5 Tdo 1001/2024

5 Tdo 1001/2024-2598

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 1. 2025 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněných 1. Ing. Mojmíra Balouse, trvale bytem Dolní Libchavy č. 187, Libchavy, okr. Ústí nad Orlicí, a 2. Ing. Milana Ettela, trvale bytem Pospíšilova č. 1234/22, Hradec Králové, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 9. 2021, sp. zn. 6 To 42/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 4 T 2/2019, takto:

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 9. 2021, sp. zn. 6 To 42/2021.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. 4 T 2/2019, byli obvinění Ing. Mojmír Balous a Ing. Milan Ettel společně shledáni vinnými jednak zločinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2011, a jednak zločinem poškození finančních zájmů Evropských společenství podle § 260 odst. 1, 5 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2011, kterých se dopustili skutkem popsaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku. Za tuto trestnou činnost byly oběma obviněným uloženy podle § 212 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1, 3 tr. zákoníku totožné tresty, a to úhrnné tresty odnětí svobody každému v trvání 1 roku a 6 měsíců, jejichž výkon jim byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 2 roků.

2. Podstata spáchaných trestných činů spočívala v tom, že obviněný Ing. Mojmír Balous v postavení ředitele obchodní společnosti Technistone, a. s. (nyní Technistone, s. r. o.), jako žadatele o dotaci, v úmyslu vylákat dotační prostředky ve prospěch této právnické osoby z operačního programu Podnikání a inovace k realizaci projektu pod názvem „Vybudování zařízení na výrobu nově vyvinutých výrobků Technistone“ na podkladě nepravdivých údajů o jejím ekonomickém stavu dne 12. 12. 2008 nechal vyhotovit, podepsal a poskytovateli dotace – Ministerstvu průmyslu a obchodu České republiky prostřednictvím agentury CzechInvest předložil tzv. Plnou žádost obsahující nepravdivé prohlášení, že obchodní společnost Technistone, a.

s., má ke dni jejího zpracování vypořádané všechny splatné závazky vůči zdravotním pojišťovnám, přestože dlužila na pojistném na zdravotní pojištění po splatnosti celkem částku ve výši 3 371 171 Kč. Z ní činil dluh vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky částku 2 139 188 Kč, dluh vůči Vojenské zdravotní pojišťovně České republiky částku 477 292 Kč, dluh vůči Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví částku 77 838 Kč, dluh vůči Zaměstnanecké pojišťovně Škoda částku 12 340 Kč, dluh vůči Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra České republiky částku 533 158 Kč a dluh vůči České národní zdravotní pojišťovně (nyní Česká průmyslová zdravotní pojišťovna, jako právní nástupce České národní zdravotní pojišťovny a zdravotní pojišťovny METAL – ALIANCE) částku 131 355 Kč. Uvedené jednání učinil obviněný Ing.

Mojmír Balous s vědomím toho, že tzv. bezdlužnost mimo jiné vůči zdravotním pojišťovnám (tj. stav, kdy žadatel nemá žádné nevypořádané závazky na pojistném na veřejné zdravotní pojištění) byla podmínkou pro schválení dotace, což vyplývalo ze znění bodu 3.2. Výzvy č. II. k předkládání projektů v rámci operačního programu Podnikání a inovace, vyhlášené dne 1. 5. 2008, a dále i ze znění hlavy III. článku I. bodu (1) písm. d) Podmínek poskytnutí dotace, verze 5/0, tj. znění platného v době podání žádosti.

Poté, co obviněný Ing. Mojmír Balous ke dni 31. 3. 2009 skončil ve funkci ředitele obchodní společnosti Technistone, a. s., byl do této funkce ustanoven obviněný Ing. Milan Ettel, který dále jednal za obchodní společnost Technistone, a. s., a ve shodném úmyslu vylákat dotační prostředky ve prospěch této právnické osoby na shora uvedený dotační projekt na podkladě nepravdivých údajů o jejím ekonomickém stavu dne 24. 4. 2009 nechal vyhotovit, podepsal a poskytovateli dotace předložil „Čestné prohlášení příjemce dotace“ mimo jiné o tom, že obchodní společnost Technistone, a.

s., nemá k uvedenému datu (tj. ke dni 24. 4.

2009) žádné (nevypořádané) závazky vůči orgánům veřejné správy po lhůtě splatnosti (mimo jiné výslovně i nedoplatky na pojistném a na penále na veřejné zdravotní pojištění), přestože dlužila na pojistném na zdravotní pojištění po splatnosti celkem částku ve výši 1 082 031 Kč, z toho Vojenské zdravotní pojišťovně České republiky částku 798 139 Kč, Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví částku 259 236 Kč, Zaměstnanecké pojišťovně Škoda částku 23 379 Kč a Zdravotní pojišťovně METAL – ALIANCE částku 1 277 Kč. Obviněný Ing.

Milan Ettel tak činil s vědomím toho, že tzv. bezdlužnost mimo jiné vůči zdravotním pojišťovnám byla podmínkou pro schválení dotace, což vyplývalo z dokumentů uvedených již výše. Na podkladě Plné žádosti ze dne 12. 12. 2008 ve spojení s čestným prohlášením ze dne 24. 4. 2009, které byly nezbytné pro posouzení dotační žádosti, Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky, jako administrátor dotace, dne 7. 5. 2009 vydalo „Rozhodnutí o poskytnutí dotace“ v celkové částce 74 064 000 Kč, z toho částka ve výši 62 954 400 Kč, tj. 85 %, pocházela ze strukturálních fondů Evropských společenství, a částka ve výši 11 109 600 Kč, tj. 15 %, pocházela ze státního rozpočtu České republiky.

Následně v období od 30. 10. 2009 do 13. 12. 2012 obchodní společnost Technistone, a. s., neoprávněně s ohledem na zmíněné porušení dotačních podmínek při podání žádosti o dotaci čerpala k realizaci uvedeného projektu dotační prostředky v celkové výši 50 181 298 Kč jednak z rozpočtu spravovaného Evropskou unií – konkrétně Evropského fondu pro regionální rozvoj ve výši 42 654 103 Kč, jednak ze státního rozpočtu České republiky ve výši 7 527 195 Kč. Jednáním obviněných tak byla způsobena Evropskému fondu pro regionální rozvoj, zastoupenému Ministerstvem průmyslu a obchodu České republiky, škoda ve výši 42 654 103 Kč a České republice, zastoupené Ministerstvem průmyslu a obchodu České republiky, škoda ve výši 7 527 195 Kč.

3. Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění Ing. Mojmír Balous a Ing. Milan Ettel a poškozená Česká republika odvolání, z jejichž podnětu Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 9. 2021, sp. zn. 6 To 42/2021, podle § 258 odst. 1 písm. b), f) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. rozhodl tak, že podle § 226 písm. b) tr. ř. oba obviněné zprostil obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 9. 10. 2019, sp. zn. 2 KZV 17/2018, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. byla poškozená Česká republika, zastoupená Ministerstvem průmyslu a obchodu, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

4. Pro úplnost je vhodné uvést, že Krajský soud v Hradci Králové rozhodl ve věci obviněných poprvé usnesením ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 4 T 2/2019, kterým zastavil trestní stíhání obviněných podle § 223 odst. 2 tr. ř. z důvodu uvedeného v § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. Z podnětu stížnosti státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26. 3. 2020, sp. zn. 6 To 8/2020, podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil napadené usnesení a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Následně rozhodl Krajský soud v Hradci Králové odsuzujícím rozsudkem ze dne 5. 6. 2020, sp. zn. 4 T 2/2019, přičemž Vrchní soud v Praze z podnětu odvolání obviněných rozhodl usnesením ze dne 30. 11. 2020, sp. zn. 6 To 63/2020, kterým podle § 258 odst. 1 písm. b), c) a d) tr. ř. zrušil tento rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 1 tr. ř. opět vrátil věc Krajskému soudu v Hradci Králové k novému projednání a rozhodnutí. V návaznosti na to pak Krajský soud v Hradci Králové již výše citovaným rozsudkem ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. 4 T 2/2019, rozhodl znovu a vině a trestech obviněných.

