6 Tdo 1064/2024-114
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 12. 2024 o dovolání, které podal obviněný J. M. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 9. 2024, č. j. 5 To 202/2024-78, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 1 T 57/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 30. 7. 2024, č. j. 1 T 57/2024-54, byl obviněný J. M. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
v katastru XY, okres Brno-venkov, dne 5. 4. 2024 okolo 15:00 hodin po požití alkoholických nápojů řídil na silnici č. XY a č. XY mezi XY a XY osobní automobil Citroën Berlingo, registrační značky XY, a v důsledku požitého alkoholu nezvládl řízení a vjel do příkopu mimo pozemní komunikaci. V dechu obviněného bylo téhož dne v 15:07 hodin naměřeno 2,92 ‰ a v 15:13 hodin 2,98 ‰ alkoholu. Při kontrole byla jeho chůze a postoj nejistý, jeho oči zarudlé a byl z něj silně cítit alkohol.
2. Obviněný byl za tento přečin odsouzen podle § 274 odst. 2 tr. zákoníku, § 67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 120 denních sazeb po 500 Kč, celkem 60 000 Kč. Podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku mu byl stanoven splátkový kalendář. Dále mu byl podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 42 měsíců.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 18. 9. 2024, č. j. 5 To 202/2024-78, jímž ho podle § 256 zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Zdeňka Burdy dovolání, jež opřel o dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Namítá nesprávné právní posouzení skutku soudy obou stupňů spočívající v tom, že věc kvalifikovaly jako trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, ačkoli nešlo vůbec o trestněprávní jednání. Došlo tím k porušení čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále „Listina“).
5. Obviněný má za to, že nebylo prokázáno, že požil alkohol a usedl za volant. Namítá, že řidičem vozidla byl někdo jiný. Výpovědi svědků z řad policie jsou rozdílné a skutečný řidič vozidla, S. R. podal v tomto směru čestné prohlášení.
6. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 09. 2024, č. j. 5 To 202/2024-78, a rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 30. 07. 2024, č. j. 1 T 57/2024-54, zrušil a věc vrátil zpět k rozhodnutí soudu prvního stupně.
7. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že obviněný uplatnil výlučně dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nelze přitom přehlédnout, že dovolání obviněného je doslovným opakováním jeho obhajoby uplatněné v předchozích stadiích trestního řízení, s níž se oba soudy beze zbytku a správně vypořádaly. 8. Samotná dovolací argumentace obviněného je vystavěna výlučně na zpochybnění správnosti skutkových zjištění soudů a na výhradách proti způsobu, jakým hodnotily důkazy. Takto koncipované námitky, které zjevně popírají zásady formální logiky a jsou v naprostém rozporu s provedenými důkazy a s přesvědčivě a přiléhavě odůvodněnými skutkovými zjištěními soudů, se však s označeným dovolacím důvodem rozcházejí. Obviněný totiž ve skutečnosti vůbec netvrdí, že právě skutková zjištění, jež jsou vymezena ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku a jejichž správnost aproboval také odvolací soud, nenaplňují znaky trestného činu, jímž byl uznán vinným.
9. Státní zástupce proto nepovažuje za nutné k podanému dovolání cokoli dalšího uvádět. To, že obviněný požil alkohol a pod jeho vlivem, ve stavu vylučujícím způsobilost, řídil automobil a měl nehodu, bylo provedenými důkazy prokázáno nade vší pochybnost. Na tomto jednoznačném závěru nemůže nic změnit ani poněkud naivní a logiku postrádající obhajoba dovolatele, která postrádá oporu v reálných zjištěních soudů.
10. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl ve smyslu § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
III. Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV. Důvodnost dovolání
12. Obviněný, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Pro úplnost se připomíná, že k jeho naplnění dochází tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
13. Námitka, že dovolateli nebylo bez důvodných pochybností prokázáno přisuzované jednání, neodpovídá požadavkům na hmotněprávní argumentaci pod zvoleným dovolacím důvodem. Uplatněnou argumentací zpochybňuje obviněný hodnocení důkazní situace a skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně. Jedná se o námitky výhradně skutkové a procesní povahy, které nejsou způsobilé ani formálně vyhovět obsahovému zaměření uplatněného důvodu dovolání.
14. Nadto obviněný opakuje svoji argumentaci z předcházejícího řízení, jak již poznamenal státní zástupce ve svém vyjádření. Není úkolem dovolacího soudu, aby v podrobnostech reagoval na ty námitky, s nimiž se v dostatečném rozsahu vypořádaly soudy nižších stupňů. V případě námitek skutkového a procesního charakteru to platí tím spíše, neboť – jak již zmíněno – takové námitky nejsou podřaditelné pod dovolatelem vznesený dovolací důvod a jejich formulace ani nevyhovuje požadavkům kladeným na jím neuplatněný, avšak z hlediska obsahového zaměření – vzhledem k obviněným namítaným vadám skutkových zjištění – bližší dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Postačuje proto poukázat na argumentaci obou soudů, především bod 6. rozsudku soudu prvního stupně a body 8. – 10. usnesení odvolacího soudu, v nichž podrobně vylíčily, z jakých důvodů nepovažují verzi události předloženou obviněným v hlavním líčení za věrohodnou. Z odkazované části odůvodnění usnesení odvolacího soudu je taktéž zřejmé, že nepominul obviněným zmíněné čestné prohlášení a dostatečně na něj reagoval.
15. Dovolatel namítl porušení pravidla in dubio pro reo vyplývajícího ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny a § 2 odst. 2 tr. ř. Zmíněná zásada má procesní charakter, týká se jen skutkových námitek a jako taková není způsobilá naplnit zvolený (ale ani žádný jiný) dovolací důvod (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 5 Tdo 595/2018). Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že měly-li obecné soudy po řádném provedení a vyhodnocení důkazů za to, že skutek byl dostatečně prokázán, nebyly podmínky pro uplatnění zásady in dubio pro reo naplněny, neboť soudy neměly žádné pochybnosti (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2002, sp. zn. IV. ÚS 154/02). Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je přitom zřejmé, že při jejich rozhodnutí nepřetrvávaly žádné pochybnosti a novou verzi události obviněného předloženou při hlavním líčení měly za zcela vyloučenou.
V. Způsob rozhodnutí
16. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten ve svém dovolání uplatnil výhradně námitky, které se s uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. věcně rozešly. Není možné přisvědčit jeho námitce, že vydáním odsuzujících rozhodnutí soudy nižších stupňů došlo k porušení čl. 40 odst. 2 Listiny. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b. 17. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 17. 12. 2024
JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu