5 Tdo 589/2015-41
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. listopadu 2015 o
dovoláních, která podali obvinění Ing. M. M. a Ing. J. H., proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 12. 2014, sp. zn. 5 To 210/2014, který
rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-
Místku pod sp. zn. 1 T 5/2014, t a k t o :
Z podnětu dovolání obviněných Ing. M. M. a Ing. J. H. se podle § 265k odst. 1
tr. řádu ohledně těchto obviněných a podle § 265 odst. 1, 2 tr. řádu za použití
§ 261 tr. řádu též ohledně obviněných J. K., Ing. Z. Š. a V. V. v celém
rozsahu z r u š u j í rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 12. 2014,
sp. zn. 5 To 210/2014, a rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 3. 4.
2014, sp. zn. 1 T 5/2014.
Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí obsahově
navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku p ř i k a z
u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. 1
T 5/2014, byli obvinění Ing. M. M. a Ing. J. H. společně se spoluobviněnými
Ing. Z. Š. a J. K. uznáni vinnými zločinem zjednání výhody při zadání veřejné
zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a)
tr. zákoníku a přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1
písm. a) tr. zákoníku. Za to jim byl podle § 256 odst. 2 a § 43 odst. 1 tr.
zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let a jednoho měsíce,
jehož výkon byl podmíněně odložen podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr.
zákoníku na zkušební dobu dvou let a jednoho měsíce. Podle § 67 odst. 1 a § 68
odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku soud uložil všem obviněným peněžitý trest ve výměře
25 denních sazeb, přičemž jedna denní sazba činí 1 000 Kč, tedy celkem 25 000
Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněným pro případ, že by uvedený
peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí
svobody na jeden měsíc. Další spoluobviněný V. V. byl odsouzen za přečin
zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné
dražbě podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání
jednoho roku, a výkon trestu mu soud podmíněně odložil na zkušební dobu dvou
let. Také jemu byl uložen podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku
peněžitý trest ve stejné výměře jako ostatním spoluobviněným a stanoven mu
shodný náhradní trest odnětí svobody pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve
stanovené lhůtě vykonán.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obvinění J. K., Ing. M. M.,
Ing. Z. Š., Ing. J. H. všichni v rozsahu výroku o vině i trestu a státní
zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku v neprospěch
obviněného V. V. rovněž v rozsahu výroku o vině i trestu. Krajský soud v
Ostravě rozhodl o všech odvoláních tak, že z podnětu odvolání obviněných J. K.,
Ing. M. M., Ing. Z. Š. a Ing. J. H. podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. řádu
zrušil napadený rozsudek ohledně jmenovaných obviněných v celém rozsahu a podle
§ 258 odst. 1 písm. b), d) tr. řádu z podnětu odvolání státního zástupce
Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku zrušil napadený rozsudek v
celém rozsahu též ohledně obviněného V. V. Podle § 259 odst. 3 tr. řádu soud
druhého stupně nově rozhodl tak, že obviněné Ing. M. M., Ing. J. H., Ing. Z. Š.
a J. K. uznal vinnými zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při
veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a
přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr.
zákoníku. Obviněného V. V. uznal odvolací soud vinným pomocí ke zločinu
zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné
dražbě podle § 24 odst. 1 písm. c) a § 256 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a
pomocí k přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a)
tr. zákoníku. Za to soud uložil každému z obviněných podle § 256 odst. 2 a § 43
odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon
podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání
dvou let.
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě napadli obvinění Ing. M. M. a Ing.
J. H. dovoláními prostřednictvím svých obhájkyň Mgr. Markéty Tylečkové a Mgr.
Evy Budínové.
Oba obvinění uplatnili shodně dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
řádu.
Obviněný Ing. M. M. v úvodu svého dovolání vytkl rozsudku odvolacího soudu
rozpor mezi výrokem a odůvodněním, když podepsání smlouvy s vítězem soutěže v
době předcházející rozhodnutí Zastupitelstva obce H. na jedné straně
nepovažoval za součást protiprávního jednání, pak by totiž bylo podle
obviněného nutné užít jinou právní kvalifikaci [§ 329 odst. 1 písm. b) tr.
zákoníku], a přitom soud ponechal v nově vysloveném výroku o vině tuto část
žalovaného jednání. Podle názoru dovolatele měl být této části obžaloby
zproštěn, nebo citované jednání z výroku o vině vypuštěno. Dále pak opakoval
svou verzi ohledně způsobu podepsání smlouvy s vítězem soutěže.
U zmíněného trestného činu zpochybnil obviněný naplnění subjektivní i
objektivní stránky, stejně tak i způsob hodnocení důkazů a vyslovil názor, že
výsledná skutková zjištění krajského soudu jsou založena pouze na vybraných
důkazech, přičemž zbývající důkazy, ač byly provedeny, soud v odůvodnění svého
rozsudku nezmínil. Následně dovolatel podrobně vysvětloval další nesrovnalosti,
které jsou součástí výroku o vině, které se týkaly způsobu předání původní
nabídky V. V. k úpravě, resp. vypuštění nákladů týkajících se neveřejné části
vodovodu, která nebyla předmětem zadání. Jako nepravdivá označil tvrzení soudu,
podle něhož se jmenovaný soutěžitel účastnil samotného jednání hodnotící
komise, přestože sám takto nepřesně vypovídal, avšak fakticky byl pozván na
obecní úřad, kde mu byly vráceny podklady s poznámkami Ing. C., jež vyznačovaly
práce neodpovídající zadání, jak o tom předtím rozhodli členové hodnotící
komise (dne 3. 7. 2012). Na následném dalším zasedání této komise konaném dne
9. 7. 2012 již měli k dispozici upravenou verzi nabídky V. V., která se nakonec
stala vítěznou. Současně odvolatel popřel, že by jmenovaný soutěžitel jakkoli
upravoval ceny, neboť ty zůstaly nezměněny. Tato nesprávnost skutkových
zjištění, navíc rozporná s obsahem důkazů, podle obviněného Ing. M. M.
ovlivnila hodnocení úmyslu. Závěrem zdůraznil, že výzvou ke korekci původní
nabídky a následným hlasováním pro ni sledoval výlučně zájem a výhodu pro obec,
nikoli pro V. V. Nejvyššímu soudu proto navrhl, aby napadený rozsudek Krajského
soudu v Ostravě zrušil, aniž by přitom uvedl další procesní postup ve věci.
Druhý obviněný Ing. J. H. vytkl soudům nesprávnou aplikaci zákona č.
137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, konkrétně
jeho ustanovení § 76. Ten totiž dovoluje hodnotící komisi požádat uchazeče o
vysvětlení nabídky, což přesně komise, jíž byl členem, učinila. Nešlo o
porušení rovnosti účastníků či zjednání výhody, obviněnému nebyl v tomto smyslu
prokázán jakýkoli úmysl a věc měla být posouzena pouze jako správní delikt
podle § 120 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách.
Obviněný Ing. J. H. má za to, že transparentnost veřejné zakázky byla po celou
dobu zachována a komise vybírala variantu pro obec nejlepší. Zrekapituloval
dále průběh veřejné soutěže a zdůraznil, že mezi nabídkami obchodní společnosti
INSTA CZ s.r.o. a V. V. nebyl faktický rozdíl v ceně, ale v rozsahu prací, jak
jim vysvětlil přizvaný odborník, neboť později jmenovaný zahrnul náklady a
práce, které nebyly součástí zadání. Nedošlo tak k dodatečné úpravě nabídky,
ale pouze k jejímu „rozklíčování a vysvětlení“.
Dále dovolatel upozornil na nezbytnou přítomnost úmyslného zavinění u obou
trestných činů, jejichž spácháním byl uznán vinným, ten však nebyl orgány
činnými v trestním řízení prokázán.
Krajský soud v Ostravě dále podle obviněného postupoval procesně nesprávně,
pokud v rámci veřejného zasedání neprováděl dokazování a přitom důkazy znovu
hodnotil. Podle jeho přesvědčení měl nechat Okresní soud ve Frýdku-Místku
vypracovat znalecký posudek k posouzení obou nabídek, zda byly cenově shodné a
zda skutečně V. V. vyškrtl ze své nabídky jen tu část, která netvořila rozsah
zadání. Dovolatel proto Nejvyššímu soudu navrhl, aby zrušil rozsudek Krajského
soudu v Ostravě ze dne 9. 12. 2014, sp. zn. 5 To 210/2014, a aby mu vrátil věc
k novému projednání a rozhodnutí, případně aby zprostil obviněného obžaloby v
plném rozsahu.
K dovoláním obviněných se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního
zastupitelství JUDr. Jiří Siegel.
Podle názoru státního zástupce neodpovídá většina námitek obviněného Ing. M. M.
uplatněnému dovolacímu důvodu, neboť jsou založeny na odmítnutí základních
skutkových zjištění, podle nichž pozvali členové hodnotící komise na své
zasedání obviněného V. V. a předali mu dokument, který tomuto soutěžiteli
umožnil upravit svou původní nabídku tak, aby se stala celkově výhodnější než
druhého soutěžitele INSTA CZ s.r.o. Totéž se týká i podpisu smlouvy o díle před
jejím schválením zastupitelstvem. Za bezpředmětné jsou podle státního zástupce
též výhrady, podle kterých měl být pro část stíhaného skutku zproštěn obžaloby,
nebo měla být tato část z popisu skutku vypuštěna. Pokud by totiž jednání
spočívající v předčasném podpisu smlouvy mělo být posouzeno jako překročení
pravomoci úřední osoby, tedy podle další alternativy ustanovení § 329 odst. 1
písm. b) tr. zákoníku, došlo by tím k porušení zásady zákazu reformationis in
peius. Za situace, kdy se obviněný tohoto jednání dne 1. 8. 2012 skutečně
dopustil, nepřichází v úvahu vypuštění této části stíhaného skutku z popisu
skutku ani případné zproštění obviněného, přičemž takový výrok by mohl založit
překážku rei iudicate ohledně celého stíhaného skutku, jímž byl obviněný
správně uznán vinným. Požadavku na použití trestního práva jako krajního
prostředku by podle názoru státního zástupce bylo možné přiznat určitou
důvodnost, ale jen za situace, že by obviněný Ing. M. M. byl stíhán „pouze“ za
podpis smlouvy o dílo v době předcházející rozhodnutí zastupitelstva. V dané
věci však podepsání smlouvy tvořilo součást širšího jednání směřujícího ke
zvýhodnění obviněného V. V. ve veřejné soutěži, což použití zásady ultima ratio
vylučuje.
Druhý dovolatel Ing. J. H. podle státního zástupce Nejvyššího státního
zastupitelství taktéž zčásti uplatnil skutkové námitky spočívající v
nedostatečném skutkovém zjištění nebo ve vlastním hodnocení důkazů s jiným
výsledkem, než jaký zjistily soudy. Zcela mimo rámec důvodu dovolání podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. řádu jsou pak jeho výhrady týkající se hodnocení
důkazů odvolacím soudem. K tomu však navíc státní zástupce dodal, že pokud soud
druhého stupně přece jen některé důkazy „přehodnocoval“, dospěl ke zjištěním
pro dovolatele vždy příznivějším. Připomněl tak, že podle odvolacího soudu k
vytvoření výhodnějších podmínek pro V. V. směřovalo jednání obviněných až poté,
co Ing. M. C. odešel z jednání hodnotící komise, část dovolacích námitek
ohledně činnosti obviněných před tímto okamžikem označil soud za bezpředmětnou.
Pokud dále obviněný vytýkal absenci zákonných znaků trestných činů včetně
subjektivní stránky, je v tomto směru jeho argumentace zcela nekonkrétní.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství dále konstatoval, že
zjednáním výhodnějších podmínek V. V. ve smyslu trestného činu podle § 256
odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku mělo být umožnění upravení obsahu jeho nabídky
a umožnění přístupu k cenovým parametrům nabídky jiného soutěžitele, čímž byla
nepochybně porušena zásada rovného zacházení se soutěžiteli. Vyjádřil současně
názor, že ke spáchání trestného činu podle § 256 tr. zákoníku nemusí být
nabídka zvýhodněného soutěžitele pro zadavatele nevýhodná, teoreticky může být
i objektivně nejvýhodnější, avšak vítězství v soutěži je tomuto soutěžiteli
umožněno jednáním hrubě porušujícím rovnost účastníků veřejné soutěže. Současně
však připomněl, že odvolací soud neučinil závěr o tom, že by nabídka V. V. byla
nejvýhodnější bez ohledu na dodatečně provedené úpravy. Pokud obvinění
postupovali výše naznačeným způsobem, pak obviněnému zjednali výhodnější
podmínky minimálně na úkor obchodní společnosti INSTA CZ s.r.o., stejně tak si
museli být vědomi toho, že vysoutěžením předmětné zakázky získá V. V.
hospodářský prospěch, tedy jednali v tzv. druhém úmyslu. Ohledně přečinu
zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku
obviněný Ing. J. H. jako člen zastupitelstva hlasující pro uzavření smlouvy o
dílo nepochybně jednal jako úřední osoba ve smyslu § 127 tr. zákoníku.
Námitky obou obviněných podle státního zástupce Nejvyššího státního
zastupitelství buď neodpovídají deklarovaným dovolacím důvodům vůbec, nebo jsou
zjevně nedůvodné. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud obě dovolání odmítl podle §
265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněná.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněných obsahují zákonné náležitosti a
byly splněny i všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení v této
věci.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je určen k nápravě vad,
které spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném
hmotněprávním posouzení. To znamená, že k jeho naplnění dojde v těch případech,
kdy soudy právně kvalifikují zjištěný skutek jako určitý trestný čin, ačkoli
vykazuje znaky jiného trestného činu nebo se vůbec o trestný čin nejedná.
Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotněprávního je použití
hmotného práva, zejména trestního zákona a to na skutkový stav, který se stal
podkladem výroku o vině. Tomuto důvodu dovolání mohou odpovídat i námitky
vytýkající nedostatečná skutková zjištění, která nedovolují dospět k závěru,
zda vykazují znaky určitého trestného činu, či vyvolávají pochybnosti určit
konkrétní skutkovou podstatu trestného činu, event. všechny její znaky. O
takový případ jde právě v projednávané trestní věci, a oba obvinění v podstatné
části svých dovolání správně vytkli soudu druhého stupně, že neučinil
dostatečný skutkový podklad pro objasnění všech zákonných znaků obou trestných
činů, jimiž byli uznáni vinnými. Nejvyšší soud proto na podkladě obou podaných
dovolání mohl přezkoumat napadený rozsudek i jemu předcházející řízení podle §
265i odst. 3, 4 tr. řádu a to v rozsahu vytýkaných pochybení. Dospěl přitom k
závěru, že obě dovolání jsou důvodná a rozsudek soudu druhého stupně ani jemu
předcházející rozsudek soudu prvního stupně nemohou obstát.
Trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži
a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten,
kdo v souvislosti se zadáním veřejné zakázky, s veřejnou soutěží nebo veřejnou
dražbou v úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému prospěch
zjedná některému dodavateli, soutěžiteli nebo účastníku dražby přednost nebo
výhodnější podmínky na úkor jiných dodavatelů nebo soutěžitelů, a tento čin
spáchá jako člen hodnotící komise, vyhlašovatel nebo pořadatel veřejné soutěže
nebo veřejné dražby, licitátor nebo jako člen organizované skupiny.
Na tomto místě lze připomenout, že sdělením Ministerstva vnitra s účinností ode
dne 17. 9. 2015 byly opraveny tiskové chyby v textu § 256 tr. zákoníku, kdy v
jeho nadpisu i textu byly nahrazeny všechny výskyty slovesa „sjednat“ slovem
„zjednat“.
Trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr.
zákoníku se dopustí úřední osoba, která v úmyslu způsobit jinému škodu nebo
jinou závažnou újmu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch
vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu. Za úřední
osobu podle § 127 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku považuje člen zastupitelstva
nebo odpovědný úředník územní samosprávy, orgánu státní správy nebo jiného
orgánu veřejné moci.
Podle výroku o vině rozsudku soudu druhého stupně spáchali obvinění Ing. M. M. a Ing. J. H. spolu se spoluobviněnými J. K., Z. Š. a V. V. (ten jako účastník
ve formě pomoci k oběma trestným činům, jak citováno v úvodu tohoto usnesení)
ve stručnosti tím, že v období nejpozději od 3. 7. 2012 do 22. 8. 2012 v obci
H., okres F.-M., a jinde první čtyři jmenovaní v postavení členů Zastupitelstva
obce H. a členů hodnotící komise veřejné soutěže o veřejnou zakázku malého
rozsahu zadané formou veřejné soutěže nazvané „Rekonstrukce vodovodu obce H.,
řad „2“ a „3“ jednali v rozporu s § 35 odst. 3 písm. b) zákona č. 128/2000 Sb.,
o obcích, ve znění pozdějších předpisů, v rozporu s § 18 odst. 5, část věty za
středníkem ve spojení s § 6 odst. 1 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných
zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, a ve spojení se Směrnicí č. 1/2012
obce H. k postupu pro zadávání veřejných zakázek malého rozsahu s účinností od
30. 5. 2012, v úmyslu zvýhodnit soutěžitele o veřejnou zakázku obviněného V. V., IČ: 44924585, s místem podnikání Vojkovice č. p. 103, okres Frýdek-Místek,
před dalším soutěžitelem o tuto veřejnou zakázku, když v rozporu s povinností
rovného zacházení ovlivnili rozhodnutí zadavatele veřejné zakázky o výběru
nejvýhodnější nabídky a uzavření smlouvy s vybraným uchazečem ve prospěch V. V., poté, co dne 27. 6. 2012 ustanovila Rada obce H. výběrovou komisi pro
otevírání obálek a hodnotící komisi ve složení svých přítomných členů
obviněných Ing. M. M., Ing. Z. Š., Ing. J. H. a J. K. a výběrová komise
otevřela všechny příchozí obálky s nabídkami a konstatovala, že všech pět
příchozích nabídek splňuje náležitosti a postupují před hodnotící komisi, která
zasedla ve stejném složení, přičemž vyhodnotila nabídky jednotlivých
soutěžitelů tak, že první v pořadí se umístila obchodní společnost INSTA CZ
s.r.o., IČ: 25374311 se sídlem Jeremenkova 1142/42, Olomouc-Hodolany, s
nabídnutou cenou 796 944 Kč bez DPH a obviněný V. V. se umístil až druhý s
nabídnutou cenou 908 787,81 Kč bez DPH, zároveň hodnotící komise své jednání za
účelem posouzení těchto dvou nejvýhodnějších nabídek zpracovatelem projektové
dokumentace Ing. M. C., zda obsahově, věcně a cenově odpovídají zadání,
přerušila do 3. 7. 2012, kdy Ing. M. C. před hodnotící komisí ve stejném
složení konstatoval, že položky těchto soutěžitelů ve vztahu k veřejné části
vodovodu jsou prakticky totožné a vrátil zapůjčené originály krycích listů
rozpočtu těchto soutěžitelů, opatřené svými poznámkami, tak hodnotící komise
rozhodla přizvat obviněného V. V. na své jednání, na kterém jej vyzvala k
úpravě jeho nabídky do 9. 7. 2012 s tím, že V. V. dostal od členů hodnotící
komise krycí list svého rozpočtu ze dne 24. 6. 2012, ve kterém byly u některých
položek stavebního rozpočtu poznamenány ceny z rozpočtu soutěžitele obchodní
společnosti INSTA CZ s.r.o. Ing. M. C. a na základě této výzvy hodnotící komise
obviněný V. V. přesně nezjištěného dne v období 3. 7. 2012 do 9. 7.
2012 změnil
a dodatečně doručil svou nabídku, ve které zapracoval položky a ceny z rozpočtu
INSTA CZ s.r.o., takže nová nabídková cena činila právě 800 448,22 bez DPH,
čímž se tato nabídka vzhledem k nejdelší záruční lhůtě dostala na první místo
pořadí před obchodní společnost INSTA CZ s.r.o., a následně hodnotící komise
stanovila nově jako vítěze obviněného V. V. a obvinění Ing. M. M., Ing. Z. Š.,
Ing. J. H. a J. K. jako členové zastupitelstva dne 22. 8. 2012 hlasovali pro
schválení smlouvy o dílo, kterou uzavřel dne 1. 8. 2012 obviněný Ing. M. M. za
obec H. jako starosta bez schválení zastupitelstvem obce na základě takto
zmanipulované veřejné soutěže s obviněným V. V. za nabídnutou cenu 800 448,22
Kč bez DPH, přestože těmto obviněným byly známy shora popsané okolnosti průběhu
veřejné soutěže.
Nejvyšší soud předně musí upozornit na nepřesnosti popisu skutkových zjištění
ve výroku o vině týkající se pojmů odpovídajících zákonné úpravě veřejných
zakázek podle zákona č. 137/2006 Sb. Rovněž v tzv. právní větě výroku o vině
soud druhého stupně zvolil nesprávnou alternativu objektivní stránky skutkové
podstaty podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku, neboť předmětem trestního stíhání je
jednání obviněných v rámci zadávacího řízení o veřejné zakázce ve smyslu
citovaného zákona, nikoli organizování veřejné soutěže podle právní úpravy
obchodního zákoníku či občanského zákoníku platné v době činu (srov. § 281
zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, § 847 až 849 zákona č. 40/1964
Sb., občanského zákoníku, účinných do 31. 12. 2012, v zákoně č. 89/2012 Sb.,
občanském zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, účinném od 1. 1. 2013, je
právní úprava veřejné soutěže obsažena v ustanovení § 1772 až 1779).
Spoluobviněný V. V. tudíž nebyl „soutěžitelem“ nýbrž „dodavatelem“. Nicméně
tato nesprávnost v užití právních pojmů včetně vady alternativního způsobu
protiprávního jednání by sama o sobě nezakládala důvod ke kasaci napadeného
pravomocného rozhodnutí dovolacím soudem.
Jak tedy vyplývá z tzv. skutkové věty rozsudku soudu druhého stupně a zejména z
navazujících částí odůvodnění rozsudku, odvolací soud shledal v jednání
obviněných naplnění znaku „zjednání výhodnějších podmínek“ dodavateli V. V. v
tom, že mu obvinění jako členové hodnotící komise předali tzv. původní krycí
list s poznámkami Ing. M. C. o cenách druhého dodavatele – INSTA CZ s.r.o. s
pokynem, aby upravil svou nabídku. Obviněný V. V. vyhověl této výzvě a do své
původní nabídky „zapracoval položky a ceny z rozpočtu soutěžitele (správně
dodavatele) obchodní společnosti INSTA CZ s.r.o. Následně, aniž by obvinění
znovu nechali odborně posoudit v tom směru, zda došlo pouze k převedení
původních položek z nabídky V. V. do slepého rozpočtu nebo k úpravě položek v
rozpočtu s původní nabídkou, vyhodnotili takto upravenou původní nabídku jako
nejvýhodnější. Přijetím této nabídky porušili obvinění podle soudu druhého
stupně ustanovení § 6 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách, tedy povinnost
rovného zacházení. Ačkoli věděli o svém protizákonném jednání, hlasovali dne
22. 8. 2012 pro schválení smlouvy o dílo s obviněným V. V., čímž mu poskytli
neoprávněný prospěch ke škodě obchodní společnosti INSTA CZ s.r.o.
Byť nejde o zásadní skutečnost, považuje Nejvyšší soud za nutné upozornit na
první nepřesnost skutkových zjištění, které se odvolací soud dopustil, týkající
se místa předání původní nabídky obviněného V. V., neboť z provedených důkazů
založených ve spise nevyplývá, že by byl jmenovaný účasten jednání hodnotící
komise dne 3. 7. 2012. Podle prezenční listiny byl kromě obviněných Ing. M. M.,
Ing. Z. Š., Ing. J. H. a J. K. přítomen jen Ing. M. C. (srov. č. l. 306
trestního spisu). Podle zápisu založeného na č. l. 304 – 305 trestního spisu
přijala komise rozhodnutí, „vyzvat fu V. V., ať nejpozději 9. 7. 2012 předloží
korigovanou nabídku, která bude odpovídat slepému rozpočtu, při zachování
jednotkových cen původní nabídky. Komise pak znovu posoudí výhodnost nabídek.“
Je tudíž nutné přisvědčit dovolatelům, že spoluobviněný V. V. si tzv. krycí
list vyzvedl na obecním úřadě až po skončení jednání dne 3. 7. 2012 v přesně
nezjištěnou dobu. Navíc i z formulace citovaného bodu 4.2 zápisu hodnotící
komise vyplývá, že výzva dodavateli směřovala k úpravě jeho původní nabídky v
souladu se zadáním a při povinnosti neměnit původní ceny z položek, které byly
předmětem zadání veřejné zakázky.
Skutkový závěr soudu druhého stupně o změně nejen „položek“ ale i „cen“ v
upravené verzi nabídky svědčí o nesprávné interpretaci nejen pokynu vydaného
členy hodnotící komise obviněnému V. V., ale i faktického výsledku (změně) v
nové verzi nabídky jmenovaného dodavatele. Citované zjištění odvolacího soudu
vytýká tomuto obviněnému, že zapracoval položky a ceny z nabídky konkurenční
obchodní společnosti INSTA CZ s.r.o., jež vyplývala z poznámek Ing. M. C.,
tedy, že pozměnil jednotkovou cenu v rozpočtu své druhé nabídky. Z obsahu
trestního spisu (konkrétně z údajů stavebního rozpočtu nabídky obviněného V. V.
na č. l. 346-348 trestního spisu) je však evidentní, že změna, kterou tento
obviněný na pokyn členů hodnotící komise učinil, spočívala výlučně v tom, že
snížil počet některých jednotek či zcela vyškrtl vybrané položky, které nebyly
součástí zadávacích podmínek (neveřejná část vodovodu). V důsledku vyškrtnutí
těchto položek se snížila celková cena, kterou tvoří prostý aritmetický součet
všech nákladů na rekonstrukci veřejné části vodovodu. Obviněný V. V. tak v
žádném případě neměnil své původní ceny u jednotlivých položek rozpočtu
(jednotkovou cenu) podle cenové nabídky konkurenční obchodní společnosti INSTA
CZ s.r.o., pouze v něm zredukoval počet položek či zcela vypustil některé práce
na základě poznámek Ing. M. C. obsažené v krycím listu jeho původní cenové
nabídky. Nakonec je třeba poznamenat, že úvahy soudu druhého stupně týkající se
hodnocení změn zapracovaných do upravené nabídky dodavatele V. V. jsou vnitřně
rozporné a vzbuzují pochybnosti o jejich správnosti, pokud na straně 15
napadeného rozsudku soud v podstatě vytkl obviněným – členům hodnotící komise,
že vyhlásili nabídku obviněného V. V. za nejvýhodnější, aniž by si nechali
odborně posoudit rozsah jím provedených změn. Přitom z již citovaného popisu
výroku o vině a navazující části odůvodnění rozsudku na straně 14 vyplývá, že
odvolací soud vzal za prokázané, že jmenovaný dodavatel do své upravené nabídky
„zapracoval položky a ceny z rozpočtu společnosti INSTA CZ s.r.o.“
Oběma dovolatelům je nutné dále přisvědčit v tom, že ve vztahu k oběma trestným
činům, za něž byli obvinění členové Zastupitelstva obce H. odsouzeni, se
odvolací soud nijak nevypořádal se subjektivní stránkou jejich skutkových
podstat. Na straně 16 svého rozsudku v podstatě jen konstatoval, že tito
obviněný „jednali v úmyslu opatřit V. V. prospěch tím, že mu sjednali
výhodnější podmínky na úkor jiných soutěžitelů…..“ a to, aniž by tento soud
alespoň formálně rozlišil, zda spatřuje v jednání obviněných úmysl přímý či
nepřímý podle § 15 odst. 1 tr. zákoníku. Přitom dokonce na jiném místě
napadeného rozhodnutí (srov. strana 12 rozsudku) soud druhého stupně vytkl
okresnímu soudu, že se nevypořádal s obhajobou obviněných, která se úzce
vztahuje k zavinění oběma trestnými činy, a týká se uveřejnění zadání veřejné
zakázky na internetových stránkách obce H., ačkoli podle vlastních pravidel
obce tak nemuseli učinit, neboť oslovili písemně celkem čtyři dodavatele k
předložení cenové nabídky. Lze se jen domnívat, že krajský soud v této části
svých úvah „jen odmítl“ zjištění soudu prvního stupně, který považoval za
zvýhodňující jednání již samotnou přípravu zadání veřejné zakázky a její
počátek. Přesto má Nejvyšší soud za to, že bylo povinností krajského soudu, aby
dostatečným způsobem vyložil, na základě jakých podkladů má úmyslné zavinění
(konkrétního druhu) podklad v provedených důkazech a aby tyto své úvahy
přesvědčivě vyložil v odsuzujícím rozhodnutí. Obzvlášť pečlivě by pak měly být
subjektivní znaky účastenství na obou trestných činech posuzovány u obviněného
V. V. Krajský soud vůbec neodlišil konstatování o přítomnosti úmyslu mezi
obviněnými pachateli trestných činů a spoluobviněným účastníkem na nich, tj.
pomocníkem. V tomto směru nebylo možné v podstatě vůbec napadené rozhodnutí
přezkoumat. Nutno doplnit, že okresní soud, který i obviněného V. V. považoval
za pachatele, ve svém rozsudku na straně 14 jen uvedl, že všichni obvinění
spáchali oba trestné činy v přímém úmyslu, aniž by jakkoli, natož dostatečně,
vysvětlil, na podkladě jakých důkazů k tomuto závěru dospěl.
Vzhledem k tomu, že otázka zavinění spadá do oblasti hmotného práva trestního,
je nutné i v tomto směru přiznat oběma podaným dovoláním opodstatnění. Ačkoli
skutková zjištění soudu prvního stupně, korigovaná částečně odvolacím soudem,
nenavazují beze zbytku na výsledky provedeného dokazování, jak již bylo
naznačeno, nebyla otázka úmyslného zavinění zahrnujícího všechny znaky
skutkových podstat obou trestných činů, za něž byli obvinění odsouzeni,
dostatečným způsobem krajským soudem vyložena ani ve vztahu ke skutkovému
zjištění, jak je popsáno ve výroku o vině napadeného rozsudku.
Také závěry odvolacího soudu ohledně naplnění znaků objektivní stránky
trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži
a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku, nelze beze zbytku
akceptovat. Obvinění členové hodnotící komise Ing. Z. Š., Ing. M. M., Ing. J.
H. a J. K. nejprve přezkoumávali soulad dvou nejvýhodnějších nabídek, tedy
obchodní společnosti INSTA CZ s.r.o. a obviněného V. V., se zadávacími
podmínkami veřejné zakázky. Z důvodu nedostatečných vlastních odborných
znalostí požádali o zhodnocení obou nabídek zpracovatele projektu Ing. M. C.,
který odhalil v nabídce obviněného V. V. položky, které byly nad rámec zadání,
neboť zahrnovaly práce, jež měly být hrazeny samotnými obyvateli obce, nikoli
tedy z obecního rozpočtu. Obvinění poté v podstatě využili oprávnění, které jim
umožňuje stávající právní úprava zákona o veřejných zakázkách v ustanovení § 76
odst. 3 a rozhodli se umožnit uchazeči o zhotovení díla upravit jeho původní
nabídku tak, aby obsahovala jen ty položky, které odpovídaly zadání. Přestože
tak učinili nestandardní cestou, neboť poskytli obviněnému V. V. listinu
obsahující nejen jeho původní návrh, ale též rukou psané poznámky projektanta
včetně ocenění jednotlivých položek jiného uchazeče, do té doby cenově
nejvýhodnější obchodní společnosti INSTA CZ s.r.o. Právě tento okamžik, tj.
poskytnutí informací o jednotlivých cenách konkurenčního uchazeče o veřejnou
zakázku, a umožnění úpravy své původní nabídky vyškrtnutím položek týkajících
se neveřejné části rekonstrukce obecního vodovodu, považoval odvolací soud za
jednání, odpovídající té alternativě znaku skutkové podstaty trestného činu
podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku spočívající ve „zjednání výhodnějších podmínek
na úkor jiných dodavatelů“. Podle názoru odvolacího soudu tímto postupem
obvinění zastupitelé obce porušili zásadu rovného zacházení. Jak již bylo
konstatováno, odvolací soud přitom vycházel z toho, že obviněný V. V. pozměnil
v nové nabídce ocenění u jednotlivých položek, (aniž by je však soud
konkretizoval), což však odporuje důkazům. Navíc, pokud by vůbec mělo být
uvažováno o porušení některé ze zásad zakotvených v § 6 zákona o veřejných
zakázkách popsaným jednáním, jednalo by se o zásadu diskriminace, nikoli
rovného zacházení. Ta se totiž týká zachování rovného přístupu k veřejným
zakázkám, možnosti uspět ve výběrovém řízení ve veřejné zakázce a projevuje se
zejména tím, že zadavatel musí použít všechna ustanovení zákona o veřejných
zakázkách vůči všem uchazečům. V projednávaném případě však došlo k tomu, že
přizvaný projektant rekonstrukčních prací odhalil v nabídce obviněného V. V.
položky, které přesáhly rozsah zadávacích podmínek, přičemž v nabídce obchodní
společnosti INSTA CZ s.r.o. takovou chybu nezjistil. Nebyl tudíž důvod, aby i
posledně jmenovanému uchazeči bylo umožněno „opravit“ nabídku, tj. snížit počet
položek, které již nespadaly do rámce zadání. Postup podle § 76 odst. 3 zákona
o veřejných zakázkách vůči druhému z uchazečů tudíž nepřicházel vůbec v úvahu.
Výzva členů hodnotící komise obviněnému V. V. k úpravě jeho původní nabídky,
jak je zaznamenána v zápisu z jednání dne 3. 7. 2012, a její následné vyhovění
v intencích pokynů, tj. vyškrtnutí té části nabídky, která přesáhla rámec
zadání, by mohla být za určitých okolností maximálně považována za porušení
zásady diskriminace ve smyslu § 6 zákona o veřejných zakázkách. Spočívá totiž
především v tom, že žádný z dodavatelů nesmí být zvýhodněn oproti jiným
dodavatelům. Zřejmě právě v tomto postupu shledal odvolací soud protiprávnost,
avšak jeho názor odporuje faktickému stavu, neboť, jak bylo řečeno, obviněný V.
V. žádným způsobem nezměnil svou původní cenovou nabídku u těch položek, které
odpovídaly rozsahu zadání. Citované ustanovení § 76 upravuje tu fázi zadávacího
řízení, jež se týká hodnocení nabídek. Pokud hodnotící komise shledá určitou
číselnou hodnotu v nabídce za zjevně chybnou, pak k ní nepřihlíží, ale jen v
případě, že chyba nemá vliv na nabídkovou cenu. V opačném případě nelze využít
tohoto postupu podle § 76 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách, ale komise může
zvolit oprávnění vyplývající z odstavce 3 citovaného ustanovení, a požádat
uchazeče o písemné vysvětlení nabídky. Musí však přesně specifikovat, v čem
hodnotící komise shledala nejasnosti či nepřesnosti. Podle odstavce 4
citovaného ustanovení má dokonce hodnotící komise oprávnění přizvat uchazeče na
své jednání a požádat jej o ústní vysvětlení. (Potud se tudíž jeví jako zcela
irelevantní, zda byl V. V. pozván a účasten zasedání hodnotící komise či
nikoliv.) V § 76 odst. 5 pak zákon o veřejných zakázkách dokonce umožňuje
veřejnému zadavateli provést tzv. soutěžní dialog, který povoluje větší míru
komunikace mezi zadavatelem a uchazeči a připouští taktéž „konkretizaci
nabídky“. To znamená, že takto oslovený uchazeč má oprávnění zpřesnit svou
původní nabídku, nikoli navrhovat podmínky nové. Všem těmto pravidlům
odpovídajícím výkladu zákona o veřejných zakázkách obsaženém v jeho komentáři
(Jurčík, R. Zákon o veřejných zakázkách. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H.
Beck, 2012) odpovídá konkrétní jednání, které je předmětem trestního stíhání
obviněných v projednávané trestní věci při zohlednění již vytýkané vady ve
skutkovém zjištění ohledně soudem tvrzené (nepravdivě) úpravy cen jednotlivých
položek v nabídce obviněného V. V.
Vzhledem k tomu, že obvinění členové hodnotící komise vybrali nejvýhodnější ze
dvou nabídek až poté, co obě odpovídaly rozsahem zadávacím podmínkám, nelze
jejich počínání bez dalšího považovat za porušující zásadu diskriminace, event.
zásadu rovného zacházení podle § 6 zákona o veřejných zakázkách a současně za
jednání úkorné vůči druhému uchazeči – obchodní společnosti INSTA CZ s.r.o. Je
třeba rovněž zdůraznit, že při zadání veřejné zakázky malého rozsahu, za niž je
lze považovat i rekonstrukci vodovodního řadu a vodovodních přípojek v obci H.,
je zadavatel povinen podle § 18 odst. 5 zákona o veřejných zakázkách dodržovat
„jen“ zásady uvedené v § 6, v dalším nepodléhá průběh zadávacího řízení režimu
tohoto zákona.
Při posuzování závadnosti jednání či dokonce trestní odpovědnosti jednotlivých
obviněných zastupitelů – členů hodnotící komise nemůže být zcela bez významu
ani ta skutečnost, že obviněný V. V. byl všem představitelům obce osobně znám,
neboť před zahájením zadávacího řízení prováděl v obci H. průběžné opravy na
obecním vodovodu a byl tudíž seznámen s jeho technickým stavem. Ze strany
obviněných tak při jejich rozhodování zcela pochopitelně hrál nemalou roli
kladný subjektivní vztah k V. V., dosavadní spokojenost s jeho činností ve
prospěch obce a určitá míra důvěry, kterou k jeho osobě (zřejmě oprávněně)
chovali. Přestože zadávací řízení představuje vysoce formalizovanou proceduru
(kromě veřejných zakázek malého rozsahu, jak zmíněno), je nutné vždy posuzovat
dodržování jeho ustanovení v souladu se smyslem této právní úpravy, kterým je
efektivní vynakládání prostředků z veřejných rozpočtů. Na postup obviněných
členů zastupitelstva je tudíž nezbytné nahlížet komplexně a zohlednit i osobní
zkušenosti, neboť mnohdy mohou mít skutečně značný význam (zejména ve
stavebnictví) při snaze o získání výhodnosti budoucí spolupráce ve snaze
dosáhnout vytčeného výsledku realizací veřejné zakázky.
V tomto ohledu nelze bez dalšího přiznat žalovanému jednání pohnutku, kterou
odvolací soud dovodil jako snahu obviněných členů hodnotící komise opatřit
prospěch spoluobviněnému V. V. Nejvyšší soud má za to, že pochybení obviněných
spočívající v poskytnutí informací o cenách dalšího uchazeče jmenovanému,
který, jak vyplývá z dosavadního dokazování v této věci, nevyužil při úpravě
vlastní nabídky znalost konkurenčních cen a nezasáhl v tomto směru do svého
původního návrhu, nemůže znamenat natolik intenzivní překročení zásad uvedených
v § 6 zákona o veřejných zakázkách, které by odůvodnilo potřebu uplatnění
trestní represe ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku.
Stejně tak i u obviněného V. V. je nutné jeho jednání hodnotit v návaznosti na
to, z jakého důvodu odstranil nadbytečné položky ze své nabídky. Konal tak,
protože pouze plnil pokyny mu uložené hodnotící komisí, veškeré úpravy jim
odpovídaly a obviněný V. V. tedy zřejmě nijak nemanipuloval s jednotkovou cenou
položek, nýbrž pouze u některých z nich omezil jejich počet, v důsledku čehož
došlo ke snížení celkové ceny původní nabídky. Pokud v rámci nového projednání
věci zůstane pro soudy tato otázka nejasná, či nezřetelná, bude v zájmu
objasnění výsledku úprav provedených tímto obviněným nutné vyžádat si odborné
vyjádření, neboť tato forma odpovídající ustanovení § 105 odst. 1 věta první
tr. řádu by měla být zcela dostačující předmětu a míře potřebných odborných
znalostí. Pokud jde o úmysl tohoto obviněného získat pro sebe prospěch, jehož
měl dosáhnout poskytnutím pomoci spoluobviněným spočívající v úpravě původní
nabídky podle jejich pokynů, nelze jej bez dalšího spatřovat v respektování
pokynu hodnotící komise a ve snaze získat veřejnou zakázku. Smyslem účasti v
řízení o veřejné zakázce každého přihlášeného dodavatele je uspět, tj. být
vybrán a realizovat práce, za něž bude celkem logicky též finančně odměněn. Lze
však zároveň připomenout, že až po tomto zásahu se obě nabídky staly
souměřitelné, neboť až po vyškrtnutí položek zahrnutých obviněným V. V. nad
rámec zadání obsahovaly v zásadě stejný rozsah prací a materiálu nezbytných ke
splnění zadaného úkolu.
Závěrem považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout též soudní judikaturu
týkající se posuzování závadnosti jednání osob zúčastněných na řízení o
veřejných zakázkách, která prosazuje potřebu zohlednit možnost zadavatelů tzv.
zakázky malého rozsahu ve smyslu § 12 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách
odchýlit se od závazného postupu stanoveného pro zadávání veřejných zakázek
zákonem o veřejných zakázkách, musí pouze dodržet zásady transparentnosti,
rovného zacházení a nediskriminace. Na zadávání tohoto typu veřejné zakázky
zákon o věřejných zakázkách (s výhradou dále uvedenou) vůbec nedopadá a přímo
není aplikován ani jeho § 6. Odkaz na toto ustanovení, uvedený v § 18 odst. 5,
větě za středníkem zákona, je pouze legislativní zkratkou, odkazující na výčet
jednotlivých zásad, které musí být dodrženy. Ustanovení § 6 zákona o veřejných
zakázkách ostatně tyto zásady nikterak blíže nerozvádí a nedefinuje je. Pokud
by tedy veřejný zadavatel při zadávání veřejné zakázky malého rozsahu některou
z uvedených zásad skutečně porušil, nešlo by o porušení § 6 citovaného zákona,
neboť neexistuje zákonný příkaz toto ustanovení přímo aplikovat, nýbrž o
porušení § 18 odst. 3, věty za středníkem zákona (jediného kogentního
ustanovení zákona u tohoto druhu veřejných zakázek), tedy o porušení zákona o
veřejných zakázkách. (Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 1.
2011, sp. zn. 2 Afs 132/2009.)
Evropský soudní dvůr (dále jen ESD) vytvořil soubor základních zásad pro
udělování veřejných zakázek, které jsou odvozeny z pravidel a základních zásad
Smlouvy ES (např. zásada rovného zacházení a nediskriminace). Hlavním účelem
právní úpravy zadávání veřejných zakázek, jak byly také implementovány do
vnitrostátní právní úpravy právě zákonem č. 137/2006 Sb., je zajistit, že
veřejné rozpočty jsou spotřebovávány řádně a efektivně, na základě seriózního
hodnocení a bez jakéhokoliv druhu zvýhodňování nebo protihodnoty finanční nebo
politické. Tato zásada v sobě obsahuje rovnost příležitostí všech uchazečů a
zadavatel ji musí dodržovat v každé fázi procesu zadávání veřejné zakázky.
Jejím cílem je podporovat rozvoj zdravé a účinné hospodářské soutěže mezi
subjekty, které se zúčastní řízení o zadání veřejné zakázky, a proto ukládá,
aby všichni uchazeči měli při vypracování znění jejich nabídek stejné
příležitosti. Předpokládá se tedy, že nabídky všech uchazečů podléhají stejným
podmínkám. (Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2008, sp.
zn. 5 Afs 131/2007.)
Ze všech shora uvedených důvodů shledal Nejvyšší soud napadené rozhodnutí
Krajského soudu v Ostravě vadným, stejně jako jemu předcházející rozsudek soudu
prvního stupně. Proto na podkladě převážně opodstatněných námitek obviněných
Ing. M. M. a Ing. J. H. po přezkumném dovolacím řízení zrušil podle § 265k
odst. 1 tr. řádu rozsudky soudů obou stupňů a protože důvody, z nichž Nejvyšší
soud rozhodl ve prospěch obou dovolatelů prospívaly ostatním spoluobviněným,
zrušil podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu obě rozhodnutí též ohledně obviněných
J. K., Ing. Z. Š. a V. V. Nejvyšší soud zrušil též všechna obsahově navazující
rozhodnutí podle § 265k odst. 2 tr. řádu, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu. Jelikož zjištěná pochybení měla svůj původ již v
rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku, přikázal dovolací soud nové
projednání a rozhodnutí věci tomuto soudu.
V rámci nového hlavního líčení soud prvního stupně zváží doplnění dokazování
zejména ve vztahu ke zjištění rozsahu a způsobu úpravy původní nabídky
obviněným V. V., pokud nebude považovat za dostačující obsah listiny, na niž je
v tomto usnesení odkazováno, případně provede další dokazování a poté důsledně
posoudí všechny skutkové okolnosti významné z hlediska naplnění zákonných znaků
skutkových podstat obou trestných činů, jejichž použití přichází v dané věci v
úvahu. Přitom musí respektovat též související právní úpravu konání řízení o
veřejných zakázkách a její výklad, jak je naznačen shora. Teprve poté bude
možné spolehlivě rozhodnout o podané obžalobě, přičemž své rozhodnutí soud
odůvodnění v souladu s obsahem všech provedených důkazů a podle požadavků
trestního řádu. Pro úplnost je dále třeba uvést, že při novém projednání a
rozhodnutí věci je nalézací soud vázán právním názorem vysloveným v tomto
rozhodnutí Nejvyšším soudem (§ 265s odst. 1 tr. řádu).
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 11. listopadu 2015