5 Tdo 1196/2011

5 Tdo 1196/2011-55

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 10. 2011 o dovolání obviněného R. H., a o dovolání obviněného M. B., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 7 To 668/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 93/2010, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných R. H. a M. B. o d m í t a j í .

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 1. 10. 2010, sp. zn. 2 T 93/2010, byl obviněný R. H. uznán vinným trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1, 3 trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů – dále jen „tr. zák.“), který spáchal tím, že jako jediný jednatel společnosti R+R sport, spol. s r. o., IČ 25591711, se sídlem Brno, Křídlovická 344/43, která byla plátcem daně z příjmů právnických osob a plátcem daně z přidané hodnoty, kdy dosahovala výnosů uvedených v přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2006 a v přiznáních k dani z přidané hodnoty za 4. čtvrtletí roku 2006 a leden 2007 v celkové výši 15.391.000,- Kč, v době od 1. 1. 2006 do 7. 2. 2007 v sídle společnosti ani jinde nevedl daňovou a účetní evidenci podle zák. č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů, podle § 100 zák. č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, a podle § 4, § 9 zák. č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ačkoli k tomu byl povinen, přičemž dne 9. 2. 2007 převedl svůj obchodní podíl v této společnosti na M. Š. a tomuto jako novému jedinému jednateli společnosti nepředal žádné účetní knihy, zápisy ani jiné účetní doklady společnosti, ačkoliv si byl vědom, že daňová povinnost společnosti se za uvedené období pohybuje v řádech milionů Kč a bude finančním úřadem vymáhána, a tímto jednáním znemožnil kontrolu hospodaření podnikání této společnosti a ohrozil ověření řádnosti vypočtení a vyměření daňové povinnosti u daně z přidané hodnoty i daně z příjmů právnických osob, když ze strany správce daně po provedených kontrolách mu byla vyčíslena a doměřena povinnost odvést daň z příjmů právnických osob za rok 2006 ve výši 229.440,- Kč a daň z přidané hodnoty od 1. 10. 2006 do 31. 12. 2006 ve výši 2.924.290,- Kč, která nebyla uhrazena, čímž Finančnímu úřadu Brno I, IČ 00006921, se sídlem Brno, Příkop 25, způsobil škodu ve výši 3.153.730,- Kč a současně znemožnil vyvození dalších důsledků z řádného prověření zkrácení daňové povinnosti.

Za tento trestný čin byl obviněný R. H. odsouzen podle § 125 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 (třiceti) měsíců.

Obviněný M. B. byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 1. 10. 2010, sp. zn. 2 T 93/2010, uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. ve formě účastenství podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že využil nezkušenosti, neznalosti a sociální nouze M. K., proti kterému bylo vedeno samostatné trestní řízení Městským soudem v Brně pod sp. zn. 95 T 238/2009, kdy jej s cílem vylákat od GE Money Bank, a. s., finanční prostředky přiměli, aby se společností GE Money Bank, a.

s., uzavřel jako jednatel společnosti SIKES, s. r. o., IČ 25844172, se sídlem Rooseveltova 584/9, Brno, smlouvu o úvěru na úvěr ve výši 1.000.000,- Kč a finanční prostředky z poskytnutého úvěru v hotovosti vybral a předal jim je, což se také stalo, a M. K. dne 11. 5. 2006 v pobočce společnosti GE Money Bank, a. s., v Brně na ulici Lidická 31 uzavřel jako jednatel společnosti SIKES, s. r. o., se společností GE Money Bank, a. s., smlouvu o úvěru Expres Business č. 178210996 na částku ve výši 1.000.000,- Kč, ve které se zavázal hradit měsíční splátky ve výši 21.493,90 Kč, kdy k předchozí žádosti o předmětný úvěr ze dne 10.

5. 2006 M. K. předložil padělaná přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2003 a 2004 společnosti SIKES, s. r. o., obsahující nepravdivé a značně nadhodnocené údaje o hospodaření společnosti a padělaná prohlášení Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra České republiky a Městské správy sociálního zabezpečení Brno o bezdlužnosti společnosti, a na základě těchto předložených padělaných listin byl společnosti SIKES, s. r. o., předmětný úvěr ve výši 1.000.000,- Kč poskytnut, přičemž M. B. a P.

Š. všechny tyto padělané listiny k žádosti o úvěr M. K. opatřili, přičemž si byli vědomi toho, že se jedná o padělky, dopravili ho na pobočku banky GE Money Bank, a. s., v Brně na ulici Lidická, instruovali ho k jednání v bance a následnému výběru finanční hotovosti z úvěru, přičemž P. Š. doprovázel M. K. na pobočku GE Money Bank, a. s., M. K. bezprostředně po uzavření úvěrové smlouvy vyčerpal hotovostním výběrem finanční hotovost ve výši 970.000,- Kč, kterou předal za přítomnosti P. Š. M. B., kteří ji použili pro vlastní potřebu, a za toto jednání od nich obdržel finanční odměnu, přičemž P.

Š. a M. B. od počátku věděli, že úvěr nebude hrazen, neboť společnost SIKES, s. r. o., nevyvíjí podnikatelskou činnost a M. K. je v této společnosti pouze formálně jednatelem a společníkem, žádná splátka úvěru pak ani nebyla uhrazena, čímž společnosti GE Money Bank, a. s., IČ 25672720, se sídlem Vyskočilova 1422/1a, Praha, způsobili škodu ve výši 970.000,- Kč.

Za tento trestný čin a za trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. a neoprávněné držení platební karty podle § 249b tr. zák., kterými byl uznán vinným pravomocným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 5. 2010, sp. zn. 95 T 16/2010, byl obviněný M. B. odsouzen podle § 250b odst. 4 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků za současného zrušení výroku o trestu z pravomocného rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 5. 5. 2010, sp. zn. 95 T 16/2010, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.

Podle § 226 písm. c) tr. ř. byl obviněný M. B. zproštěn obžaloby Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 4. 6. 2010, sp. zn. 1 Zt 213/2009, pro skutek, že společně s P. Š. po vzájemné domluvě v době od měsíce prosince 2006 do 31. 12. 2007 v Brně a jinde využili nezkušenosti, neznalosti a sociální nouze M. Š., řídili jeho jednání vedoucí k formálnímu převodu obchodního podílu společnosti R+R sport, spol. s r. o., na jeho osobu, zorganizovali převod obchodního podílu společnosti R+R sport, spol.

s r. o., na M. Š. ke dni 9. 2. 2007 a jeho jmenování jednatelem, disponovali doklady a razítky společnosti R+R sport, spol. s r. o., a reálně tak od 9. 2. 2007 do 31. 12. 2007 řídili tuto společnost, připravili pro M. Š. daňová přiznání k dani z přidané hodnoty společnosti ze dne 23. 3. 2007, 25. 4. 2007, 25. 5. 2007 a 25. 6. 2007, naopak mu již nepřipravili přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2007, a ačkoli věděli, že M. Š. je sociálně slabou osobou žijící na ubytovnách, bez zaměstnání a finančních prostředků, kde ho vydržovali, věděli, že za společnost nebude vyvíjet a nevyvíjí žádnou činnost a nepřevzal od předchozího jednatele společnosti R.

H. žádné účetní doklady, že nemá, nevede a ani není schopen vést účetnictví společnosti, a nechal na sebe převést obchodní podíl, jmenovat se jednatelem společnosti a za tuto společnost podepisuje jimi předložené listiny za úplatu od nich samých z důvodu sociální a finanční nouze, a věděli, že M. Š. není schopen správci daně zaplatit daňovou povinnost, a ačkoliv společnost řídili, nevedli za M. Š. účetnictví ani daňovou evidenci, ačkoli si byl vědom, že se daňová povinnost společnosti za období od 8.

2. 2007 do 31. 12. 2007 pohybuje v řádech milionů Kč a bude finančním úřadem vymáhána, a tímto jednáním znemožnili kontrolu hospodaření podnikání této společnosti a ohrozili ověření řádnosti vypočtení a vyměření daňové povinnosti u daně z přidané hodnoty i daně z příjmů právnických osob, když ze strany správce daně po provedených kontrolách byla společnosti vyčíslena a doměřena povinnost odvést daň z příjmu právnických osob za rok 2007 ve výši 444.480,- Kč a daň z přidané hodnoty od 8. 2. 2007 do 31.

5. 2007 ve výši 1.421.930,- Kč, která nebyla uhrazena, čímž Finančnímu úřadu Brno I, IČ 00006921, se sídlem Brno, Příkop 25, způsobili škodu ve výši 1.866.410,- Kč a současně znemožnili vyvození dalších důsledků z řádného prověření zkrácení daňové povinnosti, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný.

Současně byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 1. 10. 2010, sp. zn. 2 T 93/2010, obviněný P. Š. uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 alinea druhá tr. zák. a za tento trestný čin byl odsouzen podle § 176 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl povinen nahradit poškozené ČSOB škodu ve výši 381,- Kč a Reiffeisenbank škodu ve výši 4.057,60 Kč. Podle § 226 písm. c) tr. ř. byl naproti tomu zproštěn obžaloby Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 4. 6. 2010, sp. zn. 1 Zt 213/2009, a to pro dva v rozsudku popsané skutky, neboť nebylo prokázáno, že je spáchal obviněný. Obviněný M. Š. byl týmž rozsudkem uznán vinným trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1, 3 tr. zák. a za tento trestný čin byl odsouzen podle § 125 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 15 (patnácti) měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Obviněný V. N. byl pak v témže rozsudku uznán vinným trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1, 3 tr. zák. ve formě účastenství podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. a za tento trestný čin byl odsouzen podle § 125 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem.

Krajský soud v Brně, který rozhodoval jako soud odvolací o odvolání všech obviněných a státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně, rozhodl usnesením ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 7 To 668/2010, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 1. 10. 2010, sp. zn. 2 T 93/2010, z podnětu odvolání státního zástupce a obviněného V. N. zrušil ohledně obviněných P. Š. a M. B. ve všech zprošťujících výrocích k nim se vztahujících a ohledně obviněného V. N. v celém rozsahu. Podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc v rozsahu zrušení vrátil soudu prvního stupně. Podle § 256 tr. ř. odvolání obviněných P. Š., M. B., M. Š. a R. H. zamítl.

Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 7 To 668/2010, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 1. 10. 2010, sp. zn. 2 T 93/2010, podal obviněný R. H. prostřednictvím obhájkyně JUDr. Martiny Řezníčkové dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to jak do výroku o vině, tak do výroku o trestu. V podrobnostech dovolatel uvedl, že nalézací soud se nedostatečným způsobem zabýval právním hodnocením provedených důkazů, a to zejména subjektivní stránkou jednání obviněného.

Provedenými důkazními prostředky nebyla jeho vina spolehlivě prokázána, tudíž jsou zde pochybnosti, které umožňují použití zásady in dubio pro reo. Odvolací soud tak pochybil, když neuznal odvolání obviněného a potvrdil rozsudek nalézacího soudu. Nalézací soud své rozhodnutí odůvodňuje velmi jednoduše, když hodnotí obhajobu obviněného jako naivní. Následně hodnotí ne všechna skutková tvrzení a důkazy hodnotí účelově. Skutečnost, že účetnictví společnosti R + R sport, spol. s r. o., bylo do předání obviněnému M.

Š. vedeno řádně, prokazuje výpověď samotného obviněného a dále výpovědi svědků B. a S., i když se vyjádřili jen k období před 1. 1. 2006. Tato skutečnost také vyplývá z jednotlivých daňových přiznání, která obviněný podával až do února 2007, plnění povinností vůči finančnímu úřadu, když tento neměl k daňovým přiznáním za rok 2006 žádné připomínky. Dovolatel dále poukázal na potvrzení finančního úřadu a Městské správy sociálního zabezpečení, ze kterých se podává, že společnost R + R sport, spol. s r.

o., byla kontrolována v průběhu svého fungování a bylo kontrolováno účetnictví této společnosti. O existenci účetnictví svědčí i Předávací protokol ze dne 9. 2. 2007, ve kterém jsou vypsány jednotlivé účetní doklady, navíc výpověď svědka Č. nebyla zpochybněna. Podle dovolatele je třeba vzít v úvahu také Protokol o ústním jednání na finančním úřadě ze dne 16. 7. 2007. Je proto v rozporu s právem, aby odvolací soud k těmto skutečnostem vůbec nepřihlédl a rozhodnutí bylo založeno pouze na svědecké výpovědi spoluobviněného M.

Š. Podle dovolatele dále nebylo přihlédnuto k podstatným skutečnostem, kterými jsou daňová přiznání, a to k DPH za 4. čtvrtletí roku 2006, za leden – květen 2007, a přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2006. Obviněný předal účetnictví M. Š., stejně tak i výzvy České pošty k vyzvednutí písemností. Skutečnost, že tento si poštovní zásilky nevyzvedl, a z přípisu finančního úřadu ze dne 30. 11. 2009 (č. l. 663) vyplývá, že takto nečinil ani půl roku po převodu společnosti na jeho osobu, nemůže být

připisována na vrub odpovědnosti dovolatele. Jestliže obviněný Š. podal přiznání k dani z příjmu právnických osob za rok 2006 a přiznání k DPH za leden – květen 2007, je patrno, že účetnictví společnosti bylo vedeno.

V závěru dovolání proto obviněný R. H. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 7 To 668/210, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 1. 10. 2010, sp. zn. 2 T 93/2010, v celém rozsahu podle ustanovení § 265k tr. ř. zrušil, jakož i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Obviněný M. B. podal proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 7 To 668/2010, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 1. 10. 2010, sp. zn. 2 T 93/2010, své dovolání prostřednictvím obhájce JUDr. et PhDr. Jaroslava Padrnose, také z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to jak do výroku o vině, tak do výroku o trestu. Podle jmenovaného obviněného nesprávné hodnocení důkazů může vést k nesprávnému vyvození právního názoru a tudíž k nesprávnému hmotně právnímu posouzení rozsuzované věci. Podle dovolatele mu jednání, kterým byl uznán vinným, nebylo řádně prokázáno. Z jednání, za nějž byl odsouzen, je usvědčován samostatně obviněným M. K., žádný jiný přímý a de facto ani žádný nepřímý důkaz, respektive nepřímé důkazy, které by spolehlivě vytvářely řetěz důkazů, o jeho vině nesvědčí. Naopak, obžaloba vůči jeho osobě je zpochybňována především svědeckou výpovědí svědka A., který u hlavního líčení uvedl, že dovolatel mu předal pouze kopie dokladů potřebných pro získání úvěru, zatímco originály měl a předložil M. K. Křivá svědecká výpověď M. K. je tak vyvracena výpovědí svědka A.

Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil v dovoláním napadených výrocích o vině a trestu rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 1. 10. 2010, sp. zn. 2 T 93/2010, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 7 To 668/2010, a v souladu s ustanovením § 265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí (dovolatel měl zřejmě na mysli, aby věc byla k novému projednání a rozhodnutí přikázána Městskému soudu v Brně).

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, jíž byla dovolání obviněných R. H. a M. B. doručena ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř., ve svých vyjádřeních uvedla, že po seznámení s obsahem obou dovolání se k nim Nejvyšší státní zastupitelství nebude věcně vyjadřovat. Současně vyjádřila výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl o obou dovoláních za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že obě dovolání ve smyslu § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. jsou přípustná, byla podána osobami oprávněnými [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňují náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněnými vznesené námitky naplňují jimi tvrzený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Obvinění uplatnili dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z takto vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto,

že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr.

ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. § 147 až § 150 a § 254 až § 263 tr.

ř., a taktéž přiměřeně např. i usnesení Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03 a II. ÚS 651/02, dále viz např. usnesení ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V té souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup ve smyslu § 254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud, přičemž zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do takového hodnocení přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu pod sp. zn. III.

ÚS 84/94, Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 3, č. 34; dále srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. května 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, uveřejněný pod č. 69, ve sv. 18 Sb. nál. a usn. ÚS ČR). K extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními srov. dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09 nebo rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05.

V posuzované věci však o takový případ nejde. Soudy nižších stupňů založily svá skutková zjištění a z nich plynoucí právní závěry na rozboru provedených důkazů a ve svých rozhodnutích je v souladu s ustanovením § 125 odst. 1 tr. ř. a § 134 odst. 2 tr. ř. v potřebném rozsahu vyložily a odůvodnily.

Námitky uplatněné obviněnými

R. H. a M. B. v jimi podaných dovoláních nenaplňují dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto je Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť byla podána z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. I přes tyto skutečnosti se Nejvyšší soud zejména z hlediska uvedených závěrů a citované judikatury považuje za nutné k uplatněným v zásadě skutkovým námitkám obou obviněných blíže vyjádřit.

Obviněný R. H. byl uznán vinným trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1, 3 tr. zák., kterého se dopustí pachatel, který nevede účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady sloužící k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole, ač je k tomu podle zákona povinen, nebo kdo v takových účetních knihách, zápisech nebo jiných dokladech uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslující údaje, nebo kdo takové účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady zničí, poškodí, učiní neupotřebitelnými nebo zatají, a ohrozí tak majetková práva jiného nebo včasné a řádné vyměření daně, a způsobí-li takovým činem značnou škodu na cizím majetku nebo jiný zvlášť závažný následek.

Jde o úmyslný trestný čin (§ 3 odst. 3 a § 4 tr. zák.) Stavem hospodaření se míní aktuální stav v podnikání nebo jiné činnosti (podle zvláštních předpisů) právnické osoby nebo fyzické osoby, která je podle zákona povinna vést účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady ve smyslu tohoto ustanovení. Účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady nevede ten, kdo si takové knihy nebo doklady vůbec neopatří nebo si je nevyhotoví, anebo si je sice opatří či vyhotoví, ale buď je vůbec nevyplňuje, tedy zápisy neprovádí, anebo je vyplňuje nedostatečně, takže nemají příslušné náležitosti a nedávají přehled o stavu hospodaření a majetku či nemohou sloužit k jejich kontrole.

Za nepravdivé se považují údaje, jejichž obsah vůbec neodpovídá skutečnému stavu, o němž je podávána informace, a to byť jen v některé důležité části výkazu nebo hlášení. Za hrubě zkreslující údaje považujeme takové, které mylně nebo neúplně informují o podstatných a důležitých okolnostech sloužících ke kontrole hospodaření, což může vést k zásadně nesprávným závěrům. Postačí, že popsaným jednáním pachatele bylo ohroženo včasné a řádné vyměření daně. Nemusí tedy dojít k opožděnému a nesprávnému vyměření daně.

Jde o úmyslný trestný čin. Způsobením značné škody se míní škoda ve výši nejméně 500.000,- Kč. K zavinění u odst. 3 § 125 tr. zák. postačí nedbalost [srov. § 6 písm. a) tr. zák.].

Nalézací soud se v odůvodnění svého rozsudku věnoval jak jednotlivým svědeckým výpovědím (str. 20 rozsudku), tak i listinným důkazům, které souvisejí se skutkem, jímž byl obviněný R. H. uznán vinným. Jak uvedl nalézací soud, listiny poskytnuté Mgr. B. dokládají její výpověď o zpracování účetnictví společnosti R+R sport, spol. s r. o., jen do devátého měsíce roku 2005 a jeho předání po urgencích obviněnému H. prostřednictvím svědkyně F. (srov. str. 21 rozsudku). Nalézací soud dále uzavřel, že obviněný Š.

veškerou svoji účast na převodu společnosti a následnou nečinnost při vedení účetnictví doznal. Obviněný současně doznal, že věděl, že společnost je plátcem daně z přidané hodnoty a daně z příjmu, daňová přiznání však nepodával, ani k jejich podání nikoho nezplnomocnil (srov. str. 22 až 23 rozsudku). Obviněný R. H. spáchání trestné činnosti popřel, když uplatnil obhajobu spočívající v navrženém výslechu svědka Č., který mu měl dosvědčit fyzicky předání účetnictví obviněnému Š. Jelikož se však obviněný H.

se svědkem Č. nedostatečně domluvil jak vypovídat, nemohl soudu uniknout zásadní rozpor v jejich výpovědích při popisu předávání účetnictví z osobního motorového vozidla svědka Č. do osobního motorového vozidla obviněného N., který podle jeho výpovědi přivedl pana Š. (jde o místo parkování svědka Č. a obviněného N.). Z tohoto rozporu vyplývá jediný možný závěr a to ten, že k fyzickému předání účetnictví nikdy nedošlo a ani nemohlo dojít, neboť obviněný H. v rozhodném období žádné účetnictví nevedl.

Pokud by ho totiž vedl a předal obviněnému Š., nemohl by přebírat účetnictví za roky 2002 až 2004 a nedokončený rok 2005 prostřednictvím svědkyně F. až po 1. 8. 2007 (datum vystavení plné moci), tedy půl roku poté, kdy již převedl svůj obchodní podíl ve společnosti R+R sport, spol. s r. o., na obviněného Š. Obviněný neměl k dispozici ani aktuálnější účetnictví, neboť účetní S. mu zpracovával jeho účetnictví jen jako fyzické osobě (opět zpětně za roky 2007 až 2009). Předání účetnictví neprokazuje ani jím předložený Předávací protokol, neboť i když ho obviněný Š.

podepsal, sám obviněný H. připustil, že fyzicky účetnictví u notářky neměl k dispozici. Navíc soud nemá důvodu nevěřit obviněnému Š., který převzetí účetnictví popřel, za situace, kdy jinak od počátku spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení a ke své trestné činnosti se doznal (srov. str. 23 až 24 rozsudku).

Odvolací soud se na straně 9 v odůvodnění svého napadeného usnesení ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 7 To 668/2010, vyjádřil tak, že pokud jde o odsuzující část napadeného rozsudku, pak ohledně mimo jiné i R. H. dospěl k závěru, že není potřeba ve věci provádět další důkazy. Z provedeného dokazování a ze spisového materiálu jednoznačně vyplývá, že se obviněný H. dopustil stíhaného jednání. Ve věci provedené důkazy vylučují v odvolacím řízení jím použitou verzi o absenci subjektivní i objektivní stránky žalovaného trestného činu. V souvislosti s tím nelze pominout navzájem shodné a obviněného zcela usvědčující důkazy (u obviněného H. zejména usvědčující výpověď spoluobviněného Š.) – srov. str. 10 usnesení odvolacího soudu.

Podle námitek obviněného H. uplatněných v jeho shora uvedeném mimořádném opravné prostředku skutečnost, že účetnictví společnosti R + R sport, spol. s r. o., bylo do předání obviněnému M. Š. vedeno řádně, prokazuje výpověď samotného obviněného a dále výpovědi svědků B. a S., i když se vyjádřili jen k období před 1. 1. 2006. Nejvyšší soud z předloženého spisového materiálu zjistil, že svědkyně B. u hlavního líčení vypověděla, že spolupráci s obviněným přerušila v roce 2005. Účetnictví obviněného se jí podařilo mu předat až v roce 2007, a to prostřednictvím paní F. (srov. č. l. 1232 až 1233 spisu). Fakt, že svědkyně F. účetní doklady za roky 2003, 2004 a do 30. 9. 2005 obviněného H. převzala až dne 10. 8. 2007, potvrzují doklady zažurnalizované na č. l. 120 až 123 spisu. Svědek S. u hlavního líčení potvrdil, že účetnictví vztahující se ke společnosti R + R sport, spol. s r. o., nezpracovával, dělal účetnictví pro R. H. jako OSVČ (srov. č. l. 1015 spisu). Z výpovědí obviněným uváděných svědků tak v žádném případě nevyplývá, že by obviněný H. řádně vedl ve stíhaném období účetnictví, a proto je třeba se ztotožnit s hodnocením důkazů provedeným oběma nižšími soudy.

Podle svědka Ing. Č. byla společnost R + R sport, spol. s r. o., za rok 2006 čtvrtletním plátcem DPH, počínaje rokem 2007 se stala měsíčním plátcem. Jestliže byl obchodní podíl převeden dne 9. 2. 2007 z H. na Š., daňová přiznání byl povinen podávat za IV. kvartál roku 2006 obviněný H., všechna další, včetně daně z příjmů právnických osob obviněný Š. (srov. č. l. 1012 spisu). Podle zprávy Finančního úřadu Brno I ze dne 20. 8. 2010 nebyla od doby vzniku 25. 2. 2000 u daňového subjektu R + R sport, spol.

s r. o., provedena daňová kontrola (č. l. 1158 spisu). Tímto faktem je vyvráceno tvrzení obviněného H., že by finančním úřadem bylo kontrolováno účetnictví předmětné společnosti. Dovolatel také poukazoval na zprávu Městské správy sociálního zabezpečení Brno, která se měla týkat kontroly fungování a účetnictví společnosti obviněného. Podle zprávy Městské správy sociálního zabezpečení Brno ze dne 29. 7. 2010 byla poslední kontrola uzavřena ke dni 7. 4. 2005. Následně byla provedena likvidační kontrola dne 18.

11. 2006, zástupce firmy se však k této kontrole opakovaně nedostavil, a tak byla provedena mimořádná kontrola, zaměstnavateli bylo uloženo předložit požadované doklady, což však neučinil (srov. č. l. 1129 spisu). Z tohoto přípisu ani z přiložených protokolů (č. l. 1130 až 1154 spisu) rozhodně není zřejmé, že by kontrolovaná společnost vedla v rozhodném období řádně účetnictví, jak v dovolání popisoval obviněný H., ba právě naopak.

Uvedená zpráva finančního úřadu ze dne 20. 8. 2010 dále vyvrací námitku obviněného H., že nebylo přihlédnuto k podstatným skutečnostem, a to k daňovému přiznání k DPH za 4. čtvrtletí roku 2006, které obviněný vyplnil a včas podal na finanční úřad, neboť správce daně zahájil s obviněným H., resp. jeho společností, vytýkací řízení výzvou k odstranění pochybností o údajích v daňovém přiznání. Na tuto výzvu daňový subjekt ve stanovené lhůtě nereagoval, k pochybnostem správce uvedeným v této výzvě se nevyjádřil a nepředložil správci daně žádné doklady (srov. č. l.

1158 spisu). Podle obviněného jsou to dále přiznání k DPH za leden až květen 2007, ze kterých je patrno, že společnost R + R sport, spol. s r. o., podávala řádná přiznání k DPH. Jak vyplynulo z výpovědi Ing. Č., tato povinnost již dopadala na obviněného Š. Také u těchto daňových přiznání nastala shodná situace spočívající v zahájení vytýkacího řízení výzvou k odstranění pochybností, kdy opět daňový subjekt nereagoval, k pochybnostem finančního úřadu se nevyjádřil a správci daně nepředložil žádné doklady (srov. č. l.

1159 až 1162 spisu). Rovněž tak mělo být podle obviněného H. přiznání k dani z příjmu právnických osob za rok 2006 řádně vyplněno. Termín pro podání daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2006 byl 2. duben 2007 a měl je podat obviněný Š. (srov. č. l. 665 spisu). Přiznání k dani z příjmů právnických osob bylo na finanční úřad doručeno až dne 9. 5. 2007 (srov. č. l. 677 spisu). Následně správce daně vyzval daňový subjekt k odstranění pochybností (č. l. 689 spisu). Tedy ani v tomto případě nelze hovořit o tom, že by bylo daňové přiznání řádně vyplněno.

Skutečnost, že podávaná daňová přiznání obviněným Š. byla zfalšovaná, podtrhuje jeho učiněná výpověď, jak ji zachytil nalézací soud: „K předloženému přiznání daně z přidané hodnoty společnosti R+R sport, spol. s r. o., za leden až květen 2007 uvedl, že podpisy vypadají jako jeho, myslí, že je podepsal u okýnka podatelny Finančního úřadu na Příkopě, byl u toho určitě B., N. nebo Š. Daňová přiznání na schůzky nosil B. nebo Š., podle toho, jak kdo měl čas, někdy přišli společně. Razítko společnosti měl B., viděl ho u něj v bytě na ulici F.

Účetnictví společnosti nevedl, byl Š. a B. ubezpečován, že se jedná o spící firmu a že se čeká na nějaké obchodní spojení. Za přepis společnosti R+R sport, spol. s r. o., nedostal žádné peníze, věděl, že společnost je plátcem daně z přidané hodnoty a daně z příjmu a daňová přiznání nepodával, B. mu řekl, že na to má své lidi … Nikdy neviděl žádné účetnictví společnosti R+R sport, spol. s r. o., od obviněného H. je nepřevzal. Nevypracovával žádná daňová přiznání. V souvislosti s firmou R+R sport, spol.

s r. o., byl jedenkrát nebo dvakrát na finančním úřadě s daňovými přiznáními, které mu dodal obviněný N. Na finanční úřad s ním šel obviněný N. a ještě někdo, asi aby neutekl. Není mu známo, kdo daňová přiznání vypracoval, k podpisu mu je předkládal N.

… Je pravdou, že podepsal i daňová přiznání za rok 2006, bylo mu jedno, co podepisuje, neboť firmu koupil až v roce 2007, neměl ji tudíž na sebe ještě napsanou“ (srov. str. 15 rozsudku nalézacího soudu a č. l. 1003 až 1008 spisu).

Zprávy finančního úřadu ze dne 30. 11. 2009 (č. l. 663 a násl. spisu), která je v podstatných částech shodná se zprávou ze dne 20. 8. 2010 (č. l. 1158 a násl. spisu), se týkala ta část obhajoby obviněného H. spočívající v tom, že obviněný Š. si podle zprávy finančního úřadu ze dne 30. 11. 2009 ani půl roku po převodu společnosti na jeho osobu nepřebíral výzvy České pošty k vyzvednutí mj. písemností od finančního úřadu. Nejvyšší soud již shora popsal situaci nastíněnou ve zprávě finančního úřadu ze dne 20. 8. 2010, ze které se stejně jako ze zprávy ze dne 30. 11. 2009, podává, že to byl jednak obviněný Š., ale také obviněný R. H., kdo na výzvy správce daně ve stanovené lhůtě nereagoval.

Obviněný H. ve svém mimořádném opravném prostředku dále poznamenal, že o existenci účetnictví svědčí i Předávací protokol ze dne 9. 2. 2007, ve kterém jsou vypsány jednotlivé účetní doklady, navíc výpověď svědka Č. nebyla zpochybněna. V této souvislosti Nejvyšší soud odkazuje zejména na vyhodnocení provedených důkazů nalézacím soudem na str. 23 až 24 rozsudku, s jehož závěry se plně ztotožňuje a k čemuž dále doplňuje následující. Skutečnost, že fyzicky účetnictví obviněný H. u notářky neměl, potvrdil u hlavního líčení dne 15. 7. 2010 (č. l. 1008). K předání účetnictví obviněný H. u hlavního líčení dne 1. 10. 2010 vypověděl, že jej předal obviněnému Š. na parkovišti před M., stál někde poblíž vchodu, ze strany blíže k M., protože měli sraz u Mc Donalda, tedy parkoval na té části u McDonalda (srov. č. l. 1282 až 1283). Svědek Č. u téhož hlavního líčení vypověděl, že přivezl obviněného H. na schůzku, kde mj. došlo k předání účetnictví, avšak oproti obviněnému H. vypověděl, že auto bylo zaparkované na parkovišti za M., ne z té strany, jak je Hornbach (srov. č. l. 1284). Jak správně poznamenal nalézací soud, svědek Č. a obviněný H. nevypovídali shodně, pokud se týká parkování vozidla, ze kterého údajně následně vyložili krabici s účetnictvím, které mělo být poté předáno obviněnému Š. Předání účetnictví za roky 2003, 2004 a za rok 2005 do 30. 9. obviněnému H. prostřednictvím svědkyně F. až v roce 2007, se Nejvyšší soud věnoval již výše. Obviněný M. Š. k tomu jednoznačně uvedl, že pana Č. nezná a že mu „určitě nepředával žádné účetnictví, protože on žádné nepřebíral“ (č. l. 1284 spisu).

Obviněný H. měl dále za to, že je potřeba vzít v úvahu Protokol o ústním jednání sepsaný na finančním úřadě dne 16. 7. 2007. K tomu Nejvyšší soud podotýká, že podle tohoto dokumentu obviněný H. pouze v průběhu jednání uvedl, že novému jednateli Š. předal veškeré dokumenty společnosti, přičemž předložil fotokopii Předávacího protokolu a Smlouvy o převodu obchodního podílu společnosti R + R sport, spol. s r. o. (srov. č. l. 1247 až 1248 spisu). Tento dokument však rozhodně nelze podle Nejvyššího soudu v celém řetězci provedených důkazů, které byly shora náležitě zhodnoceny, považovat za rozhodný důkaz prokazující jeho nevinu.

Konečně také, pokud obviněný R. H. namítal, že nalézací soud se nedostatečným způsobem zabýval právním hodnocením provedených důkazů, a to zejména subjektivní stránkou jeho jednání, Nejvyšší soud upozorňuje, že přes toto úvodní konstatování se jmenovaný obviněný subjektivní stránkou ve svém mimořádném opravném prostředku nijak blíže nezaobíral, poukazoval poté pouze na skutkové okolnosti shora podrobně rozebrané a týkající se především jednotlivých důkazů vztahujících se k vedení a údajnému předání předmětného účetnictví.

Nalézací soud dospěl k závěru, že obviněný R. H. jednal v úmyslu přímém podle § 4 písm. a) tr. zák., kvalifikovaná skutková podstata je pokryta vědomou nedbalostí ve smyslu ustanovení § 5 písm. a) tr. zák. (srov. str. 23 a 24 rozsudku). Pokud se týká naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podle ustanovení § 125 odst. 1, 3 tr. zák. v případě obviněného H., odvolací soud neshledal v právním posouzení skutku ze strany nalézacího soudu žádného pochybení a jeho rozhodnutí v tomto rozsahu plně potvrdil.

Nejvyšší soud přezkoumal rozhodnutí soudů nižších stupňů za současného přezkoumání předloženého spisového materiálu a dospěl k závěru, že zejména nalézací soud subjektivní stránku jednání obviněného H. posoudil správně, k jejímu naplnění dospěl na základě posouzení provedených důkazů a své rozhodnutí dostatečně, byť poněkud stručně, odůvodnil.

Obviněný M. B. byl uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle ustanovení § 250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. ve formě účastenství podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterého se dopustí ten, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy či v žádosti o poskytnutí subvence nebo dotace uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí a způsobí-li takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek. Za sjednávání úvěrové smlouvy je třeba považovat postup při uzavírání úvěrové smlouvy.

Za nepravdivé se považují údaje, jejichž obsah vůbec neodpovídá skutečnému stavu, o němž je podávána informace, a to byť jen o některé důležité skutečnosti pro uzavření úvěrové smlouvy nebo pro poskytnutí subvence anebo dotace. Za hrubě zkreslené údaje je třeba považovat takové, které mylně nebo neúplně informují o podstatných a důležitých okolnostech pro uzavření úvěrové smlouvy nebo pro poskytnutí subvence anebo dotace, což může vést k zásadně nesprávným závěrům o skutečnostech rozhodných pro uzavření úvěrové smlouvy.

Podstatné údaje zamlčí ten, kdo neuvede při sjednávání úvěrové smlouvy nebo v žádosti o poskytnutí subvence anebo dotace jakékoli údaje, které jsou rozhodující nebo zásadní (tj. podstatné) pro její uzavření, tedy takové údaje, které by vedly, pokud by byly druhé straně známy, k tomu, že úvěrová smlouva by nebyla uzavřena, subvence nebo dotace by nebyla poskytnuta, anebo by sice úvěrová smlouva byla uzavřena či subvence nebo dotace byla poskytnuta, ale za podstatně méně výhodnějších podmínek pro tu stranu, která tyto údaje zamlčela nebo v jejíž prospěch byly zamlčeny.

O úvěrový podvod na úkor banky jde například v případě, kdy vedoucímu pobočky banky, který je oprávněn uzavřít jménem banky smlouvu o poskytnutí úvěru, žadatel o úvěr, popř. v součinnosti s řadovým pracovníkem této pobočky jako spolupachatelem, zatají skutečnou majetkovou situaci žadatele, protože ta by neumožňovala poskytnutí úvěru, a následně dojde k čerpání peněz z úvěru. Z hlediska subjektivní stránky jde o úmyslný trestný čin. K trestní odpovědnosti za trestný čin podle § 250b odst. 1 tr. zák., na rozdíl od obecného trestného činu podvodu podle § 250 tr.

zák., není třeba vznik škody, a to jak majetkové, tak případně nemajetkové povahy. Proto ani úmysl pachatele nemusí k takové škodě směřovat, i když zpravidla tomu tak bude. Způsobením značné škody se míní škoda ve výši nejméně 500.000,- Kč. K zavinění podle odst. 4 § 250b tr. zák. postačí nedbalost. Jiný zvlášť závažný následek nemá charakter majetkové škody a zpravidla je povahy nehmotné, přičemž se svou nebezpečností pro společnost musí rovnat nebezpečnosti následku spočívajícího ve značné škodě.

Ve vztahu k tomuto následku také postačí nedbalost [srov. § 6 písm. a) tr. zák.].

Soud první instance k trestnému činu úvěrového podvodu, který je kladen za vinu obviněnému M. B., ve svém rozsudku ze dne 1. 10. 2010, sp. zn. 2 T 93/2010, poznamenal, že ze srovnání předmětného přiznání k dani z příjmu společnosti SIKES, s. r. o., za rok 2003 a 2004, včetně výkazu zisku a ztráty, jakož i rozvahy této společnosti k 31. 12. 2003 a 31. 12. 2004, s přiznáním k dani z příjmu společnosti SIKES, s. r. o., za rok 2003 a 2004, výkazů zisků a ztráty a rozvahy, podaných na Finančním úřadě v Českém Těšíně, z nichž je patrný skutečný hospodářský výsledek společnosti, je zřejmé, že listiny předložené při sjednávání úvěru GE Money Bank, a.

s., jsou padělky, které se podstatným způsobem liší od daňových přiznání předložených finančnímu úřadu. Stejně tak z vyjádření zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra České republiky a Městské správy sociálního zabezpečení Brno, je zřejmé, že úvěrové společnosti předložená potvrzení nevystavovaly a že neodpovídají skutečnosti. Ze sdělení GE Money Bank, a. s., pak vyplývá, že v případě předložení pravých daňových přiznání v žádosti o úvěr by nebyl úvěr společnosti SIKES, s. r. o., poskytnut. Skutečnost, že z poskytnutého úvěru nebylo nic hrazeno, vyplývá z výpisu z úvěrového a běžného účtu a trestního oznámení GE Money Bank, a.

s. (srov. str. 18 až 19 rozsudku). Kromě toho se nalézací soud na str. 16 až 18 svého rozsudku zabýval výpověďmi svědků a obviněného M. K., které se týkaly úvěrového podvodu poskytnutého GE Money Bank, a. s. Soud po pečlivém zhodnocení jednotlivých důkazů dospěl k následujícím závěrům. Podle M. K. se obviněný B. podílel na zorganizování převodu společnosti SIKES, s. r. o., měl být přítomen nedaleko, když úvěrovou smlouvu podepisoval a měl být i tím, u koho peníze z úvěrové smlouvy skončily. B. evidentně vedl sám i veškerá jednáni s A., sám připustil, že o pomoc požádal svědka A.

a ve smyslu jeho pokynů informoval o dalším nutném postupu M. K. Podle něj si potřebné podklady zajistil M. K., podle svědka A. mu je předal B. Vše řešil s B., na M. K. neměl telefonní číslo a viděl jej poprvé až půl hodiny před podpisem úvěrové smlouvy. Kdo konkrétně listiny padělal, není přesto jednoznačné. Sám B. však připustil, že svědka A. z minulosti zná a že se na něj v souvislosti s úvěrem obrátil a s tímto spolupracoval. Soud se domnívá, že za situace, kdy obviněný B. prokazatelně znal majetkové poměry M.

K. a okolnosti převodu obchodního podílu společnosti SIKES, s. r. o., musel vědět, že přiznání k dani z příjmu právnických osob společnosti SIKES, s. r. o., prohlášení Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra České republiky a Městské správy sociálního zabezpečení Brno o bezdlužnosti společnosti neodpovídají skutečnosti, přičemž je zřejmé, že na jejich obstarání se podílel (srov. str. 21 až 22 rozsudku).

Jak již bylo zmíněno výše u obviněného R. H., odvolací soud zejména na str. 10 svého usnesení neshledal v rozhodnutí nalézacího soudu, pokud jde o odsuzující část napadeného rozsudku, pochybení, a to ani ohledně obviněného M. B., kdy k jeho námitkám lze toliko konstatovat, že tyto nemají své opodstatnění. Z provedeného dokazování a ze spisového materiálu totiž vyplývá, že to byl … obviněný B., kdo zosnoval a jiného (M. K.) řídil v tom, aby při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé údaje a způsobil tak značnou škodu… Za tohoto stavu odvolací soud plně přisvědčil závěrům soudu prvního stupně o vině … obviněného B.

… včetně zvolené právní kvalifikace uvedené v odsuzující části napadeného rozsudku, přičemž dále lze mimo jiné odkázat na velmi podrobné odůvodnění napadeného rozsudku. Navíc nelze pominout navzájem shodné a obviněné zcela usvědčující důkazy (u obviněného B. zejména usvědčující výpověď svědka K.), a proto nemohou obstát jeho námitky, ani použitá verze o absenci subjektivní a objektivní stránky (popř. materiální stránky).

Obviněný M. B. ve svém mimořádném opravném prostředku namítal, že byl odsouzen pouze na základě křivé svědecké výpovědi M. K., která byla spolehlivě vyvrácena svědeckou výpovědí J. A. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že nalézací soud nevycházel pouze z osamocené svědecké výpovědi J. A., ale přihlédl také k ostatním svědeckým výpovědím, dále k listinným důkazům a také materiálům předloženým poškozenou GE Money Bank, a. s., pravým daňovým přiznáním společnosti SIKES, s. r. o., vyjádření Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra a Městské správy sociálního zabezpečení Brno. Svědek J. A. ve své výpovědi učiněné v hlavním líčení dne 15. 7. 2010 uvedl, že to byl obviněný B., který mu přinesl kopie, jež dal do banky a na jejichž základě byl schválen úvěr, a které se poté ověřovaly v bance s originály, jež přinesl M. K. (srov. č. l. 1016 až 1017 spisu). Navíc, jak zaznamenal již nalézací soud: „B. evidentně vedl sám i veškerá jednáni s A. Sám připustil, že o pomoc požádal svědka A. a ve smyslu jeho pokynů informoval o dalším nutném postupu M. K. Podle něj si potřebné podklady zajistil M. K., podle svědka A. mu je předal B. Vše řešil s B., na M. K. neměl telefonní číslo a viděl jej poprvé až půl hodiny před podpisem úvěrové smlouvy. Již shora bylo konstatováno, že všechny podklady, které byly GE Money Bank, a. s., předloženy, byly padělané a že svědek A. je toho času stíhán pro pomoc k úvěrovým podvodům. Kdo konkrétně listiny padělal, není zcela jednoznačné, neboť i obviněný M. B. byl v minulosti opakovaně soudně trestán pro trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 tr. zák. Sám B. však připustil, že svědka A. z minulosti zná a že se na něj v souvislosti s úvěrem obrátil a s tímto spolupracoval.“ Za tohoto stavu dokazování nalézací soud důvodně uzavřel, že za situace kdy obviněný B. prokazatelně znal majetkové poměry M. K. a okolnosti převodu obchodního podílu společnosti SIKES, s. r. o., musel vědět, že přiznání k dani z příjmu právnických osob společnosti SIKES, s. r. o., prohlášení Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra České republiky a Městské správy sociálního zabezpečení Brno o bezdlužnosti uvedené společnosti neodpovídají skutečnosti, přičemž je zřejmé, že na jejich obstarání se podílel (srov. str. 22 rozsudku nalézacího soudu).

Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že také vina obviněného M. B. byla nepochybně prokázána, a proto byl důvodně uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. ve formě účastenství podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák.

Napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 7 To 668/2010, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 1. 10. 2010, sp. zn. 2 T 93/2010, tedy nevykazuje ohledně žádného z dovolatelů R. H. a M. B. takové vady, pro které by jej bylo nutno z některého důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušit. Soud prvního stupně jako soud nalézací objasnil a posoudil všechny skutečnosti rozhodné z hlediska skutkového zjištění i právního posouzení viny obou obviněných R. H. i M. B., které posléze náležitě přezkoumal i soud druhého stupně, jako soud odvolací, který po řádném a důkladném přezkoumání podle § 258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek z podnětu odvolání státního zástupce a obviněného V. N. zrušil jen ohledně obviněných P. Š. a M. B. ve všech zprošťujících výrocích k nim se vztahujících a ohledně obviněného V. N. v celém rozsahu, podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc v rozsahu zrušení vrátil soudu prvního stupně a podle § 256 tr. ř. odvolání obviněných P. Š., M. B., M. Š. a R. H. zamítl, přičemž se současně bez pochybností a logicky vypořádal se všemi relevantními námitkami obviněných uplatněnými v rámci odvolacího řízení.

Z obsahu dovolání obou obviněných R. H. i M. B. a po porovnání námitek v nich uvedených s námitkami uplatněnými v jejich odvoláních, jakož i s přihlédnutím k tomu, jakým způsobem se s nimi vypořádal odvolací soud, je patrné, že rozhodnutí dovoláními napadené a řízení jemu předcházející netrpí vytýkanými vadami. Z těchto důvodů je třeba jednoznačně dospět k závěru, že jde v případě obviněných R. H. a M. B. o dovolání, která zjevně nenaplňují dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto je Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Závěrem Nejvyšší soud upozorňuje, že rozhodoval o dovolání obviněného M. B. pouze v rozsahu výroku, kterým byl uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. ve formě účastenství podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák., a nikoliv též ohledně výroku o trestu, neboť jak bylo v úvodu odůvodnění tohoto usnesení popsáno, odvolací soud ohledně mimo jiné i obviněného B. zrušil podle § 258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek nalézacího soudu ve zprošťujícím výroku, který se k němu vztahuje, přičemž Nejvyššímu soudu je ze spisového materiálu známo, že rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 2 T 29/2011, byl obviněný M. B. dále uznán vinným trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1, 3 tr. zák. ve formě účastenství podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. a za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. ve formě účastenství podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterým byl uznán vinným napadeným pravomocným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 1. 10. 2010, č. j. 2 T 93/2010 – 1303, a za další trestné činy, kterými byl uznán vinným pravomocným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 5. 2010, sp. zn. 95 T 16/2010, byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pět a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, za současného zrušení výroku o trestu z pravomocného rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 1. 10. 2010, č. j. 2 T 93/2010-1303, a pravomocného rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 5. 5. 2010, sp. zn. 95 T 16/2010, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. 5. 2011, sp. zn. 7 To 256/2011, bylo odvolání obviněného M. B. proti shora uvedenému rozsudku Městského soudu v Brně podle § 256 tr. ř. zamítnuto, stejně jako odvolání i ostatních obviněných, a proto již napadený výrok o trestu v rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 1. 10. 2010, sp. zn. 2 T 93/2010, neexistuje, neboť byl zrušen v rámci ukládaného souhrnného trestu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 5. října 2011

Předseda senátu:

Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.