5 Tdo 1027/2024-493
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 12. 2024 o dovolání, které podal obviněný D. S., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 6. 2024, sp. zn. 5 To 133/2024, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 19 T 114/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. S. odmítá.
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 21. 2. 2024, sp. zn. 19 T 114/2023, byl obviněný D. S. pod body 1. až 3. výroku o vině uznán vinným zločinem padělání a pozměnění peněz podle § 233 odst. 2 alinea 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“). Za tento zločin byl podle § 233 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. V adhezním řízení Krajský soud v Opavě podle § 229 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. ř.“), odkázal poškozenou obchodní společnost Globus ČR, v. o. s., s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 12. 6. 2024, sp. zn. 5 To 133/2024, zamítl jako nedůvodné podle § 256 tr. ř.
3. Skutek zahrnující tři dílčí útoky spočívá v tom, že obviněný v každém z nich použil padělané bankovky nominální hodnoty 50 EUR k platbě se znalostí o jejich nepravosti a způsobil škodu vyjmenovaným poškozeným. V podrobnostech je možné odkázat na výrok o vině popsaný v rozsudku soudu prvního stupně, který je stranám dobře znám, a vzhledem k obsahu dovolání obviněného jej není třeba opakovat.
II. Dovolání obviněného a vyjádření státního zástupce
4. Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný D. S. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž označil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to v jeho první a třetí alternativě. Jeho dovolací argumentace je v podstatě opakováním výhrad, které uplatnil již ve svém odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně.
5. Ve vztahu k první variantě výše uvedeného dovolacího důvodu obviněný namítl, že v trestním řízení nebylo prokázáno naplnění subjektivní stránky zločinu, jímž byl uznán vinným. Ani v jednom ze žalovaných a soudy zjištěných jednání obviněný nebyl srozuměn s tím, že bankovky, jimiž platil, byly padělané. Poukázal na to, že osoby, jež od něj bankovky převzaly, tj. svědkové P. N., N. H. a V. Š., rovněž nepoznaly, že šlo o padělky a první dva jmenovaní je také udávali jako pravé při výměně za české koruny ve směnárně. Přesto nebyl žádný z nich trestně stíhán. Obviněný tvrdil, že nepoznal padělky, ve dvou případech jimi navíc platil v nočních hodinách za špatných světelných podmínek. Vzhledem k tomu, že o bankovkách neměl žádné pochybnosti, neměl důvod ověřovat jejich pravost ve směnárně. V tomto ohledu nepovažoval obviněný za relevantní ani výpověď svědkyně L. H., která ihned rozeznala padělky, avšak nelze zároveň přehlížet, že je odbornicí na peněžní prostředky pracující ve směnárně již osm a půl roku.
6. Obviněný má za to, že jeho úmyslné zavinění bylo vyvráceno i s ohledem na jeho následné jednání spočívající v uhrazení vzniklé škody, jakmile se dozvěděl, že platil padělanými penězi. V trestním řízení se nepodařilo zajistit žádné další věci či bankovky nasvědčující páchání tohoto druhu trestné činnosti. Bylo navíc zjištěno, že v České republice bylo zabaveno několik desítek padělaných bankovek nominální hodnoty 50 EUR odpovídajících těm, které byly zadrženy v posuzované trestní věci.
7. Podle obviněného existují rozpory i v soudem prvního stupně zjištěných časových souvislostech. Soudy totiž vyšly mimo jiné z fotografií, zobrazujících tři kusy bankovek 50 EUR, a to na stole v restauraci XY dne 1. 6. 2022 v čase mezi 4:30 a 5:30 hod., přestože majitel restaurace svědek P. N. uvedl, že obviněný si volal taxi službu okolo 0:30 hod. Dotčené fotografie navíc obviněného ani nijak neusvědčují, byly pořízeny v nočních hodinách a poté, co obviněný požil větší množství alkoholu. Tato skutečnost je také důvodem, proč si obviněný při platbě v restauraci i taxikáři nenechal vrátit rozdíl mezi útratou a kurzovní hodnotou bankovek. Obviněný se takto nechoval běžně. Domnívá se, že příčinou v těchto dvou případech mohla být jeho narušená osobnost, kterou potvrdila i znalkyně, a to právě ve spojení se zjištěnou konzumací alkoholu obviněným.
8. S ohledem na všechny popsané skutečnosti označil obviněný závěry soudů o jeho úmyslném jednání za pouhou spekulaci a namítl, že v souladu se zásadou in dubio pro reo měl být zproštěn obžaloby. Pochybnosti podle jeho názoru vyvolávají i závěry znaleckého posudku, neboť znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. Kateřina Černeková připustila, že neměla k objektivnímu posouzení osobnosti obviněného dostatečná data. Přestože obviněný navrhoval vypracování nového znaleckého posudku za účelem řádného potvrzení či vyvrácení jeho trestní odpovědnosti, tomuto návrhu nebylo vyhověno, v důsledku čehož obviněný považuje za naplněnou taktéž třetí alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
9. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Opavě a následně sám rozhodl o zproštění obviněného obžaloby, popřípadě aby přikázal Okresnímu soudu v Opavě věc znovu projednat a rozhodnout.
10. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který po připomenutí relevantních závěrů soudů obou stupňů, na které v podrobnostech odkázal, konstatoval, že podstatou výhrad obviněného není existence zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. Jde podle jeho názoru pouze o vlastní interpretaci a hodnocení provedených důkazů ze strany obviněného. Pokud jde o námitku tzv. opomenutého důkazu, státní zástupce dodal, že odvolací soud vysvětlil, proč odmítl důkazní návrh obhajoby na vypracování nového znaleckého posudku. Vzhledem k tomu, že státní zástupce považuje soudem uvedené důvody za přiléhavé, důkazní řízení nemohlo být podle jeho názoru zatíženo ani vadou opomenutého důkazu.
11. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
III. K námitkám obviněného
12. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy vznesených námitek ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu.
13. V první řadě považuje Nejvyšší soud za potřebné připomenout některé otázky související s charakterem dovolacího řízení. Dovolání představuje mimořádný opravný prostředek, který směřuje proti již pravomocnému soudnímu rozhodnutí. Nelze je proto uplatnit v takové šíři, jako řádný opravný prostředek, nýbrž jen ze zákonem taxativně vyjmenovaných důvodů. Konkrétní námitky dovolatele přitom vždy musí obsahově odpovídat jejich zákonnému vymezení, nelze tudíž akceptovat pouhé označení určitého důvodu v dovolání, aniž by mu bylo možné podřadit vytýkaná pochybení. Teprve poté, co Nejvyšší soud posoudí předložené dovolací námitky jako odpovídající označenému dovolacímu důvodu, zkoumá, zda jim lze přiznat opodstatnění. Jak podotkl státní zástupce ve vyjádření k dovolání, obviněný měl správně uplatnit druhou variantu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ve spojení s označeným důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť jeho řádný opravný prostředek byl odvolacím soudem projednán a zamítnut jako nedůvodný. Tato vada sama o sobě však nebrání Nejvyššímu soudu v konání řádného dovolacího řízení.
14. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je určen k nápravě tří okruhů vad, které spočívají v tom, že rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Obviněný podřadil své námitky pod první a třetí alternativu tohoto dovolacího důvodu. Jde jednak o situace, ve kterých skutek, k němuž soudy dospějí vyhodnocením důkazů, nerespektuje obsah provedeného dokazování, ze strany soudů tak dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Pak může jít o zjevný, ve smyslu dosavadní judikatury Ústavního soudu „extrémní“, rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem procesně řádně opatřených a provedených důkazů. Třetí varianta se týká tzv. opomenutých důkazů, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Citovanému dovolacímu důvodu nicméně neodpovídají námitky, které pouze obecně vytýkají nesprávné hodnocení důkazů, případně poukazují na jinou verzi skutkového stavu, aniž by z nich byly zřejmé konkrétní a evidentní rozpory mezi obsahem důkazů a jejich interpretací soudy obou stupňů, ani takové námitky, které se týkají jen nepodstatných skutkových zjištění (viz též rozhodnutí pod č. 19/2023 Sb. rozh. tr.).
15. S ohledem na výše nastíněná východiska Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný sice podřadil svoje námitky pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jeho argumentace nicméně neodpovídá jeho zákonnému vymezení. Konkrétní výhrady obviněného směřovaly v zásadě proti chybějícímu znaku úmyslného zavinění, avšak v podstatě jimi zpochybnil výsledek hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Obviněný primárně poukazoval na domnělé dílčí nesrovnalosti ve výpovědích svědků, jež však v žádném případě nedosahují intenzity zjevného rozporu mezi rozhodnými skutkovými zjištěními, jež jsou v posuzované věci určující pro naplnění znaků zločinu padělání a pozměnění peněz podle § 233 odst. 2 alinea 2 tr. zákoníku, za který byl obviněný odsouzen, a obsahem provedených důkazů. Obviněný se tak ve skutečnosti domáhal toliko prosazení jím podávané verze skutkového děje a vlastních představ o jeho výsledné podobě, který by vyústil ve zproštění obžaloby. Námitky tohoto typu nicméně neodpovídají žádnému z taxativně vyjmenovaných zákonných důvodů dovolání, neboť jsou založeny výlučně na odmítnutí těch skutkových zjištění soudů, která vedla k odlišnému závěru od názoru prosazovaného obviněným, tedy k vyslovení jeho viny a k odsouzení. Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jako jeden z mimořádných opravných prostředků je určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k detailnímu přezkoumávání jednotlivostí ve skutkových zjištěních soudů prvního a druhého stupně. Není smyslem dovolacího řízení ani úkolem Nejvyššího soudu, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně přehodnocoval, či se dokonce přikláněl k verzi nabízené obhajobou jen proto, aby vyhověl výsledku řízení požadovanému v dovolání. Podstatné je, zda soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů, ani jinak zjevně nevybočily z mezí zásady volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021).
16. Z obsahu dovolání je však především naprosto zřejmé, že stejnou obhajobu obviněný uplatnil již v předchozím průběhu trestního řízení, přičemž soudy obou stupňů na ni náležitým způsobem reagovaly a posoudily ji jako nevěrohodnou. Dovolací argumentace obviněného je v podstatě též doslovným opakováním jeho odvolacích námitek, s nimiž se Krajský soud v Ostravě v napadeném usnesení zcela přesvědčivě a vyčerpávajícím způsobem vypořádal. Obviněný přitom závěry vyslovené v napadeném usnesení ve svém dovolání nijak nezohlednil a argumentačně je nepřekonal. Obviněný tak fakticky neposkytl žádnou oponenturu, která by byla způsobilá vyhodnocení otázky jeho zavinění v posuzované trestní věci jakkoli zvrátit (viz přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 4. 2023, sp. zn. IV. ÚS 621/23). Nejvyšší soud se s hodnotícími úvahami soudů obou stupňů ztotožnil, považuje je za srozumitelné a přesvědčivé v souladu s požadavky uvedenými v § 125 odst. 1 tr. ř.
17. Nejvyšší soud proto zcela nad rámec dovolacího přezkumu pouze ve stručnosti konstatuje, že úmyslné zavinění obviněného bylo v trestním řízení bez jakýchkoli pochybností prokázáno. Odkázat lze v tomto ohledu v první řadě na bod 22. rozsudku soudu prvního stupně. V něm tento soud přiléhavě popsal, že padělky představovaly napodobeniny, které měly na rubu vpravo nahoře vlepovány části vystřižené z jiného listu s různými vyobrazeními. Jedna z nich se od zbývajících dvou na první pohled odlišovala barevně, všechny měly stejné sériové číslo, tudíž jejich pozorováním za běžných okolností působily minimálně podezřele.
18. Namítl-li obviněný, že ani v trestním řízení vyslechnutí svědkové nepoznali, že šlo o padělky, přičemž dva z nich se je také pokusili udat jako pravé ve směnárně, a přesto nejsou trestně stíháni, soudy obou stupňů se vypořádaly i s touto výhradou. Svědkyně V. Š., která pracovala jako pokladní, uvedla, že bankovku nezkoumala při jejím převzetí, neboť se soustředila na funkci nových pokladen ohledně platby v cizí měně. Nicméně krátce poté si bankovku prohlédla a ihned rozeznala, že jde o padělek a upozornila na to příslušnou pracovnici obchodu. Pokud jde o svědky P. N. a N. H., obviněný se předně ve své trestní věci nemůže domáhat jejich trestního stíhání, jelikož v trestním řízení platí zásada obžalovací. Tato zásada spočívá v tom, že trestní stíhání před soudy je možné jen na základě obžaloby, návrhu na potrestání nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu, které podává státní zástupce (§ 2 odst. 8 tr. ř.). Především je však nutno zdůraznit, že u jmenovaných svědků ani nevyvstalo podezření ze spáchání trestného činu, neboť z výsledku dokazování vyplynulo, že ani jeden z nich si bankovku blíže neprohlížel, nezkoumal ji, naopak je oba v časných ranních hodinách v dobré víře přijali, založili k ostatním svým penězům. Teprve poté, co se dostavili do směnárny k výměně za české koruny, je měli znovu v rukou jen za účelem předání pracovnici směnárny (viz bod 22. rozsudku soudu prvního stupně, resp. bod 27. napadeného usnesení).
19. Z výsledků provedeného dokazování však jednoznačně vyplynulo, že obviněný bankovkami prokazatelně disponoval ještě před konkrétními platbami, což doložily i fotografie zajištěné z jeho mobilního telefonu zachycující tyto bankovky rozložené na stole v restauraci, v níž jednou z nich následně uhradil svoji útratu. Soudy správně poukázaly také na to, že v případě prvních dvou skutků obviněný ani nechtěl od svědků vrátit přeplatek, který činil v součtu dokonce téměř dvojnásobek nominální hodnoty eura oproti ceně zakoupeného zboží. S odkazem na osobní a majetkové poměry obviněného soudy rovněž přesvědčivě a srozumitelně vysvětlily, proč neuvěřily jeho obhajobě, že se takto choval z důvodu svého ovlivnění alkoholem (viz například bod 33. napadeného usnesení). Pokud jde o třetí skutek, jednání obviněného v průběhu platby v hypermarketu Globus, jak je výstižně shrnuto v bodě 34. napadeného usnesení, na který lze v podrobnostech odkázat, podle Nejvyššího soudu zcela zjevně vylučuje jiné než úmyslné zavinění, navíc v tuto dobu nebyl obviněný rovněž ovlivněn požitým alkoholem.
20. Nejvyšší soud se ztotožnil také se způsobem, jakým se odvolací soud vypořádal s totožnými námitkami obviněného o následné náhradě škody z jeho strany a o domnělém nesouladu ve zjištěných časových souvislostech. Pro stručnost proto opětovně odkazuje na body 29. a 30. napadeného usnesení.
21. Jako neodpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. posoudil Nejvyšší soud rovněž námitku obviněného týkající se opomenutého důkazu spočívajícího ve vypracování nového znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Odvolací soud totiž v bodech 36. a 37. napadeného usnesení poměrně podrobně zdůvodnil, proč nevyhověl tomuto důkaznímu návrhu. Lze k tomu jen krátce doplnit, že znalkyně vycházela při svém zkoumání jak z příslušného spisového materiálu, tak i ze zdravotnické dokumentace a informací poskytnutých samotným obviněným, který však svá sdělení v průběhu trestního řízení měnil, zjevně ve snaze docílit vyslovení závěru o své nepříčetnosti v době páchání trestné činnosti. Tato upravená tvrzení byla navíc značně neurčitá, jak znalkyně potvrdila v průběhu jejího výslechu v hlavním líčení (č. l. 392 tr. spisu). Nejvyšší soud považuje v tomto ohledu za podstatný závěr znalkyně, že s ohledem na vysokou toleranci obviněného k alkoholu a návykovým látkám byly jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti v době protiprávních jednání zachovány, což korespondovalo i s výpověďmi jednotlivých svědků, kteří projevy intoxikace u obviněného v konkrétních interakcích s ním nepopisovali (bod 36. napadeného usnesení).
22. Nejvyšší soud závěrem podotýká, že v trestní věci obviněného byl opatřen a proveden dostatek důkazů, které ho s potřebnou jistotou usvědčovaly ze spáchání zločinu, za nějž byl odsouzen, a to včetně naplnění znaku úmyslného zavinění. Skutečnost, že obviněný se zločinu dopustil v nepřímém úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, považuje Nejvyšší soud za právní závěr učiněný ve prospěch obviněného podle zásady in dubio pro reo, neboť provedené důkazy nevylučovaly posoudit zavinění jako přímý úmysl podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (srov. body 21. a násl. napadeného usnesení).
IV. Závěrečné shrnutí
23. Vzhledem k tomu, že dovolací námitky jsou mimo rámec dovolacích důvodů, Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného D. S. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., a učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 4. 12. 2024
JUDr. Blanka Roušalová předsedkyně senátu