I. Pokud správní soud rozhodne o odmítnutí žaloby rozsudkem, namísto toho, aby tak učinil v souladu s $ 46 odst. 1 s. ř. s. usnesením, jedná se sice o vadu řízení, která však sama o sobě nemá vliv na zákonnost rozhodnutí soudu. I. Adresát rozhodnutí celního orgánu o zabrání vybraných výrobků dle $ 42 odst. 12 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, který měl uvedené výrobky před jejich zajištěním a následně zabráním celním orgánem ve své dispozici, je dle S 65 odst. 1 s. ř. s. legitimován k podání správní žaloby proti tomuto rozhodnutí cel- ního orgánu, a to iv případě, kdy je nesporné, že není vlastníkem těchto výrobků.
I. Pokud správní soud rozhodne o odmítnutí žaloby rozsudkem, namísto toho, aby tak učinil v souladu s $ 46 odst. 1 s. ř. s. usnesením, jedná se sice o vadu řízení, která však sama o sobě nemá vliv na zákonnost rozhodnutí soudu. I. Adresát rozhodnutí celního orgánu o zabrání vybraných výrobků dle $ 42 odst. 12 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, který měl uvedené výrobky před jejich zajištěním a následně zabráním celním orgánem ve své dispozici, je dle S 65 odst. 1 s. ř. s. legitimován k podání správní žaloby proti tomuto rozhodnutí cel- ního orgánu, a to iv případě, kdy je nesporné, že není vlastníkem těchto výrobků.
ES 24 C V návaznosti na svou dřívější judika- turu Nejvyšší správní soud uvádí, že i v přípa- dě, kdy jsou stěžovatelem uplatňovány další důvody uvedené v $ 103 odst. 1 s. ř. s., je-li ka- sační stížností napadeno usnesení (i když v daném případě se zjevně chybně jedná o rozsudek) o odmítnutí žaloby, přicházejí z povahy věci v úvahu pouze kasační důvody dle $ 103 odst. 1 písm. €) s. ř. s. spočívající v tvr- zené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, čj. 3 Azs 33/2004-98, zveřejněný pod č. 625/2005 Sb. NSS, či rozsu- dek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 1. 2006, čj. 2 As 45/2005-65, www.nssoud.cz). Rozhodující v dané věci je, že odmítnutí žaloby dle $ 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. Nejvyšší správní soud shledal nezákonným. Nejvyšší správní soud má za to, že nebyly splněny pod- mínky pro postup dle daného ustanovení, po- dle něhož soud usnesením odmítne návrh, jestliže byl podán osobou k tomu zjevně neo- právněnou. V tomto ohledu Nejvyšší správní soud odkazuje především na svůj rozsudek ze dne 27. 9. 2005, čj. 4 As 50/2004-59, publiko- vaný pod č. 1043/2007 Sb. NSS, který v této souvislosti poukázal „na výklad ustanovení J 250d odst. 3 0. s. ř, podle něhož soud usne- sením řízení zastaví, jestliže žaloba byla po- dána opožděně, jestliže byla podána zjevně neoprávněnou osobou .. (uvedený v publi- kaci Občanský soudní řád, 5. vydání, strana 1188). Přestože jde o výklad k ustanovení zá- kona č. 99/1963 Sb., a to k ustanovení JS 250d odst. 3, obsažené v bývalé části pálé, vjeho znění do 31. 12. 2002, lze tento výklad podle Nejvyššího správního soudu použít i ve vztahu k ustanovení J 46 odst. 1 písm. c) s. ř s., neboť se týká rovněž postupu a výkla- du pojmu návrhu, který podala osoba zjev- ně neoprávněná. 953 1700 Podle uvedeného výkladu zákonodárce v tomio ustanovení převzal i důvod nedo- statku věcné legitimace ke stížnosti, a vyjád- řil jej pojmem „neoprávněné osoby“ (po no- vele „zjevně neoprávněné osoby“). Tím došlo k jistému smísení procesní i hmotné legiti- mace a je nanejvýš subtilní otázkou, jak oba případy odlišit. Jde tu o to, že žalobce musí být s to, aby tvrdil své právo, které napade- ným rozhodnutím mohlo být zkráceno. Ji- nak řečeno, neníli tu vůbec subjektivní prá- vo žalobce, které by mohlo být rozhodnutím dotčeno, není žaloba přípustná a řízení o ní musí být zastaveno. To je ovšem nekorektní: řízení o žalobě se zastavuje, protože žalobce je neoprávněnou osobou - ale tím je součas- ně řečeno to, co mělo být řečeno až zamíta- vým rozsudkem ve věci samé, že totiž žalob- ce nemá ono právo, které v žalobě tvrdí. Soud tak má procesním rozhodnutím roz- hodnout věc samu, pod maskou procesní le- gitimace řešit otázku legitimace věcné. Jinak řečeno: i když materiálně chybí tvrzené sub- jektivní právo (hmotná legitimace), nechybí tvrzení jako předpoklad procesní (procesní legitimace), a není tedy důvod, aby řízení řádně neproběhlo a neskončilo zamítavým rozsudkem. Pro správné použití tohoto usta- novení by měla být rozhodující úvaha o tom, že zastavení řízení podle f 250d odst. 3 přichází v úvahu tehdy, je-li zřejmé, že je vy- loučeno, aby žalobci tvrzené právo vůbec příslušet mohlo (tak například je-li žalobce právnickou osobou a tvrzené právo může podle zákona příslušet jen osobě fyzické, je-li cizincem, ale právo může příslušet jen stát- nímu občanu, atd.). Řádný postup v řízení a věcné rozhodnutí Czamítnutí žaloby rozsud- kem) pak bude namístě při negativní odpově- di na tuto otázku, tedy při zjištění, že tvrzené právo žalobci příslušet zásadně může. Nejvyšší správní soud pak dále poukazuje na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 6. 1995, sp. zn. 6 A 56/94 (SP 145/1997), k výkladu, kdy je žaloba podána osobou zjevně neoprávněnou. Podle uvedeného roz- sudku zastavení řízení předsedou senátu proto, že žaloba byla podána osobou neo- právněnou (f 250d odst. 3 o. s. ř), nyní od- 954 mítnutí návrhu soudem podle f 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. jako podaného osobou k tomu zjevně neoprávněnou, přichází v úvahu jen při nedostatku procesní legitimace; u nedo- statku legitimace hmotné bude takový po- stup výjimečný, a to jen tam, kde takový ne- dostatek je zjistitelný okamžitě, zpravidla již ze žaloby samotné, např. v těch případech, kdy žalobce tvrdí porušení práva, jehož již pojmově vůbec nemůže být nositelem“ Podobně jako v citovaném případě jc i zde Nejvyšší správní soud toho názoru, že V posuzované věci nejde o případ, kdy je ne- dostatek aktivní legitimace žalobce nesporný a nepochybný. To nakonec výslovně krajský soud uvedl a následně stěžovatel ve své kasač- ní stížnosti zopakoval. V takovém případě je třeba návrh „propustit do řízení“, kdy teprve, vyjde-li najevo nedostatek aktivní legitimace, měl by s ohledem na tuto skutečnost soud o návrhu rozhodnout rozsudkem, ovšem V tom případě je na místě žalobu zamítnout, nikoli odmítnout. Krajský soud sice z citova- ného judikátu Nejvyššího správního soudu zjevně vycházel, vyložil si ho však nesprávně, když žalobu rozsudkem odmítl. Krajský soud tak v každém případě porušil ustanovení $ 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s., podle něhož správní soud usnesením odmítne návrh, byl-li podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou. Kraj- ský soud namísto toho rozhodl o odmítnutí žaloby rozsudkem, tedy formou, která je vy- hrazena meritornímu rozhodnutí správního soudu. Toto procesní pochybení by však samo o sobě nebylo důvodem zrušení rozsudku krajského soudu, neboť podle názoru Nejvyš- šího správního soudu se nejedná o takovou vadu řízení, která by způsobila zmatečnost rozhodnutí krajského soudu nebo jeho ne- srozumitelnost. Krajský soud svůj postup v odůvodnění rozhodnutí zdůvodnil, byť ne- správně, nejedná se zde o rozpor mezi výro- kem rozhodnutí a jeho odůvodněním. Zmíně- né formální pochybení je tak třeba považovat za jinou vadu řízení před soudem, která však v daném případě neměla vliv na zákonnost rozhodnutí krajského soudu, neboť je zřejmé, že účastníci řízení nebyli zkráceni na svých právech tím, že soud rozhodl o odmítnutí ža- loby rozsudkem, místo toho, aby tak učinil usnesením. Jiná situace by samozřejmě nasta- la v opačném případě, kdyby soud rozhodo- val o věci samé usnesením, kterému by ne- předcházelo řádně provedené řízení, jež má vyústit v meritorní rozhodnutí. xx Jak již však bylo řečeno, Nejvyšší správní soud neshledal v dané věci podmínky pro od- mítnutí žaloby dle $ 46 odst. 1 písm. C) s. ř. s., a to ani v případě, kdyby tak krajský soud uči- nil procesně vhodnou formou. Nejvyšší správní soud se neztotožňuje ani s názorem krajského soudu, že nedostatek aktivní legiti- mace vyplynul v průběhu řízení před kraj- ským soudem, ani zamítnutí žaloby (rozsud- kem) pro tento důvod by tedy nemohlo obstát. Správní orgán v daném případě rozho- dl dle $ 42 odst. 1 písm. b) zákona o spotřeb- ních daních o zajištění vybraných výrobků, které byly v tu dobu v dispozici stěžovatele, neboť dospěl k závěru, že je stěžovatel dopra- voval ve větším množství ($ 4 odst. 3 zákona o spotřebních daních) bez dokladu uvedené- ho v $ 5 cit. zákona, jež by potvrzoval jeho zdanění spotřební daní. Následně pak celní orgán rozhodl dle $ 42 odst. 12 zákona 0 spo- třebních daních o zabrání uvedených výrob- ků, neboť měl za to, že byly prokázány uvede- né důvody, které vedly k zajištění těchto výrobků, a zároveň nebylo jednoznačně pro- kázáno, kdo je vlastníkem těchto výrobků, ne- byly tedy splněny zákonné podmínky pro pro- padnutí těchto výrobků, ale pro jejich zabrání. Není pochyb o tom, a nezpochybňoval to ani krajský soud, že rozhodnutí o zabrání vy- braných výrobků je rozhodnutím ve smyslu $ 65 odst. 1 s. ř. s., tedy takovým úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ru- ší nebo závazně určují práva a povinnosti osob. Ustanovení $ 65 odst. 1 s. ř. s. ovšem pro existenci žalobní legitimace navíc vyža- duje, aby takovým rozhodnutím bylo takto za- sahováno právě do práv a povinností žalobce (což samozřejmě nevylučuje, že dané rozhod- nutí zároveň zasahuje i do právní sféry jiných osob), zároveň musí žalobce tvrdit, že byl na svých právech tímto rozhodnutím, nebo říze- ním, kterému mu předcházelo, zkrácen (k těmto otázkám viz rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2005, čj. 6 A 25/2002-42, publikovaný pod č. 906/2006 Sb. NSS). V daném případě byl právě stěžovatel adresátem rozhodnutí o zabrání vybraných výrobků, toto rozhodnu- tí mu bylo doručeno a podal proti němu také opravný prostředek. Tímto rozhodnutím správní orgán stěžovateli uložil veřejnopráv- ní povinnost strpět konečné odebrání výrob- ků, které měl před jejich zajištěním ve své dis- pozici. Lze plně přisvědčit stěžovateli, že uvedená skutečnost se dále promítla do ob- chodněprávních vztahů stěžovatele s jinými subjekty, neboť stěžovatel uváděl, že byl pře- pravcem těchto výrobků. Ve splnění jeho zá- vazků vyplývajících z přepravní smlouvy, te- dy především v dodání těchto výrobků na místo určení, mu však zabránilo právě jejich zajištění a následné zabrání celním orgánem. Zároveň z žaloby vyplývá, že stěžovatel v žalo- bě tvrdil přinejmenším zkrácení svých pro- cesních práv v řízení, které předcházelo vy- dání žalobou napadeného rozhodnutí. Byly tak splněny veškeré podmínky řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, a krajský soud se měl tudíž touto žalobou věc- ně zabývat a přezkoumat zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Pokud tak neučinil a namísto toho ža- lobu odmítl, je jeho rozhodnutí nezákonné. Kasační námitka opírající se o $ 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. je tedy důvodná. (...) 955 1701 1701 Celní řízení: dodatečné vyměření cla; pochybení celního úřadu k čl. 13, čl. 78 a čl. 220 odst. 2 písm. b) nařízení č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Spo- lečenství, ve znění nařízení č. 2700/2000 a č. 648/2005 (v textu též „celní kodex“)*) k $ 127 zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění zákonů č. 113/1997 Sb., č. 1/2002 Sb. a č. 187/2004 Sb.*» I. Eventuální pochybení celního úřadu, které vedlo k tomu, že částka cla dlužné- ho ze zákona nebyla zaúčtována, nemůže zásadně znemožnit provedení následné kontroly podle čl. 13 a čl. 78 nařízení č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Spo- lečenství, a $ 127 zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon (ve znění účinném od 1. 5. 2004 po novele č. 187/2004 Sb.). Rozhodnutí o dodatečném vyměření cla, vzešlá z takové- to následné kontroly, mohou být ale podle okolností podrobena eventuální korekci spočívající v aplikaci čl. 220 odst. 2 písm. b) nařízení č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství. II. K aplikaci čl, 220 odst. 2 písm. b) nařízení č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, je nutné splnit tři kumulativní podmínky. Nejprve je třeba, aby clo nebylo vybráno následkem chyby ze strany samotných příslušných orgánů, dá- le, aby tato chyba, které se dopustily tyto orgány, nemohla být osobou povinnou za- platit clo jednající v dobré víře přiměřeným způsobem zjištěna, a konečně, aby tato osoba dodržela všechna ustanovení platných předpisů týkající se jejího celního pro- hlášení. Pouze tehdy, jestliže jsou tyto tři podmínky splněny, osoba povinná zaplatit clo má právo na to, aby clo nebylo vybráno poté, co bylo zboží propuštěno. :
Společnost s ručením omezeným ŠPIČÁK proti Celnímu ředitelství Ústí nad Labem o za- braní vybraných výrobků, o kasační stížnosti žalobce.