4 Tdo 92/2025-311
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 2. 2025 o dovolání obviněného L. P., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 8. 2024, sp. zn. 11 To 211/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 19 T 3/2024, t a k t o :
I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 22. 8. 2024, sp. zn. 11 To 211/2024.
II. Podle § 265k odst. 2 se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 24. 5. 2024, sp. zn. 19 T 3/2024, byl obviněný L. P. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečinem neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku a §?81 odst.?1,?84 a 85 odst.?1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na 12?měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu 3?let za současného vyslovení dohledu nad obviněným. Současně mu podle § 85 odst. 3 tr. zákoníku a §?48 odst.?4 písm.?h) tr. zákoníku uložil přiměřenou povinnost podrobit se v průběhu zkušební doby namátkovým testům na návykové látky a zdržet se jejich užívání. Dále obviněného potrestal podle §?67 odst.?2 písm.?b) tr. zákoníku za použití §?53 odst.?2 tr. zákoníku a §?68 odst.?1,?2 tr. zákoníku peněžitým trestem v celkové výměře 30?000?Kč (30denních sazeb po 1 000 Kč) a podle §?73 odst.?1 tr. zákoníku trestem zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na 12?měsíců.
2. Obviněný se uvedených přečinů podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil celkem čtyřmi útoky tak, že opakovaně bez souhlasu majitele řídil ve dnech 5.?4., 16.?4., 20.?4. a 1.?5.?2024 motorové vozidlo, a to navzdory dříve uloženým zákazům řízení všech motorových vozidel rozsudky Okresního soudu v Kladně sp. zn. 2 T 176/2020 a Okresního soudu Praha-východ sp. zn. 38 T 4/2024. Dne 1.?5.?2024 navíc nerespektoval výzvu policejní hlídky k zastavení, ujížděl, a nakonec havaroval na polní cestě.
3. Pro přehlednost Nejvyšší soud uvádí, že obviněný před soudem prvního stupně prohlásil vinu a soud jeho prohlášení podle § 206c odst. 4 tr. ř. přijal.
4. Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podala v neprospěch obviněného odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Praha-západ. Domáhala se uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody. Krajský soud v Praze jako soud odvolací státní zástupkyni vyhověl a rozsudkem ze dne 22. 8. 2024, sp. zn. 11 To 211/2024, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému uložil podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do ve věznici s ostrahou. Vyjma toho obviněného odsoudil podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku k zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na 1 rok.
II. Dovolání obviněného
5. Obviněný rozsudek Krajského soudu v Praze napadl prostřednictvím své obhájkyně v zákonné lhůtě dovoláním, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. s tím, že došlo k porušení jeho práva být osobně přítomen ve veřejném zasedání.
6. Obviněný namítl, že se dne 22. 8. 2024 nemohl řádně zúčastnit veřejného zasedání před odvolacím soudem, protože mu to znemožňoval jeho zdravotní stav (trpěl akutními průjmovými potížemi), o čemž odvolací soud včas a řádně vyrozuměl prostřednictvím své obhájkyně dne 20. 8. 2024, přičemž současně požádal o odročení veřejného zasedání, aby tím dal jasně najevo, že na své osobní účasti trvá. Odvolací soud jeho žádosti o odročení svévolně nevyhověl, byť byla podložena lékařskou zprávou ze dne 20. 8. 2024, ve které bylo uvedeno, že obviněnému byly diagnostikovány gastrointestinální obtíže virového původu. Postupem odvolacího soudu podle obviněného došlo k porušení ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., které chrání právo obviněného být přítomen při hlavním líčení či veřejném zasedání.
7. Obviněný shora uvedenou argumentací doplnil odkazem na čl. 4 a 95 Ústavy, které zavazují soudní moc k ochraně základních práv, a současně se dovolával judikatury Ústavního soudu (např. nálezu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04), podle níž musí být ochrana práv zajištěna i v rámci rozhodování o opravných prostředcích.
8. Obviněný zdůraznil, že měl pro odvolací soud připraveny důkazy o svém současném řádném chování, kterými bylo argumentováno ve vyjádření k odvolání státní zástupkyně, které za něj sepsala jeho obhájkyně dne 29. 6. 2024. Šlo zejména o posudky ze zaměstnání a o výsledky testů na návykové látky. Také se chtěl v rámci veřejného zasedání vyjádřit osobně k některým námitkám státní zástupkyně, protože na rozdíl od ní, považoval původní podmíněný trest odnětí svobody za přiměřený jeho rodinné a sociální situaci.
9. Nejvyššímu soudu obviněný navrhl, aby v neveřejném zasedání podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 22. 08. 2024, č. j. 11 To 211/2024-208, a věc tomuto soudu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Současně obviněný požádal, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody do doby, než o tomto dovolání rozhodne, s poukazem na to, že jinak dojde k ohrožení existenční situace jeho rodiny, včetně nezletilého dítěte a družky, kteří jsou na něm závislí.
III. Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství
10. Pověřený státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání datovaném 19. 12. 2024, sp. zn. 1 NZO 949/2024, shrnul dosavadní průběh trestního řízení, načež se zaměřil na obecný výklad dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. a konkrétní dovolací argumentaci obviněného.
11. Podle státního zástupce námitky obviněného, kterými brojil proti konání veřejného zasedání před odvolacím soudem bez jeho přítomnosti navzdory žádosti o odročení z důvodu zdravotních komplikací, jsou způsobilé být podřazeny pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., avšak v tomto případě jim opodstatnění nelze přiznat.
12. Státní zástupce se dále věnoval okolnostem předmětného veřejného zasedání odvolacího soudu, které se konalo dne 22. 8. 2024. Připomněl, že odvolací soud obviněným předloženou lékařskou zprávu nepovažoval za konkrétní a objektivní doklad o tom, že by zdravotní či jiné vážné důvody obviněnému skutečně bránily účastnit se nařízeného jednání, a proto odvolání projednal a rozhodl o něm v jeho nepřítomnosti. Podle státního zástupce je podstatné, že obviněný nebyl k veřejnému zasedání předvolán, nýbrž o něm byl pouze vyrozuměn, a že ve veřejném zasedání nebylo prováděno další dokazování. Dále je významné, že obviněný byl u veřejného zasedání zastoupen obhájkyní, která při jednání argumentovala v jeho prospěch jeho rodinnými poměry (péče o dítě a rodinu).
13. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, a aby věc projednal v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Současně vyslovil souhlas, aby soud rozhodl i jiným způsobem, pokud by to považoval za vhodné ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
14. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným výlučně k nápravě procesních a hmotněprávních vad, jež jsou výslovně stanoveny zákonem. Podmínkou pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §?265i odst. 3 tr. ř. je existence některého z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1, 2 tr. ř. Tento právní rámec odpovídá zásadě dvoustupňového projednání věci, která vyplývá např. i z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
15. V posuzovaném případě obviněný podal v zákonné lhůtě prostřednictvím své obhájkyně dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., který je naplněn tehdy, pokud bylo porušeno ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání. Obviněným uplatněné námitky uvedenému dovolacímu důvodu odpovídají, jelikož brojil proti tomu, že ačkoli se řádně a včas prostřednictvím své obhájkyně omluvil z nařízeného veřejného zasedání pro nemoc a požádal odvolací soud o odročení veřejného zasedání, odvolací soud termín veřejného zasedání nezměnil a jednal v jeho nepřítomnosti, čímž mu upřel možnost osobně se k argumentům uvedeným v odvolání státní zástupkyně vyjádřit.
16. Nejvyšší soud proto v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání obviněného přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že je důvodné.
17. Z trestního spisu je zřejmé, že odvolací soud veřejné zasedání k projednání odvolání státní zástupkyně nařídil na 22. 8. 2024 a obviněného o tom řádně a včas vyrozuměl (viz č. l. 196 tr. spisu). Obviněný prostřednictvím své obhájkyně dne 20. 8. 2024 požádal o změnu termínu nařízeného veřejného zasedání s tím, že jeho zdravotní stav mu neumožňuje se jednání před odvolacím soudem zúčastnit. K žádosti připojil lékařskou zprávu ze dne 20. 8. 2024 (viz č. l. 199 a 200 tr. spisu). Lékařská zpráva, kterou vyhotovila ošetřující lékařka MUDr. Vlasta Hlavová, obsahovala anamnézu obviněnému diagnostikované virové gastrointestinální infekce. Rovněž v ní bylo uvedeno doporučení klidového režimu v domácím prostředí, užívání předepsaných farmaceutik a dodržování diety. Předseda senátu odvolacího soudu přípisem ze dne 21. 8. 2024 zaslaných do datové schránky obhájkyně obviněného žádosti obviněného nevyhověl s tím, že z lékařské zprávy není zřejmé, že obviněný není ze zdravotních důvodů schopen účasti u jednání. Dne 22. 8. 2024 veřejné zasedání proběhlo v nepřítomnosti obviněného. Výsledkem odvolacího řízení bylo významné zpřísnění trestu, který byl obviněnému uložen.
18. Nejvyšší soud konstatuje, že vysvětlení předsedy senátu odvolacího soudu, že nevyhověl žádosti obviněného o odročení veřejného zasedání, neboť v lékařské zprávě není výslovně uvedeno, že obviněný není ze zdravotních důvodů schopen účasti u jednání (viz č. l 203 tr. spisu), nelze přisvědčit. Bližší specifikace projevů virové infekce v lékařské zprávě sice skutečně absentuje, nicméně krátkým nahlédnutím do internetové encyklopedie či běžně dostupné odborné medicínské literatury lze snadno zjistit potenciální závažnost předmětné diagnózy, jde-li o účast infikované osoby na soudním jednání. Virová gastrointestinální infekce je onemocnění charakterizované zánětem trávicí soustavy postihujícím jak žaludek, tak tenké střevo a způsobujícím v konečném důsledku kombinaci průjmu, zvracení, křečí a bolestí břicha. Vyznačuje se prudkým nástupem symptomů a potřebou častých návštěv toalety, což je spojeno s nezbytným dodržováním hygienických opatření [srovnej např. článek Špačkové, M., Liptákové, M. a Králové, s názvem „Nejčastější virové střevní nákazy v České republice v letech 2018–2022 a jejich základní epidemiologické charakteristiky“ ze Zprávy Centra epidemiologie a mikrobiologie, 2023, 32 (3), 127–135, ISSN 1804-8668]. Popsané symptomy tak reálně znemožňovaly řádnou účast obviněného na soudním jednání, a navíc představovaly riziko přenosu infekce na další účastníky řízení.
19. Vzhledem k uvedenému je zřejmé, že povaha virové gastrointestinální infekce a související lékařské doporučení (viz text lékařské zprávy ze dne 20. 8. 2024 na č. l. 200 tr. spisu) nevyžadovaly dodatečné explicitní ujištění o nemožnosti účasti obviněného na řízení před soudem. Z popisu anamnézy a doporučení o klidovém režimu dostatečně spolehlivě vyplývá, že přítomnost obviněného u veřejného zasedání byla ze zdravotních důvodů nepřiměřenou zátěží a rizikem i pro ostatní osoby veřejnému zasedání přítomné.
20. K vyjádření předsedy senátu odvolacího soudu k žádosti obviněného o odročení jednání (konkrétně uvedl, že „za jediný důvod k odročení ze zdravotních důvodů bych pokládal lékařské potvrzení, v němž bude výslovně uvedeno, že obžalovaný není ze zdravotních důvodů schopen účasti u jednání“) Nejvyšší soud dále podotýká, že pro rozhodnutí soudu o odročení jednání není určující to, zda lékař ve své zprávě explicitně konstatuje nezpůsobilost pacienta k prezenční účasti u soudního jednání. O tom, zda je obviněný schopen účastnit se jednání, rozhoduje vždy soud, a lékařská zpráva je pouze podkladem pro jeho rozhodování. Je na soudcích, aby na základě konkrétních okolností věci (náročnost plánovaných úkonů při jednání), zjištěného zdravotního stavu osoby a jejího předchozího chování (účast na jiných soudních jednáních) sami posoudili odůvodněnost omluvy (srov. nález sp. zn. III. ÚS 609/22 ze dne 31. 5. 2022). Stanovisko odborníka z oboru medicíny sice je vysoce relevantní informací, nicméně je potřeba posuzovat i další relevantní okolnosti. Soud by měl i v těchto případech postupovat v úvahách jakéhosi „volného hodnocení skutečností“ (srov. nález sp. zn. III. ÚS 609/22 ze dne 31. 5. 2022, přiměřeně rovněž nález Ústavního soudu ze dne 15. 10. 2024, sp. zn. II. ÚS 1025/24).
21. Vyjma toho, pokud odvolací soud nebyl přesvědčen o objektivní závažnosti negativního zdravotního stavu obviněného, mohl z vlastní iniciativy kontaktovat ošetřujícího lékaře uvedeného v lékařské zprávě, případně jakéhokoli jiného medicínského odborníka, a ověřit si, zda předmětná diagnosa obecně brání nemocné osobě v účasti na řízení před soudem. V této věci totiž nelze přehlédnout, že mezi doručením negativního vyjádření k žádosti o odročení obhájkyni obviněného a dnem nařízeného veřejného jednání zbýval pouhý jeden den. Už z tohoto důvodu měl odvolací soud vynaložit přiměřenější úsilí k ověření závažnosti zdravotního stavu obviněného, pakliže zaslanou lékařskou zprávu nepokládal za dostatečně vypovídající.
22. Nejvyšší soud připomíná ustanovení § 2 odst. 4 tr. ř. zakotvující povinnost orgánů činných v trestním řízení postupovat „s plným šetřením práv a svobod“, ze které vyplývá, že jakýkoli zásah do práv lze realizovat pouze na základě zákonného odůvodnění a v nezbytném rozsahu pro zajištění účelu trestního řízení.
23. Postup odvolacího soudu, který se při svém rozhodnutí opíral pouze o formální aspekt vyrozumění a opomenul zohlednit objektivně doložené zdravotní omezení obviněného, byl v rozporu se zásadami spravedlivého procesu, které vyžadují, aby soud nejen dodržoval formální pravidla trestního řízení, ale především přihlížel k reálným a objektivním okolnostem, jež mohou podstatně ovlivnit možnost obhajoby obviněného. Zejména ve světle toho, že předmětem veřejného zasedání bylo rozhodování o odvolání státní zástupkyně, která se domáhala změny výroku o trestu výrazně v neprospěch obviněného, čemuž bylo odvolacím soudem vyhověno, a s přihlédnutím k tomu, že chování obviněného v řízení před soudem do té doby nevykazovalo známky úmyslného prodlužování předmětného řízení (k hlavnímu líčení, které proběhlo dne na 24.
5. 2024, se dostavil a prohlásil svou vinu, takže téhož dne byla věc i skončena). Nejvyšší soud připomíná, že s ohledem na ústavní právo obviněného vyplývající z ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod je třeba umožnit obviněnému účast u veřejného zasedání zejména v případě, kdy na tom on sám trvá. Veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného proto nelze konat, pokud obviněný srozumitelně projevil nesouhlas s jeho konáním v nepřítomnosti, přičemž důvod své nepřítomnosti doložil konkrétním objektivním důkazem, z něhož bylo možné učinit spolehlivý závěr o tom, že obviněnému byla skutečně z vážných důvodů účast u veřejného zasedání znemožněna.
Pro úplnost Nejvyšší soud poukazuje na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, podle níž může v případech, kdy je obviněný přes zjevné zdravotní obtíže nucen (k čemuž v této věci mohlo dojít za situace, vzhledem k tomu, že odvolací soud nevyhověl návrhu obviněného na odročení, přestože byl prokazatelně zdravotně indisponován), osobně hájit svá práva v soudní síni, dojít k porušení jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (srov. např. rozhodnutí ESLP ve věci Liebreich v.
Německo, č. rozhodnutí 30443/03, ze dne 8. 1. 2008, nebo Timergaliyev v. Rusko, č. rozhodnutí 40631/02 ze dne 23. 8. 2008). Závěry z citovaných rozhodnutí ESLP lze analogicky přiměřeně vztáhnout i na Nejvyšším soudem posuzovaný případ, neboť zdravotní stav obviněného mohl být provázen právě např. průjmem, bolestmi břicha, hlavy či dehydratací, v důsledku kterých by obviněný nemusel být schopen hájit svá práva a vyslovit svůj názor žádoucím způsobem, rozhodl by se i přes svou zdravotní nouzi pro účast na veřejném zasedání.
24. K argumentu ve vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, že účast obviněného u veřejného zasedání před odvolacím soudem dne 22. 8. 2024 nebyla nutná, protože byl o něm pouze vyrozumíván a nebyl k němu předvoláván, Nejvyšší soud uvádí, že obecně sice lze tomuto názoru přisvědčit, ale každý případ se musí posuzovat individuálně. I podle nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2009, sp. zn. II. ÚS 2152/08, není samotná forma doručení předvolání (vyrozumění) dostatečným důvodem k tomu, aby bylo jednání konáno v nepřítomnosti účastníka, pokud tento včas a řádně doložil objektivní důvody své neúčasti a dal soudu s předstihem najevo svůj zájem se jednání účastnit.
25. Právo obviněného být slyšen, projeví-li takovou vůli, má v rámci spravedlivého procesu zcela stěžejní význam, a to i v případě, že se nepředpokládá provádění důkazů. Výstižně to shrnul Ústavní soud v nálezu ze dne 27. 6. 2005, sp. zn. IV. ÚS 269/05. Zde v souvislosti s vazebním řízením připomněl, že „účast potenciálně dotčené osoby na řízení patří mezi důležité záruky ochrany základních práv, protože právě vytvoření prostoru pro účinné vznesení námitek (v kontradiktorním schématu řízení) nejlépe zajistí ochranu základních práv, jež je z hlediska fair procesu prvotním účelem soudního řízení. Institucionálně garantovaná možnost dotčených osob návrhy a námitkami účinně participovat na soudním procesu, patří mezi elementární pravidla soudního řešení sporů (srov. Freeman, M. D. A.: Lloyd's Introduction to Jurisprudence, 7th ed., London, Sweet & Maxwell, 2001, str. 1378-1379, nebo Hart, H. L. A.: Pojem práva, Praha, Prostor, 2004, str. 162). V oblasti anglosaského práva je pak zásada audi alteram partem řazena mezi základní procedurální pravidla přirozené spravedlnosti (srov. Phillips, O. H., Jackson, P.: Constitutional and Administrative Law, 7th ed., London, Sweet & Maxwell, 1987, str. 671-674, shodně např. i Knapp, V., Teorie práva, Praha, C. H. Beck, 1995, str. 137). Soudy musí při svém rozhodování dbát dodržení základních procesních náležitostí, k nimž je třeba řadit, mimo jiné, bezprostřednost (§ 2 odst. 12 tr. ř.) a ústnost (§ 2 odst. 11 tr. ř.) soudního jednání.“. Tyto zásady nejsou uplatnitelné pouze v rámci dokazování, výslechů svědků, avšak ve spojení s dalšími zásadami a principy trestního řízení jsou relevantní i např. v rámci přednesu závěrečných návrhů, řečí, replik k nim apod.
V. Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
26. S odkazem na shora uvedená zjištění týkající se srozumitelnosti a přesvědčivosti lékařské zprávy, kterou obviněný připojil k řádně a včas zaslané žádosti o odročení veřejného zasedání, i toho, že obviněný dal žádostí o odročení jasně najevo, že se veřejného zasedání chce osobně zúčastnit, a dále s přihlédnutím ke skutečnostem, že obviněný v předchozím řízení nemařil trestní stíhání, že odvolací řízení se netýkalo jiných obviněných, takže jeho odročení nebylo nijak komplikovanou věcí, a konečně, že ve veřejném zasedání konaném v nepřítomnosti obviněného odvolací soud rozhodl o výrazném zpřísnění trestu pro obviněného, aniž by mu dal prostor se k věci osobně vyjádřit, Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného důvodným a podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 22. 8. 2024, sp. zn. 11 To 211/2024, a na něj i všechna další rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, kterému současně podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a náležitě rozhodl.
27. Závěrem Nejvyšší soud uvádí, že si před svým rozhodnutím ověřil, že obviněný L. P. doposud nenastoupil výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody, a protože o jeho dovolání rozhodl krátce poté, co mu bylo předloženo, nepokládal za potřebné rozhodovat podle § 265o odst. 1 tr. ř. o odkladu výkonu napadeného rozhodnutí.
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 2. 2025
JUDr. Jiří Pácal předseda senátu
Vypracovala: JUDr. Pavla Augustinová soudkyně