USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 5. 2024 o dovolání, které podal obviněný J. M. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 11. 2023, sp. zn. 4 To 470/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 3 T 99/2023,
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. 3 T 99/2023, byl obviněný J. M. uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Za tento přečin byl obviněnému uložen podle § 147 odst. 2 tr. zákoníku za užití § 67 odst. 2 písm. a) a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb po 800 Kč, tedy v celkové výši 80 000 Kč. Dále mu byl podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání 2 roků. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit škodu ve výši 59 304 Kč poškozené Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra České republiky.
2. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 14. 11. 2023, sp. zn. 4 To 470/2023, podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
3. Podstata trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, spočívala ve stručnosti v tom, že dne 4. 9. 2021 v 16:55 hodin na tříramenné stykové křižovatce hlavní pozemní komunikace – silnice II. třídy č. XY, přecházející v silnici II. třídy č. XY, s vedlejší pozemní komunikací – silnicí II. třídy č. XY, vedoucí do obce XY, se jako řidič motocyklu v rozporu s ustanoveními § 4 písm. a), b), § 11 odst. 1 a § 19 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), nechoval ohleduplně a ukázněně tak, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, nepřizpůsobil své chování dopravně technickému stavu pozemní komunikace, situaci v provozu na pozemních komunikacích a svým schopnostem a neřídil se pravidly provozu na pozemních komunikacích upravenými tímto zákonem, když při projíždění křižovatky ve směru své jízdy neponechal dostatečnou bezpečnostní vzdálenost za motocyklem jedoucím před ním, takže nebyl schopen bezpečně reagovat na náhlé snížení rychlosti tohoto motocyklu, které bylo zapříčiněné hrozbou kolizní situace s protijedoucím motocyklem. Následně obviněný, ve snaze eliminovat riziko střetu, vyjel se svým motocyklem na střed vozovky, kde se nacházel protijedoucí motocykl řízený poškozenou N. K., v důsledku čehož došlo ke střetu těchto motocyklů. Při této dopravní nehodě utrpěla N. K. zranění blíže popsaná v rozsudku soudu prvního stupně s obvyklou délkou léčení kolem 12 týdnů, která se ze soudně lékařského hlediska považují za těžká a poškozenou nejméně po dobu 6 týdnů podstatným způsobem omezovala v obvyklém způsobu života.
II. Dovolání obviněného
4. Obviněný J. M. podal proti výše uvedenému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody obsažené v § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř.
5. Obviněný je přesvědčen o tom, že jeho trestní stíhání bylo zahájeno na základě zcela chybného znaleckého posudku Ing. Milana Uttla, který se nezabýval dvěma odlišně popisovanými nehodovými ději. Celkově pak obviněný zpochybňuje všechny závěry obsažené v jeho znaleckém posudku a poukazuje na to, že on sám nabídl oponentní znalecký posudek, na jehož základě následně došlo k vypracování revizního znaleckého posudku. Nesouhlasí však ani s tímto revizním znaleckým posudkem, přičemž poukázal zejména na rozpory mezi všemi znaleckými posudky. Obviněný následně sám popsal detailně nehodový děj se závěrem, že viníkem nehody není on, ale poškozená, která učinila nepochopitelný manévr, vjela mu do jeho jízdní dráhy, a způsobila tedy dopravní nehodu, protože obviněný nebyl schopen zabránit střetu s ní.
6. Soud prvního stupně podle názoru obviněného ve svém rozhodnutí směšuje pojmy „bezpečná vzdálenost od vpředu jedoucího vozidla“ a „brzdná dráha vozidla“ a následně tyto pojmy sám obviněný vysvětluje a dochází k závěru, že kdyby byly tyto pojmy správně vyloženy, ospravedlnilo by to jeho úhybný manévr v reakci na hrozící kolizi motocyklů jedoucích před ním. V návaznosti na to pak obviněný polemizuje s možnými důsledky potenciálního střetu těchto dvou motocyklů. Na základě fotodokumentace z místa činu je pak podle obviněného zjevné, že poškození motocyklu poškozené neodpovídá závěrům o průběhu nehodového děje.
7. Dále k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný vyslovil přesvědčení, že žádným způsobem neporušil ustanovení § 19 odst. 1 zákona o silničním provozu týkající se dodržení bezpečné vzdálenosti a § 11 odst. 1 zákona o silničním provozu ohledně jízdy na komunikaci vpravo, ale vyjel k levému okraji svého jízdního pruhu, a soudy obou stupňů tedy chybně kvalifikovaly jeho jednání.
