I. Platnost licence k provozování televizního vysílání zaniká v souladu s § 24
písm. f) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání,
ex lege dnem, ke kterému provozovatel vysílání s licencí požádal o ukončení vysílání. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání v tomto případě nerozhoduje o zániku
licence ve správním řízení. II. Osvědčení vydané Radou pro rozhlasové a televizní vysílání o tom, že licence
provozovatele televizního vysílání zanikla podle § 24 písm. f) zákona č. 231/2001 Sb.,
o provozování rozhlasového a televizního vysílání, není rozhodnutím ve smyslu
§ 65 odst. 1 s. ř. s.
I. Platnost licence k provozování televizního vysílání zaniká v souladu s § 24
písm. f) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání,
ex lege dnem, ke kterému provozovatel vysílání s licencí požádal o ukončení vysílání. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání v tomto případě nerozhoduje o zániku
licence ve správním řízení. II. Osvědčení vydané Radou pro rozhlasové a televizní vysílání o tom, že licence
provozovatele televizního vysílání zanikla podle § 24 písm. f) zákona č. 231/2001 Sb.,
o provozování rozhlasového a televizního vysílání, není rozhodnutím ve smyslu
§ 65 odst. 1 s. ř. s.
1. 1. 2012 zanikla osobě zúčastněné na řízení
na základě žádosti doručené žalované dne
1. 1. 2012 platnost licence č. 012/94 k provozování celoplošného vysílání programu Prima televize, udělená na základě rozhodnutí
ze dne 28. 6. 1994. Dále osvědčení žalované
obsahuje pouze obecnou informaci, že podle
§ 24 písm. f) zákona o vysílání zaniká platnost
licence dnem, ke kterému provozovatel s licencí požádal o ukončení vysílání.
[39] Podle názoru Nejvyššího správního
soudu jsou tyto informace výlučně skutkového charakteru, neboť z osvědčení se lze dovědět pouze to, že platnost licence č. 012/94
osobě zúčastněné zanikla na základě její vlastní žádosti o ukončení vysílání a datum, kdy
k tomuto zániku došlo. Z obecné konstatace
v závěru se pak lze dovědět pouze, jaká právní úprava na zánik licence na základě žádosti
osoby zúčastněné na řízení o ukončení vysílání dopadá. Osvědčení tak neobsahuje žádnou právní úvahu, žádný náznak, že by žalovaná při jeho vydání autoritativně aplikovala
právo, tedy že by zjišťovala skutkový stav, na
něj pak aplikovala právní normu a na základě
toho autoritativně prohlásila, že došlo k zániku licence osoby zúčastněné na řízení ze zákona. Proto Nejvyšší správní soud dospěl
k závěru, že povaha předmětného osvědčení
žalované je pouze skutková a že jej lze případně vyvrátit důkazem opaku, např. pokud
by bylo prokázáno, že osoba zúčastněná na řízení ve skutečnosti nepožádala o ukončení
vysílání podle § 24 písm. f) zákona o vysílání.
Nejedná se tedy svou povahou o rozhodnutí,
jehož vady by bylo případně třeba odstraňovat cestou opravných prostředků.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 8 / 2 013
[40] Nejvyšší správní soud má tedy za to,
že osvědčení žalované ze dne 17. 1. 2012 je
osvědčením ve smyslu § 154 a násl. správního
řádu, a je tak vyloučeno ze soudního přezkumu, neboť nejde rozhodnutí ve smyslu § 65
odst. 1 s. ř. s.
[41] Nejvyšší správní soud se neztotožňuje ani s argumentací městského soudu výše
citovaným rozsudkem Nejvyššího správního
čj. 6 As 21/2011-230. Městský soud totiž zcela
pominul, že toto rozhodnutí se týkalo jiného
skutkového stavu a zejména odlišné právní
otázky. V této věci byla předmětem posouzení Nejvyššího správního soudu otázka, zda
nastala fikce pozitivního rozhodnutí o změně
licenčních podmínek. Zákon o vysílání v § 21
přitom [na rozdíl od § 24 písm. f) zákona
o vysílání] předpokládá, že o změně licenčních podmínek bude vedeno správní řízení
a v tomto řízení bude vydáno rozhodnutí.
V citovaném rozsudku čj. 6 As 21/2011-230
bylo posuzováno, zda v případě, že toto rozhodnutí nebylo vydáno v zákonem stanovené
lhůtě, je možné i v případě tzv. sdílené licence aplikovat fikci pozitivního rozhodnutí stanovenou § 21 odst. 3 zákona o vysílání. Z daného rozsudku Nejvyššího správního soudu
vyplývá, že v případě tzv. sdílených licencí
k provozování televizního vysílání jsou práva nastolená v jedné licenci velmi úzce provázána s povinnostmi stanovenými v licenci
jiného provozovatele vysílání. Proto v jejich
případě nelze s marným uplynutím šedesátidenní lhůty pro vydání rozhodnutí o žádosti
o změnu licenčních podmínek (§ 21 odst. 3
zákona o vysílání) spojovat fikci souhlasného rozhodnutí v případě, kdy se požadovaná
změna týká licenčních podmínek, které provozovateli vysílání ukládají sdílet kmitočty
s dalšími subjekty či které jsou s licenčními
podmínkami dalších subjektů jinak provázány, vyjma případů, kdy s takovou změnou
souhlasí všichni provozovatelé vysílání, kteří by jí byli dotčeni.
[42] Podle názoru Nejvyššího správního
soudu nejsou tyto závěry rozsudku čj. 6 As
21/2011-230 aplikovatelné na nyní projednávanou věc, neboť (jak již bylo řečeno výše),
zákon v případě ukončení vysílání provozo-
k § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona
č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých
dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon
o ochranných známkách)
I. Pro posuzování podobnosti mezi výrobky podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona
č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, je nutné zohlednit všechny relevantní faktory, které charakterizují vztah mezi dotčenými výrobky. Tyto faktory zahrnují zejména povahu výrobků, jejich účel, způsob použití, jakož i jejich konkurenční nebo
komplementární charakter. Dalšími faktory, na které je možno brát ohled, jsou též
distribuční kanály, relevantní veřejnost a obvyklý původ zboží (převzato z rozsudku
Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2008, čj. 9 As 59/2007-141).
II. Při posuzování podobnosti slovních označení pro účely § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, je nutné vzít v úvahu mimo jiné následující faktory: (1) průměrný spotřebitel obvykle přikládá větší význam počáteční
části slov než částem následujícím; (2) průměrný spotřebitel při vnímání slovního
označení obvykle rozloží toto označení na slovní prvky, které mu naznačují konkrétní význam nebo které se podobají slovům, jež zná; a (3) průměrný spotřebitel
nebude u složené ochranné známky za rozlišovací a převládající prvek celkového
dojmu vyvolaného touto ochrannou známkou považovat její popisný prvek, ale její
prvek fantazijní. Tato kritéria však nelze aplikovat mechanicky.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2013, čj. 8 As 41/2012-46)
Prejudikatura: č. 1064/2007 Sb. NSS a č. 1247/2007 Sb. NSS; rozsudky Soudního dvora ze dne
1. 1. 2012 platnost licence č. 012/94 k provozování celoplošného vysílání programu Prima televize, udělená na základě rozhodnutí
ze dne 28. 6. 1994. Dále osvědčení žalované
obsahuje pouze obecnou informaci, že podle
§ 24 písm. f) zákona o vysílání zaniká platnost
licence dnem, ke kterému provozovatel s licencí požádal o ukončení vysílání.
[39] Podle názoru Nejvyššího správního
soudu jsou tyto informace výlučně skutkového charakteru, neboť z osvědčení se lze dovědět pouze to, že platnost licence č. 012/94
osobě zúčastněné zanikla na základě její vlastní žádosti o ukončení vysílání a datum, kdy
k tomuto zániku došlo. Z obecné konstatace
v závěru se pak lze dovědět pouze, jaká právní úprava na zánik licence na základě žádosti
osoby zúčastněné na řízení o ukončení vysílání dopadá. Osvědčení tak neobsahuje žádnou právní úvahu, žádný náznak, že by žalovaná při jeho vydání autoritativně aplikovala
právo, tedy že by zjišťovala skutkový stav, na
něj pak aplikovala právní normu a na základě
toho autoritativně prohlásila, že došlo k zániku licence osoby zúčastněné na řízení ze zákona. Proto Nejvyšší správní soud dospěl
k závěru, že povaha předmětného osvědčení
žalované je pouze skutková a že jej lze případně vyvrátit důkazem opaku, např. pokud
by bylo prokázáno, že osoba zúčastněná na řízení ve skutečnosti nepožádala o ukončení
vysílání podle § 24 písm. f) zákona o vysílání.
Nejedná se tedy svou povahou o rozhodnutí,
jehož vady by bylo případně třeba odstraňovat cestou opravných prostředků.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 8 / 2 013
[40] Nejvyšší správní soud má tedy za to,
že osvědčení žalované ze dne 17. 1. 2012 je
osvědčením ve smyslu § 154 a násl. správního
řádu, a je tak vyloučeno ze soudního přezkumu, neboť nejde rozhodnutí ve smyslu § 65
odst. 1 s. ř. s.
[41] Nejvyšší správní soud se neztotožňuje ani s argumentací městského soudu výše
citovaným rozsudkem Nejvyššího správního
čj. 6 As 21/2011-230. Městský soud totiž zcela
pominul, že toto rozhodnutí se týkalo jiného
skutkového stavu a zejména odlišné právní
otázky. V této věci byla předmětem posouzení Nejvyššího správního soudu otázka, zda
nastala fikce pozitivního rozhodnutí o změně
licenčních podmínek. Zákon o vysílání v § 21
přitom [na rozdíl od § 24 písm. f) zákona
o vysílání] předpokládá, že o změně licenčních podmínek bude vedeno správní řízení
a v tomto řízení bude vydáno rozhodnutí.
V citovaném rozsudku čj. 6 As 21/2011-230
bylo posuzováno, zda v případě, že toto rozhodnutí nebylo vydáno v zákonem stanovené
lhůtě, je možné i v případě tzv. sdílené licence aplikovat fikci pozitivního rozhodnutí stanovenou § 21 odst. 3 zákona o vysílání. Z daného rozsudku Nejvyššího správního soudu
vyplývá, že v případě tzv. sdílených licencí
k provozování televizního vysílání jsou práva nastolená v jedné licenci velmi úzce provázána s povinnostmi stanovenými v licenci
jiného provozovatele vysílání. Proto v jejich
případě nelze s marným uplynutím šedesátidenní lhůty pro vydání rozhodnutí o žádosti
o změnu licenčních podmínek (§ 21 odst. 3
zákona o vysílání) spojovat fikci souhlasného rozhodnutí v případě, kdy se požadovaná
změna týká licenčních podmínek, které provozovateli vysílání ukládají sdílet kmitočty
s dalšími subjekty či které jsou s licenčními
podmínkami dalších subjektů jinak provázány, vyjma případů, kdy s takovou změnou
souhlasí všichni provozovatelé vysílání, kteří by jí byli dotčeni.
[42] Podle názoru Nejvyššího správního
soudu nejsou tyto závěry rozsudku čj. 6 As
21/2011-230 aplikovatelné na nyní projednávanou věc, neboť (jak již bylo řečeno výše),
zákon v případě ukončení vysílání provozo-
k § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona
č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých
dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon
o ochranných známkách)
I. Pro posuzování podobnosti mezi výrobky podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona
č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, je nutné zohlednit všechny relevantní faktory, které charakterizují vztah mezi dotčenými výrobky. Tyto faktory zahrnují zejména povahu výrobků, jejich účel, způsob použití, jakož i jejich konkurenční nebo
komplementární charakter. Dalšími faktory, na které je možno brát ohled, jsou též
distribuční kanály, relevantní veřejnost a obvyklý původ zboží (převzato z rozsudku
Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2008, čj. 9 As 59/2007-141).
II. Při posuzování podobnosti slovních označení pro účely § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, je nutné vzít v úvahu mimo jiné následující faktory: (1) průměrný spotřebitel obvykle přikládá větší význam počáteční
části slov než částem následujícím; (2) průměrný spotřebitel při vnímání slovního
označení obvykle rozloží toto označení na slovní prvky, které mu naznačují konkrétní význam nebo které se podobají slovům, jež zná; a (3) průměrný spotřebitel
nebude u složené ochranné známky za rozlišovací a převládající prvek celkového
dojmu vyvolaného touto ochrannou známkou považovat její popisný prvek, ale její
prvek fantazijní. Tato kritéria však nelze aplikovat mechanicky.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2013, čj. 8 As 41/2012-46)
Prejudikatura: č. 1064/2007 Sb. NSS a č. 1247/2007 Sb. NSS; rozsudky Soudního dvora ze dne
11. 11. 1997, SABEL (C-251/95, Recueil, s. I-6191), ze dne 29. 9. 1998, Canon (C-39/97, Recueil, s. I-5507), ze dne 22. 6. 1999, Lloyd Schuhfabrik Meyer (C-342/97, Recueil,
s. I-3819), ze dne 2. 9. 2010, Calvin Klein Trademark Trust proti OHIM (C-254/09 P), rozsudky Tribunálu ze dne 14. 10. 2003, Phillips-Van Heusen proti OHIM – Pash Textilvertrieb und Einzelhandel (BASS) (T-292/01, Recueil, s. II-4335), ze dne 17. 3. 2004, El Corte
Inglés proti OHIM – González Cabello a Iberia Líneas Aéreas de España (MUNDICOR)
(T-183/02 a T-184/02, Recueil, s. II-965), ze dne 6. 7. 2004, Grupo El Prado Cervera proti
OHIM – Héritiers Debuschewitz (CHUFAFIT) (T-117/02, Sb. rozh., s. II-2073), ze dne
vatele na vlastní žádost podle § 24 písm. f) zákona o vysílání nepředpokládá, že by o této
žádosti provozovatele vysílání bylo vedeno jakékoliv řízení. Žalovaná v tomto případě žádost provozovatele vysílání podle dikce § 24
písm. f) zákona o vysílání neposuzuje, a nemůže o ní tedy ani nijak rozhodnout.
[43] Ze shora uvedených důvodů dospěl
Nejvyšší správní soud k závěru, že v projednávané věci nebyla splněna jedna ze základních podmínek řízení, neboť akt napadený
žalobou k městskému soudu není rozhodnu-
2859
Ochranné známky: podobnost výrobků
tím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Byl tak naplněn stížnostní důvod podle § 103 odst. 1
písm. c) s. ř. s. Za této situace se Nejvyšší
správní soud již meritorně nezabýval dalšími
námitkami osoby zúčastněné na řízení a žalované, neboť to považoval za nadbytečné.
[44] Nejvyšší správní soud tedy rozhodl
v souladu s § 110 odst. 1 s. ř. s. o zrušení rozsudku městského soudu napadeného kasační stížností a o odmítnutí žaloby, neboť k odmítnutí
žaloby podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. byly dány podmínky již v řízení před městským soudem.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 8 / 2 013
11. 11. 1997, SABEL (C-251/95, Recueil, s. I-6191), ze dne 29. 9. 1998, Canon (C-39/97, Recueil, s. I-5507), ze dne 22. 6. 1999, Lloyd Schuhfabrik Meyer (C-342/97, Recueil,
s. I-3819), ze dne 2. 9. 2010, Calvin Klein Trademark Trust proti OHIM (C-254/09 P), rozsudky Tribunálu ze dne 14. 10. 2003, Phillips-Van Heusen proti OHIM – Pash Textilvertrieb und Einzelhandel (BASS) (T-292/01, Recueil, s. II-4335), ze dne 17. 3. 2004, El Corte
Inglés proti OHIM – González Cabello a Iberia Líneas Aéreas de España (MUNDICOR)
(T-183/02 a T-184/02, Recueil, s. II-965), ze dne 6. 7. 2004, Grupo El Prado Cervera proti
OHIM – Héritiers Debuschewitz (CHUFAFIT) (T-117/02, Sb. rozh., s. II-2073), ze dne
vatele na vlastní žádost podle § 24 písm. f) zákona o vysílání nepředpokládá, že by o této
žádosti provozovatele vysílání bylo vedeno jakékoliv řízení. Žalovaná v tomto případě žádost provozovatele vysílání podle dikce § 24
písm. f) zákona o vysílání neposuzuje, a nemůže o ní tedy ani nijak rozhodnout.
[43] Ze shora uvedených důvodů dospěl
Nejvyšší správní soud k závěru, že v projednávané věci nebyla splněna jedna ze základních podmínek řízení, neboť akt napadený
žalobou k městskému soudu není rozhodnu-
2859
Ochranné známky: podobnost výrobků
tím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Byl tak naplněn stížnostní důvod podle § 103 odst. 1
písm. c) s. ř. s. Za této situace se Nejvyšší
správní soud již meritorně nezabýval dalšími
námitkami osoby zúčastněné na řízení a žalované, neboť to považoval za nadbytečné.
[44] Nejvyšší správní soud tedy rozhodl
v souladu s § 110 odst. 1 s. ř. s. o zrušení rozsudku městského soudu napadeného kasační stížností a o odmítnutí žaloby, neboť k odmítnutí
žaloby podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. byly dány podmínky již v řízení před městským soudem.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 8 / 2 013
16. 3. 2005, L’Oréal proti OHIM – Revlon (FLEXI AIR) (T-112/03, Sb. rozh., s. II-949), ze
dne 27. 10. 2005, Editions Albert René proti OHIM – Orange (MOBILIX) (T-336/03), ze
dne 7. 9. 2006, Meric proti OHIM – Arbora & Ausonia (PAM-PIM’S BABY-PROP)
(T-133/05), ze dne 17. 10. 2006, Armour Pharmaceutical Co. proti OHIM – Teva Pharmaceutical Industries (GALZIN) (T-483/04), ze dne 14. 12. 2006, Mast-Jägermeister proti
OHIM – Licorera Zacapaneca (VENADO) (T-81/03, T-82/03 a T-103/03, Sb. rozh., s. II-5409),
ze dne 22. 3. 2007, Brinkmann proti OHIM – Terra Networks (Terranus) (T-322/05), ze
dne 8. 7. 2010, Engelhorn proti OHIM – The Outdoor Group (peerstorm) (T-30/09).
Věc: Společnost s ručením omezeným TES-LAMP proti Úřadu průmyslového vlastnictví, za
účasti akciové společnosti TESLA holding, o zápis ochranné známky, o kasační stížnosti
žalobkyně.
Žalobkyně podala dne 13. 2. 2006 u žalovaného přihlášku, v níž žádala o zápis slovního
označení „TES LAMPS“ do rejstříku ochranných známek, a to pro výrobky zařazené do
třídy 11 podle mezinárodního třídění výrobků a služeb (elektrické žárovky a halogenové
žárovky).
Proti zápisu slovního označení „TES – LAMPS“
žalobkyní podala dne 9. 8. 2006 společnost
TESLA, a. s. námitky podle § 7 odst. 1 písm. a)
a písm. k) zákona o ochranných známkách.
Rozhodnutím ze dne 2. 2. 2007 žalovaný
námitky společnosti TESLA proti zápisu slovního označení „TES LAMPS“ do rejstříku
ochranných známek zamítl. Dospěl k závěru,
že neexistuje pravděpodobnost záměny přihlašovaného označení „TES – LAMPS“ a ochranných známek „TESLA“ a „TESLA ELTOS“, patřících společnosti TESLA, neboť přihlašované
označení a namítané ochranné známky si nejsou podobné. I přes shodnost či podobnost
přihlášených výrobků s výrobky chráněnými
namítanými ochrannými známkami tak neexistuje pravděpodobnost záměny srovnávaných
označení. Dále konstatoval, že společnosti TESLA
se nepodařilo prokázat všeobecnou známost
namítaných ochranných známek, respektive
označení „TESLA“, ani absenci dobré víry při
podání přihlášky ochranné známky na straně
přihlašovatele.
Proti tomuto rozhodnutí podala společnost TESLA rozklad, v němž namítala, že běžný spotřebitel nebude hodnotit přihlašované
označení jako spojení dvou slovních prvků
oddělených pomlčkou, ale bude ho považovat za jeden celek. Při výslovnosti zaniknou
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 8 / 2 013
tři poslední neznělá písmena přihlašovaného
označení (MPS), takže spotřebitel bude vnímat pouze část přihlašovaného označení TESLA. Společnost TESLA dále vyjádřila přesvědčení, že žalobkyně měla celou řadu možností
předřazení před výraz LAMPS a vybrala si prvek TES, který s pomlčkou a dalším prvkem
začínajícím na LA asociuje výraz TESLA, protože vycházela z všeobecně známého označení TESLA s cílem se co nejvíce tomuto značení přiblížit.
Předseda žalovaného rozhodnutím ze
dne 6. 1. 2009 tomuto rozkladu vyhověl a přihlášku slovní ochranné známky „TES – LAMPS“
zamítl v celém rozsahu. Vycházel při tom
z tzv. kompenzační zásady, která byla formulována Soudním dvorem v rozsudku ze dne
16. 3. 2005, L’Oréal proti OHIM – Revlon (FLEXI AIR) (T-112/03, Sb. rozh., s. II-949), ze
dne 27. 10. 2005, Editions Albert René proti OHIM – Orange (MOBILIX) (T-336/03), ze
dne 7. 9. 2006, Meric proti OHIM – Arbora & Ausonia (PAM-PIM’S BABY-PROP)
(T-133/05), ze dne 17. 10. 2006, Armour Pharmaceutical Co. proti OHIM – Teva Pharmaceutical Industries (GALZIN) (T-483/04), ze dne 14. 12. 2006, Mast-Jägermeister proti
OHIM – Licorera Zacapaneca (VENADO) (T-81/03, T-82/03 a T-103/03, Sb. rozh., s. II-5409),
ze dne 22. 3. 2007, Brinkmann proti OHIM – Terra Networks (Terranus) (T-322/05), ze
dne 8. 7. 2010, Engelhorn proti OHIM – The Outdoor Group (peerstorm) (T-30/09).
Věc: Společnost s ručením omezeným TES-LAMP proti Úřadu průmyslového vlastnictví, za
účasti akciové společnosti TESLA holding, o zápis ochranné známky, o kasační stížnosti
žalobkyně.
Žalobkyně podala dne 13. 2. 2006 u žalovaného přihlášku, v níž žádala o zápis slovního
označení „TES LAMPS“ do rejstříku ochranných známek, a to pro výrobky zařazené do
třídy 11 podle mezinárodního třídění výrobků a služeb (elektrické žárovky a halogenové
žárovky).
Proti zápisu slovního označení „TES – LAMPS“
žalobkyní podala dne 9. 8. 2006 společnost
TESLA, a. s. námitky podle § 7 odst. 1 písm. a)
a písm. k) zákona o ochranných známkách.
Rozhodnutím ze dne 2. 2. 2007 žalovaný
námitky společnosti TESLA proti zápisu slovního označení „TES LAMPS“ do rejstříku
ochranných známek zamítl. Dospěl k závěru,
že neexistuje pravděpodobnost záměny přihlašovaného označení „TES – LAMPS“ a ochranných známek „TESLA“ a „TESLA ELTOS“, patřících společnosti TESLA, neboť přihlašované
označení a namítané ochranné známky si nejsou podobné. I přes shodnost či podobnost
přihlášených výrobků s výrobky chráněnými
namítanými ochrannými známkami tak neexistuje pravděpodobnost záměny srovnávaných
označení. Dále konstatoval, že společnosti TESLA
se nepodařilo prokázat všeobecnou známost
namítaných ochranných známek, respektive
označení „TESLA“, ani absenci dobré víry při
podání přihlášky ochranné známky na straně
přihlašovatele.
Proti tomuto rozhodnutí podala společnost TESLA rozklad, v němž namítala, že běžný spotřebitel nebude hodnotit přihlašované
označení jako spojení dvou slovních prvků
oddělených pomlčkou, ale bude ho považovat za jeden celek. Při výslovnosti zaniknou
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 8 / 2 013
tři poslední neznělá písmena přihlašovaného
označení (MPS), takže spotřebitel bude vnímat pouze část přihlašovaného označení TESLA. Společnost TESLA dále vyjádřila přesvědčení, že žalobkyně měla celou řadu možností
předřazení před výraz LAMPS a vybrala si prvek TES, který s pomlčkou a dalším prvkem
začínajícím na LA asociuje výraz TESLA, protože vycházela z všeobecně známého označení TESLA s cílem se co nejvíce tomuto značení přiblížit.
Předseda žalovaného rozhodnutím ze
dne 6. 1. 2009 tomuto rozkladu vyhověl a přihlášku slovní ochranné známky „TES – LAMPS“
zamítl v celém rozsahu. Vycházel při tom
z tzv. kompenzační zásady, která byla formulována Soudním dvorem v rozsudku ze dne
29. 9. 1998, Canon, C-39/97, Recueil, s. I-5507.
Z této zásady vyplývá zejména nutnost posuzovat zaměnitelnost samotných označení
a podobnost výrobků a služeb nikoliv izolovaně, ale ve vzájemné souvislosti, přičemž
v případě, kdy je stupeň podobnosti samotných označení vysoký, postačuje pro konstatování nebezpečí i případný nižší stupeň
podobnosti výrobků a služeb a naopak. U porovnávaných označení žalovaný shledal podobnost z hlediska vizuálního a fonetického
a nižší podobnost z hlediska sémantického.
Vzhledem k vysokému stupni podobnosti
(u některých namítaných ochranných známek až shodnosti) nárokovaných výrobků žalovaný konstatoval, že nižší stupeň podobnosti označení u jednoho ze zkoumaných
hledisek je v tomto případě vykompenzován
vysokým stupněm podobnosti výrobků, a tudíž mezi přihlašovaným označením a namíta-
nými ochrannými známkami existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti ve
smyslu § 7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných
známkách. Ostatní námitky žalovaný zamítl.
K podobnosti porovnávaných označení
žalovaný uvedl následující. Mezi přihlašovaným
označením a namítanými ochrannými známkami existuje podobnost z hlediska vizuálního, neboť přidání koncové části slovního prvku
MPS není pro běžného spotřebitele natolik
vizuálně rozdílné, aby ve spojení s téměř
shodnou první částí TESLA, respektive TESLA, bylo vyloučeno, že průměrný spotřebitel
nebude uveden v omyl záměnou těchto označení. Porovnávaná označení jsou podobná
i z fonetického hlediska, protože při výslovnosti se stírá rozdíl mezi jedním dvouslabičným prvkem („tesla“) a dvěma krátkými jednoslabičnými prvky („tes lamps“), takže obě
označení budou vnímána jako dvouslabičné
výrazy. Navíc koncová část přihlašovaného
označení MPS, která neobsahuje žádnou samohlásku a je neznělá, je foneticky málo výrazná. U hlediska sémantického pak žalovaný
dospěl k závěru, že zde existuje jistý stupeň
podobnosti mezi porovnávanými označenými. Přihlašované označení se skládá ze dvou
prvků. Prvek TES je nutno považovat za fantazijní, přestože žalobkyně uváděla, že jde
o zkratku sousloví „technika elektrického
světla“. Podle žalovaného nelze ovšem předpokládat, že by si průměrný spotřebitel spojil
výraz TES s tímto významem. Prvek LAMPS je
anglickým slovem pro
lampy. Vzhledem
k rozšířenosti základní znalosti anglického jazyka mezi českými spotřebiteli a podobnosti
obou výrazů je pravděpodobné, že běžný
spotřebitel bude slovo LAMPS skutečně vnímat jako lampy a celý výraz bude tedy chápán
jako „TES LAMPY“. Namítané (slovní) ochranné známky jsou tvořeny slovem TESLA. Tento
výraz bude běžným spotřebitelem chápán
buď jako fantazijní nebo jako příjmení srbského fyzika a vynálezce Nikoly Tesly, případně jako jednotka magnetické indukce. Primárně jde tedy o dva různé významy, ovšem
existuje mezi nimi souvislost v podobě asociace se světlem a elektrickou energií, kterou
vyvolává jak přihlašované označení, tak namí-
tané ochranné známky. Pokud spotřebitel není navíc obeznámen s osobností srbského fyzika a bude označení TESLA považovat za fantazijní, bude
toto označení připomínat
fantazijní prvek přihlašovaného označení TES.
Vzhledem k nízké rozlišovací způsobilosti výrazu LAMPS ve vztahu k přihlašovaným výrobkům bude právě fantazijní slovek TES tím,
co spotřebiteli utkví v paměti.
Ohledně shodnosti nebo podobnosti výrobků a služeb žalovaný konstatoval, že většina z ochranných známek namítaných společností TESLA je chráněna pro výrobky shodné,
případně podobné s výrobky, pro něž je
označení žalobkyně přihlášeno.
Žalobkyně napadla citované rozhodnutí žalobou u Městského soudu v Praze, který ji rozsudkem ze dne 25. 1. 2012, čj. 9 Ca 67/2009-78,
zamítl.
Městský soud uvedl, že pro posouzení podobnosti porovnávaných označení je naprosto bezvýznamné, že interpunkční znaménko
obsažené v přihlašovaném označení je pomlčkou a nikoliv rozdělovníkem. Městský
soud rovněž souhlasil s argumentací žalovaného ohledně podobnosti porovnávaných
označení. Pokud jde o posouzení porovnávaných označení z vizuálního hlediska, městský
soud přisvědčil závěru žalovaného, že lze důvodně očekávat, že shoda prvních pěti písmen porovnávaných označení při smyslovém
vnímání upoutá pozornost průměrného spotřebitele a může v něm vyvolat dojem, že výrobky nesoucí tato označení pocházejí od
téhož výrobce, zvláště pokud se jedná o výrobky stejného druhu (žárovky). Průměrný
spotřebitel většinou navíc nemá možnost přímého porovnání kolidujících označení,
a označení, které v daném okamžiku vnímá,
porovnává pouze s vjemem druhého označení, tak jak mu utkvělo v paměti. Ohledně fonetického hlediska městský soud uvedl, že význam pomlčky, která rozděluje přihlašované
označení na dva jednoslabičné prvky, na výslovnost daného označení není tak výrazný,
jak namítá žalobce, protože při běžné výslovnosti není obvyklé vyslovovat slova, která
jsou od sebe oddělena pomlčkou, s výraznou
odmlkou. U sémantického hlediska se měst-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 8 / 2 013
ský soud ztotožnil se závěrem žalovaného, že
existuje nízký stupeň podobnosti mezi porovnávanými označeními.
Ohledně podobnosti výrobků nárokovaných porovnávanými označeními městský
soud konstatoval, že žalobkyně nezpochybnila konstatování žalovaného o vysokém stupni
podobnosti, a u některých namítaných ochranných známek dokonce shodnosti dotčených
výrobků. Podle městského soudu tak žalovaný správně dospěl k závěru, že vysoký stupeň
podobnosti a v případě některých namítaných ochranných známek dokonce shoda jimi chráněných výrobků s výrobky nárokovanými přihlašovaným označením v souladu
s tzv. kompenzační zásadou kompenzuje nižší stupeň podobnosti porovnávaných označení u jednoho ze tří zkoumaných hledisek, a sice u hlediska sémantického.
K argumentaci žalobkyně o spotřebním
charakteru žárovek a vyrovnané nabídce zboží tohoto druhu městský soud konstatoval, že
tyto skutečnosti nejsou způsobilé zpochybnit
závěr žalovaného o existenci pravděpodobnosti záměny na straně veřejnosti, plynoucí ze
zaměnitelné podobnosti porovnávaných
označení a zároveň vysoké míry podobnosti
výrobků, na které se přihlašované označení
a namítané starší ochranné známky vztahují.
Žalobkyně (stěžovatelka) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností. Pochybení městského soudu spatřovala v nesprávném posouzení pravděpodobnosti záměny
porovnávaných označení, a to ve všech třech
hlediscích. Za prvé, pokud jde o hledisko fonetické, stěžovatelka namítala, že koncová
písmena „MPS“ přihlašovaného označení
jsou natolik výrazná, dávající tomuto označení „jiný zvuk“, jenž přihlašované označení
jednoznačně odlišuje od označení společnosti TESLA. Dále poukázala na funkci pomlčky
v přihlašovaném označení, která podle ní
„zásadním způsobem vyjadřuje přestávku
mezi dvěma slovy TES a LAMPS“. Za druhé,
z hlediska vizuálního je podle stěžovatelky
nutné přihlašované označení vnímat jako dvě
slova s tím, že důraz je kladen na druhý slovní
prvek „LAMPS“. Za třetí, stěžovatelka je toho
názoru, že pravděpodobnost záměny označe-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 8 / 2 013
ní je rovněž vyloučena, pokud jde o hledisko
sémantické, neboť význam je u přihlašovaného označení kladen na slovo „LAMPS“, zatímco průměrný spotřebitel vnímá označení
společnosti TESLA jako fantazijní nebo jako
příjmení srbského fyzika.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost
zamítl.
Z odůvodnění:
IV.
Právní názor
Nejvyššího správního soudu
(...)
IV. A Otázka správnosti výkladu záko-
na o ochranných známkách
[21] Stěžovatelka v prvé řadě namítá, že
městský soud posoudil pravděpodobnost záměny označení „TES LAMPS“ a „TESLA“ v rozporu se zákonem o ochranných známkách.
K tomu uvádí zdejší soud následující.
i. Obecné principy
[22] Podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. a)
zákona o ochranných známkách se „[p]řihlašované označení nezapíše do rejstříku na
základě námitek proti zápisu ochranné
známky do rejstříku podaných u [žalovaného] vlastníkem starší ochranné známky, pokud z důvodu shodnosti či podobnosti se
starší ochrannou známkou a shodnosti nebo podobnosti výrobků či služeb, na něž se
přihlašované označení a ochranná známka
vztahují, existuje pravděpodobnost záměny
na straně veřejnosti; za pravděpodobnost
záměny se považuje i pravděpodobnost asociace se starší ochrannou známkou“.
[23] Z judikatury Nejvyššího správního
soudu, Soudního dvora a Soudu prvního
stupně (nyní Tribunálu; pro přehlednost dále Nejvyšší správní soud označuje toto soudní
těleso vždy jako Tribunál bez ohledu na datum rozhodnutí) vyplývají následující obecné principy.
[24] Podle Nejvyššího správního soudu
i Soudního dvora existuje mezi dvěma
ochrannými známkami nebezpečí záměny
tehdy, pokud se veřejnost může domnívat, že
dotčené výrobky nebo služby pocházejí ze
stejného podniku nebo případně z podniků
hospodářsky propojených [srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10.
2008, čj. 4 As 31/2008-153; rozsudky Soudního dvora ze dne 29. 9. 1998, Canon, C-39/97,
Recueil, s. I-5507, bod 29; ze dne 22. 6. 1999,
Lloyd Schuhfabrik Meyer, C-342/97, Recueil,
s. I-3819, bod 17].
[25] Oba soudy se ztotožňují i v závěru, že
rozhodující pro posouzení zaměnitelnosti
ochranných známek je hledisko průměrného
spotřebitele (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 4 As 31/2008-153
a rozsudek Soudního dvora ze dne 11. 11. 1997,
SABEL, C-251/95, Recueil, s. I-6191, bod 23).
[26] Podle ustálené judikatury Soudního
dvora musí být existence nebezpečí záměny
u veřejnosti posuzována celkově, přičemž
musí být zohledněny všechny relevantní faktory projednávaného případu (srov. zejména
výše uvedené rozsudky SABEL, bod 22; Lloyd
Schuhfabrik Meyer, bod 18; a nejnověji rozsudek Soudního dvora ze dne 2. 9. 2010, Calvin
Klein Trademark Trust v. OHIM, C-254/09 P,
bod 44). Celkové posouzení nebezpečí záměny předpokládá určitou vzájemnou závislost
mezi zohledněnými faktory, a zejména mezi
podobností ochranných známek a podobností výrobků nebo služeb, na které se
ochranná známka vztahuje [srov. Canon, bod 17;
rozsudek Tribunálu ze dne 14. 12. 2006,
Mast-Jägermeister proti OHIM – Licorera
Zacapaneca (VENADO), T-81/03, T-82/03
a T-103/03, Sb. rozh., s. II-5409, bod 74].
[27] V témže duchu se vyjádřil i Nejvyšší
správní soud, který ve své judikatuře dovodil,
že podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách, je překážkou bránící zápisu
přihlašovaného označení do rejstříku ochranných známek existence pravděpodobnosti
záměny na straně veřejnosti, která je dána
pouze při kumulativním splnění dvou zákonem stanovených podmínek, kterými jsou
jednak shodnost či podobnost přihlašovaného označení se starší ochrannou známkou
a jednak shodnost nebo podobnost výrobků
či služeb, na něž se přihlašované označení
a namítaná starší ochranná známka vztahují
(srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu
ze dne 28. 5. 2008, čj. 9 As 59/2007-141; ze
dne 26. 10. 2006, čj. 1 As 28/2006-97,
1064/2007 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud
rovněž převzal z judikatury Soudního dvora
tzv. kompenzační zásadu [blíže viz výše uvedené rozsudky Canon, bod 17; VENADO,
bod 74] spočívající v tom, že menší podobnost mezi výrobky a službami lze kompenzovat větší podobností mezi ochrannými známkami a naopak (srov. rozsudky Nejvyššího
správního soudu ze dne 28. 5. 2008, čj. 9 As
59/2007-141; ze dne 26. 10. 2006, čj. 1 As
28/2006-97, č. 1064/2007 Sb. NSS). Z tzv. kompenzační zásady ovšem nelze dovozovat možnost kompenzace větší podobností výrobků či
služeb správním orgánem zjištěnou nepodobnost porovnávaných ochranných známek
(srov. citovaný rozsudek čj. 9 As 59/2007-141).
[28] V této souvislosti je rovněž nutné
zdůraznit, že skutečnost, že název obchodní
společnosti vykazuje dostatečnou míru rozlišovací funkce pro zápis do obchodního rejstříku, automaticky neznamená, že dosahuje
potřebnou míru rozlišovací způsobilosti vyžadovanou zákonem o ochranných známkách pro úspěšné přihlášení slovní ochranné
známky (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 8. 2011, čj. 1 As 37/2011-77).
[29] Pokud jde o srovnání výrobků, tento
soud je toho názoru, že pro posouzení podobnosti mezi dotčenými výrobky je namístě
zohlednit všechny relevantní faktory, které
charakterizují vztah mezi těmito výrobky. Tyto faktory zahrnují zejména povahu výrobků,
jejich účel, způsob použití, jakož i jejich konkurenční nebo komplementární charakter.
Dalšími faktory, na které je možno brát ohled,
jsou též distribuční kanály, relevantní veřejnost (v české odborné literatuře se objevuje
i termín referenční veřejnost) a obvyklý původ zboží [blíže srov. citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 9 As 59/2007-141,
výše uvedený rozsudek Canon, bod 23; rozsudek Tribunálu ze dne 7. 9. 2006, Meric proti OHIM – Arbora & Ausonia (PAM-PIM’S BABY-PROP), T-133/05, body 28–30; či rozsudek
Tribunálu ze dne 27. 10. 2005, Editions Albert
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 8 / 2 013
René proti OHIM – Orange (MOBILIX), T-336/03,
body 59–71]. Při posuzování shodnosti či
podobnosti výrobků tedy není samo o sobě
rozhodující, zda jsou výrobky v rámci mezinárodního třídění výrobků a služeb vytvořeného pro administrativní účely zatřiďování
výrobků a služeb řazeny do shodných či odlišných tříd. Podstatné je, zda lze z hlediska
průměrného spotřebitele takové výrobky
a služby zařadit do jedné skupiny oblasti spotřeby (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2006, čj. 11 Ca 258/2005-71,
č. 1247/2007 Sb. NSS).
[30] Pokud jde o srovnání označení, rozlišovací schopnost označení je nutno zkoumat
vždy ve vztahu k vjemu průměrného spotřebitele, a to z hlediska vizuálního, fonetického
a sémantického. Při hodnocení schopnosti
individualizovat zboží z určitého obchodního zdroje je nutno mít na zřeteli, že spotřebitel zpravidla nemá možnost vzájemně porovnat více označení či výrobků, že porovnává
s obrazem v paměti či dřívějším sluchovým
vjemem, že má průměrnou paměť a průměrný smysl pro detail (srov. citovaný rozsudek
Nejvyššího správního soudu čj. 4 As 31/2008-
-153 a výše uvedené rozsudky SABEL, bod 23;
Calvin Klein Trademark Trust, bod 45). Zaměnitelnost může být proto dovozována jak
z podobnosti v dominantním prvku, tak naopak z toho, že výrobek dominantní odlišující
prvek nemá a ostatní prvky mají nízkou rozlišovací schopnost, takže vyvolávají shodný nebo velmi podobný celkový vjem (již citovaný
rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 4 As
31/2008-153). Označení tak mohou být zaměnitelná i tehdy, pokud je shoda či zaměnitelnost zjištěna i jen u jednoho ze slovních prvků (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze
dne 27. 12. 2001, čj. 7 A 119/99-32).
[31] Pro srovnávání slovních označení
Soud prvního stupně dovodil řadu pomocných kritérií. Za prvé, průměrný spotřebitel
obvykle přikládá větší význam počáteční části slov než částem následujícím [srov. rozsudky Tribunálu ze dne 17. 3. 2004, El Corte Inglés proti OHIM – González Cabello a Iberia
Líneas Aéreas de España (MUNDICOR),
T-183/02 a T-184/02, Recueil, s. II-965, bod 81
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 8 / 2 013
a 83; ze dne 16. 3. 2005, L’Oréal proti OHIM –
Revlon (FLEXI AIR), T-112/03, Sb. rozh., s. II-949,
body 64-65], byť tato úvaha neplatí ve všech
případech [v tomto smyslu srov. rozsudek
Tribunálu ze dne 14. 10. 2003, Phillips-Van
Heusen proti OHIM – Pash Textilvertrieb und
Einzelhandel (BASS), T-292/01, Recueil, s. II-4335,
bod 50; ze dne 6. 7. 2004, Grupo El Prado Cervera proti OHIM – Héritiers Debuschewitz
(CHUFAFIT), T-117/02, Sb. rozh., s. II-2073,
bod 48; či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 7. 2009, čj. 7 As 24/2009-142)].
Za druhé, i když průměrný spotřebitel vnímá
obvykle ochrannou známku jako celek a nezabývá se jejími jednotlivými detaily, nemění
to nic na tom, že si spotřebitel při vnímání
slovního označení rozloží toto označení na
slovní prvky, které mu naznačují konkrétní
význam nebo které se podobají slovům, která
zná [srov. rozsudky Tribunálu ze dne 6. 10.
2004 Vitakraft-Werke Wührmann proti
OHIM – Krafft (VITAKRAFT), T-356/02, bod 51;
ze dne 13. 2. 2007, Mundipharma proti
OHIM – Altana Pharma (RESPICUR), T-256/04,
Sb. rozh., s. II-449, bod 57]. Za třetí, průměrný spotřebitel nebude u složené ochranné
známky za rozlišovací a převládající prvek
celkového dojmu vyvolaného touto ochrannou známkou považovat její popisný prvek,
ale její prvek fantazijní [srov. rozsudek Tribunálu ze dne 15. 2. 2005 Cervecería Modelo
proti OHIM – Modelo Continente Hipermercados (NEGRA MODELO), T-169/02, bod 34
a tam citovaná prejudikatura; a výše citovaný
rozsudek PAM-PIM’S BABY-PROP, body 51–52].
ii. Aplikace obecných principů na projed-
návanou věc
[32] Pokud jde o definici relevantní veřejnosti, je třeba konstatovat, že výrobky, jichž
se týkají přihlašované označení a namítané
ochranné známky (elektrické a halogenové
žárovky) jsou určeny všem spotřebitelům,
takže relevantní veřejnost je tvořena průměrným spotřebitelem, o němž se má za to, že je
běžně informovaný a přiměřeně pozorný
a obezřetný.
[33] Stěžovatelka v kasační stížnosti nebrojí proti závěru žalovaného, že přihlašované označení se vztahuje na podobné a v ně-
kterých případech dokonce totožné výrobky
jako namítané ochranné známky. V projednávané věci je tedy nesporné, že výrobky, kterých se týkají namítané ochranné známky
a přihlašované označení, jsou velmi podobné
a v některých případech dokonce shodné,
neboť se v obou případech jedná o žárovky.
[34] Přihlašované označení je označení
slovní, a proto jej Nejvyšší správní soud porovnal primárně s těmi namítanými ochrannými známkami, které jsou rovněž slovní.
[35] Stěžovatelka v kasační stížnosti namítá, že žalovaný i městský soud při srovnání
přihlašovaného označení a namítaných ochranných známek posoudily nesprávně všechna
tři hlediska, tj. hledisko fonetické, hledisko vizuální i hledisko sémantické.
[36] Pokud jde o hledisko fonetické, Nejvyšší správní soud shledal zcela nepřípadnou
námitku stěžovatelky, že koncová písmena
„MPS“ přihlašovaného označení jsou natolik
výrazná, dávající tomuto označení „jiný zvuk“,
jenž přihlašované označení jednoznačně odlišuje od označení společnosti TESLA. Městský soud i žalovaný se k této námitce obsáhle
vyjádřili a správně konstatovali, že koncová
část „MPS“ není sama o sobě schopná výrazně
narušit nápadnou zvukovou podobnost daných označení z hlediska celku. Koncová část
„MPS“ je totiž neznělá (a contrario již citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu
čj. 7 As 24/2009-142, v němž soud srovnával
označení „VIGOSS“ a „VIGOUR“), čímž se výslovnost označení „tesla“ a „tes-lamps“ do
značné míry stírá [k významu znělosti a „zvuku“ pro posouzení podobnosti z fonetického
hlediska srov. rozsudky Tribunálu ze dne
29. 9. 1998, Canon, C-39/97, Recueil, s. I-5507.
Z této zásady vyplývá zejména nutnost posuzovat zaměnitelnost samotných označení
a podobnost výrobků a služeb nikoliv izolovaně, ale ve vzájemné souvislosti, přičemž
v případě, kdy je stupeň podobnosti samotných označení vysoký, postačuje pro konstatování nebezpečí i případný nižší stupeň
podobnosti výrobků a služeb a naopak. U porovnávaných označení žalovaný shledal podobnost z hlediska vizuálního a fonetického
a nižší podobnost z hlediska sémantického.
Vzhledem k vysokému stupni podobnosti
(u některých namítaných ochranných známek až shodnosti) nárokovaných výrobků žalovaný konstatoval, že nižší stupeň podobnosti označení u jednoho ze zkoumaných
hledisek je v tomto případě vykompenzován
vysokým stupněm podobnosti výrobků, a tudíž mezi přihlašovaným označením a namíta-
nými ochrannými známkami existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti ve
smyslu § 7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných
známkách. Ostatní námitky žalovaný zamítl.
K podobnosti porovnávaných označení
žalovaný uvedl následující. Mezi přihlašovaným
označením a namítanými ochrannými známkami existuje podobnost z hlediska vizuálního, neboť přidání koncové části slovního prvku
MPS není pro běžného spotřebitele natolik
vizuálně rozdílné, aby ve spojení s téměř
shodnou první částí TESLA, respektive TESLA, bylo vyloučeno, že průměrný spotřebitel
nebude uveden v omyl záměnou těchto označení. Porovnávaná označení jsou podobná
i z fonetického hlediska, protože při výslovnosti se stírá rozdíl mezi jedním dvouslabičným prvkem („tesla“) a dvěma krátkými jednoslabičnými prvky („tes lamps“), takže obě
označení budou vnímána jako dvouslabičné
výrazy. Navíc koncová část přihlašovaného
označení MPS, která neobsahuje žádnou samohlásku a je neznělá, je foneticky málo výrazná. U hlediska sémantického pak žalovaný
dospěl k závěru, že zde existuje jistý stupeň
podobnosti mezi porovnávanými označenými. Přihlašované označení se skládá ze dvou
prvků. Prvek TES je nutno považovat za fantazijní, přestože žalobkyně uváděla, že jde
o zkratku sousloví „technika elektrického
světla“. Podle žalovaného nelze ovšem předpokládat, že by si průměrný spotřebitel spojil
výraz TES s tímto významem. Prvek LAMPS je
anglickým slovem pro
lampy. Vzhledem
k rozšířenosti základní znalosti anglického jazyka mezi českými spotřebiteli a podobnosti
obou výrazů je pravděpodobné, že běžný
spotřebitel bude slovo LAMPS skutečně vnímat jako lampy a celý výraz bude tedy chápán
jako „TES LAMPY“. Namítané (slovní) ochranné známky jsou tvořeny slovem TESLA. Tento
výraz bude běžným spotřebitelem chápán
buď jako fantazijní nebo jako příjmení srbského fyzika a vynálezce Nikoly Tesly, případně jako jednotka magnetické indukce. Primárně jde tedy o dva různé významy, ovšem
existuje mezi nimi souvislost v podobě asociace se světlem a elektrickou energií, kterou
vyvolává jak přihlašované označení, tak namí-
tané ochranné známky. Pokud spotřebitel není navíc obeznámen s osobností srbského fyzika a bude označení TESLA považovat za fantazijní, bude
toto označení připomínat
fantazijní prvek přihlašovaného označení TES.
Vzhledem k nízké rozlišovací způsobilosti výrazu LAMPS ve vztahu k přihlašovaným výrobkům bude právě fantazijní slovek TES tím,
co spotřebiteli utkví v paměti.
Ohledně shodnosti nebo podobnosti výrobků a služeb žalovaný konstatoval, že většina z ochranných známek namítaných společností TESLA je chráněna pro výrobky shodné,
případně podobné s výrobky, pro něž je
označení žalobkyně přihlášeno.
Žalobkyně napadla citované rozhodnutí žalobou u Městského soudu v Praze, který ji rozsudkem ze dne 25. 1. 2012, čj. 9 Ca 67/2009-78,
zamítl.
Městský soud uvedl, že pro posouzení podobnosti porovnávaných označení je naprosto bezvýznamné, že interpunkční znaménko
obsažené v přihlašovaném označení je pomlčkou a nikoliv rozdělovníkem. Městský
soud rovněž souhlasil s argumentací žalovaného ohledně podobnosti porovnávaných
označení. Pokud jde o posouzení porovnávaných označení z vizuálního hlediska, městský
soud přisvědčil závěru žalovaného, že lze důvodně očekávat, že shoda prvních pěti písmen porovnávaných označení při smyslovém
vnímání upoutá pozornost průměrného spotřebitele a může v něm vyvolat dojem, že výrobky nesoucí tato označení pocházejí od
téhož výrobce, zvláště pokud se jedná o výrobky stejného druhu (žárovky). Průměrný
spotřebitel většinou navíc nemá možnost přímého porovnání kolidujících označení,
a označení, které v daném okamžiku vnímá,
porovnává pouze s vjemem druhého označení, tak jak mu utkvělo v paměti. Ohledně fonetického hlediska městský soud uvedl, že význam pomlčky, která rozděluje přihlašované
označení na dva jednoslabičné prvky, na výslovnost daného označení není tak výrazný,
jak namítá žalobce, protože při běžné výslovnosti není obvyklé vyslovovat slova, která
jsou od sebe oddělena pomlčkou, s výraznou
odmlkou. U sémantického hlediska se měst-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 8 / 2 013
ský soud ztotožnil se závěrem žalovaného, že
existuje nízký stupeň podobnosti mezi porovnávanými označeními.
Ohledně podobnosti výrobků nárokovaných porovnávanými označeními městský
soud konstatoval, že žalobkyně nezpochybnila konstatování žalovaného o vysokém stupni
podobnosti, a u některých namítaných ochranných známek dokonce shodnosti dotčených
výrobků. Podle městského soudu tak žalovaný správně dospěl k závěru, že vysoký stupeň
podobnosti a v případě některých namítaných ochranných známek dokonce shoda jimi chráněných výrobků s výrobky nárokovanými přihlašovaným označením v souladu
s tzv. kompenzační zásadou kompenzuje nižší stupeň podobnosti porovnávaných označení u jednoho ze tří zkoumaných hledisek, a sice u hlediska sémantického.
K argumentaci žalobkyně o spotřebním
charakteru žárovek a vyrovnané nabídce zboží tohoto druhu městský soud konstatoval, že
tyto skutečnosti nejsou způsobilé zpochybnit
závěr žalovaného o existenci pravděpodobnosti záměny na straně veřejnosti, plynoucí ze
zaměnitelné podobnosti porovnávaných
označení a zároveň vysoké míry podobnosti
výrobků, na které se přihlašované označení
a namítané starší ochranné známky vztahují.
Žalobkyně (stěžovatelka) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností. Pochybení městského soudu spatřovala v nesprávném posouzení pravděpodobnosti záměny
porovnávaných označení, a to ve všech třech
hlediscích. Za prvé, pokud jde o hledisko fonetické, stěžovatelka namítala, že koncová
písmena „MPS“ přihlašovaného označení
jsou natolik výrazná, dávající tomuto označení „jiný zvuk“, jenž přihlašované označení
jednoznačně odlišuje od označení společnosti TESLA. Dále poukázala na funkci pomlčky
v přihlašovaném označení, která podle ní
„zásadním způsobem vyjadřuje přestávku
mezi dvěma slovy TES a LAMPS“. Za druhé,
z hlediska vizuálního je podle stěžovatelky
nutné přihlašované označení vnímat jako dvě
slova s tím, že důraz je kladen na druhý slovní
prvek „LAMPS“. Za třetí, stěžovatelka je toho
názoru, že pravděpodobnost záměny označe-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 8 / 2 013
ní je rovněž vyloučena, pokud jde o hledisko
sémantické, neboť význam je u přihlašovaného označení kladen na slovo „LAMPS“, zatímco průměrný spotřebitel vnímá označení
společnosti TESLA jako fantazijní nebo jako
příjmení srbského fyzika.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost
zamítl.
Z odůvodnění:
IV.
Právní názor
Nejvyššího správního soudu
(...)
IV. A Otázka správnosti výkladu záko-
na o ochranných známkách
[21] Stěžovatelka v prvé řadě namítá, že
městský soud posoudil pravděpodobnost záměny označení „TES LAMPS“ a „TESLA“ v rozporu se zákonem o ochranných známkách.
K tomu uvádí zdejší soud následující.
i. Obecné principy
[22] Podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. a)
zákona o ochranných známkách se „[p]řihlašované označení nezapíše do rejstříku na
základě námitek proti zápisu ochranné
známky do rejstříku podaných u [žalovaného] vlastníkem starší ochranné známky, pokud z důvodu shodnosti či podobnosti se
starší ochrannou známkou a shodnosti nebo podobnosti výrobků či služeb, na něž se
přihlašované označení a ochranná známka
vztahují, existuje pravděpodobnost záměny
na straně veřejnosti; za pravděpodobnost
záměny se považuje i pravděpodobnost asociace se starší ochrannou známkou“.
[23] Z judikatury Nejvyššího správního
soudu, Soudního dvora a Soudu prvního
stupně (nyní Tribunálu; pro přehlednost dále Nejvyšší správní soud označuje toto soudní
těleso vždy jako Tribunál bez ohledu na datum rozhodnutí) vyplývají následující obecné principy.
[24] Podle Nejvyššího správního soudu
i Soudního dvora existuje mezi dvěma
ochrannými známkami nebezpečí záměny
tehdy, pokud se veřejnost může domnívat, že
dotčené výrobky nebo služby pocházejí ze
stejného podniku nebo případně z podniků
hospodářsky propojených [srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10.
2008, čj. 4 As 31/2008-153; rozsudky Soudního dvora ze dne 29. 9. 1998, Canon, C-39/97,
Recueil, s. I-5507, bod 29; ze dne 22. 6. 1999,
Lloyd Schuhfabrik Meyer, C-342/97, Recueil,
s. I-3819, bod 17].
[25] Oba soudy se ztotožňují i v závěru, že
rozhodující pro posouzení zaměnitelnosti
ochranných známek je hledisko průměrného
spotřebitele (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 4 As 31/2008-153
a rozsudek Soudního dvora ze dne 11. 11. 1997,
SABEL, C-251/95, Recueil, s. I-6191, bod 23).
[26] Podle ustálené judikatury Soudního
dvora musí být existence nebezpečí záměny
u veřejnosti posuzována celkově, přičemž
musí být zohledněny všechny relevantní faktory projednávaného případu (srov. zejména
výše uvedené rozsudky SABEL, bod 22; Lloyd
Schuhfabrik Meyer, bod 18; a nejnověji rozsudek Soudního dvora ze dne 2. 9. 2010, Calvin
Klein Trademark Trust v. OHIM, C-254/09 P,
bod 44). Celkové posouzení nebezpečí záměny předpokládá určitou vzájemnou závislost
mezi zohledněnými faktory, a zejména mezi
podobností ochranných známek a podobností výrobků nebo služeb, na které se
ochranná známka vztahuje [srov. Canon, bod 17;
rozsudek Tribunálu ze dne 14. 12. 2006,
Mast-Jägermeister proti OHIM – Licorera
Zacapaneca (VENADO), T-81/03, T-82/03
a T-103/03, Sb. rozh., s. II-5409, bod 74].
[27] V témže duchu se vyjádřil i Nejvyšší
správní soud, který ve své judikatuře dovodil,
že podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách, je překážkou bránící zápisu
přihlašovaného označení do rejstříku ochranných známek existence pravděpodobnosti
záměny na straně veřejnosti, která je dána
pouze při kumulativním splnění dvou zákonem stanovených podmínek, kterými jsou
jednak shodnost či podobnost přihlašovaného označení se starší ochrannou známkou
a jednak shodnost nebo podobnost výrobků
či služeb, na něž se přihlašované označení
a namítaná starší ochranná známka vztahují
(srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu
ze dne 28. 5. 2008, čj. 9 As 59/2007-141; ze
dne 26. 10. 2006, čj. 1 As 28/2006-97,
1064/2007 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud
rovněž převzal z judikatury Soudního dvora
tzv. kompenzační zásadu [blíže viz výše uvedené rozsudky Canon, bod 17; VENADO,
bod 74] spočívající v tom, že menší podobnost mezi výrobky a službami lze kompenzovat větší podobností mezi ochrannými známkami a naopak (srov. rozsudky Nejvyššího
správního soudu ze dne 28. 5. 2008, čj. 9 As
59/2007-141; ze dne 26. 10. 2006, čj. 1 As
28/2006-97, č. 1064/2007 Sb. NSS). Z tzv. kompenzační zásady ovšem nelze dovozovat možnost kompenzace větší podobností výrobků či
služeb správním orgánem zjištěnou nepodobnost porovnávaných ochranných známek
(srov. citovaný rozsudek čj. 9 As 59/2007-141).
[28] V této souvislosti je rovněž nutné
zdůraznit, že skutečnost, že název obchodní
společnosti vykazuje dostatečnou míru rozlišovací funkce pro zápis do obchodního rejstříku, automaticky neznamená, že dosahuje
potřebnou míru rozlišovací způsobilosti vyžadovanou zákonem o ochranných známkách pro úspěšné přihlášení slovní ochranné
známky (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 8. 2011, čj. 1 As 37/2011-77).
[29] Pokud jde o srovnání výrobků, tento
soud je toho názoru, že pro posouzení podobnosti mezi dotčenými výrobky je namístě
zohlednit všechny relevantní faktory, které
charakterizují vztah mezi těmito výrobky. Tyto faktory zahrnují zejména povahu výrobků,
jejich účel, způsob použití, jakož i jejich konkurenční nebo komplementární charakter.
Dalšími faktory, na které je možno brát ohled,
jsou též distribuční kanály, relevantní veřejnost (v české odborné literatuře se objevuje
i termín referenční veřejnost) a obvyklý původ zboží [blíže srov. citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 9 As 59/2007-141,
výše uvedený rozsudek Canon, bod 23; rozsudek Tribunálu ze dne 7. 9. 2006, Meric proti OHIM – Arbora & Ausonia (PAM-PIM’S BABY-PROP), T-133/05, body 28–30; či rozsudek
Tribunálu ze dne 27. 10. 2005, Editions Albert
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 8 / 2 013
René proti OHIM – Orange (MOBILIX), T-336/03,
body 59–71]. Při posuzování shodnosti či
podobnosti výrobků tedy není samo o sobě
rozhodující, zda jsou výrobky v rámci mezinárodního třídění výrobků a služeb vytvořeného pro administrativní účely zatřiďování
výrobků a služeb řazeny do shodných či odlišných tříd. Podstatné je, zda lze z hlediska
průměrného spotřebitele takové výrobky
a služby zařadit do jedné skupiny oblasti spotřeby (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2006, čj. 11 Ca 258/2005-71,
č. 1247/2007 Sb. NSS).
[30] Pokud jde o srovnání označení, rozlišovací schopnost označení je nutno zkoumat
vždy ve vztahu k vjemu průměrného spotřebitele, a to z hlediska vizuálního, fonetického
a sémantického. Při hodnocení schopnosti
individualizovat zboží z určitého obchodního zdroje je nutno mít na zřeteli, že spotřebitel zpravidla nemá možnost vzájemně porovnat více označení či výrobků, že porovnává
s obrazem v paměti či dřívějším sluchovým
vjemem, že má průměrnou paměť a průměrný smysl pro detail (srov. citovaný rozsudek
Nejvyššího správního soudu čj. 4 As 31/2008-
-153 a výše uvedené rozsudky SABEL, bod 23;
Calvin Klein Trademark Trust, bod 45). Zaměnitelnost může být proto dovozována jak
z podobnosti v dominantním prvku, tak naopak z toho, že výrobek dominantní odlišující
prvek nemá a ostatní prvky mají nízkou rozlišovací schopnost, takže vyvolávají shodný nebo velmi podobný celkový vjem (již citovaný
rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 4 As
31/2008-153). Označení tak mohou být zaměnitelná i tehdy, pokud je shoda či zaměnitelnost zjištěna i jen u jednoho ze slovních prvků (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze
dne 27. 12. 2001, čj. 7 A 119/99-32).
[31] Pro srovnávání slovních označení
Soud prvního stupně dovodil řadu pomocných kritérií. Za prvé, průměrný spotřebitel
obvykle přikládá větší význam počáteční části slov než částem následujícím [srov. rozsudky Tribunálu ze dne 17. 3. 2004, El Corte Inglés proti OHIM – González Cabello a Iberia
Líneas Aéreas de España (MUNDICOR),
T-183/02 a T-184/02, Recueil, s. II-965, bod 81
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 8 / 2 013
a 83; ze dne 16. 3. 2005, L’Oréal proti OHIM –
Revlon (FLEXI AIR), T-112/03, Sb. rozh., s. II-949,
body 64-65], byť tato úvaha neplatí ve všech
případech [v tomto smyslu srov. rozsudek
Tribunálu ze dne 14. 10. 2003, Phillips-Van
Heusen proti OHIM – Pash Textilvertrieb und
Einzelhandel (BASS), T-292/01, Recueil, s. II-4335,
bod 50; ze dne 6. 7. 2004, Grupo El Prado Cervera proti OHIM – Héritiers Debuschewitz
(CHUFAFIT), T-117/02, Sb. rozh., s. II-2073,
bod 48; či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 7. 2009, čj. 7 As 24/2009-142)].
Za druhé, i když průměrný spotřebitel vnímá
obvykle ochrannou známku jako celek a nezabývá se jejími jednotlivými detaily, nemění
to nic na tom, že si spotřebitel při vnímání
slovního označení rozloží toto označení na
slovní prvky, které mu naznačují konkrétní
význam nebo které se podobají slovům, která
zná [srov. rozsudky Tribunálu ze dne 6. 10.
