6 Tdo 1019/2024

6 Tdo 1019/2024-1190

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 2. 2025 o dovoláních, která podali obvinění R. K. a A. L. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2023, č. j. 6 To 73/2023-1102, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 74 T 50/2018,

I. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného A. L. odmítá.

II. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují ve vztahu k obviněnému R. K. a za přiměřeného užití § 261 tr. ř. ve vztahu k obviněnému A. L. - usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2023, č. j. 6 To 73/2023-1102, - řízení tomuto rozhodnutí předcházející, a to v části počínající rozhodováním odvolacího soudu o odvolání státní zástupkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 11. 2018, č. j. 74 T 50/2018-581, - další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

IV. Podle § 265l odst. 3 tr. ř. se nařizuje, aby ji uvedený soud projednal a rozhodl v jiném složení senátu.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě (dále též „soud prvního stupně“ nebo „okresní soud“) ze dne 16. 11. 2022, č. j. 74 T 50/2018-891 (dále též „odsuzující rozsudek“), byli uznáni vinnými obviněný R. K. zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea 2 tr. zákoníku, obviněný A. L. přečinem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.

2. Těchto trestných činů se podle skutkových zjištění uvedeného soudu dopustili tím, že

obviněný R. K. dne 02. 09. 2013 v Ostravě u Krajského soudu na Havlíčkově nábřeží 34 v úmyslu si zajistit neoprávněné obohacení, podal návrh na vydání směnečného platebního rozkazu na částku 200.000 Kč, k němuž přiložil směnku na zajištění pohledávky ze smlouvy o půjčce ve výši 200.000 Kč s datem vystavení 11. 06. 2012 v XY, kterou měla podepsat M. S., ač věděl, že se jedná o směnku padělanou, kdy na základě této padělané směnky vydal Krajský soud v Ostravě dne 18. 09. 2013 pod č. j. 32 Cm 315/2013-15 směnečný platební rozkaz, který byl následně na základě námitek M. S. dne 23. 07. 2015 pod č. j. 32 Cm 315/2013-143 zrušen,

obviněný A. L. v dané věci dne 31. 03. 2014 jako svědek podal výpověď, ve které uvedl nepravdu ohledně vystavení směnky s tím, že tuto měla podepsat M. S., což mělo podstatný význam pro rozhodnutí soudu, jež k dané věci nechal vypracovat znalecký posudek z oboru písmoznalectví č. 2098/14, kdy z tohoto posudku ze dne 26. 09. 2014 vyplynulo, že sporný podpis na směnce umístěný u doložky „výstavce“ není pravým, tedy vlastnoručním podpisem M. S., a že se jedná o padělek.

3. Obviněný R. K. byl odsouzen podle § 234 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Obviněný A. L. byl odsouzen podle § 346 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtrnácti měsíců.

4. O odvolání obviněných proti tomuto odsuzujícímu rozsudku rozhodl Krajský soud v Ostravě (dále „odvolací soud“ nebo „krajský soud“) usnesením ze dne 29. 11. 2023, č. j. 6 To 73/2023-1102 (dále též „dovoláním napadené usnesení“), tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.

5. Již na tomto místě je vhodné zmínit, že citovaná rozhodnutí jsou v pořadí druhými meritorními rozhodnutími, které označené soudy v trestní věci dovolatelů vydaly. O podané obžalobě totiž nejprve rozhodl Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 22. 11. 2018, č. j. 74 T 50/2018-581 (dále též „zprošťující rozsudek“), tak, že oba obviněné podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby. Tento rozsudek však právní moci nenabyl, neboť byl napaden odvoláním státní zástupkyně podaným v neprospěch obou obviněných. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 19. 9. 2019, č. j. 6 To 135/2019-617 (dále též „kasační usnesení“) napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř zrušil a soudu prvního stupně podle § 259 odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

II. Dovolání a vyjádření k nim

6. Proti usnesení krajského soudu uvedenému v bodě 4. tohoto usnesení podali obvinění prostřednictvím svých obhájců dovolání.

II./1. Dovolání R. K.

7. Obviněný R. K. dovolání zpracované obhájkyní JUDr. Zdeňkou Friedelovou opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. m) tr. ř. a rovněž o tvrzení, že došlo k porušení principu presumpce neviny a jeho práva na spravedlivý proces.

8. Po rekapitulaci předcházejícího řízení namítá, že odvolací soud chybně vyhodnotil odvolání státní zástupkyně, které vedlo k vydání jeho rozhodnutí zrušujícímu zprošťující rozsudek soudu prvního stupně. Toto odvolání podle něj nesplňovalo zákonem požadované podmínky, neboť z něj nebyly patrny vytýkané vady. Soud prvního stupně měl postupovat podle § 251 tr. ř. a při nedoplnění odvolání mělo dojít k jeho odmítnutí odvolacím soudem. Ve zrušujícím rozhodnutí odvolacího soudu byly soudu prvního stupně dány pokyny, jakým způsobem má hodnotit důkazy, zejména výpovědi svědků, resp. k jakému výsledku má při jejich hodnocení dospět, což je nepřípustné. Toto rozhodnutí bylo chybně založeno jen na tom, že odvolací soud sám na základě svého přesvědčení zhodnotil tytéž důkazy s jiným výsledkem. Dovolatel poukazuje zejména na hodnocení výpovědi A. L., z níž podle něj nevyplývá, že by před ním poškozená dokumenty odepsala. Soud prvního stupně následně naprosto totožnou výpověď A. L. vyhodnotil v intencích pokynů odvolacího soudu a dospěl na základě stejných skutkových zjištění k jinému závěru, a to k závěru v jeho neprospěch. Tato výpověď přitom měla být hodnocena v souladu se zásadou in dubio pro reo. Odvolací soud dále soudu prvního stupně přikázal provádět pro věc irelevantní důkazy a současně jej i v tomto směru instruoval, jak je vyhodnotit.

9. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby doplnil dokazování ve věci spáchání přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se měli dopustit M. S. ml. a M. S. st. fyzickým napadením dovolatele. Ten měl údajně v postavení poškozeného popisovat své napadení v mnohem vyšší intenzitě, než jak bylo prokázáno. Předmětné tvrzení odvolacího soudu vycházelo z neúplných informací, neboť M. S. st. i ml. byli odsouzeni trestním příkazem pro přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se vůči dovolateli dopustili. Ve věci byl zásadní znalecký posudek z oboru zdravotnictví, nikoli výpovědi svědků. Podle dovolatele je nepodložený závěr odvolacího soudu, že svědci L. Z. a R. K. konzistentně vypovídají právě v jeho prospěch.

10. Rovněž došlo ke konstatování poznatků plynoucích ze znaleckého posudku z jiné trestní věci vypracovaného k osobě dovolatele. Tento posudek navíc nebyl proveden k důkazu, ale byly z něj vytrhávány pouze fragmenty z části, v níž jsou popsány podklady pro jeho zpracování. Znalkyně vycházela rovněž ze znaleckého posudku, který byl zpracován ve věci, v níž je obviněný stíhán pro přečin nebezpečného pronásledování podle § 354 tr. zákoníku vůči E. N., tedy ve věci, která není dosud pravomocně skončena. Odkazy na útržky ze znaleckých posudků realizovaných v jiných řízeních a dovozování jakýchkoliv závěrů z takových útržků je postup naprosto nepřípustný. Přístup k dokazování byl ze strany soudu selektivní v neprospěch obviněného, když neprovedl podstatné důkazy, které navrhoval. Došlo tak k porušení jeho práva na spravedlivý proces.

11. A. L. byl sice odsouzen pro trestný čin ublížení na zdraví, avšak k jeho spáchání se doznal, přičemž ze spisu v jeho věci vyplynulo, že vypovídal pravdu. Ačkoliv byl tento důkaz proveden, nebyl v odsuzujícím rozsudku vůbec hodnocen. Obviněný L. není na dovolateli nijak závislý a v tomto směru se jedná o ničím nepodloženou domněnku soudu.

12. Dovolatel dále tvrdí, že měl dostatek finančních prostředků k tomu, aby mohl poškozené S. zapůjčit částku 200.000 Kč. Uvedenými penězi disponoval, neboť byly vzaty z tržby, kterou pro něj obviněný L. vybíral a následně vráceny do pokladny ze zdaněných příjmů. Soud navíc nezohledňuje, že obviněný podnikal jako fyzická osoba a jako takový nemůže sám sobě půjčit žádné finanční prostředky, jako kdyby podnikal skrze osobu právnickou. Nebylo tedy možné, aby se v jeho účetnictví daná finanční částka objevila.

13. Obviněný soudům dále vytýká, že v rámci posouzení jeho chování vyšly z okolností, pro které je stíhán pro přečin nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. a), b), c), d) tr. zákoníku, jehož se měl dopustit vůči své bývalé družce E. N. Na rozdíl od ní je osobou dosud netrestanou. Přestože odvolací soud tvrdí, že předmětné řízení vůči jeho osobě dosud nebylo skončeno, a tudíž nebude přihlížet k tomuto důkazu, přihlíží oba soudy k útržkům ze znaleckého posudku, který byl vypracován ve věci vedené právě u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 4 T 111/2020. Obviněný má za to, že hodnocení tohoto důkazu má zásadní význam pro výrok o vině, neboť soud dospívá k závěru, že tak, jak se choval k E. N., tak se choval i k M. S. V jeho neprospěch neměla být vyložena rovněž okolnost napadení M. S. neznámým pachatelem, který měl při napadení říci „pozdravuje tě K.“. Nebyl zjištěn pachatel tohoto jednání a ani motiv, proč jej napadl.

14. Dovolatel dále uvádí, že peníze poskytl poškozené na nákup vozidel, přičemž ačkoliv k její osobě žádné vozidlo nebylo registrované, tak na jejího manžela bylo registrováno vozidel deset. Listinný důkaz tuto skutečnost prokazující nebyl proveden a hodnocen.

15. Za nesprávné rovněž pokládá, pokud nebylo přihlédnuto k obhajobou předloženému znaleckému posudku č. 478/2014 ze dne 9. 2. 2015, který byl vypracovaný Annou Grabowskou, znalkyní z oboru školství a kultury, odvětví psychologie, specializace grafologie, jejíž závěry jsou v příkrém rozporu se závěry znaleckého posudku soudního znalce JUDr. Jiřího Straky, který byl proveden ve směnečném řízení.

16. Obviněný z důvodů výše uvedených navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 256k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení odvolacího soudu a tomuto soudu podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal, alternativně, aby podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil obě rozhodnutí soudů nižších stupňů a podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl o jeho zproštění obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř.

II./2. Dovolání A. L.

