5 Tdo 667/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1.
června 2005 o dovolání, které podal obviněný K. D., proti rozsudku Krajského
soudu v Praze ze dne 6. 10. 2004, sp. zn. 12 To 355/2004, jako soudu odvolacího
v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 4 T 239/2000, t
a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. řádu se dovolání o d m í t á .
Obviněný K. D. byl rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 17. 7. 2002, sp.
zn. 4 T 239/2000, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 6. 10.
2004, sp. zn. 12 To 355/2004, uznán vinným úmyslným trestným činem poškozování
lesa těžbou podle § 181c odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., kterého se dopustil tím,
že:
I.jako jednatel společnosti D.-L., spol. s r. o., v období od června 1998 do
listopadu 1998 nechal provést těžbu v lesních porostech
1. v k. ú. V., okres P., na pozemcích majitele společnosti D.-L., spol. s r.
o., když bylo vytěženo 462 m3 dřevní hmoty a vznikla holá seč o výměře 2,19 ha,
2. v k. ú. V., okres P., na pozemku majitele společnosti D.-L., spol. s r. o.,
když bylo vytěženo 1 032 m3 dřevní hmoty a vznikla holá seč o výměře 2,70 ha,
II. společně s obviněnou D. P., a to obviněný K. D. jako jednatel společnosti
D.-L., spol. s r. o., a obviněná D. P. jako majitelka lesních porostů v období
od června 1998 do listopadu 1998 nechali provést těžbu v lesních porostech
1. v k. ú. K., okres P., na pozemku majitelky D. P., když bylo vytěženo 738 m3
dřevní hmoty a vznikla holá seč o výměře 3,16 ha.
Za to byl obviněný K. D. odsouzen podle § 181c odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí
svobody v trvání 1 roku, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1
tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků, a dále mu byl
uložen podle § 53 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. peněžitý trest ve výměře 36 000
Kč, přičemž pro případ, že by uložený peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě
vykonán, byl podle § 54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí
svobody v trvání 6 měsíců. Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněné D.
P. Postupem podle § 226 písm. b) tr. řádu byli dále obviněný K. D. i obviněná
D. P. zproštěni obžaloby pro skutek uvedený původně pod bodem II./2. výroku o
vině v rozsudku soudu prvního stupně a spočívající v tom, že obviněný K. D.
jako jednatel společnosti D.-L., spol. s r. o., a obviněná D. P. jako majitelka
lesního porostu v období od června 1998 do listopadu 1998 nechali provést těžbu
v lesním porostu v k. ú. Č. u S., okres K., a to na pozemku, kde bylo vytěženo
239 m3 dřevní hmoty a vznikla holá seč o výměře 0,81 ha, když v tomto skutku
obžaloba spatřovala dílčí útok pokračujícího trestného činu poškozování lesa
těžbou podle § 181c odst. 1, 2 písm. b) tr. zák.
Citovaný rozsudek Krajského soudu v Praze byl vydán z podnětu odvolání
obviněného K. D. a obviněné D. P. podaných proti rozsudku soudu prvního
stupně, když odvolací soud podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu
částečně zrušil napadený rozsudek ohledně obou obviněných, a to ve výroku o
vině pod bodem II./2. a ve výrocích o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu sám
znovu rozhodl popsaným způsobem. Opis tohoto rozsudku byl obviněnému K. D.
doručen dne 8. 11. 2004, jeho obhájci také dne 8. 11. 2004 a příslušnému
státnímu zastupitelství rovněž dne 8. 11. 2004.
Zmíněný rozsudek Krajského soudu v Praze byl již jeho druhým rozhodnutím v této
trestní věci, neboť usnesením ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. 12 To 279/2003,
tento soud zamítl podle § 256 tr. řádu podané odvolání obviněného K. D., stejně
tak jako odvolání obviněné D. P. a státního zástupce. Toto usnesení následně
napadl obviněný dovoláním, z jehož podnětu Nejvyšší soud České republiky (dále
jen „Nejvyšší soud“) usnesením ze dne 15. 7. 2004, sp. zn. 5 Tdo 775/2004,
zrušil uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Praze a věc mu vrátil k novému
projednání a rozhodnutí.
Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2004, sp. zn. 12 To
355/2004, podal obviněný K. D. prostřednictvím svého obhájce dne 15. 11. 2004
dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a k)
tr. řádu. Obviněný nejprve konstatuje dosavadní průběh trestního řízení, a to
především s ohledem na zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2004,
sp. zn. 5 Tdo 775/2004. Dále tvrdí, že Krajský soud v Praze po vrácení věci
rozhodl následně rozsudkem napadeným nyní dovoláním, přičemž v tomto rozhodnutí
chybí výrok o postoji odvolacího soudu k odvolání obviněného.
Podle názoru obviněného K. D. Nejvyšší soud stanovil závazné pokyny pro další
postup Krajského soudu v Praze. Dovolací soud především uvedl, že jedním ze
znaků skutkové podstaty trestného činu poškozování lesa těžbou podle § 181c tr.
zák. je rozpor prováděné těžby s právními předpisy, tudíž tato skutečnost musí
být vyjádřena ve skutkové větě výroku o vině. Podle obviněného však soudy dříve
činné ve věci ani po poučení Nejvyšším soudem nezahrnuly do skutkové věty
zmíněný znak.
Jak dále namítá obviněný K. D., odvolací soud kromě zproštění obžaloby stran
jednoho dílčího skutku vynesl stejný výrok o vině i trestu jako soud prvního
stupně, a to přesto, že dovolací soud upozornil na existující judikaturu, podle
níž podobně jako nelze sčítat plochy jednotlivých nesousedících holých sečí za
účelem posouzení naplnění znaku celkové větší plochy podle § 181c odst. 1 tr.
zák., nelze tak činit ani ohledně znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §
181c odst. 2 písm. b) tr. zák. spočívajícího v celkové značné ploše lesa. Podle
obviněného však odvolací soud tento závěr nerespektoval. Obviněný totiž
poukazuje na to, že v případě skutku popsaného pod bodem I./1. ve výroku o vině
v rozsudku soudu prvního stupně měla holá seč činit 2,19 ha, v případě skutku
popsaného pod bodem I./2. téhož výroku 2,7 ha a v případě skutku popsaného pod
bodem II./1. potom 3,16 ha. Obviněný se domnívá, že jen naposledy uvedená
výměra holé seče odpovídá značné ploše ve smyslu § 181d odst. 2 tr. zák.,
nikoli však výměra u skutků popsaných pod body I./1. a 2., přesto byl obviněný
uznán vinným trestným činem poškozování lesa těžbou podle § 181c odst. 1, 2
písm. b) tr. zák. ve vztahu ke všem třem skutkům. Takový postup odvolacího
soudu považuje obviněný za nesprávný, neboť jeho vina měla být podle této
právní kvalifikace vyslovena jen ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem II./1.
výroku o vině a skutky popsané pod body I./1. a I./2. měly být posouzeny toliko
podle ustanovení § 181c odst. 1 tr. zák., což se dále mělo promítnout do výroku
o trestu.
Obviněný K. D. závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený
rozsudek Krajského soudu v Praze a aby mu přikázal věc k novému
projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného K. D. vyjádřila
prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství.
K námitce obviněného týkající se absence znaku spočívajícího v rozporu těžby
lesních porostů s právními předpisy ve skutkové větě výroku o vině v rozsudku
soudu prvního stupně státní zástupce uvedl, že ve skutkové větě musí být podle
jeho názoru uvedeny okolnosti odpovídající všem znakům skutkové podstaty
trestného činu, kterým soud uznal pachatele vinným. Některé okolnosti mohou být
blíže rozvedeny v odůvodnění rozhodnutí, avšak lze k nim přihlížet jen potud,
pokud rozvíjejí skutkové okolnosti zachycené alespoň rámcově ve výroku o vině
odsuzujícího rozsudku. Státní zástupce se přitom domnívá, že v posuzované
trestní věci nejsou okolnosti týkající se rozporu provedené těžby s právními
předpisy zmíněny ve skutkové větě ani náznakem, tudíž odvolací soud nereagoval
na upozornění Nejvyššího soudu na toto pochybení, a námitka obviněného je proto
důvodná.
K další námitce obviněného K. D. státní zástupce uvádí, že o pokračující
trestný čin podle § 89 odst. 3 tr. zák. se jedná i tehdy, pokud některé dílčí
útoky naplňují základní skutkovou podstatu a jiné kvalifikovanou. Podle
státního zástupce tak jednání obviněného bylo správně posouzeno jako jeden
pokračující trestný čin, když toliko ve výroku o vině mohla být učiněna zmínka
o tom, že kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu poškozování lesa
těžbou podle § 181c odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. naplňuje pouze jeden z dílčích
útoků, přičemž však tato vada sama o sobě není vadou ve smyslu § 265b odst. 1
písm. g) tr. řádu. Námitky týkající se uloženého trestu, konkrétně jeho
přílišné přísnosti, podle mínění státního zástupce neodpovídají dovolacímu
důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a nelze je podřadit ani pod
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který je jinak k nápravě
vad výroku o trestu určen. Námitky uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle §
265b odst. 1 písm. k) tr. řádu potom považuje státní zástupce za zjevně
nedůvodné, neboť o odvolání rozhoduje odvolací soud jako o celku, a jestliže je
shledá ve vztahu k některému z výroků důvodným, nerozhoduje ve vztahu k dalším
napadeným výrokům o zamítnutí odvolání podle § 256 tr. řádu. Některé části
textu dovolání podle názoru státního zástupce nasvědčují tomu, že obviněný
hodlal uplatnit též dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu,
který však s ohledem na charakter rozhodnutí odvolacího soudu nepřipadá v úvahu.
Státní zástupce závěrem svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k
odst. 1, 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Praze v části
týkající se obviněného K. D. a aby tomuto soudu přikázal věc znovu v potřeném
rozsahu projednat a rozhodnout. Dále státní zástupce navrhl, aby dovolací soud
ve smyslu § 265k odst. 2 tr. řádu s přiměřeným použitím § 261 tr. řádu
postupoval shodně i u obviněné D. P.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání podal obviněný K. D. jako
oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím
obhájce (§ 265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§ 265e tr. řádu),
dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§ 265a
odst. 2 písm. a) tr. řádu], a obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1
tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvody, obviněný K. D. opírá jejich existenci o
ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, které je naplněno, pokud
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném
nesprávném hmotně právním posouzení, a dále o ustanovení § 265b odst. 1 písm.
k) tr. řádu, které je dáno, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je
neúplný. Obviněný rovněž ve svém dovolání tvrdí, že postupem odvolacího soudu
byl fakticky zamítnut jeho opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v § 265a
odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, přičemž v řízení mu předcházejícím byl dán
důvod dovolání pro předchozí nesprávné právní posouzení skutku či jiné
nesprávné hmotně právní posouzení. Obviněný tedy v podstatě namítá i dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v jeho druhé alternativě, aniž
ovšem odkazuje na toto ustanovení.
V rámci svých námitek obviněný K. D. nejprve shledává pochybení soudů dříve
činných ve věci v tom, že ve skutkových větách výroku o vině, obsaženého v
rozsudku soudu prvního stupně, není zahrnut zákonný znak trestného činu
spočívající v rozporu prováděné těžby dřeva s právními předpisy. K tomu
obviněný doplňuje, že na uvedený nedostatek upozornil Nejvyšší soud již ve výše
zmíněném usnesení ze dne 15. 7. 2004, sp. zn. 5 Tdo 775/2004, kterým rozhodl o
dřívějším dovolání obviněného.
Jak je patrné z výsledků dosavadního řízení v posuzované věci, obviněný K. D.
byl uznán vinným třemi útoky pokračujícího trestného činu poškozování lesa
těžbou podle § 181c odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., kterých se dopustil jednáním
popsaným pod body I./1., I/2. a II./1. výroku o vině v rozsudku soudu prvního
stupně. Tyto útoky podle shora citovaných skutkových vět spočívaly – zkráceně
vyjádřeno – v tom, že obviněný jako jednatel obchodní společnosti nechal
provést ve vymezenou dobu na určitých místech těžbu lesních porostů, čímž
vznikly holé seče o výměrách 2,19 ha, 2,7 ha a 3,16 ha. Trestný čin
poškozování lesa těžbou podle § 181c odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. přitom spáchá
mimo jiné ten, kdo, byť i z nedbalosti, těžbou lesních porostů provedenou v
rozporu s právními předpisy způsobí vznik holé seče na celkové značené ploše
lesa.
Nejvyšší soud přisvědčil dovolání obviněného K. D., že jedním ze znaků skutkové
podstaty trestného činu poškozování lesa těžbou podle § 181c tr. zák. je rozpor
realizované těžby lesních porostů s právními předpisy. Soudy činné dříve ve
věci neopomenuly existenci tohoto znaku a dostatečně se jím zabývaly, jak je
zřejmé z odůvodnění rozsudků soudu prvního i druhého stupně (č. l. 846 a
1005 a násl. trestního spisu). Pochybily však v tom, že skutková zjištění,
která by bylo možné následně právně kvalifikovat jako rozpor s právními
předpisy, nezařadily do skutkových vět uvedených ve výroku o vině, ač tak
učinit měly. Krajský soud v Praze tuto vadu neodstranil ani v řízení po zrušení
jeho dřívějšího rozhodnutí usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2004, sp.
zn. 5 Tdo 775/2004, ačkoli na ni byl tímto usnesením upozorněn. V uvedeném
rozsahu je tudíž nutné považovat dovolání obviněného za důvodné. Zjištěným
pochybením byl naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v
tom smyslu, že samotný skutek popsaný ve skutkové větě výroku o vině v
rozsudku soudu prvního stupně není možné správně kvalifikovat jako trestný čin
poškozování lesa těžbou podle § 181c odst. 1, 2 tr. zák. pro absenci okolností,
jež by odůvodňovaly rozpor těžby lesních porostů s právními předpisy. Tato vada
ovšem nenaplňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, který
zde obviněný rovněž uplatnil, protože z formálního pohledu rozhodnutí obsahuje
všechny výroky, které má obsahovat podle § 120 a násl. tr. řádu.
Nejvyšší soud ovšem ke zmíněné, důvodně uplatněné námitce konstatuje, že
obviněný K. D. vzhledem ke skutečnostem popsaným v odůvodnění rozsudků soudů
obou stupňů bezpochyby provedl těžbu lesních porostů protiprávně, a to zejména
v rozporu s ustanoveními § 31 odst. 2 a § 33 odst. 4 zákona č. 289/1995 Sb., o
lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších
předpisů. Z odkazu soudu prvního stupně i odvolacího soudu na citovaná
ustanovení je proto zřejmé, že ve svých rozhodnutích vycházely soudy též z těch
skutkových okolností, podle nichž byla těžba lesních porostů, kterou provedl
obviněný, v rozporu s příslušnými právními předpisy. Jednání obviněného tudíž
naplnilo všechny potřebné znaky skutkové podstaty trestného činu poškozování
lesa těžbou podle § 181c odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., byť všechny potřebné
skutečnosti nebyly výslovně uvedeny ve skutkových větách výroku o vině, ale
soudy obou stupňů je zahrnuly alespoň do odůvodnění svých rozhodnutí.
Nejvyšší soud je proto toho názoru, že projednání dovolání jen v tomto
rozsahu, v němž je dovolání obviněného K. D. částečně důvodné, tj. za
účelem výslovného vyjádření skutečností odůvodňujících porušení právního
předpisu ve výroku o vině, by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného.
Protiprávnost jeho jednání totiž dovodil odvolací soud alespoň v odůvodnění
napadeného rozhodnutí. Současně by projednání dovolání obviněného nemohlo mít
ani judikatorní význam, protože se nejedná o otázku po právní stránce zásadního
významu, ale takovou, která je dostatečně zřejmá a ustálená v rozhodovací
činnosti soudů a v praxi nečiní problémy. V rozsahu této dovolací námitky tedy
Nejvyšší soud shledal důvod k odmítnutí dovolání obviněného podle § 265i odst.
1 písm. f) tr. řádu.
V rámci své další námitky obviněný K. D. poukázal na to, že jeho jednání bylo
právně posouzeno jako pokračující trestný čin poškozování lesa těžbou podle §
181c odst. 1, 2 tr. zák. Z již zmíněného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.
7. 2004, sp. zn. 5 Tdo 775/2004, však obviněný dovozuje, že podobně jako
nelze sčítat plochy jednotlivých nesousedících holých sečí v případě znaku
spočívajícího ve vzniku holé seče na celkové větší ploše lesa podle § 181c
odst. 1 tr. zák., nelze tak činit ani ve vztahu k znaku kvalifikované skutkové
podstaty podle § 181c odst. 2 písm. b) tr. zák. spočívajícího ve vzniku holé
seče na celkové značné ploše lesa, což odvolací soud podle obviněného
nerespektoval. Jak dále obviněný připomíná, v rámci skutku popsaného pod bodem
I./1. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně měla výměra holé seče
činit 2,19 ha, v rámci skutku popsaného pod bodem I./2. téhož výroku 2,7 ha a v
rámci skutku popsaného pod bodem II./1. potom 3,16 ha. Podle názoru obviněného
jen naposledy uvedená výměra holé seče splňuje podmínky vzniku holé seče na
celkové značné ploše podle § 181d odst. 2 tr. zák., zatímco výměry uvedené v
případě skutků popsaných pod body I./1. a I./2. nikoli. Pokud byl obviněný
přesto byl uznán vinným trestným činem poškozování lesa těžbou podle § 181c
odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. ve vztahu ke všem třem skutkům, považuje to za
nesprávný postup, neboť vina měla být podle této přísnější právní kvalifikace
vyslovena jen ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem II./1. výroku o vině a
skutky popsané pod body I./1. a I./2. měly být posouzeny pouze podle § 181c
odst. 1 tr. zák. K tomu uvádí Nejvyšší soud následující.
Jak je zřejmé z ustanovení § 265s odst. 2 tr. řádu, v dovolacím řízení, resp. v
řízení po zrušení rozhodnutí napadeného dovoláním platí zásada zákazu
reformationis in peius, podle níž po rozhodnutí o dovolání podaném pouze ve
prospěch obviněného nesmí dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. V
posuzovaném trestním řízení byl obviněný K. D. uznán vinným jedním
(pokračujícím) trestným činem poškozování lesa těžbou podle § 181c odst. 1, 2
písm. b) tr. zák. Pokud by byla provedena změna v tom smyslu, jak požaduje
obviněný v dovolání, byl by v konečném důsledku uznán vinným jednak
(pokračujícím) trestným činem poškozování lesa těžbou podle § 181c odst. 1 tr.
zák. a současně i dalším trestným činem poškozování lesa těžbou podle § 181c
odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Byl by tedy uznán vinným ze spáchání dvou
trestných činů místo jednoho, což by jednoznačně znamenalo změnu v jeho
neprospěch. Již z toho důvodu proto nemohl Nejvyšší soud zmíněnou námitku
akceptovat, resp. byl nucen ji posoudit jako zjevně neopodstatněnou.
Do jisté míry nad rámec potřebného odůvodnění lze však doplnit následující.
Jestliže se pachatel dopustí více útoků, které naplňují znaky skutkové podstaty
trestného činu poškozování lesa těžbou podle § 181c tr. zák., a jsou-li
naplněny další podmínky stanovené v § 89 odst. 3 tr. zák., podle legální
definice uvedené v naposledy zmíněném ustanovení se jedná o pokračující trestný
čin. Není přitom rozhodné, že některé dílčí útoky pachatele samy o sobě
naplnily znaky základní a jiné kvalifikované skutkové podstaty tohoto
trestného činu (srov. přiměřeně zhodnocení publikované pod č. 42/1979, s. 188
Sb. rozh. tr.). Dělení útoků na jeden (pokračující) trestný čin zahrnující jen
jednání naplňující znaky základní skutkové podstaty a další (pokračující)
trestný čin zahrnující jednání naplňující znaky kvalifikované skutkové
podstaty, jak to navrhl obviněný v dovolání, tudíž nemá opodstatnění ani oporu
v zákoně. Protože i v případě pokračování v trestném činu ve smyslu § 89 odst.
3 tr. zák. jde z hmotněprávního hlediska jen o jeden trestný čin, jeho výsledná
právní kvalifikace musí vyjadřovat nejzávažnější stupeň porušení chráněného
objektu příslušné skutkové podstaty, takže pokud to přichází v úvahu, je třeba
celý pokračující trestný čin posoudit i podle kvalifikované skutkové podstaty.
Skutečnost, že některými z dílčích útoků pokračujícího trestného činu pachatel
naplnil toliko znaky základní skutkové podstaty, lze zohlednit jen ve výroku o
trestu. Ani z těchto důvodů nemohla být uvedená námitka obviněného K. D.
shledána důvodnou.
Obviněný K. D. dále ve svém dovolání tvrdí, že v rozsudku Krajského soudu v
Praze chybí výrok o tom, jak bylo rozhodnuto o jeho podaném odvolání. K tomu
Nejvyšší soud připomíná, že z podnětu tohoto odvolání, kterým obviněný
inicioval konání odvolacího řízení, zrušil Krajský soud v Praze napadený
rozsudek Okresního soudu v Příbrami v části výroku o vině a ve výroku o trestu.
O odvolání každého samostatného odvolatele se přitom zásadně rozhoduje jako o
celku, takže pokud mu odvolací soud alespoň částečně vyhoví a z jeho podnětu
např. zruší napadený rozsudek, nemůže již podané odvolání zamítnout ve zbylém
rozsahu, v němž mu nebylo vyhověno (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne
18. 7. 2002, sp. zn. 5 Tdo 388/2002, publikované pod č. T 417. v Souboru
rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17). K naplnění dovolacího důvodu podle §
265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, o který zřejmě obviněný opíral popsanou
námitku, tedy nedošlo.
Obviněný K. D. ve svém dovolání do jisté míry odkazuje i na dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který sice výslovně nezmiňuje
odkazem na toto ustanovení, ale cituje jeho znění. Výchozí podmínkou pro
uplatnění uvedeného dovolacího důvodu je však – zjednodušeně vyjádřeno –
skutečnost, že dříve podaný řádný opravný prostředek byl rozhodnutím, proti
kterému směřuje dovolání, zamítnut nebo odmítnut. V posuzovaném případě se tak
však nestalo, protože odvolací soud po částečném zrušení rozsudku soudu prvního
stupně sám ve věci rozhodl, tudíž k naplnění dovolacího důvodu podle citovaného
ustanovení nemohlo vůbec dojít.
Nejvyšší soud na podkladě všech uvedených skutečností dospěl k závěru, že
obviněný K. D. podal proti odvolacímu rozsudku Krajského soudu v Praze
dovolání, které zčásti vycházelo z námitek, jež byly shledány zjevně
neopodstatněnými, zčásti pak byly námitky obviněného shledány důvodnými, a to
pokud jde o absenci výslovného vyjádření jednoho znaku objektivní stránky
skutkové podstaty trestného činu poškozování lesa těžbou ve skutkové větě
výroku vině v rozsudku soudu prvního stupně. Současně je ovšem zcela zjevné, že
projednání tohoto dovolání v rozsahu, v němž je částečně důvodné, by nemohlo
zásadně ovlivnit postavení obviněného, a otázka, která by mohla být z podnětu
dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. Nejvyšší soud proto
dovolání obviněného K. D. podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. řádu odmítl,
přičemž jinak nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani
správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit bez
takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž bylo
třeba opatřovat další vyjádření dovolatele či ostatních stran trestního řízení
nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle § 265r odst. 7 tr. řádu.
Podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout o
dovolání v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 1. června 2005
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y