5 Tdo 119/2024

5 Tdo 119/2024-3266

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 4. 2024 o dovolání, které podal obviněný Z. B. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 7. 2023, sp. zn. 4 To 165/2023, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 3 T 110/2017, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. B. odmítá.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 2. 2023, sp. zn. 3 T 110/2017, byl obviněný Z. B. uznán vinným zločinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, 5 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), dílem dokonaným (body 4., 5. a 11. výroku o vině), dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (body 1. – 3. a 6. – 10., 12.), jehož se dopustil zčásti samostatně (body 11. a 12.) a zčásti ve spolupachatelství se spoluobviněným P.

J. (body 1. – 10.), a dále byl citovaným rozsudkem uznán vinným zločinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku (body 2. – 10. a 13.). Okresní soud v Českých Budějovicích podle § 44 tr. zákoníku upustil od uložení souhrnného trestu, a to s ohledem na tresty uložené obviněnému Z. B. rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 29. 9. 2021, č. j. 3 T 56/2021-1107, ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 1. 2022, č. j. 6 To 289/2021-1149, jímž byl obviněnému uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu podnikatelské činnosti na dobu 3 let a současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14.

12. 2015, sp. zn. 31 T 153/2015. Citovaným rozsudkem Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl také o vině a trestu spoluobviněného P. J., který se u hlavního líčení vzdal práva na odvolání.

2. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný Z. B. a v neprospěch obou obviněných také státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích, a to v rozsahu výroku o trestech. Z podnětu odvolání státní zástupkyně rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 25. 7. 2023, sp. zn. 4 To 165/2023, tak, že pod bodem A) napadený rozsudek okresního soudu podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil ve výroku o vině obviněného Z.

B. a ve výroku o trestech ohledně obou obviněných. Následně tento soud nově rozhodl podle § 259 odst. 3 tr. ř. tak, že podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku zrušil trestní příkaz Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 12. 2015, č. j. 31 T 153/2015-228, který nabyl právní moci dne 19. 1. 2016, a spolu s ním i další výroky, které mají ve zrušeném výroku o vině z trestního příkazu svůj podklad /výrok pod bodem B) I./. Pod bodem B) II. výroku pak odvolací soud obviněného Z. B. nově uznal vinným zcela shodně jako soud prvního stupně s tím, že navíc doplnil popis skutku pod bodem 12.

o jednání naplňující (spolu s dalšími dílčími útoky pod body 2. až 10. a 13.) znaky pokračujícího zločinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. Tento doplněný dílčí útok byl předmětem trestního řízení, v němž Okresní soud v Českých Budějovicích trestním příkazem ze dne 14. 12. 2015, č. j. 31 T 153/2015-228, uznal obviněného Z. B. vinným přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku. Z toho důvodu odvolací soud také pod bodem B) I.

výroku o vině zrušil citovaný trestní příkaz, jak bylo uvedeno shora. Za trestnou činnost, za niž byl obviněný odsouzen citovaným rozsudkem odvolacího soudu, a za sbíhající se dva pokračující přečiny padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku a pokračující přečin podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. 3 T 56/2021, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 1.

2022, sp. zn. 6 To 289/2021, odvolací soud obviněného Z. B. odsoudil podle § 212 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 45 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let a 6 měsíců, pro jehož výkon jej zařadil podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Dále odvolací soud uložil obviněnému podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikatelské činnosti na dobu 5 let. Současně odvolací soud podle § 43 odst. 2 tr.

zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. 3 T 56/2021, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 1. 2022, sp. zn. 6 To 289/2021, jako i další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. O trestu ukládaném obviněnému P. J. odvolací soud nově rozhodl ve výroku označeném jako bod B) III.

3. Protože jsou skutkové závěry, na nichž soudy založily odsouzení obviněného, všem procesním stranám dobře známy, Nejvyšší soud pouze stručně připomene podstatu trestné činnosti dovolatele. Pod body 1. až 10. výroku o vině obviněný Z. B. spolu se spoluobviněným P. J. a pod body 11. a 12. obviněný Z. B. sám s cílem vylákat neoprávněný majetkový prospěch ve formě dotace od Státního fondu životního prostředí vyřizoval za jednotlivé klienty (příjemce dotací) žádosti o dotace z programů „Nová zelená úsporám“ nebo „Nová zelená úsporám 2013“ a dotačnímu orgánu předkládal fiktivní listiny a dokumenty, z nichž některé sám vyhotovil, a to mj. závěrečné zprávy odborného technického dozoru, kterými dokládal, že stavební práce spočívající ve snížení energetické náročnosti příslušných staveb byly provedeny podle zpracovaných projektových dokumentací, ačkoli ve skutečnosti stavební práce nebyly vůbec realizovány, nebo nebyly provedeny v deklarovaném rozsahu. Tím obviněný naplnil skutkovou podstatu zločinu dotačního podvodu, resp. jeho pokusu. Obviněnému Z. B. je současně pod body 2. až 10., 12., resp. pod bodem 13. samostatně, kladeno za vinu také spáchání zločinu padělání a pozměnění veřejné listiny, který spočíval ve stručnosti v tom, že obviněný v uvedených případech vyhotovil závěrečné zprávy odborného technického dozoru, které opatřil skenem otisku kulatého razítka se státním znakem osoby Z. K., ČKAIT XY, autorizovaný inženýr pro pozemní stavby, a falešným podpisem Z. K., přičemž tyto padělané veřejné listiny následně předkládal dotačnímu orgánu, aby doložil provedení stavebních prací v souladu s projektovou dokumentací.

II. Dovolání obviněného

4. Obviněný Z. B. podal proti výše označenému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích jako soudu druhého stupně prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. První z citovaných dovolacích důvodů uplatnil v těch alternativách, že rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, a že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a ve vztahu k dovolacímu důvodu uvedenému v písm. m) citovaného ustanovení uplatnil obě jeho alternativy, tj., že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l), resp. konkrétně obviněný citoval důvody a) až k).

5. V odůvodnění svého dovolání obviněný nejprve navrhl Nejvyššímu soudu odložit, resp. přerušit výkon napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, a to ve vztahu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody i k trestu zákazu činnosti. Zdůraznil, že od roku 2015 se již žádné další trestné činnosti nedopustil, předchozí tříletý trest zákazu činnosti již vykonal stejně jako část nepodmíněného trestu odnětí svobody, pokud jde o přeměněný původně peněžitý trest z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 5.

10. 2016, sp. zn. 2 T 79/2016, a o trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců uložený trestním příkazem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 12. 2015, sp. zn. 31 T 153/2015 (resp. usnesením téhož soudu ze dne 23. 5. 2018 pod totožnou spisovou značkou, jímž bylo rozhodnuto, že obviněný se neosvědčil a uložený trest odnětí svobody vykoná). K tomuto návrhu na přerušení výkonu rozhodnutí obviněný rovněž dodal, že se podílí na výchově a zajištění finančních potřeb svého čtrnáctiletého syna, jak dokládají přílohy dovolání: čestné prohlášení K.

K. ze dne 2. 11. 2023 a rodný list nezletilého syna obviněného.

6. Poté obviněný předložil své konkrétní námitky. Ohledně skutků pod body 1. až 10. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu zpochybnil závěry soudu o naplnění subjektivní stránky u obou zločinů, za něž byl odsouzen. Nevěděl o falšování jakýchkoli dokumentů, což podle jeho názoru potvrzují i výpovědi spoluobviněného P. J. a svědka Z. K., který pouze označil své podpisy a otisky razítka na závěrečných zprávách odborného technického dozoru za padělky. Skutkové závěry, podle nichž vědomě předkládal dotačnímu orgánu nepravdivé podklady a falšoval otisky razítka spolu s podpisy Z.

K. anebo o jejich falšování věděl, jsou tedy ve zjevném rozporu s provedeným dokazováním, zejména s výpovědí spoluobviněného P. J. Ten u hlavního líčení předložil soudu e-mailovou komunikaci se spoluobviněným Z. B. a se svědkem Z. K., z níž je patrno, jak bylo se závěrečnou zprávou odborného technického dozoru nakládáno minimálně u skutků pod body 2., 6., 7. a 9. výroku o vině. V těchto případech dovolatel prokazatelně zasílal závěrečné zprávy odborného technického dozoru spoluobviněnému, který je přeposílal Z.

K. Z pohledu obviněného uvedené e-maily představují stěžejní důkazy, které však soud prvního stupně neprovedl, vůbec se jimi nezabýval a jeho pochybení nenapravil ani odvolací soud. Obviněný tedy trval na té skutkové verzi, podle níž závěrečné zprávy odborného technického dozoru zasílal dotačnímu orgánu poté, co jejich orazítkování a podpis autorizovanou osobu zajistil spoluobviněný P. J. Dále se obviněný ohradil proti tomu, že soud prvního stupně nevyhověl důkazním návrhům na provedení výslechu svědka M.

K., doplňujícího výslechu Z. K. a na vyhotovení znaleckého posudku k vyhodnocení (ne)pravosti otisků razítka a podpisů na závěrečných zprávách odborného technického dozoru. Pro srovnání obviněný poukázal na falešný otisk razítka Z. K. u skutku pod bodem 12., k jehož padělání se doznal a který je znatelně menší než otisk pravého razítka a současně všechny otisky razítek u skutků pod body 1. až 10. Žadatel o dotaci pod bodem 12., svědek J. Š., přitom označil svůj podpis na závěrečné zprávě odborného technického dozoru jako pravý.

Modus operandi u tohoto skutku je tedy výrazně odlišný od způsobu provedení skutků pod body 1. až 10. a nikoli stejný, jak shledal odvolací soud. Podobně jako skutek pod bodem 12. i skutky pod body 11. a 13. vykazují jiný způsob provedení činu (v porovnání se skutky pod body 1. až 10.). Jsou spáchány samostatně a ve všech uvedených třech případech se obviněný k padělání podpisu a otisku razítka Z. K. v dovolání doznal. Ohledně bodů 11. a 13. se přiznal i k jednání naplňujícímu znaky skutkové podstaty přečinu dotačního podvodu.

Naopak důrazně brojil proti tomu, že by se jednáním pod body 1. až 10. dopustil jakéhokoli trestného činu. Zdůraznil, že naplnění znaků skutkových podstat zločinu dotačního podvodu a zločinu padělání a pozměnění veřejné listiny mu nebylo prokázáno, a to včetně úmyslného zavinění.

