5 Tdo 721/2014-23
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 6. 2014 o
dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného V. S.
proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 11. 2013, sp. zn. 6 To
381/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v
Ostravě pod sp. zn. 72 T 78/2013, t a k t o :
Podle § 265j tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce z a m í t á.
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě dne 5. 9. 2013, sp. zn. 72 T 78/2013, byl
obviněný V. S. uznán vinným jednak přečinem ohrožování zdraví závadnými
potravinami a jinými předměty z nedbalosti podle § 157 odst. 1, 2 písm. a) tr.
zákoníku, jednak přečinem porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech k
označení zboží podle § 244 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku. Za to byl
odsouzen podle § 244 odst. 1 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu
odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr.
zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let.
Obou citovaných přečinů se podle zjištění nalézacího soudu obviněný dopustil ve
stručnosti tím, že ve více případech v blíže nezjištěné době roku 2012, též v
době od 19. do 20. 9. 2012 v provozovně bývalé rybárny v B. sobě opatřil 14
lahví lihoviny Hrušková vodka o objemu 1 litr s etiketou „Hrušková vodka“, 40
%, výrobce Ostravská likérka OL.&.Com., s. r. o., Blodkova 381,
Ostrava-Hulváky, které nebyly označeny kontrolními páskami ke značení lihu pro
daňové účely, tuto následně sám konzumoval a také nabízel svým známým ke
konzumaci, či k prodeji za 100 Kč, v jeho dílně v místě bydliště tento závadný
alkohol konzumovali O. B., který dne 22. 9. 2012 vypil 1 dcl tohoto alkoholu,
při následném vyšetření v Městské nemocnici O. dne 24. 9. 2012 byl v jeho těle
zjištěn metylalkohol v množství, jež nebylo toxické, od obviněného si zakoupil
1 litr uvedeného alkoholu P. S., který ve stejný den společně s O. B. vypil dvě
nebo tři odlivky Hruškové vodky, intoxikace u něho zjištěna nebyla, dále J. N.
dne 21. 9. 2012 vypil asi tři odlivky této vodky bez následné intoxikace a
zakoupil si jednu lahev, K. B. vypil dvě odlivky této vodky, poté byl
hospitalizován z důvodu zjištění metylalkoholu v krvi v poměru 0,2 promile, k
vážné újmě na zdraví u těchto konzumentů nedošlo,
dále obviněný předal 2 ks „Hruškové vodky“ v místě svého bydliště dne 19. nebo
20. 9. 2012 jako odměnu za protislužbu J. Z., který její obsah nekonzumoval,
přičemž sám V. S. v přesně nezjištěné době od 21. do 23. 9. 2012 v místě svého
bydliště zkonzumoval blíže nezjištěné množství alkoholu z lahve označené
etiketou Hrušková vodka, v následujících dnech pociťoval zdravotní potíže, dne
24. 9. 2012 byl hospitalizován a bylo mu naměřeno 0,72 promile metylalkoholu v
krvi, byl v bezvědomí, bez následných zdravotních problémů,
takto obviněný V. S. jednal v rozporu s právními předpisy označenými ve výroku
o vině rozsudku soudu prvního stupně a také nerespektoval mimořádná opatření
vyhlášená Ministerstvem zdravotnictví ze dne 14. 9. 2012, jež bylo nahrazeno
dalším mimořádným opatřením dne 20. 9. 2012, jejichž účelem byl zákaz nabízení
k prodeji, prodej a jiné formy nabízení ke spotřebě lihovin o obsahu etanolu od
20 % objemových, věděl, že v České republice je distribuován závadový alkohol a
přesto opatřil sobě i jiným alkoholický nápoj „Hrušková vodka“ o obsahu etanolu
40 % objemových, který nebyl opatřen kontrolní páskou pro daňové účely a patřil
do kategorie alkoholu, jehož distribuce byla zakázána.
Státní zástupce Okresního státního zastupitelství napadl tento rozsudek
odvoláním a to v neprospěch obviněného, které směřoval proti výroku o vině i o
trestu. Krajský soud v Ostravě projednal odvolání státního zástupce a usnesením
ze dne 22. 11. 2013, sp. zn. 6 To 381/2013, je zamítl podle § 256 tr. ř. jako
nedůvodné.
Nejvyšší státní zástupce, resp. v jeho zastoupení I. náměstek nejvyššího
státního zástupce JUDr. Igor Stříž podal proti usnesení odvolacího soudu
dovolání v neprospěch obviněného V. S. z důvodu § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.,
neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozsudku uvedenému v § 265a
odst. 2 písm. a) tr. ř. a v řízení předcházejícím byl dán dovolací důvod podle
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že rozsudek soudu prvního stupně spočívá na
nesprávném právním posouzení skutku.
Nejvyšší státní zástupce sice ve svém dovolání výslovně neomezil rozsah, v němž
svůj mimořádný opravný prostředek v neprospěch obviněného V. S. uplatnil, ale z
obsahu jeho námitek je nepochybné, že směřuje výlučně proti právní kvalifikaci
skutku přečinem ohrožení zdraví závadnými potravinami a jinými předměty z
nedbalosti podle § 157 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Konkrétní vada, kterou
je podle dovolatele zatížen odsuzující rozsudek soudu prvního stupně, se přímo
týká základní skutkové podstaty tohoto přečinu a to její subjektivní stránky.
Nejvyšší státní zástupce nejprve odkázal na obžalobu státního zástupce
Okresního státního zastupitelství, který v jednání obviněného spatřoval přečin
ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 156 odst. 1,
2 písm. b) tr. zákoníku, tj. úmyslnou formu tohoto přečinu. Poté, co soud
prvního stupně změnil kvalifikaci na nedbalostní přečin podle § 157 odst. 1, 2
písm. a) tr. zákoníku, podal příslušný státní zástupce odvolání, s jehož
argumentací se podle dovolatele soud druhého stupně nevypořádal. Proto v
dovolání zopakoval zásadní okolnosti, které charakterizují subjektivní stránku
tohoto činu, a které podle nejvyššího státního zástupce, v souladu s názorem
obžaloby, svědčí o jednání obviněného v nepřímém úmyslu. Stěžejním argumentem
dovolatele pro srozumění obviněného se škodlivým následkem byl opakovaný nákup
a distribuce lihoviny neoznačené nálepkami pro daňové účely. Vzhledem k
neznámému původu tohoto alkoholu měl obviněný podle dovolatele předpokládat, že
potenciálně může obsahovat látky nebezpečné lidskému zdraví obecně. Výroba
těchto lihovin probíhá bez dohledu příslušných orgánů kontroly včetně
hygienických norem. To vše svědčí o srozumění obviněného s distribucí závadného
alkoholu, čemuž odpovídá zavinění ve formě nepřímého úmyslu. Jako naprosto
neakceptovatelný označil nejvyšší státní zástupce závěr odvolacího soudu, který
dokonce spatřoval u obviněného zavinění jen ve formě nevědomé nedbalosti,
ačkoli nalézací soud vycházel z nedbalosti vědomé. U obviněného nebylo
prokázáno, že by věděl o obsaženém metanolu v předmětném alkoholu, jinak by
totiž bylo nutné kvalifikovat čin přísněji jako zločin obecného ohrožení podle
§ 272 tr. zákoníku, nicméně bylo prokázáno, že obviněný věděl, že obchoduje s
alkoholem pocházejícím z neznámého a neověřeného zdroje mimo legální
distribuční síť, který potenciálně obsahuje zdraví škodlivé látky.
Dovolatel v této souvislosti poukázal na rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu
Československé republiky ze dne 15. 2. 1944, sp. zn. Rv II 530/43, z něhož
citoval: „při nákupu lihu, jenž je odňat volnému obchodu, proti zákonnému
zákazu na černo pod rukou, nelze zásadně vyloučiti nabytí zboží, jež je závadné
a lidskému zdraví škodlivé, přičemž by tomu nemuselo tak být jen ve zvláštních
případech, kdy ani dbalý nabyvatel by nemusel s jeho závadností zpravidla
počítat a důsledkem toho by mu pak nebylo možno klást případně ani za vinu, že
nedal zboží přezkoumat, např. pokud by nabyl zboží odňaté jinak volnému
obchodu, sice nezákonně, ale sám přímo od výrobce nebo obchodníka oprávněného
tímto zbožím obchodovat, zejména šlo-li by již o opětné dodání zboží téhož
druhu, jež dosud závadné nebylo“. Z tohoto rozhodnutí je podle nejvyššího
státního zástupce možné na projednávaný případ dovodit, že obviněný měl počítat
s možností, že jím nakoupený a distribuovaný alkohol je závadný. Nemůže jej
omluvit ani „ujištění“ jeho dodavatele, že alkohol je tzv. čistý. Nejednalo se
totiž o legálního výrobce či obchodníka s lihem, nebyla proto vyloučena
nepravdivá informace o původu lihu a tím též jeho nezávadnosti.
Podle nejvyššího státního zástupce nelze ve prospěch obviněného hodnotit
skutečnost, že předmětný alkohol také sám konzumoval. Pokud by tak činil, aniž
by jej dále distribuoval či nabízel, nebyl by sice trestně odpovědný, ale
obviněný používal závadný alkohol nejen pro svou potřebu, ale prodával jej či
předal jinému jako platidlo. Vědomě tak hazardoval nejen s vlastním životem a
zdravím, ale stejně jednal i vůči dalším osobám. S případnými následky musel
být srozuměn už jen proto, z jakých zdrojů alkohol získal, jak již bylo
zdůrazněno, a to dokonce ve výjimečné společenské situaci, k níž v souvislosti
se šířením závadného a životu nebezpečného alkoholu v České republice došlo na
podzim roku 2012.
Z těchto důvodů považuje dovolatel názor odvolacího soudu o jednání obviněného
v nevědomé nedbalosti za vadný, stejně tak odmítl vědomou nedbalost, z níž
vycházel nalézací soud, neboť zjištěné okolnosti svědčí o úmyslném jednání
obviněného odpovídající zvlášť závažnému zločinu ohrožování zdraví závadnými
potravinami a jinými předměty podle § 156 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku.
Nejvyšší státní zástupce závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud
zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě i jemu předcházející
rozsudek Okresního soudu v Ostravě včetně obsahově navazujících rozhodnutí a
aby přikázal soudu prvního stupně věc znovu projednat a rozhodnout. Současně
vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
K dovolání nejvyššího státního zástupce se obviněný V. S. vyjádřil
prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jana Bobra. Úvodem poukázal na to, že
argumentace užitá v dovolání je v podstatě opakováním obžaloby i řádného
opravného prostředku – odvolání. Podstatou těchto tvrzení je úvaha o existenci
nepřímého úmyslu ve vztahu ke znaku základní skutkové podstaty přečinu podle §
156 tr. zákoníku vyplývající z toho, že předmětný alkoholický nápoj „Hrušková
vodka“ nebyl tzv. okolkovaný, tudíž nebyl znám jeho původ. Obviněný souhlasí s
názory soudů obou stupňů, které v napadených rozhodnutích vyjádřily ohledně
subjektivní stránky tohoto přečinu. Navíc tzv. kontrolní pásky, jimiž jsou
alkoholické nápoje určené k distribuci označovány, plní pouze funkci nástroje
kontroly státu, zda povinné subjekty řádně plní své daňové povinnosti a teze
dovolání o dalším účelu takového značení, tj. zdravotní nezávadnost, považuje
za nepodloženou domněnku. Nakonec zjištěné okolnosti ji vyloučily, neboť
konkrétní alkohol „Hrušková vodka“ byl jak obviněným, tak i dalšími jeho
známými opakovaně konzumován bez jakýchkoli zdravotních potíží a to až do
inkriminovaného období. Rozhodnutí, na něž nejvyšší státní zástupce v dovolání
odkázal, řeší otázku odpovědnosti škůdce za jím způsobenou škodu z nedbalosti,
o čemž svědčí odkaz na zákonné ustanovení § 1297 zákona č. 946/1811 Sb. z. s.,
obecného zákoníku občanského. V další části svého vyjádření obviněný poukázal
na soudní judikaturu týkající prokazování zavinění ve formě nepřímého úmyslu, a
to při absenci doznání pachatele především na podkladě objektivních skutečností
a pohnutky činu. Závěrem shrnul, že v daném případě právě tyto okolnosti činu
vyvrací domněnku nejvyššího státního zástupce o srozumění obviněného s možností
následku na zdraví požitím předmětného alkoholu, pokud jej sám konzumoval po
delší dobu. Právní kvalifikace soudů je z těchto důvodů podle obviněného
správná a navrhl, aby dovolání nejvyššího státního zástupce bylo jako nedůvodné
odmítnuto. Současně projevil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném
zasedání.
Konání dovolacího řízení u Nejvyššího soudu nebránily žádné formální
nedostatky, a též konkrétní námitka vady subjektivní stránky přečinu odpovídala
uplatněným dovolacím důvodům. Nejvyšší soud proto mohl podané dovolání
přezkoumat v rozsahu a z důvodů v něm uvedených v souladu s ustanovením § 265i
odst. 3 tr. ř., a zjistil, že není důvodné.
Především je nutné zdůraznit souhlasně s vyjádřením obviněného, že
konkrétní argumentace, kterou ve svém mimořádném opravném prostředku zvolil
nejvyšší státní zástupce, se naprosto shoduje s tvrzením obžaloby, resp.
podaného odvolání, jehož stručný obsah tvoří součást odůvodnění podaného
dovolání. Přestože se soudy obou stupňů otázkou zavinění velice pečlivě
zabývaly a již soud prvního stupně podrobně vysvětlil své úvahy, které jej
vedly ke změně právní kvalifikace přečinu ohrožování zdraví závadnými
potravinami podle § 156 tr. zákoníku (pro řešený problém je určující tento znak
ve vztahu k základní skutkové podstatě tohoto přečinu), jak navrhovala
obžaloba, na tentýž přečin z nedbalosti podle § 157 tr. zákoníku. Přesto
nejvyšší státní zástupce v podstatě pouze setrval na původním právním názoru
obžaloby a domáhá se cestou mimořádného opravného prostředku změny v neprospěch
obviněného. Jak již opakovaně Nejvyšší soud prezentoval ve svých rozhodnutích
přijatých v dovolacím řízení, platné právo počítá s dvoustupňovým trestním
procesem a mimořádné opravné prostředky jsou určeny k nápravě jen těch
nejvážnějších vad, které ve vztahu k dovolání jsou výslovně uvedeny v trestním
řádu. Nejvyšší soud nemůže být další soudní instancí, která by mohla či dokonce
měla pro jednu z procesních stran plnit funkci třetího soudního stupně v
případech, kdy soudy nižších stupňů reagovaly na předložené argumenty (ať již
obhajoby či obžaloby) a vypořádaly se s nimi způsobem, jemuž nelze upřít
respekt k platným obecným zásadám nejen trestního procesu ale také principů
logiky při zachování veškerých souvislostí vyplývajících z výsledků provedeného
dokazování.
Stěžejní otázkou, která se stala předmětem kritiky státního zastupitelství vůči
soudním rozhodnutím v této věci vydaným, je forma zavinění jakožto
obligatorního znaku skutkové podstaty každého trestného činu. V projednávané
trestní věci jde o přečin ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými
předměty, který je v trestním zákoníku (v podstatě shodně jako za účinnosti
zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon) rozlišen právě formou zavinění do dvou
samostatných ustanovení – §§ 156 a 157. Obžaloba vinila obviněného, že
předmětný alkohol nakupoval, sám konzumoval a nabízel k prodeji i ke konzumaci
jiným, ačkoli věděl, že může takovým jednáním způsobit porušení resp. ohrožení
lidského zdraví, jakožto objektu tohoto přečinu. Již soud prvního stupně však
spatřoval v jednání obviněného nedbalost a to vědomou, odvolací soud se
přiklonil ke spáchání přečinu z nedbalosti nevědomé. Stěžejní argumenty, jimiž
své úvahy o nedbalostní formě zavinění soudy konstatovaly, spočívaly jednak ve
zjištění, že obviněný předmětný alkohol konzumoval sám. Vzhledem k tomu, že
soudy u obviněného odmítly možnost způsobit sobě poškození zdraví, považovaly
za vyloučené, aby věděl, že požitím „Hruškové vodky“ může u něho dojít k újmě
na zdraví, a pro takový případ byl s takovým následkem srozuměn [§ 15 odst. 1
písm. b) tr. zákoníku]. Navíc, a to byl pro soudy druhý zásadní důvod změny
právní kvalifikace, obviněný kupoval stejný alkoholický nápoj po delší dobu,
jak nakonec vyplývá z popisu skutkových zjištění v obžalobě, který v zásadě
převzaly i soudy, neboť vyplynuly z dokazování u hlavního líčení. Díky tomu, že
až do inkriminovaného dne nepociťoval žádné zdravotní obtíže poté, co se napil
„Hruškové vodky“, mohl obviněný důvodně předpokládat, že neobsahuje žádné
zdraví škodlivé látky.
Nejvyšší soud považuje za nadbytečné znovu opakovat názory soudní praxe, které
vycházejí z právní nauky, o rozlišování forem zavinění, a to především mezi
nepřímým úmyslem a nedbalostí, jak je interpretoval nalézací soud v odůvodnění
svého rozsudku. Jen pro doplnění je možné uvést, že při nedostatku volní složky
zavinění z nedbalosti je nutné se zabývat složkou vědění, přičemž kritériem
obou forem nedbalosti, tj. vědomé i nevědomé, je zachovávání potřebné míry
opatrnosti pachatelem. Ta je dána spojením objektivního a subjektivního
hlediska při předvídání způsobení poruchy nebo ohrožení zájmu chráněného
trestním zákonem (srov. rozhodnutí č. 5/2013 Sb. rozh. tr.). Soud prvního
stupně dále správně poukazoval na úvahy vyjádřené v rozhodnutí Nejvyššího soudu
ze dne 6. 10. 2005, sp. zn. 8 Tdo 1161/2005, publikované pod č. T 848, v
sešitě 21, Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo
Nakladatelství C. H. Beck. Vyplývá z něho, že při rozlišování mezi vědomou
nedbalostí a nepřímým úmyslem je třeba hodnotit, zda důvody, pro které pachatel
spoléhal, že nezpůsobí škodlivý následek, resp. účinek, mají charakter
dostatečných důvodů. Při aplikaci na posuzovaný případ právě sehrály důležitou
roli dva již výše citované argumenty („dobrá zkušenost“ obviněného s požíváním
„Hruškové vodky“ a její vlastní konzumace obviněným), které lze považovat za
judikaturou požadované dostatečné důvody. Nejvyšší soud hodnotí úvahy
nalézacího soudu jako odpovídající obecným pravidlům výkladu forem zavinění a
na jejich konkrétní aplikaci na daný případ nahlíží shodně s konekcí, o niž
bude zmínka níže.
Krajský soud v Ostravě se důsledně vypořádal se všemi, jak již uvedeno,
naprosto shodnými výhradami, které uplatnil státní zástupce v odvolání. Na str.
3 a 4 napadeného usnesení právě poukázal na zjištěné okolnosti, které
předcházely odhalení závadné složky v nápoji „Hrušková vodka“ v září roku 2012
a za nichž došlo k předání lahví tohoto alkoholu osobám blízkým obviněnému i k
jeho požití samotným obviněným. Nejvyšší soud se přiklání k právnímu názoru
odvolacího soudu o formě nedbalostního jednání obviněného, tedy že jednal z
nedbalosti nevědomé. Právě na podkladě dvou již uvedených zásadních momentů, z
nichž bylo nutné vycházet při zkoumání formy zavinění obviněného, je totiž
evidentní, že nevěděl, že zakoupený alkohol může obsahovat zdraví ohrožující
metanol, a lze mu tudíž klást za vinu, že právě vzhledem k okolnostem
(neoznačená lihovina) a svým osobním poměrům vědět měl a mohl. Nezachoval tudíž
potřebnou míru opatrnosti a bez přiměřených důvodů spoléhal, že k poruše nebo
ohrožení zdraví požitím tohoto alkoholu nedojde. Právě subjektivní vymezení
míry opatrnosti, kdy obviněný ani osoby, které rovněž konzumovaly „Hruškovou
vodku“ do předmětné doby, neměli žádné zdravotní potíže, svědčí o jednání v
nevědomé nedbalosti (srov. např. rozhodnutí č. 45/1965 Sb. rozh. tr.).
Jako zcela nepřiléhavý je nutné odmítnout odkaz nejvyššího státního zástupce na
rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu Československé republiky ze dne 15. 2.
1944, sp. zn. Rv II 530/43. Jak správně připomněl obviněný ve svém vyjádření k
dovolání, jednalo se o žalobu vdovy po zemřelém v důsledku požití alkoholu
obsahujícího životu nebezpečný líh, jíž se po hostinském, který závadný alkohol
jejímu manželovi prodal, domáhala zaplacení finanční částky. Z příslušné pasáže
tohoto rozhodnutí, rovněž citované v dovolání, je zřejmé, že i v této
historicky poměrně vzdálené době soud připustil zbavení viny takovému
nabyvateli, resp. jeho povinnosti k náhradě škody za způsobenou smrt, právě v
případech, kdy osoba nakupující „čistý líh“ tzv. pod rukou, tj. z neznámého
zdroje, „nemusil by s jeho závadností počítat, např. nabyl-li by zboží odňaté
jinak volnému obchodu sice nezákonně ale sám přímo od výrobce nebo obchodníka
zejména šlo-li by již o opětné dodání zboží téhož druhu“. Případ obviněného V.
S. je srovnatelný se situací, kterou považoval i bývalý Nejvyšší soud
Československé republiky za natolik výjimečný, že by vedl ke zbavení
odpovědnosti za způsobenou škodu na zdraví, resp. smrt podáním závadného
nápoje. Navíc v označené věci tento soud odkázal na ustanovení § 1297 tehdy
platného Obecného zákoníku občanského (zákon č. 946/1811 Sb. z. s.), jenž
upravoval povinnost dodržovat potřebnou opatrnost. Z pohledu dnešního platného
práva se jedná o nedbalostní formu zavinění, jejímž kritériem, jak již bylo
uvedeno, je právě zachovávání potřebné míry opatrnosti. Z těchto důvodů není
možné považovat argumentaci dovolatele za způsobilou zvrátit dosud přijaté
úvahy soudů nižších stupňů, které je vedly ke správnému hmotně právnímu
posouzení zavinění obviněného V. S. a právní kvalifikaci skutku jako přečinu
ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty z nedbalosti podle §
157 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku.
Nejvyšší soud na podkladě dovolání nejvyššího státního zástupce neshledal vadu
napadených pravomocných soudních rozhodnutí, tudíž nebyl naplněn dovolací
důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v řízení, které předcházelo
usnesení odvolacího soudu. V důsledku tohoto zjištění nemohl obstát ani důvod
dovolání podle druhé alternativy § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který
předpokládá existenci vady v právním posouzení skutku či jiném hmotně právním
posouzení.
Nejvyšší soud proto dovolání nejvyššího státního zástupce zamítl podle
§ 265j tr. ř. jako nedůvodné. Mohl tak učinit v neveřejném zasedání za splnění
podmínek § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 25. června 2014
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová