5 Tvo 138/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném
dne 17. října 2001 stížnost obviněného P. F., proti usnesení Vrchního soudu v
Praze ze dne 6. 9. 2001, sp. zn. 8 Ntv 9/01, a rozhodl t a k t o :
Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného P. F. z a
m í t á .
Proti tomuto usnesení podal obviněný P. F. v zákonné lhůtě stížnost.
V písemném zdůvodnění opravného prostředku obviněný namítá, že usnesení
o prodloužení vazby vychází ze spekulativních předpokladů, pokud jde o znalecký
posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Podle jeho názoru byly
závěry znalců vyloženy účelově, což má podpořit důvody vazby podle § 67 odst. 1
písm. a) tr. ř. V této souvislosti obviněný konstatuje, že např. sklon k
egocentrizmu nemusí být sám o sobě negativním rysem. Dále znaky potlačované
agresivity mohou znamenat zvýšenou snahu po sebekontrole. Rovněž nebyl brán
zřetel na jeho pozitivní citový vztah k rodině zejména k dětem, který eliminuje
na minimum útěkové důvody vazby.
Obviněný upozorňuje, že podmínkou pro prodloužení vazby musí být v
daném případě i skutečnost, že trestní stíhání nebylo možné ukončit ve lhůtě
dvou let z důvodu důkazní náročnosti. Namítá, že v průběhu posledních osmi
měsíců nebyly provedeny žádné úkony, což lze hodnotit jako nedůvodné průtahy.
Také dokončení znaleckého posudku z oboru ekonomiky, odvětví účetní evidence,
je irelevantní jako důvod pro prodloužení lhůty vazby.
Závěrem stížnosti obviněný P. F. navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl o
jeho propuštění z vazby na svobodu.
Nejvyšší soud přezkoumal z podnětu podané stížnosti podle § 147 odst. 1
tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení týkající se obviněného P. F., jakož
i příslušnou část řízení, které mu předcházelo, ale stížnost důvodnou neshledal.
Z trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že návrh na prodloužení vazby
obviněného P. F. byl vrchnímu soudu doručen dne 3. 9. 2001, t. j. při
zachování patnáctidenní lhůty uvedené v § 71 odst. 6 tr. ř., neboť lhůta trvání
vazby u jeho osoby, prodloužená usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 8.
2001, sp. zn. 8 Ntv 7/01, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28.
8. 2001, sp. zn. 3 Tvo 119/2001, skončila dne 30. 9. 2001. Návrh podal vrchní
státní zástupce v Praze, tedy osoba k tomu oprávněná podle § 71 odst. 5 tr. ř.
V napadeném usnesení vrchní soud důvodně konstatoval, že u obviněného
P. F. jsou i v současnosti dány důvody vazby podle § 67 odst. 1 písm. a) tr.
ř. Nutno připomenout, že tyto důvody jsou v napadeném usnesení oprávněně
spatřovány jednak v charakteristice osoby obviněného, jak vyplývá ze znaleckého
posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie. Uvedená skutečnost ve
spojení s hrozícím vysokým trestem odnětí svobody, který zákon stanoví na
trestný čin vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák., pro nějž je
obviněný vedle trestného činu nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr.
zák. stíhán, zakládá reálnou obavu, že by se v případě propuštění na svobodu
choval způsobem předpokládaným v ustanovení § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Na
základě obsahu spisu lze učinit i závěr, že dosud shromážděné důkazy nasvědčují
ve smyslu § 67 odst. 2 tr. ř. tomu, že skutek pro který bylo obviněnému P. F.
sděleno obvinění, byl spáchán, má znaky trestného činu a jsou zde zřejmé důvody
k podezření, že výše uvedené trestné činy spáchal obviněný.
Nejvyšší soud nespatřuje pochybení napadeného usnesení ani v tom, když
vrchní soud dovodil a odůvodnil splnění podmínek pro další prodloužení vazby
podle § 71 odst. 3 věty druhé tr. ř. Pokud trestní stíhání obviněného P. F.
nebylo skončeno v rámci již jednou prodloužené lhůtě vazby, stalo se tak
výhradně z důvodu obtížnosti věci – její značné důkazní náročnosti, která se
projevila i na dosavadní délce přípravného řízení. Naproti tomu nebyly
Nejvyšším soudem shledány takové okolnosti, jenž by bylo možné označit jako
nedůvodné průtahy ve věci způsobené orgány činnými v trestním řízení.
Intenzita a specifická povaha důvodů vazby podle § 67 odst. 1 písm. a)
tr. ř. u obviněného P. F., činí i v současné době opodstatněným závěr, že jeho
propuštěním na svobodu by reálně hrozilo ve smyslu § 71 odst. 3 věty druhé t.
ř. podstatné ztížení nebo dokonce zmaření dosažení účelu trestního řízení (§
1 odst. 1 tr. ř.).
Také dobu, na kterou vrchní soud vazbu obviněného P. F. prodloužil (o
dva měsíce), lze označit jako zcela přiměřenou a jen nezbytně nutnou k tomu,
aby mohly být zajištěny a provedeny všechny důkazy, nezbytné pro ukončení
přípravného řízení. Nutno připomenout, že vzhledem k ustanovení § 71 odst. 1
tr. ř. je třeba i v této vazební věci postupovat s největším urychlením.
Protože se Nejvyšší soud neztotožnil s námitkami obviněného P. F.
ohledně existence důvodů vazby u jeho osoby, včetně důvodů pro její další
prodloužení, když shledal předmětný výrok napadeného usnesení i řízení, které
mu předcházelo, jako zákonné tak jeho stížnost podle § 148 odst. 1 písm. c) tr.
ř. jako nedůvodnou zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 17. října 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k