5 Tdo 673/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 7.
2010 o dovolání obviněného P. P. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne
25. 11. 2009, sp. zn. 8 To 398/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní
věci vedené u Městského soudu v Brně sp. zn. 92 T 278/2007, t a k t o :
Podle § 265k odst. 1, 2 věta první tr. ř. se částečně zrušuje usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 8 To 398/2009, kterým bylo
zamítnuto podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného P. P., pokud jde o bod 1.
výroku o vině, dále výrok o trestu a výrok o náhradě škody ve výši 1.253.100,-
Kč poškozené společnosti Kronen Brno, s. r. o., se sídlem v Brně, Hilleho 2,
IČ: 60737549, v rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 16. 7. 2009, sp. zn. 92
T 278/2007, dále se částečně zrušuje rozsudek Městského soudu v Brně ze dne
16. 7. 2009, sp. zn. 92 T 278/2007, ve výroku o vině pod bodem 1., kterým byl
obviněný P. P. uznán vinným trestným činem porušování povinnosti při správě
cizího majetku podle § 255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., dále v celém výroku o
trestu a ve výroku o náhradě škody ve výši 1.253.100,- Kč poškozené společnosti
Kronen Brno, s. r. o., se sídlem v Brně, Hilleho 2, IČ: 60737549, navazujícím
na výrok o vině pod bodem 1.
Podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se zrušují též další rozhodnutí na
částečně zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž
došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se p ř i k a z u j e Městskému soudu v Brně, aby
věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 16. 7. 2009, sp. zn. 92 T 278/2007, byl
obviněný P. P. uznán vinným trestným činem porušování povinnosti při správě
cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. (v bodě 1.),
trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 tr. zák. (v bodě 2.) a
trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák. (v bodě 3.), kterých se
měl dopustit tím, že
1. jako jednatel společnosti KRONEN Brno, s. r. o., se sídlem Brno,
Hilleho 2, IČO 60737549, ve funkci jednatele od 7. 1. 1997 do 23. 3. 1998, bez
předchozího souhlasu valné hromady společnosti uzavřel dne 17. 11. 1997 v Brně
kupní smlouvu se společností PENAX 96, s. r. o., se sídlem Slovenská republika,
Zvolen, Lučenecká cesta č. 2266/6, IČO 31571158, zastoupenou jednatelem J. K.,
na dodání gastronomického zboží v hodnotě 1.046.500,- Kč bez DPH a dne 1. 12. 1997 v Brně kupní smlouvu se společností PENAX 96, s. r. o., se sídlem
Slovenská republika, Zvolen, Lučenecká cesta č. 2266/6, IČO 31571158,
zastoupenou jednatelem J. K., na dodání gastronomického zboží v hodnotě
1.276.700,- Kč bez DPH, kdy nedošlo ze strany společnosti PENAX 96, s. r. o.,
do současné doby k úhradě částky 1.253.100,- Kč, přičemž výše uvedené smlouvy
uzavřel v rozporu se společenskou smlouvou uzavřenou dne 9. 1. 1995 a změněnou
dne 7. 1. 1997 podle rozhodnutí valné hromady ze dne 7. 1. 1997 podle čl. 12.4
a s mandátní smlouvou ze dne 7. 1. 1997, kde bylo mimo jiné v čl. II. bodu 4
stanoveno omezení oprávnění činnosti jednatele, tj. k plnění či přijetí závazku
společnosti, s níž je spojeno finanční plnění ve výši přesahující částku
1.000.000,- Kč, musí být dán předchozí souhlas valné hromady společnosti, tento
souhlas valné hromady dán nebyl, a tímto svým jednáním P. P. porušil svoji
smluvně převzatou povinnost spravovat svěřený majetek v souladu se
společenskou smlouvou a mandátní smlouvou, čímž způsobil společnosti KRONEN, s. r. o., se sídlem v Brně, Hilleho 2, škodu ve výši 1.253.100,- Kč,
2. jako jednatel společnosti GASTRO PRO, s. r. o., se sídlem Brno,
Táborská 202, IČO 25546864, dne 27. 1. 2000 uzavřel v P. se společností A. T. FORNAX, s. r. o., se sídlem Praha 5, Radlická 36, kupní smlouvu s výhradou
vlastnictví, kdy vlastnické právo k dodanému zboží nabývá kupující dnem úplného
zaplacení kupní ceny, na dodání 2 ks plynového sporáku CG741 s elektrickou
troubou v ceně 107.004, - Kč, 1 ks krouhače zeleniny CL 30 v ceně 23.333,- Kč
a 1 sadu disků ke krouhači CL 30 v ceně 7.686,- Kč, kdy toto zboží bylo dodáno
a vyfakturováno fakturou č. … se splatností dne 18. 2. 2000 v celkové částce
138.623,- Kč, a dále byla dodána grilovací deska v částce 15.799,- Kč na
základě faktury č. … se splatností ke dni 27. 12. 1999, tedy na různé
gastronomické zboží v celkové hodnotě 154.422,- Kč, kdy toto zboží odebral,
kupní cenu nezaplatil, zboží společnosti A. T. FORNAX, s. r. o., nevrátil, ale
zboží prodal a částku 154.422,- Kč si ponechal pro vlastní potřebu, tedy tímto
svým jednáním způsobil společnosti A. T. FORNAX, s. r. o., se sídlem Praha 5,
Radlická 36, škodu ve výši 154.422,- Kč,
3. jako fyzická osoba podnikající pod názvem P. P. – G. P., se sídlem
podnikání B., J., uzavřel dne 6. 5. 1998 v Brně smlouvu o pronájmu –
leasingovou smlouvu č. … se společností PYRAMID, s. r. o., se sídlem Brno, Orlí
12, IČO 46966994, na předmět leasingu – tiskárna CANON BJC – 4300, v. č. EML
03386, PC Elite 200 MG, v. č. 1086, fax CANON T – 31, v. č.
XMW – 22074, to vše
v celkové hodnotě 50.227,- Kč, leasingové společnosti PYRAMID, s. r. o.,
uhradil akontaci ve výši 15.068,30,- Kč a poté uhradil 19 splátek z 36, kdy
jedna měsíční splátka činila 1.488,70,- Kč a od 24. 1. 2000 přestal tyto
splátky hradit a předmět leasingu nevrátil a na urgence společnosti PYRAMID, s. r. o., nereagoval, tímto svým jednáním způsobil společnosti PYRAMID, s. r. o.,
se sídlem Brno, Orlí 12, škodu ve výši 7.144,- Kč.
Za tyto trestné činy byl obviněný P. P. odsouzen podle § 255 odst. 2 tr. zák.
za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou
let. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon tohoto trestu
podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle § 59 odst. 2 tr.
zák. byla obviněnému uložena povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil
nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Dále mu byla podle § 228 odst.
1 tr. ř. uložena povinnost nahradit poškozené společnosti KRONEN Brno, s. r.
o., škodu ve výši 1.253.100,- Kč, společnosti A. T. FORNAX, s. r. o., škodu ve
výši 154.422,- Kč a společnosti PYRAMID, s. r. o., škodu ve výši 7.144,- Kč.
Podle § 226 písm. b) tr. ř. byl obviněný zproštěn obžaloby pro další skutek, že
jako jednatel společnosti GASTRO PRO, s. r. o., se sídlem Brno, Táborská 202,
IČO 25546864, počátkem měsíce února roku 2000 v Brně si zapůjčil u společnosti
CESK, a. s., se sídlem Brno, Příkop 4, IČO 25569465, automat na výrobu kávy typ
ITALSTAR 2 – mincovní včetně podstavce pro kávovar, v ceně 85.000,- Kč s
příslibem prodeje do společnosti IZOLAS, s. r. o., se sídlem Brno, Sokolova 1a,
kdy zapůjčený automat byl nainstalován do společnosti IZOLAS, s. r. o., která
uhradila částku 105.530,- Kč společnosti GASTRO PRO, s. r. o., přičemž
neuhradil žádnou částku za dodané zboží společnosti CESK, a. s., Brno, Příkop
4, čímž společnosti CESK, a. s., se sídlem Brno, Příkop 4, způsobil škodu ve
výši nejméně 85.000,- Kč, neboť tento skutek není trestným činem. Podle § 229
odst. 3 tr. ř. byla společnost CESK, a. s., odkázána se svým nárokem na náhradu
škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Tento rozsudek napadl obviněný P. P. odvoláním, o němž Krajský soud v Brně
rozhodl usnesením ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 8 To 398/2009, tak, že podle §
256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.
Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 8
To 398/2009, podal obviněný P. P. prostřednictvím obhájce Mgr. Mariana Jeřábka
dovolání ze dne 18. 3. 2010, ve kterém napadl uvedené usnesení v celém jeho
rozsahu, z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.,
neboť v řízení nedošlo k věrohodnému prokázání, že odsouzený svým jednáním
spáchal skutek popsaný ve výroku o vině prvostupňového soudu. Obviněný ve svém
mimořádném opravném prostředku ke skutku pod bodem 1. uvedl, že nebyla brána v
potaz výpověď svědkyně D. A., ve které uvedla, že svědek P. Č. o uzavření
smlouvy obviněným se společností PENAX 96 věděl. V řízení nebyly dále
připuštěny obviněným navrhované důkazy, a to zejména celní deklarace
společnosti KRONEN Brno, s. r. o., která prokazuje, že touto společností nebylo
na Slovensko vyvezeno zboží v hodnotě přesahující 1.000.000,- Kč, kdy dále se
Městskému soudu v Brně nezdařilo předvolat k výslechu svědka J. K.
Obviněný dále poukázal na to, že v případě skutku vedeného pod bodem 2., nebyla
výpovědí svědků Ing. T. D. a M K. dostatečně prokázána subjektivní stránka
trestného činu zpronevěry. Soud naprosto pominul obhajobu obviněného, že nemohl
převést finanční prostředky společnosti A. T. FORNAX, s. r. o., neboť byl na
sebe nucen podat návrh na konkursní řízení a ve vydání prostředků mu tak
bránila zákonná překážka.
Obviněný P. P. se dále zabýval skutkem pod bodem 3., kde opětovně argumentuje
tím, že výpovědi svědků Ing. J. Ž. a Mgr. R. M. jednoznačně nesměřují k
prokázání viny obviněného trestným činem zpronevěry, naopak výpověď svědka Mgr.
M. hovoří podle názoru obviněného spíše v jeho prospěch a není možno mít za to,
že tato výpověď prokazuje úmysl spáchat trestný čin zpronevěry. K tomu soud
nebral v potaz skutečnost, že obviněný zpočátku leasingové splátky řádně
hradil, a tedy úmysl obviněného přisvojit si cizí věc není možno ze strany
soudu zjistit bez vypořádání se s touto skutečností.
Dovolatel má rovněž za to, že soudu měly vyvstat ve všech třech částech
odsuzujícího rozsudku odůvodněné pochybnosti o vině obviněného. Pochybnosti
byly však rozsudkem řešeny pouze na základě odkazu na zásadu volného hodnocení
důkazů a navíc některé důkazy nebyly soudem připuštěny vůbec. Konečně také
podle samotné Listiny základních práv a svobod, jsou-li tu důvodné pochybnosti
nebo není možné prokázat vinu obviněného, je soud povinen rozhodnout ve
prospěch obviněného.
Závěrem dovolání obviněný P. P. požádal, aby Nejvyšší soud odvolací rozsudek
zrušil z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a § 265b odst. 1
písm. l) tr. ř. a věc přikázal Krajskému soudu v Brně k novému projednání a
rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání
obviněného P. P. doručeno ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř., ve svém vyjádření
datovaném 18. 5. 2010, konstatuje, že nepřichází v úvahu opírat dovolání o
námitky proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily
z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly
dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Z obsahu
předmětného dovolání je přitom zřejmé, že dovolatel brojí proti skutkovým
zjištěním a způsobu hodnocení důkazů, o které soudy obou stupňů opřely svůj
závěr, že obviněný P. P. spáchal jednak trestný čin porušování povinnosti při
správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. a jednak
trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Jak uvedl státní
zástupce, obviněný v dovolání vypočítává údajná pochybení soudů při
jednotlivých hodnocení důkazů a také jeho obhajoby, respektive tvrdí, že byl
krácen na svých právech, protože nebyly provedeny některé obhajobou navrhované
důkazy. Dále v rozporu s hmotněprávní povahou dovolacího důvodu podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. polemizuje se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů
(přitom ve své podstatě namítá porušení ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.)
a domáhá se zjištění jiných (pro obviněného příznivějších) skutkových
okolností, než ke kterým dospěl soud nalézací, a se kterými se ztotožnil i soud
odvolací, respektive dovolacímu soudu předkládá k posouzení vlastní verzi
průběhu skutkového děje. Státní zástupce rovněž poznamenal, že právo na
spravedlivý proces, kterého se obviněný rovněž poměrně široce dovolává, není
možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na
rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je
„pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní
všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními
principy.
Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1
písm. b) tr. ř. odmítl. Zároveň vyjádřil souhlas s projednáním v neveřejném
zasedání za podmínek podle § 265r odst. 1 tr. ř. Pro případ, že by Nejvyšší
soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjádřil ve smyslu § 265r odst. 1
písm. c) tr. ř. z pověření nejvyšší státní zástupkyně výslovný souhlas s
rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není
dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., a na
základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu § 265a odst. 1, odst. 2
písm. h) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1
písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§ 265e odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr.
ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů
taxativně vymezených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda
obviněným vznesené námitky naplňují jím tvrzené dovolací důvody, a shledal, že
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn v souladu se
zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem
odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o
dovolání zjevně neopodstatněné, přičemž ani tento důvod pro odmítnutí dovolání
neshledal. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud neshledal ani jiné důvody pro
odmítnutí dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle §
265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků napadených rozhodnutí,
proti nimž bylo toto dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v
dovolání, jakož i řízení napadeným částem rozhodnutí předcházející. K vadám
výroků, které nebyly dovoláním napadeny, Nejvyšší soud přihlížel, jen pokud by
mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno dovolání.
Obviněný P. P. uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1
písm. l) tr. ř., který je naplněn v případě, jestliže bylo rozhodnuto o
zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku. V návaznosti na tento
důvod obviněný uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy,
jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném
nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu
je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní
kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými
ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z
takto vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu
tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto,
že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy
navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o
vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání
podaného z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový
stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiné okolnosti skutkové povahy
byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s
příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen
vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo
pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje
hmotně právní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v
předchozích rozhodnutích nemůže změnit, a to jak na základě případného
doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím
řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o
dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem
určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav
věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního
stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem
určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §
2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný
prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými
zákonem (srov. § 147 až § 150 a § 254 až § 263 tr. ř., a taktéž přiměřeně např. i usnesení Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03 a II. ÚS 651/02). V té souvislosti je třeba zmínit, že je právem i
povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením § 2 odst. 6
tr. ř., přičemž tento postup ve smyslu § 254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud. Zásah Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího do takového hodnocení přichází v
úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s
právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního
soudu pod sp. zn. III. ÚS 84/94, Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 3, C. H. Beck, 1995, č. 34, str. 257; dále srov. rozhodnutí pod sp. zn. III. ÚS 166/95,
III. ÚS 376/03 nebo IV. ÚS 554/10). Takový závěr však s ohledem na obsah a
zejména náležité odůvodnění obou citovaných rozsudků a jejich návaznost na
provedené dokazování, které je zachyceno v Nejvyšším soudem přezkoumaném
spisovém materiálu, ohledně skutků uvedených pod body 2. a 3. výroku o vině v
rozsudku nalézacího soudu nelze učinit. Na podporu tohoto závěru považuje za
nutné Nejvyšší soud ke skutkovým námitkám obviněného P. P.
ohledně těchto dvou
bodů poukázat zejména na odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, který se všemi
podstatnými otázkami z hlediska uplatněné obhajoby obviněného vůči rozhodným
skutkovým otázkám dostatečně zabýval, přičemž jeho závěry nevykazují logické či
jiné nedostatky, které by svědčily o zmíněném extrémním nesouladu, a to ať už
jde o skutkový stav týkající se trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1,
2 tr. zák. (bod 2.) nebo trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák. (bod 3.). V tomto směru je možno zejména poukázat na hodnocení provedených
důkazů na str. 8 a 9 rozsudku nalézacího soudu. Přesto je však třeba se k
některým otázkám uplatněným v obhajobě obviněného P. P. a posléze i v dovolání
ještě blíže vyjádřit.
V případě trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 tr. zák. si
pachatel přisvojí věc, která mu byla svěřena, jestliže s věcí naloží v rozporu
s účelem, k němuž mu byla cizí věc dána do opatrování nebo do dispozice, a to
způsobem, který maří základní účel svěření, např. znemožňuje svěřiteli trvale
navrátit věc jejímu původnímu určení, a přitom sobě nebo jinému obstará z věci
trvalý prospěch. Věc je svěřena pachateli, jestliže je mu odevzdána do faktické
moci (do držení) s tím, aby s věcí nakládal určitým způsobem. Jako zpronevěru
je možno hodnotit jen přisvojení si cizích svěřených věcí, nikoli jiných
majetkových hodnot. Po subjektivní stránce se vyžaduje úmysl (srov. § 4 tr.
zák.), který zpravidla vznikne až později, nikoli hned při svěření věci, neboť
v takovém případě se zpravidla jedná o podvod podle § 250 tr. zák. Škodou
nikoli nepatrnou se rozumí škoda dosahující nejméně 5.000,- Kč a za škodu
nikoli malou se považuje škoda v částce ve výši nejméně 25.000 Kč.
Ke skutku pod bodem 2) obviněný namítal, že nebyla výpověďmi svědků Ing. T. D.
a M. K. dostatečně prokázána subjektivní stránka trestného činu zpronevěry.
Dále měl podle námitky obviněného v dovolání nalézací soud naprosto pominout
obhajobu obviněného, že nemohl převést finanční prostředky společnosti A. T.
FORNAX, s. r. o., neboť byl na sebe nucen podat návrh na konkursní řízení.
Přitom nalézací soud na str. 8 rozsudku popisuje, že „… je obviněný P. P.
usvědčován jednak výpovědí svědků K. a D. a dále pak listinnými důkazy. Navíc
sám obviněný doznal, že společnost GASTRO PRO, s. r. o., kde byl jednatelem, se
dostala do tíživé finanční situace a nebyla schopna plnit své závazky vůči
společnosti A. T. FORNAX“. Odvolací soud zaujal na str. 5 usnesení stanovisko,
že „bylo prokázáno nade vší pochybnost, že obviněný v postavení jednatele
společnosti GASTRO PRO, s. r. o., odebral od společnosti A. T. FORNAX, s. r.
o., zboží, které do jeho zaplacení bylo majetkem této společnosti, prodal je,
vyinkasoval kupní cenu, peníze si ponechal a nevyplatil je společnosti, která
byla majitelem zboží, a takovým jednáním způsobil škodu přesahující hranici
škody nikoli malé ve smyslu ustanovení § 89 odst. 11 tr. zák.
Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu je za věc svěřenou ve smyslu
ustanovení § 248 odst. 1 tr. zák. o trestném činu zpronevěry nutno pokládat i
výtěžek, který byl za svěřenou věc získán pachatelem podle úmluvy mezi ním a
osobou, která mu věc svěřila (srov. č. 5/2002-II. Sb. rozh. tr.). Ve spise je
na č. l. 302 založena kupní smlouva ze dne 27. 1. 2000, uzavřená mezi
společností A. T. FORNAX, s. r. o., a společností GASTRO PRO, s. r. o., přičemž
v čl. 3 je uvedeno, že vlastnická práva k dodanému zboží nabývá kupující dnem
úplného zaplacení kupní ceny, která činí celkem 138.623,- Kč včetně DPH. Dále
jsou ve spise doloženy přepravní listy, kde příjemci jsou na č. l. 304 GASTRO
PRO, s. r. o., a na č. l. 305 H. U K. K tomu je třeba dodat, že z těchto důkazů
vyplývá, že celá transakce proběhla v měsících lednu a únoru 2000, přičemž
podle svědecké výpovědi M. K., která pracovala jako sekretářka společnosti
GASTRO PRO neměla společnost dostatek finančních prostředků, aby hradila své
závazky, až v době jejího odchodu v dubnu roku 2000, zatímco v roce 1999 bylo
vše v pořádku a na začátku roku 2000 jí právě obviněný říkal „tady s tímhle
počkáme, nemáme peníze …“ (č. l. 424 spisu). Toto se však nemohlo týkat zakázky
A. T. FORNAX, s. r. o., kde nepochybně jak vyplývá z provedených důkazů dostal
zaplaceno, což obviněný ani ve své výpovědi nepopřel, když uvedl, že „… je
možné, že odebral zboží a kupní cenu FORNAXU nezaplatil, dá se to tak říci,
nevím co jiného se z toho dá vyvodit …“ (č. l. 419 spisu). Přitom dobře věděl,
že je zde výhrada vlastnictví společností A. T. FORNAX, s. r. o., až do
zaplacení, a přesto si zaplacenou částku ve výši 154.422,- Kč ponechal pro
vlastní potřebu, ač ji měl vzhledem k popsaným okolnostem okamžitě převést
majiteli jemu dodanému a jím prodanému zboží společnosti A. T. FORNAX, s. r.
o., neboť vlastnictví mělo přejít až právě zaplacením kupní ceny, což však
neučinil, a proto úmyslně naplnil znaky trestného činu zpronevěry podle § 248
odst. 1, 2 tr. zák., neboť si přisvojil cizí věc a způsobil tím škodu nikoli
malou. Z těchto popsaných okolností jednoznačně vyplývá přímý úmysl obviněného
přisvojit si jemu svěřenou cizí věc a způsobit tak společnosti A. T. FORNAX,
s. r. o., škodu nikoli malou [§ 4 písm. a) tr. zák.], což se také stalo.
Pokud dále namítal, že byl vzhledem ke stavu společnosti nucen „na sebe“ podat
návrh na konkursní řízení, je třeba k tomu uvést, že svědek Mgr. R. M. v
přípravném řízení dne 6. 2. 2007 na č. l. 361 vypověděl: „Dne 13. 6. 2000 jsem
podal za společnost GASTRO PRO, s. r. o., žádost o prohlášení konkursu … a
činil jsem v té souvislosti další kroky … P. P. se mnou přestal komunikovat –
nebyl k dosažení … nebyla mi od P. P. poskytována potřebná součinnost. … Na
otázku, proč jsem na žádost soudu nedoplnil žádost na prohlášení konkursu ze
dne 14. dubna 2000 (podána 16. 6. 2000), uvádím, že to bylo proto, že P. P. mi
neposkytl potřebné informace, součinnost a již se nezdržoval v B.“. Taktéž u
hlavního líčení dne 25. 3. 2008 vypovídal shodně, když uvedl, že „obžalovaný
trval na tom, abych to co nejrychleji podal, to znamená, že jsem to blanketně
podal na podatelně s tím, že doloží zbytek a vyhotoví čestné prohlášení
dlužníka s úředně ověřeným podpisem. Já jsem tento návrh podal a následně
přišla výzva ze strany Krajského soudu k doplnění návrhu, myslím, že výzva
spočívala v tom, že máme doložit nějaké listinné důkazy, já jsem se spojil s
panem obviněným, on na telefonu nebyl a následně jsem zjistil, že opustil
republiku“ (č. l. 425). Je tedy pravda, že obviněný sice zařídil
prostřednictvím svědka Mgr. R. M. blanketní podání návrhu na prohlášení
konkursu, ale aniž by následně poskytoval potřebnou součinnost k tomu, aby
tento návrh mohl být podkladem konkursního řízení, neboť obviněný odcestoval do
ciziny a nebyl k dosažení ani telefonicky, čímž zmařil výsledek konkursního
řízení a jeho obhajoba tak nemůže obstát. O jeho nedosažitelnosti a přerušení
komunikace nevypovídá jen svědek Mgr. R. M., ale i další svědci, jako např.
Ing. R. V. (č. l. 464 spisu) nebo Ing. T. D. (č. l. 477 spisu), byť tito
vypovídali k dalším skutkům kladeným mu za vinu. Komunikace s matkou obviněného
M. K. se omezila jen na údajné předání peněz Mgr. R. M. (v částkách 10.000,- a
15.000,- Kč), což samozřejmě pro dokončení celé záležitosti při nepřítomnosti
obviněného bylo zcela nedostatečné (srov. notářský zápis na č. l. 435 až 436).
Za tohoto stavu věci není ani tato námitka důvodná, zvláště když s ohledem na
shora uvedené okolnosti spáchání skutku pod bodem 2. výroku o vině v rozsudku
nalézacího soudu nemá takové blanketní podání návrhu na konkurs žádný podstatný
význam. Dále považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že ani ve stavu úpadku
nevzniká žádná zákonná překážka v plnění závazků, jak tvrdí obviněný, byť by
tyto měly být plněny na základě zásady poměrného a rovnoměrného uspokojení.
Navíc, pokud bylo jeho jednání vedeno jím uváděnou obavou z úpadku a
následujícího konkursu, měl by mít peníze, které nepochybně obdržel, od
okamžiku, kdy zjistil stav úpadku, zastavil platby a rozhodl se podat návrh na
konkurs, v pokladně společnosti GASTRO PRO, s. r. o., aby mohly být na základě
proběhlého konkursu rozděleny podle uvedené zásady mezi věřitele, což se však
nestalo, ale obviněný je ještě předtím použil pro vlastní potřebu, čímž je s
ohledem na shora uvedené okolnosti zpronevěřil.
Obviněný P. P. se v odůvodnění dovolání zabýval i skutkem pod bodem 3., kde
opětovně argumentuje tím, že výpovědi svědků Ing. J. Ž. a Mgr. R. M.
jednoznačně nesměřují k prokázání viny obviněného trestným činem zpronevěry,
naopak výpověď svědka Mgr. M. hovoří podle názoru obviněného spíše v jeho
prospěch a není možno mít za to, že tato výpověď prokazuje úmysl spáchat
trestný čin zpronevěry. K tomu soud nebral v potaz skutečnost, že obviněný
zpočátku leasingové splátky řádně hradil. Nalézací soud v návaznosti na výpověď
svědka Mgr. M., jak byla již citována shora ve vztahu k bodu 2. výroku o vině,
v rozsudku na str. 9 činí závěr, že „… je vyvrácena obhajoba obviněného, že
situaci mohl řešit Mgr. M. pouze ze své iniciativy, když navíc je zřejmé, že
obviněný plně nesl odpovědnost za osud společnosti GASTRO PRO, s. r. o., kde
byl jednatelem, a bylo nezodpovědné, pokud opustil republiku bez toho, že by
své závazky měl vyřešené, tj. že by řádně byl podán návrh na konkurs
společnosti.“ K tomu Nejvyšší považuje z nutné dodat, že nejenom, že opustil
republiku, ale zároveň jak již bylo uvedeno nekomunikoval s žádnou z osob,
které se zabývaly uvedenými záležitostmi, a navíc byl po velmi dlouhou dobu i
zcela nedosažitelný. Jestliže přitom věděl, že nemá na úhradu předmětů
leasingu, které nebyly v jeho vlastnictví, ale byly pronajaty od leasingové
společnosti, jak sám doznal ve své výpovědi, měl tyto předměty vrátit
leasingové společnosti PYRAMID, s. r. o. , neboť šlo o majetek této
společnosti, což však neučinil, ač mu v tom nic nebránilo, byl k vrácení
předmětů leasingu vyzýván, avšak nic v tomto směru neučinil a navíc se stal
vůči této firmě zcela nekontaktní.
Odvolací soud na str. 5 odůvodnění svého usnesení správně v tomto směru dodal,
že „bylo prokázáno, že to byl obviněný, který od společnosti PYRAMID, s. r. o.,
odebral zboží na základě leasingové smlouvy, uhradil akontaci a další splátky,
avšak přestal leasing splácet, předmět leasingu nevrátil, nereagoval na urgence
společnosti PYRAMID, s. r. o., a takovým jednáním způsobil škodu přesahující
hranici škody nikoli nepatrné ve smyslu ustanovení § 89 odst. 11 tr. zák.“. K
splácení jednotlivých splátek leasingu obviněným vypověděl v přípravném řízení
dne 21. 11. 2000 na č. l. 328 Ing. J. Ž.: „… splátky platil častokrát opožděně
… předměty leasingu naší společnosti vráceny nebyly a není mi známo, kde se
tyto nachází.“ U hlavního líčení dne 25. 3. 2008 pak uvedl, že obviněný „…
platil leasingové splátky dost nepravidelně, ale nějakým způsobem je platil až
do 24. 1. 2000, od té doby nepřebíral poštu, nebyl nám znám jeho pobyt … já
jsem mu posílal upomínky, které se nám vracely“ (č. l. 422 spisu). Na č. l. 330
je zachyceno vyjádření společností PYRAMID, s. r. o., o tom, že obviněný
neuhradil celkově 17 sjednaných leasingových splátek (1.488,70,- Kč vč. DPH) a
zůstatkovou cenu předmětu leasingu při ukončení leasingu (379,- Kč bez DPH) a
předmět leasingu nevrátil. Samotná smlouva o pronájmu – leasingová smlouva č.
982508 se nachází na č. l. 334 spisu a podává se z ní, že byla uzavřena na
celkem 36 splátek.
Ze všech těchto důkazů jednoznačně vyplývá, že ač obviněný věděl, že má věci
uvedené ve výroku pod bodem 3. výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu vrátit
společnosti PYRAMID, s. r. o., přičemž jeho obhajoba, že tím obecně pověřil
svědka Mgr. R. M., když mu měl dát plnou moc, aby „… víceméně tyhle věci
vyřídil nebo nějakým způsobem narovnal vztahy s těmi firmami a podal návrh na
konkurs …“ (srov. č. l. 419 spisu), byla přesvědčivě vyvrácena právě svědeckou
výpovědí Mgr. R. M., který ve výpovědi v hlavním líčení ze dne 25. 3. 2008
uvedl, že „… předměty leasingu mu obviněný nepředal. Neměl přístup k žádným
předmětům leasingu. Neinformoval ho o tom, že má nějaké předměty na leasing a
potřebuje vyřešit záležitost ohledně leasingové společnosti. … Kromě toho
návrhu na prohlášení konkursu ho obviněný nežádal, aby vyřídil ještě nějaké
jiné konkrétní závazky.“ Pokud obviněný též namítal, že nebylo dostatečně
přihlédnuto k tomu, že leasingové splátky zpočátku platil, je třeba zdůraznit,
že u trestného činu zpronevěry úmysl přisvojit si cizí věc zpravidla vzniká až
později, nikoli hned při svěření věci. Není tedy ani tato námitka obviněného
ohledně nenaplnění subjektivní stránky trestného činu zpronevěry ze všech
těchto podrobně rozebraných hledisek důvodná. Za tohoto stavu věci je třeba
uzavřít, že byly po objektivní i subjektivní stránce naplněny všechny znaky
trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák., a proto je i v tomto
směru dovolání nedůvodné.
Jiná je však situace, pokud jde o trestný čin porušování povinnosti při správě
cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. (bod 1. výroku o
vině rozsudku nalézacího soudu). Trestného činu porušování povinnosti při
správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. se dopustí
pachatel, který jinému způsobí značnou škodu tím, že poruší podle zákona mu
uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí
majetek. Podstatou zde je tedy jednání (konání nebo opomenutí), kterým pachatel
poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo
spravovat cizí majetek a způsobí tím škodu na cizím majetku, přičemž se
nevyžaduje, aby se tím pachatel nebo někdo jiný obohatil nebo získal jinou
výhodu. Škodou se rozumí jakékoli zmenšení hodnoty (užitné i směnné)
opatrovaného nebo spravovaného majetku, k němuž by nedošlo, kdyby byl majetek
spravován nebo opatrován řádně. Vznik škody musí být v příčinné souvislosti s
porušením povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek, tj. porušení
povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek musí být alespoň jednou z
příčin, bez nichž by škoda nevznikla buď vůbec, nebo v takové výši, v jaké k
tomu došlo. Povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek mají osoby, které
jsou povinny spravovat (zařizovat) záležitosti jiných osob, pokud v tom je
zahrnuta i povinnost péče o jejich majetek nebo nakládání s ním. Taková
povinnost může být uložena některým ustanovením zákona nebo určitou smlouvou. Přitom nemusí být výslovně nazvána jako povinnost opatrovat nebo spravovat cizí
majetek. Podstatné je, že jejím obsahem je to, co se opatrováním a správou
majetku rozumí. Pachatelem trestného činu porušování povinnosti při správě
cizího majetku podle § 255 tr. zák. může být jen fyzická osoba, která je
nositelem zákonem uložené nebo smluvně převzaté povinnosti opatrovat nebo
spravovat cizí majetek. Porušení povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí
majetek spočívá v tom, že pachatel jedná v rozporu s obecným nebo konkrétním
vymezením obsahu takové povinnosti. K porušení povinnosti opatrovat nebo
spravovat cizí majetek může dojít především konáním pachatele (aktivní
činností), zejména takovými dispozicemi s cizím opatrovaným nebo spravovaným
majetkem, při kterých pachatel neobdrží do opatrovaného nebo spravovaného
majetku odpovídající protihodnotu, např. když prodá část majetku za nepřiměřeně
nízkou cenu, nedůvodně zřídí zástavní právo na opatrovaném nebo spravovaném
majetku, dlouhodobě a za nepřiměřeně nízký úrok (nebo zcela bezúročně) půjčí
tento majetek jiné osobě, nedůvodně daruje či jinak bezplatně převede majetek
na jinou osobu, použije opatrovaného nebo spravovaného majetku k nepřiměřeně
rizikovým investicím pronajme tento majetek za nepřiměřeně nízké nájemné atd. K
porušení povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek může dojít též
opomenutím takového konání, k němuž byl pachatel podle okolností a svých poměrů
povinen, tj. neodůvodněnou nečinností (§ 89 odst. 2 tr. zák.). Z hlediska
subjektivní stránky se pro trestní odpovědnost podle § 255 odst. 1 tr. zák.
vyžaduje úmyslné zavinění pachatele (§ 4 tr. zák.), přičemž postačí i úmysl
nepřímý [§ 4 písm. b) tr. zák.], tj. pokud pachatel ví o tom, že porušuje svou
zákonnou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek
a že tím jinému způsobí škodu nikoli malou, a je s tím srozuměn. Úmysl se tedy
musí vztahovat jak k porušení povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek,
tak i ke způsobení škody na něm nejméně v rozsahu škody nikoli malé (nejméně
25.000 Kč). Značnou škodou ve smyslu § 255 odst. 2 písm. b) tr. zák. se rozumí
škoda dosahující částky nejméně 500.000 Kč a ve vztahu k této škodě postačí
zavinění z nedbalosti [§ 6 písm. a) tr. zák.].
Ve svém dovolání obviněný P. P. uplatnil ohledně bodu 1. výroku o vině v
rozsudku nalézacího soudu zejména skutkové námitky. Podle obviněného v případě
prvního skutku, kladeného mu za vinu, nebyla soudem brána v potaz výpověď
svědkyně D. A., ve které uvedla, že svědek Č. o uzavření smlouvy obviněným se
společností PENAX 96, věděl. V řízení nebyly dále připuštěny obviněným
navrhované důkazy, a to zejména celní deklarace společnosti KRONEN Brno, s. r. o., která prokazuje, že touto společností nebylo na Slovensko vyvezeno zboží v
hodnotě přesahující 1.000.000,- Kč, kdy dále se Městskému soudu v Brně
nezdařilo předvolat k výslechu svědka J. K. Důkazní situaci skutku pod bodem 1)
nalézací soud zhodnotil na str. 5 odůvodnění svého rozsudku, když uvedl, že „…
je obviněný P. P. usvědčován výpověďmi svědků P. Č. a V. Č. a dále pak
listinnými důkazy. Výpovědi svědků netrpí vnitřními ani vnějšími rozpory, soud
neshledal na jejich straně důvod, pro který by křivě obviněného obvinili a sami
se tak vystavili trestnímu stíhání, navíc když jejich výpovědi jsou podporovány
listinnými důkazy“. Nemožností realizovat výslech svědka J. K. se nalézací soud
zabývá na str. 7 rozsudku, kde uvádí, že „ze zprávy Obvodního oddělení policie
PZ V. soud zjistil, že jmenovaný J. K. se na uvedené adrese už asi dva roky
nezdržuje a odcestoval za prací do Holandska. Jeho současný pobyt ani jeho
návrat na Slovensko nejsou známy. Stejně tak i obsílka zaslaná poštou se
vrátila jako nedoručená“. K neprovedení důkazu celní deklarací společnosti
KRONEN Brno, s. r. o., která měla prokázat, že touto společností nebylo na
Slovensko vyvezeno zboží v hodnotě přesahující 1.000.000,- Kč, uvedl nalézací
soud na str. 8 rozsudku: „Pokud je obviněným namítáno, že nebylo dodáno zboží
přesahující 1.000.000,- Kč, je nutné podotknout, že se jedná už o realizaci
vlastní kupní smlouvy, kdy je zcela bezpečně prokázáno, že obviněný uzavřel dvě
kupní smlouvy, a to dne 17. 11. 1997 a 1. 12. 1997, kdy obě smlouvy byly
uzavírány na gastronomické zboží v hodnotě přesahující částku 1.000.000,- Kč, k
čemuž obviněný nebyl oprávněn bez souhlasu valné hromady“. Na závěry nalézacího
soudu navázal odvolací soud ve svém usnesení tvrzením, že „… dokazování bylo
provedeno v potřebné míře, není je třeba doplňovat, neboť důkazy, které byly ve
věci provedeny, vytvořily soudu I. stupně spolehlivý podklad, ze kterého bylo
možné učinit odpovídající skutkové závěry, i závěry právní. V odůvodnění svého
rozhodnutí soud prvního stupně vyložil, kterým důkazům přiznává povahu důkazu
věrohodného, a z jakých příčin …“ (str. 4 usnesení). V tomto směru odvolací
soud pokračuje na str. 6, kde uvádí, že „je nezadatelným právem soudu prvního
stupně hodnotit provedené důkazy a pokud při hodnocení důkazů dodrží logický
postup a pochybnosti nemají oporu v provedeném dokazování, jak to bylo v tomto
případě, nemůže potom odvolací soud požadovat, jak již bylo zdůrazněno výše, na
soudu prvního stupně, aby změnil názor na posouzení viny“. Závěrem ke skutku
pod bodem 1. odvolací soud uvádí: „Ostatně kromě výpovědi svědka P. Č.
byla
obhajoba obviněného spočívající v tom, že tento svědek byl informován obviněným
a bylo s ním konzultováno uzavírání předmětných smluv, popsaných pod bodem 1.,
které přesahovaly částku 1 mil. Kč, vyvrácena i obsahem listinných důkazů,
které byly ve věci provedeny …“(str. 5 usnesení).
Z uvedeného je patrné, že oba nižší soudy se ve svých rozhodnutích zaměřily na
okolnost, zda obviněný uzavřel předmětné kupní smlouvy se společností PENAX
96, s. r. o., bez předchozího souhlasu valné hromady, tedy v rozporu se
společenskou smlouvou uzavřenou dne 9. 1. 1995 a změněnou dne 7. 1. 1997 podle
rozhodnutí valné hromady ze dne 7. 1. 1997 ve smyslu čl. 12.4 a s mandátní
smlouvou ze dne 7. 1. 1997, kde bylo mimo jiné v čl. II. bodu 4 stanoveno
omezení oprávnění činnosti jednatele, tj. k plnění či přijetí závazku
společnosti, s níž je spojeno finanční plnění ve výši přesahující částku
1.000.000,- Kč, musí být dán předchozí souhlas valné hromady společnosti. O
tomto nevznikají pochybnosti, když oba soudy se v tomto směru i dostatečně
vypořádaly s obhajobou obviněného. Přitom však nebyla věnována dostatečná
pozornost dalším znakům skutkové podstaty trestného činu porušování povinnosti
při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., a to
subjektivní stránce tohoto trestného činu a zejména způsobení škody ve výši
1.253.100,- Kč. Především považuje za nutné Nejvyšší soud zdůraznit, že oba
soudy se vůbec nezabývaly úmyslným zaviněním ve vztahu k způsobené škodě, a to
přesto, jak již bylo shora zdůrazněno, že i na tento znak v rozsahu škody
nikoli malé podle § 255 odst. 1 tr. zák. se musí vztahovat úmyslné zavinění. V
tomto směru nebyl proveden žádný důkaz a ani z popisu skutku v bodě 1. výroku o
vině v rozsudku nalézacího soudu zavinění ve vztahu k způsobené škodě vůbec
nevyplývá.
Pro výši způsobené škody, kterou nalézací soud vyčíslil celkovou částkou
1.253.100,- Kč, je rozhodující rozsah dodaného a nikoli nasmlouvaného zboží
podle předmětných smluv, neboť pokud by nebylo nasmlouvané zboží v určitém
rozsahu dodáno, nevznikla by ani společnosti Penax 96, s. r. o., povinnost toto
nedodané zboží zaplatit a zejména by u společnosti KRONEN Brno, s. r. o.,
nevznikla ani škoda, která mohla vzniknout pouze na zboží dodaném a
nezaplaceném. Přitom je třeba vidět, že obviněný P. P. jak v průběhu trestního
řízení, tak i v dovolání namítá, že nebylo dodáno veškeré zboží, a právě proto
navrhoval i důkaz vyžádáním dokladů od Celního úřadu Brno, Řípská 9, Brno, o
vyvezeném zboží společností KRONEN Brno, s. r. o., do Slovenské republiky
(srov. č. l. 431 spisu). Obviněný v tomto směru v hlavním líčení dne 24. 3.
2009 uvedl, že by chtěl, aby se dostatečně prokázalo, jaká škoda vlastně
vznikla, protože ta smlouva se v té podobě nikdy nezrealizovala, neboť ta
smlouva byla v podstatě kolem 600.000,- Kč, zbytek vůbec nedodávali a šel přes
jiného dodavatele, což dokazuje i firma, tuší Agir (č. l. 520 spisu). V této
souvislosti je třeba poukázat i na vyžádané a ve spisu založené doklady od
společnosti Agir, spol. s r. o. (č. l. 439 až 448 spisu), kterými se nalézací
ani odvolací soud vůbec nezabývaly. Skutečnost, že nebylo vše na základě
uvedených smluv dodáno připustil i svědek P. Č., který ve své výpovědi učiněné
v hlavním líčení dne 5. 8. 2008 uvedl, že v té druhé smlouvě něco chybělo z
jejich strany k dodání, myslí si, že šlo o jeden sporák v hodnotě nějakých
70.000,- Kč (č. l. 483 spisu). Obdobně vypovídal i v hlavním líčení dne 16. 7.
2009, kde uvedl, že určitě byla první etapa dodána tak, jak měla být dodána, a
domnívá se, že ostatní etapy nebyly dodány úplně, nevzpomíná si stoprocentně,
ale ví, že tam byly nějaké náznaky problémů, tuší jeden sporák nebo něco, tedy,
že něco zůstalo na skladě KRONEN Brno, což se dá dohledat (č. l. 472 spisu).
Přihlédne-li se k tomu, že se dosud nepodařilo vyslechnout svědka J. K., který
by se i k těmto otázkám mohl vyjádřit, jak to vyplývá z obsahu spisu, měla být
pozornost věnována i obsahu spisu Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 42 Cm
508/99, který je podle tvrzení obhajoby v odvolání veden o žalobě společnosti
KRONEN Brno, s. r. o., proti společnosti Penax 96, s. r. o., a z kterého má
vyplývat, že první smlouva, o kterou se opírá rozsudek, se realizovala v
hodnotě 727.000,- Kč, namísto 1.046.500,- Kč, druhá smlouva pak v hodnotě
602.000,- Kč, namísto 1.276.700,- Kč (srov. č. l. 595 p. v. spisu), přičemž z
části bylo dodané zboží nepochybně zaplaceno (srov. č. l. 386 až 395 spisu). S
těmito námitkami obviněného se odvolací soud v napadeném usnesení ze dne 25.
11. 2009, sp. zn. 8 To 398/2009, vůbec nevypořádal a v žádném směru na ně
nereagoval, ač mají zásadní význam z hlediska způsobené škody, která je v
rozsudku nalézacího soudu vyčíslena částkou 1.253.100,- Kč.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud shledal s přihlédnutím k § 265b odst. 1
písm. g), l) tr. ř. podané dovolání obviněného P. P. částečně důvodným, a proto
podle § 265k odst. 1, 2 věta první tr. ř. částečně zrušil usnesení Krajského
soudu v Brně ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 8 To 398/2009, kterým bylo zamítnuto
podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného P. P., pokud jde o bod 1. výroku o vině,
dále výrok o trestu a výrok o náhradě škody ve výši 1.253.100,- Kč poškozené
společnosti KRONEN Brno, s. r. o., se sídlem v Brně, Hilleho 2, IČ: 60737549, v
rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 16. 7. 2009, sp. zn. 92 T 278/2007, dále
také částečně zrušil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 16. 7. 2009, sp.
zn. 92 T 278/2007, ve výroku o vině pod bodem 1., kterým byl obviněný P. P.
uznán vinným trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku
podle § 255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., dále v celém výroku o trestu a ve
výroku o náhradě škody ve výši 1.253.100,- Kč poškozené společnosti KRONEN
Brno, s. r. o., se sídlem v Brně, Hilleho 2, IČ: 60737549, navazujícím na výrok
o vině pod bodem 1. Podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil také další
rozhodnutí na částečně zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem
ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř.
Městskému soudu v Brně přikázal, aby věc obviněného P. P. v potřebném rozsahu
znovu projednal a rozhodl. Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s
ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť
vzhledem k charakteru zjištěných a vytknutých vad je zřejmé, že je nelze
odstranit ve veřejném zasedání.
V novém řízení se Městský soud v Brně zaměří zejména na jednoznačné a z
hlediska výroku i odůvodnění svého rozhodnutí souladné vyřešení otázky právní
kvalifikace jednání obviněného P. P., zejména pokud jde subjektivní stránku
trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255
odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., včetně jejího vztahu k možnému způsobení
škody, jakož i k její výši, přičemž ve výroku o vině taktéž řádně a jednoznačně
vyjádří i zjištění týkající se této subjektivní stránky a případnou výši
způsobené škody. Přitom je třeba zdůraznit, že zavinění ve vztahu ke škodě
nelze dovozovat pouze z porušení společenské smlouvy a mandátní smlouvy, neboť
i při tomto zaviněném porušení smluvně převzatých povinností nemusí u něj být
dán úmysl k způsobení škody ve smyslu § 255 odst. 1 tr. zák. Z hlediska výše
způsobené škody doplní nalézací soud též dokazování ve shora naznačených
směrech, přičemž se znovu pokusí vyslechnout také svědka J. K. a doplní
dokazování přečtením podstatných částí spisu Krajského soudu v Brně pod sp. zn.
42 Cm 508/99 a příp. i dalšími opatřenými doklady ve smyslu již shora zmíněných
návrhů obhajoby na doplnění dokazování vyžádáním rozhodných celních dokladů.
Dále je třeba, aby se soud prvního stupně vypořádal se všemi shora vytknutými
pochybeními, přičemž je vázán shora vyslovenými právními názory Nejvyššího
soudu a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud
nařídil (§ 265s odst. 1 tr. ř.). Vzhledem k tomu, co již bylo uvedeno shora,
považuje Nejvyšší soud také za nutné zdůraznit, že při odůvodňování rozsudku je
třeba postupovat důsledně v souladu s ustanovením § 125 odst. 1 tr. ř., které
stanoví, že v odůvodnění rozsudku soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal
za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se
řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně odporují. Z
odůvodnění musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl
návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když
posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce
viny a trestu. To se týká i případného následného rozhodnutí odvolacího soudu.
V neposlední řadě nalézací, ale i odvolací soud neopomene respektovat zásadu
zákazu změny v neprospěch obviněného (reformationis in peius), neboť právě na
základě jeho dovolání došlo k částečnému zrušení rozhodnutí soudů obou nižších
stupňů (§ 265s odst. 2 tr. ř.).
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. července 2010
Předseda senátu:
Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.