5 Tvo 183/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném
dne 20. prosince 2001 stížnost obžalovaného M. M., nar. 8. 12. 1976, podanou
proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 11. 2001, sp. zn. 6 Ntv 12/01,
v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 21/2000, a
rozhodl t a k to :
Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obžalovaného M. M. z a
m í t á.
Proti tomuto usnesení podal obžalovaný M. M. v zákonné lhůtě stížnost, kterou
písemně zdůvodnil i jeho obhájce.
Obžalovaný M. M. ve stížnosti tvrdí, že je nevinen a v této souvislosti
poukazuje na některé okolnosti jednání, pro které je trestně stíhán.
Zdůrazňuje, že se stal obětí justičního omylu, což je nezákonné a protiústavní.
Konstatuje, že trest, který mu byl uložen, má téměř vykonán vazbou. Proto není
odůvodněna obava, že by se mohl skrývat a tím pominuly důvody vazby podle § 67
odst. 1 písm. a) tr. ř.
Ve stížnosti vypracované obhájcem obžalovaný M. M. namítá, že v současné době
není dán u jeho osoby důvod vazby podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř.
Zdůrazňuje, že byl odsouzen k trestu odnětí svobody, který bez tří měsíců
vykonal vazbou. Jako nesprávný považuje názor vrchního soudu, když v napadeném
usnesení poukazuje na odvolání státního zástupce, kterým se domáhá uložení
přísnějšího trestu. V této souvislosti obžalovaný upozorňuje na novelizaci
trestního zákona účinnou od 1. 1. 2002 s tím, že nelze očekávat, že by odvolací
soud výrazně zpřísnil dosud uložený trest odnětí svobody, neboť od tohoto data
bude hranice značné škody činit 500 000,- Kč, přičemž žalovaným jednáním měl
způsobit škodu 552 430,- Kč. Protože v současné době je ohrožen případným
výkonem trestu odnětí svobody v trvání řádově měsíců, pominul u jeho osoby
důvod útěkové vazby. Závěrem stížnosti obžalovaný navrhl, aby napadené usnesení
bylo zrušeno a byl z vazby propuštěn na svobodu.
Nejvyšší soud přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného
usnesení a řízení, které mu předcházelo, ale stížnost obžalovaného důvodnou
neshledal.
Nejvyšší soud nejprve zjistil, že návrh na prodloužení vazby obžalovaného M. M.
byl ve smyslu § 71 odst. 6 tr. ř. podán včas (dne 26. 11. 2001), neboť lhůta
vazby u jeho osoby, již jednou prodloužená nad dva roky usnesením Vrchního
soudu v Praze ze dne 6. 9. 2001, sp. zn. 6 Ntv 11/01, ve spojení s usnesením
Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 7 Tvo 135/2001, skončí dnem 31.
12. 2001. Návrh podal předseda senátu Vrchního soudu v Praze, který bude
rozhodovat o odvolání obžalovaného, tedy osoba k tomu oprávněná podle § 71
odst. 5 tr. ř.
Dále ze spisového materiálu vyplývá, že rozsudkem Městského soudu v Praze ze
dne 25. 10. 2001, sp. zn. 46 T 21/2000, byl obžalovaný M. M. uznán vinným
trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., spáchaným ve
spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a byl odsouzen k trestu odnětí
svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců se zařazením k jeho výkonu do věznice
s dozorem. Obžalovanému je kladeno za vinu, že podvodným jednáním způsobil
škodu v celkové výši 552 430,- Kč. Rozsudek je nepravomocný, neboť proti němu
podal odvolání obžalovaný a v jeho neprospěch městský státní zástupce v Praze.
Podle zjištění Nejvyššího soudu nepostupoval Vrchní soud v Praze v rozporu s
ustanovením § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř., když i v současném stadiu trestního
řízení shledal u obžalovaného M. M. útěkový důvod vazby. V této souvislosti
nutno připomenout, že obžalovaný se nachází ve vazbě proto, že po propuštění z
vazby na svobodu v této trestní věci dne 14. 4. 2000 se trestnímu stíhání
vyhýbal pobytem v cizině, přičemž na podkladě vydaného zatýkacího rozkazu byl
dne 16. 7. 2001 zadržen ve Švýcarsku. Výše konstatovaným rozsudkem byl sice
obžalovanému uložen trest odnětí svobody, který má bez několika měsíců vykonán
vazbou, jak konstatuje ve stížnosti. Nutno však zdůraznit, že i přes novelizaci
ustanovení § 89 odst. 11 tr. zák. (má vztah mimo jiné i k ustanovení § 250
odst. 3 písm. b) tr. zák.), které od 1. 1. 2002 bude za značnou škodu
považovat škodu dosahující částky nejméně 500 000,- Kč (do 31. 12. 2001 nejméně
200 000,- Kč), a na což obžalovaný upozorňuje ve stížnosti, nelze vyloučit
možnost zpřísnění uloženého trestu odnětí svobody, pokud by odvolací soud
vyhověl odvolání městského státního zástupce v Praze. Tyto konkrétní
skutečnosti dostatečně odůvodňují obavu, že v případě propuštění z vazby na
svobodu obžalovaný uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání
nebo trestu vyhnul.
Vrchní soud v Praze také nepochybil, když shledal i existenci zákonných
podmínek uvedených v § 71 odst. 3 věty druhé tr. ř. pro další prodloužení
lhůty vazby u obžalovaného M. M. nad dva roky. Pokud trestní stíhání
obžalovaného nebylo dosud skončeno, stalo se tak z důvodu, které soudní orgány
nemohly ovlivnit, zejména nebylo zjištěno, že by způsobily nedůvodné průtahy ve
věci. Lze připomenout, že od pravomocného prodloužení lhůty vazby obžalovaného
dne 26. 9. 2001 pokračoval Městský soud v Praze v hlavním líčení, přičemž
řízení v prvním stupni bylo ukončeno vyhlášením výše konstatovaného rozsudku a
jeho doručením stranám řízení, a o podaných odvoláních bude rozhodovat Vrchní
soud v Praze.
Intenzita naplnění i specifická povaha důvodů vazby podle § 67 odst. 1 písm. a)
tr. ř. u obžalovaného M. M. činí i v současné době plně opodstatněným závěr, že
propuštěním obžalovaného na svobodu by reálně hrozilo nejméně podstatné ztížení
nebo dokonce zmaření dosažení účelu trestního řízení ve smyslu § 1 odst. 1 tr.
ř.
Také dobu, na kterou Vrchní soud v Praze vazbu obžalovaného M. M. prodloužil (o
dva měsíce), lze ve smyslu § 71 odst. 3 věty druhé tr. ř. důvodně považovat
jako jen nezbytně nutnou k provedení odvolacího řízení.
Pokud obžalovaný ve stížnosti namítá, že je nevinen, tak nutno zdůraznit, že
Nejvyššímu soudu nepřísluší v řízení o stížnosti do usnesení o prodloužení
vazební lhůty se zabývat těmito námitkami. Ty je nutno uplatnit v rámci
odvolacího řízení.
Protože Nejvyšší soud se neztotožnil se stížností obžalovaného M. M., když
shledal výrok napadeného usnesení a řízení, které mu předcházelo, zákonnými,
tak jeho stížnost podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 20. prosince 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k