17. Obviněný A. L. dovolání podané prostřednictvím jeho obhájce JUDr. Václava Stříbného opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. ř. Namítá, že jeho svědecká výpověď, jíž se měl dopustit trestného činu, neměla podstatný význam pro rozhodnutí soudu ve věci. Takový význam naopak měl znalecký posudek JUDr. Jiřího Straky a jeho znalecká výpověď. Pokud se jedná o jeho (dovolatelovu) výpověď ve směnečném řízení, jež je zachycena v protokolu o informativním výslechu ze dne 31. 3. 2014, považuje ji za „v podstatě soubor kusých a nesouvislých odpovědí na neznámé dotazy“. Zdůrazňuje, že při výslechu v rámci směnečného řízení žádnou nepravdu neuvedl. Nikdy netvrdil, že by viděl, že poškozená M. S. smlouvu o půjčce a směnku podepsala. V této souvislosti pouze zmiňuje, že podepsané listiny viděl ležet na stole, a proto se domníval, že je podepsala právě M. S. Při svědecké výpovědi tedy neuváděl pouze to, co vnímal vlastními smysly, nýbrž i to, co se domníval. S ohledem na výše uvedené je přesvědčen, že není možné jednoznačně dospět k závěru o jeho vině. Dovolává se proto aplikace zásady in dubio pro reo. Pokud se jedná o hodnocení jeho věrohodnosti ze strany soudů, rozporuje a považuje za spekulace, že by ho se spoluobviněným R. K. spojovalo dlouholeté přátelství, zaměstnanecký poměr, či částečná majetková závislost apod. Vyjadřuje se též ke svému dřívějšímu odsouzení pro násilnou trestnou činnost nemajetkového charakteru, již považuje za „mladickou nerozvážnost“, jež by neměla mít v současné době žádný vliv na posouzení jeho věrohodnosti. Odvolacímu soudu vytýká též to, že v odůvodnění svého usnesení konstatuje, že po vrácení věci jeho dřívějším kasačním usnesením ze dne 19. 9. 2019, sp. zn. 6 To 135/2019, soud prvního stupně doplnil dokazování. Nově provedená je pouze výpověď svědkyně E. N., jež se ho dotýká pouze nepřímo. Svědkyně ve své výpovědi prokazatelně lhala, jak vyplývá z důkazů přiložených k jeho odvolání, které odvolací soud odmítl provést. Důkazní situace se tak podle jeho názoru, oproti stavu před vydáním kasačního usnesení odvolacího soudu, alespoň ve vztahu k němu, vůbec nezměnila. Nesouhlasí s údajem odvolacího soudu, že jeho výpověď byla důvodem k zadání znaleckého posudku z oboru písmoznalectví. K vypracování znaleckého posudku došlo z inciativy právního zástupce žalované ve směnečném řízení.

18. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil obě rozhodnutí soudů nižších stupňů a sám rozhodl o jeho zproštění obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř., event. po zrušení usnesení odvolacího soudu věc tomuto soudu vrátil, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, nejlépe v jiném složení senátu.

19. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněných vyjádřil prostřednictvím státních zástupkyň činných u Nejvyššího státního zastupitelství.

II./3. Vyjádření k dovolání R. K.

20. K dovolání obviněného R. K. státní zástupkyně (JUDr. Ingrid Záhorová Nedbálková) sdělila, že dovolací důvody označil správně a jím uplatněna argumentace jim také odpovídá.

21. Nejzásadnější vada, kterou dovolatel namítá, je překročení oprávnění odvolacího soudu vyjadřovat se k hodnocení důkazů soudem prvního stupně. Nepravomocný zprošťující rozsudek soudu prvního stupně byl zvrácen rozhodnutím soudu druhého stupně na základě odvolání podaného státním zástupcem v neprospěch dovolatele. Ten však žádným způsobem nezavázal soud prvního stupně, jak má ve věci rozhodnout. Detailnějším způsobem sice přistoupil k posouzení důkazu výpovědí svědka A. L., avšak učinil tak proto, aby demonstroval, že dosavadní hodnocení důkazů okresním soudem nesplnila požadavky formulované zněním § 2 odst. 6 tr. ř. a že jím učiněné skutkové závěry nelze považovat za splňující požadavek formulovaný zněním § 2 odst. 5 tr. ř. Přisvědčil odvolacím námitkám státního zástupce, které úplnost hodnotících úvah soudu a tím správnost jím vydaného rozhodnutí zpochybnily. Takový postup odvolacího soudu nelze pokládat za rozporný s jeho posláním. Odvolací soud se neomezil na to, že by soudu prvního stupně vytkl vadnost provedeného hodnocení a na stejném okruhu důkazů mu uložil, aby věc znovu posoudil a rozhodl. Již vůbec mu závazně neuložil, jak má hodnotit důkazy a k jakým skutkovým závěrům má po takovém hodnocení důkazů dospět. Uložil mu doplnit dokazování a celou situaci zhodnotit v rámci důkazů dříve i nově provedených. Ojediněle zaujal jistý hodnotící závěr, pokud jde o výpověď svědka A. L. Nelze však dospět k závěru, že by prejudikoval rozhodnutí soudu prvního stupně. Výsledek, k němuž po zrušení jeho zprošťujícího rozsudku soud prvního stupně dospěl, tak byl soudem druhého stupně ovlivněn toliko nepřímo. V uvedeném ohledu tedy není možné zaznamenat ani porušení práva obviněného na spravedlivý proces.

22. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 16. 11. 2022 je zřejmé, že členové změněného senátu se seznámili s celým dosavadním obsahem dokazování podle § 219 odst. 3 tr. ř. Předpokladem takového postupu je výslovný souhlas obviněného, který byl udělen.

23. V posuzované trestní věci nelze zaznamenat ani zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů. Z odůvodnění obou soudních rozhodnutí vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Soudy postupovaly striktně podle § 2 odst. 6 tr. ř. Dovolatel je usvědčován především výpovědí svědkyně M. S. a listinnými důkazy ze směnečného řízení. Soudy dospěly ke správnému závěru, že výpověď A. L. byla podstatnou okolností v rámci uplatnění směnky a vymožení fiktivní dlužné částky 200.000 Kč po M. S. Soud prvního stupně poukázal na další okolnosti vážící se k předmětné půjčce. Vycházel rovněž ze vztahů mezi jednotlivými osobami, zejména pak těmi, které svědčily ve prospěch tohoto dovolatele. Stěží bylo lze dovodit, že již v době vzniku půjčky, kdy byl dovolatel ve vztahu s poškozenou M. S., by tato s předstihem lstivě opatřila směnku s falešným podpisem. Znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo, který vypracoval ve směnečném řízení JUDr. Jiří Straka, bylo potvrzeno, že nešlo o podpis M. S. Soudy správně vycházely právě z uvedeného znaleckého posudku, a nikoliv z posudku vypracovaného Annou Grabowskou, znalkyní z oboru školství a kultury, odvětví psychologie, specializace grafologie, neboť nebyl řešen psychologický profil pisatele, ale pravost podpisu. Soudy tedy nepostupovaly v rozporu s § 2 odst. 6 tr. ř. ani s právem obviněného na spravedlivý proces, pokud k listině zpracované Annou Grabowskou nepřihlížely. V uvedeném ohledu tedy nemůže být založeno ani pochybení soudů ve smyslu opomenutí takového důkazu.

24. Soudy správně přihlédly k vývoji výpovědí obviněného a A. L. v čase, neboť tito upravovali obsahy svých sdělení ohledně původu zapůjčených peněz. Stranou nezůstala ani skutečnost, že dokumenty k podpisu měl ve své kanceláři obviněný předat M. S. v době víkendu. Do rámce trestné činnosti obviněného zapadá, že k uplatnění směnky došlo v momentě rozpadu vztahu mezi ním a M. S., která se rozhodla zůstat v manželství a milenecký vztah s obviněným ukončit. Obviněný reagoval značně dramaticky, neboť jí zasílal výhrůžné SMS zprávy a vyvolal půtku s manželem a tchánem M. S. Ti jej však poté napadli a způsobili mu zranění, za což byli odsouzeni. Ve vztahu k posuzované trestní věci je však důležité, že obviněný uvedený spor vyprovokoval. Výpovědí E. N. bylo prokázáno, že jednání obviněného zapadá do jeho osobnostního nastavení. Navíc obviněný nepravdivě obvinil jinou osobu (P. S.) ze spáchání přestupku proti občanskému soužití. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že výpovědi bratra obviněného R. K., A. L., J. L. a L. Z. byly nevěrohodné, neboť svědčily ve prospěch obviněného o skutečnostech, které se však nikdy nestaly.

25. Odvolací soud korigoval závěry okresního soudu, neboť přiznal důvodnost námitkám obviněného, že v jeho neprospěch nelze argumentovat jeho trestním stíháním pro trestný čin nebezpečného pronásledování vůči E. N., neboť toto řízení nebylo pravomocně skončeno. Stejně tak bylo korigováno zjištění, že napadení dovolatele manželem M. S. a jeho otcem skončilo v přestupkovém řízení, neboť M. S. st. i M. S. ml. byli uznáni vinnými přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Soudy neignorovaly ani skutečnost, že E. N. byla postižena pro daňový delikt, neboť uvedené je výslovně zmíněno, nicméně další návrhy na provádění důkazů ohledně vztahu mezi E. N. a dovolatelem byly zamítnuty, neboť nebylo třeba z nich vycházet s ohledem na to, že neměly přímý vztah k prokazované skutečnosti.

26. Stran poukazu soudu na výpis ze zdravotnické dokumentace, která je součástí znaleckého posudku na dovolatele ve věci vedené proti obviněným S., lze odkázat na usnesení odvolacího soudu, který uvedené napravil. Pokud jde o konstatování odvolacího soudu ohledně osobnosti obviněného, lze dovozovat, že tyto závěry pocházejí ze znaleckého posudku MUDr. Kateřiny Černekové, která byla v této trestní věci přibrána k vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie.

27. V posuzované trestní věci nelze hovořit ani o opomenutých důkazech, a to konkrétně ani o listině, v níž je zahrnut počet vozidel, který byl psán na manžela M. S. V bodě 20. kasačního usnesení odvolací soud uložil okresnímu soudu, aby si vyžádal výpis z evidence vozidel M. S. i jejího manžela, zda a jaká vozidla nabyli do svého vlastnictví v období od 11. 6. 2012 do 2. 9. 2013. Byť předmětný důkaz byl proveden, což konstatuje i sám dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku, nenašel odraz v odůvodnění rozhodnutí. Nejde však o flagrantní pochybení, neboť vzhledem ke všem ostatním důkazům uvedený výčet vlastněných vozidel nedisponuje zásadní vypovídací potencí vzhledem ke stíhanému skutku – nejedná se tedy o důkaz podstatný.

28. Vzhledem k uvedenému státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného v neveřejném zasedání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. udělila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání případně učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.

II./4. Vyjádření k dovolání A. L.

29. K dovolání obviněného A. L. státní zástupkyně (Mgr. Renata Letková) sdělila, že jeho námitky formálně podřaditelné pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě ve spojení s § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. jsou zjevně neopodstatněné.

30. V návaznosti na výklad skutkové podstaty přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku připomenula, že dovolatel ve své výpovědi dne 31. 3. 2014 při jednání před Krajským soudem v Ostravě ve věci vedené pod sp. zn. 32 Cm 315/2013 vypověděl (podle doslovné protokolace), že „[p]ři převzetí peněz byla podepsána smlouva o půjčce“ a „[ž]alovaná dne 11.06. podepsala smlouvu o půjčce a směnce“. Tato tvrzení však byla objektivně vyvrácena znaleckým posudkem JUDr. Jiřího Straky z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo. Není rozhodné, z jakého důvodu došlo k zadání vypracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví. Rozhodující je, že dovolatel uvedl ve své svědecké výpovědi nepravdivý údaj, jenž měl podstatný význam pro rozhodnutí. Skutečnost, že dovolatel jako svědek vypověděl, že došlo k podpisu směnky a smlouvy o půjčce, skutečně nelze hodnotit jinak než jako uvedení nepravdy o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí směnečného soudu. Není totiž rozhodné, o které důkazní prostředky nakonec soud své rozhodnutí opře, nýbrž to, zda je křivá výpověď způsobilá podstatným způsobem ovlivnit správné zjištění skutkového stavu jako základu takového rozhodnutí. S ohledem na výše uvedené tak lze uzavřít, že jednáním dovolatele došlo k naplnění objektivní stránky souzeného přečinu. Konfrontuje-li se objektivně zjištěná skutečnost, že podpis poškozené M. S. na předmětné směnce byl falešný, s tím, co dovolatel vypověděl v rámci informativního výslechu, nelze než dospět i k závěru o naplnění jeho subjektivní stránky.

31. Vznáší-li dále dovolatel námitku extrémního rozporu v dokazování, tato není podřaditelná pod žádný z dovolacích důvodů. Aby taková argumentace spadala pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu nutné, aby se vznesené námitky týkaly rozhodných skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu. Tento okruh zjištění je tak mnohem užší, v případě přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku by se muselo jednat o skutková zjištění, jež se týkají např. toho, zda vypovídal konkrétní subjekt, zda se jednalo o řízení před soudem či jiným orgánem, zda se jednalo o okolnost, jež má podstatný význam pro rozhodnutí a tato byla pachatelem uvedena nepravdivě apod. Skutečnost, zda dovolatel přepočítával peníze, není rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků souzeného přečinu ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Takovou námitku nelze pod tento, ani žádný jiný, dovolací důvod podřadit.

32. Pokud se jedná o posouzení dovolatelovy věrohodnosti, rozhodujícími jsou v případě skutku, z něhož byl pravomocně uznán vinným, především objektivně zajištěné důkazy, a to protokol z informativního výslechu konaného dne 31. 3. 2014 v rámci směnečného řízení ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 Cm 315/2013 a znalecký posudek JUDr. Jiřího Straky. Z nich vyplývá, že dovolatel během informativního výslechu uvedl nepravdu ohledně podepsání předmětných listin poškozenou M. S. Výpověď dovolatele, stejně jako posouzení jeho věrohodnosti, tak ve vztahu k souzenému skutku, jehož se týká toto dovolací řízení, nejsou rozhodující. I tuto námitku tak nezbývá než odmítnout.

33. Tvrzení dovolatele, že byl na základě nezměněné důkazní situace nalézacím soudem po vydání kasačního usnesení odvolacího soudu uznán vinným, je poněkud zavádějící. Odvolací soud v tomto rozhodnutí soudu prvního stupně vytkl, že jím učiněná skutková zjištění jsou neúplná a zprošťující rozsudek předčasný. Konkrétně mu uložil, aby se blíže zabýval věrohodností svědků, kteří vypovídali ve prospěch spoluobviněného R. K., a to v kontextu s dalšími provedenými, případně v úvahu přicházejícími, důkazy. Současně poukázal na možný motiv spoluobviněného R. K. a závěry jeho psychologického vyšetření.

34. Okresní soud dokazování v tomto ohledu doplnil, přičemž dospěl k závěru, že se dovolatel souzeného přečinu dopustil. V rámci odvolacího řízení posléze odvolací soud nově přezkoumal napadený rozsudek a uzavřel, že soud prvního stupně postupoval v intencích kasačního usnesení odvolacího soudu. Se závěrem odvolacího soudu se státní zástupkyně ztotožňuje, a považuje tak dovolatelovu argumentaci v tomto směru za zjevně neopodstatněnou.

35. Zmiňovaný opomenutý důkaz, jenž měl zpochybnit věrohodnost svědkyně E. N., nemá vypovídající hodnotu. Svědkyně se v průběhu trestního řízení vyjadřovala ke vztahu s R. K. Její svědecká výpověď se netýká křivé výpovědi v rámci informativního výslechu ve směnečném řízení ani okrajově. Ani v této části argumentace tak dovolateli nelze dát za pravdu.

36. Vytýká-li dovolatel soudům, že neaplikovaly pravidlo in dubio pro reo, je třeba zdůraznit, že dospěje-li soud po vyhodnocení důkazní situace k závěru, že některé důkazy jsou pravdivé, že jejich věrohodnost není ničím zpochybněna a úvahy vedoucí k tomuto závěru zahrne do odůvodnění svého rozhodnutí, nejsou pro jeho uplatnění splněny podmínky, neboť soud tyto pochybnosti nemá. Tak tomu bylo i v případě dovolatele.

37. Státní zástupkyně dospěla k závěru, že dovolání obviněného A. L. je v rozsahu, v jakém odpovídá uplatněným dovolacím důvodům, zjevně neopodstatněné. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. udělila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.

III. Přípustnost dovolání

38. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci jsou dovolání přípustná, zda byla podána v zákonné lhůtě a na místě, kde lze taková podání učinit, a zda je podaly osoby oprávněné. Shledal přitom, že dovolání jsou přípustná podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání byla podána osobami oprávněnými [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňují i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

IV. Posouzení dovolání

39. Dovolatelé, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), svůj mimořádný opravný prostředek založili na tvrzení o naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný R. K. též na dovolacím důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. a obviněný A. L. na dovolacím důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda jimi vznesené námitky obsahově odpovídají jimi uplatněným důvodům dovolání, a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat důvodnost.

40. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, pokud · rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], · rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [první a druhá varianta dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.], · bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.].

IV./1. Obecná východiska

41. Řízení o dovolání, tedy jednom z mimořádných opravných prostředků, se v mnohém odlišuje od řízení realizovaných soudy nižších stupňů. Konkrétně se v něm např. neuplatňuje revizní princip, z čehož plyne, že je na dovolateli, aby ve svém mimořádném opravném prostředku vymezil všechna pochybení, která podle jeho mínění zatěžují rozhodnutí soudů nižších stupňů. Současně je však nezbytné, aby jím vytýkané vady obsahově odpovídaly zvoleným dovolacím důvodům. K přezkumu dovoláním napadeného rozhodnutí podle § 265i odst. 3 tr. ř. totiž přistupuje Nejvyšší soud až po zjištění, že dovolací argumentace odpovídá příslušnému dovolacímu důvodu a nelze ji vyhodnotit jako zjevně neopodstatněnou.

42. V ustanovení § 265b tr. ř. je obsažen taxativní výčet dovolacích důvodů. Z toho plyne, že ke kasaci dovoláním napadeného rozhodnutí může Nejvyšší soud přistoupit (s výjimkou dále zmíněnou) zásadně jen tehdy, pokud na podkladě dovolací argumentace dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí zatěžuje vada, která odpovídá některému z dovolacích důvodů v odkazovaném ustanovení vymezených. Jinými slovy vyjádřeno, ne každá vada, která je případně dovolatelem vytýkána (a dovolacím soudem na tomto podkladě i zjištěná), odůvodňuje zrušení napadeného rozhodnutí. V zásadě se musí jednat o vadu, jímž je některý z dovolacích důvodů (resp. některá jeho varianta, je-li jich pod příslušným dovolacím důvodem uvedeno více) naplněn.

43. V případě, že toto zjištěno není, přichází výjimečně v úvahu zrušení napadeného rozhodnutí jen tehdy, pokud na podkladě dovolatelem uplatněných námitek dospěje dovolací soud k závěru, že vydáním napadeného rozhodnutí (event. ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně) došlo k porušení základních práv obviněného, zejm. jeho práva na spravedlivý proces.

44. Byť je tedy výsledek rozhodnutí dovolacího soudu primárně odvislý od zjištění, zda dovolatelem uplatněné námitky naplňují jím zvolený dovolací důvod (případně jiný ze zákonných důvodů dovolání) či nikoli, kasace napadeného rozhodnutí přichází v úvahu též při zjištění závažných vad, jimiž dochází k porušení základních práv obviněného. Imperativ k takovému procesnímu postupu dovolacího soudu plyne z toho, že ani rozhodování o mimořádných opravných prostředcích (řízení o dovolání nevyjímaje) se nenachází mimo ústavní rámec pravidel spravedlivého procesu vymezeného Úmluvou a Listinou. Čl. 6 odst. 1 Úmluvy obsahuje procesní ustanovení, s nimiž musí být ustanovení jednoduchého procesního práva interpretována souladně, a to včetně těch ustanovení trestního řádu, která vymezují dovolací důvody uvedené v § 265b tr. ř. Závaznými kompetenčními normami jsou i pro Nejvyšší soud čl. 4 a čl. 95 Ústavy zavazující soudní moc k ochraně základních práv. Ústavní soud dále upozornil, že ne každé pochybení v postupu obecných soudů otevírá v řízení o mimořádném opravném prostředku cestu k přezkumu, neboť musí jít o takové pochybení, kde by odepření přezkumu vyvolalo zásah do základního práva, který naopak měl být odčiněn (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04).

45. Zbývá dodat, že na výsledek řízení před dovolacím soudem nemá vliv, pokud dovolatel nevznese veškeré možné výhrady, které byl oprávněn uplatnit [např. nevznesení dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., jako tomu je v případě obviněného A. L.]. S ohledem na způsob rozhodnutí odvolacího soudu o odvolání obviněných (tj. jejich zamítnutí podle § 256 tr. ř.) měli totiž oba dovolatelé vznést i označený důvod dovolání v jeho alternativě, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l), resp. důvod jimi uplatněný. Tento nedostatek zatěžující mimořádný opravný prostředek obviněného A. L. nicméně neovlivnil výsledek rozhodnutí dovolacího soudu o jeho dovolání.

IV./2. K dovolání obviněného A. L. A) K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

46. Byť obviněný vznáší výhrady vůči skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů, činí tak způsobem, který jeho obsahovému zaměření nevyhovuje. V daných souvislostech lze poukázat na to, že i Ústavní soud zastává názor, že „[n]ení- li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze ,v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání‘ … Dovolací důvod podle současného § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu oproti tomu vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“ (viz např. usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22).

47. V rozporu s uvedeným, aniž by přesvědčivě doložil, že skutková zjištění soudů nemají podklad v jimi označených usvědčujících důkazech, resp. že s těmito jsou ve zjevném nesouladu, se obviněný uchyluje k opakování své obhajoby uplatněné v dřívějších stadiích řízení a tímto způsobem se snaží prosadit svoji skutkovou verzi. Vytýká-li soudům, že svá skutková zjištění učinily v podobě neodůvodněného dotvoření závěrů, které v obsahu protokolu o jeho výslechu ve směnečném řízení nejsou obsaženy, poté se sám uchyluje k témuž, neboť se snaží dovolací soud přesvědčit o tom, že protokolace odpovědí vyjadřuje nikoli to, co svými smysly bezprostředně vnímal, ale to, co si domyslel. Údajně tedy jsou ve skutečnosti zaprotokolovány odpovědi v podobě jeho domněnek o okolnostech, o nichž podával svědectví.

48. Namítá-li nesprávnost dalších zjištění (závěr o dlouholetém přátelství, zaměstnaneckém poměru a částečné majetkové závislosti na spoluobviněném), poté uvedené zjištění jednak nelze označit za rozhodné skutkové zjištění ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jednak je ani nelze (minimálně ohledně údaje o částečné majetkové závislosti na spoluobviněném) považovat za zjevně odporující provedenému dokazování. Zcela bez významu pro hodnocení věci jsou námitky dovolatele týkající se toho, z jakého popudu bylo přistoupeno ke zpracování znaleckého posudku na vyhodnocení podpisu na směnce, neboť ani zjištění soudu týkající se této otázky nemá výše zmíněný rozhodný význam. Obviněným vznesené námitky proto ani formálně obsahovému zaměření první alternativy tohoto uplatněného důvodu dovolání neodpovídají.

49. Stejný závěr je nezbytné učinit i ve vztahu ke třetí alternativě tohoto dovolacího důvodu. Tvrdí-li sám obviněný, že výpověď svědkyně E. N. nemá souvislost s jeho osobou, resp. mu vytýkaným jednáním (bod 18. dovolání), pak neprovedení důkazů jím navržených ke zpochybnění věrohodnosti této svědkyně nemůže být (vztaženo k jeho osobě) považováno za naplňující tuto alternativu dovolacího důvodu spočívající v tom, že ve vztahu k nim (pozn. tj. rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu) nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

50. Z obsahu spisu sice plyne, že obviněný A. L. k odvolání proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně připojil přílohy v něm specifikované (tj. zpráva o daňové kontrole, úřední záznam ze dne 12. 11. 2015, úřední záznam ze dne 14. 9. 2021, údaje z veřejné části živnostenského rejstříku), avšak v tomto svém podání neučinil návrh, aby jimi odvolací soud provedl důkaz. Nelze mu proto přisvědčit v tvrzení, že důkazní návrhy před odvolacím soudem uplatnil opakovaně. Důkazní návrhy vznesl prostřednictvím svého obhájce až v průběhu veřejného zasedání o odvolání. Odvolací soud o nich procesním způsobem rozhodl a své důvody, proč jim nevyhověl, vyložil v odůvodnění svého usnesení.

51. Nadto obviněný žádnou detailnější argumentaci, která by měla svědčit o naplnění této alternativy uplatněného dovolacího důvodu neposkytuje. B) K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

52. Tento dovolací důvod obviněný ve svém dovolání rovněž explicitně uplatnil (bod 3. dovolání), avšak nepodpořil ho prakticky žádnou argumentací. Omezil se (bod 4. dovolání) na připomenutí své odvolací námitky a na vyjádření nesouhlasu s právním závěrem, který k ní zaujal odvolací soud.

53. Podstatou námitky dovolatele je zpochybnění významu jeho výpovědi pro směnečné řízení. K jejímu posouzení přistoupil dovolací soud s jistou dávkou benevolence, neboť jak již bylo uvedeno, dovolatelem měla být patřičně rozvedena. Lze ji nicméně podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v jeho první alternativě, a to v podobě zpochybnění naplnění znaku objektivní stránky skutkové podstaty přečinu křivé výpovědi a neopravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, konkrétně znaku okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí (uvedení nepravdy o ní).

54. Za situace, kdy dovolatel nevznese žádnou argumentaci, která by měla svědčit o nesprávnosti závěru obsaženého v dovoláním napadeném rozhodnutí (či jemu předcházejícím rozhodnutí soudu prvního stupně), jak je třeba dovodit u této námitky, nevyvstává pro dovolací soud úkol na blíže nekonkretizovanou a nerozvedenou námitku reagovat. V dovolacím řízení se, jak již bylo zmíněno, neuplatňuje revizní princip. Dovolací soud, přistoupí-li k přezkoumání dovoláním napadeného rozhodnutí (postupem podle § 265i odst. 3 tr. ř.), činí tak pouze na podkladě vznesených námitek. Samotné uplatnění příslušného dovolacího důvodu bez konkretizace okolností, které ho mají naplnit, je nedostatečné.

55. Proto ve své podstatě do značné míry nad rámec nezbytného sděluje Nejvyšší soud k uvedené námitce toliko následující. Při interpretaci znaků skutkové podstaty trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku není důvod se odchýlit od názoru vysloveného v odborné literatuře, podle níž „[o]kolnost, která má podstatný význam pro rozhodnutí nebo pro zjištění vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR je skutečnost, kterou některý z uvedených orgánů bere s ohledem na její povahu a důležitost v úvahu při řešení dílčí otázky či celé věci (trestní, civilní, správní apod.), kterou má rozhodnout. Nemusí se však jednat o okolnost mající ,rozhodující‘ význam, neboť vzhledem k dikci postačí jen ,podstatný‘ význam. Zda jde o takovou okolnost, vždy nutno posuzovat ve vztahu ke konkrétnímu případu. Zpravidla půjde o skutečnost, kterou orgán uvedený v tomto ustanovení musí vzít v úvahu při řešení otázky, o níž má rozhodovat. Není ale relevantní, zda okolnost byla nebo nebyla v řízení před uvedenými orgány veřejné moci a při jejich rozhodování (popř. při zjištění vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny) skutečně vzata v úvahu“ [ŠÁMAL, Pavel, RIZMAN, Stanislav, RICHTER, Martin. § 346 (Křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek). In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 4339–4340, marg. č. 8.].

56. V kontextu uvedeného lze tedy konstatovat, že pro naplnění předmětného kvalifikačního znaku není důležité, zda rozhodnou skutečností, o niž se rozhodnutí soudu opřelo byla výpověď dovolatele (tehdy v procesním postavení svědka) či výsledek znaleckého zkoumání z oboru písmoznalectví, ani to, zda to byla výpověď obviněného, která vedla k pořízení takového znaleckého posudku. Významné je, že výpověď obviněného byla poskytnuta k objasnění okolnosti podstatné pro rozhodnutí soudu.

57. Z uvedeného tedy plyne, že pokud byla dovolatelem námitka stran nesprávného právního posouzení skutku uplatněna, bylo ji nezbytné vyhodnotit jako zjevně neopodstatněnou.

C) K otázce spravedlivého procesu

58. Obviněný sice v rámci svého dovolání zmínil i svou výhradu vůči postupu odvolacího soudu a jeho argumentaci obsažené v jeho kasačním rozhodnutí, tuto však detailněji nerozvedl a nespojil ji s námitkou o porušení práva na spravedlivý proces. Dovolací soud proto nepřistoupil k jejímu posouzení způsobem, který aplikoval v případě spoluobviněného (viz dále část IV./3./C).

IV./3. K dovolání R. K. a) K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

59. Obviněný R. K., jak plyne z výše uvedeného (část II./1.), své dovolání opřel o dovolací důvod, a to podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž uplatnil ve všech jeho třech alternativách. Jeho obsáhlejší mimořádný opravný prostředek (nečíslovaných 30 stran textu) se svými námitkami povětšinou s jejich obsahovým vymezením míjí. Dovolací argumentace obviněného se totiž v rozhodujícím rozsahu upíná zejména ke způsobu rozhodování obou soudů nižších stupňů, zejména pak odvolacího soudu při vydání jeho kasačního usnesení. Brojí vůči argumentaci uvedeného soudu obsažené v jeho odůvodnění a vůči důsledkům, které z tohoto (podle něj vadného) procesního postupu vzešly (a to jak při novém rozhodování soudu prvního stupně, resp. v jím vydaném odsuzujícím rozsudku, tak následně při vydání dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu).

60. Rozhodující část dovolání obviněného je založena na zmiňování skutečností, které nemají s jím uplatněným dovolacím důvodem, ale ani jinými zákonnými důvody dovolání, věcnou souvislost. Tyto výhrady totiž nelze pod jejich obsahové zaměření podřadit a jsou proto zcela irelevantní. Ve vztahu k dovoláním napadenému usnesení odvolacího soudu a jemu předcházejícímu odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně obsahuje dovolání obviněného toliko následující výtky, které lze obsahově pod tento dovolací důvod podřadit: nepoužitelnost důkazů provedených soudem na pokyn odvolacího soudu (str. 12), nesprávnost skutkového zjištění soudu prvního stupně a nereagování odvolacího soudu na ni (str. 15), nepřípustnost hodnocení důkazů (str. 19), neprovedení důkazu (str. 20, 21), nehodnocení důkazu (str. 21, 29) a nepřípustnosti důkazu (str. 24).

61. Protože obviněný uplatnil všechny tři alternativy tohoto dovolacího důvodu, aniž by sám explicitně vyjádřil, jaké námitky mají tu kterou alternativu naplňovat, posoudil je Nejvyšší soud následujícím způsobem.

a) Alternativa první (rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů).

62. Úvodem je vhodné připomenout, že k naplnění této alternativy je nezbytné, aby se zjevný rozpor týkal právě a jen rozhodných skutkových zjištění, jež jsou určující pro naplnění znaků trestného činu. Přitom nutno dodat, že namítá-li takový rozpor obviněný, musí se týkat skutkových zjištění, na nichž je budován závěr soudu týkající se viny tohoto dovolatele. Takový závěr je nutno učinit s přihlédnutím k obsahu § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., podle něhož může podat dovolání obviněný (jen) pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Případný rozpor týkající se jiných okolností, a to ať již jde a) o nerozhodné okolnosti vztahující se k osobě dovolatele, nebo b) okolnosti dovolatelem namítané, ale týkající se (byť i rozhodných) skutkových zjištění učiněných soudem vůči jiné osobě (jinému obviněnému), je z tohoto hlediska pro rozhodnutí dovolacího soudu irelevantní.

63. Pokud tedy obviněný namítá nesprávnost skutkového zjištění soudu prvního stupně, vyjádřeného v odůvodnění odsuzujícího rozsudku na str. 11, kde uvedl, že obviněný A. L. svou výpověď o původu peněz změnil při informativním výslechu po jeho zásahu („následně poté, co byl ze strany obžalovaného K. upozorněn, uvádí, že se jednalo o peníze obžalovaného K.“), nemá namítaný rozpor význam z hlediska posouzení vlastní důvodnosti dovolání tohoto dovolatele. Byť lze jeho tvrzení, že k tomuto nemohlo dojít, považovat za důvodné, neboť z dotyčného protokolu plyne, že se jednání soudu neúčastnil, nemá tento poukaz na popsaný nesoulad skutkového zjištění s obsahem protokolu význam ve smyslu naplnění první alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se netýká skutku, jímž byl tento dovolatel shledán vinným.

64. Námitka stran nehodnocení spisového materiálu týkajícího se obviněného A. L. souvisí s posouzením jeho věrohodnosti a nemá význam z nyní posuzovaného hlediska. Stejný závěr platí o námitce mající vztah k posuzování věrohodnosti E. N.

65. Jiná situace je v případě námitky dovolatele, že soud prvního stupně založil jeho odsouzení mj. na znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který byl vypracován k jeho duševnímu stavu v jiné trestní věci vedené u Policie České republiky pod č. j. KRPT-25551-139/TČ-2013, ačkoliv tento posudek nebyl v nyní projednávané trestní věci nikdy proveden k důkazu.

66. Obviněnému je třeba přisvědčit v tom, že soud skutečně tento posudek využil jako důkaz, neboť na jeho podkladě hodnotil osobnost dovolatele a jeho věrohodnost. Z odůvodnění odsuzujícího rozsudku (str. 11 a 12) nadto plyne, že při svém rozhodování zohlednil i obsah shora označeného spisu, jehož součástí je zmíněný znalecký posudek, jako celek, a to i z hlediska posuzování věrohodnosti svědků vypovídajících ve prospěch dovolatele (svědci Z. a K.). Označený spis, ani znalecký posudek v něm obsažený, přitom nebyly provedeny jako důkaz v žádném z hlavních líčení. Toto je zřejmé jak z protokolů o hlavních líčeních předcházejících vydání zprošťujícího rozsudku, která se konala ve dnech 14. 6., 10. 8., 8. 10. a 22. 11. 2018, tak z protokolů o hlavních líčeních, která se uskutečnila po zrušení tohoto rozsudku odvolacím soudem (jde o hlavní líčení ze dne 20. 1., 16. 6., 24. 7., 18. 9. a 22. 10. 2020, 2. 10. 2021 a 16. 11. 2022), v nichž soud prvního stupně prováděl dokazování.

67. Podstatné je rovněž zjištění, že tvrzení dovolatele odpovídá i to, že k důkazu nebyl proveden ani znalecký posudek opatřený v této trestní věci, tj. znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie zpracovaný, MUDr. Kateřinou Černekovou, v jehož nálezové části jsou obsaženy odborné závěry plynoucí ze znaleckého posudku zpracovaného znalkyněmi MUDr. Vladimírou Vlčkovou Zenáhlíkovou (znalkyní z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie) a PhDr. Ludmilou Šrutovou (znalkyní z oboru zdravotnictví, odvětví klinická psychologie) ve věci sp. zn. KRPT-25551-139/TČ-2013.

68. Tvrzení dovolatele, že posledně jmenovaný znalecký posudek (avšak ani znalecký posudek zpracovaný v posuzované věci), z něhož soud čerpá poznatky, které promítá do závěru o jeho vině, nebyl k důkazu proveden, odpovídá obsahu výše citovaných protokolů. Pokud došlo k učinění zjištění, majících podstatný význam pro formulaci skutkových závěrů ve výroku o vině, na podkladě důkazů, jež nebyly provedeny zákonu odpovídajícím způsobem, resp. nebyly provedeny vůbec, je nutno dospět k závěru, že se o ně soud nemohl opřít při svém rozhodování. Pokud tak učinil, zatížil své rozhodnutí vadou ve smyslu první alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť skutková zjištění jím byla budována i na důkazu vůbec procesně neprovedeném. Nebyl-li důkaz proveden, nemohl z něj soud čerpat poznatky, tyto hodnotit a na jejich podkladě konstruovat své skutkové zjištění. Takovou procesní situaci (vadu nastalou v procesu dokazování) je třeba vyhodnotit ve smyslu naplnění první varianty shora zmíněného dovolacího důvodu, neboť za rozporná s obsahem provedených důkazů je třeba pokládat i ta zjištění, která byla učiněna, aniž by měla svou oporu ve skutečně soudem realizovaném dokazování (tj. mají poklad pouze v důkaze, který proveden nebyl).

b) Alternativa druhá (rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech)

69. Námitka o nepoužitelnosti důkazů obsažená na str. 12 dovolání je rozvedena až v dalších jeho částech a nabývá podoby nepřípustnosti hodnocení důkazu – výpovědi policisty z jiné trestní věci a nepřípustnost převzetí údajů obsažených ve znaleckém posudku.

70. Pokud se týká tvrzení dovolatele (srov. str. 12), že hodnocení důkazu v neprospěch obviněného má být v rozporu se základní zásadou, kterou je trestní řízení ovládáno, z čehož by měla pramenit nepřípustnost důkazu, pak taková argumentace vlastní procesní nevyužitelnost důkazu nezakládá. Souvisí toliko s otázkou správnosti z důkazu vyvozeného zjištění.

71. Závěr o procesně nepoužitelném důkazu je totiž třeba učinit v případě, že v rámci jeho opatření či provádění došlo k tak závažné procesní vadě, která tento důkaz naprosto diskvalifikuje a činí je nevyužitelným jako podklad pro skutkové zjištění soudu.

72. Kromě právě zmíněné situace by závěr o procesní nepoužitelnosti důkazu, na němž jsou založena pro výrok o vině rozhodná skutková zjištění, mohl být učiněn v případě, že by soud čerpal své poznatky ze sice zákonným kritériím vyhovujícího důkazu, avšak způsobem, který zákon nepředpokládá. Pokud soud provádí důkaz znaleckým posudkem, je oprávněn převzít odborná skutková zjištění učiněná znalcem, který předmětný posudek zpracoval. Naproti tomu, převzetí odborných závěrů jiného znalce, které by tvořily nálezovou část takového posudku, by založilo označenou vadu. Soud je totiž povinen hodnotit jako každý jiný důkaz i znalecký posudek, k čemuž může přistoupit jen tehdy, pokud se seznámí s celým jeho obsahem a postupy, které znalec užil při dovození svých odborných závěrů.

73. Pokud by tedy soud chtěl operovat s odbornými závěry jiného znalce (v posuzované věci odbornými závěry MUDr. Vladimíry Vlčkové Zenáhlíkové a PhDr. Ludmily Šrutové), které jsou obsaženy v nálezové části posudku zpracovaného znalcem přibraným k jeho vyhotovení (MUDr. Kateřinou Černekovou), musel by důkaz provést tímto dalším znaleckým posudkem zpracovaným v jiné věci, a to buď jeho přečtením jako důkazu listinného či výslechem jeho zpracovatele, který by jej mohl podat do protokolu o svém výslechu.

74. Vyplývá to již z toho, že účelem pořízení znaleckého posudku, resp. provedení posudku z jiné věci jako listinného důkazu, je zodpovězení složitých odborných otázek neprávní povahy, a to znalcem přibraným s ohledem na jeho expertní orientaci, resp. vzdělání a zkušenosti v dané profesní oblasti. Znalec tak má poskytnout vlastní kvalifikovaný úsudek založený na posouzení podkladů, jejichž deskripci má obsahovat právě nálezová část písemné formy jeho posudku. Je to přitom soud, který je povinen posoudit i tento důkaz, tj. odborné závěry přibraným znalcem učiněné, a to na podkladě seznámení se s celým posudkem. Jen za takového stavu lze učinit poznatek, že je posudek zpracován na příslušné odborné úrovni a že je tudíž možno jeho odborné závěry převzít.

75. Účelem pořízení znaleckého posudku tedy není, aby skrze něj soud hodnotil důkazy, které neprovedl zákonem určeným postupem, a jež jsou v posudku obsaženy toliko jako podklady, z nichž znalec při svém posouzení vycházel. Tyto podklady soud může, resp. musí, hodnotit pouze ve vztahu posouzení formální či věcné kvality posudku jako takového, na jehož základě přistoupí k přijetí v něm obsažených závěrů, nebo případně k pořízení revizního znaleckého posudku. Pokud by soud mínil vyvozovat skutková zjištění kupř. z lékařských zpráv, které sloužily jako dílčí podklad pro znalecké zkoumání, musel by je provést jako listinné důkazy postupem podle § 213 tr. ř. Opačný přístup k této problematice by vedl k neudržitelným důsledkům. Tak například v situaci, když znalec při zpracování svého posudku vycházel mj. z protokolů o podaných vysvětleních v přípravném řízení, by bylo možné, aby soud ignoroval poměrně přísné procesní podmínky, za kterých je možné údaje v těchto vysvětleních zohlednit i v řízení před soudem (viz § 211 odst. 6 tr. ř.) a dovodit z nich skutkové závěry mající vliv na výrok o vině. Tento postup by přitom byl zjevným obcházením, resp. porušením relevantních zákonných ustanovení a znamenal by, jako je tomu i v této věci, vadu založení rozhodných skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu na procesně nepoužitelném důkazu.

76. Dovolatel dále namítá, že shora popsaným způsobem bylo přistupováno i ke znaleckému posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, zpracovanému k posouzení jeho duševního stavu v této trestní věci. Tedy, že z něj byly soudy vytrhávány pouze útržky z jeho nálezové části. V tom směru je vhodné zmínit, že státní zástupkyně ve svém vyjádření poukazuje na to, že odvolacím soudem zohledněné poznatky o osobnosti obviněného pocházejí ze závěrů psychiatrického posudku zpracovaného MUDr. Kateřinou Černekovou v tomto řízení. V uvedeném znaleckém posudku (jeho závěrech) založeném ve spise jsou sice skutečně obsaženy závěry o osobnosti obviněného, o kterých hovoří odvolací soud i soud prvního stupně, nicméně z protokolů o hlavních líčeních nevyplývá, což již bylo zmíněno výše, že by daná znalkyně byla vyslechnuta (§ 108 tr. ř.), resp. že by písemné znění znaleckého posudku bylo k důkazu přečteno postupem podle § 211 odst. 5 tr. ř.

77. Proto není důvod k tomu, aby bylo uzavřeno, že soud své skutkové zjištění učinil na podkladě procesně neúčinného důkazu, neboť ten se vůbec nestal předmětem dokazování. Zjištěná vada byla posouzena jako naplňující první alternativu tohoto dovolacího důvodu.

c) Alternativa třetí (ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy)

78. Dovolatel namítá, že stran ověření pravosti podpisu na směnce nebylo přihlíženo ke znaleckému posudku z oboru školství a kultury, odvětví psychologie, specializace grafologie, zpracovanému Annou Grabowskou, který měl vyznívat v jeho prospěch. Z takto formulované námitky neplyne naplnění jím uplatněné třetí varianty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v tom, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

79. K jejímu naplnění v zásadě dochází, pokud soudem nebyl vůbec reflektován důkazní návrh směřující k prokázání skutečností určujících pro naplnění znaků trestného činu, tedy pokud se s ním soud procesně nevypořádal, nebo pakliže tak učinil toliko formálně (zamítavě), ovšem zamítnutí důkazního návrhu nebylo důvodné, resp. dostatečně odůvodněné. Závěr, že tato alternativa není dovolací argumentací obviněného naplněna plyne již z toho, že v jejím úvodu zjevně vytýká neprovedení tohoto znaleckého posudku soudu konajícímu směnečné řízení, jehož rozhodnutí nyní není Nejvyšší soud oprávněn přezkoumávat v dovolacím řízení o trestní věci obviněného.

80. Dovolatel navíc ani nezmiňuje, že by provedení daného posudku (v jeho trestní věci) navrhl, před některým ze soudů nižších stupňů a že by takovému návrhu nebylo vyhověno, či že by nebylo důvodně podloženo jeho zamítnutí.

81. Postačí tedy odkázat na to, že k danému posudku a tomu, proč nebyl v řízení proveden, se vyjádřil odvolací soud v bodech 21. a 22. jeho usnesení, a to nejen ve formální rovině, neboť poskytl přijatelné odůvodnění. Zejména zmínil, že grafologický posudek vůbec není určen k ověřování pravosti podpisu, k tomu slouží obor kriminalistika, odvětví písmoznalectví. Grafologii lze podle odvolacího soudu užít pouze k rozboru psychologických charakteristik pisatele. Nakonec k námitce obviněného, že ministerstvo spravedlnosti zastává názor, že pravost písemného projevu je oprávněn zkoumat i znalec z oboru kriminalistika, expertiza ručního písma, uvedl, že to na věci nic nemění, neboť Anna Grabowská nebyla v seznamu znalců zapsána ani pro takový obor, resp. odvětví nebo specializaci.

82. Pokud jde o podpoření závěru odvolacího soudu, že grafologie není určena k ověřování pravosti podpisu, pak Nejvyšší soud poukazuje i na odborné poznatky z oblasti kriminalistiky. Podle nich se „… grafologie (v současnosti označovaná jako psychologie písma) … … snaží z ručního písma známé osoby určit její osobnostní charakteristiky. Rozhodně však nelze grafologickou problematiku vřazovat do kriminalistiky“ (Musil, J., Konrád, Z., Suchánek, J. Kriminalistika. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2001, s. 148.).

83. Nejvyšší soud nadto musí doplnit, že (i s odhlédnutím od kvalifikace znalce nutné k ověřování pravosti podpisu) provedení daného znaleckého posudku by bylo zjevně nadbytečné, když nepravost podpisu na směnce byla ověřena již provedeným důkazem, tedy znaleckým posudkem z oboru kriminalistika, odvětví písmoznalectví, zpracovaným JUDr. Strakou. Obviněný přitom ve svém dovolání neuplatňuje argumentaci, kterou by zpochybňoval formální či věcnou kvalitu tohoto znaleckého posudku, což by mohlo případně vést k nutnosti provést důkaz kupř. jím navrženým znaleckým posudkem či přibrání znalce k vypracování revizního znaleckého posudku. Rovněž neodkazuje ani na to, že by takovou argumentaci užil před soudy nižších stupňů.

84. Pokud tedy k provedení znaleckého posudku zpracovaného Annou Grabowskou odvolací soud nepřistoupil, nelze v tom shledávat pochybení i proto, že skutečnost, k jejímuž prokázání bylo jeho provedení navrhováno, už byla objasněna jiným znaleckým posudkem, jehož forma či obsah nebyl zpochybněn.

85. V tomto směru lze připomenout i stále relevantní judikaturu, podle které nejsou soudy povinny vyhovět všem návrhům obhajoby na provedení důkazů, jestliže: 1. tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení, 2. důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí, 3. důkaz je nadbytečný, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01).

86. S výše uvedeným souvisí i zmínka dovolatele o tom, že pokud existují dva protichůdné znalecké posudky, měl být zpracován znalecký posudek revizní. Nehledí již však na tu skutečnost, že pro vytvoření pochybnosti o správnosti závěrů posudku v důsledku odlišných závěrů v jiném posudku, by oba tyto posudky musely být v řízení provedeny k důkazu. Jak bylo již uvedeno, odvolací soud zcela pochopitelně návrh na provedení posudku zpracovaného Annou Grabowskou zamítl a neměl tedy důvod uvažovat o zpracování revizního posudku. Nutno podotknout, že obviněný ani v případě zmínky o revizním znaleckém posudku netvrdí, že by doplnění dokazování takovým posudkem navrhoval a tomuto návrhu nedůvodně nebylo vyhověno.

B) K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.

87. Dospěl-li Nejvyšší soud k závěru, že již rozsudek soudu prvního stupně zatěžuje vada odpovídající dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě, musí konstatovat, že dovolatel důvodně uplatnil i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho variantě bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Odvolací soud totiž popsanou vadu (neprovedení důkazu, o který se opíral odvoláním napadený rozsudek) nezjistil, a proto, ač k tomu měl příležitost, tuto svým procesním postupem nenapravil. Naopak za dané situace zákonu odporujícím způsobem rozhodl, pokud odvolání obviněného jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl.

C) Námitky posouzené z hlediska tvrzeného porušení pravidel spravedlivého procesu

88. Z důvodů ve stručnosti zmíněných v části IV./1. odůvodnění tohoto usnesení vyvstal před dovolacím soudem úkol vyřešit otázku obviněným R. K. tvrzeného porušení pravidel spravedlivého procesu.

89. V obecnosti je třeba konstatovat, že v situaci, kdy skutková zjištění soudu jsou výsledkem hrubě vadného procesního postupu dosahující úrovně porušení práv obviněného garantovaných normami vyšší síly, což již samo o sobě odůvodňuje zrušení napadeného rozhodnutí, je nezbytné vyhodnotit, jaká část řízení byla zákonu odporujícím způsobem ovlivněna. K nápravě zjištěné vady totiž nemusí dostačovat jen zrušení samotného mimořádným opravným prostředkem napadeného rozhodnutí.

90. Jelikož je dovolací soud oprávněn zrušit i řízení (příp. jeho část) napadenému rozhodnutí předcházející, zaměřil na podkladě námitek tohoto dovolatele svoji pozornost na posouzení zákonnosti soudního řízení počínajícího rozhodováním odvolacího soudu o odvolání státní zástupkyně podanému proti zprošťujícímu rozsudku soudu prvního stupně.

91. Důvod tohoto procesního postupu dovolacího soudu vyplývá nejen z uvedených obecných východisek (IV./1.), ale i z toho, co zmínila ve svém vyjádření státní zástupkyně. Ta správně poukázala na to, že za situace, v níž by odvolací soud nerespektoval limity zákonné úpravy týkající se oprávnění a povinností soudu druhého stupně v řízení o odvolání a z těchto zjevně vybočil při posuzování hodnotících úvah soudu prvního stupně (např. způsoby uvedenými státní zástupkyní v bodě 8. jejího vyjádření), pak by zjištění takových hrubých vad vedlo k závěru o porušení práva obviněného na spravedlivý proces (do jehož rámce je třeba řadit i provedení odvolacího řízení zákonu odporujícím způsobem). To by pak podle dovolacího soudu bylo samo o sobě způsobilé odůvodnit kasaci nejen dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu, ale i řízení, které mu předcházelo (tj. včetně prvního kasačního rozhodnutí odvolacího soudu a řízení po něm následujícího).

92. Z tohoto hlediska se jeví nezbytným reagovat na výhrady dovolatele vůči procesnímu postupu odvolacího soudu v případě jeho prvního rozhodování (o odvolání státní zástupkyně) uplatněné v jím podaném dovolání, byť – a uvedené plyne z taxativního výčtu obsaženého v § 265a odst. 2 tr. ř. týkajícího se vymezení pojmu rozhodnutí ve věci samé – kasační rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž se věc toliko vrací soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, nelze dovoláním napadat.

93. Obviněný nesprávnost kasačního rozhodnutí odvolacího soudu (usnesení ze dne 19. 9. 2019, č. j. 6 To 135/2019-717) shledává ve dvou rovinách. Jednak namítá, že odvolání státní zástupkyně proti zprošťujícímu rozsudku soudu prvního stupně ze dne 22. 11. 2018 mělo být odvolacím soudem odmítnuto podle § 253 odst. 3 tr. ř., a jednak odvolacímu soudu vytýká nezákonnost postupu, na jehož podkladě dovodil vadnost závěrů soudů prvního stupně, a následně i nezákonnost jeho postupu stran úkolování soudu prvního stupně ohledně provádění dokazování při dalším projednávání a rozhodování věci.

a) K věcné projednatelnosti odvolání státní zástupkyně

94. K prvnímu okruhu námitek je nezbytné uvést, že aplikace § 253 odst. 3 tr. ř. odvolacím soudem v posuzované věci nepřicházela v úvahu. Z obsahu spisu vyplývá, že v rámci zákonné lhůty k podání odvolání (§ 248 odst. 1 tr. ř.), která státní zástupkyni počala plynout od doručení opisu rozsudku soudu prvního stupně (dne 8. 1. 2019), podala dne 15. 1. 2019 v neprospěch obviněných odvolání. Toto odvolání sice nesplňovalo obsahové náležitosti tohoto opravného prostředku (§ 249 odst. 1 tr. ř.), neboť v něm nebylo uvedeno, jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo, toho si však státní zástupkyně byla vědoma. Vyplývá to z jeho části, v níž uvedla: „které odůvodním ve stanovené lhůtě samostatným přípisem“. K tomu došlo, aniž by byla soudem vyzvána ve smyslu § 251 odst. 1 tr. ř. k odstranění vad podaného odvolání, podáním ze dne 18. 1. 2019. V něm státní zástupkyně konkretizovala důvody, pro které považuje zprošťující rozsudek za vadný.

95. Blanketní odvolání ze dne 15. 1. 2019 bylo sice doplněno až po uplynutí odvolací lhůty (končící dne 16. 1. 2019), ovšem, a to je podstatné, ještě předtím, než předseda senátu určil pětidenní lhůtu pro odstranění vad odvolání podle § 251 odst. 1 tr. ř. Pokud nedošlo k určení lhůty pro odstranění vad odvolání, jež předpokládá i obviněným v dovolání odkazované ustanovení § 249 odst. 1 tr. ř., není možné, aby bylo odvolání odmítnuto podle § 253 odst. 3 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2003, sp. zn. 5 Tdo 1205/2003, publikované pod č. 27/2004 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 8 Tdo 1375/2004, publikované pod č. 23/2005 Sb. rozh. tr.).

96. Z uvedených důvodů vyvstala odvolacímu soudu povinnost napadený rozsudek věcně přezkoumat ve smyslu § 254 tr. ř. Odvolání státní zástupkyně totiž nebylo možno ani zamítnout podle § 253 odst. 1 tr. ř., neboť bylo podáno v zákonné lhůtě osobou oprávněnou (a současně osobou, jež se předtím odvolání nevzdala), a ani odmítnout podle § 253 odst. 3 tr. ř., neboť jako celek splňovalo náležitosti odvolání podle § 249 tr. ř.

97. Důvody, pro něž státní zástupkyně považovala rozsudek soudu za vadný a které vymezila ve svém podání ze dne 18. 1. 2019, není třeba v konkrétnostech zmiňovat, neboť byly odvolacím soudem uvedeny na str. 1 a 2 odůvodnění jeho kasačního rozhodnutí.

b) K oprávnění odvolacího soudu posoudit úplnost provedeného dokazování a uložit jeho doplnění

98. V rámci druhého okruhu námitek vůči procesnímu postupu odvolacího soudu obviněný zejména namítl, že (1.) zrušil napadený rozsudek a uložil soudu prvního stupně provést dokazování v širším rozsahu, ač odvolatelka (státní zástupkyně) žádný návrh na doplnění dokazování ve svém opravném prostředku nevznesla a (2.) zavázal soud prvního stupně, jak má hodnotit již provedené i budoucí důkazy.

99. K první námitce je možno uvést následující skutečnosti. Účelem opravného řízení, a řízení o odvolání nevyjímaje, je napravit vady napadeného rozhodnutí, je-li jimi skutečně zatíženo, ať již jsou svou povahou vadami skutkovými či právními. Pokud se týká prvně zmíněných, nápravy vadného stavu by nebylo možno dosáhnout, pokud by opravnému orgánu (ve věci posuzované soudu druhého stupně) bylo odepřeno oprávnění posoudit rozsah dokazování nezbytného pro vydání rozhodnutí splňujícího požadavky zákona, tj. zjištění skutkového stavu, o němž nevznikají důvodné pochybnosti ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. Z povahy věci je zřejmé, že nedostatečnost skutkových zjištění, která může pochybnost o jejich správnosti a úplnosti založit, se týká jak skutkového stavu coby podkladu pro vydání odsuzujícího rozsudku, tak i podkladu pro vydání rozsudku zprošťujícího. Dospěje-li proto odvolací soud k odůvodněnému závěru, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou nedostatečná a v důsledku tohoto je jeho rozhodnutí předčasné, je zcela odůvodněn postup spočívající ve zrušení odvoláním napadeného rozsudku a následném vrácení věci (nelze-li zjištěnou vadu napravit v řízení odvolacím) soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

100. V posuzované věci je zřejmé, že se odvolací soud neztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně obsaženými v napadeném zprošťujícím rozsudku. Dospěl k závěru, že věc nebyla dosud objasněna v dostatečném rozsahu, a proto po jeho zrušení věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Současně mu uložil dokazování doplnit provedením dalších důkazů.

101. Dovolací soud nemíní (i s ohledem na dále uvedené) zaujímat názor stran vlastního vyhodnocení dostatečnosti rozsahu provedeného dokazování a způsobu posouzení provedených důkazů soudem prvního stupně. V této části se vysloví toliko k námitce dovolatele, že odvolací soud uložil soudu prvního stupně provedení dalšího dokazování, aniž by toto navrhly procesní strany, resp. státní zástupkyně v podaném dovolání.

102. Závěr o porušení práva obviněného na spravedlivý proces nemůže založit pouhý poukaz na to, že soud přistoupil k provedení nějakého důkazu, či nařídil provedení důkazu soudu nižšího stupně, aniž by podnět k jeho provedení vzešel od některé procesní strany.

103. V posuzované věci je skutečnosti odpovídající tvrzení dovolatele, že státní zástupkyně v písemném odůvodnění svého odvolání žádný návrh na doplnění dokazování neučinila. Tato skutečnost však nikterak nelimitovala odvolací soud. Z nezávislého postavení soudů plyne to, že je to zásadně on, kdo rozhoduje o rozsahu dokazování nezbytného pro objasnění věci ve smyslu požadavku plynoucího z § 2 odst. 5 tr. ř. Protože trestní soud není v postavení pouhého arbitra, který by byl oprávněn posoudit jen důkazy mu předložené stranami, resp. orgánu dbajícího na zachování procesních pravidel vedení procesu a dokazování (k tomu viz § 2 odst. 5 věta poslední tr. ř.), musí, je-li to nezbytné pro jeho rozhodnutí, dokazování doplnit. Touto povinností není vázán jen soud prvního stupně, ale i soud odvolací, pokud dospěje k závěru, že dosud provedeným dokazováním nebyl objasněn skutkový stav nezbytný pro rozhodnutí, tj. stav o němž nejsou důvodné pochybnosti ve smyslu § 2 odst. 5 věta první tr. ř. V závislosti na povaze a rozsahu dalšího nezbytného dokazování odvolací soud buď takové dokazování provede sám, nebo jeho provedení uloží soudu prvního stupně, který je pak povinen, jak již bylo zmíněno, je realizovat (§ 264 odst. 1 tr. ř.).

104. Skutečností sice je, že soud by neměl převzít roli žalobce a vlastní aktivitou provádět (zejména výlučně) důkazy svědčící v neprospěch obviněného, avšak nedostatek procesní aktivity státního zástupce (případně poškozeného) nemůže vést k tomu, aby meritorní rozhodnutí byla učiněna na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu věci.

105. Pokud se jedná o námitku dovolatele, že odvolací soud uložil provádění dokazování zcela mimo rámec projednávané věci, pak i k ní se dovolací soud vyjádří (opět s ohledem na dále uváděné) rezervovaně. Obecně lze konstatovat, že nelze za zákonu rozporný považovat stav, kdy se orgány činné v trestním řízení zaměří na objasnění širších souvislostí řešeného případu či si za účelem náležitého hodnocení důkazů ve věci provedených např. opatří poznatky plynoucí k osobám v řízení vystupujícím (tj. obviněným, svědkům, znalcům) z jiných řízení (dokazování obsahem připojených spisů apod.). Ani tento postup, není-li zatížen nějakými vadami, sám o sobě nemůže být vyhodnocen jako porušující právo obviněného na spravedlivý proces.

106. Po vypořádání se s výše uvedenou výsečí námitek obviněného R. K. je třeba přistoupit k posouzení výhrad týkajících se nezákonného ovlivnění výsledků řízení odvolacím soudem v důsledku jím odlišného hodnocení důkazů a zavázání soudu prvního stupně k takovému jejich hodnocení.

c) K možnostem odvolacího soudu vytknout soudu prvního stupně vadné hodnocení důkazů

107. Odvolací soud může soud prvního stupně zavázat k určitému způsobu řešení otázek hmotného či procesního práva, jakož i k odstranění vad dokazování, spočívají-li např. v nelogičnosti závěrů či opomenutí některých okolností, avšak nelze takto zavázat soud prvního stupně ke konkrétním výsledkům dokazování [srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 1998, sp. zn. 9 Tz 60/98, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2001, sp. zn. 7 Tdo 141/2001, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 1997, sp. zn. 1 Tzn 7/97, či ZELENKA, P. In: FENYK, J.; DRAŠTÍK, A. a kol. Trestní řád. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, k § 264. Citováno dle: ASPI (právní informační systém), bod 7.; či PÚRY, F. In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3130].

108. Na citovaná rozhodnutí věnovaná otázkám rozhodování odvolacího soudu z posuzovaného hlediska navazuje nejen další shodně vyznívající judikatura obecných soudů, ale rovněž judikatura Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva. Aniž by byl text zatěžován obsáhlými citacemi těchto dalších rozhodnutí, dostačuje zmínit, že Ústavní soud se k řešené problematice vyslovil např. v nálezu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 2726/14, či v nálezu ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. I. ÚS 1365/21, v jehož textu zmínil i rozhodnutí ESLP věnující se dané otázce (viz body 50. až 56. nálezu). V následujících částech odůvodnění nálezu Ústavní soud uvedl, že s těmito východisky koresponduje i rozhodovací praxe Ústavního soudu, což doložil v bodech 57. a 63. odkazy na jednotlivá rozhodnutí (v rozhodující většině jeho nálezy). Posléze připomněl i obdobně vyznívající názory obsažené v odborné literatuře (body 64. a 65.). I s přihlédnutím k právě uvedeným skutečnostem musel dovolací soud v posuzované věci vyhodnotit, zda kasační usnesení odvolacího soudu dostálo požadavkům kladeným na způsob rozhodování soudu druhého stupně, či nikoli.

109. Obviněný R. K. na několika místech svého dovolání cituje části odůvodnění vzpomínaného kasačního rozhodnutí (dovolání obsahuje citace bodů 5. až 15. a 17. až 20. jeho odůvodnění), o nichž (resp. některých z nich) tvrdí, že jsou příkladem nepřípustného hodnocení důkazů ze strany odvolacího soudu. Je třeba připustit, že z namítaného hlediska se jeví být problematickým již sdělení odvolacího soudu (obsažené na str. 3 po vyslovení závěru o prozatímní neúplnosti okresním soudem učiněných zjištění), podle něhož (bod 5.) okresní soud zprošťující výrok učinil „bez toho, že by vyhodnotil další důkazy svědčící o tom, že jejich výpovědi (pozn. míněny výpovědi obou obviněných, svědků J. L., L. Z. a R. K.) věrohodné nejsou“.

110. Dovolatel uvádí i další části odůvodnění kasačního rozhodnutí (viz výše), v němž jsou podle jeho mínění obsaženy hodnotící úvahy odvolacího soudu, konkrétně zmiňuje pasáž, v níž odvolací soud – po citaci protokolace výpovědi A. L. učiněné před Krajským soudem v Ostravě dne 31. 3. 2014 – uvedl (bod 6.): „Toto nelze jinak vykládat, než že skutečně před ním uvedeného dne byla podepsána smlouva svědkyní S. …“ či část, kde odvolací soud uvedl, že „[n]a rozdíl od svědkyně S. svědek L. byl již v minulosti odsouzen, a tedy se jeví krajskému soudu jako nevěrohodný i s ohledem na vztah k obžalovanému K., ke kterému ho pojí dlouholeté přátelství a i zaměstnanecký poměr i částečná majetková závislost na obžalovaném, proto ani u něj nelze v žádném případě dojít k závěru o jeho věrohodnosti“. Obviněný cituje bod 17. odůvodnění kasačního rozhodnutí, v němž odvolací soud uvedl: „V kontextu s těmito důkazy pak těžko obstojí obhajoba obžalovaného L., co tím myslel, když vypovídal u Krajského soudu v Ostravě, neboť rozhodné je to, co uvedl tam, nikoli to, co uvádí ve své výpovědi z přípravného řízení i u hlavního líčení v této trestní věci, kdy toto lze pouze vyhodnotit jako účelovou obhajobu“.

111. Obviněný své výhrady vůči způsobu rozhodnutí odvolacího soudu v jeho kasačním usnesení uplatnil již ve svém odvolání proti odsuzujícímu rozsudku. Na jeho odvolací námitku reagoval odvolací soud v bodě 17. odůvodnění svého usnesení. Uvedl v něm, že „ve svém předchozím rozhodnutí nevyslovil žádný závazný názor o vině obžalovaných, pouze okresnímu soudu vytkl, že neprovedl všechny důkazy, které mohl, nezabýval se případným motivem jednání obžalovaných a nevyhodnotil věrohodnost výpovědi poškozené, […]. Rozhodnutí krajského soudu neobsahovalo pokyny, jak má případně nové důkazy okresní soud hodnotit nebo k jakému závěru o vině obžalovaných má dojít“.

112. Dovolateli je nutno dát za pravdu, že tato argumentace je nepřesvědčivá. Odvolacímu soudu lze sice přisvědčit v tom, že nikde explicitě neuvedl, jak by měl soud prvního stupně v otázce viny rozhodnout. Na straně druhé se nelze ztotožnit s jeho posouzením obsahu předchozího kasačního usnesení, pokud se týká otázky hodnocení důkazů z jeho strany. Zmíněná interpretace obsažená v dovoláním napadeném usnesení týkající se závěrů vyslovených v odůvodnění kasačního usnesení jeho obsahu neodpovídá. Dovolatel správně poukazuje na to, že soudu prvního stupně nevznikla povinnost hodnotit věrohodnost poškozené (tato nebyla součástí výhrad odvolacího soudu, neboť jediné, co ve vztahu k ní bylo okresnímu soudu uloženo, bylo vyžádat její nový opis z evidence Rejstříku trestů a výpis z evidence vozidel registrovaných na ni a jejího manžela), nýbrž věrohodnost těch důkazů, na nichž založil své zprošťující rozhodnutí.

113. S přihlédnutím k těmto skutečnostem se dovolací soud nemůže ztotožnit s tím, jak vznesenou námitku posoudil soud odvolací. Na rozdíl od něho totiž dospěl k závěru, že formulací svých myšlenek v kasačním usnesením překročil limity, jimiž je zákonnou právní úpravou vymezen procesní rámec rozhodování odvolacího soudu.

114. V této souvislosti je vhodné zmínit i to, co odeznělo v odůvodnění již připomenutého nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. I. ÚS 1365/21, konkrétně v jeho bodu 58: „Zrušení rozsudku soudu prvého stupně odvolacím soudem nemůže být způsobem prosazení vlastního hodnocení důkazů odvolacím soudem, které tento soud vůbec neprovedl [nález sp. zn. I. ÚS 794/16 ze dne 21. 6. 2016 (N 118/81 SbNU 833)]. Účelem § 263 odst. 7 trestního řádu zakazujícího odvolacímu soudu měnit skutková zjištění bez zopakování či doplnění dokazování je zajistit obviněnému možnost provádět efektivní obhajobu realizací zásad ústnosti a bezprostřednosti [srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 3108/08 ze dne 26. 3. 2009 (U 9/52 SbNU 821)]“.

115. V návaznosti na uvedené je nutno zmínit, že odvolací soud ke zrušení zprošťujícího rozsudku přistoupil v neveřejném zasedání, v jehož rámci sice podle o něm vyhotoveného protokolu „byl přečten – podstatný obsah spisu“, avšak není zřejmé, v jakém rozsahu. Nelze tak spolehlivě určit, zda si tímto postupem vytvořil zákonné podmínky k tomu, aby ve svém kasačním usnesení obsáhle citoval odborné závěry znaleckého posudku podaného na dovolatele v jiné trestní věci, v níž vystupoval jako svědek, resp. poškozený (bod 8. odůvodnění kasačního usnesení), či závěry plynoucí z další trestní věci vůči obviněnému vedené (bod 12. odůvodnění kasačního usnesení). Poznatky zde uvedené, neprovedené způsobem, který zákon předpokládá (v případě neveřejného zasedání např. § 243 tr. ř.), odvolací soud následně i hodnotí (např. „že obžalovaný je schopen se nevybíravě mstít, je patrné i z trestního stíhání …“). Nutno doplnit, že příslušnými listinami neprovedl důkaz ani soud prvního stupně před vynesením svého zprošťujícího rozsudku. I toto zjištění svědčí o vadnosti procesního postupu odvolacího soudu, který obecným soudům vytkl Ústavní soud v citovaném nálezu.

116. K dosud uvedenému je vhodné dodat, že při posuzování otázky, zda došlo či nikoli k porušení práva obviněného na spravedlivý proces, nelze pomíjet zjištění, která lze učinit (1.) z řízení následujícího po vydání popsanou vadou zatíženého kasačního rozhodnutí odvolacího soudu, resp. (2.) z rozhodnutí vydaného v jeho rámci soudem prvního stupně. K závěru o porušení tohoto práva je třeba dojít zejména tehdy, lze-li z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně dospět ke zjištění, že byl předcházejícím rozhodnutím odvolacího soudu opravdu zákonu odporujícím způsobem ovlivněn. Proto je možno k němu dospět tehdy, pokud jsou v rozhodnutí soudu prvního stupně obsaženy údaje svědčící o tom, že některá v něm obsažená zjištění učinil, aniž by sám uvážil obsah jím provedeného důkazu, a pokud tudíž pouze „slepě“ převzal (i zjevně nesprávné) údaje obsažené v předcházejícím kasačním rozhodnutí nadřízeného soudu.

117. Posuzovaná věc je toho bohužel příkladem. Nelze totiž odhlédnout od zjevné nesprávnosti, která je v odůvodnění odsuzujícího rozsudku obsažena, a na niž (k námitce vznesené obviněným v jeho řádném opravném prostředku) reagoval odvolací soud v dovoláním napadeném usnesení. Připomíná se, že soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku nesprávně uvedl, že věc obviněných M. S. ml. a M. S. st. skončila v přestupkovém řízení, ač oba byli odsouzeni v trestním řízení. Této skutečnosti si přitom měl být vědom, neboť v rámci dokazování provedl důkaz i přečtením příslušných pravomocných trestních příkazů, jimiž byla jejich vina přečiny ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku vyslovena. Je nezbytné zmínit, že na tuto zjevnou nesprávnost okresního soudu reagoval odvolací soud v bodech 31. – 33. odůvodnění svého usnesení, kde příslušnou odvolací námitku označil za důvodnou, avšak nemající význam z hlediska konečných skutkových zjištění rozhodných pro otázku viny. To však nic nemění na zjištění, že okresní soud zcela neopodstatněně převzal nesprávný údaj obsažený v kasačním usnesení odvolacího soudu.

118. Veškeré uvedené skutečnosti ústí do závěru, že odvolací soud při vydání svého kasačního usnesení postupoval v rozporu se zákonnou úpravou a nepřípustně ovlivnil rozhodnutí soudu prvního stupně o vině obviněných způsobem zakládajícím porušení jejich práva na spravedlivý proces.

V. Způsob rozhodnutí a jeho důsledky

119. Z uvedeného hodnocení plyne, že Nejvyšší soud učinil rozdílné rozhodnutí stran důvodnosti dovolání obou obviněných.

120. V případě obviněného A. L. dospěl k závěru, že jeho dovolací námitky nelze podřadit pod jím uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitku, kterou s vyšší mírou tolerance Nejvyšší soud podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., vyhodnotil jako zjevně neopodstatněnou. Proto o jeho mimořádném opravném prostředku rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.

121. Pokud jde o rozsah odůvodnění rozhodnutí ve vztahu k dovolání tohoto obviněného, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.

122. Dovolání obviněného R. K. vyhodnotil dovolací soud jako důvodné, a to pro naplnění první varianty jím uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pro označenou vadu, kterou je zatížen rozsudek soudu prvního stupně a již svým procesním způsobem nenapravil soud odvolací, čímž došlo i k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., vyvstal důvod pro zrušení dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu a jemu předcházejícího odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně v částech týkajících se tohoto dovolatele.

123. Nejvyšší soud však zjistil, že řízení, které předcházelo dovoláním napadenému usnesení odvolacího soudu, je zatíženo výše popsanou vadou. Uvedená zjištění o její povaze, kterou dovolací soud vyhodnotil jako zasahující do práva obviněného na spravedlivý proces, odůvodňují zrušení řízení předcházejícího dovoláním napadenému usnesení, a to v části počínající rozhodováním odvolacího soudu o odvolání státní zástupkyně proti zprošťujícímu rozsudku soudu prvního stupně.

124. Obviněný A. L. ve svém dovolání, jak již bylo uvedeno výše, námitku o porušení práva na spravedlivý proces explicitně nevznesl. Dovolací soud proto nemohl na podkladě jeho mimořádného opravného prostředku postupovat způsobem, který uplatnil u obviněného R. K., tj. přistoupit ke zrušení napadeného usnesení odvolacího soudu (jakož i vymezeného předcházejícího řízení a rozhodnutí obsahově navazujících) na podkladě porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Popsaná vada, pro kterou rovněž, tj. mimo naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a m) tr. ř., přistoupil ke zrušení napadeného usnesení u R. K. (porušení práva na spravedlivý proces), však prospívá i obviněnému A. L., neboť i ve vztahu k jeho osobě bylo řízení způsobem odůvodnění kasačního rozhodnutí odvolacího soudu rovněž nepřípustně ovlivněno. Nastal proto důvod k tomu, aby ve stejném rozsahu za přiměřeného užití § 261 tr. ř., tj. tzv. beneficia cohaesionis, zrušil dovolací soud napadené rozhodnutí, část řízení mu předcházející, jakož i obsahově navazující rozhodnutí, která v důsledku zrušení rozhodnutí napadených již nemohla obstát, i u obviněného A. L.

125. Nejvyšší soud proto pod bodem II. výroku svého usnesení rozhodl tak, že podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil ve vztahu k obviněnému R. K., jehož dovolání shledal důvodným, a za přiměřeného užití § 261 tr. ř. ve vztahu k obviněnému A. L., jednak řízení tomuto rozhodnutí předcházející, a to v části počínající rozhodováním odvolacího soudu o odvolání státní zástupkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 11. 2018, č. j. 74 T 50/2018-581, a konečně i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

126. Jak plyne již z výše uvedeného, zrušení napadeného usnesení odvolacího soudu (a vymezené části soudního řízení mu předcházejícího) je vynuceno nutností zabezpečit obviněným právo na spravedlivý proces garantovaný v čl. 6 odst. 1 Úmluvy. K jeho porušení dochází, pokud odvolací soud postupuje v rozporu se zákonnou úpravou a nepřístupně ovlivní další rozhodování podřízeného soudu v otázce viny obviněného. Podle zjištění dovolacího soudu k takovému nepřípustnému ovlivnění došlo v posuzované věci způsobem odůvodnění kasačního usnesení odvolacím soudu.

127. Zrušení rozhodnutí obsahově navazujících na zrušená rozhodnutí je odůvodněno tím, že jako taková nemohou samostatně obstát.

128. Protože ve věci dovolatelů je nezbytné učinit nové rozhodnutí (věc obviněných se nachází ve stadiu po vydání zprošťujícího rozsudku) a dovolací soud neshledal zákonné podmínky k tomu, aby o meritu věci rozhodl sám, přikázal podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Jeho úkolem je znovu rozhodnout o odvolání státní zástupkyně proti zprošťujícímu rozsudku soudu prvního stupně.

129. Vzhledem ke zjištěním o formulacích obsažených v odůvodnění kasačního usnesení odvolacího soudu dospěl dovolací soud k závěru, že je vhodné, aby o uvedeném řádném opravném prostředku rozhodl odvolací soud v jiném složení senátu. Využil proto oprávnění obsaženého v § 265l odst. 3 tr. ř. a podle něj nařídil, aby věc obviněných uvedený soud projednal a rozhodl v jiném složení senátu.

130. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud tímto způsobem o dovolání obou obviněných v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 19. 2. 2025

JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu