6 Tdo 1125/2024-4870
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 2. 2025 o dovolání, které podal obviněný M. N., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 8. 2024, č. j. 10 To 103/2024-4786, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 12 T 61/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. N. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 27. 3. 2024, č. j. 12 T 61/2023-4673 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný M. N. uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 2, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil společně se spoluobviněnými NORTHEX TRADE s.r.o. a NOVORBEX LOGISTICS, s.r.o. (dále společně jako „spoluobviněné obchodní společnosti“), tím, že:
prostřednictvím obchodních společností NORTHEX TRADE s.r.o. a NOVORBEX LOGISTICS, s.r.o., které fakticky ovládal, rozhodoval o jejich činnosti, nakládal s jejich penězi a dalším majetkem, přinejmenším k zastupování druhé uvedené společnosti mu byla její jednatelkou společnosti B. N., narozenou XY, vystavena 5. 2. 2019 plná moc, přičemž jedinou společnicí první uvedené společnosti byla v předmětném období společnost seychelského práva WESTEX TRADE LTD., jejímž byl obžalovaný jediným akcionářem, přičemž ta byla do 19.
2. 2019 rovněž jedinou společnicí společnosti NOVORBEX LOGISTICS, s.r.o., poté se jí stala právě společnost NORTHEX TRADE s.r.o., v XY a na dalších místech v České republice nejméně v době od 18. 4. 2019 do 10. 10. 2019 jménem společnosti NOVORBEX LOGISTICS, s.r.o., přijímal od objednatelů z České republiky i zahraničí zakázky na přepravu zboží, kdy objednané přepravy následně již jménem společnosti NORTHEX TRADE s.r.o. bez řádného a transparentního postoupení jednotlivých zakázek a jejich řádného účetního zaevidování mezi uvedenými společnostmi zadal k realizaci níže uvedeným přepravcům, od kterých po realizaci jednotlivých přeprav a obdržení dokladů o nich nechal vystavit za druhou uvedenou společnost faktury k jejich proplacení, určené pro jejich objednatele, kteří je následně hradili převážně bezhotovostně prostřednictvím faktoringových služeb poskytovaných společností 4Trans Factoring s.r.o., IČ 06760881, společnosti NOVORBEX LOGISTICS, s.r.o., kdy úhrady probíhaly tím způsobem, že společnost 4Trans Factoring s.r.o.
obdržela od uvedené společnosti podklady týkající se již realizovaných přeprav, na základě kterých vyplatila společnosti NOVORBEX LOGISTICS, s.r.o., na korunový účet číslo XY nebo eurový účet číslo XY z vlastních prostředků 80 % z předpokládané platby za přepravu a po obdržení celé platby od objednatele vyplatila zbývající částku poníženou o svou provizi, kdy obžalovaný získané finanční prostředky z účtů průběžně v hotovosti vybíral, jejich část (ve výši nejméně 2.763.064 Kč) použil na úhradu realizovaných přeprav formou hotovostních vkladů na účty poškozených přepravců, aby je tak přiměl k další spolupráci a přesvědčil k přijímání dalších zakázek, kdy hradil v jednom vkladu i více realizovaných přeprav, vše za účelem zastření identifikace jednotlivých plateb, zbývající finanční hotovost si ponechal pro svou potřebu (přičemž na účtech společnosti NOVORBEX LOGISTICS, s.r.o., zůstaly a byly zajištěny toliko částky 10.144 Kč a 190 EUR) a neuhradil níže uvedené přepravy, čímž níže uvedeným poškozeným způsobil celkovou škodu ve výši 3.887.704,83 Kč, a takto činil, dokud poškození nezačali odmítat další přepravy nebo je nebyli schopni realizovat, a takto si počínal, ačkoliv již byl rozsudkem Okresního soudu v Šumperku z 20.
3. 2017, č. j. 1 T 135/2016-2960, pravomocným 21. 4. 2017, uznán vinným zločinem podvodu dle § 209 odstavce 1, odstavce 4 písmene d) trestního zákoníku a byl odsouzen ke společnému souhrnnému trestu (ve vztahu k odsouzení rozsudkem Městského soudu v Brně z 18. 3. 2015, číslo jednací 89 T 266/2014-1625, pravomocným 20. 3.
přičemž konkrétně neuhradil jednotlivým v rozsudku soudu prvního stupně uvedeným poškozeným faktury specifikované v témže rozsudku, čímž způsobil všem poškozeným celkovou škodu ve výši 3.887.704,83 Kč.
2. Za to byl obviněnému M. N. uložen podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to flash disku značky Kingston žluté barvy.
3. Obviněnému M. N. byla dále podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit na náhradě škody v rozsudku uvedeným poškozeným tam určené finanční částky. Někteří, v rozsudku specifikovaní, poškození byli podle § 229 odst. 1 tr. ř. s nárokem na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. Zmíněným rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu společnosti NORTHEX TRADE s.r.o. (dříve GULUTZAN TRADE, s.r.o.) a společnosti NOVORBEX LOGISTICS, s.r.o. (dříve Charolais Apros spol. s r.o.).
5. Proti shora citovanému rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný M. N. i obě spoluobviněné právnické osoby. O těchto odvoláních rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze 29. 8. 2024, č. j. 10 To 103/2024-4786, tak, že je všechna zamítl jako nedůvodná podle § 256 tr. ř.
II. Dovolání a vyjádření k němu
6. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný M. N. (dále jen „dovolatel“ či „obviněný“) prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c), g) a h) tr. ř. Usnesení odvolacího soudu napadla podáním označeným jako dovolání i obviněná právnická osoba NORTHEX TRADE s.r.o., přičemž tak učinila prostřednictvím své opatrovnice. Takto označené podání opřela o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
7. Dovolatel uvedl, že mu byl v přípravném řízení obhájce ustanoven později, než byli ustanoveni opatrovníci právnickým osobám. Ty tak měly právní ochranu zajištěnu téměř o rok déle než on. S ohledem na právní kvalifikaci však měl mít obhájce již v přípravném řízení, nikoliv až na jeho konci. Soudy nižších stupňů však tuto problematiku odváděly jiným směrem, a to ke stíhání dovolatele jako údajně uprchlého.
8. Mezi dovolatelem, resp. právnickou osobou, kde byl činný, došlo k uzavření příslušných obchodních smluv, jejichž součástí byly i obchodní podmínky, které byly dopravci podepisovány zvlášť před každou jízdou. Podpis a razítko na jejich vyhotovení byly podmínkou zařazení faktury do účetnictví, a tedy i řádného proplacení. V obchodních podmínkách bylo ustanovení o zachování mlčenlivosti stran obchodního vztahu, k čemuž patřily i příslušné smluvní pokuty pro případ porušení stanovených podmínek. Smluvními pokutami byla jištěna i další možná porušení smlouvy. Obchodní partneři tak byli obeznámeni s tím, co je čeká, pokud obchodní podmínky poruší, což platilo i o pozdních dodávkách. Z provedeného dokazování přitom nevyplynulo, že by dovolatel jakkoli vybočil z intencí těchto obchodních podmínek. Proti dodavatelům postupoval přesně podle ujednání, tedy tito nebyli uváděni v omyl.
9. Veškeré údaje, které se týkaly dotčených právních osob a byly uvedeny v obchodním rejstříku, odpovídaly skutečnosti a nebyly zastírány jakoukoliv činností obviněného. Dovolateli tedy nelze klást za vinu, že někoho uvedl v omyl nebo využil jeho omylu. Nad to je obviněný toho názoru, že „přenášet neseznámení se s obsahem veřejného rejstříku na trestní odpovědnost protistrany je schopno zásadním způsobem podlomit ekonomiku státu“.
10. Podle provedeného dokazování byla jednatelkou společností manželka dovolatele, pí N. Ona společně s paní R. vedla účetnictví a z titulu své funkce ovládala i datovou schránku. Dovolatel byl naopak pouhým zaměstnancem, a to bez ohledu „na údaje o seychelské společnosti“. Za daných okolností nebyl schopen společnosti efektivně ovládat. Právní záležitosti byly zajišťovány prostřednictvím objednávek u odborných subjektů, zejména advokátů. Nešlo o činnost samotného dovolatele.
11. Obviněný dále namítl, že z výslechu představitelů společnosti PeBo vyplynulo, že „byly případy pozdních příjezdů“. Za nekvalitní práci či za práci v rozporu se smlouvou se obvykle neplatí v plné výši a uplatňují se zákonné či smluvní postihy. Provedené dokazování tedy neodůvodňuje závěr o podvodném jednání dovolatele vůči této společnosti. Naopak její chování vedlo k zásadnímu poškození podnikatelského plánu manželů N.
12. Smluvní pokuty nebyly účtovány v jejich plné výši, ale pouze do výše dluhu vůči porušitelům smluvních podmínek, což nenasvědčuje tomu, že by měl obviněný podvodný úmysl. Společnost PeBo si stěžovala, že měla prostoje na úkor dopravy obviněných společností. Pokud by úmysl byl podvodný, jezdily by spíše vozidla společnosti PeBo, aby vůči této společnosti vznikl co největší dluh. Opak však byl pravdou. K podnikání obviněných společností nesloužili pouze najatí dopravci, ale i vlastní autodoprava, která měla být rozšiřována. Existují také subjekty, které dostaly za provedenou autodopravu řádně zaplaceno. I tyto skutečnosti tak vyvrací úvahy o podvodném úmyslu.
13. Výsledky dokazování tak zásadním způsobem kolidují s úvahami soudů, které byly „ovlivněny předchozím rozsudkem“ a pomíjely tak prokázané skutečnosti, které „nastolenou linii“ popíraly. S ohledem na uvedené podle obviněného ve věci nastal problém i v právním hodnocení. Celá záležitost se nachází v rovině obchodních sporů, které má řešit podle uzavřených dohod příslušný rozhodčí orgán a nikoli trestní soud.
14. Závěrem proto obviněný navrhl, aby dovolací soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený výrok soudu druhého stupně v části týkající se dovolatele.
15. Prostřednictvím své opatrovnice podala proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 8. 2024, č. j. 10 To 103/2024-4786, podání označené jako dovolání také obviněná společnost NORTHEX TRADE s.r.o. Uvedla, že své „dovolání“ opírá o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. a namítla zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem
16. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že obviněný měl rovněž uplatňovat dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě. Jestliže dovolatel zmínil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., předpokládá situaci, že neměl v řízení obhájce, ačkoliv ho podle zákona mít měl (tento dovolací důvod se vztahuje především k porušení ustanovení o nutné obhajobě). Obviněný tedy měl vymezit také předvídanou situaci, ve které by se měl aplikovat některý z důvodů nutné obhajoby, což však neučinil a pouze vyjádřil domněnku o postranní strategii orgánů činných v trestním řízení, která měla vyznívat v jeho neprospěch.
17. Obviněnému byl ustanoven obhájce až dne 1. 9. 2023 proto, že se mu pro jeho nepřítomnost nepodařilo doručit usnesení o zahájení trestního stíhání. Po vyčerpání dostupných možností tedy bylo přistoupeno k vedení řízení proti uprchlému, když poté byl obviněný zadržen v řízení před soudem. V daném případě tedy nedošlo k omezení práva obviněného na obhajobu, o čemž svědčí i to, že sám obviněný ani nežádal o opakování důkazů provedených v prvním hlavním líčení, vedeném ještě proti uprchlému. Mimo záběr dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. se pohybuje i námitka, že společně stíhaným právnickým osobám byla poskytnuta delší právní ochrana, neboť institut opatrovníka právnické osoby je koncipován rozdílně. Obecně vzato se jedná o ustanovení pro případ ochrany zájmů a práv opatrovance, k čemuž orgány činné v trestním řízení přistupují v případě, že není jiná osoba, která by zájmy právnické osoby v trestním řízení hájila.
18. Ačkoli dovolatel uplatnil také dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., podle státního zástupce nerozlišil, jaké konkrétní námitky mají být podřazeny pod příslušný dovolací důvod. Argumentace obviněného, ve které se snažil redukovat vlastní podíl na podvodném jednání, nepřesahuje meze běžné polemiky s rozsahem provedeného dokazování a hodnocením důkazů. Státní zástupce proto v daném případě neshledal žádný, natož pak extrémní, rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedeným dokazováním ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
19. Státní zástupce dále uvedl, že třebaže lze některé námitky obviněného, stáčející se k nedostatku subjektivní stránky zločinu podvodu, s jistou benevolencí podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nelze jim přiznat opodstatnění. Přičitatelnost jednání obviněného právnickým osobám je z důvodů uvedených v popisu skutku založena prostřednictvím § 8 odst. 1 písm. c) zákona o TOPO. Přestože si lze představit zevrubnější rozbor subjektivní stránky trestného činu na straně obviněného, je možno (kromě skutkové věty) poukázat zejména na odstavce 63. a 64. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, z nichž vyplývá dovození úmyslu přímého.
20. S ohledem na repetitivní obhajobu je tak podle státního zástupce možné připomenout, že smluvní pokuty byly ukládány evidentně jen pro zastření trestné činnosti, a to v enormní výši tak, aby bylo možné zdůvodnit, proč dopravcům není placeno. Nebyl ani proveden formální zápočet. Ve většině případů nebylo uvedeno, v čem konkrétně mělo porušení povinnosti spočívat a na námitky dopravců nebylo reagováno. Soud provedl analýzu přepravních listů a zjistil, že neodpovídala tvrzení obviněného o zpožděních.
21. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně souhlasil, aby Nejvyšší soud podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
22. Státní zástupce se dále vyjádřil také k podání, které bylo označeno jako dovolání, a které učinila společnost NORTHEX TRADE s.r.o. Uvedl, že předmětné podání podala toliko opatrovnice právnické osoby, Mgr. Zuzana Sůvová, která není zároveň její obhájkyní, ačkoli je advokátkou. Pokud opatrovnice obviněné právnické osoby zamýšlela podat za právnickou osobu dovolání, byla za tímto účelem oprávněna zvolit si obhájce, což neučinila. Jelikož zákon o TOPO neobsahuje žádnou specifickou úpravu týkající se podmínek podání dovolání, je třeba postupovat podle obecné úpravy obsažené v trestním řádu, který v § 265d odst. 2 tr. ř. uvádí, že podání obviněného, jenž nebylo učiněno prostřednictvím obhájce se nepovažuje za dovolání, ačkoli bylo takto označeno.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
23. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání.
24. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané obviněným proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 8. 2024, sp. zn. 10 To 103/2024, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř. ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
25. Pokud jde o společnost NORTHEX TRADE s.r.o., tato učinila podání označené jako dovolání prostřednictvím své opatrovnice, Mgr. Sůvové. Podle § 265d odst. 2 tr. ř. může obviněný dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Podání, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno; o tom musí být (a v daném případě i byl) obviněný poučen (§ 125 odst. 3 tr. ř.). Zákon o TOPO přitom neobsahuje žádné speciální ustanovení týkající se podmínek, za nichž může dovolání podat právnická osoba. Také podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2021, sp. zn. 6 Tdo 1175/2021, publikovaného pod č. 2/2023 Sb. rozh. tr. může obviněná právnická osoba dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Podání takto označené učiněné jejím opatrovníkem nebo zmocněncem, byť je jím advokát, se za dovolání nepovažuje. Nejvyšší soud o něm proto nerozhoduje, ale naloží s ním způsobem, který zákon pro takový případ stanoví v § 265d odst. 2 věta třetí tr. ř., tedy jej zašle v závislosti na jeho obsahu buď příslušnému soudu jako návrh na povolení obnovy řízení nebo ministru spravedlnosti jako podnět ke stížnosti pro porušení zákona, popřípadě ho vrátí obviněnému s poučením, že dovolání může podat pouze prostřednictvím obhájce.
26. Situace popsaná ve výše uvedeném usnesení Nejvyššího soudu přitom nastala i v tomto případě, neboť přestože je Mgr. Zuzana Sůvová advokátkou zapsanou v seznamu advokátů u České advokátní komory, stran společnosti NORTHEX TRADE s.r.o. nevystupovala jako její obhájkyně, ale jako její opatrovnice. Po zvážení obsahu písemnosti proto Nejvyšší soud v souladu s § 265d odst. 2 věta třetí tr. ř. dané podání označené jako dovolání zaslal ministru spravedlnosti jako podnět ke stížnosti pro porušení zákona.
27. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Obecně pak platí, že obsah konkrétních uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
28. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. spočívá v tom, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít. Jde o případy, kdy nebyla dodržena příslušná zákonná ustanovení upravující případy nutné obhajoby, tedy zejména ustanovení § 36 tr. ř.
29. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
30. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že tento dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jeho podstatou tudíž je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Tento dovolací důvod je tak dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
31. Obviněný v dovolání uplatnil argumentaci, kterou je možno v zásadě rozčlenit na námitky: - tvrdící, že měl mít obhájce již v přípravném řízení a nikoli na jeho konci, - popisující, že smluvní dopravci byli sankcionováni podle podmínek smluvených v obchodních vztazích, žádné údaje nebyly dopravcům zastírány, - zdůrazňující, že on nebyl statutárním orgánem dotčených společností, ale jenom zaměstnancem, který nemohl předmětné společnosti efektivně ovládat, - uvádějící, že mu nelze klást za vinu, že by zastíral nějaké skutečnosti, někoho uvedl v omyl nebo využil něčího omylu, naopak celá záležitost je v rovině obchodního sporu.
32. Tomu by podle něj měl odpovídat: a) dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. b) dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zřejmě v jeho variantě, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, c) dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. zřejmě v jeho variantě, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
33. V daných souvislostech je ovšem třeba také zmínit, že obviněný opakuje obhajobu, kterou uplatňoval před soudy nižších stupňů. Pokud je dovolání založeno na opakování námitek uplatněných v předchozích stadiích trestního řízení, s nimiž se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jak tomu bylo i v posuzované věci, pak je zpravidla nutné je označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, resp. ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002). Nad to však Nejvyšší soud uvádí následující.
IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř.
34. Námitka obviněného spočívající v tvrzení, že měl mít obhájce již v přípravném řízení a nikoli až na jeho konci, je z hlediska svého obsahu neúplná. Postrádá konkrétní argumentaci týkající se toho, v čem mělo dojít k porušení zákona, a nepodává určení, které ustanovení o nutné obhajobě mělo být podle dovolatele porušeno. Z obsahu trestního spisu se navíc podává, že daná námitka nereflektuje průběh trestního stíhání obviněného.
35. V konkrétnostech Nejvyšší soud poukazuje na následující skutečnosti. V posuzované věci sepsal policejní orgán záznam o zahájení úkonů trestního řízení dne 29. 8. 2019 (č. l. 111 spisu) toliko pro trestný čin podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Následně dne 22. 7. 2021 vydal usnesení o zahájení trestního stíhání (č. l. 1 spisu) obviněného a dvou spoluobviněných právnických osob, avšak toto usnesení se obviněnému nepodařilo doručit, tudíž trestní stíhání vůči němu nemohlo probíhat. Následně vydal soudce Okresního soudu v Semilech příkaz k zadržení obviněného, evropský zatýkací rozkaz a žádost o provedení opatření nezbytných pro vyžádání osoby z cizího státu (mezinárodní zatýkací rozkaz, viz bod 2. odůvodnění odsuzujícího rozsudku). V srpnu 2023 vyrozuměl policejní orgán manželku, matku a otce obviněného s tím, že mu mohou zvolit obhájce, což se nestalo (č. l. 65 a násl. spisu). Dne 30. 8. 2023 mu proto ustanovil obhájce Mgr. Jiřího Janatu (č. l. 74), kterému bylo ustanovení doručeno datovou schránkou dne 1. 9. 2023. Podle § 303 odst. 1 tr. ř. se trestní stíhání zahajuje doručením usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného obhájci. Obviněnému byl obhájce ustanoven v souladu se zákonem, čímž bylo naplněno jeho právo na obhajobu. Jeho námitka je tedy neopodstatněná.
36. Bez významu je taktéž jeho tvrzení, že mu byl obhájce ustanoven později než obviněným právnickým osobám opatrovník. Je totiž třeba připomenout, že podle § 35 odst. 1 zákona o TOPO ustanovení § 34 stejného zákona (Úkony právnické osoby) nemá vliv na právo obviněné právnické osoby na obhajobu. Z toho vyplývá, že obviněná právnická osoba se může v trestním řízení nechat zastupovat zmocněncem a obhájcem, přičemž se ovšem jedná o dva odlišné subjekty. Jinak řečeno zmocněnec právnické osoby nemá postavení obhájce obviněné právnické osoby a obhájce obviněné právnické osoby nemá postavení zmocněnce (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2021, sp. zn. 6 Tdo 1175/2021).
IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
37. O zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními jde tehdy: a) když skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s důkazy, b) když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, c) když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů (přiměřeně viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další).
38. V návaznosti na to je nutno akcentovat, že dovolatel musí ve své dovolací argumentaci zjevný rozpor osvědčit, tj. poukázat konkrétně na to, proč má za to, že tu takový očividný rozpor existuje. Jinými slovy vyjádřeno, nemůže se uchýlit jen k tomu, že poukáže na existenci rozporných a vzájemně si odporujících důkazů, či uplatní námitky vůči hodnocení důkazů soudem ve snaze prosadit jejich vlastní (jeho zájmům prospěšnější) interpretaci, případně přímo (bez dalšího) prosazuje vlastní způsob hodnocení důkazů a vlastní verzi skutkového stavu věci. Shodný výklad tohoto dovolacího důvodu sdílí i Ústavní soud, jak lze doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22 „Není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze „v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání“ … Dovolací důvod podle současného § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu oproti tomu vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.
39. Po přezkoumání věci Nejvyšší soud dospěl k závěru, že takto vymezeným požadavkům na odůvodnění dovolání obviněný nedostál. Jeho námitky jsou totiž běžnou polemikou s provedenými důkazy a jejich hodnocením soudy nižších stupňů. Obviněný prosazuje vlastní verzi skutkového stavu věci, aniž by patřičně doložil, resp. konkretizoval, jaké skutkové zjištění určující pro právní kvalifikaci je v rozporu s obsahem toho, kterého z provedených důkazů. Vznáší-li obviněný výhrady vůči skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů, činí tak (viz jeho konkrétní argumentace) způsobem, který obsahovému zaměření dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídá. Tento dovolací důvod tudíž obviněný svými dovolacími námitkami ani formálně nenaplnil.
40. Obiter dictum dovolací soud konstatuje, že skutková zjištění soudu prvního stupně určující pro naplnění znaků trestného činu, s nimiž se ztotožnil odvolací soud, mají odpovídající obsahové zakotvení v důkazech provedených v rozsahu odpovídajícím ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. Tyto důkazy soud prvního stupně hodnotil v souladu s jejich obsahem, přičemž nevybočil z mezí volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 tr. ř.). Své hodnotící závěry patřičně vyjádřil v odůvodnění svého rozhodnutí způsobem, který odpovídá požadavkům § 125 odst. 1 tr. ř.
41. Obviněný se snaží předestřít falešný obraz, že spoluobviněné obchodní společnosti prováděly běžnou podnikatelskou činnost v oblasti autodopravy. Tomu však soudy nižších stupňů důvodně neuvěřily. Uzavřely, že obviněný za svým kriminálním cílem vytvořil systém, který není běžným podnikáním, nýbrž trestnou činností, a který znemožňoval poškozeným autodopravcům zjistit rozhodné skutečnosti.
42. Společnost NORTHEX TRADE s.r.o. měla jediného společníka, a to společnost WESTEX TRADE LTD registrovanou v Seychelské republice. Společníkem společnosti NOVORBEX LOGISTICS, s.r.o., byla taktéž nejprve společnost WESTEX TRADE LTD, později se jím stala společnost NORTHEX TRADE s.r.o. (původně GULUTZAN TRADE, s.r.o.). Obviněný tvořil průsečík společností, neboť byl jediným akcionářem společnosti WESTEX TRADE LTD (č. l. 131–176 spisového materiálu). Vliv obviněného na obě spoluobviněné obchodní společnosti nicméně nebyl zjevný (roli statutárního orgánu obou společností zastávala jeho manželka a jako jejich společníci byly zapsány právnické osoby s vyústěním majetkových vztahů u právnické osoby registrované v Seychelské republice).
43. Obviněný přijímal jménem společnosti NOVORBEX LOGISTICS, s.r.o., od objednatelů poptávajících přepravu zboží zakázky, avšak aniž by tyto transparentně postoupil na společnost NORTHEX TRADE s.r.o., jménem této druhé společnosti zadával zakázky k realizaci poškozeným. Ti proto vystavovali faktury za provedenou práci na NORTHEX TRADE s.r.o. Objednatelé přepravy následně převážně hradili částky za provedenou přepravu bezhotovostně prostřednictvím faktoringových služeb poskytnutých společnosti NOVORBEX LOGISTICS, s.r.o. Protože poškozeným přepravcům zadávala zakázky společnost NORTHEX TRADE s.r.o., neměli tito vazbu na jednotlivé objednatele, kteří měli naopak vztah ke společnosti NOVORBEX LOGISTICS, s.r.o. Společnost NORTHEX TRADE s.r.o. poškozeným realizované přepravy hradila pouze zpočátku, aby vyvolala dojem spolehlivosti. Postupně hrazení plateb ponížila, příp. ukončila. Oproti tomu se vůči poškozeným snažila uplatňovat vysoké smluvní pokuty za tvrzené porušení obchodních podmínek. Smluvní pokuty přitom nebyly prostředkem k dodržení smluvních povinností, nýbrž způsobem, jak zastírat neplacení přepravcům za provedené přepravní služby.
44. Zdůvodnění soudů nižších stupňů shledává dovolací soud správným a přiléhavým, a proto odkazuje v daném směru na obsah odůvodnění rozhodnutí uvedených soudů. Hodnocení provedených důkazů není libovolným a z důkazů dovozená skutková zjištění jsou přiléhavá.
IV./3. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
45. Obviněný sice formálně uplatnil daný dovolací důvod, argumentace z jeho strany ovšem, obdobně jako u dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) r. ř., není konkretizována takovým způsobem, aby bylo možné shledat, že namítá specifickou vadu hmotněprávního posouzení, tedy spočívající např. v nesouladu tzv. skutkové věty a na ni navázané právní kvalifikace ve výroku odsuzujícího rozsudku. Nejvyšší soud připomíná, že v rámci dovolacího řízení se neuplatňuje tzv. revizní princip, na jehož základě by měl z vlastní iniciativy vyhledávat případné vady napadených rozhodnutí. Rovněž není jeho úkolem, aby za dovolatele jimi uplatněné námitky nově formuloval nebo ty, které jsou nekonkrétně vyjádřené, konkretizoval. Obviněný tedy opět vznáší výhrady, tentokrát vůči hmotněprávnímu posouzení skutku, způsobem, který neodpovídá obsahovému zaměření dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
46. Nad rámec lze uvést, že trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku se dopustí, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu nikoli nepatrnou.
47. Obviněný ve svém podání argumentoval, že v posuzované věci absentuje úmysl, neboť nikoho neuvedl v omyl ani nevyužil něčího omylu. Dovolací soud v těchto souvislostech připomíná, že závěry o tom, že čin byl spáchán úmyslně, lze v případech, kdy v této otázce chybí doznání pachatele, činit nepřímo z okolností činu objektivní povahy (např. z povahy činu, způsobu jeho provedení) nebo ze zjištěných okolností subjektivní povahy (např. z pohnutky činu). Zavinění je výslednicí mj. i osobních vlastností pachatele, a lze proto také z nich na formu zavinění usuzovat (viz Tpjf 30/76, JUD5190CZ, č. 41/1976 Sb. rozh. tr.).
48. V tomto směru je zbytečné reprodukovat to, co bylo z hlediska skutkového děje popsáno výše a co detailně vyložil soud prvního stupně. Je namístě odkázat na body 62. až 65. odůvodnění jeho rozhodnutí, kde popsal, že obviněný za pomoci spoluobviněných obchodních společností objednal přepravní služby od poškozených, a to s cílem jim za provedenou práci nezaplatit. Všechny tři obviněné osoby přitom spáchaly předmětný trestný čin v úmyslu přímém.
49. Soudy nižších stupňů navzdory nesouhlasu dovolatele, který prezentoval v tvrzení, že posuzovaná věc se nachází v rovině obchodních sporů, které má řešit podle uzavřených dohod příslušný rozhodčí orgán, správně uzavřely, že v tzv. skutkové větě odsuzujícího výroku popsané jednání obviněného je nezbytné kvalifikovat jako jednání trestné. Zvolená právní kvalifikace skutku je odpovídající skutkovým zjištěním, námitky obviněného nejsou způsobilé tuto zpochybnit.
V. Způsob rozhodnutí
50. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť shledal, že v části formálně odpovídající zvolenému dovolacímu důvodu, je zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 2. 2025
JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu