6 Tdo 1122/2025-2129
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 12. 2025 o
dovolání, které podal obviněný A. M., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve
Vazební věznici a ÚpVZD Praha Pankrác, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze
dne 30. 6. 2025, č. j. 6 To 29/2024-2076, jako soudu odvolacího v trestní věci
vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 16 T 9/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného A. M. odmítá.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2023, č. j. 16 T
9/2023-1823, byl obviněný A. M. (dále „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným
zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. b), odst. 5 písm. a) tr.
zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil
způsobem specifikovaným ve výroku daného rozsudku.
2. Za to byl odsouzen podle § 206 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí
svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr.
zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu
byl uložen také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce
statutárního orgánu, člena statutárního orgánu či prokuristy a osoby zmocněné k
obchodnímu vedení obchodních korporací a družstev, a to na dobu 5 let.
3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla dále uložena povinnost uhradit
poškozené společnosti SPÍDO CZ, s.r.o. způsobenou škodu ve výši 12 108 757 Kč.
Se zbytkem svého nároku na náhradu škody byla jmenovaná poškozená podle § 229
odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 7. 2024, sp. zn. 6 To 29/2024, tak, že
napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. v celém rozsahu zrušil a
podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle § 226 písm.
c) tr. ř. obviněného zprostil obžaloby Krajského státního zastupitelství v
Praze č. j. KZV 15/2021-191 ze dne 25. 1. 2023, pro zde specifikovaný skutek,
který byl právně kvalifikován jako zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst.
4 písm. b), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tento
skutek spáchal obžalovaný. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. poškozenou společnost
SPÍDO CZ s.r.o., odkázal s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech
občanskoprávních.
5. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podal nejvyšší
státní zástupce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř. O něm rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 30. 1. 2025, č. j.
6 Tdo 953/2024-2016, tak, že podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek
Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 7. 2024, sp. zn. 6 To 29/2024, podle § 265k
odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a
podle § 265l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
6. V novém projednání věci, které konal po zmíněném kasačním rozhodnutí
Nejvyššího soudu, Vrchní soud v Praze znovu rozhodl rozsudkem ze dne 30. 6.
2025, č. j. 6 To 29/2024-2076, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. v
celém rozsahu zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2023, č.
j. 16 T 9/2023-1823, a podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. znovu uznal
obviněného vinným zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr.
zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil
způsobem specifikovaným ve výroku daného rozsudku.
7. Za to jej podle § 206 odst. 5 tr. zákoníku odsoudil k trestu odnětí
svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr.
zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku dále
obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce
statutárního orgánu, člena statutárního orgánu či prokuristy a osoby zmocněné k
obchodnímu vedení obchodních korporací a družstev, a to na dobu 5 let.
8. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu dále uložil povinnost nahradit
poškozené společnosti SPÍDO CZ s.r.o. způsobenou škodu ve výši 12 108 757 Kč.
Se zbytkem nároku na náhradu škody odkázal podle § 229 odst. 2 tr. ř.
poškozenou společnost na řízení ve věcech občanskoprávních.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
9. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 6. 2025,
č. j. 6 To 29/2024-2076 (dále jen „napadený rozsudek“) podal obviněný
prostřednictvím svého obhájce dovolání, které spojil s návrhem na přerušení
výkonu jemu uloženého trestu odnětí svobody, přičemž uplatnil dovolací důvody
podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
10. V něm navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř.
zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 6. 2025, č. j. 6 To
29/2024-2076, a též zrušil jemu předcházející vadné rozhodnutí, tedy rozsudek
Krajského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2023, č. j. 16 T 9/2023-1823, jakož i
všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval
podle § 265l odst. 1 tr. ř. (pokud nepřistoupí ke zrušení též vadného
rozhodnutí soudu prvního stupně) a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III.
Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal,
zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě
a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst.
2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§
265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.]. Současně však shledal, že dovolání bylo
podáno opožděně, byť splňuje obsahové náležitosti dovolání podle § 265f tr. ř.
IV.
Důvody rozhodnutí o dovolání
12. Ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. určuje, že dovolání se podává u
soudu, který rozhodl v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí,
proti kterému dovolání směřuje. Podle § 60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle
týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo
číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty.
Chybí-li tento den v posledním měsíci lhůty, končí lhůta uplynutím posledního
dne tohoto měsíce. Odstavec 3 téhož ustanovení stanoví, že připadne-li konec
lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den
lhůty nejbližší příští pracovní den.
13. Ze spisu Krajského soudu v Praze sp. zn. 16 T 9/2023 Nejvyšší soud
zjistil, že napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 6. 2025, č. j.
6 To 29/2024-2076, bylo obviněnému doručeno dne 5. 9. 2025 (viz doručenka
připojená k č. l. 2081), kdy si jej vyzvedl v úložní době (konkrétně jeden den
po uložení písemnosti doručovatelem). Obhájci obviněného Mgr. Martinu Holubovi
byl uvedený rozsudek doručen datovou schránkou dne 25. 7. 2025 (též viz
doručenka připojená k č. l. 2081). Rozsudek odvolacího soudu tak byl v souladu
s § 64 tr. ř. řádně doručen.
14. Podle § 265e odst. 2 tr. ř., jestliže se rozhodnutí doručuje jak
obviněnému, tak i jeho obhájci (a opatrovníku), běží lhůta od toho doručení,
které bylo provedeno nejpozději. V projednávané věci bylo obviněnému napadené
usnesení doručeno dne 5. 9. 2025, zatímco jeho obhájci bylo doručeno již dne
25. 7. 2025. Rozhodujícím dnem pro počátek běhu lhůty pro podání dovolání byl
tedy den 5. 9. 2025 – tohoto dne počala plynout dvouměsíční lhůta pro podání
dovolání. Ta skončila (uplynutím dvou měsíců) toho dne, který svým číselným
označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty (5. 9.
2025), konkrétně tedy dne 5. 11. 2025. Nejednalo se přitom o den pracovního
klidu nebo pracovního volna, a proto nelze uvažovat o tom, že by snad byl konec
lhůty „posunut“ na jiný, nejbližší příští pracovní, den. Dovolání obviněného
však bylo obhájcem podáno datovou zprávou u soudu prvního stupně dne 6. 11.
2025 (viz č. l. 2109–2120). Vzhledem k tomu, že lhůta pro podání dovolání
uplynula dne 5. 11. 2025 a zároveň nenastala žádná z okolností, na základě
nichž by mohla být lhůta zachována podle § 60 odst. 4 tr. ř., bylo dovolání
podáno až po uplynutí této lhůty, a tedy opožděně. Pro úplnost se dodává, že o
lhůtě pro podání dovolání byl obviněný řádně poučen odvolacím soudem (viz
poslední strana rozsudku). Obviněnému tak nic nebránilo v tom, aby jeho
dovolání bylo podáno v zákonem vymezené dvouměsíční lhůtě.
V.
Způsob rozhodnutí o dovolání
15. V situaci, kdy dovolání obviněného, k jehož projednání soud prvního
stupně věc Nejvyššímu soudu předložil, bylo dodáno příslušnému soudu až dne 6.
11. 2025, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že toto dovolání nebylo podáno v
zákonem stanovené lhůtě. Této skutečnosti (aniž po věcné stránce zkoumal jeho
důvodnost) musel přizpůsobit své rozhodnutí o něm.
16. Nejvyšší soud proto o dovolání rozhodl způsobem upraveným v § 265i
odst. 1 písm. c) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li
podáno opožděně.
17. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o
tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah
odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř.,
podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen
stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému
důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 17. 12. 2025
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu