5 Tz 59/2012-51
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 19. 9. 2012 v neveřejném
zasedání o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve
prospěch obviněných V. N. , a R. N. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze
ze dne 9. 7. 2008, sp. zn. 5 To 23/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci
vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 8/2006, t a k t o :
Podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost pro porušení zákona
z a m í t á.
Obvinění V. N. a R. N. byli rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové
ze dne 28. 12. 2007, sp. zn. 6 T 8/2006, uznáni vinnými, a to obviněný V. N.
trestnými činy zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 zákona č. 140/1961 Sb.,
trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009, dále ve zkratce „tr.
zák.“ (viz skutek pod bodem 8. ve výroku o vině v tomto rozsudku), podle § 248
odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. (viz skutky pod body 4. a 5. ve výroku o vině) a
podle § 248 odst. 1, 4 tr. zák., když posledně citovaného trestného činu se
dopustil dílem samostatně (viz skutek pod bodem 1. ve výroku o vině zmíněného
rozsudku), dílem ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. s obviněným R.
N. (viz skutky pod body 2. a 3. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního
stupně).
Trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 4 tr. zák. (obviněný V. N.),
resp. podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. (obviněný R. N.), kterého se
týká podaná stížnost pro porušení zákona (viz skutky pod body 2. a 3. ve výroku
o vině v rozsudku soudu prvního stupně) se obvinění dopustili tím že
2. dne 19. 7. 2000 v Ch. po předchozí vzájemné dohodě obviněný V. N.
vystupující jako fyzická osoba a postupník a obviněný R. N. jako jednatel
obchodní společnosti Statek D., spol. s r. o., a v postavení postupitele
uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávky, jejímž předmětem bylo postoupení
náhrad oprávněného – obchodní společnosti Statek D., spol. s r. o., podle
zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému
zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, ve výši 391 570,45 Kč, aniž
by ze strany postupníka došlo k protiplnění za postoupenou pohledávku, poté
obviněný V. N. využil této pohledávky k uzavření smlouvy o převodu nemovitostí
ze dne 20. 12. 2000 č. … s Pozemkovým fondem České republiky, čímž získal do
vlastnictví nemovitosti v katastrálním území L. n. D. v celkové hodnotě 377
486,45 Kč, a dne 11. 11. 2000 uzavřel kupní smlouvu č. … s Pozemkovým fondem
České republiky, na základě které získal nemovitost v katastrálním území L. n.
D. v hodnotě 14 084,- Kč, když k úhradě kupních cen byla započtena postoupená
pohledávka, a tím způsobili obchodní společnosti Statek D., spol. s r. o.,
škodu v celkové výši 391 570,45 Kč;
3. dne 27. 3. 2001 v Ch. po předchozí vzájemné dohodě obviněný V. N.
vystupující jako fyzická osoba a kupující a obviněný R. N. jako jednatel
obchodní společnosti Statek D., spol. s r. o., a prodávající uzavřeli kupní
smlouvu o prodeji pozemků parcelních čísel …, … a … a pozemků vedených ve
zjednodušené evidenci pod katastrálními čísly … a … v katastrálním území N. V.
u Ch., zapsaných na listu vlastnictví číslo … pro obec a katastrální území N.
V. u Ch., za celkovou kupní cenu ve výši 1 628 018,90 Kč, když podle znaleckého
posudku byla hodnota prodávaných pozemků ve výši 1 465 450,- Kč, přičemž kupní
cena nebyla dosud uhrazena, a poškozená obchodní společnost Statek D., spol. s
r. o., navíc uhradila daň z převodu nemovitostí ve výši 179 605,- Kč, čímž
způsobili poškozené obchodní společnosti Statek D., spol. s r. o., škodu v
celkové výši 1 645 055,- Kč.
Dále byl citovaným rozsudkem obviněný V. N. společně s obviněnou H. K. uznán
vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., kterého
se tito obvinění dopustili skutky popsanými pod body 6. a 7. ve výroku o vině v
rozsudku soudu prvního stupně. Týmž rozsudkem uznal Krajský soud v Hradci
Králové obviněnou H. K. vinnou rovněž třemi trestnými činy zpronevěry podle §
248 odst. 1, 2 tr. zák. a podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., kterých se
dopustila skutky konkretizovanými pod body 9. až 13. ve výroku o vině v
rozsudku soudu prvního stupně.
Za uvedené trestné činy byly obviněným uloženy následující tresty.
Obviněný V. N. byl odsouzen podle § 248 odst. 4 tr. zák. za použití § 35 odst.
1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 let, pro jehož výkon byl
podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1 a
§ 50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen i trest zákazu činnosti spočívající v
zákazu vykonávat funkci statutárního orgánu obchodních společností na dobu 5
let. Obviněnému R. N. byl uložen podle § 248 odst. 3 tr. zák. trest odnětí
svobody v trvání 3 roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák.
zařazen do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl
uložen i trest zákazu činnosti, který spočívá v zákazu vykonávat funkci
statutárního orgánu obchodních společností na dobu 5 let. Obviněná H. K. byla
odsouzena podle § 248 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k
úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, pro jehož výkon byla podle §
39a odst. 3 tr. zák. zařazena do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1 a § 50
odst. 1 tr. zák. jí byl uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu
vykonávat funkci účetní na dobu 2 roků. Postupem podle § 228 odst. 1 tr. řádu
bylo rozhodnuto též o povinnosti obviněných V. N., R. N. a H. K. zaplatit jako
náhradu způsobené škody poškozené obchodní společnosti Statek D., spol. s r.
o., částky specifikované ve výrocích o náhradě škody v rozsudku soudu prvního
stupně, a to mimo jiné obvinění V. N. a R. N. společně a nerozdílně částku ve
výši 2 036 625,45 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. řádu byla poškozená obchodní
společnost odkázána se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve
věcech občanskoprávních.
Uvedený rozsudek soudu prvního stupně napadli všichni tři obvinění
odvoláními, o nichž rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 7. 2008,
sp. zn. 5 To 23/2008, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. c), d), odst. 2 tr.
řádu částečně zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 12.
2007, sp. zn. 6 T 8/2006, ohledně obviněného V. N. ve výroku o vině trestným
činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. (body 6. a 7. ve výroku
o vině v rozsudku soudu prvního stupně), v celém výroku o trestu a ve výroku o
náhradě škody, pokud jím bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. řádu o
povinnosti jmenovaného obviněného zaplatit společně a nerozdílně s obviněnou H.
K. poškozené obchodní společnosti Statek D., spol. s r. o., jako náhradu škody
částku ve výši 3 247 112,20 Kč. Dále byl rozsudkem odvolacího soudu podle
citovaných ustanovení trestního řádu zrušen napadený rozsudek soudu prvního
stupně ohledně obviněné H. K. v celém výroku o vině, o trestu a o náhradě
škody. K odvolání obviněného R. N. pak Vrchní soud v Praze podle § 258 odst. 1
písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k
tomuto obviněnému ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. řádu poté
odvolací soud rozhodl ve věci znovu tak, že obviněného V. N. uznal vinným
trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255
odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a obviněnou H. K. pomocí k témuž trestnému činu
podle § 10 odst. 1 písm. c) a § 255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., kterých se
tito obvinění dopustili skutky podrobně popsanými pod body 1. a 2. ve výroku o
vině v rozsudku odvolacího soudu.
Obviněnému V. N. uložil Vrchní soud v Praze za tyto trestné činy a za
trestné činy zpronevěry podle § 248 odst. 1, 4 tr. zák., podle § 248 odst. 1, 3
písm. c) tr. zák. a podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák., ohledně nichž zůstal
rozsudek soudu prvního stupně nezměněn, podle § 248 odst. 4 tr. zák. za použití
§ 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož
výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 49
odst. 1 tr. zák. byl obviněnému současně uložen i trest zákazu činnosti, který
spočívá v zákazu vykonávat funkci statutárního orgánu obchodních společností a
družstev na dobu 5 let. Obviněná H. K. byla rozsudkem odvolacího soudu
odsouzena podle § 255 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k
úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon jí byl podle § 58
odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3
roků. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. byl této obviněné uložen rovněž trest zákazu
činnosti spočívající v zákazu vykonávat funkci účetní na dobu 3 roků. Podle §
59 odst. 2 tr. zák. jí Vrchní soud v Praze uložil povinnost, aby podle svých
sil nahradila škodu způsobenou trestnými činy. Obviněný R. N. byl týmž
rozsudkem odvolacího soudu odsouzen podle § 248 odst. 3 tr. zák. k trestu
odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59
odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 roků. Tomuto
obviněnému byl podle § 49 odst. 1 tr. zák. uložen rovněž trest zákazu činnosti,
který spočívá v zákazu vykonávat funkci statutárního orgánu obchodních
společností a družstev na dobu 4 roků. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. byla
obviněnému uložena i povinnost, aby podle svých sil nahradil škodu způsobenou
trestným činem. Postupem podle § 228 odst. 1 tr. řádu bylo též rozhodnuto o
nároku poškozené obchodní společnosti na náhradu škody.