7. Jestliže obviněný tedy páchal trestnou činnost výhradně pod body 11. až 13., hrozící ani způsobená škoda nedosáhla hranice škody značné a je třeba adekvátně k tomu upravit právní kvalifikaci skutků. Obviněný dovodil, že se mohl dopustit nanejvýše přečinu dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, 4 tr. zákoníku v bodech 11. a 12. výroku o vině a přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny v bodech 12. a 13. výroku o vině. V návaznosti na tuto navrženou novou právní kvalifikaci skutků obviněný požaduje, aby soud znovu posoudil jemu uložené tresty.

8. Vadu nesprávného hmotněprávního posouzení obviněný spatřoval ve výroku o trestu i tehdy, pokud by dovolací soud neshledal vady ve výroku o vině napadeného rozsudku krajského soudu. Odvolací soud se domníval, že nebyly dány důvody pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody ve smyslu § 58 tr. zákoníku s odůvodněním, že obviněný se k trestné činnosti nedoznal. Obviněný však vyzdvihl jiné zásadnější důvody pro užití § 58 odst. 1 tr. zákoníku, a to osobní poměry pachatele a okolnosti případu. Tyto důvody pak obviněný považoval za splněné, neboť pečuje o nezletilého syna, kterého i finančně podporuje, od roku 2016 vede řádný způsob života, částečně již vykonal uložený nepodmíněný trest odnětí svobody, v době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody se osvědčil, vykonal trest zákazu činnosti a sám má určitá psychická omezení, jak vyplývá ze znaleckého posudku. Z hlediska okolností případu je také důvodné mimořádně snížit trest odnětí svobody, protože nikomu nevznikla škoda, resp. případné škodlivé následky byly odstraněny, od trestného jednání uplynula již delší doba („8 až 10 let“). Tyto okolnosti případu ani osobní poměry pachatele odvolací soud fakticky nezohlednil ve svém rozhodnutí, byť obecně tvrdil, že k nim přihlédl.

9. Závěrem svého dovolání obviněný Z. B. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 7. 2023, sp. zn. 4 To 165/2023, a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

III. Vyjádření k dovolání

10. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného Z. B. prostřednictvím státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která nejprve zrekapitulovala dosavadní průběh řízení a dovolací argumentaci obviněného. Poté předeslala, že ze tří uplatněných dovolacích důvodů obviněný svými námitkami naplnil pouze dva z nich, a to dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a m) tr. ř. Právní výhrady schopné naplnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný nevznesl, protože jiné právní kvalifikace se dovolával na podkladě odlišných skutkových zjištění, než k jakým dospěly soudy.

11. Státní zástupkyně nesouhlasila s obviněným, že by skutková zjištění soudů z provedeného dokazování nevyplývala. Důkazní řízení podle ní proběhlo řádně, soudy provedené důkazy hodnotily ve shodě s jejich obsahem, aniž by je jakkoli deformovaly, a respektovaly též zásadu volného hodnocení důkazů. Důkazy provedené v posuzované trestní věci tvoří ucelený řetězec, který nenabízí jiné logické vysvětlení než to, že obviněný ve výroku o vině popsaným způsobem aktivně vystupoval v dotačním řízení jednotlivých žadatelů.

12. Námitce opomenutých důkazů státní zástupkyně také nepřisvědčila. Okresní soud e-mailovou komunikaci mezi obviněným, spoluobviněným P. J. a svědkem Z. K. skutečně neprovedl jako důkaz. Provedení tohoto důkazu však u hlavního líčení nenavrhoval dovolatel, ale spoluobviněný P. J., který na tomto důkazním návrhu posléze netrval a na konci hlavního líčení ani ve veřejném zasedání žádný z obviněných tento důkazní návrh nezopakoval. Přitom jiné ve věci provedené důkazy dostatečně potvrzovaly falšování otisku razítka a podpisu Z. K., což mělo být e-mailovou komunikací vyvráceno. Ostatně podle státní zástupkyně i svědecká výpověď Z. K. zpochybňovala autenticitu této e-mailové dokumentace. Proto nešlo o důkaz, který by nebyl nedůvodně proveden, a současně mohl mít povahu tzv. opomenutého důkazu. Zejména listiny, které byly ve věci stěžejní, společně s výpovědí spoluobviněného P. J. dávají dostatečný podklad pro vinu dovolatele. Ani navrhovaný výslech svědka M. K. nebo znalecký posudek na vyhodnocení (ne)pravosti otisků razítka a podpisů Z. K. nebylo možné považovat za opomenuté důkazy, a to v podstatě z obdobných důvodů jako u e-mailové komunikace, a u posledního hlavního líčení ani ve veřejném zasedání obvinění rovněž neučinili tento důkazní návrh.

13. Pokud se obviněný v dovolání ohrazoval proti výroku o trestu, jeho argumenty nenaplnily žádný z uplatněných dovolacích důvodů. Podstatou výhrad obviněného byl požadavek na zmírnění jemu uloženého trestu, avšak námitka (ne)přiměřenosti trestu nespadá pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ani pod žádný jiný. To stejné platí i o požadavku obviněného na aplikaci mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle § 58 tr. zákoníku. Pokud nejsou splněny podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby, která je pro trestný čin stanovena ve zvláštní části trestního zákona, potom nelze v dovolacím řízení úspěšně namítat ani existenci dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. h), i) tr. ř., neboť tato otázka souvisí s přiměřeností trestu, kterou zásadně nelze v dovolání zpochybňovat, k čemuž poukázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2017, sp. zn. 8 Tdo 672/2017. Státní zástupkyně zdůraznila, že v posuzované věci nepřipadalo použití mimořádného snížení trestu odnětí svobody vůbec v úvahu a odvolací soud se tímto institutem zabýval výhradně v reakci na pochybení soudu prvního stupně, který u dovolatele nesprávně upustil od uložení souhrnného trestu podle § 44 tr. zákoníku.

14. Z uvedených důvodů státní zástupkyně závěrem svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného v neveřejném zasedání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Zároveň vyslovila podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas i s jiným než navrhovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu v neveřejném zasedání.

IV. Posouzení důvodnosti dovolání

a) Obecná východiska

15. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, poté se zabýval otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům.

16. Obecně lze konstatovat, že dovolání z důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento dovolací důvod byl včleněn do taxativního výčtu dovolacích důvodů s účinností od 1. 1. 2022 zákonem č. 220/2021 Sb. Při posuzování důvodnosti uplatněných námitek ve vztahu k uvedenému dovolacímu důvodu je důležité skutečně pečlivě hodnotit, jaký význam mohly mít případné vady dokazování na výsledek trestního řízení, eventuálně na zachování práva obviněného na spravedlivý proces. Tento dovolací důvod tak nemohou naplnit jen obecně formulované výhrady proti způsobu hodnocení důkazů soudy prvního či druhého stupně, nebo na nedostatečný rozsah dokazování a již vůbec nelze akceptovat námitky, které jsou primárně založeny na jiné verzi skutkového stavu, než kterou dovodily soudy, pokud z nich není zřejmý evidentní rozpor mezi obsahem důkazů a jejich hodnocením soudy. S odkazem na tento dovolací důvod lze tedy akceptovat tvrzení pouze takových vad ve skutkových zjištěních, které se týkají pro rozhodnutí významných skutkových okolností a které jsou určující pro naplnění znaků trestného činu. Konkrétně musí dovolatel zdůvodnit existenci takové vady tím, že napadaná skutková zjištění nevyplývají z žádného provedeného důkazu (jsou ve zjevném nesouladu s obsahem provedených důkazů), nebo že jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech anebo že ve vztahu k nim nebyly provedeny navrhované podstatné důkazy (případ opomenutých důkazů), což lze hodnotit jako porušení základních zásad ovládajících trestní řízení. Tyto vady, pokud by se v trestní věci vyskytly, by odůvodňovaly mimořádný zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění, která ale jinak (obecně) v řízení o dovolání nejsou předmětem jeho přezkumné činnosti (srov. rozhodnutí č. 19/2023 Sb. rozh. tr.).

17. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je určen k nápravě vad zákonem vyjmenovaných rozhodnutí, která spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Vadou, která je prostřednictvím tohoto důvodu dovolání vytýkána, je proto jen nesprávné použití ustanovení hmotného práva, typicky trestního zákoníku, případně na něj navazujících hmotněprávních norem mimo oblast trestního práva. K výkladu tohoto dovolacího důvodu Nejvyšší soud připomíná, že je dán tehdy, jestliže soudy zjištěný skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy prvního či druhého stupně, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné

právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.

18. Podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Obviněný vznesl v dovolání obě uvedené alternativy, přičemž předpokladem pro řádné uplatnění první z nich je, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Zásadní význam zde má okolnost, zda odvolací soud přistoupil k přezkumu napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně po věcné stránce. Tato první alternativa dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. totiž cílí na situace, kdy soud druhého stupně odvolání odmítl nebo zamítl (podle § 253 tr. ř.), aniž se jím meritorně zabýval, přičemž procesní podmínky pro takový postup nebyly dány. V posuzované věci však odvolací soud projednal ve veřejném zasedání mj. též řádný opravný prostředek obviněného Z. B., teprve poté jej zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodný. Za této situace mohl dovolatel relevantně uplatnit deklarovaný důvod výhradně v jeho druhé alternativě, tj. že v řízení předcházejícím uvedenému zamítavému rozhodnutí odvolacího soudu byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., což obviněný také učinil, avšak neúspěšně. Podstatou této druhé alternativy je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale že tento soud, ačkoli v řádném opravném řízení přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející, neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů v písmenech a) až l) odst. 1 § 265b tr. ř. (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 3174 až 3176). Formálně obviněný sice označil za dovolací důvody naplněné v řízení před soudem prvního stupně ty, které jsou uvedeny v písmenech „a) – k)“, ačkoli současně uplatnil jen důvody uvedené pod g) a h), nicméně je možné předeslat, že jeho dovolací argumenty neodpovídají žádnému z těchto ani jiných dovolacích důvodů.

b) K dovolacím námitkám obviněného

19. Již úvodem lze stručně shrnout, že obviněný Z. B. z velké části svého dovolání vytýkal rozhodnutím soudů prvního i druhého stupně nesprávné zjištění skutkového stavu, vady důkazního řízení a nesprávný způsob hodnocení provedených důkazů. Svou povahou však konkrétní výhrady obviněného neodpovídaly vadě zjevně rozporného vyhodnocení obsahu soudy provedených důkazů se skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků skutkových podstat obou zločinů, jimiž byl shledán vinným. Nejvyšší soud neshledal ve věci ani tzv. opomenuté důkazy, tedy žádnou z alternativních pochybení, které předpokládá dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.

ř. Případné dovolací výtky proti právnímu posouzení skutku, konkrétně proti chybějícímu úmyslnému zavinění a naplnění znaku značné škody, jsou primárně založeny na jiných skutkových zjištěních, než k jakým dospěly soudy, proto postrádaly právní relevanci z hlediska naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Rovněž výhrady proti výroku o trestu nespadaly pod některý z uplatněných dovolacích důvodů, ani pod žádný jiný důvod vyjmenovaný v § 265b tr. ř. včetně důvodu pod písm. i).

Přestože tedy ani jedna z dovolacích námitek obviněného obsahově nenaplňuje uplatněné dovolací důvody, z jejich podnětu tedy nemohlo dojít k přezkoumání napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení podle § 265i odst. 3 tr. ř., Nejvyšší soud se k nim stručně vyjádří.

20. Obviněný nesouhlasil se skutkovými závěry odvolacího soudu, který podle něj vycházel z nesprávné interpretace provedených důkazů. Konkrétně se obviněný ohradil proti způsobu vyhodnocení výpovědi spoluobviněného P. J. Kategoricky popřel, že by ho jakkoli usvědčovala z trestné činnosti. Nejvyšší soud nad rámec dovolacího přezkumu však může na podkladě trestního spisu konstatovat, že výsledky důkazního řízení spolu s obsahem trestního spisu tyto skutkové námitky obviněného vyvrací. Spoluobviněný P.

J. vypovídal o spolupráci s dovolatelem u hlavního líčení dne 1. 4. 2019 zcela v souladu s tím, jak o ní vypovídá tzv. skutková věta (srov. č. l. 2668 a násl. tr. spisu). Obviněný Z. B. měl na starosti vyřizování žádostí o dotace včetně obstarání projektové dokumentace k zamýšleným stavebním úpravám, na jejichž realizaci stavebníci žádali o poskytnutí finanční podpory. Vedle toho měl za úkol v jednotlivých případech vypracovat také závěrečnou zprávu odborného technického dozoru, jak obviněný potvrdil např. u hlavního líčení (srov. č. l.

3085 tr. spisu) nebo i v dovolání. Provedené dokazování tedy dává podklad pro vyvození jeho trestní odpovědnosti za úmyslný zločin dotačního podvodu, neboť obviněný od počátku musel počítat s tím, že závěrečnou zprávu odborného technického dozoru vypracuje nikoli podle skutečného stavu, ale podle projektové dokumentace, což sám přímo potvrdil slovy: „Z mé strany nebyl důvod, abych se já přesvědčoval, zda tyto práce byly nebo nebyly zrealizovány, pro mě bylo důležité, že jsem dostal podklady, které byly potřeba k doložení realizace.“ (srov. č. l.

3085 tr. spisu). Pokud by obsah závěrečných zpráv odborného technického dozoru odpovídal realitě, nesplňoval by dotační podmínky a žadatel by na dotaci nedosáhl. Obviněný tedy bez ohledu na skutečný stav vykonaných stavebních úprav předkládal dotačnímu orgánu nepravdivé údaje, jejichž autenticitu nijak neověřoval, protože předem pojal úmysl formálně potvrdit avizované stavební úpravy z projektové dokumentace s cílem dosáhnout neoprávněného uvolnění dotačních prostředků. Co se týká zločinu dotačního podvodu, soudy přesvědčivě vyložily, na podkladě jakých důkazů dospěly k závěru o naplnění znaků skutkové podstaty zločinu podle § 212 odst. 1, 5 písm. c) tr.

zákoníku, resp. jeho pokusu, a to včetně subjektivní stránky (srov. zejména str. 26 a 27 rozsudku okresního soudu). Nejvyšší soud neshledal v jejich postupu logické nedostatky, předestřené úvahy jsou přesvědčivé a dostatečně srozumitelné. Stejně tak nemohlo dojít k vadě při určení celkové výše škody, ať již způsobené, případně hrozící u útoků posouzených jako pokus dotačního podvodu, u nichž nebyla dotační podpora vyplacena. Navíc rovněž tvrzení obviněného o nižší škodě nemohlo být akceptováno právě proto, že je založeno výlučně na popření části protiprávního jednání, tudíž se obviněný fakticky domáhá menšího rozsahu spáchaných útoků pokračujícího zločinu dotačního podvodu.

Tvrzení obviněného jsou v rozporu se soudy učiněným skutkovým zjištěním, neboť jeho výhrady vycházely z vlastní představy a jeho dosavadní obhajoby, jež byla v trestním řízení vyvrácena, nemohla tudíž obstát ani v dovolacím řízení.

21. Část protiprávního jednání obviněného Z. B. popsaného v odsuzujícím výroku o vině odvolacího soudu byla právně posouzena rovněž jako pokračující zločin padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, jehož se podle tzv. právní věty výroku o vině dopustil v té variantě, že padělal veřejnou listinu v úmyslu, aby jí bylo užito jako pravé. Paděláním se rozumí úplné vyhotovení nepravé veřejné listiny, která má vyvolávat dojem, že je pravá a zejména, že byla vydána oprávněným subjektem.

Není rozhodující, zda eventuálně obsah padělané listiny odpovídá skutečnosti. Padělaná listina by měla být způsobilá k oklamání, ale na úrovni dokonalosti padělku nezáleží (srov. rozhodnutí č. 7/1999-II. Sb. rozh. tr.; Šámal, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, str. 4394; Draštík, A.; Fremr, R.; Durdík, T.; Růžička, M.; Sotolář, A. a kol.Trestní zákoník. Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015, str. 2729). Jako trestný čin podle § 348 tr. zákoníku se tedy postihuje padělání veřejné listiny, podstatné pozměnění jejího obsahu, její opatření nebo přechovávání, jestliže je takové jednání uskutečňováno s cílem užít veřejnou listinu jako pravou, jakož i užití takové listiny.

K užití padělané nebo pozměněné listiny nemusí vůbec dojít, trestný čin je dokonán již vyhotovením padělané či pozměněné listiny, pokud přitom pachatel měl v úmyslu nakládat s ní jako s pravou. Výkladové ustanovení § 113 odst. 1 tr. zákoníku definuje veřejnou listinu jako listinu vydanou soudem České republiky, jiným orgánem veřejné moci nebo jiným subjektem k tomu pověřeným či zmocněným jiným právním předpisem v mezích jeho pravomocí, potvrzující, že jde o nařízení nebo prohlášení orgánu nebo jiného subjektu, který listinu vydal, anebo osvědčující některou právně významnou skutečnost, přičemž veřejnou listinou je i listina, kterou prohlašuje za veřejnou jiný právní předpis.

To je právě tento případ, neboť § 13 odst. 5 zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (autorizační zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „autorizační zákon“), stanoví, že dokumenty označené autorizovanou osobou podle odstavce 3 (tj. připojení vlastnoručního podpisu a otisku autorizačního razítka se státním znakem České republiky, jménem autorizované osoby, číslem, pod nímž je zapsána v seznamu autorizovaných osob vedeném Komorou a vyznačeným oborem, popřípadě specializací) jsou pro úřední účely veřejnými listinami.

22. Jak bylo připomenuto shora, v posuzovaném případě není sporu o tom, že obviněný Z. B. vyhotovil obsah jednotlivých závěrečných zpráv odborného technického dozoru. Tuto skutečnost obviněný v dovolacím řízení ani předtím v trestním řízení nerozporoval, brojil však proti tomu, že by mu bylo prokázáno padělání otisku razítka a podpisu Z. K. pod body 2. až 10. výroku o vině. Naproti tomu se obviněný v průběhu trestního řízení a také na str. 7 svého dovolání doznal ke třem případům falešného otisku razítka a falešného podpisu Z.

K., a to v bodech 11. až 13. výroku o vině (ačkoli soudy v bodě 11. právně posoudily jeho jednání pouze jako zločin dotačního podvodu a otisk razítka na Potvrzení pochází od J. H.). Zásadním argumentem obviněného byl poukaz na komunikaci uskutečněnou prostřednictvím e-mailu mezi spoluobviněným P. J. a Z. K., kterou spoluobviněný předložil u hlavního líčení dne 10. 1. 2023 a jež je založena na č. l. 3035a tr. spisu. Dovolatel soudům vytýkal, že se v odůvodnění svých rozhodnutí s tímto důkazem nevypořádaly.

K otázce prokázání padělání veřejné listiny obviněný dále označil za opomenuté důkazy doplňující výslech svědka Z. K. a nevyhovění jeho návrhu na opatření znaleckého posudku k vyhodnocení (ne)pravosti otisků razítka a podpisů Z. K. Jak Nejvyšší soud zjistil z obsahu trestního spisu, písemný záznam zmíněné komunikace byl předložen stranám k nahlédnutí u hlavního líčení dne 10. 1. 2023 a následně se s nimi seznámil i senát soudu prvního stupně (srov. č. l. 3028 tr. spisu). V odůvodnění svých rozhodnutí se k tomuto důkazu skutečně nevyjádřil ani jeden ze soudů, v tomto ohledu má dovolatel pravdu.

Nelze s ním však již souhlasit v názoru, že tyto listiny by mohly zvrátit závěr soudů o spáchání zločinu padělání a pozměnění veřejné listiny obviněným. Obsah této korespondence nijak nevyčnívá z komplexu důkazů usvědčujících dovolatele. Soudy totiž při vytváření skutkových zjištění o způsobu páchání protiprávního jednání, vzájemné kooperace se spoluobviněným a rozdělení úloh mezi nimi vycházely z celé řady přesvědčivých důkazních prostředků, jež poukazují na vinu obviněného. Mimo jiné se jejich závěry opírají o svědeckou výpověď Z.

