5 Tdo 246/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 4.
2007 o dovolání obviněného Ing. P. U. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze
dne 6. 9. 2005, sp. zn. 4 To 358/2005, který rozhodl jako soud odvolací v
trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 1 T 664/2002, t a
k t o :
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j e usnesení Krajského soudu v
Brně ze dne 6. 9. 2005, sp. zn. 4 To 358/2005.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené
rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Krajskému soudu v Brně p ř i k a z u j e ,
aby věc obviněného Ing. P. U. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. 1 T 664/2002,
byl obviněný Ing. P. U. uznán vinným trestným činem porušení povinnosti v
řízení o konkursu podle § 126 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že
jako člen představenstva a současně ředitel společnosti P., a. s., se sídlem v
H., B., na majetek kteréžto byl dne 17. 9. 2001 prohlášen konkurs na základě
usnesení Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 37 K 16/99, nepředal příslušné
podklady nutné k zadokumentování majetku společnosti, jak stanoví § 17 a
následující zákona o konkursu a vyrovnání, ačkoliv byl správcem konkursní
podstaty JUDr. R. Z. písemně dne 4. 10. 2001 vyzván k poskytnutí součinnosti a
následně po opakovaných urgencích mu bylo usnesením Krajského soudu v Brně
uloženo odevzdat správci konkursní podstaty příslušné podklady nutné k
zadokumentování majetku společnosti a příslušné podklady a doklady řádně
nepředal správci konkursní podstaty.
Za tento trestný čin byl obviněný Ing. P. U. odsouzen podle § 126 odst. 1 tr.
zák. za použití § 53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. k peněžitému trestu ve výši
15.000,- Kč, přičemž podle § 54 odst. 3 tr. zák. mu byl pro případ, že by ve
stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí
svobody v trvání 1 měsíce.
Tento rozsudek napadl obviněný Ing. P. U. odvoláním, o němž Krajský soud v Brně
rozhodl usnesením ze dne 6. 9. 2005, sp. zn. 4 To 358/2005, tak, že odvolání
obviněného Ing. P. U. podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítl, neboť nesplňovalo
náležitosti obsahu odvolání.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal obviněný Ing. P. U.
prostřednictvím obhájce JUDr. V. U. dovolání, přičemž slovně ani citací
zákonného ustanovení neupřesnil, z jakého dovolacího důvodu toto dovolání
podává. Z velmi stručného obsahu tohoto mimořádného opravného prostředku lze
dovodit, že se má jednat o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l)
tr. ř., neboť dovolatel uvedl, že napadá výrok o odmítnutí odvolání, poněvadž
odvolání bylo podáno včas, a pokud jde o jeho odůvodnění, nebyly splněny
náležitosti doručení obviněnému, když v červenci 2005 nebylo možno obhájci
obviněného doručit výzvu k odstranění vad odvolání z toho důvodu, že obhájce v
předmětné době nebyl na pracovišti, neboť čerpal dovolenou. Výzvu převzala
osoba bez právnického vzdělání a k obhájci se dostala až následně, přičemž
obhájce řádně zpracoval a odůvodnil toto odvolání a doručil ho soudu v
nejkratší možné lhůtě. Dovolatel zdůraznil, že v době rozhodování měl odvolací
soud odůvodnění odvolání již k dispozici.
V závěru svého dovolání obviněný Ing. P. U. navrhl, aby Nejvyšší soud České
republiky zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 9. 2005,
sp. zn. 4 To 358/2005, a věc vrátil soudu II. stupně k novému projednání a
rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání
obviněného Ing. P. U. doručeno ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř., uvedl, že
dovolatel doposud nespecifikoval ani jeden z možných dovolacích důvodů jako
obligatorní obsahovou náležitost a pokud tuto vadu neodstraní ani ve lhůtě,
kterou mu v rámci nápravy vad dovolání může stanovit soud (státní zástupce
zmínil, že nemá informace o tom, zda tak již soud v rámci řízení před soudem
prvního stupně učinil či nikoli), pak státní zástupce navrhl odmítnout toto
dovolání podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. pro nesplnění obligatorních
obsahových náležitostí dovolání. Pokud dovolatel napraví tuto vadu, a státní
zástupce podotýká, že z obsahu jeho podání vyplývá, že by se mohlo jednat o
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., pak je třeba vzít v úvahu
nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 276/04 i pozdější rozhodnutí Nejvyššího
soudu sp. zn. 8 Tdo 1277/2005 a vzhledem k tomu, že odvolacímu soudu bylo v den
rozhodnutí o odvolání obviněného již známo odůvodnění odvolání obviněného, pak
pro tento případ státní zástupce navrhl Nejvyššímu soudu České republiky
postupovat podle § 265k odst. 1 tr. ř. a zrušit usnesení Krajského soudu v Brně
ze dne 6. 9. 2005, sp. zn. 4 To 358/2005, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc
tomuto soudu vrátit k novému projednání a rozhodnutí. Současně státní zástupce
navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky učinil toto rozhodnutí za podmínek §
265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§
265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné,
zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda
je podala osoba oprávněná. Shledal přitom na rozdíl od názoru státního
zástupce, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h)
tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1
písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§
265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§
265f tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v § 265b tr. ř.
Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím
uplatněný dovolací důvod, a shledal, že v souladu se zákonem vymezenými
podmínkami byl uplatněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.,
když je třeba respektovat názor vyslovený v nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 5.
2006, sp. zn. I. ÚS 17/05, a to s ohledem na obsah odůvodnění dovolání, ve
kterém obviněný uvádí, že výzva k odstranění vad v odvolání byla doručena osobě
bez právnického vzdělání a k obhájci, který v té době nebyl na pracovišti, se
dostala až následně. Poté obhájce toto odvolání řádně zpracoval a odůvodnil a
doručil ho soudu v nejkratší možné lhůtě, přičemž dovolatel zdůraznil, že v
době rozhodování měl odvolací soud odůvodnění odvolání již k dispozici. Jinými
slovy, z této velmi stručné argumentace vyplývá, že brojí proti odmítnutí jím
podaného odvolání podle § 253 odst. 3 tr. ř., neboť toto odvolání nebylo podáno
opožděně, a navíc se s jeho odůvodněním mohl odvolací soud seznámit dostatečně
dlouhou dobu před datem svého rozhodnutí. Nejvyšší soud proto konstatuje, že z
obsahu dovolání lze usoudit na uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1
písm. l) tr. ř., tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného
opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2
písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem
pro takové rozhodnutí.
Nejvyšší soud tedy neshledal důvody pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1
tr. ř., a proto podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost
těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů
uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející.
V daném případě Krajský soud v Brně odmítl odvolání obviněného jako opožděně
podané i přesto, že v době, kdy o tomto odvolání rozhodoval, tedy dne 6. 9.
2005, mu již byl znám obsah odůvodnění odvolání obviněného, neboť toto podání
bylo soudu prvního stupně doručeno dne 16. 8. 2005 a bylo odvolacímu soudu
předloženo spolu se spisem dne 22. 8. 2005 (viz č. l. 229).
Podle § 251 odst. 1 tr. ř. nesplňuje-li odvolání státního zástupce, odvolání,
které podal za obžalovaného jeho obhájce, nebo odvolání, které podal za
poškozeného nebo za zúčastněnou osobu jejich zmocněnec, náležitosti obsahu
odvolání podle § 249 odst. 1 tr. ř., vyzve je předseda senátu, aby vady
odstranili ve lhůtě pěti dnů, kterou jim zároveň stanoví, a upozorní je, že
jinak bude odvolání odmítnuto podle § 253 odst. 3 tr. ř. Stejně postupuje,
pokud takové odvolání podal obžalovaný, který má obhájce, poškozený nebo
zúčastněná osoba, kteří mají zmocněnce. Podle § 253 odst. 3 tr. ř. odvolací
soud odmítne odvolání, které nesplňuje náležitosti obsahu odvolání.
Nejvyšší soud s ohledem na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 3. 8. 2005, sp.
zn. IV. ÚS 276/04, považuje za nutné uvést, že pro posouzení, zda obviněný
dostál své povinnosti a konkretizoval vady, jež podle jeho názoru odůvodňují
jím podané dovolání a zda je jeho mimořádný opravný prostředek důvodný, je v
dané věci relevantní výklad ustanovení § 249 odst. 1 tr. ř. upravující obsah
odvolání tak, že z něj musí být patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán
a jaké vady jsou rozsudku nebo řízení, které mu předcházelo, vytýkány. Dále je
třeba se zabývat ustanoveními § 251 odst. 1 a § 253 odst. 3 tr. ř., která
upravují postup soudu prvního stupně při odstranění vad odvolání a odmítnutí
odvolání odvolacím soudem pro nesplnění náležitostí obsahu odvolání, jakož i
ustanovením § 254 odst. 1, 2, 3 tr. ř. upravujícím rozsah přezkumné činnosti
odvolacího soudu. Je třeba uvést, že zmíněná ustanovení trestního řádu do něj
byla zařazena jeho novelou zákonem č. 265/2001 Sb., jejímž obecným cílem, tj.
účelem, jak vyplývá z důvodové zprávy k tomuto zákonu, bylo odstranit „základní
nedostatek platné právní úpravy, kterým je přílišná složitost trestního
řízení,“ a dále výrazněji zjednodušit a zrychlit řízení ve všech jeho stádiích
tak, aby trestní řízení vedené proti pachateli trestného činu bylo skončeno co
nejdříve po spáchání trestného činu. Za účel odvolání je třeba považovat
posílení či zvýšení jistoty, že skutek obviněného byl soudem první instance
posouzen řádně, a to jak z hlediska dokazování skutkových okolností, tak z
hlediska právního posouzení. Odvolání je třeba považovat za právní institut
jistící důsledné uplatnění a prosazení principu presumpce neviny, který chrání
svobodu jednotlivce, do které lze zasáhnout jen tehdy, jsou-li důvody a způsob,
které umožňuje zákon, postaveny najisto. V době rozhodování odvolacího soudu,
tj. dne 6. 9. 2005, bylo již součástí spisu, který byl odvolacímu soudu
postoupen, i odůvodnění odvolání. Důvody pro odmítnutí odvolání zjišťuje
odvolací soud ke dni svého rozhodnutí, a proto ho nemůže odmítnout, pokud bylo
odvolání, byť po lhůtě stanovené podle § 251 odst. 1 tr. ř., náležitě
odůvodněno. V situaci, kdy zdůvodnění odvolání bylo v době rozhodování
odvolacího soudu již součástí spisu, tedy neexistoval žádný rozumný důvod pro
odmítnutí odvolání, které by jako nezdůvodněné ztěžovalo, prodlužovalo či
znemožňovalo věcné rozhodnutí o odvolání. Ani samotný fakt, že lhůtu k
odůvodnění odvolání stanoví zákon, který také připouští odmítnout nezdůvodněné
odvolání, nelze interpretovat tak, že zákonodárce vytvořil tímto způsobem
procesní lhůtu propadnou. Účelem této lhůty je zrychlení odvolacího řízení,
avšak pokud soudy samy, tak jako v daném případě, nepracují rychle a nestačí
včas rozhodnout o odmítnutí odvolání předtím, než se odůvodnění odvolání stane,
byť opožděně, součástí spisu, míjí odvolací soud odmítnutím odvolání v takové
situaci zákonnou lhůtou sledovaný účel, tj. rychlost řízení.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud shledal ve smyslu § 265k odst. 1 tr. ř.
podané dovolání obviněného Ing. P. U. důvodným, a proto z podnětu tohoto
dovolání podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v
Brně ze dne 6. 9. 2005, sp. zn. 4 To 358/2005. Podle § 265k odst. 2 tr. ř.
zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující,
pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l
odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s
ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť
vzhledem k charakteru vytknutých a Nejvyšším soudem zjištěných vad je zřejmé,
že je nelze odstranit ve veřejném zasedání.
V novém řízení bude Krajský soud v Brně postupovat v souladu se shora
vysloveným právním názorem Nejvyššího soudu (srov. § 265s odst. 1 tr. ř.) a na
základě přezkoumání napadeného rozsudku a řízení mu předcházejícího ve smyslu §
254 tr. ř. věcně projedná odvolání obviněného. V neposlední řadě odvolací soud
neopomene respektovat zásadu zákazu změny rozhodnutí v neprospěch obviněného
(reformationis in peius), neboť právě na základě jeho dovolání došlo ke zrušení
usnesení soudu druhé instance (§ 265s odst. 2 tr. ř.).
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. dubna 2007
Předseda senátu:
Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.