5 As 87/2024- 65 - text
5 As 87/2024 - 69
pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců Mgr. Jana Kratochvíla a JUDr. Jakuba Camrdy ve věci navrhovatelek: a) České přístavy, a. s., se sídlem Jankovcova 16a, Praha 7, b) T-PORT, spol. s r.o., se sídlem Jankovcova 16a, Praha 7, zastoupena Mgr. Filipem Buchtou, advokátem se sídlem Jungmannova 24, Praha 1, proti odpůrci: Městský úřad Kolín, se sídlem Karlovo náměstí 78, Kolín, zastoupen JUDr. Borisem Jančákem, advokátem se sídlem Mostní 77, Kolín, za účasti: město Kolín, se sídlem Karlovo náměstí 78, Kolín, zastoupené JUDr. Borisem Jančákem, advokátem se sídlem Mostní 77, Kolín, v řízení o kasačních stížnostech navrhovatelek proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2024, č. j. 43 A 13/2022 103,
I. Kasační stížnosti se zamítají.
II. Odpůrci se náhrada nákladů řízení o kasačních stížnostech nepřiznává.
III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasačních stížnostech.
[1] Navrhovatelka a) provozuje veřejný přístav Kolín. Navrhovatelka b) v tomto přístavu provozuje terminál kombinované dopravy. Přístav se nachází na levém břehu řeky Labe ve městě Kolín.
[2] Odpůrce opatřením obecné povahy ze dne 3. 2. 2021 stanovil místní úpravu provozu na pozemních komunikacích. U okružní křižovatky Ant. Kaliny a Na Louži v Kolíně a na křižovatce silnic II/125 a II/328 u obce Ovčáry má být umístěno svislé dopravní značení B4 (Zákaz vjezdu nákladních automobilů) s uvedením údaje „12 t“, a to současně s dodatkovou tabulkou E14 (Tranzit).
[3] Odpůrce uvedl, že opatřením zamezuje vjezdu tranzitní nákladní dopravy nad 12 t „do tahu silnice II/125 z Kolína a její přeložky z Ovčár směr Velký Osek k dálnici D11. Jedná se tak o dopravní omezení vymezené úseky od okružní křižovatky silnice II/125 s ulicí Ant. Kaliny v Kolíně směr Velký Osek k dálnici D11 a od okružní křižovatky přeložky silnice II/125 se silnicí II/328 a její přeložkou u Ovčár směr Velký Osek rovněž k dálnici D11.“ Zároveň stanovil podmínky pro instalaci tohoto dopravního značení. Podle podmínky č. 2 musí být nejdříve požádáno o obdobný zákaz na obchvatu obce Jestřábí Lhota směrem na Velký Osek, aby nedocházelo k odklonu tranzitní dopravy tímto směrem. Podle podmínky č. 3 realizace opatření musí být provedena až v koordinaci s obdobnou úpravou ve směru od D11 na Velký Osek, k čemuž je místně příslušný jiný správní orgán.
[4] Opatření odpůrce přijal z důvodu potřeby vyloučit objíždění zpoplatněného úseku silnice I/38 (úseku mezi Kolínem a D11) po nezpoplatněné komunikaci II/125 přes obec Velký Osek. V důsledku tohoto opatření zároveň dojde ke snížení negativ z těžké dopravy v obci Velký Osek, a naopak k efektivnějšímu využití silnice II/328 jakožto silničního přivaděče k dálnici D11 od okružní křižovatky u Ovčár. Silnice II/328 byla v úseku mezi Ovčáry a dálnicí D11 před lety rekonstruována právě z důvodu potřeby zajištění odpovídající dopravní obsluhy tehdy vznikající průmyslové zóny. Jako alternativní trasa pro komunikace, které budou po instalaci dopravního značení tranzitní nákladní dopravě uzavřeny, tak může sloužit buď silnice I/38, anebo silnice II/328.
[5] K námitkám navrhovatelek odpůrce v odůvodnění opatření odmítl, že by bylo stanovení místní úpravy nesrozumitelné. Výklad navrhovatelek, podle nichž je zákaz tranzitu ukončen nejbližší křižovatkou, považoval za mylný. Uvedl, že dodatková tabulka E 14 „Tranzit“ upřesňuje dopravní značení, pod kterým je umístěna a je nutno si v tomto spojení zákaz tranzitní nákladní dopravy nad 12 t vyložit tak, že se vztahuje na úsek silnice označený tímto způsobem z obou směrů omezení. Odpůrce dále vyjádřil přesvědčení, že navrhovatelky nebudou přijatým opatřením nijak přímo dotčeny, neboť k silnicím uzavřeným pro tranzitní nákladní dopravu existuje adekvátní alternativa.
[6] Krajský soud v Praze zamítl návrhy navrhovatelek na zrušení tohoto opatření obecné povahy. Opatření neshledal nepřezkoumatelným ani nepřiměřeným. Důsledky opatření krajský soud shrnul na následující mapce. Červenou čarou vyznačil trasy, které mají být pro tranzitní těžkou nákladní dopravu zakázány. Žlutou a modrou barvou poté označil alternativní povolené trasy. [OBRÁZEK]
II. Obsah kasačních stížností a vyjádření účastníků
[7] Obě navrhovatelky (stěžovatelky) podaly proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Kasační stížnosti mají téměř identické znění. Konkrétně stěžovatelky vznášejí především námitky nepřezkoumatelnosti. Opatření obecné povahy považují za nepřezkoumatelné jak pro nesrozumitelnost, tak pro nedostatečné odůvodnění. Krajský soud pochybil, pokud jej pro tuto vadu nezrušil. Sám rozsudek krajského soudu je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Krajský soud také dle stěžovatelek chybně shledal opatření obecné povahy přiměřeným.
[8] Odpůrce ani osoba zúčastněná na řízení se ke kasačním stížnostem nevyjádřili. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[9] K přezkoumatelnosti Nejvyšší správní soud úvodem konstatuje, že podle ustálené judikatury nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí či opatření pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006-76). Zrušení správního aktu pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze správní akt meritorně přezkoumat. Na odůvodnění rozhodnutí správních orgánů nelze klást nepřiměřeně vysoké požadavky (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013 č. j. 1 Afs 92/2012-45, bod 28).
[10] Obdobně zrušení rozsudků krajských soudů pro nepřezkoumatelnost připadá v úvahu výjimečně, není-li z odůvodnění rozhodnutí krajského soudu vůbec patrno, jak soud hodnotil podstatné důvody či skutečnosti uplatněné v rámci žalobních (návrhových) bodů. Naopak nelze považovat za nepřezkoumatelné takové rozhodnutí krajského soudu, z jehož odůvodnění lze (byť i zohledněním celkového kontextu důvodů uvedených v odůvodnění) seznat, jaký názor krajský soud zaujal vůči důležitým skutkovým a právním otázkám podstatným pro rozhodnutí projednávané věci. Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů nemůže být založena tím, že odůvodnění krajského soudu je pouze stručné či argumentačně chudé, popř. že krajský soud nevyvracel každý dílčí argument uplatněný účastníky (usnesení rozšířeného senátu Nejvyšší správní soud ze dne 5. 12. 2017, č. j. 2 As 196/2016-123, bod 29). Správnost a úplnost skutkových a právních úvah, na nichž odpůrce a krajský soud svá rozhodnutí založili, je potom otázkou zákonnosti jejich rozhodnutí, nikoli přezkoumatelnosti.
[11] K nyní posuzovaným kasačním stížnostem Nejvyšší správní soud uvádí, že stěžovatelky právě uvedené principy přehlížejí. V kasačních stížnostech namítají prakticky pouze nepřezkoumatelnost jak rozsudku krajského soudu, tak opatření odpůrce. Rozebírají každý detail a v každém náznaku neúplnosti či rozporu spatřují nepřezkoumatelnost. Samotné zákonnosti z věcného hlediska se věnují pouze okrajově. Nepřezkoumatelnost opatření však nezpůsobuje subjektivní pocit účastníka, že odůvodnění by mohlo být podrobnější. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu ve výše citovaném usnesení č. j. 2 As 196/2016-123 přitom trefně zdůraznil, že „přezkoumatelnost“ rozhodnutí krajského soudu není hodnotou sama o sobě. Zrušení rozhodnutí krajských soudů zpravidla pro účastníky/osoby zúčastněné na řízení, včetně toho, který podává kasační stížnost, neznamená žádný přínos. Výsledkem je naopak pravidelně prodloužení a prodražení soudního řízení. I proto je nutné k aplikaci kasačního důvodu spočívajícího v nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů přistupovat krajně zdrženlivě (bod 30). Stěžovatelky by tak neměly bazírovat na drobnostech, ale měly by se snažit odůvodnění rozhodnutí pochopit a zaměřit svou argumentaci proti rozsudku krajského soudu a opatření na věcné otázky.
