5 Tdo 708/2006

5 Tdo 708/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21.

června 2006 o dovolání, které podal obviněný J. M., proti usnesení Krajského

soudu v Praze ze dne 28. 12. 2005, sp. zn. 9 To 519/2005, jako soudu odvolacího

v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 1 T 78/2005, t

a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

Obviněný J. M. byl rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 7. 4. 2004, sp.

zn. 1 T 106/2003, uznán vinným trestným činem neoprávněného podnikání podle §

118 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit jako soukromý podnikatel

podnikající na základě živnostenského oprávnění celkem 16 dílčími útoky

konkretizovanými ve výroku o vině v citovaném rozsudku.

Za to byl obviněnému J. M. uložen podle § 118 odst. 1 tr. zák. trest odnětí

svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1

tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roky. Podle § 118 odst.

1 tr. zák. a § 53 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen peněžitý trest ve

výměře 30 000 Kč, přičemž podle § 54 odst. 3 tr. zák. pro případ, že by

peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, mu byl stanoven náhradní trest

odnětí svobody v trvání 3 měsíce.

Citovaný rozsudek Okresního soudu v Příbrami napadl obviněný J. M. odvoláním,

které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 8. 9. 2004, sp. zn. 9 To 278/2004,

podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný J. M. dovolání, o němž

rozhodl Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) usnesením ze

dne 27. 7. 2005, sp. zn. 5 Tdo 770/2005, tak, že k dovolání obviněného podle §

265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne

8. 9. 2004, sp. zn. 9 To 278/2004, a rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne

7. 4. 2004, sp. zn. 1 T 106/2003. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu zrušil rovněž

všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí. Podle §

265l odst. 1 tr. řádu pak Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Příbrami,

aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Na podkladě rozhodnutí dovolacího soudu se Okresní soud v Příbrami znovu

zabýval touto věcí a rozsudkem ze dne 18. 10. 2005, sp. zn. 1 T 78/2005, uznal

obviněného J. M. vinným trestným činem neoprávněného podnikání podle § 118

odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že jako soukromý podnikatel

podnikající na základě živnostenského oprávnění ze dne 7. 2. 1992 k provozování

živnosti „nákup, prodej a formátování dřeva“ a ze dne 15. 12. 1999 k

provozování živnosti „zemní práce“ pod obchodním jménem H., se sídlem B., okres

P., neoprávněně prováděl výdělečnou činnost, na kterou se jeho živnostenská

oprávnění nevztahovala, tím způsobem, že:

1. v době od 3. 1. 2000 do 19. 6. 2000 prováděl práce spočívající v pokládání

žlabů, bourání živic a řezání asfaltu, ukládání HOPE trubek, pokládce

metalických kabelů, zemnění a další práce na začlenění ADN do JTS v P., a to na

základě smlouvy o dílo s objednatelem A. H. ze dne 3. 1. 2000, ačkoli tato

činnost spadá do okruhu činností „montáž, opravy, revize a zkoušky vyhrazených

elektrických zařízení“, „montáž, údržba a servis telekomunikačních zařízení“,

„specializované stavební činnosti“ a „přípravné práce pro stavby“, na které se

vydaná živnostenská oprávnění nevztahovala, a za provedení prací účtoval

objednateli částku v celkové výši 754 062,80 Kč,

2. v době od 18. 7. 2000 do 4. 10. 2000 provedl práce spočívající ve vytýčení

inženýrských sítí, demontáži teplovodního potrubí a další práce na akci B. –

rozvody tepla „U.“ na základě smlouvy o dílo s objednatelem S. R., a. s., ze

dne 18. 7. 2000, ačkoli tato činnost spadá pod okruh činností „silniční

motorová doprava nákladní“, „zámečnictví“, „vytýčení inženýrských sítí“ a

„dokončovací stavební práce“, na které se vydaná živnostenská oprávnění

nevztahovala, a za provedení prací účtoval objednateli částku v celkové výši 1

585 605,- Kč,

3. v době od 10. 8. 2000 do 30. 8. 2000 provedl práce spočívající ve vytýčení

inženýrských sítí a další práce na akci generální oprava topného kanálu z H.,

na základě smlouvy o dílo s objednatelem P. S., spol. s r. o., F. Č., R., ze

dne 10. 8. 2000, ačkoli tato činnost spadá pod okruh činností „silniční

motorová doprava nákladní“, „vytýčení inženýrských sítí“ a „dokončovací

stavební práce“, na které se vydaná živnostenská oprávnění nevztahovala, a za

provedení prací účtoval objednateli částku v celkové výši 31 500,- Kč,

4. v době od října 2000 do června 2001 provedl práce na rodinném domu majitele

Ing. T. K. ve V., okr. P., spočívající v řezání dřeva, poražení stromů, stavbě

plotu a další práce na základě ústní dohody s Ing. T. K., ačkoli tato činnost

spadá pod okruh činností „přípravné práce pro stavby“ a „zednictví“, na které

se vydaná živnostenská oprávnění nevztahovala, a za provedení prací účtoval

objednateli částku v celkové výši 15 000,- Kč,

5. v době od 9. 10. 2000 do 15. 11. 2000 provedl práce spočívající v demontáži

potrubí, montáži potrubí, vytýčení inženýrských sítí a další práce na akci

generální oprava topného kanálu včetně ležatých rozvodů v P., na základě

smlouvy o dílo s objednatelem P. S., spol. s r. o., F. Č., R., ze dne 9. 10.

2000, ačkoli tato činnost spadá pod okruh činností „silniční motorová doprava

nákladní“, „zámečnictví“, „vytýčení inženýrských sítí“ a „dokončovací stavební

práce“, na které se vydaná živnostenská oprávnění nevztahovala, a za provedení

prací účtoval objednateli částku v celkové výši 1 785 000,- Kč,

6. v době od 14. 12. 2000 do 31. 1. 2001 provedl práce spočívající v demontáži

střešní krytiny a krovů, vyrovnání nosné konstrukce krovů, montáži krovů a

krytiny na akci oprava areálu pily H. pod T. na základě smlouvy o dílo s

objednatelem S. R. ze dne 14. 12. 2000, ačkoli tato činnost spadá pod okruh

činností „pokrývačství“, na které se vydaná živnostenská oprávnění

nevztahovala, a za provedení prací účtoval objednateli částku v celkové výši 84

000,- Kč,

7. v době od 13. 4. 2001 do 21. 5. 2001 provedl práce spočívající ve stavebních

pracích, demontáži a montáži komponentů topného kanálu a další práce na akci

generální oprava topného kanálu, napojení objektu ubytovny sídliště z., H., na

základě smlouvy o dílo s objednatelem P. S., spol. s r. o., F. Č., R., ze dne

13. 4. 2001, ačkoli tato činnost spadá pod okruh činností „zámečnictví“ a

„dokončovací stavební práce“, na které se vydaná živnostenská oprávnění

nevztahovala, a za provedení prací účtoval objednateli částku v celkové výši 47

250,- Kč,

8. v době od 5. 6. 2001 do 10. 10. 2001 provedl práce spočívající ve stavebních

pracích, montážních pracích, tlakových a provozních zkouškách a další práce na

akci oprava topného kanálu, sídliště T., 3. etapa, H. B., na základě smlouvy o

dílo s objednatelem P. S., spol. s r. o., F. Č., R., ze dne 5. 6. 2001, ačkoli

tato činnost spadá pod okruh činností „zámečnictví“, „dokončovací stavební

práce“, „specializované stavební činnosti“ a „vodoinstalatérství, topenářství“,

na které se vydaná živnostenská oprávnění nevztahovala, a za provedení prací

účtoval objednateli částku v celkové výši 68 453,70 Kč.

Za to byl obviněný J. M. odsouzen podle § 118 odst. 1 tr. zák. a § 53 odst. 1

tr. zák. k peněžitému trestu ve výměře 20 000 Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák.

byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovení lhůtě vykonán,

obviněnému stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 měsíce. Současně

byl obviněný J. M. podle § 226 písm. b) tr. řádu zproštěn obžaloby státního

zástupce Okresního státního zastupitelství v Příbrami ze dne 11. 8. 2003, sp.

zn. 1 Zt 86/2003, která mu kladla za vinu spáchání dílčích útoků pokračujícího

trestného činu neoprávněného podnikání podle § 118 odst. 1 tr. zák, tak jak

jsou uvedeny pod body 1., 3., 8., 9., 11., 12., 14. a 16. obžaloby.

Obviněný J. M. podal proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně odvolání,

které Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 28. 12. 2005,

sp. zn. 9 To 519/2005, podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné. Opis

usnesení odvolacího soudu byl obviněnému J. M. doručen dne 19. 4. 2006 a

příslušnému státnímu zastupitelství dne 17. 1. 2006.

Obviněný J. M. napadl dne 16. 3. 2006 prostřednictvím svého obhájce posledně

uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Praze dovoláním, které opřel o dovolací

důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu. Pokud jde o první z

dovolacích důvodů, podle názoru obviněného výrokem o vině došlo v jeho případě

k porušení ustanovení hmotného práva, protože byl uznán vinným neprávem, a to

údajně v rozporu s trestním zákonem, takže měl být zproštěn obžaloby v celém

rozsahu. Obviněný je přesvědčen, že mu nebylo prokázáno úmyslné zavinění, které

je znakem subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu neoprávněného

podnikání podle § 118 odst. 1 tr. zák., a že se soudy nižších stupňů nijak

výrazně nezabývaly tímto zákonným znakem. Podle obviněného J. M. byl rozsah

jeho fakticky vykonávané podnikatelské činnosti v souladu se živnostenskými

oprávněními, která mu byla vydána příslušným živnostenským úřadem. Tato

skutečnost údajně vyplývá ze zprávy živnostenského odboru Úřadu městské části

P. ze dne 30. 8. 2004. S poukazem na uvedenou zprávu považuje obviněný za

nesprávné takové hodnocení důkazů, které učinily soudy nižších stupňů a jímž

měly porušit trestní zákon. Nadto obviněný tvrdí, že mu není možno klást za

vinu úmyslné jednání, jestliže výklady živnostenských úřadů ohledně předmětu

jeho podnikání byly nejednotné a právní úprava byla nejednoznačná. Podle názoru

obviněného nemohlo dojít k porušení živnostenského zákona ani trestního zákona,

pokud byly některé práce vykonávány subdodavatelsky.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu obviněný J. M.

namítá, že soudy nižších stupňů z nesrozumitelných důvodů nerozhodly o upuštění

od potrestání podle § 24 tr. zák. a nezvážily ani jiný postup, který by nevedl

k uložení trestu. V této souvislosti obviněný poukazuje na usnesení Nejvyššího

soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 5 Tdo 770/2005, jímž bylo rozhodnuto o

dřívějším dovolání obviněného. Podle názoru obviněného dal Nejvyšší soud tímto

rozhodnutím najevo, že účelu trestního řízení bylo dosaženo samotným

projednáním této trestní věci před soudem, a uložení trestu je proto zbytečné a

neodůvodněné.

Obviněný J. M. závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k

odst. 1 tr. řádu zrušil rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně vyjma výroku

spočívajícího ve zproštění obviněného obžaloby a poté aby podle § 265l odst. 1

tr. řádu vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, nebo

aby podle § 265m odst. 1 tr. řádu sám ve věci rozhodl rozsudkem a zprostil

obviněného obžaloby v plném rozsahu, případně upustil od potrestání.

Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného J. M. vyjádřila

prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství.

Podle jejího názoru nelze přisvědčit dovolacím námitkám obviněného, protože z

rozhodnutí soudů nižších stupňů je nade vší pochybnost zřejmé, že plně

zohlednily právní úpravu živnostenského zákona před jeho novelou provedenou

zákonem č. 355/1999 Sb. Tímto posouzením tak soudy činné dříve ve věci

odstranily rozdílnost výkladu ve vymezení obsahu volných živností ze strany

živnostenského úřadu a dotčeného podnikatele. Státní zástupkyně považuje postup

soudu prvního i druhého stupně za správný, protože ve vztahu k osmi dílčím

skutkům, na které se vztahovala zmiňovaná nejednotnost právního výkladu,

postupovaly soudy ve prospěch obviněného. Naopak podle přesvědčení státní

zástupkyně rozhodl soud prvního stupně i soud odvolací o zbylých dílčích

skutcích správně, neboť živnostenská oprávnění s předmětem činnosti „zemní

práce“ a „nákup, prodej a formátování dřeva“, jakož i zpětně vydané

živnostenské oprávnění s předmětem činnosti „specializovaný maloobchod a

maloobchod se smíšeným zbožím“, nepokrývala tu výdělečnou činnost obviněného,

pro niž byl uznán vinným. V návaznosti na tento závěr státní zástupkyně uvádí,

že i z pohledu naprostého laika byla výdělečná činnost, za kterou byl obviněný

odsouzen, zcela odlišné povahy než u povolených předmětů podnikání obviněného.

Státní zástupkyně odmítla námitku obviněného o subdodavatelském způsobu

provádění prací, jež nebyly pokryty příslušným živnostenským oprávněním,

protože jde o námitku skutkové povahy, která je v rozporu s učiněným skutkovým

zjištěním.

Státní zástupkyně se neztotožnila ani s námitkou obviněného J. M., podle níž

soudy nižších stupňů nevyužily možnosti upuštění od potrestání či jiného

způsobu, který by nevedl k uložení trestu, jak to ve svém dřívějším rozhodnutí

naznačoval Nejvyšší soud. K tomu státní zástupkyně připomíná, že soudy mají

zákonné oprávnění rozhodnout o aplikaci některého z výchovných prostředků

trestního zákona a nelze jim vytýkat jako porušení zákona, pokud nevyužijí

takového fakultativního postupu.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství proto navrhla, aby

Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného J. M. podle § 265i odst. 1 písm. e)

tr. řádu jako zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný J. M. podal dovolání jako

oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím

obhájce (§ 265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§ 265e tr. řádu),

dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§ 265a

odst. 2 písm. h) tr. řádu], a obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1

tr. řádu).

Pokud jde o dovolací důvody, obviněný J. M. opírá jejich existenci o ustanovení

§ 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném

právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že

obviněnému byl mu uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu

byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na

trestný čin, jímž byl uznán vinným.

Pokud jde o podstatu dovolacích námitek obviněného J. M. k dovolacímu důvodu

podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, obviněný shledává nesprávné právní

posouzení skutku zejména v nedostatku protiprávnosti prováděných prací, resp. v

neexistenci rozporu jejich druhu s vydanými podnikatelskými oprávněními

(živnostenskými listy) a v chybějícím úmyslném zavinění obviněného. K tomu

Nejvyšší soud připomíná, že obdobné výhrady obviněný uplatnil již ve svém

dřívějším dovolání, o němž rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. 7. 2005,

sp. zn. 5 Tdo 770/2005, a shledal ho sice důvodným, ale jen částečně. V

citovaném rozhodnutí tedy byl zaujat právní názor, od něhož se nelze ani nyní

odchylovat, že některé činnosti prováděné obviněným (a příkladmo vyjmenované)

byly jednoznačně v rozporu s předmětem podnikání obviněného, jak mu byl vymezen

vydanými živnostenskými listy. Výsledkem předchozího dovolacího řízení proto

nebyl závěr, podle něhož by snad soudy nižších stupňů měly pokládat celý rozsah

prací, za jejichž provádění byl obviněný původně odsouzen, za práce

odpovídající jeho předmětu podnikání, a tudíž legální.

Z následného postupu soudů obou stupňů po zrušení jejich dřívějších rozhodnutí

v dovolacím řízení je podle názoru Nejvyššího soudu zřejmé, že se zcela

vypořádaly se závazným právním názorem dovolacího soudu vysloveným v citovaném

rozhodnutí v otázce opětovného posouzení, které práce obviněný prováděl v

souladu s předmětem podnikání podle vydaných živnostenských oprávnění a které

nikoli. Soudy nižších stupňů pak pečlivě vyhodnotily, jaké předměty podnikání

měl obviněný vymezen vydanými živnostenskými listy a srovnaly je s těmi

činnostmi, jež obviněný ve skutečnosti vykonával. Výsledkem takového srovnání

bylo, že soud prvního stupně ponechal v odsuzujícím výroku svého rozsudku

skutečně jen provádění takových prací, které se jednoznačně vymykaly těm

činnostem, k nimž měl obviněný J. M. podnikatelské oprávnění (8 dílčích útoků),

a ve zbytku obviněného zprostil obžaloby, neboť tyto dílčí útoky nejsou

trestným činem (rovněž 8 dílčích útoků). Tato selekce zcela odpovídá závaznému

právnímu názoru Nejvyššího soudu vyplývajícímu z výše citovaného dřívějšího

usnesení o dovolání obviněného a zároveň je v souladu s obsahem a rozsahem

podnikatelského oprávnění obviněného. Přitom obviněný byl odsouzen za celkem 8

dílčích útoků, v jejichž rámci prováděl práce takového druhu a zaměření, které

byly v evidentním rozporu s vydanými živnostenskými oprávněními a v tomto směru

nemohly být dotčeny ani nejednotným či nejednoznačným výkladem živnostenských

úřadů nebo nedostatečnou právní úpravou. Uvedené pochybnosti se týkaly jen těch

dílčích útoků, ohledně kterých byl obviněný zproštěn obžaloby.

Proto je správný i závěr soudů obou stupňů, jestliže u obviněného dovodily

úmyslné zavinění, neboť ve výše uvedených případech, za něž byl obviněný

odsouzen, musel být přinejmenším srozuměn s překročením svého podnikatelského

oprávnění, které rozhodně nezahrnovalo provádění poměrně specializovaných

činností, jako je např. pokládání žlabů, trubek a metalických kabelů v

souvislosti s montáží telekomunikačních zařízení, dále vytýčení inženýrských

sítí, montáž a demontáž teplovodního porubí, montáž a demontáž krovů a střešní

krytiny, stavební práce, provádění tlakových a provozních zkoušek topného

kanálu atd.

Nejvyšší soud nemohl akceptovat ani argument obviněného J. M., podle něhož byly

některé práce prováděny subdodavatelsky, takže údajně nemohlo dojít k porušení

živnostenského zákona. Uvedené konstatování je totiž v rozporu s rozhodnými

skutkovými zjištěními, z kterých vycházely soudy nižších stupňů a jejichž

správnost nemůže Nejvyšší soud v dovolacím řízení přezkoumávat ani

zpochybňovat. Z nich je jednoznačně patrné, že to byl právě obviněný, kdo

prováděl předmětné práce vymykající se předmětu jeho podnikání, přičemž

obviněný tyto práce i vyúčtoval, resp. vyfakturoval objednatelům, a přijal

platbu za jejich provedení.

Na základě takto učiněného vyhodnocení nemá Nejvyšší soud pochybnosti o

protiprávním jednání obviněného J. M., jímž naplnil všechny znaky skutkové

podstaty trestného činu neoprávněného podnikání podle § 118 odst. 1 tr. zák,

neboť činnosti, za něž byl pravomocně odsouzen, prováděl v rozporu se svým

podnikatelským oprávněním, ve větším rozsahu a za účelem dosažení zisku.

Námitky obviněného zpochybňující správnost tohoto právního posouzení jsou tudíž

zjevně neopodstatněné.

Pokud jde o námitky obviněného J. M., o které opírá dovolací důvod podle § 265b

odst. 1 písm. h) tr. řádu, Nejvyšší soud zdůrazňuje, že soudy nižších stupňů

uložily obviněnému takový druh trestu, který zákon připouští (peněžitý trest je

výslovně uveden v ustanovení § 118 odst. 1 tr. zák. a byly splněny i podmínky

podle § 53 odst. 1 tr. zák), a jeho výměra (20 000 Kč) je v rámci trestní sazby

stanovené podle § 53 odst. 1 tr. zák. v rozmezí od 2 000 Kč do 5 000 000 Kč.

Náhradní trest odnětí svobody za peněžitý trest byl obviněnému rovněž vyměřen

podle zákonné sazby obsažené v ustanovení § 54 odst. 3 tr. zák., která je

omezena horní hranicí dvou let. Proto citovaný dovolací důvod nemohl být

naplněn jak zvoleným druhem trestu, tak ani jeho výměrou.

V rámci uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu

pak nelze soudům nižšího stupně vytýkat, jestliže nevyužily obecný institut

upuštění od potrestání podle § 24 tr. zák. či jiný obdobný hmotně právní

institut, který není spojen s uložením trestu (např. podmíněné upuštění od

potrestání s dohledem podle § 26 tr. zák.), jak se toho domáhá obviněný J. M.

Pokud totiž soud neupustil od potrestání, ale uložil pachateli odpovídající

druh a výši trestu, nelze dovodit, že byl uložen takový druh trestu, který

zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v

trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Trestní řád pak umožňuje

s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu napadnout

pouze opačné rozhodnutí, jímž bylo upuštěno od potrestání nebo podmíněně

upuštěno od potrestání s dohledem. Rozhodnutí o upuštění od potrestání nebo o

podmíněném upuštění od potrestání s dohledem je přitom fakultativní, takže

záleží zcela na uvážení soudu, který rozhoduje v příslušné trestní věci o vině

a trestu obviněného, zda dospěje k závěru o možnosti upustit od potrestání či

nikoli. Proto také nelze autoritativně zavazovat soud nižšího stupně, který

rozhoduje o vině a trestu v určité trestní věci, aby uložil konkrétní druh

trestu nebo aby upustil od potrestání pachatele. Obdobně tudíž ani v

projednávané věci obviněného J. M. Nejvyšší soud v předchozím rozhodnutí o

dovolání nemohl uložit – a ani neuložil – soudu prvního stupně, aby upustil od

potrestání tohoto obviněného, ale pouze upozornil na možnost využití institutu

upuštění od potrestání či jiného obdobného postupu v této trestní věci, a to

zejména s ohledem na menší rozsah trestné činnosti, jímž byl obviněný uznán

vinným, ovšem při respektování zákonných podmínek, jejichž splnění soudy

nižších stupňů nedovodily.

Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný J. M. posuzovaným jednáním naplnil

všechny znaky skutkové podstaty trestného činu neoprávněného podnikání podle §

118 odst. 1 tr. zák., jak správně rozhodl Okresní soud v Příbrami, s jehož

názorem se ztotožnil i Krajský soud v Praze. Právní posouzení skutku tedy bylo

provedeno správně a bez vad a stanovený druh trestu, jakož i jeho výměra, jsou

v souladu se zákonem. Podané dovolání je proto zjevně neopodstatněné.

Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že

obviněný J. M. podal dovolání proti rozhodnutí, jímž nebyly naplněny uplatněné

dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu. Protože však jeho

dovolání bylo částečně opřeno o námitky, které by za jiných okolností mohly být

dovolacími důvody podle citovaných zákonných ustanovení, ale Nejvyšší soud

neshledal tyto námitky z výše uvedených důvodů opodstatněnými, odmítl dovolání

podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné, přičemž

nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost

řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit bez takové

přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž bylo třeba

opatřovat další vyjádření dovolatele či ostatních stran trestního řízení nebo

dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle § 265r odst. 7 tr. řádu. Navíc

obviněný ve svém dovolání z převážné části jen opakoval námitky, s nimiž se již

vypořádaly soudy nižších stupňů. Podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl

Nejvyšší soud rozhodnout o dovolání v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení

opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 21. června 2006

Předseda senátu:

JUDr. František P ú r y