5 Tdo 1071/2024-1526
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 1. 2025 o dovolání, které podal obviněný H. W. S., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 8. 2024, sp. zn. 9 To 37/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 75 T 3/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2024, sp. zn. 75 T 3/2024, byl obviněný H. W. S. shledán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Za tyto zločiny byl obviněnému podle § 43 odst. 1 a § 185 odst. 3 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v délce 5 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Dále byl obviněný adhezním výrokem zavázán podle § 228 odst. 1 tr. ř. uhradit poškozené R. S. B. na náhradě nemajetkové újmy v penězích spočívajících v bolestném částku ve výši 75 678 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 4. dubna 2024 do zaplacení a na náhradě další nemajetkové újmy v penězích částku ve výši 74 322 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 4. dubna 2024 do zaplacení a poškozené S. J. E. na náhradě nemajetkové újmy v penězích spočívajících v bolestném částku ve výši 80 706 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 4.
dubna 2024 do zaplacení a na náhradě další nemajetkové újmy v penězích částku ve výši 219 294 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 4. dubna 2024 do zaplacení a poškozené Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví (dále jen OZP) na náhradě škody částku 10 110 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. řádu byly poškozené S. J. E. a R. S. B. se zbytky svých nároků na náhradu nemajetkové újmy odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Podstata trestné činnosti obviněného spočívala ve stručnosti v tom, že - Pod bodem 1) dne 18. 11. 2022 v době mezi 14:00 až 15:00 hodinou v Praze, ul. XY, v bytě č. XY v úmyslu dosáhnout svého vlastního sexuálního uspokojení využil obviněný toho, že u něj byla na návštěvě pošk. R. S. B., nar. XY, kterou během popíjení a zábavy bez jejího souhlasu uchopil, odhodil ji na postel a nalehl na ni, nereagoval na její žádost, aby ji nechal, naopak ji silně uchopil za ruce, říkal jí, že se jí to bude líbit, že je to vzrušující a že jí to udělá, a když se poškozená začala intenzivněji bránit, kousla ho do paže levé ruky, vyhrnul jí tričko, osahával ji na břiše, na prsou, následně jí vyhrnul sukni a odhrnul kalhotky, přes žádost poškozené, ať svého jednání zanechá, jí strkal prsty do vagíny a v tomto jednání nepřestal, ani když se bránila a brečela, načež si rozepnul kalhoty a ztopořeným penisem se třel o její vagínu, přičemž dovnitř nevnikl,
- Pod bodem 2) dne 30. 9. 2023 v době od 21:00 hodin do 22:00 hodin v Praze, ul. XY, v bytové jednotce nezj. čísla v přízemí domu, obývané pošk. S. J. E., nar. XY, kam přišel s poškozenou z baru, ve kterém se ten večer seznámili, přilehl k poškozené, a přestože mu opakovaně říkala, že s ním nechce mít sex, rukou ji hladil po těle a snažil se jí zasunout prsty do vagíny, čemuž se bránila a říkala mu, ať to nedělá, přičemž on ji chytil za pravou ruku, klekl si na ni a třel se svým penisem přes kalhoty o její tělo, a přestože mu říkala, že nic takového se dělat nebude, sundal si své kalhoty, a když chtěla utéct z postele, chytil ji, osahával ji a zasunul jí prst do její vagíny, zalehl ji a vykonal na ní vaginální pohlavní styk, během něhož poškozená začala křičet, na což ji udeřil do obličeje a zakryl jí rukou ústa, aby nekřičela, načež se poškozená v obavách o svůj vlastní život přestala bránit a čekala, až to skončí.
V důsledku tohoto jednání poškozená utrpěla četná drobnější fyzická poranění a postupně u ní došlo k rozvoji posttraumatické stresové poruchy (dále také „PTSP“), která ji omezovala v obvyklém způsobu života po dobu delší 6 týdnů, projevující se panickými ataky, nemožností pracovat a soustředit se, sociální izolací, depresivitou, vymizením sexuální apetence a pokusem o sebevraždu.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, z jehož podnětu rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 8. 2024, sp. zn. 9 To 37/2024, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o náhradě škody a nemajetkové újmy, a při nezměněném výroku o vině a trestu znovu podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil nahradit poškozené R. S. B., nar. XY, nemajetkovou újmu v penězích za prožité duševní útrapy ve výši 74 322 Kč s úrokem z prodlení 14,75 % ročně počínaje od 4. dubna 2024 do zaplacení, poškozené S. J. E., nar. XY, nemajetkovou újmu v penězích za prožité duševní útrapy ve výši 219 294 Kč s úrokem z prodlení 14,75 % ročně počínaje od 4. dubna 2024 do zaplacení, poškozené Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví škodu ve výši 10 110 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. řádu poškozené R. S. B. a S. J. E. odkázal se zbytky uplatněných nároků na řízení ve věcech občanskoprávních.
II. Dovolání obviněného
4. Proti shora uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 8. 2024, sp. zn. 9 To 37/2024, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
5. Obviněný namítl, že proti němu nebyly shromážděny důkazy, které by nepochybně, dostatečně a zcela jednoznačně vedly k závěru, ke kterému dospěly soudy ve vztahu ke kvalifikované skutkové podstatě ve smyslu § 185 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Podle obviněného nebyla prokázána příčinná souvislost mezi jeho jednáním a vznikem závažné újmy na zdraví poškozené E. (PTSP). Při stanovení právní kvalifikace jsou skutková zjištění soudu podle obviněného nejasná, neúplná a nemají oporu v provedeném dokazování. Soud se podle obviněného nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí a naprosto ignoroval důkazy svědčící v jeho prospěch. Těmito má obviněný na mysli výslech poškozené v přípravném řízení a lékařské zprávy, které dokládají jak zhoršení stavu poškozené až po tomto výslechu, tak i vážný zdravotní stav poškozené již před jednáním obviněného. Odvolací soud toto pochybení soudu prvního stupně pak podle něj ještě prohloubil, když se vypořádal s jeho odvoláním zcela povrchně a často se s odvolacími námitkami řádně nevypořádal. Soudy tak chybně dospěly k naplnění kvalifikované skutkové podstaty, přestože tato nebyla bez důvodných pochybností naplněna, a tím porušily zásadu presumpce neviny a na ni navazující pravidlo in dubio pro reo.
6. Podle obviněného soud nedostatečně zhodnotil důkazy, svědčící o tom, že tvrzená závažná újma na zdraví byla způsobena poškozené jen jednáním obviněného a jiné faktory na vznik této újmy neměly vliv. Zásadním faktorem přitom podle obviněného byl postup policie vůči poškozené a její zdravotní stav v době před spácháním skutku. Obviněnému tak nelze přičítat vznik závažné újmy na zdraví poškozené, protože její zdravotní stav se zásadním způsobem zhoršil až po výslechu policie dne 16. 10. 2023. Až po tomto výslechu byla poškozené vydána nemocenská s diagnózou PTSP a následně byla také hospitalizována v souvislosti s pokusem o sebevraždu.
7. Obviněný namítl, že nebyl bez důvodných pochybností prokázán ani vznik samotné posttraumatické stresové poruchy, protože spisový materiál obsahuje důkazy odporující znaleckému posudku, který dospěl k závěru, že u poškozené vzniklo PTSP v těžší formě. Poškozená trpěla po delší dobu hraniční poruchou osobnosti, jejíž příznaky se ve velké části překrývají s příznaky PTSP. Rozsudek pak podle obviněného nezohledňuje výpovědi poškozené, jejích přátel, znalecký posudek a lékařské zprávy, které naznačují, že překrývající se symptomy a projevy u poškozené existovaly již v minulosti. Obviněný dále nesouhlasí s tvrzením, že měl a mohl vědět, že svým jednáním může způsobit poškozené závažné psychické následky ve formě těžké posttraumatické stresové poruchy. Nesouhlasí s tím, že by vznik závažné újmy na zdraví v případě znásilnění byl obvyklým dopadem.
8. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak rozhodnutí soudu prvního stupně, tak soudu odvolacího, a aby vrátil věc soudům k novému rozhodnutí.
III. Vyjádření k dovolání
9. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného prostřednictvím státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Ta uvedla, že z konfrontace dovolací argumentace obviněného s jeho argumentací v odvolacím řízení a dosavadní obhajobou je zřejmé, že své námitky opakuje. Podle státní zástupkyně se oba soudy prakticky se všemi námitkami obviněného zabývaly a dostatečně se s nimi vypořádaly. Státní zástupkyně upozorňuje, že z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že v takovém případě jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002).
10. Státní zástupkyně uvedla, že již soud prvního stupně postavil najisto, že PTSP, která byla u poškozené diagnostikována, je těžkou újmou na zdraví podle § 122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku, neboť pouze nepřetrvávala po relativně dlouhou dobu, ale současně představovala velmi citelnou újmu v obvyklém způsobu života poškozené. Zároveň ani nevznikly pochybnosti, že by jednání obviněného nemělo být stěžejní příčinou vzniku následků v podobě těžké posttraumatické stresové poruchy. Soudy přitom přihlédly i k predispozici poškozené k rozvoji PTSP, na kterou upozorňovali také znalci ve svém znaleckém posudku. Tento uvedený faktor tudíž nebyl v dokazování potlačen, jak uvádí obviněný, ale naopak k němu bylo přihlédnuto.
11. Státní zástupkyně také vyvrací tvrzení obviněného o tom, že by jeho jednání nemělo zásadní vliv na zhoršení psychického zdravotního stavu poškozené, neboť závažné zhoršení je v lékařských zprávách její ošetřující lékařky MUDr. Huťanové patrné až v době po činu dne 5. 10. 2023. Z výpovědi poškozené i ze znaleckého zkoumání vyplynulo, že hlavní příčinou jejích psychických obtíží bylo právě předmětné znásilnění. Soudy obou stupňů se řádně vypořádaly i s otázkou výslechu poškozené v přípravném řízení, kdy odvolací soud upozornil i na to, že samotné vyšetřování i následné řízení před soudem znamenalo sekundární viktimizaci pro poškozenou. Určujícím momentem tedy také podle státní zástupkyně bylo brutální znásilnění ze strany obviněného, nikoliv následné úkony orgánů činných v trestním řízení.
12. Co se týče zavinění, poukazuje státní zástupkyně na to, že pokud obviněný poškozenou znásilnil a šlo v zásadě o náhodnou známost z baru, nemohl bez dalšího spoléhat na to, že jde o osobu zcela psychicky zdravou, tedy bez jakýchkoliv zdravotních komplikací, které by mohly mít vliv na následky jeho útoku.
13. Podle státní zástupkyně v posuzované věci není možné zaznamenat ani zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů. Je zřejmé, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů striktně podle § 2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně odůvodnily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami obviněného, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení pravidla in dubio pro reo neopodstatňuje. Vina obviněného byla jednoznačně prokázána i co se týče zaviněného následku na zdraví poškozené.
14. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
15. Nejvyšší soud zjistil, že byly splněny všechny formální podmínky k podání dovolání. Dále se zabýval otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům. Obviněný H. W. S. opřel své dovolání o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
16. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ten spočívá v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
17. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejvyšší soud připomíná, že je dán především tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného
činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
b) K uplatněným námitkám obviněného
18. Po prostudování spisového materiálu v projednávané trestní věci dospěl Nejvyšší soud k závěru, že námitky obviněného obsahově odpovídají uplatněným dovolacím důvodům, nicméně je třeba tyto námitky shledat neopodstatněnými. Obviněný své námitky navíc uplatňoval již v předcházejícím řízení, přičemž soudy obou stupňů se s nimi náležitě vypořádaly.
19. K námitce obviněného, že nebyl prokázán vznik těžké posttraumatické stresové poruchy u poškozené E. z důvodu podobnosti znaků PTSP a dřívějším onemocněním poškozené, je třeba odkázat na výslech znalců MUDr. Dufkové a prof. Weisse v hlavním líčení, kteří uvádí, že ze znaků typických pro PTSP byla před skutkem u poškozené přítomna pouze úzkost a depresivní ladění. Po skutku se u poškozené vyskytly všechny symptomy PTSP, kterými je např. vystavení stresové události, znovuprožívání stresu, flashbacky, prožívání úzkosti nebo přehnané úlekové reakce. Nejvyšší soud má tedy za to, že již soud prvního stupně správně a bez dalších pochybností dospěl k závěru, že u poškozené došlo ke vzniku posttraumatické stresové poruchy. Stejně tak je třeba souhlasit s její těžší formou, kterou nalézací soud dostatečně odůvodnil v bodech 41. a 42. svého rozsudku.
20. Pokud jde o příčinnou souvislost mezi jednáním obviněného a vznikem PTSP u poškozené, je nutné odkázat na body 46.-52. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a dále body 17.-19. odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně, ve kterých se oba tyto soudy zabývaly příčinnou souvislostí. Nejvyšší soud má za to, že již soud nalézací postavil na jisto, že stěžejní příčinou následku v podobě vzniku PTSP bylo jednání obviněného, přičemž tento závěr náležitě odůvodnil. Své závěry opřel o tvrzení samotné poškozené, ale i znalce prof. Weisse, který uvedl, že příčinou posttraumatické stresové poruchy je trauma, zde v podobě znásilnění. Pro doplnění Nejvyšší soud odkazuje také na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2020, sp. zn. 6 Tdo 28/2020, ve kterém soud došel k závěru, že příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a následkem se nepřerušuje, pokud k jednání pachatele přistoupí další skutečnost, která spolupůsobí při vzniku následku, avšak jednání pachatele zůstává takovou skutečností, bez níž by k následku nebylo došlo. Stejně tak není rozhodující, pokud k následku došlo spolupůsobením více okolností, nejenom tedy jednáním pachatele. Při aplikaci těchto východisek na aktuálně projednávaný případ je třeba dojít k závěru, že ačkoliv by při vzniku PTSP hrála určitou roli také predispozice poškozené k rozvoji této poruchy a následný výslech policií v přípravném řízení, nedochází zde k přerušení příčinné souvislosti, ale jedná se pouze o spolupůsobení více okolností na vzniku následku, přičemž bez znásilnění obviněným by ke vzniku PTSP u poškozené nebývalo došlo.
21. Obviněný dále namítl, že soudy nezhodnotily důkazy v jeho prospěch, kterými má být výslech poškozené v přípravném řízení ze dne 16. 10. 2023, a dále psychický stav poškozené před jednáním obviněného. Pokud jde o výslech policie, soud prvního stupně tento zhodnotil v bodě 31. odůvodnění svého rozsudku, ve kterém konstatoval, že z výslechu poškozené a zpráv Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, kde byla poškozená hospitalizována po pokusu o sebevraždu, vyplývá, že psychický stav poškozené se skutečně po výslechu policie zhoršil. Dále upozorňuje na závěry znalců, kteří uvádí, že necitlivě vedený výslech je způsobilým zhoršit symptomy PTSP. Historií duševních onemocnění poškozené, a tedy také její predispozicí k rozvoji PTSP se soud prvního stupně zabýval v bodě 50. odůvodnění svého rozsudku, ve kterém v souladu se závěry znalců uvedl, že citlivá osobnost poškozené není stěžejní příčinou, neboť posttraumatická stresová porucha se může rozvinout také u méně citlivé osoby bez historie duševních onemocnění. Ke stejným závěrům potom dochází také soud odvolací, který se s námitkami obviněného v tomto ohledu náležitě vypořádal v bodech 16. a 17. odůvodnění svého rozsudku. Nejvyšší soud má tedy za to, že oba soudy nižších stupňů postupovaly v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř., kdy pečlivě zhodnotily všechny okolnosti případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
IV. Závěrečné shrnutí
22. Na základě všech shora popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného H. W. S. není opodstatněné. S jeho námitkami obsaženými v dovolání se navíc již náležitě vypořádaly soudy nižších stupňů. Nejvyšší soud proto odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. mohl učinit toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 29. 1. 2025
JUDr. František Púry, Ph.D. předseda senátu