K. (srov. str. 26 rozsudku soudu prvního stupně a bod 15. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu), který u hlavního líčení předložil rovněž svůj autorizační deník, v němž se nenachází zápisy k jednotlivým případům, jež jsou předmětem tohoto trestního řízení. Soudy považovaly výpověď svědka Z. K. za věrohodnou, přičemž on sám vyvrátil, že by dotčené závěrečné zprávy odborného technického dozoru razítkoval a podepisoval či vyhotovoval. Za opakovanou výhradu, s níž se již odvolací soud řádně vypořádal, má Nejvyšší soud námitku proti různé velikosti otisků razítek.

Jak přiléhavě vysvětlil již odvolací soud, jednotlivé otisky razítek i podpisy Z. K. byly oskenované, a proto s jejich velikostí mohlo být různě manipulováno (srov. bod 15. rozsudku soudu druhého stupně). Nelze ani souhlasit s tvrzením obviněného, podle něhož e-maily potvrzují, že Z. K.

od spoluobviněného požadoval finanční odměnu za činnost spočívající v ověřování závěrečných zpráv odborného technického dozoru. Jde o účelovou obhajobu, neboť z této komunikace je patrné výlučně to, že svědek Z. K. zaslal P. J. po roce (resp. 11 měsících) vyúčtování za činnost odpovědného zástupce a odbornou způsobilost k veřejným zakázkám, které vykonával pro obchodní společnosti POWERGEN GROUP, s. r. o., a JPT stavby, s. r. o., jež spoluobviněný P. J. ovládal (srov. výpověď svědka Z. K. na č. l.

247 verte tr. spisu). Vyhotovení znaleckého posudku k posouzení pravosti skenů podpisu Z. K. a otisků razítka, jak navrhoval obviněný, se jeví za dané důkazní situace jako zbytečné a neekonomické. Ani od doplňujícího výslechu Z. K., který v průběhu trestního řízení vypovídal konstantně a jehož výpovědi odpovídal i stav zápisů v jeho autorizačním deníku, si nebylo možné opodstatněně slibovat získání nových zásadních informací ve vztahu k předmětu trestního řízení. Skutkové závěry soudů ohledně zločinu padělání a pozměnění veřejné listiny tedy obsahu provedených důkazů odpovídají a obviněným zmíněný obsah zaznamenané komunikace nemohl tento výsledek důkazního řízení zpochybnit.

Stejný závěr je nutné učinit i ve vztahu k dalším důkazním návrhům (znalecký posudek a doplňující výslech Z. K.), jejichž provedení soud prvního stupně v hlavním líčení zamítl a své rozhodnutí ústně zdůvodnil (srov. č. l. 3029 a 3089 tr. spisu).

23. Pokud jde o svědeckou výpověď M. K., již obviněný považoval také za opomenutý důkaz, soudy ji rovněž důvodně vyhodnotily jako nadbytečnou. Zvláště poté, co se svědek M. K. opakovaně omlouval z účasti na hlavním líčení, a se zřetelem k mnoha listinným důkazům týkajícím se skutku pod bodem 9., jenž se týkal žadatele o dotaci M. K., lze usuzovat, že výpověď tohoto svědka by nepřinesla žádné, natož zásadní a nové poznatky, jež by ovlivnily výsledek trestního řízení pro obviněného. Dokazování provedené k tomuto dílčímu skutku lze považovat za dostatečné pro meritorní rozhodnutí.

24. Nejvyšší soud tak může shrnout, že zejména soud prvního stupně provedl v posuzované věci poměrně obsáhlé dokazování, aby si učinil plastický obraz o jednání dovolatele (a také spoluobviněného), který v rámci podvodného jednání v dotačních řízeních předkládal dotačnímu orgánu kromě dalších i padělané veřejné listiny – závěrečné zprávy odborného technického dozoru, které vyhotovil zcela účelově bez ohledu na skutečný stav provedených stavebních úprav na nemovitostech žadatelů o dotace a k nimž připojil skeny podpisu a otisku razítka Z. K. (u skutků pod body 2. – 10., 12. a 13.). Takto stručně shrnutá skutková zjištění soudů navazují na obsah jednotlivých důkazů, soudy se nedopustily při jejich hodnocení žádné deformace, do svých hodnotících úvah zahrnuly všechny nezbytné skutečnosti významné pro konečné rozhodnutí o podané obžalobě. Jejich hodnotící úvahy jsou vedeny zásadou logického uvažování a postrádají případy vyjmenované v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z těchto důvodů nebylo možné přisvědčit této části dovolání obviněného, v níž tvrdil naplnění zmíněného dovolacího důvodu. Stejný závěr se týká hmotněprávního posouzení skutkových zjištění, jak již bylo vyloženo shora, obviněný se domáhá změny právní kvalifikace obou zločinů pouze na podkladě odlišného vyhodnocení dokazování, než k jakému dospěly soudy obou stupňů. Taková forma dovolacích námitek ale rovněž není podřaditelná uplatněnému důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ani jinému z taxativně vyjmenovaných dovolacích důvodů.

25. Vadu nesprávného hmotněprávního posouzení obviněný spatřoval také ve výroku o trestu napadeného rozsudku. Vytkl odvolacímu soudu, že nepostupoval podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku, jak fakticky učinil soud prvního stupně, a v této části výroku a jeho odůvodnění označil rozsudek za nepřezkoumatelný. Nejvyšší soud však tyto námitky shledal neopodstatněnými.

26. Obviněný sice zpochybňoval správnost výroku o trestu odvolacího soudu, poukazoval však na nepřiměřenou přísnost trestu a nezpochybňoval jeho věcnou správnost, ohledně níž neuvedl žádnou konkrétní výhradu, kterou by se měl dovolací soud zabývat a která jediná by mohla naplnit uplatněný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Takovou přezkumnou povinnost by Nejvyššímu soudu založila jen vada spočívající v tom, že byl chybně v rozporu s hmotněprávní úpravou obsaženou v trestním zákoníku ukládán společný a souhrnný trest. Jakákoliv jiná výhrada proti výroku o trestu nemůže naplnit tento ani jiný dovolací důvod, nejde-li o úzce vymezená pochybení, která odpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr.

ř. (viz k tomu rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). V tomto ustanovení zákon předpokládá dva druhy vad, a to jednak uložení nepřípustného druhu trestu, jednak uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Nejvyššímu soudu tedy ani s odkazem na § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. zásadně nepřísluší posuzovat, zda byl uložen trest mírný nebo naopak příliš přísný. Opačný názor by byl v rozporu s povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku a činil by z dovolání v podstatě jen další odvolání.

Nutno navíc podotknout, že trest uložený obviněnému při dolní hranici trestní sazby za trestnou činnost, za niž byl odsouzen, se nejeví být zjevně excesivním, nepřiměřeným jeho osobě a povaze a závažnosti, jakož i možnostem jeho nápravy, jak stanovují základní pravidla obsažená v § 39, § 41 a § 42 tr. zákoníku. U obviněného byla rovněž respektována ustanovení při ukládání společného a souhrnného trestu ve smyslu § 43 a § 45 tr. zákoníku. Nutno podotknout, že právě ve prospěch obviněného bylo přihlédnuto k jeho osobním poměrům, k délce trestního řízení i ke skutečnostem, že reálně způsobená škoda byla nahrazena, a významně bylo též přihlédnuto k tomu, že od spáchání posuzovaných skutků uběhla již delší doba, po kterou nebyl obviněný stíhán ani odsouzen pro jinou trestnou činnost (srov. bod 22.

rozsudku krajského soudu).

27. Nejvyšší soud nepovažuje rozsudek odvolacího soudu ani za nepřezkoumatelný z důvodu nedostatečného odůvodnění uložení společného souhrnného trestu odnětí svobody, jak namítal obviněný. Naopak odvolací soud se věcí dostatečně zabýval, srozumitelně vysvětlil, proč u obviněného nebylo možné upustit od uložení společného ani souhrnného trestu (srov. bod 19. odůvodnění rozsudku), a vyložil úvahy, které ho vedly při ukládání trestu za trestnou činnost, pro kterou byl v této věci obviněný odsouzen (srov. bod 22.). Odvolací soud přitom náležitě vysvětlil i důvody, které jej vedly k tomu, aby se zabýval i výrokem o vině ve smyslu § 254 odst. 2 tr. ř. za účelem naplnění podmínek pro uložení společného trestu za pokračující trestnou činnost (srov. body 10. a 21. rozsudku soudu druhého stupně). V tomto ohledu došlo k nápravě pochybení soudu prvního stupně, který nezohlednil dřívější odsouzení pro dílčí útok téhož pokračujícího trestného činu podle § 348 tr. zákoníku. Takové rozhodnutí je jednoznačně ve prospěch obviněného, neboť namísto dvou samostatných trestů je celkově obviněnému uložen trest jediný, a to společný trest ve smyslu § 45 odst. 1 tr. zákoníku. V daném případě odvolací soud rozhodoval z podnětu odvolání státní zástupkyně podaného v neprospěch obviněného, byl tak oprávněn za tuto trestnou činnost zpřísnit trestní sankci, k porušení zákazu reformationis in peius proto nemohlo dojít. Odvolací soud se rovněž podrobně vypořádal s již uplatněným požadavkem obviněného na mimořádné snížení trestu odnětí svobody ve smyslu § 58 odst. 1 tr. zákoníku (srov. bod 20. odůvodnění rozsudku). S úvahami odvolacího soudu při ukládání trestu obviněnému Z. B., které tento soud tedy v odůvodnění rozsudku dostatečně podrobně vyložil, se Nejvyšší soud plně ztotožnil, jak již bylo uvedeno shora.

V. Závěrečné shrnutí

28. Nejvyšší soud na podkladě všech popsaných skutečností dospěl k závěru, že obviněný Z. B. i přes formální poukaz na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř., podal dovolání z jiných než zákonem stanovených důvodů. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo řízení mu předcházejícího. S ohledem na uvedený způsob rozhodnutí o dovolání Nejvyšší soud nemohl považovat za relevantní návrh obviněného na odklad či přerušení výkonu rozhodnutí, proti němuž směřovalo jeho dovolání.

29. Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání podle § 265i tr. ř., mohl tak učinit v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 10. 4. 2024

JUDr. Blanka Roušalová předsedkyně senátu