pak bylo znalcem z oboru zdravotnictví,
odvětví toxikologie provedeno toxikologické vyšetření za účelem zjištění, zda
obvinění sami byli uživateli cannabinoidních látek, popř. jiných drog, a to s
jednoznačně negativním výsledkem. Nelze tedy uvažovat o tom, že by obvinění
pěstovali, resp. takto opatřovali a přechovávali rostliny konopí v tak velkém
množství pro sebe.
Proto se Nejvyšší soud s právním posouzením zjištěného skutku ztotožnil a z
výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že výhrady obviněného nemají
opodstatnění, neboť rozsudek soudu prvního stupně ani usnesení odvolacího soudu
vytýkanými vadami netrpí. Oba soudy v souladu se zákonem vyložily a řádně
odůvodnily všechny rozhodné závěry z hlediska jimi použité právní kvalifikace a
v jednání obviněného zcela správně shledaly naplnění skutkové podstaty
trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a
jedů podle ustanovení § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák.
Z těchto důvodů pak Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného jako zjevně
neopodstatněné podle ustanovení § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., což učinil v
souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. října 2009
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c