USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 2. 2025 o dovolání, které podal obviněný M. Š. t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2024, č. j. 7 To 234/2024-573, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 9 T 4/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále též „soud prvního stupně“ nebo jen „soud“) ze dne 10. 6. 2024, č. j. 9 T 4/2024-504, byl obviněný M. Š. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. f) tr. zákoníku, přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
od přesně nezjištěné doby nejméně od října 2022 až do 13. 4. 2023, kdy byl zadržen Policií ČR, v Praze XY, XY XY, ve společném obydlí v bytě, který obýval se svojí přítelkyní – poškozenou T. G., nar. XY, jakož i na dalších místech v Praze a jinde v ČR, zejména při společných cestách v motorovém vozidle, soustavně a se vzrůstající četností a intenzitou s poškozenou zle nakládal jak po fyzické, tak i po psychické stránce, kdy ji při hádkách, ke kterým zejména z důvodu jeho žárlivosti docházelo zpočátku společného soužití v intervalech jednou týdně a k závěru společného soužití, zejména v průběhu března a dubna 2023, téměř každý den, vyčítal její minulé vztahy, že se potkává s dalšími muži, že chodí na sportovní tréninky nebo že chodí do práce v sukni, a vulgárně jí nadával, například že je „mrdka“ a „kurva“,
přičemž ji při hádkách opakovaně chytal za tělo, strkal ji do zdi, bil ji dlaněmi nejprve do těla a později i do hlavy a také ji rdousil buď tak, že ji silně uchopoval oběma rukama za krk, nebo ji bral tzv. do kravaty, kdy ji loketním ohbím svíral hrdlo, a to tak silně, až se poškozené zatmívalo před očima a začínala ztrácet vědomí, přičemž se mu poškozená při napadání snažila bránit tím, že jej odstrkovala, škrábala nebo odkopávala, což se jí však vzhledem k jeho tělesné konstituci a zjevné fyzické převaze nedařilo, a také ji v jednom případě silou udeřil do oblasti žlučníku, o kterém věděl, že je pro poškozenou silně bolestivý, neboť s ním byla předtím hospitalizována, a při té příležitosti poškozené řekl, že doufá, že na to chcípne, dále poškozenou omezoval tím, že ji pravidelně kontroloval, kde se nachází a s kým se stýká, a za tím účelem ji telefonicky kontaktoval, aby mu poslala údaje o své poloze, zakazoval jí stýkat se s přáteli a s kýmkoli mluvit o jejich vztahu, nutil ji k vymazání jejích osobních fotografií z minulých vztahů i dalších fotografií, na kterých byla poškozená zachycena s jinými muži, přičemž jí demonstrativně zničil harddisk, na kterém měla své osobní fotografie uložené,
rovněž poškozené hrozil, že pokud jej opustí nebo s někým podvede, tak ji zabije, že bude žrát hlínu, že jí zpřeráží nohy nebo ji jinak zmrzačí, že bude upoutána na invalidní vozík a bude muset pít brčkem, nebo že ji zohyzdí tím způsobem, že ji pořeže v obličeji nebo ji poleje nějakou látkou, přičemž své výhrůžky zdůrazňoval tím, že poškozené opakovaně přikládal ke krku nůž, a to konkrétně vystřelovací nůž při společných cestách motorovým vozidlem nebo kuchyňský nůž, když byli doma, nebo si před poškozenou naopak přikládal nůž ke svému tělu a naznačoval, že si hodlá ublížit, a dále své výhrůžky a vulgární nadávky poškozené opakovaně zasílal i v rámci společné elektronické komunikace, kdy takto poškozené z důvodů své žárlivosti hrozil např.: „rozkopu tebe i ty černý mrdky“, „ty si musíš uvědomit, že tě zabiju, pokud budeš mít fotky tvé minulosti“, „plus mu přidám špitál a tobě taky“, „ale pokud mě ponížíš a uděláš ze mě to koště, co teďka leží jak mrdka doma a myslí si, že jeho hodná přítelkyně má jen trénink nebo prostě nevím, a já budu to koště, co bude doma nebo v té vyjebané práci, a ty ze mě uděláš takovýho ometáka a úplné koště, tak tě zabiju a klidně to dej fízlům, že ti vyhrožuju nebo nevím co.. ale říkám ti, že klidně půjdu na 10 let si sednout, v životě mi to nikdo neudělal a neudělá, aby ze udělal takovou naivní zadranou mrdku a ještě mě takhle brutálně ponížit a potopit“, nebo „Bůh ví, kde s kým si, ty prašivo, mrdko, abys chcípla, ty mrdko, zdechla, zasraná píčo“, přičemž vzhledem nejen ke své tělesné konstituci, ale zejména i předchozímu agresivnímu a násilnému chování vzbuzoval u poškozené skutečný strach o její zdraví a život,