2004 Vitakraft-Werke Wührmann proti
OHIM – Krafft (VITAKRAFT), T-356/02, bod 51;
ze dne 13. 2. 2007, Mundipharma proti
OHIM – Altana Pharma (RESPICUR), T-256/04,
Sb. rozh., s. II-449, bod 57]. Za třetí, průměrný spotřebitel nebude u složené ochranné
známky za rozlišovací a převládající prvek
celkového dojmu vyvolaného touto ochrannou známkou považovat její popisný prvek,
ale její prvek fantazijní [srov. rozsudek Tribunálu ze dne 15. 2. 2005 Cervecería Modelo
proti OHIM – Modelo Continente Hipermercados (NEGRA MODELO), T-169/02, bod 34
a tam citovaná prejudikatura; a výše citovaný
rozsudek PAM-PIM’S BABY-PROP, body 51–52].
ii. Aplikace obecných principů na projed-
návanou věc
[32] Pokud jde o definici relevantní veřejnosti, je třeba konstatovat, že výrobky, jichž
se týkají přihlašované označení a namítané
ochranné známky (elektrické a halogenové
žárovky) jsou určeny všem spotřebitelům,
takže relevantní veřejnost je tvořena průměrným spotřebitelem, o němž se má za to, že je
běžně informovaný a přiměřeně pozorný
a obezřetný.
[33] Stěžovatelka v kasační stížnosti nebrojí proti závěru žalovaného, že přihlašované označení se vztahuje na podobné a v ně-
kterých případech dokonce totožné výrobky
jako namítané ochranné známky. V projednávané věci je tedy nesporné, že výrobky, kterých se týkají namítané ochranné známky
a přihlašované označení, jsou velmi podobné
a v některých případech dokonce shodné,
neboť se v obou případech jedná o žárovky.
[34] Přihlašované označení je označení
slovní, a proto jej Nejvyšší správní soud porovnal primárně s těmi namítanými ochrannými známkami, které jsou rovněž slovní.
[35] Stěžovatelka v kasační stížnosti namítá, že žalovaný i městský soud při srovnání
přihlašovaného označení a namítaných ochranných známek posoudily nesprávně všechna
tři hlediska, tj. hledisko fonetické, hledisko vizuální i hledisko sémantické.
[36] Pokud jde o hledisko fonetické, Nejvyšší správní soud shledal zcela nepřípadnou
námitku stěžovatelky, že koncová písmena
„MPS“ přihlašovaného označení jsou natolik
výrazná, dávající tomuto označení „jiný zvuk“,
jenž přihlašované označení jednoznačně odlišuje od označení společnosti TESLA. Městský soud i žalovaný se k této námitce obsáhle
vyjádřili a správně konstatovali, že koncová
část „MPS“ není sama o sobě schopná výrazně
narušit nápadnou zvukovou podobnost daných označení z hlediska celku. Koncová část
„MPS“ je totiž neznělá (a contrario již citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu
čj. 7 As 24/2009-142, v němž soud srovnával
označení „VIGOSS“ a „VIGOUR“), čímž se výslovnost označení „tesla“ a „tes-lamps“ do
značné míry stírá [k významu znělosti a „zvuku“ pro posouzení podobnosti z fonetického
hlediska srov. rozsudky Tribunálu ze dne
17. 10. 2006 Armour Pharmaceutical Co. proti OHIM – Teva Pharmaceutical Industries
(GALZIN), T-483/04, bod 75; ze dne 8. 7. 2010
Engelhorn proti OHIM – The Outdoor Group
(peerstorm), T-30/09, bod 63]. Podobnost
při vyslovování porovnávaných označení je
dále umocněna následujícími
faktory:
(1) kromě koncové části „MPS“ v přihlašovaném
označení se porovnávaná označení skládají
ze stejných písmen, a to navíc ve stejném pořadí [srov. rozsudek Tribunálu ze dne 22. 3. 2007
Brinkmann proti OHIM – Terra Networks
(Terranus), T-322/05, bod 38]; (2) namítaná
ochranná známka je v přihlašovaném označení plně obsažena (srov. výše uvedený rozsudek ve věci Terranus, bod 37, kde Tribunál
porovnával označení „terra“ a „Terranus“;
a contrario citovaný rozsudek Nejvyššího
správního soudu čj. 7 As 24/2009-142, kde soud
srovnával označení „VIGOSS“ a „VIGOUR“);
a (3) totožná část porovnávaných označení se
nachází v počáteční části těchto označení,
kterým spotřebitel obvykle přikládá větší význam (srov. zejména výše uvedený rozsudek
MUNDICOR, body 81 a 83, kde Tribunál porovnával označení „MUNDICOR“ a „MUNDICOLOR“). Na tomto závěru nic nemění ani
existence pomlčky v přihlašovaném označení. Nejvyšší správní soud se v tomto ohledu
plně ztotožňuje se závěrem žalovaného
a městského soudu, že význam pomlčky, která rozděluje přihlašované označení na dva
jednoslabičné prvky, na výslovnost přihlašovaného označení není tak výrazný, jak namítá
stěžovatelka, protože při běžné výslovnosti
není obvyklé vyslovovat slova, která jsou od
sebe oddělena pomlčkou, s výraznou odmlkou. Lze tedy konstatovat, že žalovaný
i městský soud se s argumenty stěžovatelky
ohledně fonetického hlediska náležitě vypořádali a posoudili je v souladu kritérii vyplývajícími z judikatury Nejvyššího správního
soudu a Soudního dvora Evropské unie.
[37] Nejvyšší správní soud se neztotožnil
ani s druhým argumentem stěžovatelky,
v němž namítá, že z hlediska vizuálního je
nutné přihlašované označení vnímat jako dvě
slova s tím, že důraz je kladen na druhý slovní
prvek „LAMPS“. Nejvyšší správní soud se plně
ztotožňuje se závěrem městského soudu, že
průměrný spotřebitel nebude u složené
ochranné známky za rozlišovací a převládající prvek celkového dojmu vyvolaného touto
ochrannou známkou považovat její popisný
prvek, ale její prvek fantazijní (srov. výše uvedené rozsudky ve věcích NEGRA MODELO,
bod 34, a PAM-PIM’S BABY-PROP, body 51–52).
Podobně jako u fonetického hlediska i u vizuálního hlediska je podobnost porovnávaných označení umocněna tím, že tato označení
mají společných pět prvních písmen, slovní
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 8 / 2 013
prvek přihlašovaného označení je plně obsažen v namítaných ochranných známkách
a totožná část porovnávaných označení se nachází v počáteční části těchto označení, kterým spotřebitel obvykle přikládá větší význam (srov. bod [36]). Lze tedy konstatovat,
že žalovaný i městský soud posoudili podobnost z vizuálního hlediska v souladu kritérii
vyplývajícími z judikatury Nejvyššího správního soudu a Soudního dvora Evropské unie.
[38] Posledním hlediskem, proti jehož
posouzení stěžovatelka v kasační stížnosti
brojí, je hledisko sémantické. Stěžovatelka
konkrétně namítá, že u přihlašovaného označení je význam kladen na slovo „LAMPS“, zatímco průměrný spotřebitel vnímá označení
společnosti TESLA jako fantazijní nebo jako
příjmení srbského fyzika. Ani této námitce
nelze přisvědčit. Nejvyšší správní soud zde
poukazuje na výše citovanou judikaturu Tribunálu, podle níž průměrný spotřebitel nebude u složené ochranné známky za rozlišovací a převládající prvek celkového dojmu
vyvolaného touto ochrannou známkou považovat její popisný prvek, ale její prvek fantazijní (srov. výše uvedené rozsudky NEGRA
MODELO, bod 34, a PAM-PIM’S BABY-PROP,
body 51–52). Prvek „LAMPS“ je s ohledem na
nárokované výrobky (elektrické a halogenové žárovky) jednoznačně prvkem popisným,
a proto z hlediska průměrného spotřebitele
disponuje nízkou rozlišovací schopností. Naopak prvek „TES“ je prvek fantazijní, neboť
slovo „TES“ nemá v českém jazyce žádný význam. U přihlašovaného označení je tedy dominantním prvkem prvek „TES“, a nikoli
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 8 / 2 013
prvek „LAMPS“, jak tvrdí stěžovatelka. Žalovaný i městský soud tedy posoudili i sémantické
hledisko v souladu s relevantní judikaturou
Nejvyššího správního soudu a Soudního dvora Evropské unie. Pro úplnost je zde nutné
rovněž zdůraznit, že žalovaný shledal ve svém
rozhodnutí podobnost porovnávaných označení z hlediska sémantického jako nižší,
a k závěru o nebezpečí záměny porovnávaných označení dospěl až na základě tzv. kompenzační zásady.
shodné. Námitky
(u
[39] V projednávané věci je tedy nesporné, že výrobky, kterých se týkají namítané
ochranné známky a přihlašované označení,
jsou velmi podobné a v některých případech
stěžovatelky
dokonce
ohledně srovnání označení neobstojí, a lze tedy konstatovat, že u porovnávaných označení
existuje velká podobnost z hlediska vizuálního a fonetického a nižší podobnost z hlediska
sémantického. Vzhledem k těmto dílčím závěrům Nejvyšší správní soud souhlasí i se závěry žalovaného a městského soudu plynoucími z tzv. kompenzační zásady. Lze tedy
konstatovat, že vzhledem k vysokému stupni
podobnosti
některých namítaných
ochranných známek až shodnosti) nárokovaných výrobků je nižší stupeň podobnosti
označení „TES – LAMPS“ a „TESLA“ u jednoho
ze zkoumaných hledisek (hlediska sémantického) vykompenzován vysokým stupněm podobnosti výrobků, a tudíž mezi přihlašovaným označením a namítanými ochrannými
známkami existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti ve smyslu § 7 odst. 1
písm. a) zákona o ochranných známkách. (...)