6 Tdo 1141/2022-1155
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 12. 2022 o
dovolání, které podal obviněný J. Ž., nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve
výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, proti rozsudku Krajského soudu v
Plzni ze dne 11. 8. 2022, č. j. 9 To 241/2022-1103, jako soudu odvolacího v
trestní věci vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 2 T 91/2020,
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech ze dne 26. 4. 2022, č. j. 2 T
91/2020-1052, byl obviněný J. Ž. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán
vinným pokračujícím přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2
tr. zákoníku spáchaným formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku (pod
body 2, 4, 5) a pokračujícím přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a
vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (pod body 1, 3, 6, 7 a 8),
jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
ačkoliv byl obžalovaný J. Ž. rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 1. 10.
2018 pod sp. zn. 2 T 50/2016, který nabyl právní moci dne 1. 10. 2018, odsouzen
pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) trestního zákoníku k
souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, jehož výkon byl podmíněně
odložen na zkušební dobu 4 let za současného vyslovení dohledu, a dále mu byl
rozhodnutím Magistrátu města Plzeň pod č. j. MMP/113976/19, který nabyl právní
moci dne 4. 5. 2019, uložen kromě jiného zákaz činnosti spočívající v zákazu
řízení všech motorových vozidel na dobu do 22. 9. 2020,
1.
v dosud blíže nezjištěné době dne 16. 7. 2019 na benzínové čerpací stanici v
obci XY, okres Rokycany, započal v řízení motorového vozidla zn. Kia Shuma,
osazené registračními značkami XY, se spolujezdcem R. K., přičemž jel po hlavní
komunikaci v obci XY ve směru jízdy na obec XY, v pravotočivé zatáčce odbočil z
hlavní komunikace vlevo kolem budovy Obecního úřadu, dále rovně přes most, za
kterým odbočil opět vlevo a následně pokračoval v jízdě až k místnímu hřbitovu,
kde za obcí na konci lesního porostu u vjezdu na pole jízdu přerušil,
2. společně s již odsouzeným R. K.
po společné domluvě v době okolo 15:30 hod. dne 16. 7. 2019 nezjištěným
způsobem překonali dřevěné oplocení pozemku neobývaného domu čp. XY v obci XY,
okres Rokycany, které tímto poškodili, poté v zadní části domu rozebrali
provizorní zeď poskládanou nasucho z cihel a tvárnic, kudy obžalovaný J. Ž.
vnikl do prostor neobývaného domu, a odcizil zde dva kabely od elektro svářečky
v délce pěti metrů/ks, vojenskou vzduchovou pušku, stáří 40 let, poté
nezjištěným způsobem překonal visací zámek dřevěné kůlny v zahradě pozemku, do
které vnikli a odkud společně s visacím zámkem zn. Tokoz odcizil i prázdný
černý plastový kanystr o objemu 5 l, a poté, co obžalovaný J. Ž. odnesl věci k
vozidlu, kde je uschoval v travnatém porostu, oba obžalovaní nasedli zpět do
vozidla, čímž způsobili poškozenému Z. V., narozenému XY, trvale bytem XY č. p.
XY, XY, celkovou škodu na odcizených věcech ve výši nejméně 1.700 Kč a škodu
poškozením dřevěného oplocení ve výši nejméně 3.500 Kč,
3.
pravděpodobně v době okolo 16:00 hodin dne 16. 7. 2019 řídil vozidlo zn. Kia
Shuma, osazené registračními značkami XY, se spolujezdcem R. K., z obce XY na
obec XY, kdy jel ulicemi XY, XY a v obci XY odbočil na prvním kruhovém objezdu
vpravo do ulice XY, následně vlevo do ulice XY a opět vpravo ulicemi XY, XY, ve
směru jízdy ven z obce XY, dále obcemi XY, XY, XY, XY, XY, až do obce XY, okres
Rokycany, kde svoji jízdu přerušil u objektu bývalé vodárny nacházející se za
křižovatkou mezi obcemi XY a XY,
4. společně s již odsouzeným R. K.