dále blíže nezjištěného dne v říjnu a v listopadu 2022 a v lednu 2023 ve společném obydlí minimálně ve třech případech poškozenou fyzickou silou přinutil k nedobrovolnému pohlavnímu styku, kdy konkrétně po slovní hádce poškozenou přitlačil ke zdi, povalil ji na postel a následně ji rdousil tím způsobem, že jí loketním ohbím svíral krk takovou silou, že se poškozená nemohla z jeho sevření vymanit, až do doby, než poškozená začala pomalu ztrácet vědomí, následně poškozenou, která zůstala při vědomí a na sobě měla pouze spodní prádlo, nechal ležet na posteli, po chvíli se k ní vrátil a požadoval po ní sex, poškozená mu říkala, že to nechce, že to přehnal a ať to nedělá, jeho to ale nezajímalo, a přestože se ho poškozená snažila odstrkávat, odkopávat a škrábat, tak nakonec aktivní odpor poškozené překonal, zasunul jí svůj pohlavní úd do pochvy a vykonal na ní soulož, v jejímž průběhu poškozená brečela, prosila ho, ať toho nechá, a říkala mu, že to nechce, až do doby než zůstala bezmocně ležet na zádech, načež vyvrcholil zvenku na její břicho,
a v úmyslu donutit poškozenou, aby neoznámila jeho předchozí protiprávní jednání orgánům činným v trestním řízení a aby proti němu nevypovídala v případném trestním řízení, opakovaně poškozené hrozil, že jestli o jeho násilném chování někomu řekne nebo pokud jej nahlásí na Policii ČR, tak do hodiny zemře, i kdyby na to měl vynaložit veškeré úsilí a všechny své peníze, že nemá, co ztratit, že nemá problém všechny lidi, co ji budou bránit, vystřílet a že na to má nábojů dost,
přičemž jeho jednání vyvrcholilo dne 12. 4. 2023, kdy po předchozí slovní rozepři při společné cestě motorovým vozidlem toto zastavil u krajnice a poškozenou fyzicky napadl, kdy ji otevřenou dlaní silně udeřil do hlavy, a znovu ji ohrožoval vystřelovacím nožem a přestal, až když okolo projížděla hlídka městské policie, kdy jí následně řekl: „Jen počkej, jen počkej doma.“, poté v 17:18 hod. téhož dne po návratu do společného obydlí do bytu v Praze XY, XY XY, ačkoli po něm poškozená požadovala, ať si sbalí věci a odejde, tak přesto v bytě zůstal, sundal si triko a poškozenou, která do té doby stála na prahu vstupních dveří a ve zjevné obavě se zdráhala vejít dovnitř bytu, nejprve vyhazoval se slovy „ať jde do píči“, načež ji násilím uchopením za zátylek do bytu náhle vtáhl a zavřel za nimi dveře, poté po další slovní výměně poškozenou napadl, zatlačil ji na toaletu, vyzdvihl ji na toaletní mísu, vzal roli toaletního papíru a vrazil ji poškozené do úst, následně opakovaně silou udeřil temenem její hlavy o zeď a nakonec ji otevřenou dlaní udeřil do hlavy tak silně, až poškozená upadla na zem, a během jeho jednání poškozená křičela bolestí a opakovaně volala o pomoc,
a následujícího dne 13. 4. 2023 v době od 21:02 do 21:54 hod. na poškozenou počkal před domem, vstoupil s ní do společného obydlí a při hádce, poté co poškozená zjistila jeho nevěru a sdělila mu, že s ním již nechce být, poškozenou honil po bytě, a když chtěla poškozená vyběhnout z bytu ven, tak ji chytil za tělo a násilím ji zatáhl zpět dovnitř bytu, kde ji po další slovní výměně napadl, přičemž poškozená křičela: „Policie, policie, pomoc!“, následně ji zatáhl do místnosti s tělocvičnou, kde ji začal oběma rukama rdousit, zatímco jí říkal, že od ní nikdy neodejde, že ji miluje, že vždycky budou spolu, že to mezi nimi nikdy neskončí, a že pokud se rozejdou, tak jeden z nich umře, načež na místo dorazila hlídka Policie ČR přivolaná sousedy z okolních bytů,
přičemž uvedené jednání obžalovaného poškozená pociťovala jako těžké příkoří, po dobu společného soužití žila v neustálém stresu a v obavách z reakcí obžalovaného, kdy v důsledku jednání obžalovaného se u poškozené rozvinula stresová porucha s akcentovanou úzkostnou symptomatikou bez trvalých následků, poškozená se dále po dobu v řádu měsíců bála chodit sama ven, byla jí poskytnuta policejní ochrana a měla problém komunikovat s muži, a v důsledku napadení obžalovaným ze dne 12. a 13. 4. 2023 poškozená utrpěla odřeninu na temeni hlavy, povrchní krevní výrony v oblasti levé horní končetiny, drobný krevní výron v oblasti pravé hlasivky bez narušení chrupavek a měkkých tkání v oblasti krku, jakož i poúrazový bolestivý syndrom krční páteře, kterážto poranění si vyžádala lékařské ošetření a svojí bolestivostí a potřebou fixace krčním límcem omezovala obvyklý způsob života poškozené po dobu delší než jeden týden s pracovní neschopností po dobu 17 dnů.
2. Obviněný byl za to odsouzen podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 3 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost uhradit poškozené na náhradě škody v podobě náhrady ušlého výdělku částku ve výši 10 938,48 Kč, na náhradě nemajetkové újmy v podobě bolestného částku ve výši 4 035,30 Kč, na náhradě tzv. jiné nemajetkové újmy v podobě duševních útrap částku ve výši 160 000 Kč, vše spolu s úrokem z prodlení. Se zbytkem svého nároku na náhradu tzv. jiné nemajetkové újmy v podobě duševních útrap byla poškozená podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 28. 8. 2024, č. j. 7 To 234/2024-573, podle § 256 tr ř. zamítl odvolání obviněného, poškozené a státního zástupce proti tomuto rozsudku.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jaromíra Štůska, LL.M., Ph.D., dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž namítl též porušení práva na spravedlivý proces pro nepřezkoumatelnost usnesení odvolacího soudu. Ve svém opravném prostředku uvedl okolnosti, které podle jeho mínění prokazují zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy a nevěrohodnost výpovědi poškozené.
5. Dovolatel namítl, že motivaci poškozené je nutno sledovat optikou dne, kdy podala vysvětlení na policii. Den před jeho zadržením mu prohledala odpadkový koš a zjistila, že kupoval přípravky na vlasy. Z toho si měla dovodit, že je jí nevěrný a pokusit se získat kamerový záznam z prodejny, aby si to ověřila. Dále měla druhý instagramový účet, jehož prostřednictvím sledovala jeho aktivitu a kladla mu neobvyklé podmínky, např. aby chodil do posilovny pouze s ní. Jedná se o projevy její chorobné žárlivosti. Přestože nekontaktovala policii přímo, dala sousedům podnět, aby ji zavolali, když hlasitě křičela „policie, pomoc“. Tvrzení poškozené, že on řekl „jeden z nás umře“ je vyvráceno kamerovými záznamy. Ty naopak odpovídají jeho verzi události. Upozornil také na finanční kompenzaci, kterou poškozená požadovala v rámci trestního řízení. Odvolací soud nevysvětlil, proč tyto okolnosti nečiní její výpověď nevěrohodnou.
6. Namítl dále, že výstupy z lékařských zpráv neodpovídají útoku tak, jak ho popsala poškozená. Poukázal na rozdíl v jejich tělesné konstituci a dovodil, že je velice nepravděpodobné, že by natolik intenzivní útok nezanechal žádná zranění. Podle lékařských zpráv totiž žádné zranění zjištěno nebylo. Poškozená si stěžovala na bolest hlavy a bolest v oblasti krční páteře. Byl jí diagnostikován poúrazový bolestivý syndrom krční páteře, avšak bez objektivního nálezu. Přestože byl poškozené indikován krční límec na 7–14 dní, je nutné rozlišovat, zda se jednalo o důsledek zrnění či preventivní opatření. Přestože znalec obecně stanovil dobu léčení na 1–3 týdny, v případě poškozené konkretizoval že se mohlo jednat nanejvýš o distorzi krční páteře lehkého stupně s dobou omezení v obvyklém způsobu života do jednoho týdne. Zranění proto nedosahuje intenzity trestného činu a není ani prokázáno, že ke zranění skutečně došlo.
7. Z výpovědi svědkyně E. B. P. vyplývá, že poškozená nebyla typickou obětí domácího násilí a rozhodně tak nelze učinit závěr o mocenské asymetrii vztahu s rozdělením rolí na trýznitele a oběť. Argumenty odvolacího soudu o frekvenci ženského hlasu považuje za snahu deformovat důkaz, aby vyzněl v jeho neprospěch. Výpovědi kolegů jsou pouze odvozenými důkazy, neboť svědci vycházejí pouze z tvrzení poškozené. Vyjma několika telefonátů nikdy nebyli přítomni tomu, když byli poškozená s obviněným spolu. Jejich výpovědi navíc nejsou natolik jednotné, jak se může zdát z odůvodnění soudu prvního stupně. Zatímco svědek P. P. si nevšiml žádných modřin na těle poškozené, svědkyně M. K. a J. J. je považovaly za vzniklé v souvislosti s tréninkem poškozené v bojovém sportu MMA.
8. Svědkyně V. D. uvedla, že poškozená se jí svěřila o znásilnění dne 13. 4. 2023. Jedná se o očividný rozpor s výpovědí poškozené. S výjimkou této svědkyně, které se měla poškozená svěřit, o znásilnění neexistuje kromě výpovědi poškozené žádný, byť i nepřímý důkaz. Výpověď poškozené ohledně samotného znásilnění je značně neurčitá a vyznačuje se značnou mírou nejistoty. Byť mají soudy v trestním řízení dbát na práva oběti a snažit se o její nejmenší možnou traumatizaci v důsledku trestního řízení, nemůže to být na úkor důkazního standardu a k tíži obviněného. Výpověď poškozené je navíc jediným důkazem, který vyvrací jeho výpověď. Její výpověď naopak vyvrací kamerový záznam z chodby, lékařské zprávy, výpověď sousedky E. B. P. a nesoulad s výpovědí svědkyně V. D.
9. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 6. 2024, č. j. 9 T 4/2024-504, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2024, č. j. 7 To 234/2024-573, a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
10. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která předně uvedla, že obviněný svoji argumentaci postavil na tvrzení, že existuje zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy a že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, neboť nebyl řádně zjištěn skutkový stav. Tento zjevný rozpor však podle dovolatele spočívá v tom, že soudy nedostatečně a nesprávně vyhodnotily jednotlivé ve věci provedené důkazy a v důsledku tohoto pochybení nesprávně zjistily skutkový stav věci. V uvedeném ohledu je pohled obviněného na průběh skutkového děje diametrálně odlišný od skutkových zjištění, která učinil nalézací soud, s jehož závěry se ztotožnil i soud odvolací. Je třeba upozornit, že námitky obviněného jsou do značné míry obsahově shodné s těmi, se kterými se již v rámci obhajoby obviněného zabývaly soudy nižších stupňů, což vyplývá z odůvodnění jejich rozhodnutí.
11. Soudy však provedly dokazování v rozsahu odpovídajícím, respektive potřebném pro rozhodnutí ve věci a v odůvodnění svých rozhodnutí náležitě rozvedly, jakým způsobem hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly, přičemž z odůvodnění jejich rozhodnutí je zřejmá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením, učiněnými skutkovými zjištěními
relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Z napadených rozhodnutí vyplývá, že soudy věnovaly hodnocení důkazů odpovídající pozornost. Příslušná skutková zjištění byla učiněna na základě zhodnocení relevantních důkazů, a to zejména svědecké výpovědi poškozené, jejích sousedů a kolegů, dále znaleckých posudků i kamerových záznamů, včetně elektronické komunikace. Mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními není dán žádný zjevný rozpor. Výtky obviněného vůči rozhodnutí odvolacího soudu jsou liché, neboť se řádně vypořádal se všemi jeho odvolacími námitkami.
12. Z dovolacích námitek obviněného je zjevné, že především zpochybňuje věrohodnost poškozené, jejíž výpověď označuje za jediný přímý usvědčující důkaz. Soudy však pečlivě hodnotily zmíněný důkaz, přičemž plně využily zásadu bezprostřednosti, neboť poškozenou vyslechly a mohly tak činit bezprostřední závěry o její věrohodnosti. Navíc výpověď poškozené nestojí osamoceně a je podporována výpověďmi dalších svědků. Nalézací soud hodnotil výpověď poškozené i z hlediska toho, že v rámci opakovaných výpovědí uváděla totožné skutečnosti, přičemž svoji výpověď spojila s množstvím detailů. Nalézací soud mohl bezprostředně vnímat i emoce poškozené doprovázející její výpověď. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie, nevyplynuly žádné okolnosti, které by výpověď poškozené jakkoliv devalvovaly. Navíc výpověď poškozené je podporována dalšími provedenými důkazy. Jestliže v detailech, které obviněný vyzdvihuje, neodpovídají tyto důkazy verzi popisované poškozenou, nelze z toho automaticky dovozovat nevěrohodnost výpovědi poškozené.
13. Bylo tedy prokázáno, že obviněný s poškozenou zacházel úkorně, kdy jeho týrání mělo psychický i fyzický rozměr. Obviněný neváhal poškozené vyhrožovat, a to zabitím nebo ublížením na zdraví, a to i za použití nože. Jeho násilí se promítlo i do sexuálního života, neboť si opakovaně vynutil pohlavní styk, přičemž poškozenou vydíral, aby jeho jednání neoznamovala Policii ČR. V zásadě je irelevantní, jaká byla motivace poškozené k podání trestního oznámení, pokud se jí uváděné skutečnosti podařilo ověřit a na základě provedených důkazů zrekonstruovat skutkový děj právě ve verzi, kterou přednesla poškozená. To, že i sama poškozená žárlila na obviněného rovněž žádným zásadním způsobem nemůže poznamenat skutková zjištění, neboť dominance obviněného ve vztahu je zřejmá tím, že právě on byl tím, kdo do vztahu přinesl násilné prvky.
14. Odvolací soud logicky vysvětlil, že nesprávná datace znásilnění není způsobilá poznamenat výpověď této svědkyně, neboť důležité je, že právě se znásilněním se poškozená svědkyni V. D. svěřila. Naprosto legitimní je rovněž jeho úvaha o tom, že každý útok na hlavu nemusí znamenat zásadní poranění, jak naznačuje obviněný s ohledem na svoji fyzickou konstituci, neboť závisí především na intenzitě zvoleného útoku. O tom, že poškozená byla udeřena do hlavy svědčí odřenina na temeni hlavy. Ani skutečnost, že nebyly zjištěny objektivní známky poúrazového bolestivého syndromu krční páteře nemůže zvrátit názor o tom, že u poškozené došlo k ublížení na zdraví podle § 122 odst. 1 tr. zákoníku, neboť tento syndrom byl lékařsky zjištěn dne 16. 4. 2023, jak vyplývá z lékařské zprávy. Z výpovědi svědkyně E. B. P. také nelze dospět k závěrům, které dovozuje dovolatel. Byť by jmenovaná svědkyně slyšela více poškozenou, neznamená to, že by bylo absolutně vyloučeno, že právě poškozená byla ve vztahu s obviněným obětí. Odvolací soud náležitě vysvětlil, a to především v kontextu s dalšími důkazy, proč právě poškozenou považuje za oběť.
15. Pokud jde o znásilnění poškozená poskytla jasnou výpověď o tom kolikrát byla ze strany obviněného přinucena k nechtěnému intimnímu styku, přičemž její popis událostí je dostatečně transparentní. To, že výpovědi kolegů poškozené jsou důkazy dovozené rovněž nijak nesnižuje jejich váhu. Rovněž údaj z výpovědi svědka P. P., že poranění na poškozené neviděl, nemůže vyloučit, že poranění po napadeních poškozená skutečně utrpěla. O opaku, tedy o tom, že zaznamenaly na poškozené modřiny, svědčí kolegyně M. K. a J. J. Vysvětlením je, že v průběhu vztahu s obviněným se poškozená svědku P. P. svěřovala minimálně, kdežto s kolegyněmi byla ve větším kontaktu, přičemž svědkyně J. J. výslovně uvedla, že modřiny na obličeji maskovala poškozená make-upem, takže modřin u poškozené si svědek P. P. nemusel vůbec všimnout.
16. Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Zároveň vyjádřila souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jí navrženého rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III. Přípustnost dovolání
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV. Důvodnost dovolání
18. Obviněný, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a rovněž na tvrzení o porušení práva na spravedlivý proces. Dovolací soud se primárně zaměřil na posouzení toho, zda jím vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněnému důvodu dovolání a na posouzení toho, zda jim lze přiznat důvodnost, následně se zabýval i vznesenou námitkou ústavněprávního rozměru.
19. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označeného dovolacího důvodu dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
20. Úvodem je vhodné zmínit, že znění tohoto dovolacího důvodu nemění nic na způsobu rozhodování dovolacího soudu, neboť v řízení o tomto mimořádném opravném prostředku (dovolání) se i nadále neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22 (nověji např. usnesení ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1866/24, odkazující na prvně uvedené), podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání“. Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.
21. Ačkoli ve svém dovolání (str. 2) zmiňuje obviněný všechny tři alternativy tohoto dovolacího důvodu, v jeho argumentaci nelze nalézt takové námitky, které by bylo možno podřadit pod druhou a třetí alternativu. Neoznačuje totiž, který důkaz, na němž soudy založily svá rozhodnutí, je podle něj procesně neúčinný (a z jakého důvodu), ani které z navržených důkazů soudy bez věcného opodstatnění neprovedly. Ve vztahu k těmto dvěma alternativám proto není nic, co by měl Nejvyšší soud posoudit. Proto se soustředil pouze na vyhodnocení toho, zda lze konstatovat naplnění první alternativy jím uplatněného dovolacího důvodu (tj. jestli rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů).
22. Obviněný se sice, v souladu se svojí obhajobou uplatněnou v přecházejících stadiích řízení, snaží dovolací soud přesvědčit o vadnosti skutkových zjištění soudů nižších stupňů, činí tak však způsobem, který nemůže vést k jím požadovanému rozhodnutí dovolacího soudu. Přestože ve svém mimořádném opravném prostředku uvádí příklady rozporně vyznívajících důkazů, neuvádí to podstatné. Nevymezuje totiž explicitně, která skutková zjištění, jež jsou rozhodná pro právní kvalifikaci skutku, pokládá za zjevně rozporná s obsahem provedených důkazů, resp. konkrétně s jakým důkazem.
To je přitom – vzhledem k tomu, že vlastní skutková věta rozsudku je poměrně obšírná a je podkladem pro hmotněprávní subsumpci pod celkem pět skutkových podstat trestných činů, jimiž byl uznán vinným – nutno hodnotit jako značný nedostatek jeho mimořádného opravného prostředku. Ačkoli lze usuzovat, že svými námitkami brojí zejména proti těm skutkovým zjištěním, která odůvodnila kvalifikaci jeho jednání v podobě zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí, zločinu znásilnění a přečinu ublížení na zdraví, nepředkládá (s dílčími výjimkami) detailnější argumentaci, která by svědčila závěru, že skutková zjištění popsaná v tzv. skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně jsou očividně nesprávná či výsledkem libovolného hodnocení důkazů před tímto soudem provedených.
23. Námitky dovolatele se s prvou alternativou zmíněného dovolacího důvodu spíše míjejí, neboť představují více méně pouze prostou polemiku s hodnotícími úvahami prvostupňového soudu, aniž by označoval zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s provedenými důkazy. Obviněný předkládá vlastní názor na to, jak měly soudy důkazy hodnotit, resp. v čem při svém hodnocení pochybily, a z pochopitelných důvodů vyzdvihuje příklady rozporného vyznění důkazů (což však není věcí neobvyklou). Současně však netvrdí, že by z důkazů, které vzaly za věrohodné soudy nižších stupňů, nebylo možno činit skutkový závěr, jaký zmíněné soudy učinily. Snaha znevěrohodnit poškozenou však nemůže být úspěšná již proto, že je to především soud prvního stupně, který může (v souladu se zásadami ústnosti a bezprostřednosti) na základně bezprostředního dojmu při provádění důkazů nejlépe vyhodnotit, který důkaz je věrohodný a způsobilý k tomu, aby na jeho podkladě učinil skutková zjištění. Pokud v hodnotícím postupu soudu není zjištěn zjevný logický exces, obsahová deformace provedených důkazů či jiné zjevné vady, které by zavdávaly neudržitelnost vyvozených skutkových zjištění (a takové poznatky ze spisu neplynou a dovolatel je ani nenamítá), poté obviněný nemůže očekávat, že dovolací soud přijme jeho verzi událostí. Obdobně se opakovaně vyjádřil též Ústavní soud (viz např. usnesení ze dne 30. 10. 2024, sp. zn. III. ÚS 2023/24), když upozornil na omezení své pravomoci posuzovat hodnocení důkazů obecnými soudy, přičemž totéž platí i pro dovolací soud: „[j]e to totiž pouze obecný soud, který hodnotí důkazy podle svého volného uvážení v rámci pravidel stanovených trestním řádem (§ 2 odst. 5, 6 trestního řádu), přičemž zásada volného hodnocení důkazů vyplývá z principu nezávislosti soudů (čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy). Respektuje-li obecný soud při svém rozhodnutí podmínky předvídané ústavním pořádkem a uvede, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, není v pravomoci Ústavního soudu toto hodnocení posuzovat, resp. přehodnocovat“.
24. Dovolatel ve své argumentaci presentuje, že obsah výpovědi obviněného je ovlivněn povahou poškozené (namítaná žárlivost), avšak tímto způsobem toliko uplatňuje vlastní optiku, která soudy nižších stupňů akceptována nebyla. Jinak řečeno, domáhá se toho, aby dovolací soud přijal logiku jeho úvah, opomíjí však (jak již bylo zmíněno), že hodnocení důkazů je doménou soudů, před nimiž je důkaz proveden. Jde-li o komplexní posouzení všech aspektů důkazního řízení nevykazující trhlinu v logice úvah, pak takové hodnocení nelze označovat za vadné jen proto, že nevyhovuje představě dovolatele a jím uplatňované logice.
25. Obviněný ve svém dovolání na provedené důkazy nazírá selektivně a jednotlivě, nikoliv též v jejich vzájemném souhrnu. Upřednostňuje a zveličuje význam obsahu těch důkazů, které vyhovují jeho představám, a naopak upozaďuje či opomíjí ty důkazy, které se mu nehodí. Akcentuje projevy žárlivosti poškozené, tj. její projevy podle zjištění soudů v závěrečné etapě soužití s obviněným (při zjištění jeho nevěry), avšak pomíjí to, že obsah provedených důkazů jednoznačně prokazuje, že popsaná jednání obviněného omezující poškozenou v obvyklém způsobu života (v komunikaci s dalšími osobami) a nutící ji k přerušení dosavadních kontaktů a likvidaci obrazových záznamů z dřívějška, byla motivována právě touto u něj samého se projevující vlastností. Ke změně náhledu na hodnocení poškozené nemohou přispět ani odkazy na vulgaritu poškozené, pokud sám obviněný se o ní vyjadřoval zcela nevybíravými výrazy (objektivně doložené komunikací založenou na č. l. 301–307), které konec konců výslovně zmiňuje i vlastní skutková věta odsuzujícího výroku.
26. Není na dovolacím soudu, aby opětovně a podrobně zhodnotil ve věci existující důkazní situaci. Jeho úkolem je vyložit, zda učiněná skutková zjištění mají dostatečné ukotvení v provedených důkazech, či jsou s nimi ve zjevném (očividném) rozporu. K takovému závěru (o zjevné vadnosti skutkových zjištění) ve věci posuzované nelze dospět. Zejména hodnotící úvahy soudu prvního stupně jsou dostatečně podrobné, přesvědčivé a zaobírají se provedenými důkazy nejen jednotlivě, ale i v jejich vzájemné provázanosti. Neopomíjejí tedy žádný prvek provedeného dokazování, nevykazují žádnou logickou mezeru a vypořádávají se právě i s důkazy, které obviněný vyzdvihuje.
27. Především je nutno upozornit, že soud hodnotí důkazy jednotlivě a v jejich souhrnu a závěr o věrohodnosti výpovědi tak vyplývá z posouzení jejího celého obsahu. Nelze proto vytrhávat z kontextu jednotlivé části, izolovaně je posuzovat s dalšími ve věci provedenými důkazy a na základě toho shledávat rozpor se skutkovými závěry, k nimž soud dospěl. Ostatně vyznění první alternativy dovolacího důvodu vyžaduje, aby se jednalo o zjevný rozpor, tedy podle judikatury Ústavního soudu taková skutková zjištění, která nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení nebo jsou dokonce s nimi přímo v rozporu. Skutečnost, že z izolované části, či dokonce celého obsahu, důkazního prostředku lze dospět k více než jedné verzi skutkového děje, přičemž soud se k jedné z těchto verzí přiklonil na základě hodnocení dalších ve věci provedených důkazů, takový rozpor nepředstavuje.
28. Konkrétně lze odkázat na námitky obviněného stran rozporu mezi kamerovými záznamy a výpovědi poškozené. Kamery zabírají chodbu před bytem a vchodové dveře do bytu poškozené, což znamená, že zatímco mohou poskytnout náhled na vyhrocené situace, které se v posledních dvou dnech soužití obviněného a poškozené udály, zároveň se nejedná o jejich kompletní obraz. Je proto pochopitelné, že tyto mezery může zaplnit hned několik verzí toho, co se v těchto okamžicích událo. Podstatné je proto srovnání jejich obsahu se závěry vyplývajícími z dalších ve věci provedených důkazů. Zcela v souladu s nimi je závěr soudu prvního stupně, že ke konci vztahu poškozená projevovala svoji žárlivost (čemuž odpovídají její citace v dovolání). Zároveň však hned z několika ve věci provedených důkazů (lékařské zprávy, výpovědi kolegů a kamarádky obviněné) vyplývá, že se obviněný na poškozené opakovaně dopouštěl fyzického násilí a opakovaně jí tím vyhrožoval (krom již zmíněného viz jejich komunikace na č. l. 301–307). Soud prvního stupně proto zcela opodstatněně vycházel z výpovědi poškozené, že dne 13. 4. 2023 v okamžicích, kdy je na kamerovém záznamu patrné, že naříká a křičí o pomoc, zatímco jsou slyšet duté rány, ji obviněný napadl a škrtil, a nikoli verze obviněného, že měla „hysterický záchvat“.
29. Dále obviněný uvádí, že lékařské zprávy poškozené neodpovídají útoku tak, jak ho poškozená popisuje. Přestože obviněný poukázal na rozdíl v jejich tělesné konstituci a na některé ze závěrů soudního znalce, podle nichž zranění vznikla v důsledku násilí malé a střední intenzity, zcela přitom opomenul, že znalec jednoznačně potvrdil, že zranění poškozené mohla vzniknout způsobem, který popisovala. Na tom nic nemění ani skutečnost, že při absenci objektivních známek poranění páteře nemohl poranění blíže posoudit.
30. Obviněný namítl rozpor skutkových závěrů soudu prvního stupně o délce znesnadnění obvyklého způsobu života poškozené se závěrem znalce, že omezení trvalo do jednoho týdne. Posouzení otázky soudním znalcem z lékařského hlediska je však pouze jedním z kritérií pro závěr o délce omezení poškozeného v obvyklém způsobu života. Podle ustálené judikatury „je třeba vycházet ze zhodnocení všech okolností případu, tedy nejen z toho, zda a na jakou dobu porucha zdraví poškozeného vyřadila z pracovního procesu, ale též z povahy poruchy, jakými příznaky se projevovala, který tělesný orgán nebo které funkce byly narušeny, jaká byla bolestivost poranění a její intenzita, jaké lékařské ošetření si poranění vyžádalo a do jaké míry porucha zdraví narušila obvyklý způsob života poškozeného (srov. NS Pls 5/65, Rt II/1965; NS Tpjf 24/85, Rt 16/1986)“ viz § 122 [Ublížení na zdraví a těžká újma na zdraví]. In: Ščerba, Filip a kol. Trestní zákoník. 1. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, marg. č. 6.
31. Znesnadnění obvyklého způsobu zpravidla spočívá v omezení pohyblivosti (hybnosti) nebo dokonce v upoutání na lůžko nebo v jiném klidovém režimu, v tělesné bolestivosti, zvýšené tělesné teplotě nebo v horečkách, v užívání léků, zejména pokud jde o jejich vedlejší negativní účinky, v pracovní neschopnosti apod., což má za následek omezení různých složek obvyklého způsobu života nemocného, a to jak po pracovní, společenské, kulturní, sportovní, tak i zábavní stránce [viz Šámal, Pavel. § 122 (Ublížení na zdraví a těžká újma na zdraví). In: Šámal, Pavel a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1704, marg. č. 3.].
32. Soud prvního stupně svůj závěr, že znesnadnění obvyklého způsobu života poškozené trvalo nikoli krátkou dobu, odůvodnil v bodě 83. Upozornil zde na několik okolností případu. Z lékařských zpráv vyplynulo, že ještě 16. 4. 2023 trpěla poškozená občasnou nevolností, zvracením a motáním hlavy. Dále byla nucena dodržovat klidový režim a nosit fixační krční límec po dobu dvou týdnů. Soud kromě samotné délky pracovní neschopnosti (17 dní) přihlédl k tomu, že poškozená byla těmito opatřeními omezena i ve svém společenském a sportovním vyžití. Zároveň podotkl, že soudní znalec sice učinil závěr, že ze soudně lékařského hlediska poranění nedosahovala závažnosti ublížení na zdraví, bylo to však proto, že při absenci objektivního nálezu hodnotil distorzi krční páteře poškozené jako lehkého stupně. Možno dodat, že ve smyslu výše citovaného se jedná pouze o posouzení otázky z hlediska soudně lékařského a byť je pro soud při jeho hodnocení zásadní, nemůže tento důkaz hodnotit izolovaně a jeho závěr musí vycházet ze všech okolností případu. Ani v tomto případě proto nelze shledat zjevný rozpor mezi skutkovým závěrem soudu prvního stupně a ve věci provedenými důkazy.
33. Podle mínění obviněného dále vyvracejí výpověď poškozené s ní rozporné výpovědi sousedky poškozené E. B. P. a její kamarádky V. D. Tento rozpor však opětovně shledává v izolovaných částech výpovědí svědkyň. Skutečnost, že kamarádka poškozené si nesprávně pamatovala datum, kdy mělo dojít ke znásilnění, nemění ničeho na zbytku její výpovědi, v níž nejenže podrobně popsala, s čím se jí svěřila poškozená, ale také své vlastní vjemy (změnu v chování poškozené, pohublost, modřiny), to vše v souladu s výpovědí poškozené. Obdobně nelze z výpovědi sousedky poškozené, podle níž slyšela převážně poškozenou, jak se vulgárně vyjadřuje a vyhrožuje obviněnému, zatímco jeho slyšela ji uklidňovat, usuzovat rozpor s výpovědí poškozené. Jak už bylo zmíněno výše, žárlivost poškozené a užívání vulgárních výrazů ke konci vztahu s obviněným není v rozporu se závěry soudu prvního stupně. V souladu s výpovědí poškozené a závěry soudu prvního stupně je též stupňování intenzity hádek, jejich časté končení sexem, ale také že sousedka slyšela bolestivé nářky a ublížený křik poškozené a rány, které přisuzovala bouchání dveří a nábytku.
34. Obviněný namítl, že výpovědi kolegů poškozené jsou pouze odvozené, protože vycházejí pouze z tvrzení poškozené. Přestože zprostředkovaná povaha výpovědi svědka má vliv na její vypovídající hodnotu, není to důvod pro její vyloučení. Zvláště to platí v projednávaném případě, kdy výpovědi svědků vykazují značné shody (místy až v drobných detailech). Zároveň je však zřejmé, že neměli všichni shodný rozsah informací (např. ohledně sexuálního napadení). V případě, že by se ze strany poškozené jednalo o účelové jednání, bylo by možné očekávat, že se poškozená svěří až dodatečně a výpovědi kolegů vyzní stejně. Naproti tomu, se jim podle jejich slov svěřovala postupně a oni již od začátku vnímali v jejím vztahu s obviněným problémy. Zároveň je podstatné, stejně jako v případě kamarádky poškozené, že jejich výpovědi kromě zprostředkovaných informací obsahovaly také jejich pohled na situaci. Vyjádřili se tak o změně v chování poškozené, jejím hubnutí, či nervózní kontrole telefonu. Několik z nich bylo přítomno také jejímu telefonátu s obviněným, kdy na ni křičel a nadával jí. V tomto směru pak slouží na podporu výpovědi poškozené, přičemž svědčí pro závěr o její věrohodnosti.
35. Ve vztahu k obhajobě obviněného stojí za zmínku skutečnost, že dovolatel je tzv. speciálním recidivistou. Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 11. 4. 2019, sp. zn. 5 T 111/2018, ve znění rozsudku Krajského soudu Plzeň ze dne 13. 6. 2019, sp. zn. 9 To 181/2019, byl odsouzen za jednání, které bylo mj. kvalifikováno jako zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku a přečin vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku. Nejenže jednání obviněného v citované věci nese znaky shodné s věcí projednávanou (podezírání poškozené z nevěry, vyhrožování zabitím, škrcení atd.), ale stejně vyzněla i jeho obhajoba v citované věci.
36. Závěrem tudíž nezbývá než zopakovat, že obviněný se ve svém mimořádném opravném prostředku omezil na polemiku s hodnocením důkazů soudem prvního stupně. S výjimkou poukazu na nesprávnost závěru o délce omezení poškozené v obvyklém způsobu života neoznačil žádná (natož pak rozhodná) skutková zjištění, s nimiž by měly být provedené důkazy v rozporu, ocitl se mimo vymezení první alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Byť formálně uplatnil i zbývající alternativy uvedeného dovolacího důvodu, k těmto nevznesl žádnou relevantní argumentaci.
IV./2. K otázce spravedlivého procesu
37. Právo na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 a násl. Listiny (resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy) není možno vykládat tak, že by zaručovalo úspěch v řízení či právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Zmíněným základním právem je zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Za situace, kdy nebyl zjištěn extrémní, resp. zjevný nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry soudů, ani libovůle v rozhodování, je nutno jejich postup považovat za výraz nezávislého soudního rozhodování, a sama skutečnost, že dovolatel přisuzuje provedeným důkazům jiný význam a následně na podkladě jiného skutkového základu věci namítá i nesprávnost právního posouzení skutku, nemůže být podkladem, který by měl odůvodnit kasační zásah dovolacího soudu.
V. Způsob rozhodnutí
38. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ve svém dovolání uplatnil převážně námitky, které se s uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. věcně rozešly. Námitka obviněného s jistou mírou tolerance podřaditelná pod vznesený dovolací důvod byla vyhodnocena jako zjevně neopodstatněná. Nebylo shledáno ani porušení práva obviněného na spravedlivý proces či jiného základního práva vyžadující kasaci napadeného rozhodnutí. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, je-li zjevně neopodstatněné.
39. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 5. 2. 2025
JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu