4 Tdo 974/2025-170
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 11. 2025 o dovolání obviněného P. P., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a ÚpVZD Praha Pankrác, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 6. 2025, sp. zn. 3 To 114/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 10 T 25/2025, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě (dále jen „soud prvního stupně“, popř. „nalézací soud“) ze dne 14. 4. 2025, sp. zn. 10 T 25/2025, byl obviněný P. P. (dále jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Uvedeného trestného činu se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že
„ačkoliv si byl vědom, že mu byl rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 31. 1. 2023, č. j. 10 T60/2022-799, který ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 5. 2024, č. j. 7 To 54/2023-1080, nabyl právní moci dne 21. 5. 2024, uložen mj. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 1 roku, následně byl výrok o trestu zrušen rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 11. 10. 2024, sp. zn. 10 T 4/2024, který nabyl právní moci dne 12. 11. 2024, a kterým byl obviněnému při ukládání souhrnného trestu opětovně uložen mj. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 1 roku,
dne 8. 8. 2024 řídil osobní motorové vozidlo zn. Škoda Fabia, RZ: XY, a byl při tom ve 14:20 hod. na XY v Jihlavě zastaven a kontrolován hlídkou Městské policie Jihlava“.
2. Za uvedený přečin uložil soud prvního stupně obviněnému podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 10 (deseti) měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1 a 4 tr. zákoníku současně uložil obviněnému trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 24 (dvaceti čtyř) měsíců.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání směřující do všech výroků napadeného rozsudku. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Brně (dále jen „soud druhého stupně“, popř. „odvolací soud“) usnesením ze dne 11. 6. 2025, sp. zn. 3 To 114/2025, tak, že odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 6. 2025, sp. zn. 3 To 114/2025, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, v němž odkazuje na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. a namítá, že soud druhého stupně zamítl jeho odvolání, aniž by náležitým způsobem zkoumal, zda nejsou splněny podmínky pro postup podle § 257 odst. 1 písm. c) tr. ř.
5. Obviněný vytýká soudu druhého stupně, že se v rámci odvolacího řízení řádně nezabýval možností zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. Argumentuje tím, že vzhledem k délce trestů odnětí svobody, které mu již byly uloženy a které ho podle očekávání ještě postihnou v jiných trestních věcech (celkem více než pět a půl roku), je trest, který mu byl uložen v této trestní věci, zcela bez významu. Z tohoto důvodu měl odvolací soud podle obviněného rozsudek nalézacího soudu zrušit a jeho trestní stíhání zastavit. Protože tak nepostupoval, zatížil své rozhodnutí vadou, která naplňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
6. Závěrem dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 6. 2025, sp. zn. 3 To 114/2025, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně souhlasí s projednáním jeho dovolání v neveřejném zasedání.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření ze dne 2. 10. 2025, sp. zn. 1 NZO 618/2025, k dovolání obviněného konstatoval (s poukazem na dřívější rozhodnutí Nejvyššího soudu – např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2017, sp. zn. 6 Tdo 892/2017), že námitky obviněného nelze podřadit pod jím označený (ani žádný jiný) dovolací důvod. Nad rámec uvedeného pak připomněl, že postup podle § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. je fakultativní, tedy z pohledu obviněného nenárokový, přičemž, jak nalézací, tak odvolací soud se návrhem obviněného na zastavení trestního stíhání zabývaly a ve svých rozhodnutích uvedly, proč k tomu neshledaly důvody.
8. Závěrem vyjádření státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl v neveřejném zasedání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
9. Nejvyšší soud zaslal vyjádření státního zástupce k případné replice obhájci obviněného. Ke dni rozhodování Nejvyššího soudu obhajoba nevyužila možnosti vyjádření.
III. Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že je dovolání obviněného přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována, a splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV. Důvodnost dovolání
11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
12. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6 a 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
13. Nejvyšší soud proto připomíná, že není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
14. Obviněný v podaném dovolání uplatňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (první alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. (druhu alternativa). Podstata dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho první alternativě je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, řádný opravný prostředek (tj. odvolání nebo stížnost) odmítl nebo zamítl. Podstatou dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je pak skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. §157– 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3175–3176).
15. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení důvodnosti dovolání obviněného. Jak již bylo uvedeno výše, obviněný v podaném dovolání uplatňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., přičemž výslovně neuvádí, zda míří na jeho první, či druhou alternativu. Svou dovolací argumentací rozporuje postup odvolacího soudu, který se podle něj na základě podaného odvolání dostatečně nezabýval možností zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. a namísto postupu podle § 257 odst. 1 písm. c) tr. ř., pro který byly podle obviněného dány zákonné podmínky, tj. namísto zrušení rozsudku soudu prvního stupně a zastavení trestního stíhání, odvolání jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl.
16. Vzhledem k tomu, že odvolací soud napadený rozsudek nalézacího soudu a řízení mu předcházející na podkladě podaného odvolání věcně přezkoumával, tedy o zamítnutí odvolání nerozhodl z tzv. formálních důvodů podle § 253 odst. 1 tr. ř., ale proto, že jej neshledal důvodným, lze dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2002, sp. zn. 6 Tdo 115/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu (C. H. BECK), ročník 2002, svazek 18, pod T 423]. Obviněný však v souladu s touto podmínkou nepostupoval, neboť v podaném dovolání namítá, že jeho odvolání bylo zamítnuto, aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí, což je zjevně argumentace mířící na první alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Nicméně, i pokud by obviněný v rámci podaného dovolání tvrdil, že jeho odvolání bylo zamítnuto, ačkoli v předcházejícím řízení byl dán některý z důvodů dovolání uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., jeho dovolací argumentace na žádný z těchto dovolacích důvodů nedopadá.
17. Nejvyšší soud se námitkou, že soudy nižších stupňů měly trestní stíhání podle § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. zastavit, ve své rozhodovací praxi opakovaně zabýval a vyslovil, že tato námitka stojí mimo rámec zákonných dovolacích důvodů (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2017, sp. zn. 6 Tdo 892/2017, bod 19, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. 8 Tdo 981/2021, bod 16). Je tomu tak proto, že nevyhovění návrhu na zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. nelze namítat s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť tento dopadá pouze na případy nepřípustného trestního stíhání, tj. takového, které je vedeno, ačkoli jsou zde zákonné důvody pro jeho obligatorní (povinné) zastavení uvedené v § 172 odst. 1 tr. ř. Tuto námitku nelze uplatnit ani s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř., neboť prostřednictvím tohoto důvodu lze napadnout pouze pozitivní rozhodnutí soudu v taxativně uvedených případech, tedy nikoli skutečnost, že takové rozhodnutí nebylo učiněno. Námitku týkající se zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř., kterou se obviněný v podstatě domáhá, aby mu byl uložen mírnější trest, respektive aby mu nebyl trest uložen vůbec, nelze uplatnit ani s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., neboť prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně napadnout toliko přesně vymezená pochybení soudů týkající se druhu a výměry uloženého trestu, tj. byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, anebo byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu. Lze tedy uzavřít, že dovolací argumentace obviněného nenaplňuje jím označený, ale ani žádný jiný dovolací důvod.
18. S ohledem na obsah dovolací argumentace obviněného považuje Nejvyšší soud za potřebné závěrem zdůraznit, že zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 2 tr. ř. je – na rozdíl od zastavení trestního stíhání podle odstavce 1 téhož ustanovení – fakultativní povahy (srov. formulaci „může zastavit“), což znamená, že na takovéto rozhodnutí neexistuje právní nárok. Zastavení trestního stíhání z důvodů vymezených v § 172 odst. 2 tr. ř. představuje průlom do převažující zásady legality, a to ve prospěch zásady oportunity, a jako takové je projevem diskreční pravomoci státního zástupce, případně soudu. Jak soud prvního stupně, tak soud odvolací se přitom návrhem obviněného na zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. věcně zabývaly a ve svých rozhodnutích objasnily, proč k tomuto postupu neshledaly důvody (viz bod 3 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a bod 7 odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Jejich postup proto nelze považovat za svévolný či nepřezkoumatelný. K námitce stran trestního řízení vedeného u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 1 T 155/2022 je třeba uvést, že toto rozhodnutí nebylo v době rozhodování odvolacího soudu v nyní projednávané věci vyhlášeno, takže na toto případné odsouzení nemohl odvolací soud v rámci svého rozhodování reagovat, nadto se jednalo o trestnou činnost, kterou spáchal před spácháním nyní projednávané věci, a toto rozhodnutí nebylo ani v době rozhodování odvolacího soudu pravomocné.
19. Vzhledem ke shora uvedenému je nepochybné, že se obviněný svou argumentací obsaženou v podaném dovolání s věcným naplněním uplatněného dovolacího důvodu rozešel a vznesl námitky, které nejsou podřaditelné pod dovolací důvod jím deklarovaný, ale ani žádný jiný. Proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o dovolání obviněného je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne „bylo- li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b“. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 6. 11. 2025
JUDr. Marta Ondrušová předsedkyně senátu