Obvinění V. N., R. N. a H. K. podali proti citovanému rozsudku
odvolacího soudu prostřednictvím svých obhájců dovolání, o kterých rozhodl
Nejvyšší soud usnesením ze dne 11. 3. 2009, sp. zn. 5 Tdo 1652/2008, tak, že
podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl tato odvolání jako zjevně
neopodstatněná. Ústavní stížnosti obviněných V. N. a H. K. odmítl Ústavní soud
usneseními ze dne 1. 9. 2009, sp. zn. IV. ÚS 2006/09, resp. ze dne 2. 9. 2009,
sp. zn. IV. ÚS 1894/09, jako zjevně neopodstatněné.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 7. 2008, sp. zn. 5 To 23/2008,
podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněných V. N. a R. N. stížnost pro
porušení zákona. Spatřuje v ní porušení zákona, k němuž mělo dojít v neprospěch
obou obviněných v ustanovení § 254 odst. 1 tr. řádu a v řízení mu
předcházejícím v ustanoveních § 228 odst. 1 tr. řádu a § 39 občanského
zákoníku. Ministr spravedlnosti vytkl porušení zákona v tom, že soud prvního
stupně v posuzované věci nesprávně rozhodl výrokem o náhradě škody podle § 228
odst. 1 tr. řádu, ačkoli co do částky ve výši 1 465 450,- Kč k tomu nebyl
platný právní důvod. Podle názoru ministra spravedlnosti bylo totiž v
občanskoprávním řízení vedeném u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pravomocně
rozhodnuto (viz rozsudek tohoto soudu ze dne 18. 6. 2009, sp. zn. 3 C 14/2009,
ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 1. 2010, sp.
zn. 17 Co 366/2009) tak, že vlastníkem nemovitostí, které byly předmětem
dílčího útoku trestného činu zpronevěry spáchaného shora jmenovanými obviněnými
(skutek pod bodem 3. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně), je
poškozená obchodní společnost Statek D., spol. s r. o. Jak dále uvádí ministr
spravedlnosti, soud rozhodující v občanskoprávním řízení na podkladě žaloby
této obchodní společnosti dospěl k závěru, že kupní smlouva, jejímž předmětem
byly nemovitosti v ní označené, které měl nabýt v důsledku spáchání citovaného
trestného činu obviněný V. N. do svého vlastnictví, je absolutně neplatným
právním úkonem podle § 39 občanského zákoníku.
Postupem soudu prvního stupně v adhezním řízení a rozhodnutím odvolacího soudu,
který z podnětu odvolání obviněných neodstranil uvedenou vadu, došlo podle
ministra spravedlnosti k porušení zákona v neprospěch obviněných, neboť při
správném použití ustanovení § 228 a § 229 tr. řádu by přicházelo v úvahu
odkázat poškozenou obchodní společnost Statek D., spol. s r. o., s uplatněným
nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Vzhledem k tomu ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268
odst. 2 tr. řádu vyslovil namítané porušení zákona a aby podle § 269 odst. 2
tr. řádu zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 12. 2007,
sp. zn. 6 T 8/2006, ve výroku o náhradě škody, a to v rozsahu, v němž byla
obviněným V. N. a R. N. podle § 228 odst. 1 tr. řádu uložena povinnost zaplatit
společně a nerozdílně poškozené obchodní společnosti Statek D., spol. s r. o.,
částku ve výši 2 036 625,45 Kč. Dále ministr spravedlnosti navrhl zrušit i
další rozhodnutí obsahově navazující na zmíněný výrok rozsudku, pokud vzhledem
ke změně, k níž dojde jeho zrušením, pozbydou podkladu. Současně ministr
spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud dále postupoval podle § 271 odst. 2 tr.
řádu a aby poškozenou obchodní společnost odkázal na řízení ve věcech
občanskoprávních.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal
v rozsahu vyplývajícím z ustanovení § 267 odst. 3, 5 tr. řádu zákonnost a
odůvodněnost napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 7. 2008, sp.
zn. 5 To 23/2008, jakož i příslušnou část řízení, které mu předcházelo, zejména
pak výrok o náhradě škody učiněný podle § 228 odst. 1 tr. řádu ve vztahu k
obviněným V. N. a R. N. v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28.
12. 2007, sp. zn. 6 T 8/2006. Po přezkoumání dospěl Nejvyšší soud k závěru, že
nebyl porušen zákon.
K argumentaci ministra spravedlnosti použité ve stížnosti pro porušení zákona
Nejvyšší soud uvádí následující. Jak vyplývá z dosavadní judikatury Nejvyššího
soudu (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 2/1996 Sb. rozh. tr.), k přezkoumání a
posouzení zákonnosti a odůvodněnosti napadeného rozhodnutí i správnosti
předcházejícího řízení přistupuje Nejvyšší soud při projednávání stížnosti pro
porušení zákona na základě skutkového a právního stavu, který tu byl v době
vydání napadeného pravomocného rozhodnutí (ex tunc). Zákon v případě této části
řízení o stížnosti pro porušení zákona nikde nepřipouští tzv. nova, tj. nové
skutečnosti a důkazy, které vyšly najevo až po pravomocném skončení věci. V
obecné rovině tedy platí, že pro zjištění, zda byl rozhodnutím napadeným
stížností pro porušení zákona nebo v řízení mu předcházejícím skutečně porušen
zákon, je východiskem skutkový a právní stav existující v době, kdy bylo
učiněno napadené rozhodnutí. Případné nové skutečnosti a důkazy, které vyjdou
ve věci najevo teprve později po právní moci určitého rozhodnutí, mohou být
důvodem pro obnovu řízení podle § 277 a násl. tr. řádu.
V trestní věci obviněných V. N. a R. N. to znamená, že pokud Okresní soud v
Havlíčkově Brodě rozsudkem ze dne 18. 6. 2009, sp. zn. 3 C 14/2009, ve spojení
s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 17 Co
366/2009, v řízení o určovací žalobě rozhodl, že vlastníkem nemovitostí, které
byly předmětem označeného dílčího útoku trestného činu zpronevěry spáchaného
obviněnými V. N. a R. N. (skutek popsaný pod bodem 3. ve výroku o vině v
rozsudku soudu prvního stupně), je poškozená obchodní společnost Statek D.,
spol. s r. o., a učinil tak až po vydání pravomocného odsuzujícího rozsudku v
trestní věci těchto obviněných, jedná se o novou skutečnost, kterou by bylo
možné zohlednit jen v rámci řízení o povolení obnovy podle § 278 odst. 1 věty
první tr. řádu. V době rozhodování soudů nižších stupňů v trestní věci
obviněných však taková nová skutečnost nevyvstala, jelikož Krajský soud v
Hradci Králové rozhodl rozsudkem, který obsahuje dotčený výrok o náhradě škody,
dne 28. 12. 2007 a Vrchní soud v Praze rozhodl o odvoláních obviněných dne 9.
7. 2008, takže ani jeden z těchto soudů nemohl logicky vzít v úvahu shora
citovaná rozhodnutí o určení vlastnictví vydaná v občanskoprávním řízení až ve
dnech 18. 6. 2009 a 20. 1. 2010. Proto bylo povinností soudů nižších stupňů
rozhodujících v trestní věci obou obviněných učinit výrok o náhradě škody podle
§ 228 odst. 1 části věty za středníkem tr. řádu. Podle tohoto ustanovení totiž
soud musí rozhodnout o povinnosti obviněného nahradit majetkovou škodu
způsobenou trestným činem poškozenému, pokud tomu nebrání zákonná překážka a
je-li škoda součástí popisu skutku uvedeného ve výroku rozsudku, jímž byl
obviněný uznán vinným, nebyla-li taková škoda dosud uhrazena. Výrok Krajského
soudu v Hradci Králové spočívající v uložení povinnosti obviněných V. N. a R.
N. podle § 228 odst. 1 tr. řádu k náhradě škody, kterou způsobili skutky
popsanými pod body 2. a 3. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a
posouzenými jako trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 4 tr. zák.
(obviněný V. N.), resp. podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. (obviněný R.
N.), byl podle názoru Nejvyššího soudu v době, kdy rozhodoval Vrchní soud v
Praze jako odvolací soud, správný a odpovídající zákonu. Součástí popisu
zmíněných skutků je přitom i výše škody způsobené trestným činem zpronevěry
poškozené obchodní společnosti Statek D., spol. s r. o., a to v částce 391
570,45 Kč (skutek pod bodem 2. výroku o vině) a v částce 1 645 055,- Kč (skutek
pod bodem 3. výroku o vině). Jmenovaná poškozená obchodní společnost pak
uplatnila nárok na náhradu této škody včas a řádně, jeho přiznání nebránila
žádná zákonná překážka a v době rozhodování soudů nižších stupňů v této trestní
věci nebyla uvedená škoda ani zčásti uhrazena.
Vzhledem ke všem popsaným skutečnostem tedy nemohly soudy nižších
stupňů rozhodující v trestním (adhezním) řízení o nároku na náhradu škody
porušit zákon způsobem, který jim vytýká ministr spravedlnosti v podané
stížnosti pro porušení zákona. Naopak, kdyby za situace, která zde byla v době
vydání napadených rozhodnutí, soudy neučinily v adhezním řízení výrok o náhradě
škody, jehož zákonnost zpochybňuje stížnost pro porušení zákona, jednaly by v
rozporu s ustanovením § 228 odst. 1 části věty za středníkem tr. řádu.
Na druhé straně je ovšem zřejmé, že poškozená obchodní společnost
Statek D., spol. s r. o., nemůže za uvedeného stavu dosáhnout dvojího plnění,
tj. jak vydání předmětných nemovitostí, ohledně nichž bylo určeno vlastnické
právo poškozené rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 18. 6.
2009, sp. zn. 3 C 14/2009, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 17 Co 366/2009, tak i náhrady škody
způsobené trestným činem zpronevěry týkajícím se těchže nemovitostí na podkladě
výroku o náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. řádu učiněného v rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 12. 2007, sp. zn. 6 T 8/2006, ve
spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 7. 2008, sp. zn. 5 To
23/2008. Tomu chtěl patrně zabránit ministr spravedlnosti podanou stížností pro
porušení zákona, v níž mimo jiné navrhl zrušit právě tento výrok o náhradě
škody. Jak totiž vyplývá z popisu skutku obsaženého pod bodem 3. ve výroku o
vině ve zmíněném rozsudku soudu prvního stupně vydaném v trestním řízení,
trestným činem zpronevěry byla způsobena škoda tím, že obvinění V. N. a R. N.
převedli kupní smlouvou vlastnické právo k nemovitým věcem (pozemkům) z
poškozené obchodní společnosti Statek D., spol. s r. o., na obviněného V. N.
jako fyzickou osobu. Přitom shora citovanými rozsudky vydanými v
občanskoprávním řízení bylo konstatováno, že navzdory takovému převodu je
jmenovaná obchodní společnost nadále vlastníkem předmětných nemovitostí.
Kdyby se tedy poškozená obchodní společnost Statek D., spol. s r. o., i přes
zmíněné skutečnosti domáhala plnění na podkladě výroku o náhradě škody
obsaženého v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 12. 2007, sp.
zn. 6 T 8/2006, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 7.
2008, sp. zn. 5 To 23/2008, podle názoru Nejvyššího soudu by bylo možné
zabránit dvojímu plnění např. návrhem obviněných na zastavení výkonu rozhodnutí
s poukazem na některý ze zákonných důvodů [třeba podle § 268 odst. 1 písm. g)
zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů].
Takový postup by přicházel v úvahu, pokud by se zjistilo, že na podkladě
rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 18. 6. 2009, sp. zn. 3 C
14/2009, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 1.
2010, sp. zn. 17 Co 366/2009, vydaných v řízení o určení vlastnického práva k
nemovitým věcem, které byly předmětem trestného činu zpronevěry spáchaného
obviněnými, se poškozená obchodní společnost Statek D., spol. s r. o., již
ujala výkonu svých vlastnických práv, a tím byl dosažen účel sledovaný výrokem
o povinnosti obviněných k náhradě škody způsobené trestným činem, o níž bylo
rozhodnuto napadeným výrokem rozsudku vydaného v trestním (adhezním) řízení,
tj. zaniklo-li právo na náhradu škody splněním v podobě vydání (resp. i
vyklizení) předmětných nemovitostí poškozené obchodní společnosti. Uvedené
deklaratorní rozhodnutí soudů v občanském soudním řízení by zde proto bylo
důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí vydaného v trestním (adhezním) řízení,
neboť jmenovaná obchodní společnost nemůže obdržet dvojí plnění jak v podobě
vrácení zpronevěřených nemovitých věcí, tak i v poskytnutí peněžité náhrady za
ně. Navíc v případě neoprávněného duplicitního plnění ve prospěch poškozené
obchodní společnosti by na její straně došlo k bezdůvodnému obohacení, jehož
vydání se lze domáhat s poukazem na ustanovení § 451 a násl. občanského
zákoníku.
Na podkladě všech popsaných skutečností Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že
stížnost pro porušení zákona není důvodná. Proto ji podle § 268 odst. 1 písm.
c) tr. řádu zamítl. Podle § 274 mohl Nejvyšší soud o stížnosti pro porušení
zákona rozhodnout v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný další opravný prostředek.
V Brně dne 19. 9. 2012
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y