II. Dovolání nejvyššího státního zástupce

5. Nejvyšší státní zástupce podal proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 9. 2021, sp. zn. 6 To 42/2021, v neprospěch obou obviněných dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

6. V dovolání nejvyšší státní zástupce zpochybnil závěry odvolacího soudu spočívající v tom, že v postupu obviněných nebylo zjištěno porušení dotačních podmínek. Ve Výzvě č. II. k předkládání projektů v rámci operačního programu Podnikání a inovace, vyhlášené dne 1. 5. 2008 a určené neustanovenému počtu potenciálních zájemců o dotace (dále též jen „Výzva“), není výslovně požadováno řádné plnění dohod s věřiteli o úhradě nedoplatků, což je podle odvolacího soudu nejednoznačnost, kterou nelze vykládat k tíži příjemců dotace.

Navíc problematika právní závaznosti a vynutitelnosti splnění uložené povinnosti se zásadně váže až k individuálním právním aktům dopadajícím na konkrétní účastníky daného dotačního řízení, a proto nelze takové právní účinky připisovat obecně formulovanému dokumentu, jakým je Výzva. Do vzájemné opozice jsou tak stavěny na jedné straně obecná Výzva, v níž není uveden výslovný požadavek bezdlužnosti žadatele o dotaci, a naproti tomu veškeré individuální akty poskytovatele dotačních prostředků vůči konkrétnímu žadateli.

Uvedený protiklad se podle názoru nejvyššího státního zástupce jeví jako „uměle izolovaný“ a zcela nekorespondující s ostatními skutkovými zjištěními.

7. Nejvyšší státní zástupce poukázal také na to, že Výzva obsahuje též čestné prohlášení příjemce dotace o tom, že obchodní společnost Technistone, a. s., nemá ke dni prohlášení, tj. ke dni 24. 4. 2009, žádné nevypořádané závazky vůči orgánům veřejné správy po lhůtě splatnosti, mimo jiné výslovně i nedoplatky na pojistném a penále na veřejné zdravotní pojištění. Současně příslušný správce daně dospěl ve svém kontrolním zjištění k závěru, že obchodní společnost Technistone, a. s., měla nedoplatky na pojistném na zdravotní pojištění, které nebyly splátkovým kalendářem ošetřeny buď vůbec, nebo byly hrazené mimo předepsané platební termíny, a ke dni 24.

4. 2009 nebyly neošetřené nedoplatky pojistného na zdravotní pojištění celkovým způsobem řádně zajištěny (vyčísleny a sjednány splátkové kalendáře). Je tedy zřejmé, že v případech, v nichž zdravotní pojišťovna nerozhodla o splátkovém kalendáři, se takové nedoplatky na pojistném na zdravotní pojištění považují za splatné, a lze je tak v důsledku nastalého prodlení s jejich úhradou podrobit penalizaci. Uvedená kontrolní zjištění správce daně přitom vyhodnotil odvolací soud tak, že „s ojedinělými výjimkami“ byly z hlediska respektování podmínek poskytnutí dotace uzavřeny včas a zejména také byly úhradami pojistného řádně plněny.

Odvolací soud však podle dovolatele přehlédl, že zmíněné dohody o splátkovém kalendáři byly uzavírány až v mezidobí mezi podáním žádosti o poskytnutí dotace a poskytnutím dotačních prostředků, a také, že se tyto dohody nevztahovaly k základu pojistného, ale toliko k jeho penále. Přitom celková výše dlužného pojistného obchodní společnosti Technistone, a. s., vůči zdravotním pojišťovnám činila v době podání žádosti o poskytnutí dotace ve svém souhrnu více než 1 milion Kč. Tato skutková zjištění je třeba podle nejvyššího státního zástupce považovat z hlediska hodnocení trestnosti jednání obviněných za rozhodující a nelze je nijak bagatelizovat či obcházet.

8. Jak dále nejvyšší státní zástupce uvedl, odvolací soud se opírá mimo jiné o závěry rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věcech vedených pod sp. zn. 1 Afs 100/2009, sp. zn. 5 Afs 90/2012 a sp. zn. 2 Afs 142/2016, z nichž vyplývá, že je povinností státu vymezit dotační podmínky jednoznačným, určitým a srozumitelným způsobem, který zajistí předvídatelnost postupu při případném zpětném vymáhání poskytnuté dotace či uplatnění sankčního odvodu. Uvedená rozhodnutí však podle dovolatele dopadají na nyní posuzovanou věc jen okrajově.

Z rozhodnutí ve věci vedené pod sp. zn. 1 Afs 100/2009 řešícího prodloužení termínu realizace dotace se souhlasem poskytovatele dotace a vyloučení odpovědnosti žadatele o dotaci, jestliže se pohyboval v legálním prostoru, vyplývá, že pokud příjemce dotace jednal v mezích rámce rozhodnutí, které vydal poskytovatel dotace, resp. jehož změnu schválil, nelze toto jednání přičítat k jeho tíži. Taková situace však v nyní posuzovaném případě nenastala. Rozhodnutí ve věci vedené pod sp. zn. 5 Afs 90/2012 kromě jiného deklaruje, že smlouva o poskytnutí dotace je veřejnoprávní smlouvou a podmínky, jež mají být ze strany příjemce dotace splněny, nelze extenzivně rozšiřovat a musí být možné a určité.

Pokud není ve smlouvě uvedena některá podmínka, nelze ji vyžadovat na příjemci dotace. V nyní posuzované věci odvolací soud rozšiřuje dotační řízení i na fázi všeobecné nabídky a ve vztahu k tomu dovozuje nepřiléhavé závěry. V případě obviněných totiž byla otázka tzv. bezdlužnosti či sjednání dohod o vypořádání závazků se zdravotními pojišťovnami ve své nezměněné podobě trvalou součástí dotačních podmínek po celou dobu dotačního řízení. Rozhodnutí ve věci vedené pod sp. zn. 2 Afs 142/2016 se týká zákazu diskriminace a určitosti výkladu tohoto pojmu v zákoně o veřejných zakázkách.

Žadateli o dotaci nelze přičítat k tíži, pokud podmínky dotace připouštějí dva různé výklady. Jestliže je zákon v konkrétních ustanoveních nejasný, nesrozumitelný či nepřesný, anebo je v zákoně mezera, a proto lze určitý institut vykládat více rovnocennými způsoby, je nutno použít takový výklad, který je vůči příslušnému subjektu mírnější. Ani toto rozhodnutí však nelze označit za určující pro projednávanou trestní věc, neboť se vztahuje k obecné právní úpravě, nikoli ke konkrétní veřejnoprávní smlouvě, byť uzavřené s uvedenou právní oporou.

9. Podle názoru nejvyššího státního zástupce nelze akceptovat ani závěr odvolacího soudu, že jednání obviněných je beztrestné v důsledku neexistence dostatečné určitosti dotačních podmínek, z čehož tento soud dovodil nenaplnění objektivní a subjektivní stránky jimi spáchaných trestných činů. Právní argumentace týkající se příslušného dotačního řízení by se totiž neměla vztahovat na obecné vymezení podmínek ve výzvě k předkládání projektů. Je třeba vycházet až z rámce konkrétního dotačního řízení, v němž byly podmínky pro poskytnutí dotace vymezeny dostatečně určitě a v průběhu tohoto řízení nebyly měněny, takže v tomto rozsahu byly dotace rovněž vynutitelné.

Zkoumání podmínek pro poskytnutí dotace by vzhledem k tomu, že jde o smluvní vztah, mělo být omezeno na proces sjednání smlouvy a jejího plnění, nikoli rozšiřováno mimo něj, neboť pouze konkrétní smluvně sjednané podmínky jsou pro konkrétní subjekt závazné a pouze ve vztahu k porušení takových podmínek lze dovozovat individuální odpovědnost osob právně jednajících za příslušného žadatele o dotaci. Pokud tedy takto nastavené dotační podmínky jednoznačně stanovily povinnost žadatele vykázat tzv. bezdlužnost vůči státním institucím, včetně zdravotních pojišťoven, spočívající ve faktické bezdlužnosti nebo v právním ošetření případných dluhů sjednáním dohod o splátkách, pak dotyčný subjekt nejenže v době podání žádosti o dotaci, ale dokonce ani v souvislosti s podáním žádosti o její čerpání beze zbytku nevypořádal požadovaným způsobem své závazky vůči zdravotním pojišťovnám.

