5 Pzo 7/2025

5 Pzo 7/2025

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. 12. 2025 návrh J. B. na přezkoumání zákonnosti příkazu, jímž byl nařízen odposlech a záznam telekomunikačního provozu vydaný soudkyní Okresního soudu v Litoměřicích dne 12. 4. 2023 pod sp. zn. Nt 4/2023, a podle § 314n odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:

Příkazem vydaným soudkyní Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 12. 4. 2023, sp. zn. Nt 4/2023, jímž byl nařízen odposlech a záznam telekomunikačního provozu na telefonních číslech, která užíval J. B., a jeho provedením, nebyl porušen zákon.

1. Nejvyššímu soudu byl dne 17. 10. 2025 doručen návrh J. B. (dále též jen „navrhovatel“), podaný prostřednictvím jeho právního zástupce, na přezkoumání zákonnosti příkazu, jímž byl nařízen odposlech a záznam telekomunikačního provozu soudkyní Okresního soudu v Litoměřicích dne 12. 4. 2023 pod sp. zn. Nt 4/2023 (dále též jen „příkaz“).

2. Navrhovatel ve svém návrhu uvedl, že příkaz je nezákonný, neboť nebyly splněny podmínky pro jeho nařízení, a poukázal na nepřiměřenou délku trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Policejní orgán přitom měl podle § 88 odst. 3 tr. ř. průběžně vyhodnocovat, zda trvají důvody odposlechu, což nečinil. Dále navrhovatel namítl, že ve věci nemá právo nahlížet do spisu, a proto nezná důvody pro vydání příkazu a ani si není vědom existence jakéhokoli podezření vůči němu, když ve vztahu k jeho osobě nebyly provedeny žádné úkony trestního řízení s výjimkou podání vysvětlení policejnímu orgánu. Za pochybení pak označil i neúměrnou časovou prodlevu mezi odložením věci a podáním informace o provedeném odposlechu, a rovněž vytkl porušení zásady zdrženlivosti a přiměřenosti při použití institutu odposlechu v trestním řízení. Podle názoru navrhovatele trestní věc, v níž byl proveden odposlech a záznam telekomunikačního provozu, byla následně policejním orgánem podle § 159a tr. ř. odložena s tím, že nejde o podezření z trestného činu, což samo o sobě zpochybňuje důvodnost a zákonnost příkazu. Nakonec navrhovatel poukázal na nedostatečné odůvodnění příkazu, které jej činí nepřezkoumatelným.

3. Z uvedených důvodů proto navrhovatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že příkazem, jímž byl nařízen odposlech a záznam telekomunikačního provozu soudkyní Okresního soudu v Litoměřicích dne 12. 4. 2023 pod sp. zn. Nt 4/2023, byl porušen zákon.

4. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k podanému návrhu uvedl, že navrhovatel je jako uživatel odposlouchávaných telefonů osobou oprávněnou podat návrh na přezkoumání zákonnosti odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, přestože nemusí být nutně osobou obviněnou či podezřelou ze spáchání trestného činu. Obdobně není na překážku závěru o zákonnosti odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ani skutečnost, že ve věci nebylo zahájeno trestní stíhání konkrétní osoby, a naopak došlo k odložení věci. Zákonnost příkazu je totiž nutno hodnotit optikou těch informací, které byly známy na počátku trestního řízení, a nikoli až výsledkem trestního řízení, které logicky nemusí vždy skončit zahájením trestního stíhání či dokonce odsuzujícím rozsudkem.

5. Podle státního zástupce je v dané věci stěžejní, že bylo dáno důvodné podezření ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a zločinu poškození věřitele podle § 222 odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, jichž se měly podle záznamu o zahájení úkonů trestního řízení dopustit ve spolupachatelství osoby odlišné od navrhovatele. Podezření bylo v té době dostatečně silné a závažné a logicky bylo nutné je prověřit a rozkrýt případnou trestnou činnost. Souviselo přitom s osobami různě provázanými mimo jiné s obchodními společnostmi RAF STAVBY, s. r. o., a Reader & Falge – Bahnbau, a. s., případně s jejich předchůdci, přičemž jednou z nich byl právě navrhovatel, u něhož byl předpoklad, že komunikuje s ostatními osobami. Podle informací dostupných v té době skutečně existovalo důvodné podezření ze spáchání trestných činů, přičemž šlo o podezření ze zločinů, u nichž byla horní hranice sazby trestu odnětí svobody 8 let, resp. 10 let. Byla tedy splněna i formální podmínka ve smyslu § 88 odst. 1 tr. ř., která váže povolení k odposlechu a záznamu na závažnost trestného činu.

6. Z hlediska zákonnosti příkazu je podle státního zástupce dále významné zjištění, že byl vyhotoven na základě řádně odůvodněného a konkrétními skutečnostmi podloženého návrhu státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, přičemž řádně označen a v podstatě i odůvodněn byl také přezkoumávaný příkaz Okresního soudu v Litoměřicích. V něm byly srozumitelně popsány skutečnosti známé do té doby a odůvodňující podezření ze spáchání shora uvedených trestných činů, stejně jako v něm byla specifikována telefonní čísla, ohledně nichž byl proveden odposlech a záznam, včetně uživatelů telefonních stanic, a to s uvedením toho, co konkrétně by mohlo být odposlechem zjištěno. Současně byly rozvedeny důvody povolení odposlechu a záznamu, včetně stručné argumentace stran jejich neodkladnosti a subsidiarity.

7. Státní zástupce vyjádřil své přesvědčení, že příkaz napadený navrhovatelem byl v zásadě řádně odůvodněn a nařízený odposlech a záznam telekomunikačního provozu splňoval všechny podmínky předpokládané v § 88 odst. 1, 2 tr. ř. s jedinou výhradou, kterou je nezdůvodnění délky odposlechu a záznamu, jež byl povolen na tři měsíce. Je však zjevné, že taková doba byla přiměřená složitosti věci a potřebě jejího řádného objasnění, když navíc tuto délku stručně odůvodnil státní zástupce ve svém návrhu na vydání příkazu k odposlechu a záznamu.

8. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 314n odst. 1 tr. ř. vyslovil, že příkazem, jímž byl nařízen odposlech a záznam telekomunikačního provozu soudkyní Okresního soudu v Litoměřicích dne 12. 4. 2023 pod sp. zn. Nt 4/2023, nebyl porušen zákon.

9. Navrhovatel využil svého práva a k vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství zaslal svou repliku. V ní uvedl, že důvody pro nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu se ukázaly jako liché, když trestní věc byla odložena. Dále zmínil, že stát by měl být schopen technicky zajistit, aby nedocházelo k odposlechu osob, jichž se vůbec netýká prověřování trestné činnosti. V opačném případě dochází k excesivnímu využívání tohoto institutu, které lze označit za zneužití státní moci, a při následném přezkumu by měly být takto získané odposlechy a priori posuzovány jako nezákonné. Podle názoru navrhovatele s ohledem na jeho postavení ve věci mu trestní řád neumožňuje nahlížet do spisu, a proto je nucen vznášet námitky týkající se nezákonnosti odposlechu jen v obecné rovině, čímž je výrazně zúžen jeho argumentační prostor a v důsledku toho právo na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Jelikož navrhovatel nebyl obeznámen se spisem v dané věci, nezbývá mu než vznést všechny v úvahu přicházející argumenty a „střílet naslepo“ přičemž doufá, že některý z argumentů bude úspěšný. Navrhovatel tak namítl podjatost osob a místní nepříslušnost orgánů činných v trestním řízení, které se podílely na příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a návrhu na jeho vydání, a také vytkl nedostatek zákonných náležitostí jak příkazu k nařízení odposlechu, tak návrhu na jeho vydání. Nakonec navrhovatel opětovně zpochybnil zákonnost délky trvání odposlechu v souvislosti s neexistencí jejího odůvodnění soudem.

10. Nejvyšší soud nejdříve provedl zjištění, zda jsou v posuzované věci splněny zákonné podmínky pro přezkoumání zákonnosti vydaného příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a jeho provedení.

11. Podle § 88 odst. 8 tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2025, dále jen „tr. ř.“) státní zástupce nebo policejní orgán, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, a v řízení před soudem předseda senátu soudu prvního stupně po pravomocném skončení věci, informuje o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu osobu uvedenou v § 88 odst. 2 tr. ř. (uživatele odposlouchávaného zařízení), pokud je známa. Informace obsahuje označení soudu, který vydal příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, délku trvání odposlechu a záznamu a datum jeho ukončení. Součástí informace je poučení o právu podat ve lhůtě 6 měsíců ode dne doručení této informace Nejvyššímu soudu návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Předseda senátu soudu prvního stupně podá informaci bezodkladně po pravomocném skončení věci, státní zástupce, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, bezodkladně po uplynutí lhůty pro přezkoumání jeho rozhodnutí nejvyšším státním zástupcem podle § 174a tr. ř. a policejní orgán, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, bezodkladně po uplynutí lhůty pro přezkoumání jeho rozhodnutí státním zástupcem podle § 174 odst. 2 písm. e) tr. ř.

12. V projednávané trestní věci byl navrhovatel J. B. informován o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu dne 25. 9. 2025 (vyrozuměním Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, ze dne 23. 9. 2025, č. j. KRPU-175245-4/ČJ-2025-040080-SY), přičemž jeho návrh na přezkum příkazu k provedenému odposlechu a záznamu byl Nejvyššímu soudu doručen dne 17. 10. 2025. Byla tudíž splněna zákonná podmínka podání návrhu ve lhůtě 6 měsíců od doručení informace o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu odposlouchávané osobě podle § 88 odst. 2 tr. ř. Z příkazu k odposlechu a záznamu také vyplývá, že návrh podal faktický uživatel odposlouchávaných telefonních stanic, a je tak splněn i požadavek vyplývající z § 314l odst. 1 tr. ř. ve spojení s § 88 odst. 2, 8 tr. ř., neboť jde o osobu oprávněnou iniciovat řízení o přezkumu zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a jeho provedení.

13. Následně Nejvyšší soud z podnětu návrhu podaného navrhovatelem přezkoumal vydání a provedení posuzovaného příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu se zřetelem k námitkám obsaženým v návrhu. Nejvyšší soud pak dospěl k závěru, že v daném případě nebyl zákon porušen.

14. Podle § 88 odst. 1 tr. ř. platí, že je-li vedeno trestní řízení pro zločin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně 8 let, a dále pro zde vyjmenované trestné činy, může být vydán příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené.

15. Z předloženého spisového materiálu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, vedeného pod č. j. KRPU-154117/TČ-2022-040080-SY, vyplývá, že v dané věci bylo vedeno trestní řízení pro podezření ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a zločinu poškození věřitele podle § 222 odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku. Jelikož jde v obou případech o zločin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně 8 let (u podvodu je to 10 let, u poškození věřitele 8 let), je nepochybné, že ve věci byla splněna podmínka, že bylo vedeno trestní řízení pro trestný čin, ohledně kterého je možno nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu.

16. Současně bylo nezbytné zkoumat, zda byly splněny i další podmínky vymezené v § 88 odst. 1, 2 tr. ř., které stanoví předpoklady pro vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, včetně jeho náležitostí. Podle § 88 odst. 2 tr. ř. je oprávněn nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce. Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být vydán písemně a musí být odůvodněn, včetně konkrétního odkazu na vyhlášenou mezinárodní smlouvu v případě, že se vede trestní řízení pro úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje tato mezinárodní smlouva.

V příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být stanovena uživatelská adresa či zařízení a osoba uživatele, pokud je její totožnost známa, a doba, po kterou bude odposlech a záznam telekomunikačního provozu prováděn, která nesmí být delší než 4 měsíce. V odůvodnění příkazu musí být uvedeny konkrétní skutkové okolnosti, které odůvodňují vydání příkazu (včetně doby jeho trvání), dále zde musí být uveden účel odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a také vysvětleny důvody, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo proč by jinak bylo jeho dosažení podstatně ztížené, odůvodněna musí být i délka doby trvání odposlechu a záznamu příslušného druhu telekomunikačního provozu.

Formulací „nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené“ obsaženou v § 88 odst. 1 tr. ř. zákon vyjadřuje v souladu se zásadou přiměřenosti a zdrženlivosti vymezenou v § 2 odst. 4 tr. ř. tzv. subsidiaritu použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Jde o omezující podmínku pro nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, a to na případy, kdy jinak nelze dosáhnout sledovaného účelu nebo kdy by jinak bylo jeho dosažení ztížené.

Platí tedy, že při nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a jeho vlastním provádění musí být dán nejen důvodný předpoklad, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení, ale je třeba zvažovat, zda získání konkrétních významných informací pro trestní řízení nelze zajistit a posléze dokazovat i jinými důkazními prostředky obsaženými v trestním řádu, např. výslechem obviněného, svědků, vyžádáním listiny, znaleckým posudkem apod.

17. Jak vyplývá ze spisového materiálu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, vedeného pod č. j. KRPU-154117/TČ-2022-040080-SY, dne 11. 4. 2023 podal státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem u Okresního soudu v Litoměřicích návrh na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, a to mimo jiné na telefonech s účastnickými čísly XY a XY, jejichž faktickým uživatelem byl navrhovatel J. B. V návrhu státní zástupce konstatoval, že policejní orgán

vede trestní řízení pro podezření ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a zločinu poškození věřitele podle § 222 odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku spáchaných ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku s tím, že na základě dosavadních výsledků prověřování byly v návrhu detailně popsány zjištěné skutečnosti ve vztahu k podezřelým osobám. Ve stručnosti lze zmínit, že uvedené trestné činnosti se měli dopustit podezřelí Lubomír Červinský, Martina Červinská a Josef Kunart tím, že první dva jmenovaní jako osoby činné od roku 2010 do června 2022 ve vedení obchodní společnosti Raeder & Falge, s.

r. o., měli na základě společně připraveného plánu ke škodě věřitelů této obchodní společnosti v průběhu roku 2022 vyvést její hodnotný majetek do nástupnické obchodní společnosti Raeder & Falge – Bahnbau, a. s., a dluhy převést do obchodní společnosti RAF STAVBY, s. r. o., do kterých měli dosadit Josefa Kunarta, jehož prostřednictvím měli skrytě ovládat nástupnické obchodní společnosti, přičemž uvedeným jednáním měla být věřitelům obchodní společnosti Raeder & Falge, s. r. o., způsobena škoda velkého rozsahu převyšující 10 000 000 Kč. Jak dále vyplynulo ze zjištěných skutečností, Josef Kunart jako statutární orgán obou zmíněných nástupnických společností původní obchodní společnosti Raeder & Falge, s.

r. o., tedy obchodních společností Raeder & Falge – Bahnbau, a. s., a RAF STAVBY, s. r. o., byl tzv. bílým koněm ovládaným a řízeným J. B. a J. Č., kteří na základě plných mocí také jednali za nástupnické obchodní společnosti a v minulosti spolupracovali s lidmi se vztahem k osobě F. S., s jehož podnikatelskou skupinou zřejmě spolupracovali Lubomír Červinský a Martina Červinská a ohledně jehož podnikatelských aktivit bylo rovněž vedeno trestní řízení. Ze zajištěných důkazů mělo také vyplývat, že J.

B. a J. Č. byli i nadále činní při rozprodeji a nakládání s majetkem nejméně u obchodní společnosti Raeder & Falge – Bahnbau, a. s. Státní zástupce dále v návrhu uvedl, že s ohledem na uvedené skutečnosti a nespolupráci podezřelých s insolvenčním správcem obchodní společnosti Raeder & Falge – Bahnbau, a. s., nebylo možno očekávat dobrovolnou spolupráci prověřovaných osob při prověřování shora popsaných podezření. Z hovorů získaných díky odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu však mohly být zjištěny důležité informace týkající se vyvádění majetku z obchodní společnosti Raeder & Falge, s.

r. o.

Podle

státního zástupce nebylo možné zjistit uvedené skutečnosti jinak a navrhovaný postup spočívající v odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byl jediným způsobem, jak zdokumentovat zmíněnou komunikaci s tím, že mohla být zjištěna komunikace podezřelých s případnými svědky a jejich instruování, a také místo uložení skrytých dokumentů, zejména účetnictví a dokladů vypovídajících o osudu majetku obchodních společností. Zjištění těchto skutečností považoval státní zástupce za neodkladný úkon ve smyslu § 160 odst. 4 tř. ř., neboť bez zadokumentování vzájemné komunikace mezi podezřelými by nebylo možné řádně vyhodnotit, zda podezření odpovídá skutečnosti, a nebylo by možné zajistit o něm důkazy.

Uvedené opatření přitom s ohledem na stanovisko osob jednajících za obchodní společnosti nebylo možné nahradit jiným, které by méně zasahovalo do základních práv a svobod podezřelých. Délka odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu navrhovaná státním zástupcem vycházela z úvahy, že 3 měsíce by měly postačovat k vyhodnocení toho, zda předpoklady, které vyplývaly z dosavadního prověřování, se potvrdí. Kratší lhůta by přitom pravděpodobně nesplnila účel, pro který byl návrh podán, a delší lhůta se jevila jako nadbytečná, neboť bylo třeba vyhodnotit, zda zájmové osoby skutečně prostřednictvím mobilních telefonů komunikovaly o okolnostech důležitých pro trestní řízení.

18. Dne 12. 4. 2023 vydal Okresní soud v Litoměřicích pod sp. zn. Nt 4/2023 příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na několika telefonech s příslušnými účastnickými čísly, mezi nimi i těch, jejichž uživatelem byl navrhovatel J. B., a to na dobu 3 měsíců od 12. 4. 2023 do 12. 7. 2023. Z odůvodnění tohoto příkazu lze zjistit v podstatě stejné informace jako z citovaného návrhu státního zástupce. Kromě konstatování, že bylo zahájeno trestní řízení pro podezření ze spáchání zločinů podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr.

zákoníku a poškození věřitele podle § 222 odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku spáchaných ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, k nimž mělo docházet prostřednictvím podezřelých Lubomíra Červinského, Martiny Červinské a Josefa Kunarta, včetně způsobu zapojení navrhovatele J. B., byl v příkazu uveden předpoklad, že veškeré důkazy k prokázání popsaných skutečností nebylo možné v tehdejší době opatřit jinak, než je zadokumentovat pouze skrytě, protože zainteresované osoby nebyly ochotny dobrovolně popsat a rozkrýt své fungování a jiné osoby nedisponovaly takovými informacemi a odmítly se dále vyjádřit v trestním řízení.

Navíc účetnictví původní obchodní společnosti nebylo vydáno insolvenčnímu správci a podezřelí na výzvy insolvenčního správce tvrdili, že buď nedisponují účetnictvím, anebo jeho část byla zničena. Soud zde konstatoval, že potřebné informace nebylo možné za tehdejšího stavu prověřování zjistit jiným způsobem právě s ohledem na charakter a závažnost popsané trestné činnosti, ale i s přihlédnutím ke skutečnosti, že podezřelí prováděli činnost konspirativně, případně prostřednictvím jiných osob. Bylo třeba rozkrýt celou tuto závažnou trestnou činnost podezřelých a zjistit její rozsah, a přitom neprozradit probíhající vyšetřování.

Vzhledem k rozsahu možné trestné činnosti bylo nutno využít celou zákonnou dobu pro realizaci odposlechů, aby se podařilo odhalit, jak probíhala činnost podezřelých, a získat důkazy pro jejich usvědčení. Daný postup bylo třeba provést jako úkon neodkladný a neopakovatelný ve smyslu § 158 odst. 3 písm. i) tr. ř. ve spojení s § 160 odst. 4 tr. ř., když nebylo možno vyčkat do doby po zahájení trestního stíhání, protože skutečnosti jím zjišťované teprve měly posloužit pro dodatečné konkrétní a jasné vymezení sdělení obvinění, když bez nich nemohlo být za dodržení podmínek § 160 odst. 1 tr.

ř. zahájeno trestní stíhání konkrétních osob pro dostatečně individualizované a nezaměnitelně určené jednání. Zjištění daných skutečností bylo podle názoru soudu nesporně neodkladným úkonem podle § 160 odst. 4 tr. ř., neboť bez zadokumentování vzájemné komunikace podezřelých nebylo možné správně vyhodnotit zjištěné skutečnosti a zajistit důkazy. Toto zjištění se nemohlo nahradit jiným způsobem a soud v příkazu rovněž uvedl, že si byl vědom toho, že jde o závažný zásah do základních práv a svobod podezřelých osob, ale měl za to, že zájem jednotlivých osob je zde podřízen zájmu společnosti.

Po zhodnocení shora zmíněných

skutečností a okolností případu proto dospěl k závěru, že byly dány zákonné podmínky pro vydání příkazu, ačkoli se jím zasahovalo do ústavně garantovaných práv osob na nedotknutelnost soukromí.

19. Na základě výše uvedeného Nejvyšší soud shledal, že v dané věci neodporovalo vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu soudkyní Okresního soudu v Litoměřicích ani jeho provedení podmínkám obsaženým v § 88 odst. 1, 2 tr. ř. V té době již policejní orgán vedl úkony trestního řízení, které bylo zahájeno pro podezření z trestných činů vyjmenovaných v § 88 odst. 1 tr. ř., přičemž v příkazu byla konkretizována jak účastnická telefonní čísla odposlouchávaných zařízení, tak i osoby jejich uživatelů.

Pokud jde o dobu povoleného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, ta byla stanovena na 3 měsíce, takže i v tomto ohledu byl zákon dodržen. V odůvodnění příkazu nechybí konstatování, že prostřednictvím odposlechu mohou být zjištěny významné skutečnosti pro trestní řízení, ani vysvětlení, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinými prostředky. Jsou v něm dále obsaženy v té době známé konkrétní skutkové okolnosti, které odůvodnily vydání příkazu, včetně postavení a úlohy osoby navrhovatele.

V příkazu bylo rovněž uvedeno, v čem byla spatřována neodkladnost či neopakovatelnost odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ve smyslu § 158 odst. 3 písm. i) tr. ř. a § 160 odst. 4 tr. ř. Lze sice připustit, že konkrétní délka doby odposlechu a záznamu povoleného soudem nebyla blíže v příkazu odůvodněna, nicméně doba 3 měsíců jednoznačně vyplynula z popsaných okolností prověřované trestné činnosti a navíc její odůvodnění je obsaženo v návrhu státního zástupce na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, s nímž se soud v přezkoumávaném příkazu zcela ztotožnil.

Nejvyšší soud přitom souhlasí s tímto odůvodněním doby odposlechu a záznamu a neshledává v něm nic excesivního, takže ani z tohoto hlediska nelze považovat příkaz za nezákonný (viz přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 6 Tz 3/2017-II., zejména body 76. a násl.).

20. Ohledně námitky navrhovatele, že v trestní věci nebyl obviněným ani podezřelým, Nejvyšší soud připomíná, že u uživatele odposlouchávaného telekomunikačního zařízení není nutné, aby byl osobou obviněnou či podezřelou ze spáchání trestné činnosti, což ostatně vyplývá z podmínek obsažených v ustanovení § 88 odst. 2 tr. ř. Uživatelem odposlouchávané stanice tak může být i osoba, u které je toliko předpoklad, že jí mohou být známy určité skutečnosti důležité pro trestní řízení, aniž by ve vztahu k ní bylo dáno podezření, že právě ona je pachatelem trestného činu.

Ochranu před nezákonným zásahem do soukromí takové osoby pak představuje její oprávnění podat Nejvyššímu soudu návrh na přezkum zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle § 314l tr. ř. Uvedená námitka navrhovatele proto není pro posouzení zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu jakkoli relevantní. Na zákonnost zmíněného příkazu pak nemá vliv ani to, že policejní orgán podle § 159a odst. 1 tr. ř. odložil danou trestní věc, jelikož nebylo prokázáno podezření z trestného činu a nebylo namístě vyřídit věc jinak.

Na odposlech a záznam telekomunikačního provozu je totiž nutno nahlížet jako na zajišťovací institut, který tvoří podklad pro další konání trestního řízení, v němž teprve jsou skutečnosti, které byly zaznamenány v odposlechu, prověřovány a objasňovány (viz přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. 8 Tdo 109/2014, publikované pod č. 5/2016 Sb. rozh. tr.).

21. Pokud navrhovatel vytkl, že policejní orgán nepostupoval v souladu s ustanovením § 88 odst. 3 tr. ř. a průběžně nevyhodnocoval, zda i nadále trvají důvody, které vedly k vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, k tomu Nejvyšší soud zdůrazňuje, že přezkumná činnost Nejvyššího soudu podle § 314l a násl. tr. ř. je omezena jen na posouzení zákonnosti vydaného příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a jeho provedení. Námitka vztahující se k plnění povinností policejního orgánu podle § 88 odst. 3 tr. ř. tedy sama o sobě nezpochybňuje zákonnost vydaného příkazu ani jeho provedení, není-li zřejmé, že důvody k odposlechu a jeho záznamu pominuly mnohem dříve, než po jakou dobu skutečně trval, a že to policejní orgán mohl zjistit a měl na to reagovat. V posuzovaném případě navrhovatele J. B. ovšem nic takového nebylo zjištěno a navrhovatel to ve svém podání ani netvrdí. Nad rámec své přezkumné činnosti pak Nejvyšší soud připomíná, že trestní řád neupravuje povinnost policejního orgánu činit písemné záznamy v souvislosti s průběžným vyhodnocováním dosavadních výsledků nařízeného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Jak je přitom v projednávané věci zjevné, policejní orgán průběžně vyhodnocoval výsledky nařízeného odposlechu a záznamu, neboť jednak podle § 88 odst. 3 tr. ř. neoznámil státnímu zástupci a soudkyni, která vydala příkaz k odposlechu a záznamu, že jejich důvody pominuly, a jednak nedal podnět státnímu zástupci k podání návrhu na prodloužení doby trvání nařízeného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, neboť jej nebylo vzhledem ke zjištěným skutečnostem zapotřebí. Lze tak mít za to, že policejní orgán v dané věci splnil povinnost uvedenou v § 88 odst. 3 tr. ř.

22. Ve vztahu k námitce navrhovatele stran tvrzené velké časové prodlevy policejního orgánu s poskytnutím informace podle § 88 odst. 8 tr. ř. je nutno uvést, že taková okolnost není předmětem přezkumného řízení před Nejvyšším soudem. Ten totiž může, jak již bylo výše uvedeno, přezkoumat toliko zákonnost příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a jeho provedení z hlediska ustanovení § 88 odst. 1, 2 tr. ř., přičemž možnost přezkumu tohoto příkazu je vázána právě na poskytnutí informace podle § 88 odst. 8 tr. ř. a na pravomocné skončení věci, přičemž za splnění určitých zákonných podmínek je možné neposkytnout tuto informaci (§ 88 odst. 9 tr. ř.).

23. Pokud pak navrhovatel bez bližšího odůvodnění namítl podjatost osob a místní nepříslušnost orgánů činných v trestním řízení, které se podílely na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a na návrhu na jeho vydání, Nejvyšší soud se mohl vyjádřit toliko k námitce místní nepříslušnosti příslušných orgánů, neboť navrhovatel neuvedl žádný důvod, pro který by měli být státní zástupce nebo soudkyně Okresního soudu v Litoměřicích vyloučeni z vykonávání úkonů v trestním řízení podle § 30 odst. 1 tr. ř., a nebyly dány ani další důvody pro jejich vyloučení podle § 30 odst. 2 až 5 tr. ř.

24. V případě obecné výhrady navrhovatele ohledně místní příslušnosti Okresního soudu v Litoměřicích k vydání napadeného příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, jehož státní zástupce navrhl vydání uvedeného příkazu, pak Nejvyšší soud konstatuje, že z předloženého spisového materiálu policejního orgánu vyplývá, že dne 22. 8. 2022 byly zahájeny úkony trestního řízení podle § 158 odst. 3 tr. ř., a to k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících, že byly spáchány trestné činy podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a poškození věřitele podle § 222 odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku. Na základě prvotních poznatků, které svědčily o závažné trestné činnosti, jež měla být páchána mimo jiné i na území Ústeckého kraje, v trestní věci v souladu s ustanovením § 12 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli, ve znění pozdějších předpisů, a podle § 17 odst. 1 věty první a § 18 odst. 1 tr. ř. prováděl dozor státní zástupce místně a věcně příslušného Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem. Jestliže následně státní zástupce činný u tohoto státního zastupitelství podal ve smyslu § 88 odst. 1 tr. ř. návrh na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu u Okresního soudu v Litoměřicích, tak ani v takovém postupu nelze spatřovat nezákonnost z hlediska místní příslušnosti, neboť podle § 26 odst. 1 tr. ř. k provádění úkonů v přípravném řízení je příslušný okresní soud, v jehož obvodě je činný státní zástupce, který podal příslušný návrh. O tom, že státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem byl činný mimo jiné i v rámci obvodu Okresního soudu v Litoměřicích, pak není pochyb, když do obvodu Krajského soudu v Ústí nad Labem, resp. Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, patří obvod Okresního soudu v Litoměřicích, resp. Okresního státního zastupitelství v Litoměřicích (viz přílohu č. 2 k zákonu č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, § 7 odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů). Z těchto důvodů nelze souhlasit s tvrzením navrhovatele, že Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem a Okresní soud v Litoměřicích byly místně nepříslušnými orgány k vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, resp. k návrhu na jeho vydání.

25. Nejvyšší soud na základě výše uvedených skutečností učinil závěr, že příkazem vydaným soudkyní Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 12. 4. 2023, sp. zn. Nt 4/2023, jímž byl nařízen odposlech a záznam telekomunikačního provozu na telefonech s účastnickými čísly, které užíval navrhovatel J. B., ani jeho provedením, nebyl porušen zákon.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek (§ 314n odst. 2 tr. ř.).

V Brně dne 10. 12. 2025

JUDr. František Púry, Ph.D. předseda senátu