pravděpodobně v době mezi 16:00 hodin a 17.00 hodin dne 16. 7. 2019 po předešlé
domluvě přistoupili ke dveřím vodárny, nacházející se za křižovatkou mezi
obcemi XY a XY, okres Rokycany, u dveří vodárny obžalovaný J. Ž. za pomoci
pákových kleští odštípal ze dvou petlic celkem 2 ks visacích zámků nezjištěné
značky, které odcizili, a vstoupili do objektu vodárny za účelem odcizit měď,
avšak po prohlídce vnitřních prostor nic neodcizili a objekt opustili
přístupovou cestou, čímž způsobili společnosti AGRODIANA, a. s., IČO: 26507587,
se sídlem Ještědská 121, 148 00 Praha, celkovou škodu odcizením 2 ks visacích
zámků ve výši 100 Kč,
5. společně s již odsouzeným R. K.
poté, co v blíže nezjištěné době okolo 17:00 hodin do 18:30 hodin dne 16. 7.
2019 přijeli na adresu XY, okres Rokycany, kde se nachází stavební firma Zemní
práce XY, po společné domluvě vnikli nezjištěným způsobem otevřením vrátek ve
vratech do stodoly bez jejich poškození do volně otevřené stodoly s pracovními
vozidly, prošli pozemkem k další stodole, u které z boční strany obžalovaný J.
Ž. povysadil z dřevěného rámu dveře, vstoupil do prostor stodoly, tento
prohledal a odcizil kompresor zn. Einhell, úhlovou brusku zn. Makita o průměru
230 mm, úhlovou brusku zn. Bosch, průměr 125 mm, elektrocentrálu zn. Honda,
typu EM 5500 CXS, výkonu 5,5 KW a stavební LED reflektor, kdy odcizené věci
poté odnosil do vozidla, poté oba obžalovaní do vozidla nasedli a odjeli zpět
do obce XY, čímž způsobili L. K., narozenému XY, trvale bytem XY celkovou škodu
odcizením ve výši nejméně 36.500 Kč,
6.
v blíže nezjištěné době po 18:30 hodin dne 16. 7. 2019 řídil vozidlo zn. Kia
Shuma, osazené registračními značkami XY, se spolujezdcem R. K., od objektu na
adrese XY, okres Rokycany jel směrem do obce XY, kde v blíže nezjištěné době
daného dne jízdu ukončil v ulici XY čp. XY, XY,
čímž způsobil škodu odcizením věcí v celkové výši nejméně 38.300 Kč a škodu
poškozením ve výši nejméně 3.500 Kč,
7.
v Plzni dne 28. 5. 2019 kolem 17:10 hodin řídil osobní automobil zn. Škoda
Felicia r. z. XY nejméně v ulici XY ve směru od XY ulice k ulici XY, kde byl
před domem č. XY zastaven a kontrolován hlídkou Policie ČR MŘ OHS Plzeň,
8.
dne 29. 8. 2019 v 09:25 hodin řídil po komunikaci dálnice D5 ve směru od Prahy
do Plzně motorové vozidlo zn. Seat Toledo, RZ XY, na silnici I/20 u exitu
Koterov byl zastaven hlídkou Policie ČR,
a vozidlo v případech pod body 7 a 8 řídil přesto, že příkazem Magistrátu města
Plzeň – Odbor správních činností, oddělení dopravních přestupků sp. zn. SZ
MMP/100146/19 (č. j. MMP/113976/19) ze dne 11. 4. 2019, který nabyl právní moci
dne 4. 5. 2019, mu byl uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech
motorových vozidel na dobu 18 měsíců s účinností ode dne nabytí právní moci
tohoto rozhodnutí.
2. Obviněný byl za tyto přečiny odsouzen podle § 205 odst. 2 tr.
zákoníku za použití § 45 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku ke
společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 21 měsíců, pro jehož výkon
byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti
spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou a půl roku.
Podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku byl zrušen výrok o vině i o trestu z rozsudku
Okresního soudu Plzeň-město ze dne 19. 11. 2019, č. j. 9 T 54/2019-56, který
nabyl právní moci dne 19. 11. 2019, jakož i všechny další výroky, které mají v
uvedeném výroku o vině svůj podklad, když bylo znovu rozhodnuto tímto
rozsudkem, a to při vázanosti skutkovými zjištěními v citovaném zrušeném
rozsudku Okresního soudu Plzeň-město. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla
obviněnému uložena povinnost společně a nerozdílně s již odsouzeným R. K., nar.
XY, zaplatit poškozeným Z. V. škodu ve výši 3.500 Kč, a společnosti AGRODIANA,
a. s., škodu ve výši 100 Kč, přičemž se zbytky svých nároků byli poškození
odkázáni podle § 229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle
§ 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený L. K. se svým nárokem na náhradu škody
odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v
Plzni rozsudkem ze dne 11. 8. 2022, č. j. 9 To 241/2022-1103, jímž napadený
rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o
uloženém trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému
uložil podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 45 odst. 1 a § 43 odst. 1
tr. zákoníku společný úhrnný trest odnětí svobody v trvání 15 měsíců, pro jehož
výkon ho zařadil podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s
ostrahou. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu dále uložil trest zákazu činnosti
spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou a půl roku.
Podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku zrušil výrok o vině i trestu z rozsudku
Okresního soudu Plzeň-město ze dne 19. 11. 2019, sp. zn. 9 T 54/2019, který
nabyl právní moci dne 19. 11. 2019, stejně jako všechny další výroky, které
mají v uvedeném výroku o vině a trestu svůj podklad.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal obviněný
prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Jany Sládkové dovolání, jež opřel o
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť „rozhodnutí spočívá
na nesprávném právním posouzení skutků nebo jiném nesprávném hmotně právním
posouzení“.
5. Obviněný namítl, že z trestné činnosti jej usvědčuje pouze R. K.,
jehož výpověď nalézací soud považuje za pravdivou a konzistentní, aniž by se
vypořádal s dalšími ve věci provedenými důkazy. Jmenovaný svědek má 14 záznamů
v rejstříku trestů a při výslechu před soudem prvního stupně odmítl ve věci
vypovídat s tím, že při výslechu před PČR byl pod vlivem návykových látek.
Výpověď dovolatele naopak potvrzuje mobilní komunikace, pročež navrhoval
doplnění dokazování, čemuž však soudy nevyhověly. Obviněný v tom shledává
zkrácení práva na spravedlivý proces. Odvolacím soudem byly vyslechnuty
svědkyně, jejichž výpovědi hodnotil jako konzistentní a věrohodné, přestože se
jedná o osoby závislé na omamných a psychotropních látkách. Dovolatel připojil
judikaturu týkající se nepřímých důkazů, presumpce neviny za situace, kdy soudy
založily svoji argumentaci na jediném usvědčujícím důkazu, jímž je výpověď
svědka. Obviněný uzavřel, že ze skutkového stavu, tak jak byl zjištěn v průběhu
trestního řízení a jak je vyjádřen ve výroku rozsudků, je patrno, že právní
posouzení skutků není v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné
skutkové podstatě trestného činu.
6. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky Krajského soudu v
Plzni ze dne 11. 8. 2022, č. j. 9 To 241/2022-1103, a Okresního soudu v
Rokycanech ze dne 26. 4. 2022, č. j. 2 T 91/2020-1052, a Okresnímu soudu v
Rokycanech přikázal, aby věc, v potřebném rozsahu, znovu projednal a rozhodl.
7. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil
prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství
(dále jen „státní zástupce“), který sice připustil, že obviněným naznačenou
vadu závažných rozporů lze pod upotřebený dovolací důvod formálně přiřadit,
avšak v řešeném případě se nejedná o námitku opodstatněnou. Existence skutečně
závažného, extrémního rozporu, která by předmětný dovolací důvod naplnit mohla,
není v řešeném případě dána. Z odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí naopak
vyplývá, že soudy postupovaly v souladu s pravidly zakotvenými v § 2 odst. 5, 6
tr. ř., přičemž odůvodnění rozhodnutí splňují požadavky uvedené v § 125 odst. 1
tr. ř., a jako taková jsou rozhodnutí plně přezkoumatelná.
8. Není chybou, pokud soudy pracují s výpovědí spoluobviněného K. jako s
důležitým usvědčujícím důkazem. Platí totiž, že citovaný důkaz nestojí
osamoceně, nýbrž je podporován obsahem telefonické komunikace nebo výsledky
prověrky na místě. Výslech proběhl řádně a nestíhají ho žádné vady, které by ho
činily nepřípustným, jak nepřiléhavě naznačuje obviněný. Lze shrnout, že pokud
je obsah soudy zmíněných usvědčujících důkazů porovnán s učiněnými skutkovými
zjištěními, je zřejmé, že mezi nimi zjevný rozpor ve shora naznačeném smyslu
neexistuje. Učiněná skutková zjištění totiž v provedených důkazech podklad mají.
