5 Tdo 206/2023-2061
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 6. 2023 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného R. K., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2022, sp. zn. 9 To 355/2022, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 43 T 170/2020, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá.
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 1. 9. 2022, sp. zn. 43 T 170/2020, byl obviněný R. K. podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 4. 11. 2020, č. j. 2 KZV 7/2019-537, pro níže popsaný skutek, v němž byl obžalobou spatřován přečin porušení tajemství dopravovaných zpráv podle § 182 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku spáchaný v jednočinném souběhu s přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku.
2. Proti citovanému rozsudku podal státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze v neprospěch obviněného odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 11. 2022, sp. zn. 9 To 355/2022, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.
3. Skutek, kterého se podle obžaloby měl obviněný dopustit, měl ve stručnosti spočívat v tom, že obviněný jako zaměstnanec B. p. a., se zařazením na jejím středisku se sídlem XY (dále též jen „B.“), kde z titulu funkce zástupce ředitele školy měl formou účtu „správce“ a účtu vedeného na jeho jméno „R. K.“ přístup do informačního školního systému BAKALÁŘI a rovněž jako správce přístupu do správy e-mailového řešení školy B. včetně jejích zaměstnanců, poté co byl dne 19. 2. 2018 ze své funkce odvolán a do informačního systému mu byl přístup zamezen změnou hesla, avšak nedopatřením mu byl ponechán správcovský přístup do e-mailového řešení školy, dne 19. 2. 2018 v době od 21.32 do 21.36 hod., poté, co věděl, že již nevykonává funkci zástupce ředitele školy a s ní spojené úkony a činnosti, zneužitím jemu ponechaného správcovského přístupu do e-mailového řešení školy z IP adresy XY změnil přístupové heslo do e-mailové schránky zaměstnankyně školy H. T. Pomocí tohoto hesla následně vstoupil do této e-mailové schránky a z jedné ze zpráv v ní uložených získal neoprávněně nová přístupová hesla do účtu „správce“ a účtu vedeného na jeho jméno v informačním systému BAKALÁŘI. Poté takto získané heslo účtu „správce“ použil k neoprávněnému vstupu do systému BAKALÁŘI, v němž provedl vypnutí a skrytí některých modulů a ovládacích prvků s cílem poškodit chod B. Současně téhož dne ve večerních hodinách a následujícího dne v ranních hodinách za zneužití jemu ponechaného správcovského přístupu do e-mailového řešení B. z IP adresy XY, resp. XY, neoprávněně zadal přeposílání pošty z adres vybraných zaměstnanců školy a samotné školy na jím ovládané e-mailové adresy, čímž získal možnost seznamovat se neoprávněně s obsahem e-mailové pošty zasílané do těchto schránek, a to až do dne 17. 8. 2018, kdy byl tento zásah zjištěn a ihned zrušen pracovníkem školy z oddělení IT.
II. Dovolání nejvyššího státního zástupce a vyjádření obviněného
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného R. K. dovolání, které opřel o druhou alternativu dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. s tím, že v řízení předcházejícím, resp. v rozsudku soudu prvního stupně jsou vady odpovídající první alternativě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Nejvyšší státní zástupce má za to, že v posuzované trestní věci jde o případ „extrémního“ rozporu mezi provedenými důkazy a rozhodnými skutkovými zjištěními z těchto důkazů vyplývajícími. Městský soud podle dovolatele v napadeném usnesení dezinterpretoval výpověď svědka P. K. a obsah dalších relevantních důkazů, v důsledku čehož vyvodil zkreslené závěry vůči možnosti přístupu obviněného do systému BAKALÁŘI a k pracovním aktivitám v jeho rámci. Z výpovědi jmenovaného i dalších svědků je podle dovolatele zřejmé, že informační systém fungoval na B. v tzv. desktopové verzi, která byla přístupná buď z počítačů umístěných v budově školy nebo z jiných zařízení prostřednictvím dálkového přístupu, tj. za pomoci virtuální soukromé sítě (dále též jen „VPN“), byl-li uživateli umožněn, a rovněž v tzv. webové verzi přístupné po zadání přihlašovacích údajů z jakéhokoli zařízení připojeného k internetové síti. Z technické zprávy předložené svědkem P. K. vyplývá, že neoprávněné přístupy do systému BAKALÁŘI dne 19. 2. 2018 v 21.36 a 21.39 hod., stejně jako předchozí neúspěšné pokusy o ně v době od 21.21 do 21.36 hod., ve všech případech z IP adresy XY, byly provedeny přes webové rozhraní a nikoli z počítače umístěného v budově školy, jak nesprávně dovodily soudy obou stupňů. Ke změnám v informačním systému, jelikož tyto nemohly být realizovány v internetové verzi, podle dovolatele naopak s jistotou nedošlo ani ze zmiňované IP adresy, ani v uvedené době. Vzhledem k tomu, že tento informační systém změny ve svém nastavení neprotokoluje, není údaj o tom, kdy a z jaké IP adresy bylo s daty v něm manipulováno k dispozici.
6. Dovolatel dále namítl, že městský soud zcela přehlédl informace o opakovaných vstupech do e-mailové schránky XY z IP adres přidělených v rozhodné době koncovým zařízením, které prokazatelně užíval obviněný. Poukázal dále na to, že v různých časech připojení k uvedené schránce se mezi identifikátory, jimž byla v dané chvíli přidělena konkrétní IP adresa, vyskytují jednak mobilní telefon s číslem užívaným obviněným, jednak pevné DSL připojení umístěné v bydlišti matky obviněného. Zcela opomenuté pak podle dovolatele ponechal městský soud exkluzivní administrátorské oprávnění obviněného vůči e-mailovému řešení B., jak bylo potvrzeno ve výpovědích svědků H. T., C. S., P. K. a ve zprávě B. ze dne 15. 5. 2018. S odkazem na další technickou zprávu předloženou svědkem P. K. považuje dovolatel za prokázané, že došlo k přesměrování schránek na obviněnému známé adresy, přičemž k účtu XY, z něhož byly realizovány změny v konfiguraci elektronické pošty B., bylo ve všech případech přistupováno z IP adresy XY, tedy opět ze zařízení mimo budovu školy.
7. Nejvyšší státní zástupce následně městskému soudu vytkl, že ačkoli ve veřejném zasedání konaném dne 15. 11. 2022 provedl listinné důkazy, a to zprávy peněžních ústavů předložené státním zástupcem, v odůvodnění napadeného usnesení absentuje jakékoli jejich hodnocení s ohledem na požadavky plynoucí z ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. Dovolatel považuje za důležité, že konfrontací údajů o transakcích provedených platební kartou a o přístupech k účtům prostřednictvím internetového bankovnictví s údaji o uskutečněném telekomunikačním provozu, jde-li o IP adresy, z nichž bylo přistupováno do e-mailové schránky XY, lze dospět k podstatným zjištěním ukazujícím na obviněného jako na osobu, která tuto e-mailovou schránku založila a opakovaně do ní přistupovala. Dovolatel poukázal v této souvislosti na vybraná místa, v nichž byly použity platební karty obviněného a současně zde bylo v blízké časové návaznosti provedeno přihlášení do výše uvedené e-mailové schránky, například Centrum Černý Most, Kolín (prodejna OBI, resp. Oblastní nemocnice Kolín), několik míst v Mladé Boleslavi. Dovolatel zmínil dále dvě IP adresy, z nichž bylo ve stejných dnech opakovaně přistupováno jak do předmětné e-mailové schránky, tak prostřednictvím internetového bankovnictví do účtů, jejichž majitelem je obviněný.
8. Za důkazně nepodložený a nepřezkoumatelný považuje dovolatel závěr městského soudu o tom, že obviněný se nemohl dopustit přihlášení do systému BAKALÁŘI ze služebního notebooku, který odevzdal a měl navíc zablokovaný vzdálený přístup. Dovolatel v tomto ohledu jednak připomněl skutečnost, že ke vstupům do systému došlo prostřednictvím internetového připojení, nikoli vzdáleného přístupu, jednak městskému soudu vytkl, že nespecifikoval, na které konkrétní přístupy se tento závěr vztahuje, přičemž současně ani neidentifikoval čas, kdy měl obviněný notebook vrátit. Naproti tomu poukázal dovolatel na zprávu ředitele B. ze dne 23. 2. 2018, z níž vyplývá, že k označenému datu služební notebook doposud nebyl vrácen, což znamená, že neoprávněné vstupy a zásahy byly proveditelné přímo obviněným z předmětného zařízení.
9. K úvaze městského soudu o tom, že k vyhodnocení přístupů ze strany Generální inspekce bezpečnostních sborů nelze přistupovat nekriticky pouze v neprospěch obviněného, dovolatel namítl, že státní zástupce vycházel výlučně z údajů opatřených v souladu s trestním řádem, nikoli z jejich vyhodnocení policejním orgánem. Rovněž se ohradil proti závěrům městského soudu o „domnělých“ nesrovnalostech vůči dvěma telefonním číslům přičitatelným jednání obviněného. Zatímco telefonní číslo XY bylo s obviněným spojeno toliko historicky, bez souvislosti s žalovanou trestnou činností, u druhého telefonního čísla XY byla zaznamenána poměrně vysoká četnost výskytu mezi koncovými stanicemi připojenými k IP adresám v dobách, kdy z nich probíhaly přístupy do e-mailové schránky XY. Podle dovolatele městský soud nijak nevysvětlil, jak může užívání telefonního čísla obviněným vyvrátit skutečnost, že do smlouvy s operátorem byl zanesen starý občanský průkaz obviněného.
10. Dovolatel zpochybnil rovněž úvahy odvolacího soudu o motivaci a způsobu jednání obviněného jako někdejšího vyšetřovatele, které označil za ryze hypotetické. Pokud jde o městským soudem zmíněnou prodlevu s trestním oznámením, poukázal na to, že přesměrování e-mailů bylo odhaleno až několik měsíců po zjištění neoprávněných zásahů do sytému BAKALÁŘI, proto nemohlo být dříve ani oznámeno. Shromážděné (nepřímé) důkazy tvoří podle dovolatele ucelený, spojitý a na sebe navazující řetězec, na jehož podkladě se dá spolehlivě dosáhnout praktického stupně jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, jež vedou k vyslovení viny obviněného.
11. Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadené usnesení Městského soudu v Praze, tak i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu projednání a rozhodnutí.
12. K dovolání nejvyššího státního zástupce se prostřednictvím své obhájkyně vyjádřil obviněný, který považuje napadené usnesení i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně po skutkové i právní stránce za správné. Obžaloba podle jeho názoru neprokázala s potřebnou mírou jistoty, že žalovaný skutek spáchal obviněný, naopak vyvstaly důvodné pochybnosti o postupu orgánů činných v trestním řízení, zejména o původu a pravosti shromážděných důkazů. Obviněný v této souvislosti vyzdvihl některá pochybení související se zkrácením jeho práva na obhajobu, k nimž mělo dojít v přípravném řízení. Poukázal také na vyhrocené vztahy, které měl s vedením B. a které vyústily do velmi rychlého a nekorektního ukončení jeho pracovního poměru. Tyto okolnosti, jakož i nekonzistence výpovědí svědků z vedení B., jež jsou si vzájemně blízkými příbuznými, resp. též skutečnost, že neoprávněný zásah neměl na chod B. a data studentů a zaměstnanců žádný vliv, svědčí spíše o snaze touto „vykonstruovanou kauzou“ obviněného poškodit.
13. Z výsledků dokazování podle obviněného jednoznačně vyplývá, že se vzhledem ke své nepřítomnosti v budově B. v době, kdy došlo ke změnám v systému BAKALÁŘI, jakož i s ohledem na zablokování jeho přístupu přes VPN, nemohl žalovaného skutku dopustit. Pochybnosti pak vyvstávají rovněž o přesměrování e-mailů, neboť e-mailová schránka, na niž měly být zprávy přeposílány, byla vždy prázdná. Orgány činné v trestním řízení nijak nevysvětlily, jak mohl obviněný prostřednictvím telefonního čísla XY, které již několik let prokazatelně nepoužíval, realizovat připojení k předmětné e-mailové schránce. V případě druhého telefonního čísla XY obviněný zdůraznil, že občanský průkaz, který měl být předložen při pořízení SIM karty s tímto číslem, byl skartován měsíc před jejím zakoupením. Státnímu zástupci následně obviněný vytkl nezákonný postup při vyžádání bankovních výpisů, jež byly provedeny jako důkaz ve veřejném zasedání. Vzhledem k tomu, že údaje, které jsou předmětem bankovního tajemství, může v souladu s § 8 odst. 2 tr. ř. po podání obžaloby požadovat výlučně předseda senátu, což v posuzované věci neučinil, považuje obviněný státním zástupcem v neprospěch obviněného pořízené bankovní výpisy za nezákonné a procesně zcela nepoužitelné.
14. Závěrem svého vyjádření obviněný s odkazem na zásadu in dubio pro reo konstatoval, že přes široké dokazování, které bylo v řízení před soudy obou stupňů provedeno, nebyla jeho vina spolehlivě prokázána. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce jako nedůvodné zamítl.
III. K dovolání nejvyššího státního zástupce
15. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům.
16. Nejvyšší státní zástupce se domáhal přezkumu napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení dovolacím soudem z důvodu uvedeného ve druhé alternativě § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., jehož podstatou je, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Za takový důvod nejvyšší státní zástupce považuje důvod uvedený v první alternativě § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř., kterou lze úspěšně uplatnit tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Uvedená alternativa zahrnuje situace, ve kterých skutek, k němuž soudy dospějí vyhodnocením důkazů, nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Pak může jít o zjevný, ve smyslu dosavadní judikatury Ústavního soudu „extrémní“, rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem procesně řádně opatřených a provedených důkazů.
Takový rozpor by však mohl být shledán toliko v případě, pokud by skutková zjištění soudů vůbec neměla v důkazech obsahový podklad, případně pokud by byla dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo pokud by nevyplývala z obsahu důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení. Z dikce § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zároveň vyplývá, že tyto vady se musí vztahovat k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků konkrétního trestného činu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12.
1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021).
17. V rámci posuzování konkrétních dovolacích námitek se zřetelem k dovolatelem označenému dovolacímu důvodu, jehož význam byl stručně shrnut výše, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolací výhrady nedosahují intenzity tvrzeného zjevného rozporu mezi argumenty podporující zproštění obviněného obžaloby z důvodu, že nebylo prokázáno, že by žalovaný skutek spáchal ve smyslu § 226 písm. c) tr. ř. Dovolatel staví svou argumentaci především na zpochybnění vyhodnocení obsahu výpovědi svědka P. K., který v rozhodné době měl v B.
na starosti správu počítačové sítě. K předneseným tvrzením dovolatele je třeba zdůraznit, že jmenovaný svědek mimo jiné vypověděl, že před narušením prostředí v systému BAKALÁŘI došlo k zablokování VPN na notebooku obviněného, což znamená, že obviněný se nemohl přihlásit ke svému počítači umístěnému v budově školy. Stejně tak nelze přehlédnout, že i podle tohoto svědka proběhly změny popsané v petitu obžaloby z počítače uvnitř budovy školy (viz č. l. 1524 a násl. tr. spisu). Dospěly-li soudy nižších stupňů na základě této výpovědi k závěru, že obviněný změny v systému BAKALÁŘI nemohl provést, neboť budovu školy opustil dne 19.
2. 2018 okolo 20.00 hod., což potvrdil další svědek R. D. (č. l. 1527 a násl. tr. spisu), přičemž k zásahu do systému mělo dojít později, podle Nejvyššího soudu nejde zřejmou dezinterpretaci výpovědi svědka P. K., a už vůbec nejde o případ zjevného rozporu skutkového závěru soudů s obsahem provedených důkazů. Z tohoto pohledu nepovažuje Nejvyšší soud za nelogickou ani navazující úvahu soudu prvního stupně vyslovenou v bodě 26. jeho rozsudku a potvrzenou jako správnou také odvolacím soudem v bodě 17.
napadeného usnesení, podle níž za situace, v níž přesměrování e-mailů bylo provedeno ze stejné IP adresy jako změny v systému BAKALÁŘI, k nimž došlo z počítače uvnitř budovy školy, kde se obviněný již evidentně nenacházel, nelze s potřebnou mírou jistoty konstatovat, že by se obviněný mohl dopustit rovněž tohoto jednání.
18. Za těchto okolností nelze ve věci rozhodujícím soudům vytýkat, že se fakticky řídily zásadou in dubio pro reo a zprostily obviněného obžaloby z důvodu, že jeho vinu se nepodařilo prokázat alespoň na úrovni obecného pravidla „mimo jakoukoli rozumnou pochybnost“ (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/05, případně nález Ústavního soudu ze dne 18. 4. 2023, sp. zn. I. ÚS 323/23). Nutno dodat, že v situaci, v níž vyvstávají důvodné pochybnosti o samotném zásahu do systému BAKALÁŘI, resp. přesměrování e-mailů přímo jednáním obviněného, nemůže mít zásadní význam zdůrazňování skutečností, které nepřímo, navíc opět s nikoli potřebnou mírou jistoty, ukazují na obviněného jako na osobu, která se měla přihlašovat do e-mailové schránky, na niž byly dotčené e-mailové adresy přesměrovány.
Za popsané důkazní situace totiž nelze uvažovat o existenci uceleného, spojitého a na sebe navazujícího řetězce nepřímých důkazů, na jehož podkladě by bylo možno bez rozumných pochybností označit výlučně osobu obviněného jako pachatele žalovaného skutku a vyslovit výrok o jeho vině (srov. nález Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2011, sp. zn. I. ÚS 3622/10). Nejvyšší soud proto nepovažuje za pravděpodobné, že by na závěru o neprokázání viny obviněného nade vši rozumnou pochybnost mohlo další pokračování trestního řízení cokoli změnit.
Přestože vyjádření hodnotících úvah k celému komplexu provedených důkazů v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je poměrně stručné a lze si zajisté představit pečlivější argumentaci, je z obsahu trestního spisu pro Nejvyšší soud jako soud dovolací a pro řízení o mimořádném opravném prostředku určující, že se nenabízí možnost podpořit tvrzení obžaloby do té míry, aby bylo dosaženo potřebného stupně jistoty pro označení obviněného jako jediného pachatele v posuzované trestní věci. Přestože část těchto výhrad nejvyššího státního zástupce připustil Nejvyšší soud jako opodstatněnou, je třeba upozornit na to, že v dovolání jím nebylo uplatněno naplnění také třetí alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. spočívající v tom, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Nejvyšší soud připomíná, že uvedená alternativa dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zahrnuje rovněž vady důkazního řízení, v nichž soudy některé provedené důkazy v odůvodnění svého rozhodnutí vůbec nezohlednily. Pokud jde o listinné důkazy v podobě zpráv peněžních ústavů, které byly předloženy a provedeny ve veřejném zasedání konaném dne 15.
11. 2022, je však třeba přisvědčit názoru obviněného o jejich procesní nepoužitelnosti. Vzhledem k tomu, že trestní řízení se nacházelo ve stadiu po podání obžaloby, konkrétně v odvolacím řízení, mělo k opatření těchto důkazů dojít na podkladě žádosti předsedy senátu, nikoli státního zástupce, jak stanoví § 8 odst. 2 tr. ř. (srov. žádosti na č. l. 1932 a násl. tr. spisu).
Jde o speciální úpravu dokazování, jehož předmětem jsou údaje, které tvoří předmět bankovního tajemství (a další v citovaném ustanovení vyjmenované údaje), k jejichž získání je v trestním řízení do podání obžaloby oprávněn jen státní zástupce a po podání obžaloby nebo návrhu na potrestání v řízení před soudem je k jejich opatření povolán jen předseda senátu, resp. samosoudce. Informace vyplývající z těchto důkazních prostředků proto nelze využít k podpoření řady nepřímých důkazů opatřených v posuzované trestní věci, z nichž veřejná žaloba dovozovala vinu obviněného.
19. Byť si lze ze strany soudů prvního i druhého stupně představit o něco pečlivější zdůvodnění jejich hodnotících úvah, jak bylo konstatováno výše, námitky dovolatele nedosahují intenzity zjevného rozporu, jež by představoval výjimku z pravidla, podle něhož není Nejvyšší soud v dovolacím řízení oprávněn provádět sám hodnocení skutkových okolností (srov. přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, případně usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 10. 2022, sp. zn. IV. ÚS 1221/22). Nejvyšší soud zdůrazňuje, že dokazování je doménou především soudu prvního stupně s možnou korekcí v řízení před soudem druhého stupně jako soudem odvolacím. Vzhledem k tomu, že soud je nevyhnutně přímo ovlivněn nejen samotným obsahem důkazního prostředku, ale i jeho nositelem, zastávají v procesu dokazování zcela nezastupitelnou roli mimo jiné zásady bezprostřednosti a ústnosti. Hodnotit důkazy proto může primárně soud, který je v souladu s těmito zásadami provedl, a může z nich tak získat relevantní poznatky. Popsaný způsob dokazování napomáhá poskytnout hodnotícímu orgánu, tedy především soudu prvního stupně, případně soudu druhého stupně, který v odvolacím řízení opakuje či provede nové důkazy, jasný obraz o dokazované skutečnosti, aby mohl vynést rozhodnutí pod bezprostředním dojmem z provedených důkazů. V tomto ohledu je podstatné, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů a ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně, a byť stručně, avšak nikoli bez zachování určité míry pravidel obecné logiky přijatelně vysvětlily. Nejvyšší soud proto nemá důvod a ani možnost korigovat pravomocná rozhodnutí soudů obou stupňů podle představ dovolatele.
IV. Závěrečné shrnutí
20. Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem posoudil Nejvyšší soud povahu námitek nejvyššího státního zástupce tak, že je mimo rámec jím označeného dovolacího důvodu, neboť nebyl shledán zjevný rozpor mezi rozhodným skutkovým zjištěním soudů, které je určující pro naplnění znaků žalovaných přečinů a obsahem provedených důkazů, jak předpokládá první alternativa dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jejíž naplnění bylo v dovolání tvrzeno. Za těchto okolností nelze považovat uplatněné námitky za odpovídající tomuto důvodu dovolání, proto je Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. Nejvyšší soud tak mohl učinit v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 14. 6. 2023
JUDr. Blanka Roušalová předsedkyně senátu