4 Tvo 180/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 20. prosince 2001 v neveřejném
zasedání stížnost obžalovaného J. P., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci
ze dne 27. 11. 2001, sp. zn. 1 Ntv 13/2001, a rozhodl t a k t o :
Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost z a m í t á .
Proti tomuto usnesení podal v zákonné lhůtě obžalovaný J. P.
prostřednictvím svého obhájce stížnost. V jejím odůvodnění poukázal mimo jiné
na to, že zjištěné skutečnosti nenasvědčují tomu, že obžalovaný spáchal
žalované skutky, o čemž svědčí i usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30.
8. 2001, kterým byl zrušen odsuzující rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 3.
5. 2001, obžalovanému tedy nehrozí uložení přísného trestu odnětí svobody,
může být uznán vinným pouze trestným činem podvodu podle § 250 odst. 3 tr.
zák., a to i z pohledu zák. č. 265/2001 Sb., bude na něho třeba aplikovat § 71
odst. 8 písm. b) tr. ř., ve znění zák. č. 265/2001 Sb., takže u něho celková
doba vazby nesmí přesáhnout 2 roky, přičemž obžalovaný je ve vazbě již 31
měsíců. V závěru stížnosti navrhl obžalovaný zrušení napadeného usnesení a
propuštění z vazby na svobodu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle
§ 147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení,
které mu předcházelo, a shledal, že stížnost obžalovaného není důvodná.
Nepravomocným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2001, sp.
zn. 2 T 7/2001, byl J. P. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250
odst. 1, odst. 4 tr. zák., dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu
přípravy podle § 7 odst. 1 tr. zák. Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody
v trvání 6 roků. Trestným činem podvodu měl obviněný J. P. způsobit škodu
přesahující 1 200 000 Kč a zamýšlel způsobit škodu přesahující 300 000 Kč.
Obžalovaný J. P. byl vzat do vazby usnesením soudce Městského soudu v
Brně ze dne 1. 5. 1999, sp. zn. 7 Nt 3866/99, z důvodů uvedených v § 67 odst. 1
písm. a) tr. ř. s účinností od 30. 4. 1999, vazba obžalovaného J. P. byla
opakovaně prodlužována nad 2 roky, nyní je ve vazbě z důvodů uvedených v § 67
odst. 1 písm. a), c) tr. ř.
Návrh na prodloužení vazby podal za podmínek § 71 odst. 5 tr. ř. ve
lhůtě uvedené v § 71 odst. 6 tr. ř. Vrchnímu soudu v Olomouci předseda senátu
Krajského soudu v Brně.
Obžalovaný J. P. je nyní ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 odst. 1
písm. a), c) tr. ř., jak správně konstatoval v napadeném usnesení Vrchní soud v
Olomouci. Důvody vazby při minulém rozhodování o prodloužení vazby podrobně
popsal a vyložil Nejvyšší soud (usnesení ze dne 18. 5. 2001, sp. zn. 4 Tvo
65/2001) i Vrchní soud v Olomouci (usnesení ze dne 20. 8. 2001, sp. zn. 4 Ntv
16/2001) a Nejvyšší soud se s nimi ztotožňuje. K námitkám obžalovaného J. P.,
které jsou uvedeny v jeho stížnosti, Nejvyšší soud dodává, že obžalovanému byl
uložen, byť nepravomocně, trest odnětí svobody v trvání 6 roků, takže hrozba
uložení vysokého trestu je naprosto reálná.
Nejvyšší soud se dále zabýval správností rozhodnutí Vrchního soudu v
Olomouci pokud jde o splnění podmínek pro prodloužení vazby podle § 71 odst. 3
tr. ř. a také v tomto směru neshledal pochybení. Nejvyšší soud v rámci své
přezkumné povinnosti mohl posuzovat toliko trestní řízení od okamžiku
posledního pravomocného rozhodnutí o prodloužení vazby, které bylo učiněno
usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 8. 2001, sp. zn. 4 Ntv 16/2001.
V této fázi řízení nebyly Nejvyšším soudem shledány průtahy v řízení, neboť v
odvolacím řízení rozhodl Vrchní soud v Olomouci (30. 8. 2001), následně pak v
hlavním líčení i Krajský soud v Brně (6. 12. 2001), a to včetně vyhotovení
rozsudku.
Pokud by byl obžalovaný J. P. propuštěn na svobodu, hrozí zcela reálné
nebezpečí, že by uprchl či se skrýval a přinejmenším tak podstatně ztěžoval
dosažení účelu trestního řízení (§ 1 odst. 1 tr. ř.).
K námitkám uvedeným ve stížnosti obžalovaného je třeba uvést, že podle
§ 71 odst. 8 písm. c) tr. ř., ve znění zák. č. 265/2001 Sb., s účinností od 1.
1. 2002 celková doba vazby v trestním řízení nesmí přesáhnout 3 roky, je-li
vedeno trestní stíhání pro zvlášť závažný úmyslný trestný čin, kterým podle §
41 odst. 2 tr. zák. je trestný čin podvodu podle § 250 odst. 3 písm. b) tr.
zák., neboť horní hranice trestní sazby činí 8 roků. Tříletá lhůta trvání
vazby by u obžalovaného J. P. uplynula 30. 4. 2002.
Prodloužení vazby obžalovaného do 28. 2. 2002, tedy na dobu nezbytně
nutnou podle § 71 odst. 3 tr. ř. pro potřeby odvolacího řízení, je
opodstatněné, a proto Nejvyšší soud podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.
stížnost obžalovaného jako nedůvodnou zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 20. prosince 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jiří P á c a l