9. Co se týče obviněným naznačené výtky opomenutých důkazů –
alternativní dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., i kdyby soudy
nereagovaly na dané důkazní návrhy formálně správným postupem, o opomenuté
důkazy v pravém slova smyslu, jak tento pojem chápe judikatura, by se
nejednalo. S ohledem na správně a úplně zjištěný skutkový stav, který netrpí
žádnými vadami, natož aby o něm panovaly důvodné pochybnosti, by totiž byly
obviněným navrhované důkazy nadbytečné. Nadbytečné důkazy pak z povahy věci
nemohou být důkazy opomenutými, jak vyplývá z panující judikatury.
10. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání
obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť jde o dovolání
zjevně neopodstatněné. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném
dovolání rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném
zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§ 265r odst.
1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal,
zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě
a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst.
2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§
265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze
podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové
náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
12. Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a přestože k novelizaci trestního
řádu, jež se dotkla i vymezení dovolacích důvodů, došlo již s účinností od 1.
1. 2022, spojil jej s nesprávným slovním vyjádřením, tedy že vadu shledává v
„nesprávném právním posouzení skutků nebo jiném nesprávném hmotně právním
posouzení“. Ve svém dovolání však nevznesl výhrady hmotně právního charakteru,
nýbrž námitky vůči hodnocení důkazů, procesní účinnosti důkazu a existenci
opomenutého důkazu. Z hlediska nynějšího dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1
písm. h) tr. ř., které odpovídá slovnímu vymezení vzneseného dovolacího důvodu,
tudíž není nic, co by se mělo stát předmětem právního posouzení ze strany
dovolacího soudu.
13. Pokud je na námitky dovolatele nahlíženo z hlediska stávajícího
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze
dovolání podat, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určujícího pro
naplnění znaků trestního činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených
důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k
nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, je nezbytné uvést
následující skutečnosti.
14. K první variantě tohoto dovolacího důvodu nelze nezmínit to, že
obviněný nejenže nenamítl rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými
důkazy, ale dokonce uvedl, že „poukazuje na konečná skutková zjištění“. Avšak i
kdyby prostřednictvím svých námitek na takový rozpor poukazoval, nebyl by tento
sto naplnit obsahové vymezení zvažované alternativy tohoto dovolacího důvodu.
15. Převážná část dovolacích námitek obviněného spočívá ve zpochybnění
věrohodnosti výpovědi R. K., a to na základě tvrzení o jeho užívání omamných a
psychotropních látek a na základě jeho trestní minulosti. Pokud jde o první z
výtek, pak nezbývá Nejvyššímu soudu, než vyjádřit svůj podiv nad procesním
postupem dovolatele, neboť ten navrhl výslech několika svědkyň, které měly
podpořit jeho obhajobu a zároveň jsou taktéž uživatelkami těchto látek, přičemž
je následně taktéž na základě téhož důvodu označil za nevěrohodné. Co se týče
druhého důvodu, je na místě poukázat, že hodnocení věrohodnosti není pouhá
matematika, kdy by soudy sčítaly počet odsouzení v rejstříku trestů, ostatně
pokud obviněný trvá na znevěrohodnění R. K. na základě jeho 14 záznamů v
rejstříku trestů, otázkou je, nakolik věrohodnější by poté byla výpověď
dovolatele, jehož rejstřík trestů v době odvolacího řízení čítal 13 záznamů.
16. Každopádně proces hodnocení důkazů je doménou nalézacího soudu a již
odvolací soud do něj může zasáhnout zcela výjimečně, a to v případech, kdy soud
prvního stupně nepostupoval v souladu s trestním řádem, zejména pak zásadou
volného hodnocení důkazů. Tím spíše je omezená pozice Nejvyššího soudu, který
rozhoduje o mimořádném opravném prostředku (v tomto směru se jeho postavení
blíží soudu Ústavnímu), neboť ten při svém rozhodování (i vzhledem k zákonné
úpravě – viz § 265o odst. 2 tr. ř.) žádné dokazování a tím ani vlastní
hodnocení důkazů zpravidla neprovádí. Do hodnocení důkazů provedených obecnými
soudy není zásadně oprávněn zasahovat. Důvodem k zásahu je až stav, kdy
hodnocení důkazů a tomu přijaté skutkové závěry jsou výrazem zjevného
faktického omylu či excesu logického (vnitřního rozporu), a tím vybočují ze
zásad spravedlivého procesu. K takovému zjevnému pochybní soudů nižších stupňů
ve věci posuzované zjevně nedošlo, neboť výpověď R. K. byla provedena zcela v
souladu se zákonem podle § 207 odst. 2 tr. ř. a ani při jejím hodnocení
nalézací soud nevybočil z mantinelů způsobem, jenž by naznačoval projevy
libovůle.
17. Přestože obviněný odkazoval na judikaturu týkající se problematiky
jediného usvědčujícího důkazu ve formě svědecké výpovědi ve spojitosti s
principem presumpce neviny, nejedná se o situaci, jež by odpovídala
projednávané věci. Přestože je výpověď R. K. z přípravného řízení pro věc
zásadní, nejedná se o důkaz jediný, neboť je podporována vzájemnou komunikací
obviněných, částečně výpovědí svědka P. a svědkyně E. K. (viz bod 10. rozsudku
nalézacího soudu). Stejně tak lze zmínit, že nepřípadný je poukaz na judikaturu
týkající se dokazování prostřednictvím nepřímých důkazů, neboť usvědčující
výpověď R. K. je třeba pokládat za důkaz přímý, který je podle závěrů soudů
obou stupňů podporován důkazy dalšími.
18. S větší mírou tolerance lze tvrdit, že obviněný fakticky uplatnil i
druhou variantu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pokud
namítl, že „[z] procesního hlediska je zcela nepoužitelná“ výpověď
spoluobviněného R. K., kterou učinil ve stadiu přípravného řízení. Jeho
argumentace (údajné znevěrohodnění jejího obsahu poukazem na ovlivnění OPL)
však nevede k závěru, že by tato výpověď měla být vyloučena z okruhu důkazů, na
nichž byly soudy oprávněny budovat své skutková zjištění, resp. že za situace,
kdy z ní vycházely, svá zjištění založily na procesně neúčinném důkazu ve
smyslu uvedené varianty dovolacího důvodu. Dodat lze, že otázce posouzení
věrohodnosti tímto obviněným sdělených důkazů se soudy zabývaly.
19. Pokud dále obviněný shledával zkrácení svého práva na spravedlivý
proces ve skutečnosti, že soudy neprovedly jím navrhovaný důkaz další
komunikací mezi ním a R. K., nelze mu přisvědčit. Nejedná se totiž o opomenutý
důkaz ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu (mj. nález ze dne 24. 2.
2004, sp. zn. I. ÚS 733/01), neboť důsledně vzato obviněný provedení
předmětného důkazu explicitně v rámci veřejného zasedání o odvolání nenavrhl,
neboť z toho, co podchycuje protokol (a současně plyne i ze zvukového záznamu o
jednání) je zřejmé, že dal ke zvážení doplnění dokazování v jím navrženém
směru, resp. žádal prostřednictví obhájkyně o zjištění, zda je opatření důkazu
reálné. Pokud pak bylo odvolacím soudem rozhodnuto o zamítnutí tohoto návrhu
jako nedůvodného, včetně vyložení důvodu takového rozhodnutí (viz protokol, č.
l. 1095), bylo soudem dostatečně na tento podnět obviněného reagováno. Pokud
není provedení důkazu procesní stranou explicitně navrženo, nevzniká povinnost
soudu v odůvodnění svého rozhodnutí vyložit, proč takovému návrhu (přesněji
podnětu ke zvážení) nebylo vyhověno. V uvedeném směru tudíž nelze shledávat
porušení práva obviněného na spravedlivý proces, ani naplnění třetí varianty
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V obecnosti se nadto
připomíná, že není procesní povinností obecných soudů vyhovět každému důkaznímu
návrhu procesní strany a že neprovedení navrhovaného důkazu proto neznamená, že
je řízení jako celek nespravedlivé (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I.
ÚS 234/04 a sp. zn. I. ÚS 972/09).
V.
Způsob rozhodnutí
20. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že jeho námitky
nebyly shledány opodstatněnými. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o jeho dovolání
rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož
Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
21. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o
tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah
odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř.,
podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen
stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému
důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 12. 2022
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu