USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 10. 2024 o dovoláních, která podali obvinění 1. Ing. Antonín Kopečný, bytem Černotínská č. 1470/3, Praha 10 – Uhříněves, a 2. Tomáš Kopečný, bytem Holubí Zhoř č. 6, Velká Bíteš, okr. Žďár nad Sázavou, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 4 To 62/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 T 7/2016, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných odmítají.
1. Obvinění Ing. Antonín Kopečný a Tomáš Kopečný byli rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. 50 T 7/2016, uznáni vinnými dvojnásobným pokusem zločinu dotačního podvodu podle § 21 odst. 1 a § 212 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku a dvojnásobným pokusem zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1 a § 260 odst. 1, 5 tr. zákoníku, kterých se dopustili skutky podrobně popsanými pod body 1. a 2. ve výroku o vině v citovaném rozsudku.
2. Podstata trestné činnosti obviněných spočívala ve stručnosti v tom, že obviněný Tomáš Kopečný jako žadatel o dotaci a obviněný Ing. Antonín Kopečný jako zpracovatel projektu pro obviněného Tomáše Kopečného na základě společné předchozí dohody v úmyslu neoprávněně získat finanční prostředky ze strukturálních fondů Evropských společenství (dále též jen ve zkratce „ES“) a ze státního rozpočtu České republiky:
- v případě skutku pod bodem 1. podali dne 31. 7. 2012 u Ministerstva průmyslu a obchodu České republiky (dále též jen ve zkratce „MPO“) žádost o poskytnutí dotace z programu „Rozvoj – Výzva III“ na projekt s názvem „Výroba ocelových konstrukcí“. Dne 20. 12. 2012 vydalo MPO rozhodnutí o poskytnutí této dotace na stanovený účel, a to ve výši maximálně 40 % způsobilých výdajů projektu, přičemž tato dotace měla být vyplácena zpětně na základě již realizovaných výdajů doložených účetními a jinými doklady.
Absolutní výše dotace byla určena částkou ve výši 15 440 000 Kč, z níž částka ve výši 13 124 000 Kč měla být vyplacena ze strukturálních fondů ES a částka ve výši 2 316 000 Kč ze státního rozpočtu České republiky, ale následně bylo vydáno opravné usnesení s tím, že celá částka dotace bude poskytnuta ze strukturálních fondů ES. V této žádosti o poskytnutí dotace obvinění uvedli, že podnik obviněného Tomáše Kopečného se již od roku 2001 zabývá výrobou ocelových konstrukcí – skladovacích hal a ocelových konstrukcí zhotovovaných na zakázku pro zemědělskou výrobu, že výroba ocelových konstrukcí je hlavní oblastí podnikání, která společně s výrobou kovodělných výrobků tvoří 85 % podnikatelské činnosti, a že patří k významným dodavatelům ocelových konstrukcí.
Dále byly v žádosti uvedeny obchodní společnosti, které jsou stálými odběrateli výrobků od podniku Tomáše Kopečného, zejména obchodní společnosti STRAKA a STRAKA, spol. s r. o., ROKOSPOL, a. s., a STOBOD, s. r. o. Ve skutečnosti se však podnikání Tomáše Kopečného zabývalo zemědělstvím a službami pro zemědělství, zejména pak výmlatem obilovin a dopravou zemědělských komodit. Pokud se vyráběly ocelové konstrukce, mohlo jít maximálně o ojedinělé drobné zakázky v rámci zájmové činnosti obviněného Tomáše Kopečného, které nesouvisely s předmětem podnikatelské činnosti, ani neprocházely účetnictvím.
Obvinění dále ve své žádosti uvedli celkovou částku způsobilých investičních výdajů z důvodu nákupu strojů a zařízení ve výši 38 600 000 Kč, ačkoliv věděli, že technologie budou pořízeny za nižší částku. K žádosti sice doložili nabídky cen, které údajně sjednali s obchodní společností GIGA MONTÁŽE, s. r. o., na dodávku dvou jednonosníkových mostových jeřábů v ceně 3 800 000 Kč, nicméně ve skutečnosti neměli zájem o dodávku takového rozsahu a oproti tomu následně sjednali cenu této dodávky ve výši 1 164 000 Kč. Dále obvinění doložili cenovou nabídku, kterou sjednali s obchodní společností Vanad 2000, a.
s., na dodávku CNC pálicího stroje PROXIMA v ceně 5 576 634 Kč, ačkoli ve skutečnosti neměli zájem o uvedený stroj a následně dojednali dodání stroje SUPREMA v ceně 1 999 999 Kč. Obvinění tak v žádosti o dotaci úmyslně nadhodnotili částku způsobilých investičních výdajů oproti skutečné ceně strojů, které budou pořízeny, a to nejméně o částku ve výši 6 212 235 Kč, aby tak zkreslili celkovou částku nutnou ke spolufinancování projektu. Na základě žádosti o proplacení části dotace, jež byla doplněna fakturami, předávacím protokolem a kopiemi bankovních výpisů, pak dne 5.
5.
2014 MPO poukázalo částku ve výši 7 600 000 Kč ze strukturálních fondů ES, čímž došlo ke způsobení škody Evropské unii v této výši. Dále obvinění směřovali ke způsobení další škody ve výši 7 840 000 Kč, avšak k vyplacení této částky nakonec nedošlo;
- v případě skutku pod bodem 2. obvinění dne 11. 1. 2014 podali u MPO žádost o poskytnutí dotace z programu „Rozvoj – Výzva III“ na projekt s názvem „Rozšíření výrobní technologie“ a dne 28. 3. 2014 vydalo MPO rozhodnutí o poskytnutí této dotace v rámci operačního programu „Podnikání a inovace“ na stanovený účel ve výši maximálně 50 % způsobilých výdajů projektu, a to zpětně na základě realizovaných způsobilých výdajů doložených příslušnými doklady. Absolutní výše dotace byla určena částkou ve výši 20 000 000 Kč, z níž částka ve výši 17 000 000 Kč měla být vyplacena ze strukturálních fondů ES a částka ve výši 3 000 000 Kč ze státního rozpočtu České republiky.
Následně bylo vydáno opravné rozhodnutí, že celá částka bude poskytnuta ze strukturálních fondů ES. Ještě před vydáním rozhodnutí o poskytnutí této dotace požádal obviněný Tomáš Kopečný o převedení projektu na nově založenou obchodní společnost Derfflinger, s. r. o., jejímiž jednateli i společníky byli obvinění Tomáš Kopečný a Ing. Antonín Kopečný a která se takto stala příjemcem dotace. V žádosti o dotaci obvinění uvedli, že podnik Tomáše Kopečného se zabývá již od roku 2001 výrobou ocelových konstrukcí pro zemědělství a lesnictví, hlavním sortimentem jsou menší typizované haly a již byla zahájena i výroba hal větších velikostí.
Dále obvinění sdělili, že tento podnik má stálé odběratele vyrobených ocelových konstrukcí, zejména obchodní společnosti STRAKA a STRAKA, spol. s r. o., ROKOSPOL, a. s., a STOBOD, s. r. o., a další odběratele, jimž od roku 2011 dodává požární žebříky, schodiště, brány, stavební zábrany apod., ačkoli věděli, že toto tvrzení se nezakládá na pravdě. K vyplacení uvedené částky ve výši 20 000 000 Kč ke škodě Evropské unie nakonec nedošlo.
3. Za uvedené trestné činy byl obviněnému Ing. Antonínu Kopečnému uložen podle § 212 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl zařazen podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Obviněnému Tomáši Kopečnému byl uložen podle § 212 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 roků, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 roků. Obviněnému Tomáši Kopečnému byl dále uložen trest propadnutí věci, a to peněžní částky ve výši 229 648 Kč uložené a zajištěné na příslušném bankovním účtu obviněného, a podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku rovněž propadnutí náhradní hodnoty, a to peněžní částky ve výši 2 002 240,30 Kč, která je uložena a zajištěna na příslušném bankovním účtu obviněného. Témuž obviněnému byla zároveň uložena povinnost nahradit poškozené České republice – Ministerstvu průmyslu a obchodu škodu ve výši 7 600 000 Kč, přičemž se zbytkem svého nároku na náhradu škody byla tato poškozená odkázána podle § 229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. Citovaným rozsudkem byla rovněž podle § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku zabrána částka ve výši 4 708 032,37 Kč, která byla uložena a zajištěna na bankovním účtu obchodní společnosti STRAKA a STRAKA, spol. s r. o., v likvidaci.
5. Dále byli obvinění Ing. Antonín Kopečný a Tomáš Kopečný tímtéž rozsudkem podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěni obžaloby pro skutek obsažený v původním rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 11. 2020 ve výroku o vině pod bodem 2., v němž byl spatřován dílčí útok pokračujícího trestného činu dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku a dílčí útok pokračujícího trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 5 tr. zákoníku, protože podle závěru soudu prvního stupně uvedený skutek není trestným činem.
6. Proti citovanému rozsudku podali obvinění a zúčastněná osoba – obchodní společnost STRAKA a STRAKA, spol. s r. o., v likvidaci, odvolání, o kterých rozhodl Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 4 To 62/2023, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), e), f), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání obviněných částečně zrušil napadený rozsudek, a to ve výrocích o trestech odnětí svobody a způsobech jejich výkonu u obou obviněných a ve výrocích o náhradě škody. Za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr.
ř. odvolací soud nově rozhodl tak, že obviněnému Ing. Antonínu Kopečnému uložil podle § 212 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 roků, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let. Obviněnému Tomáši Kopečnému uložil odvolací soud podle § 212 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 roků a 6 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr.
zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 roků. Dále odvolací soud uložil obviněnému Tomáši Kopečnému povinnost, aby podle § 228 odst. 1 tr. ř. zaplatil jako náhradu škody poškozené České republice – Ministerstvu průmyslu a obchodu částku ve výši 2 891 967,63 Kč, přičemž se zbytkem svého nároku byla tato poškozená podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. Odvolací soud pak podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání zúčastněné osoby – obchodní společnosti STRAKA a STRAKA, spol.
s r. o., v likvidaci, jako nedůvodné.
7. Ve věci obviněných Ing. Antonína Kopečného a Tomáše Kopečného nyní rozhodl Nejvyšší soud již podruhé, protože výše uvedeným rozhodnutím soudů nižších stupňů předcházelo kasační rozhodnutí Nejvyššího soudu v řízení o dovoláních obou obviněných. Nejvyšší soud totiž usnesením ze dne 27. 7. 2022, sp. zn. 5 Tdo 1132/2021, podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil dřívější rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 4 To 10/2021, ohledně obviněných Ing. Antonína Kopečného a Tomáše Kopečného a podle § 265k odst. 2 tr. ř. za přiměřeného užití § 261 tr. ř. též ohledně zúčastněné osoby – obchodní společnosti STRAKA a STRAKA, spol. s r. o., v likvidaci. Dále podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud zejména uložil Vrchnímu soudu v Olomouci, aby v rámci opětovného projednání věci učinil jednoznačný závěr, zda a jaký vliv mělo či mohlo mít uvedení nepravdivých nebo zkreslených údajů ve vztahu k poskytnutí dotací obviněnému Tomáši Kopečnému. Dále se měl vrchní soud zabývat také tím, zda je skutečně možné uložit povinnost nahradit způsobenou škodu v plné výši s přihlédnutím k majetkovým sankcím uloženým obviněnému Tomáši Kopečnému, případně zda tato částka nemá být upravena úměrně takto stanoveným trestům. V neposlední řadě bylo třeba se vypořádat také s otázkou poměrně diametrálně odlišných trestů, jež byly uloženy oběma obviněným. Vrchní soud v Olomouci následně usnesením ze dne 24. 1. 2023, sp. zn. 4 To 10/2021, zrušil také předchozí rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. 50 T 7/2016, vrátil mu věc s tím, aby v souladu se závaznými pokyny doplnil dokazování a následně učinil nové rozhodnutí.
II. Dovolání obviněných
8. Obvinění Ing. Antonín Kopečný a Tomáš Kopečný podali proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 4 To 62/2023, prostřednictvím svého obhájce obsahově shodná dovolání (jedním podáním), která opřeli o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Ve svých dovoláních především namítli, že soudy nižších stupňů sice postupovaly podle pokynů Nejvyššího soudu, přičemž provedly další dokazování, nicméně nesprávně vyhodnotily provedené důkazy, a dospěly tak k vadnému závěru o vině obviněných ohledně projednávaných trestných činů.
9. Obvinění s odkazem na dřívější řízení ve věci, zejména na důvody, pro které bylo zrušeno předchozí pravomocné odsuzující rozhodnutí Nejvyšším soudem, vytkli, že soudy nižších stupňů nerespektovaly výhrady Nejvyššího soudu a otázku vlivu relevantních informací (o podnikatelské historii obviněného Tomáše Kopečného) uvedených v žádostech o poskytnutí dotace, i přes doplněné dokazování (novou zprávou MPO ze dne 29. 6. 2023 a usnesením MPO ze dne 4. 5. 2022, č. j. MPO 23281/61400, o zastavení řízení), vyhodnotily nesprávně a zavádějícím způsobem, což mělo vliv na nesprávné rozhodnutí o vině obou obviněných.
10. Ve svých dovoláních obvinění konstatovali, že soud prvního stupně si správně podle pokynu nadřízených soudů vyžádal odpovědi MPO na to, jak probíhá bodování jednotlivých žádostí a jaký vliv mohlo případně mít toto bodování na poskytnutí či neposkytnutí dotací právě u obviněných. Nicméně na základě poskytnutých informací soud ve svém rozhodnutí pouze konstatoval, že výsledek zvoleného systému bodového hodnocení neumožňuje jednoznačně určit, zda dotace bude, či nebude poskytnuta, a že rozhodující se tak jeví schválení hodnotitelskou komisí. Podle názoru obviněných nebylo vůbec zkoumáno to, zda by externí hodnotitelé i bez získaných bodů doporučili, či nedoporučili projekty k přijetí.
11. Na základě doplněného dokazování (novou zprávou MPO) tedy soud objasnil, že sice existoval systém bodového hodnocení uvedených projektů, ale nebyla stanovena minimální hranice pro získání dotace, a proto výsledek bodového hodnocení ani neumožňuje jednoznačně určit, zda dotace bude či nebude poskytnuta. Nicméně právě na základě těchto zjištění měl soud prvního stupně podle názoru obviněných posoudit, zda informace o podnikatelské historii obviněného Tomáše Kopečného v kovovýrobě ovlivnily získání dotace. Vzhledem ke skutečnosti, že nebylo jednoznačně prokázáno, že by projekty i při změně v bodovém hodnocení nebyly doporučeny k poskytnutí dotace, měli by být obvinění zproštěni obžaloby, protože nebylo prokázáno, že jimi poskytnuté informace měly jednoznačně vliv na přiznání dotace a že právě na základě nepravdivých údajů uvedených v jejich žádostech byla dotace poskytnuta.
12. Ve svých dovoláních obvinění dále poukázali na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2022, sp. zn. 11 A 47/2019, kterým se v předchozím dovolacím řízení zabýval i Nejvyšší soud, a také na následné usnesení vydané MPO ze dne 4. 5. 2022, č. j. MPO 23281/61400, kterým bylo řízení o odnětí dotace Tomáši Kopečnému zastaveno, neboť zjištění, na základě kterého bylo řízení zahájeno a vedeno, nemá oporu ve správním spise, přičemž odvolací soud toto usnesení zcela přešel.
13. Podle obviněných soudy nižších stupňů nesprávně dovodily jejich vinu jen z obecných sdělení obsažených v nové zprávě MPO, která však nejsou relevantní pro objasnění významu nepravdivých údajů. Obvinění proto mají za to, že soudy nižších stupňů nesprávně právně posoudily oba skutky, neboť ze spisu vůbec nevyplývá, že nepravdivé informace v žádostech měly podstatný vliv na získání dotace, a proto ani nedošlo k ohrožení majetku nebo majetkových práv poskytovatele dotace. Nepravdivým nebo hrubě zkresleným údajem ve smyslu znaků posuzovaných trestných činů je totiž takový údaj, který je důležitý pro rozhodnutí o poskytnutí dotace a je způsobilý ovlivnit rozhodování o jejím poskytnutí žadateli.
14. V neposlední řadě obvinění opětovně namítli skutečnost, že obviněný Tomáš Kopečný neměl v zásadě vědomí o tom, jakým způsobem byly podané žádosti zpracovány, protože tyto dokumenty pouze pasivně podepisoval. Nebylo tedy prokázáno jeho zavinění ve formě přímého úmyslu, a nedošlo tak k naplnění subjektivní stránky uvedených trestných činů.
15. Závěrem svých dovolání obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 4 To 62/2023, napadený dovoláními obviněných a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc znovu projednal a rozhodl.
III. Vyjádření k dovoláním
16. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovoláním obviněných prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru obvinění ve své dovolací argumentaci v podstatě jen kopírují svou dřívější obhajobu, s níž se soudy nižších stupňů správně a beze zbytku vypořádaly.
17. Státní zástupce se neztotožnil s námitkami obviněných spočívajícími v jejich tvrzení, že soudy nižších stupňů nerespektovaly výhrady Nejvyššího soudu vyjádřené v jeho kasačním usnesení ze dne 27. 7. 2022, sp. zn. 5 Tdo 1132/2021. Oba soudy si byly vědomy důvodů, pro které byla jejich dřívější rozhodnutí zrušena, a svou pozornost tak věnovaly právě otázkám, jejichž vyřešení označil Nejvyšší soud za klíčové. Šlo především o zhodnocení věcné souvislosti mezi nepravdivými či hrubě zkreslenými údaji v žádostech o poskytnutí dotací a rozhodnutím MPO o jejich poskytnutí.
18. S velkou dávkou tolerance by podle státního zástupce bylo možné podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. námitku obviněných spočívající v tom, že, byť v žádostech i v souvisejících podkladech byly uvedeny nepravdivé informace, tato skutečnost neměla vliv na poskytnutí dotace. Jak dále zdůraznil státní zástupce, není zde sporu o tom, že v žádostech o poskytnutí dotace, které zpracovával obviněný Ing. Antonín Kopečný a předkládal obviněný Tomáš Kopečný, byly účelově uváděny skutečně nepravdivé informace týkající se především podnikatelské historie druhého z nich a výše způsobilých investičních údajů, jež byla významně nadhodnocena. Ostatně ani dovolatelé to ve svých dovoláních v podstatě nerozporují. Pro posouzení vlivu těchto nepravdivých informací na poskytnutí dotací měla zásadní vliv zpráva MPO ze dne 29. 6. 2023, kterou pečlivě rozebral soud prvního stupně a z níž vyplývá, že nepravdivé údaje nepochybně zásadním způsobem zvýhodnily v rámci hodnotícího procesu žadatele dotace, kterým byl obviněný Tomáš Kopečný. Jak rovněž vyplynulo z uvedené zprávy MPO, pokud by poskytovatel dotace v průběhu hodnocení zjistil, že informace předložené žadatelem neodpovídají skutečnosti, mělo by to vliv nejen na poskytnutí dotace, ale MPO by také podalo trestní oznámení.
19. Z těchto důvodů tedy státní zástupce nepřisvědčil zmíněné dovolací námitce obviněných a ztotožnil se s argumentací soudu prvního stupně (obsažené v bodech 204. a 205. odůvodnění jeho rozsudku), že na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2022, sp. zn. 11 A 47/2019, kterým rozhodně nebylo konstatováno, že v posuzovaných žádostech nebyly uvedeny lživé údaje, respektive že tyto neměly a nemohly mít vliv na rozhodnutí o poskytnutí dotace. Navíc trestní odpovědnost za spáchaný trestný čin v obecné rovině není podmíněna existencí správního rozhodnutí, jímž by bylo potvrzeno porušení příslušných právních předpisů.
20. K námitce obviněného Tomáše Kopečného o nenaplnění znaku subjektivní stránky trestného činu státní zástupce uvedl, že by ji bylo možné sice podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak není opodstatněná. Přímý úmysl obou obviněných je podle názoru státního zástupce zřejmý z jejich aktivního a promyšleného jednání. Ačkoliv zpracovatelem žádostí byl obviněný Ing. Antonín Kopečný, který – jako osoba dostatečně fundovaná – měl vědomost o náležitostech souvisejících s vyřizováním obdobných žádostí, o průběhu řízení však byl informován rovněž obviněný Tomáš Kopečný, přičemž všechny poskytované informace (tedy i nepravdivé údaje stran rozsahu podnikání a celkových výdajů) oba obvinění vzájemně konzultovali a na všech údajích se společně shodli. Projednávanou trestnou činnost tedy oba obvinění spáchali společným aktivním jednáním, a to i jednáním obviněného Tomáše Kopečného.
21. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obou obviněných jako zjevně neopodstatněná.
V. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
22. Nejvyšší soud zjistil, že byly splněny všechny formální podmínky k podání dovolání. Dále se zabýval otázkou povahy a opodstatněnosti námitek obviněných ve vztahu k uplatněným dovolacím důvodům. Obvinění Ing. Antonín Kopečný a Tomáš Kopečný opřeli svá dovolání o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
23. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ten spočívá v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
24. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejvyšší soud připomíná, že je dán především tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného
činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
b) K uplatněným námitkám obviněných
25. Po prostudování spisového materiálu v projednávané trestní věci dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolací námitky obviněných lze sice s jistou mírou tolerance podřadit pod uplatněné dovolací důvody obsažené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., ovšem obvinění založili svou dovolací argumentaci v podstatě na vlastním výkladu důkazů nově provedených v řízení před soudy nižších stupňů v předchozím trestním řízení. Obvinění pak setrvali na svém přesvědčení, že nepravdivé informace uvedené v jejich žádostech o dotace neměly podstatný vliv na jejich získání, tudíž nedošlo ani k ohrožení majetku nebo majetkových práv poskytovatele dotace.
26. Námitky obviněných spočívající v tvrzení, že nepravdivost informací uvedených v žádosti o dotace neměla zásadní vliv na získání dotace, jsou sice podřaditelné pod dovolací důvod v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nejsou však důvodné. Soud prvního stupně se velmi pečlivě zabýval otázkou, jaký vliv měly nepravdivé údaje uvedené v žádostech obviněných na poskytnutí dotací. K tomu doplnil dokazování výslechy svědků, zejména zástupců generálních dodavatelů a subdodavatelů a osob, které se vyjadřovaly k zakázkám z oblasti kovovýroby, dále byly přečteny znalecké posudky týkající se možného nadhodnocení zakázek a jejich věrohodností a rovněž byly konstatovány listinné důkazy.
Na základě takto provedeného (a doplněného) dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru (viz bod 181. a násl. odůvodnění jeho rozsudku), že z opatřené dokumentace je zjevné, že při hodnocení žádosti o poskytnutí dotace byly údaje spočívající v podnikatelské historii žadatele, jeho podílu na trhu, vývoji podnikatelské činnosti a jejího směřování a stabilním portfoliu odběratelů předmětem hodnocení v rámci bodového systému. Z toho pak nelze dovodit, že šlo pouze o nepodstatnou záležitost ve vztahu k poskytnutí dotace, ale naopak bylo zřejmé, že všechny informace uvedené v žádosti o dotaci směřovaly k tomu, aby posuzovatel žádosti měl k dispozici dostatek relevantních a pravdivých informací pro vyhodnocení důvěryhodnosti žadatele a jeho způsobilosti řádně využít dotaci, ovšem za splnění všech stanovených podmínek.
Pokud jde o doplněnou zprávu MPO, tu posoudil soud prvního stupně jako zcela způsobilou být jednoznačným podkladem pro skutková zjištění, protože je komplexní a srozumitelně bez jakýchkoliv rozporů vysvětluje proces hodnocení projektů. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku detailně rozebral i to, jakým způsobem byly hodnoceny podávané žádosti o poskytnutí dotace (v bodech 185. a násl.). Následně pak soud nepřisvědčil argumentům obviněných v tom smyslu, že nepravdivé či zkreslené údaje, které byly uvedeny v jejich žádostech, nepatřily mezi hodnotící kritéria s vlivem na závěrečné rozhodnutí o tom, zda je, či není daný projekt doporučen k přijetí a k poskytnutí dotace na něj.
Nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že soud prvního stupně na základě nově provedeného dokazování zprostil obviněné obžaloby ohledně skutku původně popsaného pod bodem 2. výroku o vině v jeho dřívějším rozsudku ze dne 24. 11. 2020, v němž byl spatřován dílčí útok pokračujícího trestného činu dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku a dílčí útok pokračujícího trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 5 tr. zákoníku týkající se projektu „Rekonstrukce objektu Holubí Zhoř“.
Soud prvního stupně zde totiž dospěl k závěru, že zejména s ohledem na doplněnou zprávu MPO nebylo možné v tomto skutku spatřovat zmíněné trestné činy, byť i v tomto případě obvinění poskytli nepravdivé informace, ale jejich vliv na poskytnutí dotace nebyl tak jednoznačný.
27. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. by bylo možné podřadit námitku obviněného Tomáše Kopečného o nenaplnění subjektivní stránky pokusu trestných činů, jimiž byli uznáni vinnými. Tuto námitku však Nejvyšší soud vyhodnotil jako neopodstatněnou, protože z dokazování, které bylo provedeno, jasně vyplynulo společné aktivní a promyšlené jednání obou obviněných. Přitom soudy nižších stupňů se náležitě zabývaly naplněním subjektivní stránky projednávaných trestných činů, resp. jejich pokusů (konkrétně soud prvního stupně v bodě 212. odůvodnění svého rozsudku a odvolací soud v bodě 20. odůvodnění svého rozsudku), a náležitě odůvodnily, z čeho dovodily její naplnění ve formě přímého úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Byť tedy obviněný Tomáš Kopečný namítá, že neměl vědomí o tom, jakým způsobem byly podané žádosti o dotace vypracovány, neboť je připravoval jeho bratr – obviněný Ing. Antonín Kopečný, oficiálním žadatelem o dotace byl právě obviněný Tomáš Kopečný, který podepisoval uvedené žádosti a musel vědět, že informace v nich obsažené, jejichž pravdivost stvrzoval svým podpisem, neodpovídají skutečnosti.
28. Podle názoru Nejvyššího soudu se odvolací soud v napadeném rozhodnutí náležitě vypořádal také s otázkou diametrálně odlišných trestů, které byly obviněným v původním trestním řízení uloženy. Odvolací soud přitom zohlednil mimo jiné nepřiměřeně dlouhé trestní řízení vedené proti obviněným a své úvahy promítl následně do výroku o trestech. Oběma obviněným byly uloženy podmíněné tresty odnětí svobody, a to i za použití ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku a mimořádně jim snížil tresty odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby stanovené zákonem za projednávané trestné činy, resp. jejich pokusy.
29. Soudy nižších stupňů se zabývaly také otázkou vztahu majetkového trestu a náhrady škody, které byly uloženy obviněnému Tomáši Kopečnému, jak jim Nejvyšší soud uložil ve svém dřívějším kasačním usnesení. Při řešení této problematiky soudy zohlednily odlišnou povahu trestní sankce a povinnosti nahradit škodu. Odvolací soud pak zrušil výrok soudu prvního stupně o náhradě škody, přičemž o něm sám rozhodl tak, že obviněnému Tomáši Kopečnému uložil povinnost zaplatit jako náhradu způsobené škody poškozené České republice – Ministerstvu průmyslu a obchodu částku ve výši 2 891 967,63 Kč. Při výpočtu této částky vycházel ze skutkových zjištění pod bodem 1.
výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, podle nichž MPO poukázalo obviněnému Tomáši Kopečnému částku ve výši 7 600 000 Kč, která představuje škodu způsobenou Evropské unii. Z provedeného dokazování ovšem bylo zjištěno, že tato částka byla převedena na obchodní společnost STRAKA a STRAKA, spol. s r. o., v likvidaci. Na účtu této společnosti pak byla zajištěna částka ve výši 4 708 032,37 Kč, což byla nespotřebovaná část dotace poskytnuté obviněnému Tomáši Kopečnému. Tato částka byla podle § 101 odst. 2 písm. e) tr.
zákoníku zabrána zúčastněné osobě a v rámci adhezního řízení ji odvolací soud odečetl od částky ve výši 7 600 000 Kč, kterou MPO skutečně poskytlo obviněnému Tomáši Kopečnému. Odvolací soud při svých úvahách v tomto směru vycházel z toho, že podle § 104 odst. 1 tr. zákoníku zabraná věc připadá státu, tedy bude vrácena zpět do státního rozpočtu, a v tomto okamžiku tedy z hlediska uloženého ochranného opatření nejde o majetkový trest a rovněž v dané situaci ani o škodu. Tu představuje již zmíněný rozdíl mezi částkou, kterou skutečně vyplatilo MPO obviněnému Tomáši Kopečnému, a částkou zabranou obchodní společnosti STRAKA a STRAKA, spol.
s r. o., v likvidaci. Se zbytkem svého nároku na náhradu škody byla poškozená podle § 229 odst. 2 tr. ř. správně odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
30. S ohledem na výše uvedené má Nejvyšší soud za to, že soudy nižších stupňů postupovaly v souladu se zákonem a vyhověly všem požadavkům Nejvyššího soudu, které jim stanovil ve svém dřívějším kasačním usnesení ze dne 27. 7. 2022, sp. zn. 5 Tdo 1132/2021. Věnovaly se zevrubně posouzení vymezených otázek, k nimž provedly další dokazování, a postavily tím najisto všechny rozhodné okolnosti, o jejichž správnosti již Nejvyšší soud nemá pochybnosti. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2022, sp. zn. 11 A 47/2019, na nějž obvinění poukazovali ve svých dovoláních. Tímto rozsudkem rozhodně nebylo konstatováno, že v posuzovaných žádostech nebyly uvedeny lživé údaje, respektive že tyto údaje neměly a nemohly mít vliv na rozhodnutí o poskytnutí dotace, ale byly zde vysloveny určité pochybnosti o provázanosti nepravdivých údajů na splnění či nesplnění podmínek pro poskytnutí dotace (viz též bod 204. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Tyto pochybnosti však byly v trestním řízení odstraněny na podkladě dřívějšího kasačního rozhodnutí Nejvyššího soudu, a to doplněním dokazování zejména novou zprávou MPO ze dne 29. 6. 2023, kterou Městský soud v Praze v době vydání citovaného rozhodnutí neměl k dispozici. Přitom zde platí, že trestní odpovědnost za spáchaný trestný čin není v obecné rovině podmíněna existencí správního rozhodnutí, jímž by bylo potvrzeno porušení příslušných právních předpisů.
31. Pokud jde o opětovně uplatněné námitky obviněných, považuje Nejvyšší soud za vhodné odkázat i na své usnesení ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002 (uveřejněné pod č. T 408. ve svazku 17 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha, 2002). Z něho vyplývá, že v případě podání dovolání, v němž obviněný opakuje námitky, které byly uplatněny již v řízení před soudem prvního či druhého stupně a s nimiž se tyto soudy dostatečně a správně vypořádaly, jde o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
VI. Závěrečné shrnutí
32. Na základě všech shora popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněných Ing. Antonína Kopečného a Tomáše Kopečného nejsou opodstatněná. S jejich námitkami obsaženými v dovoláních se navíc již náležitě vypořádaly soudy nižších stupňů. Nejvyšší soud proto odmítl dovolání obviněných podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. mohl učinit toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 10. 2024
JUDr. František Púry, Ph.D. předseda senátu