5 Tdo 254/2025-4373
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. 10. 2025 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněných J. M., M. N. a obviněné právnické osoby – obchodní společnosti ELTODO, a. s., IČ 45274517, se sídlem Novodvorská 1010/14, Praha 4, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2024, sp. zn. 44 To 303/2024, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 8 T 72/2022, takto:
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. 7. 2024, sp. zn. 8 T 72/2022, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2024, sp. zn. 44 To 303/2024.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 2 přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. 7. 2024, sp. zn. 8 T 72/2022, byli obvinění J. M., M. N. (dále mohou být oba obvinění označováni jen jménem a příjmením) a obviněná právnická osoba – obchodní společnost ELTODO, a. s., (dále též jako „ELTODO, a. s.“ nebo „obviněná právnická osoba ELTODO, a. s.“) podle § 226 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „tr. ř.“), zproštěni obžaloby pro skutek, v němž obžaloba spatřovala u obviněného J. M. zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, u obviněného M. N. zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a u obviněné právnické osoby ELTODO, a. s., zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, přičemž obvinění J. M. a M. N. měli trestnou činnost spáchat jako spolupachatelé.
2. Proti uvedenému rozsudku podal státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 12. 2024, sp. zn. 44 To 303/2024, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.
3. Skutek, pro který byli označení obvinění obžaloby zproštěni, spočíval stručně uvedeno v tom, že v souvislostí se zadávacím řízením zadavatele Technická správa komunikací hlavního města Prahy, příspěvková organizace hlavního města Prahy, IČ 63834179 (dále jen jako „zadavatel“ nebo „TSK“), na nadlimitní veřejnou zakázku zadávanou v otevřeném řízení ve smyslu § 27 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, který byl s účinností od 1. 10. 2016 nahrazen zákonem č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, (dále jen jako „z.
v. z.“), s názvem „Údržba strategických dopravních detektorů řezových (SDDŘ) a klimatických vozovkových detektorů (KVD) na území hl. města Prahy“, s předpokládanou hodnotou veřejné zakázky ve výši 20 mil. Kč bez DPH a se lhůtou pro podávání nabídek do 21. 6. 2016 ve 12:50 hod., v období od prosince 2015 do prosince 2016 obviněný J. M. jako zaměstnanec TSK na pozici vedoucího oddělení provozu telematických systémů, resp. vedoucího odboru systémů řízení dopravy, obviněný M. N. jako zaměstnanec ELTODO, a.
s., na pozici obchodního ředitele – dopravní systémy, městská infrastruktura, telematika a automatizace, a zesnulý P. L. jako zaměstnanec ELTODO, a. s., na pozici vedoucí střediska doprava Čechy, všichni po vzájemné dohodě se společným úmyslem opatřit neoprávněný prospěch obchodní společnosti ELTODO, a. s., spočívající v zajištění realizace veřejné zakázky, umožnili zaměstnancům obchodní společnosti ELTODO, a. s., vyhotovit podklady zadávací dokumentace k předmětné veřejné zakázce s podmínkami vytvořenými podle potřeb ELTODO, a.
s. Nejprve dne 21. 1. 2016 M. N. předal J. M. v jeho kanceláři na USB flash disku uloženou zadávací dokumentaci včetně technické specifikace, cenové kalkulace a návrhu smlouvy o dílo, a poté dne 10. 3. 2016 J. M. opět v jeho kanceláři předal zesnulý P. L. za účasti člena představenstva ELTODO, a. s., Ing. Libora Povejšila, tytéž materiály s podrobnějším zpracováním některých jejich částí. J. M. dokumenty předal svému podřízenému A. K. za účelem zapracování do zadávací dokumentace k dané veřejné zakázce.
Tímto jednáním J. M., M. N. a P. L. jako členové organizované skupiny kontrolovali proces zadávacího řízení. Zaměstnanci ELTODO, a. s., s vědomím J. M. zajistili vypracování zadávací dokumentace, jež prakticky vylučovala úspěšnou účast jiného dodavatele, neboť pod písmenem h) bodu 16 byl obsažen požadavek na certifikát vydaný výrobcem SDDŘ, prokazující znalost příslušné technologie. J. M. zase zajistil, aby se tato verze zadávací dokumentace stala součástí finální verze zadávací dokumentace zveřejněné zadavatelem.
Přinejmenším v souvislosti s výše popsanou výhodou opatřenou obchodní společnosti ELTODO, a. s., přijal J. M. od Ing. Libora Povejšila dne 20. 12. 2016 jako odměnu tablet zn. Apple iPad Pro včetně klávesnice a elektronické tužky v celkové hodnotě 33 270 Kč, přičemž obviněný J. M. o popsané komunikaci mezi zadavatelem a obchodní společností ELTODO, a. s., neučinil ani nezveřejnil jakýkoli záznam, čímž porušil zásady komunikace mezi zadavatelem a dodavatelem podle § 148 z. v. z.
Všichni obvinění současně jednali v rozporu s § 6 odst. 1 z. v. z. M. N. a P. L. jako vedoucí zaměstnanci ELTODO, a. s., jednali ve prospěch této obchodní společnosti, v jejím zájmu a v rámci její činnosti, a proto jejich jednání lze podle § 8 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) t. o. p. o. přičítat obviněné právnické osobě ELTODO, a. s.
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněných J. M., M. N. a ELTODO, a. s., dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. První z citovaných důvodů uplatnil v jeho první alternativě, tj. pro zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními určujícími pro naplnění znaků trestného činu a obsahem provedených důkazů, učiněné skutkové závěry soudů následně vedly k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení, jak předpokládá dovolací důvod pod písm. h) téhož ustanovení, obě vytýkané vady rozsudku soudu prvního stupně následně nebyly odstraněny odvolacím soudem, který sice projednal odvolání státního zástupce, avšak zamítl je, proto je naplněna i druhá alternativa ustanovení § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
5. Úvodem dovolatel připomněl dosavadní průběh trestního řízení a některé z úvah odvolacího soudu, s nimiž následně v dovolání vyslovil nesouhlas. Zdůraznil, že v průběhu zadávacího řízení zadavatele Technické správy komunikací hlavního města Prahy došlo k porušení jeho základních principů ve smyslu § 6 z. v. z., protože jeden z dodavatelů, obviněná obchodní společnost ELTODO, a. s., resp. její zaměstnanci vyhotovili v podstatě celou zadávací dokumentaci k veřejné zakázce, a to ve prospěch jmenované obchodní společnosti, tzv. „ušili ji na míru“. Pouhý fakt, že ostatní dodavatelé neměli stejnou možnost podílet se na tvorbě zadávací dokumentace, již přesahoval meze citovaného zákona.
6. Konkrétně nejvyšší státní zástupce poukázal na to, že zaměstnanci ELTODO, a. s., M. N. a zemřelý P. L. předali vlastní verzi zadávací dokumentace vedoucímu oddělení provozů telematických systémů TSK, J. M., který ji následně vydával za výsledek činnosti jím vedeného oddělení. Tato zadávací dokumentace mj. stanovila požadavek vůči dodavateli na předložení certifikátu od výrobce SDDŘ (strategických dopravních detektorů řezových), jímž byla právě obchodní společnost ELTODO, a. s., a který držitele opravňoval k provádění servisu tohoto typu technologie. Oproti tomu však v zadávací dokumentaci nelze najít totožný požadavek u klimatických vozovkových detektorů (KVD), jehož výrobcem již ELTODO, a. s., nebyla, byť předmětem veřejné zakázky byl servis obou těchto technologií. Dalším podezřelým požadavkem ze zadávací dokumentace byl podle dovolatele seznam významných služeb v bodě 5.4.1., resp. způsob jeho nastavení, který svým rozsahem diskriminoval též dodavatele, kteří již v dotčeném oboru měli určité zkušenosti. Dovolatel k tomu upozornil, že v předcházejícím zadávacím řízení, jež se týkalo stejného předmětu plnění v roce 2011, takto přísně uvedená kritéria nebyla stanovena.
7. Dovolatelem výše shrnutá skutková zjištění přitom soudy obou stupňů nesprávně právně posoudily, jestliže podle nich nenaplňovala znaky trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě. Zcela nesprávně soudy kooperaci dodavatele ELTODO, a. s., se zadavatelem pokládaly za realizaci institutu předběžných tržních konzultací ve smyslu § 33 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen jako „z. z. v. z.“). Proti tomu se dovolatel ohradil, neboť smyslem předběžných tržních konzultací je vytvoření podmínek pro naplnění zákonného účelu veřejného zadávání při respektování již zmíněných zásad, směřujících k realizaci férové soutěže s cílem zadat zakázku za cenu vzniklou skutečnou soutěží. O takto nastaveném a realizovaném zadávacím řízení však nelze v posuzovaném případě uvažovat, protože ELTODO, a. s., vypracovala kompletní zadávací dokumentaci s jiným cílem, a to získat pro sebe v zadávacím řízení veřejnou zakázku „Údržba strategických dopravních detektorů řezových a klimatických vozovkových detektorů na území hl. města Prahy“. Předběžné tržní konzultace nemají ani za cíl přenechat veškerou aktivitu na jiné osobě, zadavatel si jejich prostřednictvím má „pouze“ vyjasnit některé otázky související s veřejnou zakázkou. Ostatně podle dovolatele je jasné, že na straně zadavatele nebyl dán důvod pro využití předběžné tržní konzultace, neboť ten je na místě tehdy, pokud zadavatel nedisponuje dostatečnými informacemi o předmětu plnění veřejné zakázky, anebo není dostatečným odborníkem v dané oblasti. Zadavatel TSK totiž na stejný předmět plnění vypsal veřejnou zakázku již v roce 2011. Pokud přesto hodlal využít služeb odborníka, jednoho z budoucích dodavatelů, musel mít zadavatel na paměti, že za zákonnost zadávacích podmínek i celého procesu nese odpovědnost pouze on sám, tj. měl povinnost dohlédnout na dodržení všech pravidel hospodářské soutěže, což se v posuzovaném případě nestalo a soutěžní prostředí bylo pouze předstíráno. Soudy obou stupňů podle dovolatele taktéž zcela pominuly aktuální zákonná ustanovení o střetu zájmů, jimiž jsou § 44, § 48 odst. 5 písm. b) a § 124 odst. 3 z. z. v. z., s ohledem na něž měl být správně dodavatel ELTODO, a. s., ze soutěže vyloučen.
8. Protože tedy předem vybraný dodavatel vyhotovil celou zadávací dokumentaci, do níž zakomponoval pro něj výhodné technické a kvalifikační podmínky, aniž by stejnou příležitost či informaci o takové participaci ELTODO, a. s., na tvorbě zadávací dokumentace, obdrželi i další dodavatelé, je nepochybné, že označenému dodavateli byla zjednána přednost i výhodnější podmínky na úkor ostatních potenciálních dodavatelů ve smyslu § 256 tr. zákoníku.
9. Dále nejvyšší státní zástupce předložil námitky proti zjevnému rozporu rozhodných skutkových okolností s obsahem provedeného dokazování. Šlo jednak o skutečnosti vztahující se k otázce naplnění kvalifikačního znaku spočívajícím ve spáchání činu členy organizované skupiny ve smyslu § 256 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (což se týkalo všech obviněných) a k otázce naplnění zákonných znaků ve smyslu § 256 odst. 3 tr. zákoníku (tuto právní kvalifikaci obžaloba navrhla pouze ohledně obviněného J. M.).
Podle jeho názoru tedy bylo v trestním řízení zejména na podkladě zajištěných dokumentů a záznamů ze sledování osob dostatečně jasně prokázáno, že zemřelý P. L. se podílel na trestné činnosti obviněných. Dne 10. 3. 2016 P. L. na osobní schůzce s J. M., která navazovala na předchozí jednání J. M. s M. N. z 21. 1. 2016, předal tomuto zástupci zadavatele kompletní zadávací dokumentaci a projednal s ním na místě danou problematiku. Společně s M. N. a J. M. se zásadním způsobem podílel na zveřejnění zadávací dokumentace zvýhodňující dodavatele ELTODO, a.
s. Vzhledem k tomu nepochybně P. L. byl členem organizované skupiny, tudíž byl tento kvalifikační znak ve smyslu § 256 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku naplněn.
10. Podle Nejvyššího státního zástupce byly rovněž u obviněného J. M. splněny podmínky trestní odpovědnosti podle § 256 odst. 3 tr. zákoníku, protože podle výsledků důkazního řízení přijal za okolností uvedených v ustanovení § 256 odst. 1 tr. zákoníku majetkový prospěch. Podle soudů obou stupňů zadavatel nevedl v roce 2016 evidenci majetku, protože systém k tomu určený fungoval nejdříve od roku 2020, tudíž soudy uvěřily vysvětlení obviněného, podle něhož Ing. Libor Povejšil, zaměstnanec ELTODO, a.
s., předal dne 20. 12. 2016 J. M. tablet zn. Apple iPad Pro jako pracovní pomůcku. Závěry soudů jsou podle dovolatele ve zjevném rozporu s provedeným dokazováním a také se zásadami logického uvažování. Zpráva zadavatele TSK z 2. 11. 2021 založená na č. l. 147 tr. spisu vyvrací tvrzení o neexistenci evidence majetku u tohoto subjektu. Vyplývá z ní, že zadavatel vedl v letech 2015 až 2016 evidenci pracovních pomůcek, tehdy však pouze v listinné podobě, neboť ještě nebyl zprovozněn elektronický evidenční systém Alvao, jenž byl v provozu v roce 2021, a právě jen k němu se váže obsah písemného vyjádření zadavatele.
Evidence majetku zaměstnavatele TSK tedy byla vedena, obviněný J. M. však do ní nenechal zanést údaj o obdrženém tabletu. Dovolatel v této souvislosti také namítl, že kromě toho je poskytování pracovních pomůcek úkolem zaměstnavatele a nikoli externích subjektů, nadto v pozici dodavatele ucházejícího se o získání veřejné zakázky. Odposlechy, zvukové záznamy ze sledování osob při jednání v kanceláři J. M. a výsledky domovní prohlídky u tohoto obviněného rovněž odporují skutkovým závěrům soudů obou stupňů.
Obviněný J. M. totiž telefonicky děkoval za tablet s tím, že neví, zda si ho zaslouží, evidentně byl z tohoto dárku překvapený, nicméně Ing. Libor Povejšil se o tom do telefonu zdráhal hovořit a současně žádal o zachování přízně do budoucna. Obviněný se rovněž chlubil svému synovi obdrženým tabletem, který však nebyl vybaven aplikací potřebnou k pracovnímu použití, a v domě obviněného byly zajištěny další iPady, tudíž se nelze podivovat nad tím, že dotčený tablet obviněný ponechal v původním obalu a nepoužíval jej.
Soudy tuto skutečnost naopak hodnotily ve prospěch obviněného a jeho obhajoby, podle níž čekal na dodání příslušného pracovního softwaru. Dovolatel vzhledem k uvedenému však nepochyboval, že provedené důkazy dávají podklad pro závěr, že obviněný obdržel tablet jako odměnu za jeho celoroční vstřícný přístup k ELTODO, a. s., tudíž tento majetkový prospěch obviněného souvisel s veřejnou zakázkou na údržbu SDDŘ a KVD, jež skončila úspěšně pro tuto obchodní společnost.
11. Z uvedených důvodů nejvyšší státní zástupce v závěru svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí soudů obou stupňů včetně rozhodnutí na ně obsahově navazujících, jestliže by vzhledem ke zrušení pozbyla podkladu, a aby Nejvyšší soud věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k novému projednání a rozhodnutí. Zcela na závěr svého dovolání připojil ještě souhlas s tím, aby Nejvyšší soud učinil i jiné než navržené rozhodnutí v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III. Vyjádření k dovolání
12. K dovolání nejvyššího státního zástupce se vyjádřili všichni tři obvinění. Obviněný J. M. dovolateli vytkl, že ve svém podání nepřednáší nic nového. Osobní schůzky mezi zástupci zadavatele a dodavatele ELTODO, a. s., nebyly utajované, jak vyplývá i z výpovědi svědka A. K. Všichni obvinění potvrdili účast ELTODO, a. s., na vypracování zadávací dokumentace k dotčené veřejné zakázce, k čemuž existoval pádný důvod. Zadavatel totiž nedisponoval dostatečně odborně vzdělaným personálem, proto schůzky obviněných fyzických osob naplňovaly účel a podstatu předběžných tržních konzultací.
Obviněný ve vyjádření rezolutně popřel, že by smyslem vyjednávání s dalšími spoluobviněnými bylo zjednání neoprávněného prospěchu dodavateli ELTODO, a. s. Úmyslné zavinění ke spáchání trestného činu podle § 256 tr. zákoníku dále vylučuje i zjištění, že J. M. byl informován M. N. o tom, že předávanou zadávací dokumentaci zkontrolovali také právníci obchodní společnosti ELTODO, a. s. Odmítl také představu o tom, že by požadavek na certifikát nebo kvalifikační kritérium v podobě významných služeb měly diskriminační charakter.
Certifikáty udělovala obchodní společnost ELTODO, a. s., zcela běžně a nebyl důvod domnívat se, že by případným dodavatelům usilujícím o veřejnou zakázku záměrně bránila v jeho získání. Kritérium významných služeb bývá do zadávací dokumentace standardně zařazeno s tím cílem, aby předmět plnění veřejné zakázky realizoval dostatečně zkušený, resp. kvalitní dodavatel. Kvalifikační předpoklady byly tedy v tomto zadávacím řízení nastaveny adekvátně a nikoli neúměrně přísně, jak tvrdí dovolatel, aniž by ke svému tvrzení současně předložil konkrétní důkaz.
Uvedený názor stvrzují také rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-35558/2020/500JBě, a č. j. ÚOHS-26219/2020/321ZSř. O nediskriminační povaze nastavených kvalifikačních předpokladů vypovídá také fakt, že žádný z potenciálních dodavatelů proti nim nepodal námitky. Obviněný tudíž souhlasil se závěrem soudů o zákonnosti kvalifikačních předpokladů a doplnil, že není významné, jakým způsobem byly vytvořeny. Naopak odmítl verzi nejvyššího státního zástupce o tom, že by se na trestné činnosti podílel zesnulý P.
L. Dále obviněný ve vyjádření k dovolání popřel přijetí jakéhokoli majetkového prospěchu. Tablet převzal za účelem plnění pracovních povinností, a kromě něho nezaevidoval další technické vybavení kanceláře, šlo o běžnou praxi, rozhodně z opomenutí evidovat tablet nelze usuzovat na podezření z přijetí úplatku. V souladu se zásadou in dubio pro reo tedy přijetí tabletu od ELTODO, a. s., nemělo být posuzováno v neprospěch obviněného jako přijetí majetkového prospěchu ve smyslu § 256 odst. 1, 3 tr. zákoníku.
Pro případ odlišného názoru Nejvyššího soudu k této otázce obviněný upozornil dále na to, že nebylo prokázáno, že by k případnému přijetí úplatku došlo v souvislosti s veřejnou zakázkou, protože v odposlechu se hovoří o odměně za celoroční vstřícný přístup obviněného vůči ELTODO, a. s.
Na závěr obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce podané v jeho neprospěch pro zjevnou neopodstatněnost odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
13. Své vyjádření předložila také obviněná právnická osoba ELTODO, a. s., která dovolání nejvyššího státního zástupce považovala za nedůvodné. Veškeré dovolací námitky představují opakování argumentů obžaloby, s nimiž se soudy obou stupňů vypořádaly, přičemž již soud prvního stupně provedl všechny důkazy nezbytné pro rozhodnutí ve věci a hodnotil je důsledně, logicky a ve vzájemných souvislostech. Podle obviněné právnické osoby ELTODO, a. s., mají předestřené dovolací námitky skutkovou povahu, avšak tzv. zjevný rozpor v posuzované trestní věci nenastal, ostatně dovolatel ani neoznačil důkazy, s jejichž obsahem by měly být rozhodné skutkové okolnosti v rozporu.
Nejvyšší státní zástupce v dovolání považoval za diskriminační dva parametry zadávací dokumentace, a to předložení certifikátu prokazující znalost příslušné technologie a dále způsob nastavení seznamu významných služeb (referencí), aniž by však specifikoval, v čem spatřuje jejich diskriminační povahu. Toto tvrzení obviněná právnická osoba odmítla. Ona ani spoluobviněné fyzické osoby nemohli ovlivnit zvolenou technologii sdružených dopravních detektorů řezových, k jejíž údržbě byla vypsána veřejná zakázka, protože ta již byla používána od roku 2009.
Zajištění funkčnosti systému dopravních detektorů tuto znalost technologie tedy objektivně vyžadovalo, nebylo pochyb o důvodnosti takového požadavku zadavatele. Dovolatel vytýkal obsahu zadávací dokumentace, že neobsahovala požadavek na obdobný certifikát také u klimatických vozovkových detektorů, což však podle obviněné právnické osoby je pouze plytká úvaha nepodložená potřebným zkoumáním technické povahy klimatických vozovkových detektorů. Rovněž argument o diskriminační povaze nastavení referencí měla obviněná právnická osoba za zcela nemístný, a to zejména proto, že státní zástupce v obžalobě ani před soudy toto tvrzení nepodložil jakýmkoli důkazem.
Není přitom úkolem soudů napomáhat veřejné žalobě dosáhnout odsouzení obviněného. Ve vztahu ke způsobu nastavení seznamu významných služeb měly být již v přípravném řízení zkoumány možnosti jiných potenciálních dodavatelů splnit tento parametr, v současnosti již takové dokazování nelze doplnit. Nemožnost provést objektivní posouzení relevantního trhu v rozhodné době ostatně zdůraznil i dovolatel, jestliže vytkl odvolacímu soudu nedostatek důkazů pro závěr o nediskriminační, tj. objektivní povaze zadávacích podmínek.
Tímto způsobem však dovolatel klade odvolacímu soudu k tíži pochybení státního zástupce, který v přípravném řízení vykonával dozor nad vyšetřujícím policejním orgánem. Obviněná právnická osoba ELTODO, a. s., k tomu podotkla, že dohled nad veřejnými zakázkami spadá primárně pod kontrolní pravomoci Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, jemuž však nedošel jakýkoli podnět, návrhy nebo námitky od potenciálních uchazečů o dotčenou veřejnou zakázku, a za takových okolností obžaloba nemůže s přihlédnutím k zásadě subsidiarity trestního práva suplovat správní dohled.
Dále nejvyšší státní zástupce v dovolání namítal nesprávné
hmotněprávní posouzení skutku, konkrétně nesouhlasil s právním závěrem soudů, podle něhož obviněná právnická osoba ELTODO, a. s., nebyla v zadávacím řízení na veřejnou zakázku „Údržba strategických dopravních detektorů řezových SDDŘ a klimatických vozovkových detektorů (KVD) na území hl. m. Prahy“ zvýhodněna, a tvrdil opak. Takový opačný závěr by však vyžadoval, aby bylo prokázáno, že obviněné právnické osobě skutečně vznikla nějaká reálná výhoda na úkor ostatních dodavatelů, což se nestalo. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.
2. 2023, sp. zn. 5 Tdo 914/2022, obviněná právnická osoba zdůraznila, že i podle Nejvyššího soudu je přirozené, pokud stávající dodavatel ví o připravovaném zadávacím řízení na dodání téhož plnění, k němuž dojde po uplynutí doby trvání smluvního vztahu současného dodavatele se zadavatelem. Odlišný názor od dovolatele měla obviněná právnická osoba také ohledně naplnění znaku „organizovaná skupina“. Zjištěné skutkové okolnosti neposkytují podklad pro závěr, že by P. L. spáchal nějaký trestný čin anebo že by se určitým způsobem zapojil do tvrzené organizované skupiny.
Obviněná právnická osoba v tomto ohledu považovala argumentaci dovolatele za účelovou, vznikla jako reakce na zastavení trestního stíhání obviněných Ing. Libora Povejšila a P. K. V případě eventuálního shledání naplnění všech zákonných znaků základní skutkové podstaty trestného činu podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku Nejvyšším soudem však podle obviněné právnické osoby je třeba zohlednit uplynutí promlčecí doby. Proto obviněná právnická osoba – obchodní společnost ELTODO, a. s., navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce podané v její neprospěch odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr.
ř. jako zjevně neopodstatněné.
14. Obdobně se k dovolání nejvyššího státního zástupce vyjádřil také obviněný M. N., podle něhož dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. nebyly dovolací argumentací naplněny, navíc soudy obou stupňů již na všechny uplatněné námitky reagovaly. Podle obviněného nedošlo k porušení zásad stanovených v z. v. z. Obviněná právnická osoba ELTODO, a. s., nestanovila parametry zadávacích podmínek, pouze vyhotovila jejich návrh, s nímž se zadavatel ztotožnil, protože mu plně vyhovovaly. Není trestné, jestliže zadavatel vypracuje zadávací podmínky po konzultaci s některým z dodavatelů, k čemuž je veden snahou o hospodárné využití veřejných prostředků. V tomto případě navíc zcela logicky ke konzultacím zadavatel přizval stávajícího dodavatele poskytujícího servis dopravních detektorů, protože s touto činností měl značné zkušenosti. Požadavek na certifikát od výrobce SDDŘ nemohl být diskriminační, pokud nebyl součástí kvalifikačních podmínek a dodavatel ho mohl předložit až těsně před uzavřením smlouvy o dílo a zároveň se na jeho získání připravovat již od uveřejnění předběžného oznámení. Zadavatel tedy vyvinul snahu přirozenou a zákonnou výhodu ELTODO, a. s., kompenzovat. Obviněný M. N. dále nesouhlasil ani s předestřeným názorem dovolatele, podle něhož obvinění skutek spáchali jako členové organizované skupiny společně s P. L. Závěrem svého vyjádření proto obviněný P. N. navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání nejvyššího státního zástupce podané v jeho neprospěch podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., případně aby je zamítl podle § 265j tr. ř. Připojil také souhlas s rozhodnutím Nejvyššího soudu o dovolání v neveřejném zasedání za podmínek podle § 265r odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
15. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, poté se zabýval konkrétní argumentací dovolatele se zřetelem k jím uplatněným dovolacím důvodům. Přitom Nejvyšší soud shledal, že převážná část dovolacích námitek odpovídá vadám, k jejichž nápravě jsou určeny dovolatelem uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř., navíc jim je třeba přiznat opodstatnění. Na tomto podkladě proto mohl Nejvyšší soud přezkoumat napadená rozhodnutí soudů druhého i prvního stupně podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. a dospěl k závěru, že ve vztahu ke zprošťujícímu výroku obviněných pro skutek, v němž státní zástupce spatřoval zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku (ohledně obviněných M. N. a ELTODO, a. s.), resp. zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku ohledně obviněného J. M., jsou chybná a nemohou obstát.
16. S ohledem na způsob rozhodnutí o podaném dovolání Nejvyšší soud jen stručně připomene obecně předpoklady důvodného uplatnění označených dovolacích důvodů. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zahrnuje celkem 3 alternativy, které spočívají v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Citovaný dovolací důvod byl včleněn do taxativního výčtu dovolacích důvodů s účinností od 1. 1. 2022 zákonem č. 220/2021 Sb. Při posuzování důvodnosti uplatněných námitek podřazených uvedenému dovolacímu důvodu je důležité skutečně pečlivě hodnotit, jaký význam mohly mít vytýkané vady dokazování na výsledek trestního řízení, eventuálně na zachování práva obviněného na spravedlivý proces. S odkazem na tento dovolací důvod lze tedy úspěšně brojit proti vadám ve skutkovém zjištění soudů, které se týkají skutkových okolností významných pro rozhodnutí o podané obžalobě a které jsou určující pro naplnění znaků skutkové podstaty určitého trestného činu. Konkrétně musí dovolatel zdůvodnit existenci takové vady tím, že napadaná skutková zjištění nevyplývají z žádného provedeného důkazu (jsou ve zjevném nesouladu s obsahem provedených důkazů), nebo že jsou primárně založena na procesně nepoužitelných důkazech anebo ve vztahu k nim nebyly provedeny navrhované podstatné důkazy (případ opomenutých důkazů), což lze hodnotit jako porušení základních zásad ovládajících trestní řízení. Pouze vady takové povahy odůvodňují mimořádný zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění, která ale jinak (obecně) v řízení o dovolání nejsou předmětem jeho přezkumné činnosti (viz přiměřeně rozhodnutí č. 19/2023 Sb. rozh. tr.).
17. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je určen k nápravě vad zákonem vyjmenovaných rozhodnutí, která spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Vadou, která je prostřednictvím tohoto důvodu dovolání vytýkána, je proto jen nesprávné použití ustanovení hmotného práva, typicky trestního zákoníku, případně na něj navazujících hmotněprávních norem mimo oblast trestního práva. K výkladu tohoto dovolacího důvodu Nejvyšší soud připomíná, že je dán tehdy, jestliže soudy zjištěný skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
18. Dále dovolatel uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a to, jak je patrno z jeho slovního vyjádření, v jeho druhé alternativě, tedy proto, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, přestože byly v řízení mu předcházejícím dány důvody dovolání uvedené v písmenech g) a h).
b) K důvodným dovolacím námitkám nejvyššího státního zástupce
19. Jak již bylo shora avizováno, Nejvyšší soud po přezkoumání napadeného usnesení soudu druhého stupně i jemu předcházejícího řízení včetně rozsudku soudu prvního stupně na podkladě dovolacích námitek shledal dovolání nejvyššího státního zástupce důvodným. Šlo o výhrady, které směřovaly proti nesprávnému právnímu posouzení skutkových zjištění, v nichž soudy obou stupňů nespatřovaly zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, resp. podle § 256 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, a shodly se na zproštění všech obviněných obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř., tedy proto, že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Dovolatel zejména výstižně poukázal na rozpor postupu zadavatele se základními zásadami ovládajícími zadávací řízení, jež byly v rozhodné době vyjmenované v § 6 odst. 1 z. v. z., a dále důvodně brojil proti právnímu závěru soudů o nenaplnění jednotlivých znaků skutkové podstaty trestného činu včetně okolností odůvodňujících použití přísnějších trestních sazeb tak, jak byly označeny v obžalobě, rovněž jsou obě soudní rozhodnutí zatížena vadou nesprávného výkladu pojmu „předběžné tržní konzultace“, jak bude vyloženo níže.
b) 1. Ke znakům objektivní stránky trestného činu podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku
20. S ohledem na zjištěná pochybení v posuzované trestní věci Nejvyšší soud úvodem obecně připomíná, že trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě se v jeho základní skutkové podstatě podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku dopustí ten, kdo v souvislosti se zadáním veřejné zakázky, s veřejnou soutěží nebo veřejnou dražbou v úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému prospěch zjedná některému dodavateli, soutěžiteli nebo účastníku dražby přednost nebo výhodnější podmínky na úkor jiných dodavatelů, soutěžitelů nebo účastníků dražby, přičemž přísněji podle § 256 odst. 2 písm. a) tr.
zákoníku bude potrestán pachatel, který takový čin spáchá jako člen hodnotící komise, vyhlašovatel nebo pořadatel veřejné soutěže nebo veřejné dražby, licitátor nebo jako člen organizované skupiny. Objektem tohoto trestného činu je zájem na řádném a zákonném provedení jakékoli veřejné soutěže, zadání veřejné zakázky nebo veřejné dražby, zejména zájem na dodržování stanoveného postupu za rovných podmínek pro jejich účastníky (soutěžitele, resp. dodavatele). Pachatelem může být kterákoli fyzická nebo právnická osoba.
Ačkoli zpravidla bude pachatelem tohoto trestného činu osoba, která má určité povinnosti v zadávacím řízení týkajícím se veřejné zakázky nebo při organizování veřejné soutěže nebo veřejné dražby, není vyloučeno, aby to byl kdokoli jiný i mimo osoby podílející se na zadávání veřejné zakázky, organizování veřejné soutěže nebo veřejné dražby. Předností je myšleno jakékoli zvýhodnění některého dodavatele, soutěžitele nebo některého z účastníků veřejné dražby, pokud jde o časový předstih. Výhodnějšími podmínkami jsou jakékoli jiné podmínky, které zvýhodňují jednoho či více dodavatelů, soutěžitelů nebo účastníků před ostatními.
Může to být např. u zadávacího řízení stanovení výhodnějšího způsobu podání nabídky pro některého dodavatele (uchazeče), sdělení mu určitých bližších podmínek, cenových nabídek jiných dodavatelů apod. Z hlediska zavinění je nutný úmysl (přímý nebo nepřímý) a vedle něj také úmysl způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému prospěch (tzv. druhý úmysl, obmysl nebo také úmysl přesahující objektivní stránku trestného činu), k jehož naplnění rovněž postačuje úmysl nepřímý (viz rozhodnutí č. 14/2018 Sb. rozh.
tr.). Skutková podstata podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku nemá tzv. blanketní nebo odkazovací dispozici, neodkazuje na zákon o veřejných zakázkách ani na žádný jiný zákon (přiměřeně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 5 Tdo 572/2009, uveřejněné pod T 1208 v sešitě 57 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha, ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. II. ÚS 2708/09). Proto při posuzování trestní odpovědnosti pachatele tohoto trestného činu není nutné, resp. možné vycházet pouze z výkladových ustanovení zákona o veřejných zakázkách.
Obsah, resp. naplnění znaku „zadání“ veřejné zakázky ve smyslu § 256 odst. 1 tr.
zákoníku vychází z širšího výkladu tohoto pojmu v porovnání se stejným termínem užívaným pro účely zákona o veřejných zakázkách [podle § 17 písm. k) z. v. z., nyní § 2 odst. 1 z. z. v. z., jde o rozhodnutí zadavatele o vítězi zadávacího řízení a následné uzavření smlouvy s konkrétním dodavatelem] a je nutné do něho zahrnout všechna související jednání, která zpravidla předchází samotnému „zadání“ veřejné zakázky. Uvedený znak objektivní stránky tohoto trestného činu tedy představuje celý proces „zadávání“ veřejné zakázky odpovídající zákonem upravenému postupu zadávacího řízení, tj. její příprava včetně stanovení podmínek pro budoucího dodavatele, přijetí pravidel pro hodnocení nabídek, stanovení minimálních požadavků na dodavatele (např. jeho kvalifikaci, schopnosti a zkušenosti), apod. Proto i na tu část žalovaného jednání obviněných, jež předcházela zahájení předmětného zadávacího řízení, lze za splnění dalších podmínek uplatnit trestní odpovědnost podle § 256 tr. zákoníku.
21. Soud prvního stupně, jenž s ohledem na důvod zproštění považoval podstatu žalovaného skutku za spolehlivě prokázanou (viz rozhodnutí č. 37/1989-II. Sb. rozh. tr., nebo Šámal, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 2814), ve svém rozhodnutí podrobně rozvedl, z jakých důvodů nevyhověl žalobnímu návrhu a nevyvodil ani u jednoho z obviněných trestní odpovědnost za spáchání žalovaného trestného činu v konkrétním paragrafovém znění. Tento soud především neshledal za naplněné znaky objektivní stránky základní skutkové podstaty trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě, a to zjednání výhody či přednosti a způsobení úkoru podle § 256 odst. 1 tr.
zákoníku, dále se (poněkud nadbytečně) odmítavě vyjadřoval i k okolnostem podmiňujícím použití přísnější trestní sazby u obviněných podle § 256 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (spáchání činu jako člen organizované skupiny), resp. u obviněného J. M. navíc i podle § 256 odst. 3 tr. zákoníku (přijetí majetkového prospěchu).
22. Co se týká podmínek trestní odpovědnosti podle základní skutkové podstaty v § 256 odst. 1 tr. zákoníku, soud prvního stupně posuzoval jednotlivé parametry zadávacích podmínek, zejména požadavek na certifikát prokazující znalost příslušné technologie, který vydával pouze výrobce strategických dopravních detektorů řezových, jímž byl právě dodavatel ELTODO, a. s., a požadavek na rozsah referencí (viz body 75. až 86. rozsudku). Soud prvního stupně však v rámci svých úvah nepřihlédl k zásadní součásti žalovaného skutku, kterou představuje naprosto flagrantní porušení základních zásad postupu zadavatele, jak jsou upraveny v § 6 odst. 1 z.
v. z., tedy zákona, jež bylo třeba v posuzovaném případě použít (nyní § 6 odst. 1, 2 z. z. v. z., jehož účinnost nastala od 1. 10. 2016). Velmi stručně se v bodě 90. rozsudku soud prvního stupně vyjádřil k údajným rozdílům ve standardech komunikace mezi zadavatelem a dodavatelem v roce 2016 a po změně právní úpravy veřejných zakázek s tím, že případné nastavení diskriminačních podmínek v zadávací dokumentaci by podle jeho názoru mohlo odpovídat nanejvýše správnímu deliktu. Zcela bez reflexe tedy soud ponechal skutečnost, že J.
M. jako pověřený, resp. odpovědný zaměstnanec zadavatele ponechal vypracování zadávací dokumentace zcela v režii jednoho z dodavatelů, obchodní společnosti ELTODO, a. s. Činil tak se znalostí toho, že jde o dosavadního poskytovatele služeb, ohledně jejichž pokračování byla právě vypsána nová veřejná zakázka, rovněž byl seznámen s tím, že tento dodavatel má zájem i nadále službu poskytovat, tedy být znovu vybrán jako dodavatel. Nelze vůbec jakkoli pochybovat o tom, že zjištěnou kooperací mezi zadavatelem a jmenovaným dodavatelem, jejímž hlavním obsahem bylo vypracování zadávací dokumentace vyhovující jeho zájmu, došlo k významnému porušení jak zásady transparentnosti, tak rovného zacházení a diskriminace.
Jde o natolik intenzivní zásah do zákonem vyžadovaného postupu při zadávání veřejných zakázek, že již na tomto podkladě bez ohledu na (ne)diskriminační povahu některých v obžalobě označených zadávacích podmínek, jíž se soud prvního stupně obsáhle zabýval, bylo opodstatněno tvrzení obžaloby vůči všem obviněným o nutnosti vyvození jejich trestní odpovědnosti za spáchání trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku, tedy minimálně v jeho základní skutkové podstatě.
23. Zásada transparentnosti má zajistit, aby zadávání veřejných zakázek probíhalo průhledným, právně korektním a předvídatelným způsobem, je nejen podmínkou existence účinné konkurence mezi dodavateli, ale také předpokladem účelného vynakládání veřejných prostředků (viz Raus D., Neruda R. Zákon o veřejných zakázkách. Komentář. Linde Praha, a. s. 2007, str. 67). Nejvyšší správní soud se například vyjádřil k zásadě transparentnosti ještě za účinnosti zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění účinném do 30.
6. 2006, v rozsudku ze dne 15. 9. 2010, sp. zn. 1 Afs 45/2010, uveřejněném pod č. 2189/2011 ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. V citovaném judikátu, který rovněž obsahuje četné odkazy na soudní praxi a výklad této zásady v rozhodovací činnosti Soudního dvora Evropské unie a stanovisky generálních advokátů, Nejvyšší správní soud vyslovil právní názor, že zásada transparentnosti je porušena tehdy, pokud jsou v zadavatelově postupu shledány takové prvky, jež by zadávací řízení činily nekontrolovatelným, hůře kontrolovatelným, nečitelným a nepřehledným nebo jež by vzbuzovaly pochybnosti o pravých důvodech jednotlivých kroků zadavatele.
Zákaz diskriminace spočívá zejména v tom, že žádný z dodavatelů nesmí být zvýhodněn oproti jiným dodavatelům, čímž je myšleno zejména zvýhodnění místních dodavatelů oproti dodavatelům z jiných zemí Evropské unie, a zásadu rovného zacházení je nutno pojímat nejenom ve smyslu možnosti přístupu k veřejným zakázkám, ale i rovnosti v možnosti uspět ve výběrovém řízení k veřejné zakázce, zadavatel by měl vůči všem dodavatelům postupovat stejným způsobem, měl by být neutrální (viz Jurčík, R. Zákon o veřejných zakázkách.
Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck. 2015, str. 93, 94). Takto vyložená podstata zásad postupu zadavatele je v praxi veřejně známa a vykládána dlouhodobě, tudíž i před účinností z. v. z., dlouho před spácháním žalovaného skutku obviněnými. Z dosud provedeného dokazování zřetelně vyplynulo, že obvinění postupovali v rozporu zejména se zásadou transparentnosti a rovného zacházení, jestliže se před zahájením zadávacího řízení a zveřejněním zadávací dokumentace dohodli, že tuto dokumentaci vyhotoví zaměstnanci ELTODO, a.
s., a zadavatel ji poté fakticky bez dalších úprav, případně konzultací s ostatními dodavateli, odborníky na předmět plnění či bez využití svých dosavadních zkušeností předložil v zadávacím řízení jako výsledek vlastní činnosti při přípravě zadávacího řízení, tedy cíleně zastíral účast ELTODO, a. s., na vytvoření zadávací dokumentace. Uvedené skutkové okolnosti současně vedou Nejvyšší soud k závěru o naplnění znaků zvýhodnění jednoho z dodavatelů na úkor ostatních (konkrétních i potenciálních) dodavatelů, jež soud prvního stupně naplněnými neshledal.
V důsledku možnosti připravit zadávací dokumentaci, logicky před jejím zveřejněním, dodavatel ELTODO, a.
s., zjevně získal časovou přednost, neboť nejdříve ze všech potenciálních dodavatelů věděl o budoucím zveřejnění zadávacího řízení, což mu skutečně mohlo být známo již s ohledem na uplynutí doby sjednané na poskytování téhož plnění zadavateli, avšak díky vypracování zadávací dokumentace tento dodavatel znal veškeré požadavky na budoucího dodavatele. Díky tomu nelze mít jakoukoli pochybnost o významném zvýhodnění dodavatele ELTODO, a. s., neboť fakticky převzal kontrolu nad obsahem jednotlivých zadávacích podmínek, mohl si „pohlídat“, aby jemu nevyhovující nároky se v zadávací dokumentaci vůbec neobjevily, a naopak měl příležitost si je naformulovat tak, aby odpovídaly jeho představám a možnostem.
Sporné jsou podle obžaloby požadavky na certifikát vydaný právě obchodní společností ELTODO, a. s., a rozsah referencí, což však soudy obou stupňů odmítly. Nejvyšší soud na tomto místě opakovaně zdůrazňuje, že z hlediska vyvození trestní odpovědnosti obviněných podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku jde s ohledem na bezprecedentní porušení zásady transparentnosti a rovného zacházení již samotným procesem vyhotovení zadávací dokumentace o druhořadou otázku. Ke spáchání trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě došlo v zásadě již před samotným zahájením zadávacího řízení, resp. oznámením o zakázce ve Věstníku veřejných zakázek právě přijetím zadávací dokumentace zpracované jedním z dodavatelů.
Případní další dodavatelé, kteří teoreticky mohli mít v daném místě a čase zájem soutěžit o tuto veřejnou zakázku se v důsledku nerovného přístupu zadavatele ocitli v konkurenční nevýhodě, neboť zadavatel jim nedal stejnou příležitost jako ELTODO, a. s., ovlivnit výsledné znění zadávací dokumentace a ani je řádně neinformoval o jejím skutečném zpracovateli. Za takových okolností byla v posuzovaném případě naprosto vyloučena regulérní soutěž, a tudíž i účelné vynakládání veřejných prostředků. Nejvyšší soud v reakci na nesprávnou právní úvahu soudu prvního stupně v bodě 84.
jeho rozsudku ještě připomíná, že úkor ve smyslu skutkové podstaty podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku se může vztahovat i na ty dodavatele či soutěžitele, kteří by se pouze potenciálně mohli ucházet o veřejnou zakázku či by se mohli účastnit veřejné soutěže, ale z různých důvodů tak neučinili; např. i z důvodu protiprávního jednání pachatele, který zjednal jinému dodavateli či soutěžiteli přednost nebo výhodnější podmínky (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2023, sp. zn. 5 Tdo 995/2023, které bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu na trestním kolegiu Nejvyššího soudu konaném dne 25.
6. 2025 a bude zařazeno pod č. 38/2025 Sb. rozh. tr.).
24. Odvolací soud se ve svém rozhodnutí k jednání obviněných spočívajícím v převzetí kompletní zadávací dokumentace zadavatelem od dodavatele ELTODO, a. s., a jejího využití pro účely zadávacího řízení na veřejnou zakázku „Údržba strategických dopravních detektorů řezových a klimatických vozovkových detektorů na území hl. města Prahy“ na rozdíl od soudu prvního stupně explicitně vyjádřil. V bodě 11. napadeného usnesení vzájemnou kooperaci mezi zadavatelem a dodavatelem, jak je popsána v žalovaném skutku, posoudil tak, že obvinění jednali v rámci pozdějším zákonem výslovně aprobovaného institutu tzv. předběžných tržních konzultací.
S tímto právním hodnocením odvolacího soudu se Nejvyšší soud také neztotožnil, naopak souhlasí s dovolatelem, podle něhož obvinění jednali protiprávně, v rozporu se zásadami zadávacího řízení, rozhodně jejich postup před zahájením zadávacího řízení neodpovídal účelu a smyslu předběžných tržních konzultací, resp. férové hospodářské soutěže, při níž je jakákoli forma zvýhodnění některého z dodavatelů na úkor ostatních dodavatelů nežádoucí, jak již bylo zmíněno shora.
25. Institut předběžných tržních konzultací, jenž je svou povahou určen v praxi pro komunikaci zadavatele s dodavateli, advokáty anebo příslušnými odborníky před zahájením zadávacího řízení, v současnosti upravuje zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, který nabyl účinnosti dne 1. 10. 2016, jak bylo připomenuto již shora. V rozhodné době tedy ještě účinný nebyl, výše již bylo uvedeno, že zadávání veřejných zakázek se tehdy řídilo zákonem č. 137/2006, účinným do 30.
9. 2016. Předběžné tržní konzultace jsou v § 33 z. z. v. z. definovány tak, že zadavatel je oprávněn vést tržní konzultace s odborníky či dodavateli s cílem připravit zadávací podmínky a informovat dodavatele o svých záměrech a požadavcích, pokud to nenarušuje hospodářskou soutěž; ustanovení § 211 odst. 1 téhož zákona se použije obdobně. Podle § 211 odst. 1 z. z. v. z. komunikace mezi zadavatelem a dodavateli v zadávacím řízení a při zvláštních postupech podle části šesté probíhá písemně; není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, lze použít i ústní komunikaci, je-li obsah v dostatečné míře zdokumentován zejména zápisy, zvukovými nahrávkami nebo souhrny hlavních prvků komunikace.
Aktuální právní úprava zadávání veřejných zakázek dále výslovně stanoví, jak naložit se situací, při níž se na tvorbě zadávací dokumentace podílel subjekt odlišný od zadavatele. Podle § 36 odst. 4 z. z. v. z., pokud některou část zadávací dokumentace nebo výzvy uvedené v příloze č. 6 k tomuto zákonu vypracovala osoba odlišná od zadavatele, s výjimkou advokáta nebo daňového poradce, označí zadavatel tuto část spolu s identifikací osoby, která ji vypracovala; pokud zadávací dokumentace nebo výzva uvedená v příloze č. 6 k tomuto zákonu obsahuje informace, které jsou výsledkem předběžné tržní konzultace, zadavatel označí v zadávací dokumentaci nebo výzvě uvedené v příloze č. 6 k tomuto zákonu tyto informace, identifikuje osoby, které se na předběžné tržní konzultaci podílely, a uvede všechny podstatné informace, které byly obsahem předběžné tržní konzultace.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže vyložil tzv. předběžné tržní konzultace ve svém rozhodnutí ze dne 14. 1. 2021, sp. zn. ÚOHS-S0245/2020/VZ, jako postup zadavatele ještě před zahájením konkrétního zadávacího řízení, v jehož rámci si opatří informace, na základě kterých zjistí, zda vůbec a za jakých podmínek je možné na trhu získat jím požadované plnění. Podrobněji pak tento postup Úřad pro ochranu hospodářské soutěže rozvedl tak, že zadavatel může při přípravě zadávacích podmínek veřejné zakázky za účelem definování předmětu veřejné zakázky a zadávacích podmínek vyhledat nebo přijmout poradenství od externích nezávislých odborníků nebo i od dodavatelů, přičemž k předběžným tržním konzultacím se může zadavatel uchýlit v případech, kdy nedisponuje dostatečnými informacemi o předmětu veřejné zakázky, a není schopen dostatečné poznatky získat z veřejně dostupných zdrojů.
V jiném rozhodnutí ze dne 14. 5. 2019, sp. zn.
S0114,0139/2019/VZ, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže upozornil, že zadavatel musí při realizaci předběžné tržní konzultace mít neustále na vědomí, že oslovení dodavatelé jsou osoby vystupující na trhu v rámci hospodářské soutěže, a tedy jsou potenciálními účastníky budoucího zadávacího řízení a jejich hlavním cílem je maximalizace jejich zisku, tudíž jimi poskytované informace nemusí být vždy neutrální. Proto zadavatel musí k informacím získaným při předběžné tržní konzultaci přistupovat tak, aby byly ve výsledku v souladu se zákonem, neboť za zákonnost zadávacích podmínek nese odpovědnost pouze on sám.
Odborná veřejnost se dále shoduje v tom, že institut předběžných tržních konzultací má být využit při nutnosti hlubšího posouzení trhu při zadávání specializovanějších, komplikovanějších nebo pro zadavatele z nejrůznějších důvodů významnějších veřejných zakázek, přičemž předběžné tržní konzultace musí být vedeny a zaznamenány způsobem předpokládaným zákonem. V souladu s ustanovením § 36 z. z. v. z. je zadavatel povinen identifikovat jednak ty informace ze zadávací dokumentace, které jsou výsledkem předběžné tržní konzultace, a dále i osoby, které se na takových konzultacích podílely.
Jde o opatření, jež mají garantovat zachování hospodářské soutěže, resp. zachování zásad transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace (viz např. Herman, P., Fidler, V. a kol. Komentář k zákonu o zadávání veřejných zakázek. Plzeň: Aleš Čeněk, 2016, str. 82-84; Šebesta, M., Novotný, P., Machurek, T., Dvořák, D. a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2022, str. 231-237; Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Předběžné tržní konzultace. Informační listy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.
Brno: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, 3/2016, str. 22-25; Petra Ingerová, Leona Gergelová Šteigrová, Eva Chvalkovská. Komunikace s dodavateli – příležitost, nebo důvod k obavám? Veřejné zakázky v praxi. Praha: Nakladatelství Forum, březen 2017, str. 42-49).
26. Ačkoli byl tedy institut předběžných tržních konzultací výslovně zařazen do právní úpravy zadávání veřejných zakázek až s účinností od 1. 10. 2016, již za předchozího právního stavu nebyly konzultace tohoto typu mezi zadavateli a odborníky či dodavateli výslovně zakázané, což však obžaloba ani netvrdí. Podstatné však je, že již tehdy bylo třeba případné konzultace zadavatele vždy hodnotit se zřetelem k požadavku dodržení základních zásad ovládajících zadávání veřejných zakázek upravených v § 6 odst. 1 z.
v. z., tj. aby zadavatel dodržoval zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace. Jak již bylo zmíněno, zadavateli uvedené zásady ukládaly povinnost dohlížet na to, aby jakékoli konzultace nenarušily hospodářskou soutěž a nezvýhodnily určitý subjekt, čemuž zadavatel zastoupený J. M. v posuzované trestní věci rozhodně nedostál. Co se týká obviněného M. N. a obviněné právnické osoby ELTODO, a. s., také oni byli povinni respektovat zásady zadávacího řízení, avšak místo toho je skrytě porušovali tak, aby vyvolali zdání standardně uskutečněného zadávacího řízení, v němž by byla veřejná zakázka přidělena obchodní společnosti ELTODO, a.
s., z něhož by tak získala majetkový prospěch. Byť tedy v rozhodné době nebyly tehdy účinným zákonem výslovně formulovány podmínky použití tzv. předběžných tržních konzultací v souvislosti se zadávacím řízením, platila povinnost respektovat zmíněné zásady zadávacího řízení. Pro jejich odpovídající dodržení při konzultacích mezi zadavatelem a dodavatelem je tudíž nezbytné pečlivě a individuálně zkoumat konkrétní postupy, opatření či jednotlivé kroky zadavatele, které především při komunikaci s dodavatelem (byť potenciálním) zvolil a rovněž zda je zaznamenal tak, aby se o nich mohli dozvědět, případně na ně reagovat i ostatní (potenciální) dodavatelé.
27. V tomto ohledu způsob a obsah zjištěné komunikace zaměstnance zadavatele J. M. se zástupci dodavatele ELTODO, a. s., jež vyústila v převzetí kompletní zadávací dokumentace zpracované jmenovanou obviněnou obchodní společností evidentně neobstojí, neboť nenese rysy charakterizující z materiálního i formálního hlediska předběžné tržní konzultace tak, jak byla vnímána i aprobována již za účinnosti předcházející právní úpravy zadávání veřejných zakázek. Vydávat znění zadávací dokumentace vypracované kompletně či z převážné části jedním z dodavatelů za vlastní práci příslušného útvaru zadavatele, přičemž veřejnosti zůstane tato informace utajená a zároveň ostatní dodavatelé nedostanou obdobnou příležitost připojit se k procesu formulování požadavků v zadávací dokumentaci, se ze své podstaty příčí především zásadám transparentnosti a rovného zacházení.
Kromě toho nelze přehlédnout, že na téměř shodnou veřejnou zakázku týkající se údržby strategických dopravních detektorů řezových a klimatických vozovkových detektorů zadavatel vypsal zadávací řízení již v roce 2011, přičemž tehdy byla veřejná zakázka zadána obchodní společnosti ELTODO, a. s. Nešlo tudíž pro zadavatele ani po technické stránce o naprosto neznámé prostředí, aby bylo pochopitelné, že k nastavení podmínek v zadávací dokumentaci přizval nějakého odborného konzultanta, resp. stávajícího poskytovatele dotčených služeb.
Ani za takové situace by však nebylo možné akceptovat, že celý koncept zadávací dokumentace, případně její převážnou část, zadavatel nechal vypracovat jednoho z potenciálních dodavatelů (v tomto případě navíc není pochyb o eminentním zájmu stávajícího dodavatele ELTODO, a. s., získat i nově vypsanou veřejnou zakázku na tentýž předmět plnění) a nekriticky takový dokument přejal a použil. Za takových okolností vždy vyvstanou důvodné pochybnosti o férovém průběhu hospodářské soutěže, pro niž má zadavatel vytvářet vhodné podmínky a nikoli překážky.
Primárně je smyslem předběžné tržní konzultace vyřešit určitý, většinou dílčí, problém při přípravě zadávacího řízení s pomocí externích odborníků anebo dodavatelů pod podmínkou zachování hospodářské soutěže (viz § 33 z. z. v. z.), nikoli však přenechat jim bez dalšího k vypracování zadávací dokumentaci jako celek, k čemuž došlo v posuzované trestní věci. V jednání obviněných zjištěném z provedeného dokazování proto Nejvyšší soud shodně s nejvyšším státním zástupcem spatřuje flagrantní porušení dotčených zásad zadávacího řízení, a to ve prospěch zvýhodněného dodavatele ELTODO, a.
s., jímž byl současně vyvolán úkor všech v úvahu připadajících ostatních dodavatelů. Tento závěr platí bez ohledu na to, zda se ostatní dodavatelé zúčastnění v předmětném zadávacím řízení jakýmkoli způsobem ohradili vůči stanoveným zadávacím podmínkám, nebo některým z nich, či dokonce využili zákonného oprávnění předložení námitek proti samotnému zadávacímu řízení.
V tomto ohledu tedy nelze považovat připomínky obviněných k dovolání nejvyššího státního zástupce za přijatelné, navíc v posuzovaném případě se ostatní dodavatelé ani neměli možnost seznámit s tím, že zveřejněné zadávací podmínky byly fakticky vypracovány jejich konkurentem v soutěži. Vznesení námitek s takovou argumentací obviněnými proto nemohlo v dovolacím řízení uspět.
28. Nesprávné jsou tedy právní úvahy odvolacího soudu, který jednání obviněných považoval za obdobu zákonné předběžné tržní konzultace, stejně tak není možné akceptovat i následné úvahy tohoto soudu týkající se spekulativní teorie o vypracování „objektivní zadávací dokumentace“ dodavatelem, jak ji vyjádřil ve zmíněném bodu 11. napadeného usnesení a následně vyslovenou pochybnost o „dobré praxi veřejné správy“ ve vztahu k posuzované trestní věci, jíž se však necítil být kompetentní zabývat. Stejně je třeba nahlížet na závěry soudu prvního stupně, podle něhož dodavatel ELTODO, a. s., nebyl v důsledku popsaného jednání neoprávněně zvýhodněn v zadávacím řízení na veřejnou zakázku „Údržba strategických dopravních detektorů řezových a klimatických vozovkových detektorů na území hl. města Prahy“ a nebyl ani způsoben úkor žádnému konkrétnímu dodavateli. Zjištěné skutkové okolnosti po provedení dosud opatřených důkazů vedly bez ohledu na bližší zkoumání konkrétních požadavků ze zadávací dokumentace (certifikát a reference) k popření samotného smyslu hospodářské soutěže, což ani jeden z rozhodujících soudů nezohlednil.
b) 3. Organizovaná skupina
29. Dále dovolatel namítal nesprávné právní posouzení okolnosti podmiňující použití přísnější trestní sazby podle § 256 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, tedy spáchání činu členy organizované skupiny. Byť byly úvahy soudů obou stupňů týkající se otázky naplnění kvalifikačního znaku shora označené skutkové podstaty v zásadě nadbytečné, pokud soudy učinily závěr, že obvinění žalovaným skutkem nenaplnili ani znaky základní skutkové podstaty ustanovení § 256 odst. 1 tr. zákoníku, je třeba se k nim vyjádřit. Zásadní pochybnosti totiž vzbuzuje názor vyslovený odvolacím soudem již proto, že argumentoval k této otázce odkazem na nesplnění znaků charakterizujících organizovanou zločineckou skupinu v § 129 tr. zákoníku (viz bod 15. usnesení odvolacího soudu). I pro případ, že šlo o nedopatření a záměnu těchto dvou rozdílných institutů trestního práva, považuje Nejvyšší soud jeho právní názor, stejně jako názor soudu prvního stupně za nesprávné.
30. Nejprve je vhodné obecně předeslat, že pojem organizovaná skupina se vyskytuje v celé řadě skutkových podstat trestního zákoníku, avšak není trestněprávními předpisy přímo definován. Soudní praxe a judikatura dlouhodobě vykládá tento kvalifikační znak tak, že se musí jednat o sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob (viz rozhodnutí č. 45/1986 a č. 1/1980 Sb. rozh. tr.), v němž lze spatřovat určitou dělbu úkolů mezi členy sdružení, v důsledku čehož se jeho činnost vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu a tím i jeho škodlivost a závažnost (viz přiměřeně rozhodnutí č. 53/1976-II.
a rozhodnutí č. 45/1986 Sb. rozh. tr.). Organizovaná skupina nemusí mít trvalý charakter a její jednotliví členové nemusí být do organizované skupiny výslovně akceptováni, postačí, že se pachatel fakticky včlenil do skupiny a aktivně se podílel na její činnosti. Existence organizované skupiny není podmíněna tím, že všichni její členové jsou současně spolupachateli trestného činu, členy organizované skupiny mohou být také účastníci podle § 24 odst. 1 tr. zákoníku anebo také blíže neztotožněné osoby, které mají podíl na trestném činu, avšak pouze za předpokladu, že trestně stíhané osoby o takové osobě vědí (viz rozhodnutí č. 22/2011-I.
Sb. rozh. tr., dále též Šámal, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, str. 858-859). Podstatné je, že mezi nejméně třemi osobami reálně existujícími a vzájemně spolupracujícími (není tedy podmínkou ztotožnění všech členů) došlo k určité součinnosti na realizování trestné činnosti, která vykazuje takovou míru plánovitosti jejího průběhu a tomu odpovídající koordinaci úkolů jednotlivých osob, že tyto okolnosti zvyšují pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12.
8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010, uveřejněné pod T 1325 v sešitě 69 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha). Organizovaná skupina ani nemusí vykazovat vyšší stupeň organizovanosti, vnitřní hierarchii pachatelů se vztahy nadřízenosti a podřízenosti, a tudíž ani např. existenci vůdčí osoby sdružení přidělující úkoly dalším pachatelům, jako je tomu u kvalifikovanější formy trestné součinnosti, tedy u organizované zločinecké skupiny definované v § 129 tr.
zákoníku, s níž odvolací soud organizovanou skupinu evidentně zaměnil, jak bylo avizováno již výše. Pokud má být zjišťováno, zda se na určité trestné činnosti podílelo více vzájemně kooperujících osob, musí si orgán činný v trestním řízení vždy sám posoudit jako předběžnou otázku podle § 9 odst. 1 tr. ř., zda došlo k zapojení další osoby, která není (případně dosud není) v daném trestním řízení stíhána, do trestné činnosti obviněného. Závisí-li na jejím řešení posouzení viny obviněného, není přitom orgán činný v trestním řízení vázán rozhodnutím jiného orgánu o takové otázce.
Takové posouzení není ani porušením principu presumpce neviny osoby, jíž se posouzení předběžné otázky týká (viz již zmiňované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2023, sp. zn.
31. Z obsahu trestního spisu, resp. z dosud zjištěných skutkových okolností nelze vyloučit důvodnost tvrzení dovolatele, podle něhož obvinění trestný čin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě spáchali jako členové organizované skupiny. Některé z úvah soudů obou stupňů v napadených rozhodnutích k této otázce neodpovídají prokázaným skutkovým zjištěním a postrádají logickou návaznost na další okolnosti případu. Například není možné souhlasit s bagatelizováním podílu zemřelého P.
L. na zmanipulování posuzovaného zadávacího řízení tím, že podle soudů byl pouze osobně přítomen na schůzce dne 10. 3. 2016, na níž Ing. Libor Povejšil, další zaměstnanec ELTODO, a. s., předával J. M. USB flash disk. Z popisu skutku v žalobním návrhu, proti němuž soudy obou stupňů fakticky výhrady neměly, pokud akceptovaly, že ke skutku došlo /srov. důvod zproštění obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř./, je totiž evidentní, že toto setkání proběhlo jinak. Doručující osobou byl naopak zesnulý P. L., který za účasti Ing.
Libora Povejšila předával obviněnému J. M., tedy zaměstnanci zadavatele předmětné přenosné zařízení pro ukládání a přenos dat. Jak dále rozvedl nejvyšší státní zástupce v dovolání, v trestním spise se nachází podklady podporující jeho tvrzení, že právě zesnulý P. L. byl do celého procesu tvorby zadávací dokumentace hlouběji zapojen, na předmětné schůzce totiž nejen předával flash disk, ale také věcně debatoval s J. M. o detailech zpracované zadávací dokumentace. Jejich setkání v kanceláři J. M. dne 10.
3. 2016 přitom zcela jasně navazovalo na předchozí schůzku dne 21. 1. 2016 mezi J. M. a M. N., který tehdy předal zadavateli první neúplnou verzi zadávací dokumentace vypracované zaměstnanci obchodní společnosti ELTODO, a. s. Závěr soudů, podle něhož zesnulý P. L. neparticipoval na trestné činnosti dalších obviněných, se jeví Nejvyššímu soudu zjevně rozporný ve vztahu k výsledkům provedeného dokazování. Zároveň role zesnulého P. L. za daného skutkového stavu nevyznívá nijak okrajově, jak shledaly soudy, ale naopak jej lze zařadit mezi hlavní aktéry realizace zamýšleného zvýhodnění dodavatele ELTODO, a.
s., protože na druhém setkání v pracovně J. M. předával tomuto konečnou verzi zadávací dokumentace a při té příležitosti konstruktivně projednal důležité okolnosti související se zadávacím řízením. Neopodstatněným je rovněž tvrzení odvolacího soudu, že u Ing. Libora Povejšila státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Plzni neměl za prokázané jak předání USB disku, tak předání tabletu J. M. Státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Plzni skutečně usnesením ze dne 20. 5. 2022, sp. zn. VZV 17/2021, zastavil podle § 172 odst. 1 písm. c) tr.
ř. trestní stíhání Ing. Libora Povejšila pro skutek, v němž obžaloba spatřovala trestný čin podle § 256 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku (viz č. l. 3358 a násl. tr. spisu). Tudíž nedostatečné prokázání spáchání stíhaného skutku tomuto obviněnému se týkalo výhradně jeho pasivní role na setkání konaném dne 10. 3. 2016.
Jak sám státní zástupce v odůvodnění citovaného usnesení připomněl, neměl pochybnosti o samotném předání úplatku (tabletu) J. M. a naplnění znaků přečinu podplacení podle § 332 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku u Ing. Libora Povejšila, avšak trestní stíhání tohoto obviněného ze spáchání označeného přečinu bylo promlčeno již v době vydání usnesení o zahájení trestního stíhání (viz str. 19 usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 5. 5. 2021, č. j. NCOZ-4202-3/TČ-2021-412202-H, založené na č. l. 482 a násl. tr. spisu). Proto rozhodně nelze uvažovat shodně se soudy prvního a druhého stupně v tom smyslu, že Ing. Libor Povejšil se ničeho nezákonného nedopustil, a tím spíše zesnulý P. L., jehož úlohu soudy nesprávně (z důvodů uvedených výše) ve srovnání s rolí Ing. Libora Povejšila zlehčovaly.
32. V reakci na pochybnosti soudu prvního stupně o zachování totožnosti skutku (viz body 67. a násl. rozsudku soudu prvního stupně) Nejvyšší soud obecně připomíná, že o zachování totožnosti skutku jde, jestliže (i) je zachován soulad jak v jednání, tak i v následku, přičemž se nemusí jednat o naprostou shodu, postačí shoda mezi podstatnými skutkovými okolnostmi, (ii) jednání je shodné, ale následek je rozdílný, (iii) následek je shodný, ale jednání je rozdílné, (iv) jednání nebo následek (nebo obojí) jsou alespoň částečně shodné, nicméně vždy musí jít o shodu v podstatných okolnostech. Těmito podstatnými okolnostmi je pak třeba rozumět zejména skutkové okolnosti charakterizující jednání pachatele nebo následek z hlediska právní kvalifikace, která přichází v konkrétním případě v úvahu. Podstatnými z tohoto hlediska nejsou ty skutkové okolnosti, které charakterizují jen zavinění či jiný znak subjektivní stránky trestného činu (viz rozhodnutí č. 1/1996-I. Sb. rozh. tr.). Změny v okolnostech individualizujících skutek z hlediska místa, času či způsobu spáchání, formy zavinění, motivace však nemají vliv na zachování totožnosti skutku, jako tomu bylo v posuzované trestní věci. O nedodržení totožnosti skutku, jehož zásadní okolnosti odpovídající objektivní stránce trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě byly dostatečně vymezeny již v usnesení o zahájení trestního stíhání, proto poukazem na naplnění znaku spáchání činu členem organizované skupiny jinou (zesnulý P. L.) než původně označenou osobou (P. K., resp. Ing. Libor Povejšil) nelze uvažovat, obzvlášť pokud účast zesnulého P. L. na trestné činnosti je od zahájení trestního stíhání součástí popisu skutku.
33. V posuzované věci je zásadní pochybení zadavatele spatřováno v tom, že se s dodavatelem ELTODO, a. s., dohodl na převzetí jím vypracované zadávací dokumentace a na jejím následném použití v zadávacím řízení, aniž by tento zadavatel učinil jakákoli opatření garantující férovou hospodářskou soutěž a vylučující privilegované postavení tohoto dodavatele v zadávacím řízení. Na uskutečnění takového neoprávněného zvýhodnění dodavatele ELTODO, a. s., na což dopadá trestní odpovědnost podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku (viz výše), vědomě a významně participovali podle dosavadních skutkových zjištění přinejmenším obvinění J. M., M. N. a případně právě P. L., současně byla jejich vzájemná dohoda úkorná vůči jiným dodavatelům, a to i těm, kteří neprojevili zájem o vyhlášenou veřejnou zakázku. Tudíž podle Nejvyššího soudu nelze v této fázi trestního řízení odmítnout právní názor dovolatele, podle něhož tyto tři osoby činily své kroky ve vzájemné součinnosti se znalostí účelu a cíle, jehož se snažili dosáhnout ve prospěch obviněné obchodní společnosti. Z těchto stručně shrnutých důvodů proto nelze zcela odmítnout námitku dovolatele, který v dovolání prosazuje naplnění okolnosti podmiňující použití přísnější trestní sazby podle § 256 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
b) 4. Přijetí majetkového prospěchu ve smyslu § 256 odst. 3 tr. zákoníku
34. Nejvyšší soud musí dále dát za pravdu dovolateli, který nesouhlasil s právním posouzením té části jednání, jež se týká předání tabletu J. M. v prosinci roku 2016 zástupcem dodavatele ELTODO, a. s., Ing. Liborem Povejšilem. Podle soudů obou stupňů neměla tato odměna souvislost se zadávacím řízením na veřejnou zakázku „Údržba strategických dopravních detektorů řezových a klimatických vozovkových detektorů na území hl. města Prahy“, a J. M. obdržel tablet k výkonu své pracovní činnosti. Takto zkonstruovaná obhajoba obviněného, kterou soudy obou stupňů nekriticky přijaly, je však vyvrácena zjištěnými okolnostmi, do jisté míry ji lze označit za naivní a ztěží akceptovatelnou.
Pokud by šlo o pracovní pomůcku, ať již měla či neměla být zaevidována v majetku zaměstnavatele alespoň určitým elementárním způsobem, měla by být uskladněna na pracovišti, resp. v prostorách užívaných zaměstnavatelem tak, aby měl o ní přehled a zachoval si právo dispozice s ní. Předaný tablet však byl zajištěn společně s dalšími několika kusy dosud nerozbalené IT techniky při domovní prohlídce v bydlišti obviněného J. M., který zastával pozici vedoucího celého provozu telematických systémů, nikoli například prodejce elektrotechniky tak, aby měl při sobě větší množství tohoto druhu zboží.
Velkou pochybnost vzbuzuje rovněž vysvětlení jmenovaného obviněného o umístění tabletu v domácnosti z důvodu vyčkávání na dodání příslušného softwaru, který nebyl v tabletu instalován. V daném kontextu posuzovaných skutkových okolností v jejich širším měřítku včetně osob „dárce a obdarovaného“ nelze přiznat této verzi logický základ, protože o takto podstatném nedostatku poskytnutého daru určenému podle obhajoby k provádění dohledu nad poskytovanými službami by se jistě dárce zmínil a upozornil na takovou podstatnou překážku bránící faktickému užívání věci.
V záznamech o proběhlé komunikaci mezi obviněnými nelze předloženou obhajovací verzi vyrozumět, naopak Ing. Libor Povejšil podotkl, že ho těší, pokud J. M. splnil jeho přání a udělal mu tímto darem radost. Kromě nepřímých indicií, tj. nálezu tabletu v bydlišti J. M. a nezaevidování tabletu v evidenci majetku zadavatele, o podplácení pracovníka zadavatele jasně vypovídají především odposlechy, resp. zvukové záznamy ze sledování osob a věcí. Při posuzování přijetí tohoto hmotného daru je nezbytné přihlédnout také ke zjištěnému zjevnému porušení zásad postupu zadavatele v zadávacím řízení a zvýhodnění dodavatele ELTODO, a.
s., jak bylo vyloženo výše, což v podstatě přiznal i Ing. Libor Povejšil, který J. M. děkoval za jeho přízeň. Přitom výslovně řekl, že obviněný J. M. je jediný, kdo jim (ELTODO, a. s.) z řad zadavatele pomáhá. Není jistě náhoda, že právě J. M. dostal poměrně hodnotný dar od tohoto zvýhodněného dodavatele. Jak se přitom výslovně uvádí v žalobním návrhu, tablet představoval odměnu „přinejmenším v souvislosti s takto zjednanou výhodou v rámci uvedeného zadávacího řízení“. Tomu odpovídá také shora již citované slovní vyjádření Ing.
Libora Povejšila, který konstatoval, že J. M.
jim „pomáhá“, použil tedy slovesný nedokonavý vid vyjadřující neukončený nebo stále probíhající děj. Z toho lze usuzovat, že pomoc poskytnutá v tomto zadávacím řízení mající povahu naprosto nestandardní vstřícnosti a snaze vyhovět zájmům obviněné obchodní společnosti ze strany J. M. nebyla ojedinělá. S velkou mírou pravděpodobnosti ve prospěch vybraného dodavatele tento vedoucí pracovník zadavatele postupoval i v minulosti při jiných příležitostech vzájemné komunikace a spolupráce, a na druhé straně také dodavatel poměrně zřetelně vyjádřil představu o pokračování takto nastavených pravidel i do budoucna.
Z těchto stručně uvedených okolností v souhrnu lze důvodně dospět k jedinému logickému vysvětlení, jež se shoduje s tím, jak skutek vyložil nejvyšší státní zástupce v dovolání a státní zástupce v žalobním návrhu. Předání tabletu J. M. ze strany dodavatele ELTODO, a. s., představovalo poděkování (ve formě majetkového prospěchu) za jeho zvýhodnění přinejmenším právě v posuzovaném zadávacím řízení a současně majetkový prospěch pro J. M.
35. Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší soud přisvědčil argumentům nejvyššího státního zástupce, které předložil v opodstatněném dovolání podaném v neprospěch všech obviněných, jež směřovalo proti usnesení odvolacího soudu, jímž odvolací soud potvrdil výrok rozsudku soudu prvního stupně o zproštění všech obviněných obžaloby státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze podle § 226 písm. b) tr. ř. Soudy obou stupňů byly při svém rozhodování o podané obžalobě vedeny nesprávnými úvahami nejen v otázkách vyhodnocení výsledků důkazní situace, ale též při výkladu jak trestního práva hmotného, tak i mimotrestních norem.
Nejvyšším státním zástupcem uplatněné dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) h) a m) tr. ř. tudíž byly naplněny, neboť ze skutkových okolností vyplývající z dosud provedeného dokazování měly k dispozici podklad pro vyvození trestní odpovědnosti obviněných, jak se domáhala obžaloba. Nejvyšší soud proto rozhodl tak, že zrušil v celém rozsahu usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2024, sp. zn. 44 To 303/2024, i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. 7. 2024, sp. zn. 8 T 72/2022.
Dále podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením těchto rozhodnutí, pozbyla podkladu. Zároveň Nejvyšší soud podle § 265l odst. 1 tr. ř. Obvodnímu soudu pro Prahu 2 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V hlavním líčení soud prvního stupně tedy znovu posoudí, zda tvrzení obžaloby obstojí, tedy zda jsou v žalovaném skutku zahrnuty veškeré okolnosti nezbytné pro naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě v příslušných trestních sazbách u jednotlivých obviněných.
Současně se tento soud bude řídit právními názory vyslovenými Nejvyšším soudem v tomto dovolacím řízení (§ 265s odst. 1 tr. ř.), pokud samozřejmě nedojde ke změnám v dosavadním skutkovém zjištění, což sice nelze absolutně vyloučit, nicméně pravděpodobnost je velmi nízká. Ve vztahu k otázce naplnění okolnosti podmiňující použití přísnější trestní sazby, jež spočívá ve spáchání činu členem organizované skupiny, jímž je podmíněno uplatnění trestní odpovědnosti podle § 256 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, musí soud prvního stupně zohlednit dosavadní judikaturu uvedenou shora, pečlivě zvážit účast zesnulého P.
L. na činnosti organizované skupiny jako tzv. předběžnou otázku s tím, že skutek jako celek naplňuje znaky trestného činu podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku, a teprve poté zvažovat splnění podmínek promlčení trestního stíhání u každého ze spoluobviněných. Za tímto účelem podle okolností případu a aktivity státního zástupce případně doplní dokazování, či některé důkazy v hlavním líčení zopakuje. Z hlediska vyhodnocení otázky povahy jednotlivých podle obžaloby diskriminačních požadavků ze zadávací dokumentace, bude záležet na postoji obžaloby.
Pokud by na nich trvala, bylo by nezbytné obstarat přesvědčivé podklady vycházející minimálně ze sdělení dalších dodavatelů ucházejících se o posuzovanou veřejnou zakázku. K tomu Nejvyšší soud připomíná jím vyslovený názor shora, že k vyvození trestní odpovědnosti obviněných není prokázání těchto okolností samo o sobě zásadní a významné. V tomto ohledu by pak případně mělo dojít ke změně popisu skutkových okolností, jak jsou formulovány v žalobním návrhu způsobem, který bude skutečně reflektovat soudem učiněná zjištění.
36. Protože tedy dovolatel důvodně brojil proti zprošťujícímu výroku rozsudku soudu prvního stupně, s nímž se ztotožnil i odvolací soud, Nejvyšší soud tímto způsobem rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Pro úplnost Nejvyšší soud připomíná, že kasační výrok v dovolacím řízení byl učiněn na podkladě dovolání nejvyššího státního zástupce a také odvolací řízení bylo iniciováno pouze státním zástupcem, tudíž soud prvního stupně není vázán zásadou zákazu změny k horšímu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 1. 10. 2025
JUDr. Blanka Roušalová předsedkyně senátu