8. Podle názoru obviněného je výroková část rozsudku soudu prvního stupně v rozporu s jeho odůvodněním, kterého si odvolací soud nevšiml. Na jedné straně totiž soudy tvrdí, že obviněný vyjel ke středu vozovky, na druhé straně konstatují, že neprovedl žádný úhybný manévr, což jsou dvě naprosto si odporující tvrzení.
9. Odvolací soud pak podle obviněného pochybil v tom, že se dostatečně nezabýval jeho připomínkami k těmto rozporným tvrzením a nevypořádal se s nimi ani ve svém odůvodnění, kde pouze konstatoval, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná. Podle přesvědčení obviněného tedy skutek popsaný v obžalobě není trestným činem, neboť nebyl naplněn obligatorní znak skutkové podstaty trestného činu spočívající v zavinění. Zamítnutí odvolání obviněného bylo tudíž chybou, protože měl být zproštěn obžaloby ve smyslu § 226 písm. b) tr. ř.
10. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. ř. zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a rozsudek soudu prvního stupně, jakož i všechna další případná rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí nebo jejich zrušené části, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbydou podkladu, a aby sám podle § 265m odst. 1 tr. ř. rozhodl tak, že podle § 226 písm. b) tr. ř. se obviněný zprošťuje obžaloby v celém rozsahu, neboť skutek označený v žalobním návrhu není trestným činem. Případně obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Prachaticích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl o ní.
III. Vyjádření k dovolání
11. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného J. M. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství.
12. Podle názoru státního zástupce obviněný ve svém dovolání opakuje obhajobu, kterou uplatnil již v řízení před soudy nižších stupňů, tedy zejména poukazuje na to, že viníkem dopravní nehody byla poškozená, a nikoli obviněný. Se všemi jeho námitkami se však soudy nižších stupňů dostatečně vypořádaly, státní zástupce se ztotožňuje s jejich argumentací a v podrobnostech na ni odkazuje, protože nepovažuje za nutné ji ve svém vyjádření opakovat.
13. Pokud jde o zjevný rozpor ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ten obviněný spatřuje mezi skutkovými zjištěními soudů a znaleckým posudkem znalce Ing. Jindřicha Zoula, který předložil soudu obviněný, přičemž tento posudek má vyvracet závěry obou dalších znaleckých posudků, z nichž soudy vycházely. Je však důležité poukázat na to, že obviněný si ze všech znaleckých posudků i z výpovědí svědků vybírá pouze okolnosti,
které jsou pro právní posouzení skutku podružné, a naopak zamlčuje zásadní okolnosti. Argumentace, která je pak dále k tomuto dovolacímu důvodu uvedena, podle názoru státního zástupce odpovídá spíše problematice právního posouzení skutku ve smyslu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., protože obviněný polemizuje s tím, kdo je viníkem dopravní nehody.
14. Další hmotněprávní argumentaci obviněného, konkrétně pak k výkladu ustanovením § 11 a § 19 zákona o silničním provozu, považuje státní zástupce za velmi svéráznou a odporující textu a smyslu citovaných ustanovení.
15. S ohledem na to, že obviněný uplatnil své námitky již v řízení před soudem prvního stupně a v řízení u odvolacího soudu, tyto soudy se s jeho námitkami dostatečně a správně vypořádaly, státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl podané dovolání, neboť je zjevně neopodstatněné.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
16. Nejvyšší soud zjistil, že byly splněny všechny formální podmínky k podání dovolání. Dále se zabýval otázkou povahy a opodstatněnosti námitek obviněného ve vztahu k uplatněným dovolacím důvodům. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který je možné podat pouze z některého z taxativně vymezených dovolacích důvodů obsažených v § 265b odst. 1, 2 tr. ř., přičemž podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Nestačí zde ovšem, aby byl dovolací důvod jen formálně deklarován, ale je třeba, aby mu námitky dovolatele i obsahově odpovídaly. Obviněný J. M. opřel své dovolání o dovolací důvody uvedené v ustanoveních § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř.
17. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. může obviněný úspěšně uplatnit za předpokladu, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
18. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejvyšší soud připomíná, že je dán především tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
19. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. pak lze naplnit ve dvou alternativách. Podle druhé alternativy, kterou obviněný uplatnil ve svém dovolání, lze tento dovolací důvod shledat za situace, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byl dán jiný z důvodů dovolání obsažených v ustanoveních § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. však obviněný neuvedl žádnou argumentaci, Nejvyšší soud se tedy tímto dovolacím důvodem ve svém rozhodnutí blíže nezabýval.
b) K námitkám obviněného
20. Obviněný ve svém dovolání uplatnil námitky, které lze sice zčásti podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., ale nejsou opodstatněné. Zbývající argumenty obviněného pak neodpovídají citovaným ani jiným dovolacím důvodům obsaženým v § 265b tr. ř. Obviněný je totiž založil toliko na vlastní představě o průběhu skutkového děje a na svém nesouhlasu s výsledky provedeného dokazování před soudy nižších stupňů. Přitom soud prvního stupně se s obhajobou, kterou obviněný ve svém dovolání nyní pouze zrekapituloval, dostatečně vypořádal pod body 21. až 40. odůvodnění vydaného odsuzujícího rozsudku, odvolací soud pak na ni podrobně reagoval pod body 8. až 19. odůvodnění napadeného usnesení, vůči němuž směřuje dovolání obviněného.
21. Obviněný dovozuje zmíněný nesoulad mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním pouze na základě svého nesouhlasu s vyhodnocením jednotlivých důkazů soudy nižších stupňů a s tím, jaká skutková zjištění učinily tyto soudy z provedených důkazů, a to především ve vztahu ke znaleckému posudku, který soudu předložil sám obviněný. V tomto směru dovolání obviněného neobsahuje žádnou konkrétní argumentaci k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když jde převážně o polemiku s provedenými důkazy a jejich hodnocením. Po prostudování trestního spisu Nejvyšší soud neshledal žádný nesoulad mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, natož zjevný rozpor. Soudy nižších stupňů se ve svých rozhodnutích pečlivě věnovaly jednotlivým skutkovým zjištěním, jakož i důkazům, které vedly k těmto zjištěním, přičemž podle Nejvyššího soudu postupovaly v souladu se zákonem. Citovaný dovolací důvod totiž nemůže být naplněn jen tím, že se soudy nižších stupňů nepřiklonily k verzi skutkového děje popisované obviněným, podle níž on nebyl viníkem posuzované dopravní nehody, při které došlo ke zranění poškozené.
22. Výše uvedená argumentace obviněného ohledně závěrů soudů nižších stupňů týkající se znaleckých posudků a otázky jeho zavinění pak neodpovídá ani dalšímu dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
23. Přitom ve vztahu k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení věci obviněný nevytkl žádné konkrétní vady právní kvalifikace skutku, jehož se dopustil, ani jiného hmotněprávního posouzení. Ve svém dovolání jen obecně popřel, že by porušil ustanovení § 19 odst. 1 zákona o silničním provozu ohledně dodržení bezpečné vzdálenosti od vozidla jedoucího před ním a ustanovení § 11 odst. 1 zákona o silničním provozu týkající se jízdy po komunikaci vpravo, přičemž podle svého tvrzení důvodně vyjel k levému okraji svého jízdního pruhu, aby zabránil kolizi v důsledku jízdního manévru protijedoucího motocyklisty. K tomu Nejvyšší soud dodává, že zmíněný argument obviněného byl vyvrácen provedeným dokazováním a zejména tzv. revizním znaleckým posudkem ústavu (Univerzity Pardubice), který se dostatečně vypořádal i se závěry předchozích posudků znalců (Ing. Milana Uttla a Ing. Jindřicha Zoula). Rozhodné závěry soudů nižších stupňů jsou pak podepřeny i výpovědí poškozené N. K., výpověďmi části dalších svědků a dalšími důkazy. Obviněný navíc od počátku řízení bez dalšího popírá svou sebemenší spoluúčast na nehodovém ději, provedené důkazy si vykládá tak, aby se zbavil jakékoli odpovědnosti, a nikdy neprojevil žádnou sebereflexi.
24. Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že soudy nižších stupňů náležitě odůvodnily použitou právní kvalifikaci skutku spáchaného obviněným a správně shledaly naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku.
25. Ohledně námitek, které obviněný vznesl již před soudy nižších stupňů a s nimiž se tyto soudy zcela dostatečným a správným způsobem vypořádaly, považuje Nejvyšší soud za vhodné odkázat na své usnesení ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002 (uveřejněné pod č. T 408. ve svazku 17 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha, 2002). Z něj vyplývá, že v případě podání dovolání, v němž obviněný opakuje námitky, které byly uplatněny již v řízení před soudem prvního či druhého stupně a s nimiž se tyto soudy dostatečně a věcně správně vypořádaly, jde o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
V. Závěrečné shrnutí
26. Na základě shora popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného J. M. zčásti neodpovídá uplatněným dovolacím důvodům a ve zbytku není opodstatněné. Nejvyšší soud ho proto odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, takže nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž by bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatele či ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle § 265r odst. 7 tr. ř. Navíc se soudy nižších stupňů ve velmi podrobném odůvodnění svých rozhodnutí již vypořádaly se všemi námitkami obviněného, které v podstatě jen zopakoval ve svém dovolání, takže Nejvyšší soud odkazuje na jejich argumentaci.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 5. 2024
JUDr. František Púry, Ph.D. předseda senátu