4 Tdo 993/2025-864
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 11. 2025 o dovolání, které podal obviněný I. H., ke dni rozhodnutí ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Oráčov, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2025, sp. zn. 11 To 28/2025, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 9 T 43/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 16. 10. 2024 sp. zn. 9 T 43/2024 byl obviněný uznán vinným pod bodem I. zvlášť závažným zločinem pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinem svádění k pohlavnímu styku podle § 202 odst. 1, odst. 3 písm. a), c) tr. zákoníku, pod bodem II. přečinem útisku podle § 177 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl podle § 187 odst. 2 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu bylo uloženo nahradit poškozené AAAAA (pseudonym), nemajetkovou újmu ve výši 200 000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená AAAAA odkázána se zbytkem jejího nároku na náhradu újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Skutková zjištění, na jejichž základě dospěl soud prvního stupně k vině obviněného, jsou tato: Pod bodem I.: „V přesně nezjištěné době od listopadu 2018 na adrese XY v Praze XY a i v místě bydliště obžalovaného na adrese XY v XY, opakovaně několikrát do týdne vyžadoval orální sex po nezletilé poškozené AAAAA, která byla dcerou jeho tehdejší partnerky E. K., a která žila s obžalovaným ve společné domácnosti a kterou vychovával, vozil do školy a dával jí kapesné, přičemž poškozená AAAAA jeho žádostem vyhověla, neboť si myslela, že je to normální a plynuly jí z toho výhody v podobě finanční odměny nebo možnosti jít ven s kamarády, přičemž uvedené jednání trvalo až do konce prosince 2019, kdy se poškozená svěřila na popud své kamarádky BBBBB (pseudonym) své matce E. K.“
Pod bodem II.: „V květnu 2020 v domě obviněného na adrese XY v obci XY, donutil společně s matkou nezletilé E. K., vůči které není trestní řízení vedeno, AAAAA, aby svou výpověď na policii učiněnou dne 13. 2. 2020 změnila ve smyslu, že lhala a vše si vymyslela, a pokud to neudělá, zruší jí data a nebude moci chodit ven, čemuž poškozená nakonec dne 2. 6. 2020 vyhověla, neboť nechtěla přijít o tyto výhody.“
3. Naproti tomu byl obviněný podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Praha-západ ze dne 3. 7. 2024 sp. zn. ZT 30/2023 pro skutek právně v obžalobě posouzený jako zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. f) tr. zákoníku, kterého se měl ve stručnosti dopustit tím, že: od ledna 2020 nejméně do 2. 6. 2020 činil nátlak na matku nezletilé AAAAA, E. K., aby stáhla trestní oznámení na jeho osobu a řekla, že nezletilá lhala. Za to jí sliboval opravit rodinný dům, kam se přestěhovala, a další finanční výhody. Současně jí vyhrožoval, že jinak se postará o to, aby přišla o jejich společnou dceru, a že jí zlikviduje. Poškozená jeho nátlaku podlehla, protože byla ve špatném psychickém stavu a užívala antidepresiva, o čemž obviněný věděl.
4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný, státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Praha-západ a poškozená AAAAA. Obviněný napadl odsuzující výrok, státní zástupkyně brojila v neprospěch obviněného proti zprošťujícímu výroku a proti výroku o trestu, který navrhla zpřísnit, a poškozená AAAAA se domáhala přiznání vyššího finančního odškodného za nemajetkovou újmu. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 5. 2025 sp. zn. 11 To 28/2025 podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání obviněného a státní zástupkyně rozsudek soudu prvního stupně zčásti zrušil, a to ve výroku o vině pod bodem I. a v navazujících výrocích o trestu a o náhradě nemajetkové újmy. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. pak při nezměněném výroku o vině pod bodem II. a při nezměněném zprošťujícím výroku znovu rozhodl tak, že obviněného za skutek pod bodem I. uznal při stejných skutkových zjištěních, která učinil soud prvního stupně, vinným zločinem pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2025 a přečinem svádění k pohlavnímu styku podle § 202 odst. 1, odst. 3 písm. a), c) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy a za sbíhající se přečin útisku (bod II. výroku o vině, jenž zůstal nezměněn) uložil obviněnému podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody na 3 roky, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněného shodně jako soud prvního stupně zavázal k zaplacení 200 000 Kč jako finanční náhrady nemajetkové újmy poškozené AAAAA a podle § 229 odst. 2 tr. ř. jmenovanou poškozenou se zbytkem jejího adhezního nároku odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání poškozené AAAAA.
II. Dovolání obviněného
5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný dovolání prostřednictvím svého obhájce JUDr. Filipa Svobody. Opřel ho o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se slovní argumentací, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a v řízení, které napadenému rozhodnutí předcházelo, došlo k porušení zásady volného hodnocení důkazů a pravidla in dubio pro reo, a to v intenzitě zasahující do práva na spravedlivý proces.
6. Ve značně nepřehledném odůvodnění dovolání obviněný namítl, že rozhodujícím podkladem pro uznání viny byla výpověď nezletilé poškozené AAAAA, která neodpovídá požadavkům § 101 a násl. tr. ř. na svědeckou výpověď. Je to dáno tím, že nezletilá neposkytla ucelený a vnitřně konzistentní popis skutku a odmítla vypovídat o tom, jak konkrétně ji měl obviněný pohlavně zneužít. Policejní orgán, který výslech vedl, rezignoval na aktivní objasňování věci a nezletilé nepoložil doplňující otázky k individualizaci skutku. Spokojil se s jejím konstatováním, že to, co uvedla do úředního záznamu o podání vysvětlení dne 13. 2. 2020 je pravda. Navíc poškozená se nechovala jako oběť závažného sexuálního trestného činu. Ty ve svých projevech podle odborné literatury bývají zdrženlivější, introvertnější a je u nich patrné trauma.
7. Ostatní podklady mají podle obviněného pouze povahu nepřímých indicií, které netvoří uzavřený, ničím nenarušený a logicky konzistentní řetězec. Akcentoval, že nezletilé svědkyně BBBBB a CCCCC (pseudonym), spolužačky poškozené, odlišně reprodukovaly, s čím se jim nezletilá svěřila. Jedné řekla, že mezi ní a obviněným došlo k „pohlavního sexu“, druhé, že k pohlavnímu styku nedošlo. Obě se shodovaly jen v tom, že k intimním stykům mělo docházet několikrát týdně, což ale podle obviněného neodpovídá běžným životním zkušenostem. Žádná z nich pak neidentifikovala jako místo činu adresu XY v XY, a přesto ji obžaloba prezentovala jako jedno ze dvou míst, kde k trestné činnosti docházelo.
8. Obviněný dále poukázal na výpověď svědkyně V. B., která uvedla, že matka nezletilé E. K. byla „znechucena“ závěry lékařské zprávy, jež vylučovaly pohlavní styk mezi obviněným a poškozenou, přitom obžaloba původně stavěla na verzi soulože, což soudy obou stupňů zcela opomenuly.
9. Podle obviněného z dokazování vyplynulo, že matka nezletilé E. K. svou dceru negativně ovlivňovala a stejně tak další svědky, které instruovala k výpovědím v neprospěch obviněného, protože jej chce poškodit v souvislosti s probíhajícím civilním sporem o jejich společnou dceru. Navíc evidentně lhala o tom, kdo platil právní služby Mgr. Jany Jevtić. Soudy uvedené skutečnosti bagatelizovaly a výpovědi matky nezletilé i svědků z okruhu rodiny poškozené nekriticky vyhodnotily jako věrohodné.
10. Vyjma námitek proti hodnocení provedených důkazů obviněný brojil proti tomu, že soudy nevyslechly pracovnici orgánu sociálně právní ochrany dětí (dále jen „OSPOD“), která byla přítomna výslechu nezletilé. V dovolání konstatoval i odmítnutí výpovědí JUDr. Karla Brücklera a Mgr. Jany Jevtić, patrně tím ale měl na mysli jen neakceptování skutkové verze, kterou z těchto důkazů sám dovozuje, protože oba svědci osobně vypovídali u hlavního líčení.
11. Obviněný závěrem konstatoval, že v řízení došlo k extrémnímu nesouladu mezi skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů a že soudy nižších stupňů porušily zásadu presumpce neviny a pravidlo in dubio pro reo plynoucí z čl. 40 odst. 2 Listiny, reflektované v § 2 odst. 5 a 6 tr. ř., protože svá skutková zjištění postavily jen na procesně vadné výpovědi nezletilé a na nepřímých důkazech, které netvoří ucelený řetězec a jsou navíc zatíženy rozpory.
12. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil v celém rozsahu, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal odvolacímu soudu věc znovu projednat a rozhodnout. Současně požádal, aby Nejvyšší soud s poukazem na výjimečné okolnosti spočívající ve faktickém odnětí práva obviněného účinně se hájit v řízení před soudy nižších stupňů, odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí.
III. Vyjádření státního zástupce
13. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Uvedl, že uplatněná argumentace neodpovídá zákonnému vymezení dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v žádné z jeho alternativ a nelze ji podřadit ani pod jiný dovolací důvod taxativně vypočtený v § 265b tr. ř. Navíc se jedná o opakování námitek, které obviněný neúspěšně uplatnil ve svém řádném opravném prostředku a se kterými se odvolací soud úplně a řádně vypořádal, což zpravidla zakládá podmínky pro odmítnutí dovolání jako zjevně neopodstatněného podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002 sp. zn. 5 Tdo 86/2002).
14. Nad rámec uvedeného se státní zástupce vypořádal s námitkou procesní nepoužitelnosti výpovědi nezletilé AAAAA. Konstatoval, že nezletilá byla v přípravném řízení řádně vyslechnuta za účasti obhájce obviněného a její výpověď byla v hlavním líčení správně provedena v režimu § 102 odst. 2 věty druhé tr. ř., a protože je ve shodě s dalšími nepřímými důkazy získanými z jiných důkazních zdrojů, lze na ni nahlížet jako na věrohodný přímý důkaz o vině obviněného.
15. Za irelevantní státní zástupce označil poukaz obviněného na údajně nestandardní chování nezletilé jako oběti sexuálního deliktu a připomněl závěry obsažené ve znaleckých posudcích z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace dětská psychologie.
16. Za nekorektně uplatněnou státní zástupce označil námitku označenou jako neprovedení navržených důkazů, kterou obviněný fakticky namítal, že se odvolací soud nevypořádal s tím, že soud prvního stupně nesprávně označil za nevěrohodné svědky JUDr. Karla Brücklera a Mgr. Janu Jevtić. Poukázal přitom na odstavce 7 a 8 napadeného rozsudku v kontextu odstavců 12, 13 a 35 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.
17. Ve vztahu k namítanému porušení zásady in dubio pro reo státní zástupce uvedl, že samotný nesouhlas dovolatele s hodnotícími úvahami soudů ji nezakládá; nezbytný by byl extrémní rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a obsahem důkazů, který dán není. Soudy postupovaly podle § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a jejich závěry obstojí.
18. Závěrem státní zástupce Nejvyššímu soudu navrhl, aby dovolání odmítnul podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než stanoví zákon. Současně souhlasil s tím, aby rozhodl v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 tr. ř.
19. Vyjádření státního zástupce bylo doručeno obviněnému k případné replice, čehož obviněný nevyužil.
IV. Důvodnost dovolání
20. Nejvyšší soud shledal, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, takže se zabýval otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označenému dovolacímu důvodu a tím, zda lze z jejich podnětu přistoupit k věcnému přezkumu napadeného rozsudku odvolacího soudu, kterého se obviněný domáhá.
21. Možnost využití dovolání je omezená jen na důvody taxativně vymezené v § 265b tr. ř., které lze obecně charakterizovat jako kvalifikované vady napadeného rozhodnutí nebo řízení mu předcházejícího. Konkrétní námitky obviněného pak musí uplatněnému dovolacímu důvodu svým obsahem také odpovídat, přičemž Nejvyšší soud je zásadně při své přezkumné činnosti vázán jejich rozsahem a důvody a nelze od něj očekávat revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (viz § 265i odst. 3 tr. ř. a § 265f odst. 1 tr. ř.).
22. Obviněný dovolání výslovně opřel o § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z obsahu dovolání je patrné, že namítá zjevnou nesprávnost skutkových zjištění, procesní nepoužitelnost klíčového důkazu, kterým je výpověď nezletilé, a opomenutí výslechu pracovnice OSPOD, která byla tomuto výslechu v přípravném řízení přítomna, což zdánlivě uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídá. Faktickou argumentaci obviněného ale nelze pod žádnou z jeho tří alternativ podřadit a neodpovídá ani jinému z taxativně vymezených dovolacích důvodů v § 265b tr. ř. Obviněný totiž v podstatě všemi uplatněnými námitkami jen polemizuje se způsobem, jakým soudy obou stupňů přistoupily k hodnocení důkazů. Obviněný v dovolání nenamítal, že by skutková zjištění soudů, která jsou rozhodná pro
právní posouzení věci, neměla obsahový podklad v provedených důkazech, že by nevyplývala z obsahu provedeného dokazování při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení nebo dokonce byla jejich opakem. Poukazem na chování nezletilé při jejím výslechu a na to, jak popsala pohlavní styk s ním svým dvěma nezletilým spolužačkám, se snaží Nejvyšší soud přesvědčit o tom, že nezletilá byla manipulována svou matkou, se kterou obviněný vede opatrovnický spor o péči o jejich společnou dceru, k tomu, aby ho křivě obvinila, což je neměnná verze jeho obhajoby, kterou se soudy obou stupňů pečlivě zabývaly a poukazem na provedené důkazy v celém jejich souhrnu ji vzaly za spolehlivě vyloučenou. Také námitky obviněného vůči procesní použitelnosti výpovědi nezletilé a jeho poukaz na absenci výslechu pracovnice OSPOD svým obsahem cílí jen na věrohodnost nosného důkazu, kterým je právě výpověď poškozené AAAAA.
23. Navíc nelze přehlédnout, že dovolací námitky obviněného v zásadě odpovídají námitkám, které uplatnil už v hlavním líčení a posléze je zopakoval ve svém řádném opravném prostředku a se kterými se soud prvního stupně i odvolací soud řádně, přesvědčivě a úplně vypořádaly. Soud prvního stupně akceptovatelným a srozumitelným způsobem v bodě 29 odůvodnění svého rozsudku a odvolací soud, který přezkoumal zákonnost i odůvodněnost všech výroků rozsudku soudu prvního stupně a výslovně aproboval rozsah i kvalitu dokazování a způsob jeho hodnocení soudem prvního stupně, v bodech 10-13 odůvodnění dovoláním napadeného rozhodnutí. Proto i v případě, že by obviněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnil správně, šlo by o dovolání zjevně neopodstatněné (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002 sp. zn. 5 Tdo 86/2002).
24. Nejvyšší soud připomíná, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad. Zakotvením dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ke dni 1. 1. 2022 nedošlo k rozšíření rozsahu dovolacího přezkumu též na otázky skutkové a Nejvyšší soud se nestal obecnou třetí instancí zaměřenou na plný skutkový přezkum. Smyslem dovolacího řízení a úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího není, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda soudy nižších stupňů hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů a ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily. Zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění by přicházel v úvahu jen v případech zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. O takovou situaci se jedná pouze v případě nejtěžších vad důkazního řízení, např. tehdy, pokud skutková zjištění soudů vůbec nemají podklad v procesně zákonným způsobem opatřených a provedených důkazech nebo z nich nevyplývají při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení či jsou dokonce opakem toho, co z nich vyplývá. Souvisí to s tím, že těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, případně korigovat jen soud druhého stupně. Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů, kterými je dovolací soud vázán stejně jako rozsahem a charakterem námitek, kterými obviněný jejich naplnění odůvodňuje (§ 265f odst. 1 tr. ř.).
25. Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud uzavírá, že obviněným koncipované dovolací výhrady odkazující na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nejsou způsobilé založit přezkum napadeného rozhodnutí a že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
26. Nejvyšší soud se přesto nad rámec své povinnosti vyplývající z § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. následně stručně vyjádří k zásadním dovolacím námitkám obviněného.
27. K použitelnosti a způsobu provedení důkazu výpovědí poškozené AAAAA Nejvyšší soud připomíná, že jde o nezletilou oběť sexuálně motivovaného trestného činu, která byla vyslechnuta v přípravném řízení po řádném poučení a v přítomnosti pracovnice OSPOD Černošice V. K., zmocněnkyně V. P. a za účasti obhájce obviněného JUDr. Filipa Svobody (viz č. l. 414-424 tr. spisu) v souladu s § 102 odst. 1 tr. ř. U hlavního líčení pak byl protokol o této výpovědi přečten podle § 102 odst. 2 věty druhé tr. ř., protože soud prvního stupně s ohledem na psychický stav a zásadu zabránit viktimizaci dítěte důvodně neshledal nutnost opakovaného osobního výslechu nezletilé.
K tomu je na místě poukázat na výpověď soudního znalce psychiatra MUDr. Jiřího Koutka u hlavního líčení konaného dne 7. 10. 2024, ve které se vyjadřoval k opakování výslechu nezletilé a konstatoval, že sice už dovršila 17 let, ale i tak by další výslech pro ni představoval psychickou zátěž. Připomněl, že už v původní výpovědi v přípravném řízení nezletilá vyjadřovala dysforii (úzkostné a depresivní prožívání), když měla o jednání obviněného hovořit (viz protokol na č. l. 738 tr. spisu). Obdobně se u hlavního líčení vyjádřila i soudní znalkyně psycholožka PhDr.
Jana Kocourková. Konstatovala, že další výslech by pro nezletilou znamenal emočně negativní zkušenost (viz protokol na č. l. 737 tr. spisu). Už ve svém znaleckém posudku zpracovaném v přípravném řízení pak oba znalci shodně uzavřeli, že jednání obviněného představuje významný negativní faktor, který se podílel na vývoji psychického stavu nezletilé a společně s dalšími faktory, jako je nestabilní rodinné zázemí, herediální vlivy a také okolnost, že nezletilou osoby jí blízké přiměly vzít zpět původní výpověď, vedl k psychickému diskomfortu, poruchám adaptace, zneužívání návykových látek, k opakovaným hospitalizacím na psychiatrické klinice a k umístění do výchovného ústavu (viz znalecký závěr na č. l.
322-323 tr. spisu). Pro úplnost Nejvyšší soud poukazuje na samotnou výpověď nezletilé v té části, kdy emotivně a zcela autenticky vysvětlila, proč už o samotném průběhu orálního sexu s obviněným nechce znovu vypovídat. S pláčem doslovně řekla: „já to nechci otevírat….jsem tady, aby mě všichni nechaly bejt, já už to mám v sobě uzavřený, já to nechci otvírat, je mi to jedno, ať..ten člověk, stejně sedět nepude, mě je úplně u prdele, já ho nepotkávám, já ho potkávat nebudu, nechci s ním mít nic společnýho a nechci to znovu otvírat“.
Na jiném místě vypověděla: „chtěla jsem to někomu říct a prostě se bála, byla to věc, o který člověk nechce mluvit a stydí se za ni…….prostě je to věc, kterou jsem prožila a už ji znovu prožívat nechci a prostě je to u mě uzavřený a po tomhlemtoc výslechu už to v životě neotevřu“ (viz protokol na č. l. 421 tr. spisu).
Nelze přehlédnout, že přibližně ve stejné době, kdy se nezletilá stala obětí sexualizované trestné činnosti obviněného, začala experimentovat s návykovými látkami a zhoršil se jí školní prospěch, což odpovídá výše citovanému znaleckému závěru o vlivu jednání obviněného na vývoji psychického stavu nezletilé (srovnej protokol o výpovědi nezletilé na č. l. 421 tr. spisu). Z uvedeného je zcela evidentní, že jde o zvlášť zranitelnou oběť, pro kterou by opakovaný výslech, navíc před soudem, představoval zvýšené nebezpečí nežádoucí druhotné psychické újmy, kterého je nutno se vyvarovat.
K samotnému průběhu výslechu nezletilé poškozené v přípravném řízení je pak vhodné ještě s ohledem na námitky dovolatele poznamenat, že obhájce obviněného JUDr. Filip Svoboda měl možnost klást nezletilé otázky, ale tohoto práva nevyužil a konstatoval, že se spokojil s otázkami, které nezletilé položil policejní orgán (viz opět protokol o výpovědi nezletilé na č. l. 423 tr. spisu). Za tohoto stavu věci jsou irelevantní výtky obviněného, že policejní orgán rezignoval na nabízející se otázky k upřesnění průběhu skutku.
28. Věrohodností výpovědi nezletilé poškozené se soud prvního stupně velmi pečlivě zaobíral a vysvětlil, proč ji akceptuje jako validní i přestože poškozená vypovídala s poměrně velkým časovým odstupem (dne 1. 8. 2023 – viz protokol o její výpovědi na č. l. 420 tr. spisu) a poté, co předtím dne 2. 6. 2020 na nátlak obviněného a své matky, v době kdy jí bylo jen 13 let, vzala stručně zpět své dřívější svědecké vysvětlení o sexuálních atacích obviněného (viz úřední záznam o podaném vysvětlení na č. l.
120 tr. spisu), které podala 13. 2. 2020 a ve kterém podrobně popsala praktiky obviněného vůči ní (viz protokol o podání vysvětlení na č. l. 420 tr. spisu), a odmítla využít monologické části a požádala, aby mohla jen odpovídat na dotazy (viz body 4 a 31 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Odvolací soud k námitkám obviněného vůči věrohodnosti výpovědi nezletilé zdůraznil znalecké závěry o paměťových schopnostech, obecné i konkrétní věrohodnosti poškozené, které jsou konzistentní s obsahem její výpovědi i s vývojovým kontextem případu (viz body 14 a 17 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že nezletilá při své výpovědi sice projevila neochotu znovu podrobně popisovat samotné sexuální ataky obviněného, ovšem zcela jasně a s autentickou dávkou emotivity setrvala na tom, že obviněný po ní v době, kdy jí ještě nebylo ani 13 let, opakovaně žádal orální sex a když mu vyhověla, poskytoval jí za to jisté výhody. A vysvětlila, že si zprvu myslela, že „je to normální, když mě ten člověk vychovával“. K tomu je vhodné pro úplnost poukázat na závěry znaleckého posudku z psychologie doc.
PhDr. Jany Kocourkové na č. l. 31 tr. spisu, která nezletilou osobně vyšetřovala už 4. 3. 2020 a konstatovala, že osobnost nezletilé je dětská, nezralá, zatížená proběhlými událostmi, intelektově v pásmu podprůměru a že její výpověď jako celek se jeví věrohodná. K předsudečnému tvrzení obviněného o ideální oběti nepokládá Nejvyšší soud za potřebné se vyjadřovat.
29. Námitka obviněného, že odsouzení stojí na osamocené a nekonkrétní výpovědi poškozené, byla soudy nižších stupňů vyvrácena. Soud prvního stupně výslovně uvedl, že svědectví poškozené nezůstalo osamoceno. Přesvědčivě ho podporují výpovědi nezletilých svědkyň BBBBB a CCCCC, dále výpověď matky poškozené E. K., podpůrně T. K., P. R., A. K., které obviněný také sexuálně obtěžoval, a rovněž listinné důkazy, zejména elektronická komunikace mezi obviněným a poškozenou a zprávy Dětského krizového centra (viz body 30-33 a 19-20 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Odvolací soud tyto závěry potvrdil a akcentoval význam krátkých textových zpráv (Short Message Service, tj. krátká textová mobilní komunikace, dále jen „SMS“), včetně opakovaných výzev adresovaným poškozené od obviněného „Pojď/Pojď sem“, které v kontextu skutkového děje nemají rozumné nevinné vysvětlení. Zároveň vyložil význam nájemního vztahu k bytu na adrese Praha XY, XY a popsal typové projevy chování obviněného (viz body 15-17 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Nelze odhlédnout ani od závěrů znaleckého posudku doc. PhDr. Jany Koucourkové, znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie se zvláštní specializací klinické psychologie dětí, mladistvých a dospělých (na č. l. 17-31 tr. spisu), která se zabývala psychickou stránkou nezletilé a dospěla k závěrům, že u ní nezjistila bájivou lhavost (pseudologia phantastica), ale ani sklony k účelové lhavosti, a mimo jiné uvedla, že poškozená neměla motiv ke zkreslování (viz zjištění na č. l. 31 tr. spisu).
30. Pokud obviněný poukázal na lékařský nález ze dne 3. 1. 2020 z vyšetření nezletilé ve Fakultní nemocnici v Motole, ze kterého plyne, že u vyšetřované nebyly zjištěny známky vaginálního styku, nejedná se o důkaz, který je protiargumentem k zjištěnému skutkovému ději ani k použité právní kvalifikaci, neboť obviněný je odsouzen za orální pohlavní styk s nezletilou, závěr o kterém ponechává předmětný gynekologický nález nezpochybněný, přesněji bez průkazu (argumentum a contrario – viz bod 17 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně; k právnímu významu orálního styku jako „pohlavního styku“ viz též bod 18 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
31. Zjevně nedůvodná je i dovolací námitka o údajné manipulaci poškozené její matkou. Soud prvního stupně vyhodnotil roli matky nezletilé E. K. jako ambivalentní a oddělil pasáže, kterým uvěřil a kterým nikoli, a svůj postoj přesvědčivě objasnil (viz body 31, 35 a 41-42 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Odvolací soud uzavřel, že navzdory problematickému jednání E. K. je vysvětlení nezletilé XY, proč došlo v roce 2020, kdy jí bylo pouhých 13 let, ke změně její prvotní výpovědi, věrohodné, a to zejména v kontextu prokázané aktivní účasti obviněného na „stažení“ trestního oznámení a skutečnosti, že původní usvědčující narativ poškozené v následujícím trestním stíhání obviněného spolehlivě obstál (viz skutek pod bodem II. výroku o vině a body 14-15 a 17 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
32. Argumentace tzv. opomenutým důkazem je v dovolání obviněného zmíněna pouze okrajově a poměrně matoucím způsobem, přičemž zcela absentuje poukaz na to, které z rozhodných skutkových zjištění měly opomenuté důkazy zásadním způsobem zpochybnit. K tomu je vhodné v obecné rovině připomenout, že ne každé neprovedení důkazního návrhu účastníka není legitimní. Pokud skutečnost, kterou má navržený důkaz prokázat, nemá vztah k předmětu řízení; pokud navržený důkaz není s to tvrzenou skutečnost ani ověřit, ani vyvrátit; pokud dané tvrzení již bylo v dosavadním řízení bez důvodných pochybností ověřeno či vyvráceno, nelze pokládat důkazy, které soudy neprovedly, za opomenuté ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v její třetí alternativě (k tzv. opomenutému důkazu blíže např. viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04–N 172/35 SbNU 315). Jak Nejvyšší soud zjistil z trestního spisu, v projednávané věci soud prvního stupně zamítl hned několik návrhů obhajoby na provedení důkazů, přičemž své rozhodnutí zcela konkrétně a přesvědčivě odůvodnil. Neprovedl důkaz znaleckým posudkem týkajícím se vlastního otce nezletilé J. K. ze spisu vedeného u Obvodního soudu Praha-západ pod sp. zn. 27 Nc 1452/2022, neboť byl opatřen pro potřeby v jiné – opatrovnické věci, přičemž logicky vysvětlil, v čem spatřuje jeho irelevantnost k projednávanému skutku. Také nevyslechl několik osob, které obviněný navrhl, protože nebyly svědky skutku a ani nebyly v kontaktu s poškozenou, a to pro zjevnou absenci jejich vypovídací potence (v podrobnostech viz bod 28 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Odvolací soud se s jeho vysvětlením ztotožnil a rozvinul ho (viz body 7-9 a 11 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
33. K námitkám obviněného týkajícím se výpovědí JUDr. Karla Brücklera a Mgr. Jany Jevtić Nejvyšší soud uvádí, že soud prvního stupně oba svědky vyslechl a obsahem jejich výpovědí se on i odvolací soud v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř. adresně zabývaly a shodně uzavřely, že mají jen omezenou váhu, pokud jde o objasnění projednávaných skutků, protože se netýkaly samotných skutků ale jen okolností souvisejících se snahou matky poškozené a obviněného o „stažení“ trestního oznámení (viz zejména body 14-17 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
34. Pokud jde o údajné neprovedení důkazu výslechem pracovnice OSPOD, která byla přítomna výpovědi nezletilé v přípravném řízení, z trestního spisu nevyplývá, že by takový návrh byl v řízení před soudem prvního stupně či odvolacím soudem obhajobou před uzavřením dokazování řádně vznesen (viz protokol o hlavním líčení na č. l. 738 tr. spisu a protokol o veřejném zasedání na č. l. 803 tr. spisu). Za takové procesní situace se obviněný nemůže v dovolacím řízení domáhat revize skutkových zjištění pro jeho opomenutí. Nadto platí, že i kdyby byl takový návrh řádně uplatněn, lze nepochybně i vůči němu vztáhnout přesvědčivé závěry obou nižších soudů o úplnosti dokazování z pohledu § 2 odst. 5 tr. ř., který ukládá soudům povinnost zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, jen v rozsahu nezbytném pro jejich rozhodnutí (srov. zejména body 7 až 9 a 10 až 13 odůvodnění odvolacího soudu).
35. Obviněný také, patrně ve snaze prokázat neuplatnění zásady in dubio pro reo, uvedl, že soudy vystavěly skutkové závěry o jeho vině jen na úředním záznamu o podaném vysvětlení poškozené ze dne 13. 2. 2020. Jak již bylo výše nastíněno, je tomu úplně jinak. Soud prvního stupně výslovně oddělil předmětný procesně nepoužitelný úřední záznam, o který se částečně opírala obžaloba, od důkazů, z nichž sám vycházel (tj. procesně korektně provedené výpovědi poškozené ze dne 1. 8. 2023, čitelně vyznívajícího obsahu SMS komunikace mezi obviněným a nezletilou, nájemní smlouvy k bytu v Praze XY ve XY, výpovědi nezletilých spolužaček poškozené, dalších dívek, které obviněný obtěžoval, znaleckých posudků, zprávy Dětského krizového centra, školní zprávy, informace orgánu sociálně-právní ochrany dětí atd., v podrobnostech viz bod 46 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). O tom, že soudy nižších stupňů zásadu v pochybnostech ve prospěch obviněného neopomněly, navíc jasně vypovídá to, jak reagovaly na skutková tvrzení uvedená v obžalobě, o kterých přetrvávaly po provedeném dokazování pochybnosti. Právě pro ně dospěly k závěru, že skutek pod bodem III., ve kterém obžaloba spatřovala zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm f) tr. zákoníku, se nestal, a vypustily z popisu skutku pod bodem II. tvrzení o tom, že obviněný motivoval nezletilou ke změně výpovědi také finančně (viz body 43, 47 a 49 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 24 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
36. K námitkám obviněného k místu páchání trestné činnosti v bodě I. výroku o vině napadeného rozsudku Nejvyšší soud už jen stručně poukazuje na skutková zjištění, že obviněný si pronajal byt na adrese XY, Praha XY, kam za ním poškozená docházela na domluvené schůzky, a že k pohlavnímu zneužívání nezletilé docházelo rovněž v místě jejich společného bydliště v XY (viz body 18-20, 33 a 37 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Že k pohlavnímu zneužití docházelo i v místě společného bydliště obviněného a nezletilé je zřejmé jak z výpovědi svědkyně E. K., tak z kontextu zachycených SMS zpráv (vyjma toho to sama nezletilá opakovaně uvedla v rámci podání vysvětlení). Odvolací soud tyto závěry potvrdil a zdůraznil důkazní význam nájemního titulu i obsahu SMS ve spojení s výpověďmi poškozené a nezletilých svědkyň (viz body 15-17 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
37. Obviněný dále namítal, že znalci z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie a sexuologie u něj nezjistili sexuální deviaci. To však nevylučuje spáchání skutku pod bodem I. výroku o vině, za který byl odsouzen, protože podle jeho popisu jde typově o delikt motivovaný mravním deficitem, nikoli nutně poruchou sexuální preference pachatele. Navíc u obviněného byl zaznamenán profil sexuální reaktivity vůči velmi mladým dívkám, což zapadá do zjištěného vzorce chování (viz body 14 a 38 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně; shodně interpretace v bodu 16 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
V. Závěrečné shrnutí Nejvyššího soudu
38. Na podkladě shora zmíněných skutečností a úvah Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného I. H. obsahově neslučitelným s dovolacími důvody vymezenými v § 265b tr. ř. a podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ho odmítl. Své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
39. Vzhledem k odmítnutí dovolání obviněného Nejvyšší soud nevyhověl ani jeho žádosti o odklad, resp. přerušení výkonu dovoláním napadeného rozhodnutí (§ 265o odst. 1 tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 19. 11. 2025
JUDr. Marta Ondrušová předsedkyně senátu
Vypracovala: JUDr. Pavla Augustinová soudkyně