5 Tdo 1363/2006-I.
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. prosince 2006 v
trestní věci obviněných J. F., a L. N., vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod
sp. zn. 2 T 544/2003, v řízení o dovolání obviněných proti usnesení Krajského
soudu v Brně ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. 8 To 471/2005, t a k t o :
Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný J. F., nebere do vazby.
Obvinění J. F. a L. N. podali prostřednictvím obhájců v zákonné lhůtě dovolání
proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. 8 To
471/2005, jímž byla podle § 256 tr. ř. zamítnuta odvolání obviněných proti
rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ve věci sp. zn. 2 T 544/2003.
Usnesením ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. 5 Tdo 1363/2006, rozhodl Nejvyšší soud o
podaných dovoláních tak, že z podnětu dovolání obviněného J. F. ohledně tohoto
obviněného podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně
ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. 8 To 471/2005, a rozsudek Okresního soudu v
Hodoníně ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 2 T 544/2003, a podle § 265k odst. 2 tr.
ř. zrušil i další rozhodnutí na tato rozhodnutí obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Protože důvod, z
něhož Nejvyšší soud takto rozhodl ve prospěch obviněného J. F., prospíval i
spoluobviněnému L. N., zrušil Nejvyšší soud podle § 265k odst. 2 tr. ř. s
přiměřeným použitím § 261 tr. ř. napadené usnesení jakož i rozsudek soudu
prvního stupně také ohledně tohoto obviněného. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. pak
Okresnímu soudu v Hodoníně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl.
Vzhledem k tomu, že obviněný J. F. vykonává trest odnětí svobody, který mu byl
uložen výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně, bylo nutné po
zrušení napadených rozhodnutí rozhodnout o vazbě obviněného ve smyslu
ustanovení § 265l odst. 4 tr. ř. (ve znění zákona č. 200/2002 Sb.).
Nejvyšší soud přitom dospěl k závěru, že v současném stadiu trestního řízení
není u obviněného dána konkrétní skutečnost vzbuzující důvodnou obavu ve smyslu
§ 67 písm. a) až c) tr. ř., tedy že obviněný uprchne nebo se bude skrývat, aby
se trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, že bude působit na dosud nevyslechnuté
svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných
pro trestní stíhání, nebo že by opakoval trestnou činnost, pro níž je stíhán. V
dosavadním trestním řízení nebyl obviněný ve vazbě a v průběhu dovolacího
řízení rovněž nenastala žádná skutečnost zakládající důvodnost vazby.
Nejvyšší soud proto rozhodl podle § 265l odst. 4 tr. ř. tak, že se obviněný J.
F. nebere do vazby.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 13. prosince 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová
Soud: Nejvyšší soud
Spisová značka: 5 Tdo 1363/2006
Datum rozhodnutí: 13.12.2006
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
5 Tdo 1363/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. prosince 2006 o
dovoláních podaných obviněnými J. F., a L. N., proti usnesení Krajského soudu v
Brně ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. 8 To 471/2005, jako soudu odvolacího v
trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 2 T 544/2003, t a
k t o :
Z podnětu dovolání obviněného J. F. s e ohledně tohoto obviněného podle §
265k odst. 1 tr. ř. a ohledně obviněného L. N. podle § 265k odst. 2 tr. ř. s
přiměřeným použitím § 261 tr. ř. z r u š u j í usnesení Krajského soudu v
Brně ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. 8 To 471/2005, a rozsudek Okresního soudu v
Hodoníně ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 2 T 544/2003.
Podle § 265k odst. 2 s přiměřeným použitím § 261 tr. ř. se částečně zrušuje
rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 2 T 544/2003, i
ohledně obviněného P. S., a to ve výroku o vině pod bodem 3., jímž byl uznán
vinným pomocí k trestnému činu porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s
cizinou podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. a § 124 odst. 1 tr. zák., pomocí k
trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 10
odst. 1 písm. c) tr. zák. a § 148 odst. 1 tr. zák. a trestným činem porušení
předpisů o nálepkách k označení zboží podle § 148a odst. 1 tr. zák., a dále ve
výroku o trestu.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí
obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla
podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Okresnímu soudu v Hodoníně p ř i k a z u j e
, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
O d ů v o d n ě n í
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 2 T 544/2003,
byli obvinění J. F. a L. N. uznáni vinnými trestnými činy porušování předpisů o
oběhu zboží ve styku s cizinou podle § 124 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák.,
zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm.
a), c) tr. zák. a porušení předpisů o nálepkách k označení zboží podle § 148a
odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a obviněný L. N. navíc trestným činem zneužívání
pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr.
zák., za které byl obviněnému J. F. podle § 148 odst. 3 tr. zák. a § 35 odst. 1
tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří a půl roku, pro jehož
výkon byl podle 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Podle § 53 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen peněžitý trest ve výměře
40.000,- Kč, přičemž pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě
vykonán, byl podle § 54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody
ve výměře čtyř měsíců. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl také uložen
trest propadnutí věci. Obviněnému L. N. byl podle § 158 odst. 2 tr. zák. a § 35
odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, pro
jehož výkon byl podle 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s
ostrahou. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. mu byl také uložen peněžitý trest ve
výměře 20.000,- Kč, přičemž pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené
lhůtě vykonán, byl podle § 54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí
svobody ve výměře dvou měsíců. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr.
zák. byl obviněnému uložen také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu
výkonu funkce pracovníka celní správy na dobu tří roků a podle § 55 odst. 1
písm. a) tr. zák. mu byl dále uložen trest propadnutí věci. Současně bylo
rozhodnuto o vině a trestu obviněného P. S.
Krajský soud v Brně jako soud druhého stupně usnesením ze dne 13. 12. 2005, sp.
zn. 8 To 471/2005, rozhodl podle § 256 tr. ř. o zamítnutí odvolání obviněných
J. F. a L. N.
Shora citované usnesení Krajského soudu v Brně napadli obvinění J. F. a L. N.
dovoláními podanými prostřednictvím obhájců ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1
tr. ř. Ve svých mimořádných opravných prostředcích oba shodně citovali jako
dovolací důvod ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení.
Podle vyjádření obviněného J. F. je odůvodnění obou rozhodnutí
nepřezkoumatelné, neboť neexistují přímé důkazy o vině obviněných. Soud první
instance založil své závěry na tvrzení, že již množství cigaret prodaných
dovolatelem drobným odběratelům několikanásobně převyšuje množství 200 kusů
povolené k dovozu vyhláškou č. 136/1998 Sb. Neexistuje však žádný přímý důkaz o
tom, že by obviněný toto množství někdy překročil, nebo že by vůbec převážel
jakékoli cigarety. Není tak zřejmé kdy, v jakém množství a jakým vozidlem bylo
uváděné množství cigaret převáženo, ani že osobou, která je převážela, byl
dovolatel. Nebylo by velkým problémem při dodržení uvedeného povoleného
množství cigaret docílit opakovanou cestou přes hranice ve více osobách
legálního dovozu i několikanásobně většího množství cigaret, než je uvedeno v
obžalobě. Obviněný dále zpochybnil užití důkazu v podobě jeho výpovědi v
přípravném řízení, jakož i fotografií z garáže, neboť není zřejmé, kdo a jak
vstoupil do garáže jako první a manipuloval s věcmi v ní uloženými. Prodej
levných cigaret není trestným činem a bylo prokázáno pouze nepatrné množství
cigaret prodaných drobným odběratelům. Porušení předpisů o oběhu zboží ve styku
s cizinou je trestným činem jen tehdy, když pachatel ohrozí obecný zájem
podstatně, tedy když cena zboží překročí částku 80.000,- Kč. Pokud by však z
provedeného dokazování vyplynulo, že obvinění dovezli pouze množství cigaret
nepřevyšující 200 kusů, nepodléhaly by tyto dovoznímu clu a byly by rovněž
osvobozeny od spotřební daně. Obžaloba však neprokázala, že by dovolatel dovezl
cigarety, a proto se nemohl dopustit daných trestných činů. Podle další námitky
obviněný nemohl zároveň naplnit skutkovou podstatu trestných činů podle § 124
tr. zák., § 148 odst. 1, 3 písm. a) a c) tr. zák. a trestného činu podle § 148a
odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Z těchto důvodů dovolatel J. F. navrhl, aby
Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a přikázal Krajskému soudu v Brně, aby
věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný L. N. v dovolání uvedl, že napadené rozhodnutí vychází z nedostatečně
a neobjektivně zjištěných skutkových okolností. V řízení nebyl předložen jediný
důkaz, že by byť jen v jediném případě převezl jedinou cigaretu a že tak učinil
během výkonu služby na celnici v H. Nebyla také vyvrácena jeho obhajoba, že k
několika málo převozům docházelo v době jeho pracovního volna či dovolené a
přes jiné hraniční přechody, než ke kterému byl zařazen. Převoz cigaret
zajišťovaly i další nezjištěné osoby, event. sám obviněný J. F. Nebyl zjištěn
rozsah, v jakém se dovolatel na převozu cigaret skutečně podílel a v rozsudku
jsou popsány i skutky, které dovolatel nespáchal. Jednání obviněného proto mělo
být kvalifikováno podle § 124 odst. 1 tr. zák. nebo jako přestupek, neboť
nebylo možno uzavřít, že podstatně ohrozil obecný zájem. Za takové ohrožení se
totiž považuje převoz zboží v hodnotě kolem 80.000,- Kč. Ani závěr, že se
obviněný dopouštěl činu nejméně se dvěma osobami, nemá ve skutkových zjištěních
podklad, neboť nebylo prokázáno, že by se kromě obviněných na činnosti podílel
ještě někdo jiný. Dovolatel vyslovil pochybnosti také ohledně správnosti
vyčíslení škody, neboť velká část dovozů probíhala pod přímou kontrolou policie
a celní správy a nic těmto orgánům nebránilo zakročit mnohem dříve, kdy škoda
ani zdaleka nedosahovala vyčíslené výše a neumožňovala užití kvalifikované
skutkové podstaty. Státní orgány dokonce měly povinnost škodě zabránit. V
závěru dovolání obviněný L. N. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí
soudů obou stupňů a přikázal věc Okresnímu soudu v Hodoníně k novému projednání
a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva podle §
265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání. Podle jeho názoru ve skutku
popsaném ve výroku rozsudku nejsou uvedeny okolnosti vypovídající o tom, že se
obviněný L. N. dopustil činu v době, kdy vykonával funkci celníka a tedy i svou
pravomoc. Proto není možné uzavřít, že naplnil znaky trestného činu zneužívání
pravomoci veřejného činitele. Z těchto důvodů státní zástupce Nejvyššího
státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle §
265k odst. 1 tr. ř. zrušil ohledně obviněného L. N. usnesení krajského soudu,
jakož i další rozhodnutí na zrušenou část navazující, pokud vzhledem ke změně,
k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby přikázal Krajskému soudu v
Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání
dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně
dotýká.
Z hlediska naplnění podmínek přípustnosti dovolání uvedených v § 265a tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že obě dovolání jsou přípustná podle § 265a odst. 1, 2
písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadají
pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřují proti usnesení, jímž byl
zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2
písm. a) tr. ř. Obě dovolání byla podána v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§
265e odst. 1 tr. ř.) a obsahují náležitosti ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v
ustanovení § 265b tr. ř., proto bylo třeba nejprve posoudit otázku, zda
uplatněný dovolací důvod, označený oběma dovolateli jako důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř., lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení
zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím
soudem. Relevantní námitky bylo možno věcně posoudit.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení. Z dikce ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku
se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Jeho podstatou je podřazení skutkových
zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního
zákona. Otázka dodržení procesních ustanovení, tj. zejména ustanovení trestního
řádu, včetně ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v
trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů, při
tomto posuzování nehraje žádnou roli, protože není kritériem dovolacího důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek
je koncipován tak, že nepřipouští, aby jím byl napadán skutkový základ
rozhodnutí. Jak je vyloženo níže, z námitek uplatněných obviněnými naplňovaly
daný dovolací důvod pouze některé, zatímco většinou námitek se Nejvyšší soud
nemohl zabývat, neboť svým obsahem nezpochybňovaly správnost právního posouzení
skutku nebo jiného hmotně právního posouzení, ale pouze správnost skutkového
stavu věci.
Pokud jde o dovolání obviněného J. F., uplatněnému dovolacímu důvodu nebylo
možné podřadit jeho námitky, podle nichž neexistují přímé důkazy o vině
obviněných, o tom, že by převáželi cigarety a že množství cigaret prodaných
drobným odběratelům několikanásobně převyšovalo 200 kusů cigaret. Nejvyšší soud
není oprávněn s odkazem na žádný z dovolacích důvodů přehodnotit skutková
zjištění soudů nižšího stupně, tedy ani zjištění týkající se množství
převážených cigaret. Stejně tak nemůže zohlednit tvrzení, že obviněný
opakovanou cestou přes hranice docílil dovozu cigaret vždy v množství do 200
ks. Nebylo možné ani korigovat hodnocení důkazů oběma soudy, jež by vyústilo ve
verzi skutkového stavu naznačenou obviněným v dovolání.
V další části svého podání obviněný uplatnil právní námitku, že porušení
předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou je trestným činem jen tehdy, když
pachatel ohrozí obecný zájem podstatně, tedy když cena zboží překročí 80 000,-
Kč. V daném případě podle jeho názoru tento znak nebyl naplněn.
Trestného činu porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle § 124
odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. se dopustí, kdo podstatně ohrozí obecný zájem
tím, že poruší zákaz nebo omezení dovozu, vývozu nebo průvozu zboží, spáchá
tento čin nejméně se dvěma osobami a způsobí činem značnou škodu nebo jiný
zvlášť závažný následek. Toto ustanovení chrání hospodářské i jiné zájmy, např.
zdravotnické, kulturní, bezpečností, veterinární apod., pokud mohou být
ohroženy nekontrolovaným pohybem zboží přes státní hranici. Trestný čin je
dokonán již tím, že pachatel úmyslně poruší právním předpisem vyslovený zákaz
nebo omezení dovozu, vývozu nebo průvozu zboží a tím podstatně ohrozí obecný
zájem. Porušení předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou vymezuje zejména
celní zákon (zák. č. 13/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a je jím mj.
nezákonný dovoz zboží, přičemž dovozem se rozumí režim, při kterém dovozce
dopravuje zboží pocházející z cizího státu přes státní hranici. Ohrožením
obecného zájmu je sice již samo porušení zákazu nebo omezení stanoveného k jeho
ochraně, ale to samo o sobě ještě automaticky neznamená, že se jedná o jeho
podstatné ohrožení. To jinými slovy znamená, že porušení předpisů o oběhu zboží
ve styku s cizinou je trestným činem jen tehdy, když pachatel ohrozí obecný
zájem podstatně. Za podstatné ohrožení obecného zájmu lze např. považovat
takové porušení předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou, u nějž cena zboží
překročí zpravidla 80.000,- Kč, popřípadě jsou dány jiné okolnosti, které by
znamenaly podstatný zásah do ochrany veřejného, resp. obecného zájmu. V
posuzované věci tedy v rámci dokazování muselo být prokázáno, že obvinění v
rozporu s platnými celními předpisy nezákonně dovezli přes státní hranici
zboží, jehož cena dosáhla alespoň částky 80 000 Kč, a nebo se jednalo o zboží,
jehož samotný dovoz znamenal podstatný zásah do ochrany obecného zájmu (srov.
např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2001, sp. zn. 4 Tz 146/2001).
Protože podstata protiprávního jednání obviněných měla spočívat v dovozu
nekolkovaných cigaret, event. opatřených nálepkou, je třeba v této souvislosti
poukázat na ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 303/1993 Sb., o zrušení státního
tabákového monopolu a o opatřeních s tím souvisejících, ve znění pozdějších
předpisů. Podle něj pro neznačené cigarety, mj. prodávané v prodejnách typu D.,
neplatí zákaz jejich dovozu. Podle ustanovení § 47 odst. 1 písm. a), odst. 2
vyhl. č. 136/1998 Sb., o osvobození zboží od dovozního cla, je od dovozního cla
osvobozeno každému cestujícímu 200 ks cigaret, pokud jde o osobu starší 16 let.
Pokud by z provedeného dokazování vyplynulo, že obvinění cigarety, byť
neoznačené kolky, zakoupili v prodejnách D. a dovezli je pouze v množství výše
uvedeném přes hraniční přechod, nepodléhaly by takové cigarety dovoznímu clu.
Tyto cigarety by byly rovněž osvobozeny od spotřební daně ve smyslu ustanovení
§ 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, ve znění
pozdějších předpisů.
Podle tzv. skutkové věty rozsudku okresního soudu se obviněný J. F. dopustil
jednání spočívajícího v tom, že „v přesně nezjištěných dnech v průběhu letních
měsíců roku 2002 neoprávněně bez povolení dovezl nejméně 1 500 ks kartonů
cigaret (karton = 10 krabiček po 20 ks cigaret) bez označení tabákovou nálepkou
tak, že po předchozí vzájemné domluvě s dodavateli cigaret M. D. a Š. G., svým
osobním motorovým vozidlem či jiným odjel do H. či jiných míst, kde po
zaplacení požadované ceny za cigarety tyto ve shora uvedeném období postupně
převážel ukryté ve shora uvedeném osobním vozidle či jiném motorovém vozidle
bez předložení k celnímu řízení přes hraniční přechod, zejména do garáže v H.,
kterou měl v nájmu od majitelky A. M. a následně je pak prodával dalším osobám,
a shora uvedeným jednáním tak způsobil Českému státu zastoupenému Celním úřadem
H., Celní ředitelství B., škodu na cle, dani z přidané hodnoty a spotřební dani
ve výši nejméně 354.772,- Kč, a porušil tak ustanovení § 4 odst. 1 zák. č.
303/93 Sb., o zrušení státního tabákového monopolu a o opatřeních s tím
souvisejících“. Dalšího skutku se obviněný J. F. dopustil s obviněným L. N.,
když „po předchozí vzájemné domluvě a v období nejméně od 14. 8. 2002 do 10. 2.
2003, neoprávněně bez povolení dováželi cigarety bez označení tabákovou
nálepkou případně označené kolkem U. tak, že obviněný J. F. se domluvil s
dodavateli cigaret, zejména M. D., Š. G. na počtu, ceně a době dodávaných
cigaret, poté co jim je uhradil jejich prostřednictvím zajistil, aby mu byly
uskladněny na různých místech zejména v H. u J. P., Ing. Š. Š. a jinde,
následně dohodl s obviněným L. N. jejich převezení do garáže v H., kterou měl v
pronájmu od A. M., pře hraniční přechod a obviněný L. N. poté, jako pracovník
Celního úřadu H., a to i v průběhu výkonu služby na stanoviště vývoz, i ve
funkci zástupce vedoucího směny, je nelegálně přes tento hraniční přechod
přepravoval ukryté ve svých motorových vozidlech a jiných dosud neustanovených
vozidlech, do shora uvedené garáže, kde je uskladnil a obviněný J. F. je poté
prodával, a takto nelegálně dovezli a následně distribuovali množství kartonů
popsané v citovaném výroku rozsudku ke škodě na vyměření cla, daně z přidané
hodnoty a spotřební daně ve výši uvedené tamtéž, přičemž za převezení jedné
zásilky v počtu 300 kartonů, dle vzájemné předchozí dohody, dával obviněný J.
F. obviněnému L. N. odměnu ve výši nejméně 4.500,- Kč, a v následujících dnech
po uskladnění ve shora uvedené garáži pak obviněný J. F. dovezené cigarety
neoprávněně prodával osobám určeným v citovaném výroku jakož i dalším dosud
neustanoveným osobám v H., B. a jinde, a shora uvedeným jednáním tak oba
obvinění způsobili Českému státu, zastoupenému Celním úřadem H., Celní
ředitelství B. škodu na cle, dani z přidané hodnoty a spotřební dani ve výši
celkem 1.381.571,- Kč, a porušili tak ustanovení § 4 odst. 1 zák. č. 303/1993
Sb., o zrušení státního tabákového monopolu a o opatřeních s tím souvisejících,
upravujících zákaz dovozu a prodeje neznačených cigaret na území České
republiky“.
Námitku nedostatku znaku podstatného ohrožení obecného zájmu je třeba vzhledem
k výše uvedenému rozsahu trestné činnosti považovat za zjevně neopodstatněnou,
neboť způsobená škoda přesahovala více než desetinásobně částku 80.000,- Kč a o
naplnění tohoto znaku trestného činu nemůže být nejmenších pochyb. Dovolatel
svá tvrzení navíc vyvozoval ze skutečnosti, že obvinění dovezli vždy pouze
množství cigaret nepřevyšující 200 kusů, které by nepodléhaly dovoznímu clu a
byly rovněž osvobozeny od spotřební daně. Soudy nižších stupňů na základě
vyhodnocení důkazů však dospěly ke skutkovým zjištěním, podle kterých obviněný
(sám, resp. společně s obviněným L. N.) dovezl několik tisíc kusů kartonů
cigaret. Toto zjištění je pro dovolací soud závazné. Ze skutkových zjištění
nevyplývá, že by cigarety byly převáženy v množství vždy po 200 kusech
(povolených k dovozu vyhláškou č. 136/1998 Sb.), a vzhledem k celkovému
množství 1 500 kartonů cigaret je takový průběh skutkového děje prakticky
vyloučen. Proto uvedené námitky obviněného nelze považovat za opodstatněné,
když částečně vycházejí z odlišných skutkových zjištění, než která shledaly
soudy nižšího stupně.
Dovolatel J. F. však také namítl, že nemohl zároveň naplnit skutkovou podstatu
trestných činů podle § 124 tr. zák., § 148 odst. 1, 3 písm. a) a c) tr. zák. a
trestného činu podle § 148a odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Tato námitka taktéž po
obsahové stránce odpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř., neboť zpochybňuje správnost právní kvalifikace skutku podle ustanovení
trestního zákona. Nejvyšší soud shledal, že uvedená námitka je opodstatněná.
Z ustanovení § 3 odst. 1 tr. zák. vyplývá zásada, že každý skutek má být
zásadně posouzen podle všech zákonných ustanovení, která na něj dopadají, neboť
základním smyslem jednočinného souběhu trestných činů je vystihnout povahu a
stupeň nebezpečnosti jednání pachatele pro společnost (srov. č. 25/1964 Sb.
rozh. tr.). Ten bude zpravidla nejlépe vystižen, pokud bude skutek kvalifikován
podle všech ustanovení trestního zákona, jejichž znaky jsou v něm dány. Tato
zásada se však neuplatní v případech tzv. zdánlivého souběhu, tj. je-li
jednočinný souběh vyloučen, ač skutek formálně vykazuje znaky dvou nebo více
skutkových podstat trestných činů. Jednočinný souběh je pak především vyloučen,
jestliže trestné činy jsou navzájem v poměru speciality nebo subsidiarity. V
poměru speciality jsou ustanovení určená k ochraně týchž zájmů, má-li být
speciálním ustanovením zvláště postihnut určitý druh útoků proti týmž
individuálním zájmům, aby byla vystižena zvláštní povaha a stupeň nebezpečnosti
takových útoků pro společnost. V poměru subsidiarity jsou pak ustanovení určená
k ochraně týchž zájmů, pokud účelem subsidiárního ustanovení je pouze doplnit v
témže směru ochranu, kterou poskytuje druhé, tzv. primární ustanovení (srov.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2006, sp. zn. 5 Tdo 984/2006).
Trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148
odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zák. se dopustí, kdo ve větším rozsahu zkrátí daň,
clo, pojistné na sociální zabezpečení nebo zdravotní pojištění, poplatek nebo
jinou jim podobnou povinnou platbu, spáchá čin nejméně se dvěma osobami a
způsobí jím značnou škodu. Trestného činu porušení předpisů o nálepkách k
označení zboží podle § 148a odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a) tr. zák. se
dopustí, kdo v rozporu s právním předpisem uvádí do oběhu zboží bez nálepek k
jeho označení pro daňové účely a spáchá tento čin nejméně se dvěma osobami. Tyto skutkové podstaty v částech, ve kterých na sebe navazují, chrání stejný
zájem, a to zájem státu na příjmu ze spotřebních daní, přičemž skutková
podstata trestného činu porušení předpisů o nálepkách k označení zboží podle §
148a odst. 1 alinea druhá tr. zák. z hlediska svých znaků „v rozporu s právním
předpisem uvádí do oběhu zboží bez nálepek k jeho označení pro daňové účely“ je
vlastně ve své podstatě přípravným jednáním ke zkrácení spotřební daně ve
smyslu § 148 tr. zák., tedy vzdálenějším stadiem vůči trestnému činu zkrácení
daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1 tr. zák. Jestliže
tedy pachatel jednal způsobem uvedeným v § 148a odst. 1 alinea druhá tr. zák. v
úmyslu zkrátit daň nebo jinou povinnou platbu, např. clo, je třeba jeho jednání
posoudit jen jako trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby
podle § 148 odst. 1 tr. zák. Jednočinný souběh tohoto trestného s trestným
činem porušení předpisů o nálepkách k označení zboží podle § 148a odst. 1
alinea druhá tr. zák. je vyloučen, poněvadž posledně uvedený trestný čin je
subsidiární k trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby
podle § 148 odst. 1 tr. zák. Správnost tohoto závěru potvrzuje i skutečnost, že
trestný čin porušení předpisů o nálepkách k označení zboží podle § 148a tr. zák. neobsahuje ani v rámci okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby
poruchu ve formě způsobení škody na spotřební dani, z čehož je zřejmé, že
zákonodárce předpokládal v takovém případě, kdy zkrácení daně dosáhne
přinejmenším většího rozsahu, postih podle § 148 tr. zák., a proto jde svou
povahou ve vztahu ke zkrácení daně o ohrožovací trestný čin. Nejvyšší soud pro
úplnost k možnosti jednočinného souběhu v případě skutkových podstat trestných
činů porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle § 124 odst. 1,
2 písm. a), b) tr. zák. a zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby
podle § 148 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zák. dodává, že jednočinný souběh
těchto skutkových podstat není vyloučen, neboť tyto skutkové podstaty chrání
jiné zájmy, když trestný čin porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s
cizinou chrání různé zájmy státu (zdravotnické, kulturní, bezpečnostní,
veterinární apod.) proti jejich ohrožení nekontrolovaným pohybem zboží přes
státní hranici, nikoli však zájmy státu na správném vyměření daně, cla nebo
jiné povinné platby, k jejichž ochraně naopak slouží trestný čin zkrácení daně,
poplatku a podobné povinné platby (srov.
Jestliže tedy v posuzovaném případě soud prvního stupně kvalifikoval jednání
obviněného jako jednočinný souběh trestných činů zkrácení daně, poplatku a
podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zák. a porušení
předpisů o nálepkách k označení zboží podle § 148a odst. 1 alinea druhá, odst.
2 písm. a) tr. zák., jedná se o nesprávné hmotně právní posouzení skutku. Z
důvodu shora uvedeného poměru subsidiarity těchto trestných činů je takový
jednočinný souběh vyloučen. Napadené rozhodnutí stejně jako rozsudek soudu
prvního stupně je zatíženo vadou nesprávného hmotně právního posouzení skutku
ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto nezbylo než v dovolacím
řízení rozhodnout zrušujícím výrokem.
Protože shora uvedená vada v právní kvalifikaci skutku se stejnou měrou týkala
i obviněného L. N., Nejvyšší soud při respektování zásady beneficium
cohaesionis (dobrodiní záležející v souvislosti) rozhodl za použití ustanovení
§ 261 tr. ř. i v jeho prospěch.
Pokud jde o dovolání obviněného L. N., obsahuje v převážné části námitky, které
nelze z obsahového hlediska podřadit dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř. Napadené rozhodnutí podle jeho přesvědčení vychází z
nedostatečně a neobjektivně zjištěných skutkových okolností, převoz cigaret
zajišťovaly i další nezjištěné osoby a nebyl zjištěn rozsah, v jakém se on na
dovozu cigaret skutečně podílel. Tyto námitky neodpovídají z obsahového
hlediska uplatněnému dovolacímu důvodu a požadují odlišné skutkové zjištění,
které není dovolací soud oprávněn měnit, neboť konstrukce skutkového stavu věci
a hodnocení důkazů je výhradní procesní činností soudů nižšího stupně.
Shodně s dovoláním spoluobviněného uplatnil námitku, podle které podstatně
neohrozil obecný zájem a nepřevezl zboží v hodnotě kolem 80 000, Kč a proto
jeho jednání mělo být kvalifikováno pouze podle základní skutkové podstaty §
124 odst. 1 tr. zák. nebo jako přestupek. Jak bylo již vyloženo, je tato
námitka zjevně neopodstatněná, neboť zboží, které bylo obviněný dovezeno, mělo
řádově vyšší cenu a stejně tak i způsobená škoda výrazně překročila hranici
značné škody ve smyslu § 89 odst. 11 tr. zák.
Podle další námitky obviněného L. N. nemá ve skutkových zjištěních podklad
závěr, že se protiprávného jednání dopouštěl nejméně se dvěma osobami. Nejvyšší
soud této námitce přisvědčil, neboť z výše citovaného výroku rozsudku vyplývá
spolupráce dovolatele při páchání trestné činnosti s obviněným J. F. a dále
domluva J. F. nejméně s M. D. a Š. G. Okolnosti charakterizující zavinění
obviněného L. N. ve vztahu k účasti dalších osob na páchání trestné činnosti
však ve výroku napadeného rozhodnutí chybí, ačkoli tvoří znak kvalifikované
skutkové podstaty jak trestného činu porušování předpisů o oběhu zboží ve styku
s cizinou tak i trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné
platby, jimiž byl uznán vinným. V tomto smyslu je tedy dovolání důvodné.
Dovolatel L. N. vyslovil také pochybnosti ohledně správnosti vyčíslení škody,
neboť velká část dovozů probíhala pod přímou kontrolou policie a celní správy a
nic těmto orgánům nebránilo zakročit mnohem dříve, když škoda ani zdaleka
nedosahovala konečné výše a neumožňovala užití kvalifikované skutkové podstaty.
K těmto argumentům je nutno uvést, že v daném trestním řízení bylo použito
důkazů odposlechy telefonních hovorů (ve dnech 25. 7. 2002 až 11. 2. 2003 – viz
přílohový spis č. 1) a sledování osob a věcí (tj. automobilu, v průběhu
listopadu 2002 – viz přílohový spis č. 2), nedošlo však k použití agenta.
Policejní orgány se v žádném ohledu nepodílely na naplňování znaků skutkové
podstaty trestných činů. Obvinění tedy naplnili veškeré znaky daných trestných
činů bez součinnosti policejních orgánů. Fakt, že nedošlo k dřívějšímu zásahu
policie odůvodnil soud prvního stupně hrozbou zmaření probíhajícího vyšetřování
obdobné trestné činnosti orgány S. r. Vzhledem k rozsahu trestné činnosti, na
které se podílelo více osob na území dvou států, lze i podle názoru Nejvyššího
soudu dobu v trvání půl roku, po kterou nebylo zahájeno trestní stíhání vůči
obviněným, považovat za akceptovatelnou. Navíc dodržení těchto lhůt je otázkou
procesně právního posouzení podle příslušných ustanovení trestního řádu, nikoli
podle hmotně právních norem. Z hlediska naplnění znaků trestného činu
obviněnými je však nepochybné, že celková škoda jimi způsobená překročila
hranici značné škody několikanásobně.
Ve vztahu k trestnému činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158
odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zák. obviněný L. N. tvrdil, že se
protiprávního jednání nikdy nedopustil v pracovní době, tedy při výkonu své
pravomoci a uznání viny tímto trestným činem tak označil za vadné.
Daného trestného činu se dopustí veřejný činitel, který v úmyslu způsobit
jinému škodu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch vykonává svou
pravomoc způsobem odporujícím zákonu a způsobí takovým činem značnou škodu nebo
jiný zvlášť závažný následek. K naplnění skutkové podstaty daného trestného
činu je tedy nezbytné, aby obviněný byl v postavení veřejného činitele, kterým
je ve smyslu § 89 odst. 9 tr. zák. mj. příslušník bezpečnostního sboru, pokud
se podílí na plnění úkolů společnosti a státu a používá přitom pravomoci, která
mu byla v rámci odpovědnosti za plnění těchto úkolů svěřena. Ve vztahu k
posuzované věci je možné poukázat na rozhodnutí publikované pod č. 48/1980 Sb.
rozh. tr., podle kterého příslušníci SNB (dnes policisté) byli podle § 16 odst.
1 zák. č. 40/1974 Sb. povinni v mezích tohoto zákona zakročit, popřípadě učinit
jiná opatření nezbytná k provedení zákroku, zejména byl-li páchán trestný čin,
přečin nebo přestupek, a to v rozsahu stanoveném nařízením ministra vnitra ČSSR
č. 15/1974 i tehdy, kdy nevykonávali službu. Z uvedených norem a ustanovení
však nevyplývá, že by zmíněná povinnost platila i v případě, kdy příslušník SNB
je sám pachatelem nebo spolupachatelem trestného činu. Obdobný závěr lze
vztáhnout na obviněného L. N., který se posuzované činnosti dopouštěl v
postavení pracovníka Celního úřadu H., tedy osoby, která má za povinnost
zabránit tomu aby proniklo zboží, jehož dovoz je zakázán. Trestného činu
zneužívání pravomoci veřejného činitele se tedy mohl dopouštět výhradně v době
výkonu služby na hraničním přechodu.
Nejvyšší soud shledal, že v tomto směru existují nejasnosti ve výroku rozsudku
okresního soudu a v jeho odůvodnění. Na str. 14 rozsudku totiž soud prvního
stupně uvedl, že považoval za vyvrácenou obhajobu obviněného, podle které v
pracovní době do centra H. ani ke garáži užívané J. F. nejezdil. K tomuto
závěru však pouze příkladmo uvedl dva dny, ve kterých realizoval převoz a
současně byl podle evidence docházky v zaměstnání. Ani z popisu skutku ve
výroku pod bodem 2 nelze jednoznačně dovodit, zda ve všech 21 případech
popsaných v této části výroku o vině byl obviněný v postavení veřejného
činitele, resp. naopak z uvozující části tohoto bodu vyplývá, že k naplnění
znaků trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele obviněným došlo
pouze v některých z uvedených dat. Tato část výroku o vině tvoří sice jediný
skutek, avšak již z důvodu naplnění materiální stránky trestného činu
zneužívání pravomoci veřejného činitele, jakož i splnění podmínek pro použití
přísnější trestní sazby, je nutné jednoznačně označit případy, které zakládají
trestní odpovědnost obviněného za trestný čin podle § 158 odst. 1 písm. a),
odst. 2 písm. c) tr. zák. Obdobně v rozhodnutí nebyla náležitě vymezena
pravomoc obviněného, ani popsáno, v čem spočívalo její porušení z jeho strany a
který předpis obviněný svým jednáním porušil.
Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného J. F. ohledně tohoto obviněného
podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13.
12. 2005, sp. zn. 8 To 471/2005, a rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne
27. 4. 2005, sp. zn. 2 T 544/2003, a podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další
rozhodnutí na tato rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k
níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Protože důvod, z něhož Nejvyšší soud
takto rozhodl ve prospěch obviněného J. F., tedy pochybení v právní kvalifikaci
jednání, stejnou měrou prospíval i spoluobviněnému L. N., zrušil Nejvyšší soud
podle § 265k odst. 2 tr. ř. s přiměřeným použitím § 261 tr. ř. uvedená
rozhodnutí také ohledně tohoto obviněného. Zásadu trestního řízení beneficium
cohaesionis, tzv. dobrodiní záležející v souvislosti, bylo však nutné použít i
ve vztahu k obviněnému P. S., který nebyl dovolatelem. Tento obviněný nepodával
ve věci ani odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, tudíž usnesení
odvolacího soudu napadené oběma dovolateli se výslovně tohoto obviněného
netýká. Vzhledem k tomu, že důvod, pro který bylo toto rozhodnutí shledáno
vadným, prospívá i obviněnému P. S., je možné použít v jeho prospěch ustanovení
§ 261 tr. ř. Přiměřenost ve smyslu § 265k odst. 2 tr. ř. pro účely řízení o
dovolání spočívá podle názoru Nejvyššího soudu v tom, že tak lze napravit
pochybení odvolacího soudu, který měl z důvodu vady zjištěné až dovolacím
soudem zrušit rozsudek soudu prvního stupně i ve prospěch obviněného P. S.,
ačkoli tento nepodal odvolání. Protože Nejvyšší soud zároveň zrušuje i
rozhodnutí soudu prvního stupně, které je zatíženo vadou týkající se trestné
činnosti všech tří obviněných, o jejichž vině a trestu bylo rozhodnuto týmž
rozsudkem, je možné aplikovat ustanovení § 261 tr. ř. i ohledně obviněného P.
S. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud Okresnímu soudu v Hodoníně
přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V následujícím řízení bude okresní soud muset odstranit vytčené nedostatky
právní kvalifikace skutku. Přitom bude vázán vysloveným právním názorem
Nejvyššího soudu (§ 265s odst. 1 tr. ř.), tedy že je vyloučen jednočinný souběh
trestných činů podle § 148 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zák. a podle § 148a
odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a) tr. zák. ve vztahu k trestné činnosti
všech obviněných. Současně bude nutné se vypořádat i s dalšími pochybeními,
která dovolací soud napadeným rozhodnutím vytkl. V následujícím řízení by měl
soud jednoznačně stanovit, ve kterých případech popsaných pod bodem 2. výroku o
vině rozsudku byly naplněny znaky trestného činu zneužívání pravomoci veřejného
činitele obviněným L. N., a popsat, jakou pravomoc v těchto případech porušil a
v čem spočívalo toto porušení. Obdobně bude nezbytné odstranit pochybnosti
stran závěru, zda obviněný L. N. naplnil kvalifikované skutkové podstaty
trestných činů podle § 124 tr. zák. a 148 tr. zák., spočívající v tom, že činy
spáchal nejméně se dvěma osobami.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 13. prosince 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová