5 As 226/2022- 64 - text
5 As 226/2022 - 66 pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: JUDr. J. K., proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Brně, se sídlem Moravské náměstí 1/1, Brno, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 7. 2022, č. j. 55 A 5/2022 54,
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
[1] Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhala zrušení v záhlaví označeného usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), jehož výrokem I. krajský soud zamítl žádost stěžovatelky o prominutí zmeškání lhůty k zaplacení soudního poplatku za žalobu, výrokem II. zastavil řízení o žalobě pro nezaplacení soudního poplatku a výroky III. a IV. rozhodl o nákladech řízení.
[2] Podanou žalobou se stěžovatelka domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 3. 2022, č. j. ZKI BR O101/1017/2021 9, kterým žalovaný zamítl odvolání stěžovatelky a potvrdil rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrálního pracoviště Břeclav ze dne 18. 11. 2021, č. j. OR 126/2015 704/102; tímto rozhodnutím katastrální úřad zastavil řízení o námitce stěžovatelky proti obsahu obnoveného katastrálního operátu týkající se údajů o vlastnickém právu ke konkrétním pozemkům ve vlastnictví stěžovatelky v katastrálním území Břeclav. II. Rozhodnutí krajského soudu
[3] Po podání žaloby krajský soud vyzval stěžovatelku k zaplacení soudního poplatku ve výši 3000 Kč, a to ve lhůtě 15 dnů – viz usnesení ze dne 20. 6. 2022, č. j. 55 A 5/2022 46, které bylo stěžovatelce doručeno dne 27. 6. 2022; lhůta k zaplacení soudního poplatku tak uplynula dne 12. 7. 2022.
[4] Dne 14. 7. 2022 zaslala stěžovatelka krajskému soudu přípis, v němž žádala o prominutí zmeškání lhůty k zaplacení soudního poplatku. Uvedla, že ke zmeškání lhůty nedošlo v důsledku jejího zavinění, neboť byla na dovolené ve Vídni, na jihu Moravy a na různých místech v Břeclavi a v Brně. Dne 13. 7. 2022 večer měla ve schránce usnesení s výzvou k zaplacení soudního poplatku, soudní poplatek přitom zaplatila neprodleně prostřednictvím internetového bankovnictví. Dne 14. 7. 2022 byla na účet soudu připsána částka 3000 Kč.
[5] Kasační stížností napadeným usnesením krajský soud zamítl žádost stěžovatelky o prominutí zmeškání lhůty a rozhodl o zastavení řízení. Krajský soud uvedl, že soudem stanovená lhůta k zaplacení soudního poplatku je náhradní lhůtou ke splnění poplatkové povinnosti, která má být primárně splněna poplatníkem v okamžiku jejího vzniku (okamžikem podání žaloby). Jedná se o lhůtu propadnou, po jejímž uplynutí soud nemá jinou možnost, než řízení zastavit. Její zmeškání nelze prominout rozhodnutím předsedy senátu ve smyslu § 40 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Obdobně prominutí zmeškání lhůty k zaplacení soudního poplatku vylučuje také Nejvyšší soud, přičemž ústavnost ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) potvrdil také Ústavní soud. Krajský soud proto uzavřel, že stěžovatelka byla povinna zaplatit soudní poplatek současně s podáním žaloby, pokud tak neučinila a následně se z vlastní vůle nezdržovala v místě svého bydliště, takže si včas nepřevzala výzvu k úhradě soudního poplatku v náhradní lhůtě, kterou zmeškala, jdou tyto skutečnosti zcela k její tíži. Krajský soud proto řízení podle § 47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích zastavil. III. Kasační stížnost, vyjádření žalovaného a replika stěžovatelky
[6] Proti usnesení krajského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost, ve které uvedla, že žaloba proti nezákonnému rozhodnutí žalovaného je nyní jedinou možností, jak se může domoci ochrany svého zákonného práva v souvislosti s neoprávněnými, nepravdivými, ničím nepodloženými údaji zapsanými na jejím listu vlastnictví (LV) v katastrálním území Břeclav. Uvedla, že jí je známo, že soud nemusí prominout zmeškání lhůty, nicméně se domnívá, že v dané věci znamená zamítnutí žádosti o prominutí zmeškání lhůty nepřiměřenou tvrdost a ztrátu jediné možnosti, aby se domohla svých práv. Z nezákonných údajů zapsaných na LV již vycházely finanční úřady a stěžovatelku již poškodilo to, že finanční úřad absurdně vyměřil penále a doměřil daň z nemovitosti za něco, co stěžovatelka nezpůsobila, a to z nezákonně vytvořených stavebních parcel, proti čemuž činí veškeré právní kroky, jejichž součástí měly být i správní žaloby u Krajského soudu v Brně, včetně podání trestních oznámení, aby nezákonně vytvořené údaje byly z jejího LV odstraněny. V další části kasační stížnosti stěžovatelka popsala průběh jednání s katastrálními úřady a zdůraznila, že se setrvale domáhá odstranění černé stavby z její orné půdy.
[7] Stěžovatelka uvedla, že nejprve podala žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, kterou však krajský soud odmítl s tím, že postup žalovaného (obnovu katastrálního operátu, proti jehož obsahu podala námitky) může napadnout žalobou proti rozhodnutí. Stěžovatelka má za to, že krajský soud měl tuto žalobu věcně projednat, nikoli ji odmítnout. Od podání kasační stížnosti v této věci však upustila a akceptovala, že se svých práv může domoci právě žalobou proti rozhodnutí. Tu podala, avšak krajský soud řízení pro nezaplacení poplatku zastavil.
[8] Zamítnutí žádosti o prominutí zmeškání lhůty je vůči ní nepřiměřenou tvrdostí. Pro zmeškání lhůty měla omluvitelné důvody, které krajský soud dostatečně nevzal v potaz. Namísto toho krajský soud uzavřel, že nezdržování se v místě bydliště jde k její tíži. Toto vyjádření stěžovatelka „pokládá za neudržitelné, nemístné pranýřování její osoby, že z vlastní vůle opustila své bydliště, že proto jde toto plně k její tíži. Takže podle Krajského soudu v Brně bude pykat za to, že si dovolila svobodně, o své vůli opustit své bydliště. Stěžovatelka se nemůže ubránit důvodnému dojmu, že jde o negativní emoce Krajského soudu v Brně vůči ní, který znevažuje sám sebe až směšným vyjádřením, že odešla ze svého bydliště z vlastní vůle, z čehož lze logicky dedukovat, že právě proto její žádost o prominutí zmeškání lhůty zamítl. Neboli kdyby ji někdo vyhnal z jejího bydliště (kdyby odešla pod nátlakem, nedobrovolně, proti své vůli), lze se důvodně domnívat, že by Krajský soud v Brně vyhověl její žádosti o prominutí zmeškání lhůty.“ Krajskému soud přitom bylo zřejmé, že na počátku letních prázdnin lidé čerpají dovolenou, proto musel vědět, že stanovená lhůta může způsobit, že stěžovatelka nebude moci lhůtu dodržet, i s tímto ohledem tak mohla být soudem stanovená lhůta delší. Případně měl krajský soud zvolit takový způsob doručení, kdy je zásilka uložena na poště s výzvou k jejímu vyzvednutí. Zákon podle názoru stěžovatelky nestanoví, že soudní poplatek má být zaplacen ihned při podání žaloby. Stěžovatelka tak postupovala v souladu s právními předpisy, když vyčkala výzvy soudu k jeho uhrazení.
[9] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatelkou uváděné důvody jsou ryze subjektivní povahy a nelze je považovat za omluvitelné důvody zmeškání lhůty. Soudní poplatek je splatný s podáním žaloby, stěžovatelka si tak všech následků měla být vědoma. Žalovaný proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud podanou kasační stížnost zamítl.
[10] Na vyjádření žalovaného reagovala stěžovatelka replikou, v níž zdůraznila, že žalovaný si musí být vědom svého nezákonného postupu, proto nemá zájem na tom, aby soudní řízení probíhalo. Žalovaný tak neuvádí nic k podstatě svých pochybení, ale „chytá se čehokoli, aby za každou cenu zabránil soudnímu řízení“. Znovu zopakovala, že žádný předpis neobsahuje kogentní ustanovení o tom, že poplatek musí být uhrazen s podáním žaloby. Žalovaný není podle přesvědčení stěžovatelky schopen rozlišit úmyslné vyhýbání se povinnosti zaplatit soudní poplatek od svévole, o kterou zjevně v daném případě nešlo. IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[11] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné, a stěžovatelka má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Poté přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a dospěl k následujícímu závěru.
[12] Kasační stížnost není důvodná.
[13] Stěžovatelka napadla kasační stížností usnesení krajského soudu o zastavení řízení o podané žalobě. V takovém případě lze kasační stížnost opřít pouze o důvody nezákonnosti tohoto rozhodnutí podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Kasační stížnost nesměřuje proti meritornímu rozhodnutí krajského soudu, proto ani Nejvyšší správní soud nemůže přezkoumávat zákonnost toho, co podání žaloby předcházelo. Předmětem přezkumu Nejvyššího správního soudu může být pouze otázka, zda krajský soud postupoval správně, když řízení o žalobě stěžovatelky zastavil pro nezaplacení soudního poplatku (přiměřeně viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 98, č. 625/2005 Sb. NSS).
[14] S ohledem na výše uvedené se tak Nejvyšší správní soud nemůže zabývat postupem žalovaného před podáním žaloby, tj. oprávněností provedených změn zápisu na LV stěžovatelky, ani provedenou obnovou katastrálního operátu. Předmětem přezkumu v nyní projednávané věci je pouze otázka, zda byly splněny podmínky pro zastavení řízení o podané žalobě. Nejvyšší správní soud se rovněž nemůže zabývat tím, zda krajský soud správně odmítl dříve podanou zásahovou žalobou, jak stěžovatelka uváděla v podané kasační stížnosti – tato otázka není předmětem přezkumu v nyní projednávané věci. Pakliže stěžovatelka s odmítnutím této žaloby nesouhlasila, bylo pouze na ní, aby proti usnesení o odmítnutí zásahové žaloby podala kasační stížnost.
[15] Pokud jde o samotnou podstatu věci, tj. zda byly splněny podmínky pro zastavení řízení o podané žalobě proti rozhodnutí žalovaného, Nejvyšší správní soud uvádí, že v postupu krajského soudu neshledal žádné pochybení.
[16] Zákon o soudních poplatcích v § 4 odst. 1 písm. a) zcela jasně stanoví, že poplatková povinnost u poplatku za řízení vzniká podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení. Samotným nezaplacením soudního poplatku s podáním žaloby však nejsou splněny podmínky pro zastavení řízení. Předpokladem pro tento postup je to, že účastník byl k jeho zaplacení vyzván a poučen o následcích nesplnění výzvy a že marně uplynula lhůta k jeho zaplacení.
[17] Všechny tyto předpoklady byly v dané věci splněny – krajský soud usnesením ze dne 20. 6. 2022, č. j. 55 A 5/2022
46, vyzval stěžovatelku k zaplacení soudního poplatku ve výši 3000 Kč a výslovně ji v tomto usnesení poučil o následcích nesplnění výzvy ve stanovené 15denní lhůtě. Stěžovatelka tak byla poučena o tom, že nebude li soudní poplatek zaplacen, soud řízení zastaví. Toto usnesení bylo stěžovatelce doručeno dne 27. 6. 2022; lhůta k zaplacení soudního poplatku tak uplynula dne 12. 7. 2022. Nejpozději tento den tak bylo nutné, aby stěžovatelka odeslala k poštovní přepravě zásilku s vylepenými kolkovými známkami (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 31.
5. 2019, sp. zn. I. ÚS 2535/18), případně aby nejpozději dne 12. 7. 2022 byla na účet soudu připsána částka odpovídající soudnímu poplatku (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 4. 2012, č. j. 9 Afs 7/2012 49, nebo ze dne 28. 3. 2018, č. j. 8 Afs 37/2018 51, č. 3734/2018 Sb. NSS). Soudní poplatek však stěžovatelka zaplatila převodem na účet soudu až dne 14. 7. 2022. Z tohoto pohledu nelze krajskému soudu v jeho postupu nic vytknout.
[18] Pokud jde o stěžovatelkou namítané skutečnosti, na základě kterých měl podle jejího přesvědčení krajský soud prominout zmeškanou lhůtu, k tomu Nejvyšší správní soud stejně jako krajský soud uvádí, že lhůta k zaplacení soudního poplatku stanovená podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích je lhůtou propadnou. Zákon výslovně ve větě třetí tohoto ustanovení stanoví, že k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Tato skutečnost s sebou nese i to, že soud zmeškání lhůty nemůže prominout postupem podle § 40 odst. 5 s. ř. s.; § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích je ve vztahu k § 40 odst. 5 zákonem speciálním.
[19] Zákonodárce tak jasně s účinností od 30. 9. 2017, kdy byla do § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích vložena poslední věta („K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.“), a to novelou provedenou zákonem č. 296/2017 Sb., stanovil, že ochrana účastníků je dostatečně zabezpečena již existencí výzvy k dodatečnému splnění poplatkové povinnosti v určené lhůtě (srov. důvodovou zprávu k zákonu č. 296/2017 Sb., sněmovní tisk č. 987/0, 7. volební období, 2013
2017, digitální repozitář Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR). Smyslem této novely bylo mj. odbřemenit soudy od zatížení dalšími úkony, které byly způsobeny možností účastníků platit soudní poplatek i ve lhůtě pro odvolání proti rozhodnutí, kterým bylo řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno (viz již citovanou důvodovou zprávu, část třetí).
[20] Stěžovatelka se proto mýlí, pokud tvrdí, že krajský soud měl možnost její žádosti o prominutí zmeškání lhůty vyhovět či jakkoli zvažovat tvrdost takového postupu. Prominutí zmeškání lhůty k zaplacení soudního poplatku z povahy věci nepřipadalo v úvahu, tento institut se při zmeškání stanovené lhůty neuplatní.
[21] Výjimkou z výše popsaného postupu (tj. zastavení řízení) je situace, kdy existuje nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, a poplatník ve lhůtě určené soudem ve výzvě k zaplacení soudního poplatku sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit, jak stanoví § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích. Tento postup však předpokládá, že účastník uvedené okolnosti svědčící o nebezpečí z prodlení uvede v soudem stanovené lhůtě. Nic takového však stěžovatelka neučinila.
[22] Krajský soud proto postupoval zcela v souladu s právními předpisy, pokud stěžovatelku nejprve vyzval k zaplacení soudního poplatku, k tomu jí stanovil přiměřenou lhůtu 15 dnů, jak ukládá zákon o soudních poplatcích, přičemž nepochybil ani při doručování této výzvy – ta byla stěžovatelce doručena postupem podle § 50 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), který se pro způsob doručování v soudním řízení správním použije obdobně (viz § 42 odst. 5 s. ř. s.). Jelikož se v souladu s § 49 odst. 1 o. s. ř. do vlastních rukou doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí li tak soud, přičemž zákon nestanoví, jakým způsobem má soud usnesení doručovat, byl zvolený postup doručení výzvy (obálkou typ III.) zcela v souladu s právními předpisy.
V. Závěr a náklady řízení
[23] Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou, proto ji podle § 110 odst. 1 s. ř. s. poslední věty zamítl.
[24] O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační stížnosti úspěšná, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, proto mu náhradu nákladů řízení Nejvyšší správní soud nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3, § 120 s. ř. s.). V Brně dne 17. února 2023
JUDr. Viktor Kučera předseda senátu