a maziv a o opatřeních s tím souvisejících a o změně dalších zákonů“ Za situace, kdy zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, v rozhodném období (zde únor 2004) nevymezoval, co se rozumí výrobou, ačkoli takovou definici obsaho- val před i po rozhodném období, nelze definici výroby bez dalších souvislostí přejí- mat z jiného právního předpisu (zde zákon č. 136/1994 Sb., o barvení a značkování paliv a maziv), který pro účely v tomto předpise stanovené definici výroby obsahuje. Ze skutečnosti, že v rozhodném období nebyl pojem „výroba“ v zákoně vymezen, nelze vyvozovat závěr, že by pro určité „přechodné období v zákoně absentující de- finice“ měla být výroba posuzována jinak, než tomu bylo před a po rozhodném ob- dobí. Tím spíše tak nelze činit v případě, kdy užití takového výkladu jde k tíži daňo- vého subjektu.
a maziv a o opatřeních s tím souvisejících a o změně dalších zákonů“ Za situace, kdy zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, v rozhodném období (zde únor 2004) nevymezoval, co se rozumí výrobou, ačkoli takovou definici obsaho- val před i po rozhodném období, nelze definici výroby bez dalších souvislostí přejí- mat z jiného právního předpisu (zde zákon č. 136/1994 Sb., o barvení a značkování paliv a maziv), který pro účely v tomto předpise stanovené definici výroby obsahuje. Ze skutečnosti, že v rozhodném období nebyl pojem „výroba“ v zákoně vymezen, nelze vyvozovat závěr, že by pro určité „přechodné období v zákoně absentující de- finice“ měla být výroba posuzována jinak, než tomu bylo před a po rozhodném ob- dobí. Tím spíše tak nelze činit v případě, kdy užití takového výkladu jde k tíži daňo- vého subjektu.
C.) Podle $ 56 zákona č. 353/2003 Sb. ná- rok na vrácení daně vzniká právnickým a fy- zickým osobám, které použily minerální ole- je pro výrobu tepla. Uvedené ustanovení nedoznalo oproti předchozí právní úpravě spotřebních daní žádné věcné změny. Daň se tedy i nadále vrací právnickým a fyzickým osobám, které nakoupily topné oleje za cenu obsahující spotřební daň a prokazatelně je použily pro výrobu tepla. Nárok na vrácení se prokazuje dokladem o nákupu, případně in- terním dokladem, pokud se pro výrobu tepla spotřebuje topný olej vlastní výroby ($ 56 odst. 5 in fine). Není sporu o tom (resp. tato otázka neby- la nikterak správními orgány zpochybněna), že žalobce použil topný olej k výrobě tepla. Spornou v projednávané věci je otázka, zda žalobce značením a mísením vstupní surovi- ny (motorové nafty) vyrobil nový výrobek topný olej extralehký, zda tedy je výrobcem (viz $ 56 odst. 5 in fine). Žalovaný při posuzování nároku dospěl k závěru, že žalobce není výrobcem, neboť sa- 709 1268 motný proces barvení a mísení suroviny není výrobou. Vycházel přitom z platného znění zákona a rovněž ze stanoviska Ministerstva obchodu a průmyslu ze dne 29. 1. 1994, z ně- hož vyplývá, že barvení a značkování minerál- ních olejů není výrobou topných olejů z hle- diska zákona č. 136/1994 Sb. Otázkou posouzení „výroby“ se Nejvyšší správní soud již zabýval např. ve svém rozsudku 5 Afs 161/2004 (uveřejněno na www.nssoud.cz), v němž vyslovil: „pokud žalobce nakoupe- nou surovinu dále přesíval, třídil, rozvažo- val, balil a konečný produkt označil ná- zvem, který předurčoval jeho účel použití, zhotovoval předmět - výrobek určený k od- bytu, tedy vyráběl“. Jakkoli se ve výše uvede- ném případě jednalo o věc skutkově odliš- nou (naplnění podmínek pro registraci plátce ke spotřebním daním z tabákových vý- robků), vycházejí úvahy Nejvyššího správní- ho ze stejné premisy, totiž, že výrobou není jen samotný technologický proces vzniku vý- robku, při kterém dochází ke změně jcho vnitřních vlastností, ale též postup, kdy finál- ní produkt je odlišný od produktu původní- ho jen v důsledku své vnější úpravy. K otázce výroby se vyslovil rovněž Ústavní soud v nále- zu II. ÚS 157/97 ze dne 27. 6. 2000*, přitom zde mimo jiné konstatoval, že „výrobou“ ve smyslu $ 3 zákona č. 587/1992 Sb. je i proces administrativní změny, tj. právně významné nové označení výrobku. Na základě zjištěného skutkového stavu, o němž nebylo v řízení pochyb, jakož i v soula- du s konstantní judikaturou, nelze na činnost žalobce pohlížet jinak než jako na výrobu, je- jímž výsledkem byl výrobek určený k výrobě tepla, tj. odlišný od suroviny, kterou žalobce nakoupil k dalšímu zpracování (motorová nafta). Definici výroby zákon č. 353/2003 Sb., ve znění účinném v rozhodném období (tj. únor 2004), neobsahoval. Definice výroby byla do zákona doplněna novelou provedenou záko- nem č. 217/2005 Sb., s účinností od 1.7.2005; přitom výrobou se rozumí proces, při kterém vybraný výrobek vznikne, nebo z vybraného výrobku, který je předmětem daně, vznikne % Publikován pod č. 99/2000 Sb. ÚS. 710 vybraný výrobek, který je jiným předmětem daně, nebo z minerálního oleje, který je uve- dený pod jedním kódem nomenklatury vznikne minerální olej, který je uveden pod ' jiným kódem nomenklatury [$ 3 písm. s) zá- konaj. Co se rozumí výrobou, definoval zá- kon č. 587/1992 Sb. účinný do 31. 12. 2003, v $ 2 písm. e), a to tak, že výrobou vybraných výrobků se rozumí proces, při kterém vybra- ný výrobek vznikne nebo dozná změn ve své xx podstatě či ve vnější úpravě. Za situace, kdy zákon č. 353/2003 Sb. v rozhodném období nevymezoval, co se ro- zumí výrobou, ačkoli takovou definici obsa- hoval před i po rozhodném období, nelze de- finici výroby bez dalších souvislostí přejímat z jiného právního předpisu, který pro účely v tomto předpise stanovené takovou definici obsahuje. Nelze proto přisvědčit žalované- mu, argumentuje-li pro rozhodné období de- finicí výroby obsažené v zákoně č. 136/1994 Sb., která je obsahově zcela odlišná od definice relevantní pro účely spotřební daně. Takovou interpretaci právní normy je nutno odmít- nout tím spíše, kdy zákon účinný před i po rozhodném období (tj. před 1. 1. 2004, a po 1. 7. 2005) legální definici výroby obsahuje, přitom obsah tohoto pojmu je zjevně shodný. V obou případech je totiž nepochybné, že vý- robou se rozumí jak vnější změna v úpravě, tak i změna nomenklaturního označení. V případě žalobce tak byl ve skutečnosti zce- la vyčerpán obsah tohoto pojmu, prováděl-li vy), stejně tak jako zařadil-li původní surovi- nu (motorovou naftu) v důsledku barvení a mísení (tj. výrobního procesu) do odlišné položky celního sazebníku. Nutno především vycházet z teze o racio- nálním zákonodárci, který při vydávání záko- nů postupuje logicky, zachovává jednotu a nerozpornost právního řádu. Má-li se do- spět ke správné a spravedlivé interpretaci zá- kona, je nutno odhlédnout od nedokonalosti interpretované právní úpravy a dát přednost takovému jejímu výkladu, který s přihlédnu- tím k této nedokonalosti bude v souladu se smyslem a účelem zákona. Výklad právní úpravy před účinností záko- na č. 353/2003 Sb., ale i po účinnosti novely provedené zák. č. 217/2005 Sb., je podle názo- ru Nejvyššího správního soudu jednoznačný a nedává důvodu k jakýmkoli pochybnostem. Skutečnost, že v rozhodném období nebyl pojem „výroba“ v zákoně vymezen, nelze vy- světlovat jinak než opomenutím zákonodár- ce. Z toho však nelze za výše popsané situace vyvozovat závěr, že by pro určité přechodné období v zákoně absentující definice měla být výroba posuzována jinak, než tomu bylo před a po rozhodném období. Tím spíše tak nelze činit v případě, kdy užití takového vý- kladu jde k tíži daňového subjektu. Vycházelli žalovaný výlučně z definice určené pro účely zákona č. 136/1994 Sb., do- pustil se nepřípadného užití právní normy na daný skutkový stav. Jak již Nejvyšší správní soud vyslovil (viz např. jeho rozsudek ze dne 14. 7. 2005, čj. 2 Afs 24/2005-44, zveřejněný pod č. 689/2005 Sb. NSS), v oboru daňového práva je nutno dbát určitých základních prin- cipů, kterými v projednávané kauze jsou ze- jména princip právní jistoty a princip předví- datelnosti právní regulace, z nichž plyne zákaz analogie v neprospěch daňového sub- jektu a zásada, že v případě, že daňový zákon z důvodu své nejasnosti, nesrozumitelnosti či nepřesnosti nebo „mezery v zákoně“ umož- ňuje vícero rovnocenně přesvědčivých výkla- dů, je nutno použít takový z nich, který je vů- či daňovému subjektu mírnější (neboť je věcí státu, aby formuloval své daňové zákony nato- lik jednoznačně, srozumitelně, přesně a úpl- ně, aby minimalizoval výkladové nejasnosti; v opačném případě by se jednalo o nepří- pustnou libovůli zákonodárce). 1269 Regulace reklamy: reklama obsahující prvky pornografie k) k $ 2 odst. 3 zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 138/2002 Sb. (v textu též „zákon o regulaci reklamy“) Skutečnost, že dnes jsou dospělým snadno dostupné pornografické časopisy či vi- deokazety, nemění nic na tom, že zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, zakazuje reklamu, která obsahuje byť jen prvky pornografie. Společenská nebezpečnost při- tom není zákonným hlediskem pro posouzení souladu reklamy se zákonem. Dle ci- tovaného zákona nesmí reklama obsahovat žádné prvky pornografie, tedy ani prvky toho druhu pornografie, která není považována za společensky nebezpečnou.
Společnost s ručením omezeným K. proti Celnímu ředitelství Praha o spotřební daň z mi- nerálních olejů, o kasační stížnosti žalovaného.