5 Nd 193/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený rozhodl v trestní věci obviněných J. Š., K. D., T. H., P. M., P. M., D. S., a L. Š., vedené u Okresního soudu pro Prahu - západ pod sp. zn. 14 T 323/2000, t a k t o :
Podle § 25 tr. ř. se trestní věc obviněných J. Š., K. D., T. H., P. M., P. M., P. M. a L. Š., vedená u Okresního soudu pro Prahu - západ pod sp. zn. 14 T 323/2000, odnímá tomuto soudu a přikazuje se Okresnímu soudu v Uherském Hradišti.
Okresní státní zástupce pro Prahu - západ podal dne 30. 11. 2000 u Okresního soudu pro Prahu - západ obžalobu sp. zn. 1 Zt 378/99 na obviněné J. Š., K. D., T. H., P. M., P. M., P. M. a L. Š. pro trestné činy účasti na zločinném spolčení podle § 163a odst. 1 tr. zák. a nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a odst. 1 písm. b), c) tr. zák., spáchanými ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Jmenovaným je kladeno za vinu, že v době nejméně od května 1997 do června 1998 v U. B., v P. a jinde účastnili se činnosti společenství, založeném za účelem dosažení vysokého finančního zisku J. Š., začleněné do mezinárodně organizovaného pašování osob z Asie a Balkánu do západní Evropy tak, že ve spolupráci se skupinami obdobného charakteru ze Slovenské republiky a dalšími dosud nezjištěnými členy skupiny v Maďarsku, Německu a dalších zemích, organizovali, v návaznosti na obdobnou činnost předchozích článků, převádění uprchlíků z různých zemí přes státní hranici ze Slovenské republiky do České republiky, zejména v úseku mezi obcemi B. a S., přičemž ostatní obvinění, jako členové skupiny podle pokynů J. Š., po přechodu běženců přes státní hranici do České republiky, zabezpečovali transport těchto ilegálních migrantů do dalších českých měst u státní hranice se SRN, popřípadě i krátké ubytování s následným převodem běženců do SRN a dalších zemí Evropské unie, kdy skupina zorganizovala převedení cca 480 osob, za které inkasovala 450,- DEM za osobu, čímž získala neoprávněný prospěch nejméně 3.599.424,- Kč.
Dne 4. 7. 2001 byl Nejvyššímu soudu doručen písemný návrh předsedkyně Okresního soudu pro Prahu - západ ze dne 26. 6. 2001 ve kterém žádá, aby věc byla ve smyslu § 25 tr. ř. delegována Okresnímu soudu v Uherském Hradišti, případně jinému okresnímu soudu v obvodu Krajského soudu Brno. V odůvodnění návrhu poukazuje na skutečnost, že původně bylo vedeno společné řízení v rámci podané obžaloby sp. zn. 1 Zt 355/98 i ohledně obviněného Mi. M. a spol., přičemž pro jejich věc byla rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2001, sp. zn. 4 Nd 422/2000, stanovena příslušnost Okresního soudu v Uherském Hradišti. Dále zdůrazňuje, že převážná většina svědků, které bude nutné před soudem vyslechnout, případně konfrontovat s obviněnými, bydlí v obvodu Okresního soudu v Uherském Hradišti. Proto projednání věci u uvedeného soudu by vedlo k značnému urychlení a k hospodárnosti řízení. Navíc nelze pominout i možnost opětovného spojení předmětné věci s věcí obviněného M. M. a spol.
Přestože uvedený návrh na delegaci věci nesplňuje požadavek, že byl podán příslušnou osobou (např. předsedou senátu, kterému byla věc podle rozvrhu práce přidělena k rozhodnutí, dále stranami v řízení), neboť předseda soudu jako orgán státní správy soudů toto oprávnění nemá, tak Nejvyšší soud se předloženou věcí zabýval z vlastní iniciativy.
Podle § 25 tr. ř. z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně; o odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen.
Odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. ř. je výjimkou z pravidla určující místní příslušnost soudu pro trestní řízení, jak ji stanoví § 18 tr. ř. Tímto postupem lze měnit pouze místní příslušnost soudu. Zákon sice blíže nestanoví důležité důvody pro delegaci věci. V ustálené rozhodovací praxi soudů se jimi rozumí především takové důvody, které zajišťují nestranné a zákonné projednání věci, náležité zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, i uplatnění všech v úvahu přicházejících zásad trestního řízení. Delegace však nesmí být nikdy prostředkem k odnětí obviněného jeho zákonnému soudci.
Podle názoru Nejvyššího soudu jsou v předmětné věci dány důležité důvody ve smyslu § 25 tr. ř. pro její delegaci. K objasnění skutkového stavu věci bude zřejmě nutné před soudem vyslechnout, popř. s obviněnými konfrontovat značný počet svědků. Např. státní zástupce navrhuje v obžalobě vyslechnout u hlavního líčení celkem dvacetsedm svědků. Ze spisového materiálu přitom vyplývá, že z těchto osob jich trvale bydlí dvanáct v okrese Uherské Hradiště, dvě osoby v Brně a jedenáct osob ve Slovenské republice. Dále ze sedmi obviněných má šest trvalý pobyt v okrese Uherské Hradiště a jeden obviněný v okrese Zlín. Tyto skutečnosti umožňují důvodný závěr, že u Okresního soudu v Uherském Hradišti lze důvodně předpokládat možnost výrazného urychlení řízení, včetně snížení jeho nákladů ve srovnání s tím, pokud by řízení probíhalo u Okresního soudu pro Prahu - západ. Také nelze pominout, že podle obžaloby měla být trestná činnost z části spáchána v Uherském Brodě, tedy v obvodu Okresního soudu v Uherském Hradišti. Proto lze předpokládat i výchovný dopad trestního řízení u tohoto soudu na pachatele a ostatní členy společnosti.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem bylo v předložené věci Nejvyšším soudem rozhodnuto tak, jak je stanoveno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 2. srpna 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k