Tento závěr platí tím spíše, že část daných splatných a neuhrazených dluhů, o jejichž splácení byla po čerpání dotace uzavřena dohoda, dokonce představovala pohledávky zdravotních pojišťoven přihlášených do insolvenčního řízení vedeného proti obchodní společnosti Technistone, a. s.

10. Ačkoli dluhy obchodní společnosti Technistone, a. s., z titulu plateb pojistného na zdravotní pojištění nebyly jak v době podání žádosti o přiznání dotace, tak ani v době podání žádosti o její čerpání, formálně ani fakticky zcela vypořádány, podepsali obvinění i přes vědomí této skutečnosti dokumenty, v nichž vykázali poskytovateli dotace naopak tzv. bezdlužnost příjemce dotace. Nepravdivé údaje o skutečném ekonomickém stavu obchodní společnosti Technistone, a. s., které vykázala, přitom měly pro poskytovatele dotace podstatný význam zejména z hlediska posouzení jejího finančního hospodaření, dodržování platební kázně ve vztahu ke státním orgánům a také vyhodnocení schopnosti dostát závazkům vyplývajícím z dotační smlouvy.

Nešlo tedy o nepodstatnou skutečnost, protože žadatel o dotaci neuhradil na odvodech pojistného v příslušné době vůči zdravotním pojišťovnám více než 1 milion Kč a úhradu těchto dluhů ani neměl právně ošetřenu, což zatajil poskytovateli dotace. Tomuto názoru ostatně přisvědčil i sám odvolací soud ve svém předcházejícím kasačním rozhodnutí (viz bod 14. na s. 6 usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 3. 2020, sp. zn. 6 To 8/2020), kterým zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení trestního stíhání obou obviněných z důvodu neúčelnosti.

Oproti tomu ve svém rozsudku ze dne 27. 9. 2021, sp. zn. 6 To 42/2021, odvolací soud zcela bagatelizoval zmíněnou skutečnost, což mělo

11. Nejvyšší státní zástupce dále zdůraznil, že vymezení tzv. bezdlužnosti v dotačním řízení označil odvolací soud za neurčité, v důsledku čehož je poskytovateli dotace přičítána nedostatečná obezřetnost při sjednání příslušné veřejnoprávní smlouvy. Takový závěr však podle dovolatele nemá oporu ve výsledcích provedeného dokazování. Třebaže odvolací soud deklaroval znalost stavu, o kterém obvinění v žádostech o dotaci a její čerpání informovali poskytovatele dotace, ten pak svědčí o zjevném nesouladu mezi obsahem žádosti o dotaci a skutečným stavem závazků vůči zdravotním pojišťovnám, který obvinění odstranili až dodatečně poté, co obchodní společnost Technistone, a. s., přijala požadovanou dotaci. Pokud jde o odvolacím soudem posuzovaný aspekt sporné interpretace dotačních podmínek vyplývajících z Výzvy, podle dovolatele to není otázka, která by byla z hlediska trestněprávní odpovědnosti obviněných rozhodující.

12. Nejvyšší státní zástupce uzavřel, že odvolací soud nesprávně právně posoudil jednání obou obviněných, jestliže dospěl k závěru, že nenaplňuje skutkovou podstatu zločinů dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2011, a poškození finančních zájmů Evropských společenství podle § 260 odst. 1, 5 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2011. Tím Vrchní soud v Praze zatížil své rozhodnutí vadou ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Zároveň s tím jsou podstatné skutkové závěry odvolacího soudu ohledně stavu bezdlužnosti žadatele o dotaci – obchodní společnosti Technistone, a. s., vůči zdravotním pojišťovnám ve zcela zásadním rozporu s obsahem provedených důkazů, přičemž jde o skutkové zjištění určující pro naplnění skutkové podstaty žalovaných trestných činů. To přitom představuje též vadu ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

13. Závěrem svého dovolání nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze i všechna další rozhodnutí obsahově na něj navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde jeho zrušením, pozbydou podkladu, a dále aby postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

III. Vyjádření obviněných k dovolání nejvyššího státního zástupce

14. Dovolání nejvyššího státního zástupce bylo zasláno obviněným Ing. Mojmíru Balousovi a Ing. Milanu Ettelovi k vyjádření, přičemž tohoto práva využil každý z nich.

15. Podle obviněného Ing. Mojmíra Balouse se nejvyšší státní zástupce ve svém dovolání opakovaně zmiňuje výhradně o existenci dluhů obchodní společnosti Technistone, a. s., u některých zdravotních pojišťoven a o neuzavření splátkových kalendářů v okamžiku podání žádosti o dotaci, z čehož dovozuje porušení dotačních pravidel. Obvinění však nikdy netvrdili, že obchodní společnost Technistone, a. s., nemá žádné nedoplatky na pojistném na zdravotní pojištění, ani že jsou se zdravotními pojišťovnami uzavřeny všechny splátkové kalendáře. Naopak obvinění se domnívali, že se obchodní společnost Technistone, a. s., nachází ve stavu „posečkání s úhradou“ nedoplatků, které má podle dotačních podmínek stejnou váhu jako bezdlužnost a uzavření splátkového kalendáře. Důvodem ke zprošťujícímu výroku přitom nebylo splnění či nesplnění dotačních podmínek, nýbrž neprokázání úmyslného zavinění na straně obviněných, konkrétně toho, že jednali v souladu s tím, jak mohli v dobré víře chápat pojem „posečkání s úhradou“ (přesnou definici tohoto pojmu přitom nepodaly orgány činné v trestním řízení, ani Ministerstvo průmyslu a obchodu). Dovolací námitky nejvyššího státního zástupce tedy nenaplňují uplatněné dovolací důvody, protože se jimi dovolatel domáhá vyvození jiných skutkových závěrů z důkazů, aniž by namítal rozpor učiněných zjištění soudů s jejich obsahem. Obviněný zdůraznil také skutečnost, že státní zástupce ani nebrojil proti rozsudku soudu prvního stupně podáním řádného opravného prostředku.

16. Dále obviněný Ing. Mojmír Balous podal výčet důkazů, z nichž podle jeho názoru vyplývá, že jednal se spoluobviněným Ing. Milanem Ettelem v dobré víře, přičemž zdůraznil údajnou absurditu argumentace nejvyššího státního zástupce, podle něhož se obvinění neměli spoléhat na výslovné znění instrukcí administrátora dotace, že „posečkání s úhradou“ je dovolená alternativa bezdlužnosti. Je totiž samozřejmé, že když poskytovatel dotace uvede do oficiálních dokumentů informace, jak interpretuje pojmy jinde nedefinované, tak je legitimní spoléhat se na tyto informace. Pokud jde o odkazy na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu uvedená v dovolání, obviněný citací z těchto rozhodnutí dovozuje, že je nepřípustné, aby se příjemci dotačních prostředků kladlo k tíži, že nelze dovodit jednoznačný závěr, za jakých podmínek měly být tyto prostředky poskytnuty. Je totiž odpovědností poskytovatele dotace vymezit požadavky, na nichž trvá pro účely poskytnutí dotace.

17. Jak dále obviněný Ing. Mojmír Balous zmínil, pokud by byl rozsudek odvolacího soudu vyhotoven a doručen stranám v zákonné lhůtě, nemohl by nejvyšší státní zástupce ve svém dovolání uplatnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podat dovolání s poukazem na tento důvod dovolání je totiž možné až podle právní úpravy trestního řádu účinné od 1. 1. 2022, přičemž obviněný odkázal na dřívější rozhodnutí Nejvyššího soudu, podle jejichž závěrů nelze platně podat dovolání, které nebylo přípustné v době vyhlášení rozhodnutí soudu druhého stupně. Kdyby platil opak, šlo by podle názoru obviněného o porušení principu ochrany legitimního očekávání.

18. Závěrem svého vyjádření obviněný Ing. Mojmír Balous navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání nejvyššího státního zástupce zčásti podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné, zčásti podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, případně aby je zamítl podle § 265j tr. ř. jako nedůvodné.

19. Obviněný Ing. Milan Ettel ve svém vyjádření považuje rozsudek napadený dovoláním za věcně správný a zdůrazňuje, že jednal tak, aby v době proplacení dotace neměla obchodní společnost Technistone, a. s., žádné splatné závazky, ani takové, na které by se vztahovalo tzv. posečkání s úhradou, což považoval za splnění podmínek pro poskytnutí dotace. Pro jistotu a nezpochybnitelnost došlo před podáním žádosti o platbu první části dotace k vyjednání všech splátkových kalendářů, což potvrdila i kontrola Nejvyššího kontrolního úřadu. V žádosti o dotaci nebyly uvedeny nepravdivé údaje, protože podmínky dotačního programu připouštěly vedle bezdlužnosti i situaci, kdy posečkání s úhradou nedoplatků nebo dohoda o úhradě nedoplatků se považovaly za vypořádané nedoplatky. Pojem „posečkání s úhradou“ je přitom nutné chápat jako skutečnost, která předchází sjednání splátkového kalendáře, a současně jako něco rozdílného od dohody o úhradě nedoplatků, což potvrzují i vyjádření Ministerstva průmyslu a obchodu a Ministerstva financí. V situaci, kdy se jednalo o dohodě o splátkovém kalendáři mezi obchodní společností Technistone, a. s., a zdravotními pojišťovnami, tedy tyto pojišťovny fakticky posečkávaly s dalšími kroky k vymožení svých pohledávek. Pokud byly dohody o splácení dluhů nakonec podepsány, pak ze strany zdravotních pojišťoven došlo k posečkání s jejich úhradou. Obviněný Ing. Milan Ettel z těchto skutečností vycházel a pro případ, že by nakonec nebyly uzavřeny dohody o splátkových kalendářích, byla obchodní společnost Technistone, a. s., připravena k okamžitému uhrazení dluhů. Před podáním žádosti o platbu první části dotace navíc proběhla dne 11. 9. 2009 na výzvu obchodní společnosti Technistone, a. s., kontrola Agenturou pro podporu podnikání a investic CzechInvest, která nezjistila v dotačním projektu žádné nesrovnalosti.

20. Jak dále obviněný Ing. Milan Ettel zdůraznil, pojem „posečkání s úhradou“, který zdravotní pojišťovny běžně používaly, se chápe jako posečkání s vymáháním pohledávek právní cestou před uzavřením splátkového kalendáře. Forma posečkání přitom nebyla stanovena, nebylo tedy nutné vytvořit o něm písemný dokument. Pokud pak zdravotní pojišťovny nepřistoupily k exekučnímu vymáhání svých pohledávek, posečkávaly s řešením, které nakonec vyústilo ve sjednání splátkových kalendářů. Obviněný se také zajímal o informace, které by potvrdily správnost jeho postupu v dotačním procesu, a to např. u Ministerstva průmyslu a obchodu na školeních k dané problematice, a ve správnosti svého postupu byl utvrzován i poradenskou společností Deloitte BPO G&I, a. s. (nyní Deloitte BPS, a. s., dále v textu jen „poradenská společnost Deloitte“), která se vůči obchodní společnosti Technistone, a. s., smluvně zavázala k realizaci všech úkonů potřebných pro získání dotace. V této souvislosti se obviněný ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že za situace, kdy ani výsledky doplněného dokazování v novém řízení před soudem prvního stupně neumožňují učinit závěr o tom, zda obvinění byli proškoleni o nejednoznačných dotačních podmínkách, nelze tuto skutečnost vykládat v jejich neprospěch.

21. Obviněný Ing. Milan Ettel rovněž vytkl, že v popisu skutku, jak ho uvádí nejvyšší státní zástupce ve svém dovolání, je vynechána podstatná část dotačních podmínek, a že zpráva Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 16. 1. 2018, na kterou se v dovolání odkazuje, je odpovědí na dotaz, zda by byla obchodní společnosti Technistone, a. s., poskytnuta dotace, kdyby měla dluhy vůči zdravotním pojišťovnám. Obchodní společnost Technistone, a. s., ovšem již před podáním žádosti o dotaci byla v procesu dojednávání splátkových kalendářů se zdravotními pojišťovnami. V řízení pak podle obviněného nebyl předložen žádný důkaz o jeho úmyslném zavinění, a naopak bylo prokázáno, že ze strany obviněných byla snaha o výklad pojmu „posečkání s úhradou“.

22. Obviněný dále podotkl, že poradenská společnost Deloitte byla sama finančně zainteresována na úspěšném průběhu dotačního řízení a její činnost nespočívala jen ve zpracování předaných dokumentů. Jak následně tato společnost potvrdila, podmínky dotačního programu byly splněny, přičemž o závazcích obchodní společnosti Technistone, a. s., vůči zdravotním pojišťovnám musela vědět a tento stav musela při svém posuzování brát v úvahu, jak potvrdili svědci Ing. Jiří Švadlenka a Ing. Jiří Ludvík.

23. Podle názoru obviněného Ing. Milana Ettela nejvyšší státní zástupce v dovolání chybně tvrdí, že obchodní společnost Technistone, a. s., naplnila podmínky dotace až po jejím přijetí, a rovněž nesprávně uvádí, že dohody o splátkových kalendářích se zdravotními pojišťovnami byly uzavírány až v mezidobí mezi podáním žádosti o poskytnutí dotace a poskytnutím dotačních prostředků. Skutečnost, že proces kontroly stavu dlužného pojistného, který podle vnitřních pravidel zdravotních pojišťoven musel předcházet jednání o splátkovém kalendáři, a následná jednání o samotných splátkových kalendářích trvala týdny až měsíce, však nemohla obchodní společnost Technistone, a. s., nijak ovlivnit. Celková částka dlužného pojistného pak v čase významně klesla, což opět potvrzuje aktivní přístup obviněných k řešení dluhů vůči zdravotním pojišťovnám. Za zcela nepravdivé pak obviněný označil i tvrzení, podle něhož se splátkové kalendáře týkaly pouze penále. Ke kontrolám finančního úřadu zmiňovaným v dovolání pak obviněný zdůraznil, že došlo pouze k posouzení stavu, zda byly uzavřeny písemné dohody se zdravotními pojišťovnami, ale nebylo prověřováno, v jakém stavu byla jednání s pojišťovnami o splátkových kalendářích. To, že muselo v ojedinělých případech dojít k jejich přehodnocení, bylo dáno celkovou hospodářskou situací v letech 2008 a 2009 a s ní souvisejícími opožděnými platbami od odběratelů obchodní společnosti Technistone, a. s. Čerpání dotace samotné pak proběhlo v několika etapách, z nichž poslední dvě byly dokončeny v odpovídajícím rozsahu až po ukončení insolvenčního řízení a restrukturalizaci zmíněné obchodní společnosti, přičemž pohledávku z dotace stát ani nepřihlásil do insolvenčního řízení. Obviněný rovněž zdůraznil, že porušení, které příjemce dotace odstranil ještě před jejím proplacením (nebo proplacením její části), se podle dotačních podmínek nepovažuje za porušení rozpočtové kázně.

24. Jak dále obviněný Ing. Milan Ettel zdůraznil, neměl žádný motiv k vylákání dotace, když neměl na získání dotace vázánu žádnou odměnu, a tuto skutečnost ostatně potvrdil i soud prvního stupně, pokud konstatoval, že obvinění nejednali ve svůj materiální či osobní prospěch.

25. Závěrem svého vyjádření obviněný Ing. Milan Ettel navrhl (bez odkazu na konkrétní zákonné ustanovení), aby Nejvyšší soud odmítl dovolání nejvyššího státního zástupce. IV. Posouzení důvodnosti dovolání

a) Kasační nález Ústavního soudu ve věci

26. Nejvyšší soud zde nejdříve připomíná, že rozhoduje o dovolání v této trestní věci již podruhé, a to na základě nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 10. 2024, sp. zn. II. ÚS 1489/23 (dále též jen jako „nález“ nebo „nález Ústavního soudu“), jímž bylo z podnětu ústavních stížností obviněných zrušeno dřívější usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2023, sp. zn. 5 Tdo 231/2022.

27. Nejvyšší soud zmíněným usnesením podle § 265k odst. 1 tr. ř. z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 9. 2021, sp. zn. 6 To 42/2021, podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu, a dále podle § 265m odst. 1 tr. ř. per analogiam a § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněných a poškozené České republiky proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. 4 T 2/2019. Nejvyšší soud se neztotožnil s názorem odvolacího Vrchního soudu v Praze, který právně posoudil skutek spáchaný oběma obviněnými tak, že jím nebyly nenaplněny znaky skutkových podstat zločinů dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2011, a poškození finančních zájmů Evropských společenství podle § 260 odst. 1, 5 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2011, což vedlo ke zproštění obviněných obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř. Podle závěrů Nejvyššího soudu tím odvolací soud zatížil své rozhodnutí vadou ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který ve svém dovolání důvodně uplatnil nejvyšší státní zástupce. Zároveň Nejvyšší soud uzavřel, že podstatné skutkové závěry odvolacího soudu ohledně stavu tzv. bezdlužnosti obchodní společnosti Technistone, a. s., vůči zdravotním pojišťovnám jsou ve zcela zásadním rozporu s obsahem provedených důkazů prokazujících skutečný stav dluhů obchodní společnosti Technistone, a. s., s tím, že šlo o skutkové zjištění rozhodující pro naplnění skutkové podstaty žalovaných trestných činů. To pak Nejvyšší soud posoudil jako vadu ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce zrušil toliko zprošťující rozsudek odvolacího Vrchního soudu v Praze, podle § 254 odst. 1 až 3 tr. ř. v pozici odvolacího soudu přezkoumal rovněž odsuzující rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, a to z hlediska vad, které byly vytknuty v odvoláních obviněných a poškozené České republiky, přičemž se zcela ztotožnil se skutkovými i právními závěry Krajského soudu v Hradci Králové uvedenými v jeho odsuzujícím rozsudku ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. 4 T 2/2019.

28. Proti shora uvedenému usnesení Nejvyššího soudu podali oba obvinění ústavní stížnosti, z jejichž podnětu Ústavní soud rozhodl nálezem ze dne 30. 10. 2024, sp. zn. II. ÚS 1489/23, jehož výrokem pod bodem I. vyslovil, že usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2023, sp. zn. 5 Tdo 231/2022, bylo porušeno ústavní právo stěžovatelů na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. Výrokem pod bodem II. pak napadené usnesení Nejvyššího soudu zrušil.

29. Ústavní soud předně shledal, že Nejvyšší soud postupoval contra legem, když zamítl odvolání obou obviněných proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně, přestože byli odvolacím soudem pravomocně zproštěni obžaloby. Ačkoli se Nejvyšší soud pokusil zaštítit své rozhodnutí analogickým užitím ustanovení § 265m tr. ř., podle názoru Ústavního soudu šlo o nepřípustný postup, neboť „vyprázdnil ochranu práv obviněných, přičemž jej nelze ospravedlnit zásadami rychlosti a hospodárnosti řízení“.

30. Dále Ústavní soud vytkl Nejvyššímu soudu nejasné oddělení rolí odvolacího a dovolacího soudu a nedostatečné odůvodnění jeho rozhodnutí. Nesrozumitelnost rozhodnutí vytkl rovněž odvolacímu vrchnímu soudu, přičemž problém celého trestního řízení shledal v tom, že soudy nedokázaly shodně vymezit, které skutečnosti jsou pro posouzení trestní odpovědnosti obviněných podstatné. Zejména jde o úvahy týkající se nejednoznačnosti podmínek pro udělení dotace (viz první polovina bodu 32. usnesení Nejvyššího soudu). Vrchní soud k této otázce v obsáhlém bodě 31. svého rozsudku cituje několik různých dokumentů s tím, že jsou mezi nimi podstatné rozdíly, přičemž uzavírá, že tyto rozdíly nebyly odpovědnými subjekty objasněny. V takové situaci je podle vrchního soudu nutné hodnotit nejasnosti v dokumentech ve prospěch obviněných. Dále vrchní soud poukázal na sérii rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, podle nichž nese stát odpovědnost za srozumitelnost podmínek pro udělení dotace. Na to Nejvyšší soud zareagoval zopakováním citací pouze dvou ze všech uvedených dokumentů, načež uzavřel, že „z uvedených znění čestných prohlášení v rámci dotačních podmínek nelze usuzovat, že by tato byla vymezena jakkoli nejednoznačným, neurčitým či nesrozumitelným způsobem, který by měl ve svém důsledku odůvodňovat beztrestnost jednání obviněných“. Podle Ústavního soudu tím Nejvyšší soud ignoroval podstatu argumentace vrchního soudu a obhajoby, a aniž by se s nimi vypořádal, dospěl sám v neveřejném zasedání k opačnému závěru. Takové pochybení přitom omezilo práva obhajoby, neboť věc nebyla s konkrétními pokyny vrácena vrchnímu soudu k novému posouzení.

31. Pokud jde dále o úvahy v závěrečné části bodu 32. usnesení Nejvyššího soudu, které se týkají výkladu institutu „posečkání s úhradou“, Ústavní soud je shledal jako velmi stručné a zavádějící, neboť není zřejmé, proč jsou důvodem pro zrušení zprošťujícího rozhodnutí odvolacího soudu, když se toto rozhodnutí obsahem institutu posečkání s úhradou v podstatě nezabývá. Vrchní soud k danému institutu uvádí pouze to, že „u problematiky objektivní stránky coby zákonného znaku skutkových podstat obou trestných činů – tj. uvedení nepravdivých údajů, bylo rozhodující posouzení zjištění, zda došlo k posečkání s úhradou závazků nebo alternativně podle výsledků především k uzavření dohod o úhradě závazků se zdravotními pojišťovnami“. A právě touto alternativou (uzavřením dohod) se vrchní soud dále obsáhle zabýval a shledal v ní důvod pro zproštění obou stěžovatelů obžaloby. Z toho je podle Ústavního soudu zřejmé, že popsané závěry Nejvyššího soudu se míjí s obsahem napadeného rozsudku, neboť se týkají odlišné otázky, čímž činí tuto část napadeného usnesení nesrozumitelnou.

32. Vrchní soud ve svém rozhodnutí dovodil, že včasné uzavření dohod s většinou zdravotních pojišťoven znamenalo, že obvinění své původní pochybení napravili (postupem podle výslovného znění dotačních pravidel). Z toho důvodu tedy dospěl vrchní soud k závěru, že „s ojedinělými výjimkami“ obvinění postupovali v souladu s dotačními pravidly. Podle Ústavního soudu však není zřejmé, jak se tento skutkový závěr měl projevit při posuzování trestní odpovědnosti obviněných (např. zda „ojedinělé výjimky“ způsobují nepřesnost popisu skutku nebo zda samy mají natolik nízkou společenskou škodlivost, že jednání obviněných nelze považovat za trestný čin). Nejvyšší soud neobjasnil tuto nejasnost, když podstatu této argumentace ignoroval a pouze uzavřel, že některé dohody se zdravotními pojišťovnami byly uzavřeny až po rozhodnutí o proplacení dotace.

33. Dále Ústavní soud označil za nepřezkoumatelný závěr Nejvyššího soudu o naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty trestných činů (bod 34. usnesení Nejvyššího soudu), jelikož se Nejvyšší soud nevypořádal s obsáhlou obhajobou obviněných. Prostý odkaz na závěry soudu prvního stupně by přitom podle Ústavního soudu mohl z hlediska ústavních práv obviněných postačovat, pokud by tyto závěry nebyly v mezidobí významně zpochybněny odvolacím soudem.

34. Nakonec Ústavní soud zpochybnil i úvahy Nejvyššího soudu jako soudu odvolacího, které podle Ústavního soudu zcela ignorují argumentaci vrchního soudu. Prostý odkaz na své vlastní (a podle Ústavního soudu rovněž nedostatečné) závěry Nejvyššího soudu stran důvodnosti dovolání nejvyššího státního zástupce nesplňuje podmínku přesvědčivosti při vypořádání obsáhlých odvolání obviněných.

35. Ve vztahu k citovanému nálezu Ústavního soudu Nejvyšší soud připomíná ustanovení § 314h odst. 1 tr. ř., z něhož mimo jiné vyplývá, že orgán činný v trestním řízení je vázán právním názorem, který byl v dané věci vysloven Ústavním soudem, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Ústavní soud nařídil. Poté, co bylo předchozí usnesení Nejvyššího soudu v této věci zrušeno Ústavním soudem, byla věc vrácena Nejvyššímu soudu s argumentací, aby posoudil, zda lze nápravy dosáhnout v řízení o dovolání, nebo zda je nezbytné věc přikázat k rozhodnutí soudu nižšího stupně. K tomu Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, přičemž s uvedenou skutečností je spjato ustanovení § 265r odst. 7 tr. ř., podle něhož se důkazy v dovolacím řízení před Nejvyšším soudem zpravidla neprovádějí. Jen výjimečně může Nejvyšší soud doplnit řízení důkazy nezbytnými k tomu, aby mohl rozhodnout o dovolání.

b) Obecná východiska

36. Poté, co byla trestní věc obviněných Ing. Mojmíra Balouse a Ing. Milana Ettela opětovně předložena k rozhodnutí Nejvyššímu soudu po zrušení jeho dřívějšího rozhodnutí Ústavním soudem, Nejvyšší soud na podkladě podaného dovolání nejvyššího státního zástupce podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 9. 2021, sp. zn. 6 To 42/2021, i řízení mu předcházející a dospěl k následujícím závěrům.

37. Nejvyšší státní zástupce uplatnil ve svém dovolání dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Pokud jde o první z nich, jeho podstata spočívá v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Naplnění tohoto dovolacího důvodu vyžaduje, aby došlo k významnému narušení procesu dokazování, které má za následek deformaci skutkových zjištění v takové intenzitě, že to zpochybňuje naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy neodpovídají námitky, jimiž dovolatel toliko obecně vytýká nesprávné hodnocení důkazů, případně pouze předkládá jinou verzi skutkového stavu, aniž by označil konkrétní evidentní rozpory mezi obsahem důkazů a jejich interpretací soudy obou stupňů, ani takové námitky, které se týkají jen nepodstatných skutkových zjištění. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejvyšší soud připomíná, že je dán tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, naplňuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, nebo nevykazuje znaky žádného trestného činu, anebo naopak naplňuje znaky trestného činu, ale soudy nižších stupňů učinily opačný závěr a vydaly zprošťující rozsudek. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.

38. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že zločin dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2011, spáchal ten, kdo v žádosti o poskytnutí dotace, subvence nebo návratné finanční výpomoci nebo příspěvku uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo zamlčel podstatné údaje a způsobil takovým činem škodu velkého rozsahu. Nepravdivými údaji jako alternativně vymezeným znakem objektivní stránky skutkové podstaty tohoto trestného činu se rozumí údaje (informace, data), jejichž obsah vůbec neodpovídá skutečnému stavu, o němž se podává informace v žádosti o poskytnutí dotace, subvence nebo návratné finanční výpomoci nebo příspěvku, a to, byť jen o některé okolnosti důležité pro poskytnutí dotace, subvence nebo návratné finanční výpomoci nebo příspěvku. Z hlediska subjektivní stránky jde ve smyslu § 13 odst. 2 tr. zákoníku o úmyslný trestný čin. Jeho pachatelem může být kterákoli fyzická nebo právnická osoba (viz ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2123 a 2124).

39. Zločinu poškození finančních zájmů Evropských společenství podle § 260 odst. 1, 5 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2011 (nyní jde o zločin poškození finančních zájmů Evropské unie), se pak dopustil ten, kdo vyhotovil, použil nebo předložil nepravdivé, nesprávné nebo neúplné doklady nebo v takových dokladech uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslující údaje vztahující se k příjmům nebo výdajům souhrnného rozpočtu Evropských společenství nebo rozpočtů spravovaných Evropskými společenstvími nebo jejich jménem, anebo takové doklady nebo údaje zatajil, a tím umožnil nesprávné použití nebo zadržování finančních prostředků z některého takového rozpočtu nebo zmenšení zdrojů některého takového rozpočtu, a způsobil tímto činem škodu velkého rozsahu. Dokladem jako jedním ze znaků uvedeného zločinu, stejně jako v případě trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie, se rozumí jakákoli listina, jejíž předložení je potřebné k získání finančních prostředků z evropských rozpočtů. Může jít např. o žádost o poskytnutí dotace, žádost o platbu, čestné prohlášení (např. též o tzv. bezdlužnosti vůči veřejné správě či ve vztahu k veřejné podpoře), podklady k veřejné zakázce nebo o výpis z obchodního rejstříku či z evidence Rejstříku trestů. Zmíněný trestný čin je ve smyslu § 13 odst. 2 tr. zákoníku úmyslným trestným činem a k naplnění subjektivní stránky jeho skutkové podstaty se vyžaduje úmyslné zavinění alespoň ve formě nepřímého (eventuálního) úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku (viz k tomu ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2651 a 2652). Nepravdivým dokladem ve smyslu § 260 odst. 1 tr. zákoníku může být jakákoli listina, jejíž předložení je zapotřebí pro získání finančních prostředků z rozpočtu Evropských společenství (nyní Evropské unie) nebo rozpočtů spravovaných Evropským společenstvím (nyní Evropskou unií) nebo jeho jménem, která svým obsahem neodpovídá objektivní skutečnosti. Nepravdivým dokladem může být i objektivně nesprávné čestné prohlášení (viz k tomu nyní i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2023, sp. zn. 5 Tdo 59/2022, uveřejněné pod č. 35/2024 Sb. rozh. tr.).

c) K dovolacím námitkám nejvyššího státního zástupce

40. Nejvyšší státní zástupce svými námitkami uplatněnými v dovolání s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. zpochybnil závěry Vrchního soudu v Praze ohledně nenaplnění znaků skutkových podstat trestných činů, jimiž byli obvinění shledáni vinnými soudem prvního stupně, což vedlo k tomu, že obvinění byli zproštěni obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud opětovně přezkoumal zákonnost a odůvodněnost tohoto rozhodnutí odvolacího soudu napadeného dovoláním i řízení mu předcházející a znovu shledal, že i přes vady, které Ústavní soud ve svém kasačním nálezu vytkl dřívějšímu usnesení Nejvyššího soudu, námitky nejvyššího státního zástupce jsou důvodné.

41. Zločinů dotačního podvodu podle § 210 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku (ve znění platném do 31. 12. 2011) a poškození finančních zájmů Evropských společenství podle § 260 odst. 1, 5 tr. zákoníku (ve znění platném do 31. 12. 2011) se měli obvinění podle podané obžaloby dopustit ve stručnosti tím, že obviněný Ing. Mojmír Balous jako ředitel obchodní společnosti Technistone, a. s., která byla žadatelem o dotaci, nechal vyhotovit, podepsal a poskytovateli dotace – Ministerstvu průmyslu a obchodu předložil žádost o poskytnutí dotace obsahující nepravdivé prohlášení, že uvedená společnost má ke dni zpracování žádosti (tj. ke dni 12. 12. 2008) vypořádány všechny splatné závazky ke zdravotním pojišťovnám, přestože dlužila na pojistném na zdravotní pojištění po splatnosti celkem 3 371 171 Kč, a to s vědomím, že tzv. bezdlužnost mimo jiné vůči zdravotním pojišťovnám byla podmínkou pro schválení dotace. To vyplývalo ze znění bodu 3.

2. Výzvy č. II. k předkládání projektů v rámci operačního programu Podnikání a inovace, vyhlášené dne 1. 5. 2008, a dále i ze znění hlavy III. článku I. bodu (1) písm. d) „Podmínek poskytnutí dotace“, verze 5/0, tj. znění platného v době podání žádosti. Poté, co obviněný Ing. Mojmír Balous skončil ve funkci ředitele obchodní společnosti Technistone, a. s., byl do této funkce ustanoven obviněný Ing. Milan Ettel, který ve shodném úmyslu vylákat dotační prostředky ve prospěch obchodní společnosti Technistone, a.

s., na podkladě nepravdivých údajů o jejím ekonomickém stavu nechal vyhotovit, podepsal a poskytovateli dotace předložil „čestné prohlášení příjemce dotace“ mimo jiné o tom, že obchodní společnost Technistone, a. s., nemá ke dni předložení čestného prohlášení (tj. ke dni 24. 4. 2009) žádné (nevypořádané) závazky vůči orgánům veřejné správy po lhůtě splatnosti (mimo jiné výslovně i nedoplatky na pojistném a penále na veřejné zdravotní pojištění), přestože dlužila na pojistném na zdravotní pojištění po splatnosti částku ve výši celkem 1 082 031 Kč.

42. V bodě 3.

2. Výzvy č. II. k předkládání projektů v rámci operačního programu Podnikání a inovace, vyhlášené dne 1. 5. 2008, je uvedena podmínka na straně příjemce dotace ve znění: „… nemá podle svého čestného prohlášení žádné nedoplatky vůči vybraným institucím (mimo jiné i zdravotním pojišťovnám) a vůči poskytovatelům podpory z projektů spolufinancovaných z rozpočtu Evropské unie. Posečkání s úhradou nedoplatků nebo dohoda o úhradě nedoplatků se pak považují za vypořádané nedoplatky“ (viz č. l. 353 trestního spisu).

V hlavě III. čl. I. bodu (1) písm. d) Rozhodnutí o poskytnutí dotace ze dne 7. 5. 2009 je pak uvedeno čestné prohlášení ve znění „Příjemce dotace tímto čestně prohlašuje, že nemá žádné závazky vůči orgánům veřejné správy po lhůtě splatnosti (zejména daňové nedoplatky a penále, nedoplatky na pojistném a penále na veřejné zdravotní pojištění, na pojistném a penále na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, odvody za porušení rozpočtové kázně, atd., či další nevypořádané finanční závazky z jiných projektů financovaných ze strukturálních fondů, fondu soudržnosti, evropského rybářského fondu vůči orgánům, které prostředky z těchto orgánů fondů poskytují.

Posečkání s úhradou závazku nebo dohoda o úhradě závazků a její řádné plnění se považují za vypořádané závazky)“ – viz č. l. 207 trestního spisu. Podle názoru Nejvyššího soudu nejsou citované podmínky nijak nejednoznačné, nesrozumitelné či nejasně formulované, jak tvrdí Vrchní soud v Praze i s poukazem na příslušná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod bodem 31. odůvodnění napadeného zprošťujícího rozsudku, což by údajně mělo ve svém důsledku odůvodňovat beztrestnost jednání obviněných. Navíc se tato rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v zásadě ani nevztahují na projednávanou věc, jak to výstižně vyjádřil i nejvyšší státní zástupce v podaném dovolání (viz výše pod bodem 8.

tohoto usnesení), s jehož názorem Nejvyšší soud souhlasí a odkazuje na něj.

43. Nejvyšší soud nespatřuje žádné nesrovnalosti ani v souvislosti s výkladem pojmu „posečkání s úhradou“ dluhů či nedoplatků, k němuž podle obhajoby obviněných v případě obchodní společnosti Technistone, a. s., došlo a podle kterého se její nedoplatky na pojistném na zdravotní pojištění považovaly za vypořádané. Jak správně uvedl soud prvního stupně, institut posečkání věřitele se splácením pohledávky je rozhodnutím věřitele, nikoli dlužníka, ať již tento má jakákoli očekávání či důvody. Z provedených důkazů přitom vyplývá, že žádná z dotčených zdravotních pojišťoven v daném případě nerozhodla o svém posečkání s platbou dluhu obchodní společnosti Technistone, a. s., na pojistném na zdravotní pojištění, přičemž takový odklad splatnosti dluhu nelze dovozovat ani z nevyužití jejich oprávnění vymáhat dlužnou částku exekučně. V podrobnostech je možno odkázat na rozsáhlý rozbor institutu „posečkání s úhradou závazku“, který učinil soud prvního stupně ve svém usnesení, jímž původně zastavil trestní stíhání obviněných, a v prvním odsuzujícím rozsudku (viz body 66. a násl. odůvodnění usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 11. 2019 a bod 109. na s. 35 a 36 rozsudku téhož soudu ze dne 5. 6. 2020), přičemž Nejvyšší soud se s jeho závěry zcela ztotožňuje.

44. Jak je tedy z provedeného dokazování zřejmé, splatné závazky (dluhy) obchodní společnosti Technistone, a. s., z titulu nezaplacených plateb pojistného na zdravotní pojištění nebyly v době podání žádosti o poskytnutí dotace řádně vypořádány a některé dohody o tzv. splátkovém kalendáři mezi obchodní společností Technistone, a. s., a příslušnými zdravotními pojišťovnami byly dokonce uzavírány až po rozhodnutí o poskytnutí dotace ze dne 7. 5. 2009. Konkrétně pak obchodní společnost Technistone, a. s., uzavřela dohody se Zaměstnaneckou pojišťovnou Škoda ve dnech 27. 8. 2009 a 6. 1. 2010; se Všeobecnou zdravotní pojišťovnou ve dnech 7. 1. 2009, 20. 5. 2009 a 2. 12. 2009; s Oborovou zdravotní pojišťovnou zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví dne 27. 5. 2009; s Českou průmyslovou zdravotní pojišťovnou dne 22. 4. 2009; s Vojenskou zdravotní pojišťovnou dne 28. 11. 2009, se Zdravotní pojišťovnou Ministerstva vnitra dne 15. 4. 2009. Přitom dohody se Všeobecnou zdravotní pojišťovnou ze dne 7. 1. 2009 a ze dne 2. 12. 2009 nebyly řádně plněny a dohoda s Vojenskou zdravotní pojišťovnou ze dne 28. 11. 2009 byla řádně plněna jen do zahájení insolvenčního řízení vedeného ohledně obchodní společnosti Technistone, a. s. (viz bod 32. na s. 12 a 13 rozsudku odvolacího soudu).

45. Pokud za uvedené situace odvolací vrchní soud konstatoval, že nezjistil v postupu obviněných porušení dotačních podmínek (viz bod 32. na s. 13 rozsudku Vrchního soudu v Praze), lze souhlasit s dovolacími námitkami nejvyššího státního zástupce, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků žalovaných trestných činů a která odpovídají obsahu provedených důkazů, jsou odlišná a zmíněný názor odvolacího soudu je v rozporu s nimi.

46. Přitom pravdivost údajů o skutečném ekonomickém stavu obchodní společnosti Technistone, a. s., a to i ohledně jejích případných dluhů, měla pro poskytovatele dotace podstatný význam z hlediska posouzení finanční situace a dodržování platební kázně této společnosti ve vztahu k orgánům státu a dalším institucím a také za účelem vyhodnocení vhodnosti žadatele o dotaci, včetně jeho schopnosti dostát závazkům vyplývajícím ze smlouvy o poskytnutí dotace. Jde tedy o rozhodné skutkové zjištění, protože obchodní společnost Technistone, a.

s., měla nedoplatky na pojistném na zdravotní pojištění vůči zdravotním pojišťovnám a úhrada těchto dluhů nebyla náležitým způsobem právně zajištěna, resp. vypořádána tak, jak to vyžadovaly stanovené dotační podmínky. Poskytovatel dotace pak výslovně uvedl, že v takovém případě nebyl žadatel o dotaci způsobilý pro poskytnutí dotace a jeho projekt by byl vyřazen z procesu hodnocení (viz odpověď Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 16. 1. 2018 na č. l. 568 trestního spisu), čemuž ostatně přisvědčil i odvolací soud ve svém dřívějším kasačním rozhodnutí ve věci (viz bod 14.

na s. 6 usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 3. 2020, sp. zn. 6 To 8/2020). Jestliže za daných okolností odvolací vrchní soud později, tj. v nyní napadeném rozsudku, konstatoval, že nezjistil v postupu obviněných porušení dotačních podmínek, konkrétně že „s ojedinělými výjimkami dodatečné dohody o splácení penále ze 6. 1. 2010 uzavřené se Zaměstnaneckou pojišťovnou Škoda a dohody z 28. 11. 2009 uzavřené s Vojenskou zdravotní pojišťovnou krátce po první platbě dotace a jedné z dohod uzavřených se Všeobecnou zdravotní pojišťovnou 2.

12. 2009, byly ve světle pravidel zakotvených v čl. VII.

4. Podmínek poskytnutí dotace Technistone, a. s., v rámci prioritní osy 4. Inovace, oblasti podpory 4.1 Zvyšování inovační výkonnosti podniků, programu INOVACE – Inovační projekt, všechny dohody z pohledu respektování podmínek poskytnutí dotace uzavřeny včas a zejména byly také úhradami pojistného řádně plněny“, jde o skutkový závěr, který je ve zjevném rozporu s provedenými důkazy blíže rozvedenými v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Z nich je totiž zřejmé, že žádost o dotaci podala obchodní společnost Technistone, a.

s., v době (dne 12. 12. 2008), kdy nebyla sjednána žádná z uvedených dohod, a dílem se tak nestalo ani následně, konkrétně do doby předložení čestného prohlášení příjemce dotace vůči poskytovateli dotace (dne 24. 4. 2009). V procesu podání žádosti o přiznání dotace ani při podání žádosti o její čerpání tedy nebyly všechny dluhy vůči zdravotním pojišťovnám řádně smluvně vyřešeny a vypořádány, ačkoli oba obvinění, kteří za žadatele o dotaci postupně vystupovali, v příslušných dokumentech tvrdili opak.

47. Jestliže Nejvyšší soud shledal, že závěr odvolacího soudu ohledně řádného splnění dotačních podmínek ze strany obchodní společnosti Technistone, a. s., nevyplývá z provedených důkazů, lze považovat za nesprávný (respektive předčasný) rovněž závěr ohledně nenaplnění objektivní stránky zločinů dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2011, a poškození finančních zájmů Evropských společenství podle § 260 odst. 1, 5 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2011, které obžaloba spatřuje v jednání obviněných. Tím byl naplněn i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jak důvodně vytkl nejvyšší státní zástupce ve svém dovolání.

48. Za této situace pak nemohou obstát ani závěry odvolacího soudu týkající se subjektivní stránky trestných činů – tj. informovanosti obviněných o nepravdivosti údajů jimi uvedených v příslušných dotačních dokumentech. Pokud tedy odvolací soud uzavřel, že se nepodařilo dostatečně objasnit, zda obvinění nebo jiní zaměstnanci obchodní společnosti Technistone, a. s., byli proškoleni o údajně nejednoznačných obsahových podmínkách prohlášení o vypořádání nedoplatků s tím, že není možné takovou nejednoznačnost podmínek při posouzení otázky viny vykládat v neprospěch obviněných (viz bod 31. na s. 12 jeho rozsudku), podle Nejvyššího soudu nelze tento názor považovat za jakkoli relevantní. Dotační podmínky totiž jasně stanovily povinnost žadatele o dotaci vykázat stav bezdlužnosti vůči státním a dalším institucím, včetně zdravotních pojišťoven, spočívající buď ve faktické bezdlužnosti nebo v právním zajištění případných dluhů mimo jiné dohodami o splátkách, přičemž obchodní společnost Technistone, a. s., v době podání žádosti o poskytnutí dotace, ale dokonce ani v souvislosti s podáním žádosti o její čerpání, nevypořádala požadovaným způsobem všechny své dluhy vůči zdravotním pojišťovnám, jak se blíže uvádí v bodech 42. a násl. tohoto usnesení. Přitom skutečnost, zda obvinění či jiní zástupci obchodní společnosti Technistone, a. s., měli jasno v tom, zda znění Výzvy č. II. k předkládání projektů v rámci operačního programu Podnikání a inovace, vyhlášené dne 1. 5. 2008, oproti rozhodnutí o poskytnutí dotace považuje za vypořádaný nedoplatek i samotnou dohodu o úhradě nedoplatků nespojenou výslovně s jejím řádným plněním, či nikoli, není z hlediska trestněprávní odpovědnosti obviněných, konkrétně stran naplnění subjektivní stránky žalovaných trestných činů, jakkoli podstatná. Rozhodující je pouze to, že v době podání žádosti o poskytnutí dotace, a dokonce i v době žádosti o čerpání již schválené dotace měla obchodní společnost Technistone, a. s., dluhy vůči příslušným zdravotním pojišťovnám, že všechny tyto dluhy nebyly vyřešeny způsobem, který by odpovídal dotačním podmínkám, a že obvinění o tom věděli, a přesto tvrdili poskytovateli dotace opak.

V. Závěrečné shrnutí

49. Nejvyšší soud shledal, že podstatné skutkové závěry odvolacího soudu ohledně stavu bezdlužnosti obchodní společnosti Technistone, a. s., vůči zdravotním pojišťovnám jsou ve zcela zásadním rozporu s obsahem provedených důkazů prokazujícím skutečný stav dluhů této obchodní společnosti, přičemž jde o skutkové zjištění rozhodující pro naplnění znaků skutkových podstat žalovaných trestných činů. To představuje vadu ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V souvislosti s tím se Nejvyšší soud nemohl ztotožnit ani s právním posouzením skutku odvolacím soudem, pokud ten dospěl k závěru, že jím nebyly naplněny znaky žádného trestného činu, což vedlo ke zproštění obviněných obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř. Tím odvolací soud zatížil své rozhodnutí též vadou ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

50. Nejvyšší soud podotýká, že nejvyšší státní zástupce podal dovolání dne 20. 1. 2022, tj. již za účinnosti ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho znění vyplývajícím ze zákona č. 220/2021 Sb., takže mohl uplatnit tento dovolací důvod v nyní aktuální podobě. Výhrady obviněného Ing. Mojmíra Balouse v jeho vyjádření k dovolání tedy nejsou v uvedeném směru důvodné, neboť platnost procesních úkonů se v trestním řízení zásadně posuzuje podle právní úpravy účinné v době, kdy byly učiněny, přičemž z přechodných ustanovení zákona č. 220/2021 Sb. nevyplývá nic jiného. Tento závěr ostatně nezpochybnil ani Ústavní soud ve svém kasačním nálezu učiněném v projednávané věci.

51. Na podkladě shora uvedených skutečností a úvah Nejvyšší soud shledal dovolání nejvyššího státního zástupce důvodným, a proto podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze, včetně rozhodnutí na něj obsahově navazujících, pokud jeho zrušením pozbyla svůj podklad, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal tomuto soudu věc, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

52. Vrchní soud v Praze tak v nezbytném rozsahu opětovně projedná trestní věc obviněných Ing. Mojmíra Balouse a Ing. Milana Ettela, odstraní vady vytknuté tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu a v souvislosti s tím se vypořádá i s odvolacími námitkami obviněných. Při posuzovaní trestní odpovědnosti obviněných pak odvolací soud zohlední, že jeho skutkové závěry ohledně stavu bezdlužnosti obchodní společnosti Technistone, a. s., vůči zdravotním pojišťovnám byly ve zrušeném rozsudku ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů prokazujících skutečný stav dluhů obchodní společnosti Technistone, a. s., jak se uvádí v bodech 42. a násl. tohoto usnesení. Po případném doplnění či zopakování důkazů vrchní soud znovu zhodnotí jednání obviněných z hlediska naplnění znaků skutkových podstat žalovaných trestných činů. Pokud bude vrchní soud posuzovat znaky subjektivní stránky těchto skutkových podstat, přihlédne zároveň k závěrům Nejvyššího soudu uvedeným pod bodem 48. tohoto usnesení. Odvolací soud musí vycházet rovněž z toho, že posuzovaný skutek se stal v podstatě tak, jak je popsán v podané obžalobě (a to včetně jednání obviněných a jím způsobeného následku, resp. účinku) a že jeho pachateli jsou v odpovídající míře a v příslušném tehdejším postavení oba obvinění. To ostatně koresponduje i se skutečností, že sám odvolací soud obviněné zprostil obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř., tedy z důvodu, že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem, a nikoliv podle § 226 písm. a) tr. ř., tedy že by nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž jsou obvinění stíháni. Za uvedených okolností proto není vyloučeno spáchání obou žalovaných trestných činů, jak důvodně namítl nejvyšší státní zástupce v podaném dovolání, a to včetně naplnění subjektivní stránky jejich skutkových podstat.

53. Nejvyšší soud připomíná, že při novém projednání a rozhodnutí věci je soud nižšího stupně vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto usnesení (§ 265s odst. 1 tr. ř.)

1. Podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. mohl Nejvyšší soud rozhodnout tímto způsobem o dovolání nejvyššího státního zástupce v neveřejném zasedání, proto tak učinil.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 29. 1. 2025

JUDr. František Púry, Ph.D. předseda senátu