1. Opatření omezující základní právo je vůbec způsobilé dosáhnout sledovaného cíle (test vhodnosti).
2. Sledovaného cíle není možno ve stejné nebo podobné míře dosáhnout jinými prostředky, které by méně zasahovaly do základního práva (test potřebnosti)
3. Zásah je přiměřený, tedy závažnost zásahu do základního práva je v dané konkrétní situaci vyvážena významem sledovaného cíle, neboli oběť přinesená v podobě omezení základního práva se nedostává do nepoměru s užitkem, který omezení přineslo (proporcionalita v užším smyslu). [36] Přijaté opatření, tedy zákaz těžké tranzitní dopravy ve specifikovaných úsecích, je schopno sledovaných cílů dosáhnout. Opatřením se omezí tranzitní doprava přes Velký Osek a Veltruby, které se nacházejí v zakázaném úseku. Ze zákazu vyplývá nutnost pro těžkou tranzitní dopravu z Kolína na D 11 použít buď silnici II/328 nebo zpoplatněnou I/38, které tak budou více využity. Opatření je tedy vhodné. [37] Opatření ani nemá alternativu, která by těchto cílů dosáhla ve srovnatelné míře. Většího využívání silnic II/328 a I/38 nelze ve srovnatelné míře dosáhnout jinak než zákazem vjezdu na alternativní trasu. Nevadí, že cíle omezení možnosti objíždět zpoplatněný úsek silnice I/38 by mohlo být dosaženo ještě ve větší míře jiným opatřením, tedy například zákazem vjezdu i na silnici II/328. Předmětem přezkumu je, zda zvolené opatření je schopno k naplnění cíle přispět. A to je, i pokud nějaká část dopravy se bude zpoplatněné silnici stále vyhýbat, tentokrát přes silnici II/328. Obdobně lze říci, že pokud cílem je eliminovat těžkou tranzitní dopravu ze zakázaného úseku, kde se nachází obce Velký Osek a Veltruby, tak tohoto cíle nelze ve srovnatelné míře dosáhnout jinak. Jakékoliv jiné opatření než zákaz by cíle nedosáhlo ve srovnatelné míře. Klíčové je tedy poměření soupeřících zájmů. [38] Nejvyšší správní soud sledované cíle považuje za významné. Omezení těžké dopravy přes osídlená místa je důležitým cílem zlepšujícím zdraví a kvalitu života obyvatelstva. Rovněž fiskální cíl vyššího výběru prostředků ze zpoplatněné silnice první třídy je významný. Takto získané prostředky jsou příjmem Státního fondu dopravní infrastruktury (§ 20 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích). Z tohoto fondu je financována především výstavba, modernizace, oprava, údržba nebo správa nezbytné dopravní infrastruktury státu (viz § 2 zákona č. 104/2000 Sb., o Státním fondu dopravní infrastruktury). Obdobně nelze bagatelizovat význam toho, že je třeba využívat primárně úseky silnic zrekonstruované pro využívání těžkou dopravou. Nicméně ani podstatná váha sledovaných legitimních cílů sama o sobě nemusí dostačovat pro závěr o proporcionalitě opatření. Cíle je třeba poměřit s tím, jak silný je zásah do práv osob, které opatření omezuje. [39] Nejvyšší správní soud se domnívá, že přijaté opatření má pouze marginální negativní dopad. V jeho důsledku bude omezena tranzitní doprava nad 12 t ve využití silnice II/125 mezi Kolínem a D11. Tato trasa má délku (od okružní křižovatky A. Kaliny a Na Louži v Kolíně na nájezd na 42 km D11) 12 km. Od stejného místa po silnici II/328 na nájezd na 50 km D11 je to také 12 km. Trasa na dálnici D11 na nájezd na 39 km přes I/38 měří 18 km (po obchvatu Kolína). Prodloužení trasy tedy bude při směřování tranzitní dopravy přes D11 na západ činit pouhé 3 km [18 km - (12 km + 3 km po dálnici)]. Největší prodloužení bude, pokud by tranzitní doprava od kruhové křižovatky v Kolíně směřovala od sjezdu na 42 km D11 dále na sever po I/32. I tak však jde o prodloužení o pouhých 9 km [(18 km + 3 km po dálnici) - 12 km]. Ani to není žádná zásadní vzdálenost z pohledu tranzitní dopravy. [40] Je pravdou, že zákaz vjezdu po silnici II/125 přinese nárust dopravy po dvou alternativních komunikacích. Jak však správně podotkl odpůrce, silnice II/328 vede mimo zastavěná území. Silnice I/38 sice vede i přes menší obce, jde však o silnici první třídy. Silnice první třídy jsou určeny zejména pro dálkovou a mezistátní dopravu [viz § 5 odst. 2 písm. a) zákona o pozemních komunikacích]. Směřování tranzitní dopravy primárně na tyto silnice je tedy v souladu s jejich účelem. Obyvatelé obcí přilehlých k silnici první třídy tak musí s tranzitní dopravou počítat. [41] K námitce stěžovatelek lze také poznamenat, že nyní posuzovaný případ není srovnatelný s případem v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2020, č. j. 2 As 65/2019-36. V tomto citovaném rozsudku šlo o zákaz vjezdu pro vozidla nad 12 t, což mohlo ohrozit dopravní obslužnost dotčených nemovitostí. To však v nyní posuzovaném případě nepřipadá v úvahu, neboť zákaz vjezdu se týká pouze tranzitní dopravy. [42] Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že opatření splňuje podmínku proporcionality. IV. Závěr a náklady řízení [43] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§ 110 odst. 1 věta poslední soudního řádu správního). [44] O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 60 odst. 1 za použití § 120 soudního řádu správního. Odpůrci, jemuž by dle pravidla úspěchu ve věci náhrada nákladů řízení náležela, žádné náklady nevznikly; proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. Osobě zúčastněné na řízení nebyla uložena žádná povinnost, v souvislosti s jejímž plněním by jí vznikly náklady, a proto Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 5 za použití § 120 soudního řádu správního rozhodl tak, že osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 6. prosince 2024
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu