6 Tdo 1144/2025

Judikát 6 Tdo 1144/2025

Soud:Nejvyšší soud

Datum rozhodnutí:04.03.2026

Spisová značka:6 Tdo 1144/2025

ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:6.TDO.1144.2025.1

Typ rozhodnutí:USNESENÍ

Heslo:Znásilnění

Zneužití bezbrannosti

Zmenšená příčetnost

Znalecký posudek

Dotčené předpisy:§ 185 odst. 1, 2, 3, písm. a) tr. zákoníku ve znění do 31.12.2024

Kategorie rozhodnutí:C

6 Tdo 1144/2025-410

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 3. 2026 o dovolání, které podal obviněný M. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 9. 2025, sp. zn. 3 To 43/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 33 T 3/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 2. 6. 2025, č. j. 33 T 3/2025-245, uznal obviněného M. S. vinným pod bodem 1) zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2024 a přečinem zneužití dítěte k výrobě pornografie podle § 193 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem 2) přečinem zneužití dítěte k výrobě pornografie podle § 193 odst. 1 tr. zákoníku a pod body 2) až 4) pokračujícím zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr.

zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2024. Za to byl obviněnému uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu povolání, zaměstnání, podnikání či jakékoli další činnosti spojené s organizátorskou, výchovnou, pedagogickou a trenérskou činností ve vztahu k osobám mužského pohlaví do osmnácti let jejich věku na dobu deseti let. Podle § 99 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu bylo uloženo ambulantní ochranné sexuologické léčení.

2. Z podnětu odvolání státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Plzni Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 9. 2025, sp. zn. 3 To 43/2025 (dále také jen „napadený rozsudek“), podle § 258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o vině pod body 2) – 4), v celém výroku o trestu a ve výroku o ochranném opatření a nově obviněného uznal vinným pod body 2) – 4) pokračujícím zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr.

zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2024 a pod bodem 2) přečinem zneužití dítěte k výrobě pornografie podle § 193 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy a trestné činy, kterými byl uznán vinným rozsudkem soudu prvního stupně v bodě 1) výroku o vině, mu uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou, a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu povolání, zaměstnání, podnikání či jakékoli další činnosti spojené s organizátorskou, výchovnou, pedagogickou a trenérskou činností ve vztahu k osobám mužského pohlaví do osmnácti let jejich věku na dobu deseti let.

Současně mu uložil podle § 99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku ambulantní ochranné sexuologické léčení.

Odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl.

3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný jednání uvedeného pod bodem 1) výroku rozsudku dopustil tím, že v přesněji nezjištěném období, nejméně však od léta 2010 do února 2011 ve svém bydlišti v Plzni, XY XY, a v Plzni, XY XY, kde se svojí rodinou bydlel tehdy nezletilý AAAAA (pseudonym), ač věděl, kolik je poškozenému let, v úmyslu se sexuálně uspokojit zneužil jednak psychosociální nezralosti poškozeného vyplývající z jeho nízkého věku, jednak situace, kdy poškozený spal, případně byl v polospánku, a z tohoto důvodu jednání obviněného, které ho následně probudilo, plně nevnímal, opakovaně nejméně v 5 případech si k poškozenému přilehl, hladil jej přes oděv, následně na nahém těle po břiše, v oblasti genitálií, posléze jej uchopil za penis a třel jej, přičemž poškozený vzhledem ke svému věku nebyl schopen pochopit význam jednání obviněného, ani se mu bránit, a dále si v nezjištěném počtu případů pro svou potřebu fotil na mobilní telefon obnažený penis poškozeného.

4.

Podle Vrchního soudu v Praze se obviněný skutku popsaného pod body 2) – 4) výroku o vině dopustil tím, že

2) v přesněji nezjištěném období nejméně však od jara 2013 do ledna 2016 v chatě v XY, v místě svého trvalého bydliště v Plzni, XY XY, a v Plzni-XY, XY XY, kde žil společně s matkou tehdy nezletilého BBBBB (pseudonym) a dále při společných výletech v ubytovacích zařízeních na XY, v Praze, v XY a u XY, ač věděl, kolik je poškozenému let, v úmyslu se sexuálně uspokojit zneužil jednak psychosociální nezralosti poškozeného vyplývající z jeho nízkého věku, jednak situace, kdy poškozený spal, případně byl v polospánku a z tohoto důvodu jednání obviněného, které ho následně probudilo, plně nevnímal, opakovaně nejméně ve 40 případech k poškozenému přilehl, hladil jej po břiše, následně v oblasti genitálií, posléze jej uchopil za penis a třel jej, opakovaně jeho penis i orálně stimuloval až do ejakulace, opakovaně si obviněný nechal od poškozeného rukou stimulovat svůj penis, přičemž poškozený vzhledem ke svému věku nebyl schopen pochopit význam jednání obviněného a ani se mu jakkoli bránit, a dále nejméně ve 12 případech si pro svou potřebu fotil na mobilní telefon obnažený penis poškozeného,

3) v přesněji nezjištěném období nejméně však od jara 2016 do srpna 2019 při pobytech v rámci akcí pořádaných pobočným spolkem Pionýrské skupiny XY, kde pracoval jako vedoucí, v XY a v XY, si opakovaně nejméně v 10 případech přilehl k tehdy nezletilému CCCCC (pseudonym) a ač věděl, kolik je poškozenému let, v úmyslu se sexuálně uspokojit zneužil jednak psychosociální nezralosti poškozeného vyplývající z jeho nízkého věku, jednak situace, kdy poškozený spal, případně byl v polospánku a z tohoto důvodu jednání obviněného, které ho následně probudilo, plně nevnímal, jej hladil zpočátku přes oděv a následně i na nahém těle po břiše, v oblasti genitálií, posléze jej uchopil za penis a třel jej, případně jej nejméně dvakrát orálně stimuloval až do ejakulace, nejméně v jednom případě se snažil si přiložit ruku poškozeného na svůj penis, přičemž poškozený vzhledem ke svému věku nebyl schopen pochopit význam jednání obviněného a ani se mu bránit jinak, než že svojí rukou ucukl, když si ji obviněný v jednom případě snažil přiložit ke svému penisu,

4) v přesněji nezjištěném období nejméně však od léta 2018 do července 2020 při pobytech v rámci akcí pořádaných pobočným spolkem Pionýrské skupiny XY, kde pracoval jako vedoucí, v XY a v XY, si opakovaně nejméně v 15 případech přilehl k tehdy nezletilému DDDDD (pseudonym) a ač věděl, kolik je poškozenému let, v úmyslu se sexuálně uspokojit zneužil jednak psychosociální nezralosti poškozeného vyplývající z jeho nízkého věku, jednak situace, kdy poškozený spal, případně byl v polospánku a z tohoto důvodu jednání obviněného, které ho následně probudilo, plně nevnímal, jej hladil zpočátku přes oděv a následně i na nahém těle po břiše, v oblasti genitálií, přičemž poškozený vzhledem ke svému věku nebyl schopen pochopit význam jednání obviněného a ani se mu bránit jinak než přetočením na bok a předstíráním spánku, což však obviněnému v jeho jednání nezabránilo.

II. Dovolání a vyjádření k němu 5.

Rozsudek odvolacího soudu napadl obviněný v celém rozsahu dovoláním podaným prostřednictvím dvou zvolených obhájců. V podání učiněném prostřednictvím Mgr. Bc. Natálie Grűn Holopírkové uvedl, že rozsudek napadá v celém rozsahu, a odkázal na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Namítl, že rozhodnutí soudu prvního ani druhého stupně se dostatečně nevypořádala s polehčujícími okolnostmi, ačkoliv k jejich přiznání byly podle jeho názoru splněny podmínky. Od počátku spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení, trestnou činnost nezpochybňoval, naopak napomohl k jejímu objasnění. Soudy se podle obviněného s touto skutečností nevypořádaly žádným logickým způsobem.

6. Podstatná část dovolání se týká otázky zmenšené příčetnosti. Obviněný má za to, že soud odvolací pochybil, když se odchýlil od závěrů soudu prvního stupně. Soud prvního stupně totiž výslovně konstatoval, že obviněný jednal ve stavu zmenšené příčetnosti, a opřel se přitom o znalecký posudek z oboru sexuologie. Odvolací soud však tuto zmenšenou příčetnost neuznal, přičemž se opřel pouze o posudek jiné znalkyně, aniž by se věcně vypořádal s odbornými závěry, které byly ve prospěch obviněného. Podle obviněného tak odvolací soud jednal ve zjevném rozporu s provedenými důkazy.

7. Další námitkou je odklon od ustálené soudní praxe. Obviněný uvádí, že v řízení opakovaně poukazoval na relevantní judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu, která však byla v napadeném rozhodnutí zcela opomenuta. Uložený trest neodráží skutečnost, že v obdobných věcech byly ukládány výrazně mírnější tresty, často i s podmíněným odkladem. K tomu obviněný citoval tři konkrétní rozhodnutí Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Praze. V závěru obviněný bez bližšího vysvětlení a provázání s předtím uvedenými námitkami citoval z nálezu Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, pasáž týkající se extrémního nesouladu právních závěrů s vykonanými skutkovými zjištěními.

8. Obviněný má za to, že trest uložený soudem prvního stupně byl přiměřený, a žádá, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení se závazným právním názorem, případně rozhodl sám tak, že mu uloží trest odnětí svobody v trvání pěti let, jak jej stanovil soud prvního stupně, trest zákazu činnosti a ochranné opatření.

9. Prostřednictvím obhájce JUDr. Martina Zikmunda zaslal obviněný soudu prvního stupně celkem tři podání, z toho poslední dvě po uplynutí lhůty k podání dovolání, přičemž obsahem těchto dvou podání byl doslovný přepis výše citovaného dovolání podaného obhájkyní Mgr. Bc. Natálií Grűn Holopírkovou. V podání, které vypracoval JUDr. Martin Zikmund, obviněný odkázal na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Zde především zpochybnil skutkové závěry, z nichž soudy obou stupňů dovodily naplnění znaku „zneužití bezbrannosti“. Tvrdí, že žádný z provedených důkazů neprokazuje, že by poškození byli v době skutkového děje ve stavu úplné nevědomosti či neschopnosti vnímat okolní dění. Z jejich výpovědí vyplynuly prvky naznačující určitou míru orientace a schopnosti reagovat na vnější podněty.

Z jejich výpovědí nevyplynulo nic, co by svědčilo pro závěr, že se nacházeli ve stavu, který by jim bránil projevit svou vůli nebo klást odpor. Obviněný uvádí, že soudy nahradily dokazování presumpcí, podle níž měl nízký věk poškozených automaticky znamenat jejich bezbrannost. Podle obviněného ne každý spánek nebo polospánek automaticky zakládá stav bezbrannosti a ani nízký věk poškozených sám o sobě nepředstavuje automatickou neschopnost projevit vůli. Tyto okolnosti měly soudy pečlivě zjišťovat. Soudy podle něj nijak nerozvedly, zda nezletilí poškození spali po celou dobu, zda vnímali či nevnímali podněty, zda byli schopni reagovat či zda jim porozuměli. Má za to, že soudy učinily skutkové závěry ve zjevném rozporu s provedeným dokazováním, čímž založily naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

10. Dále obviněný tvrdí, že tato nesprávná skutková zjištění vedla i k nesprávnému právnímu posouzení věci. Právní kvalifikace podle § 185 tr. zákoníku je chybná, protože stav bezbrannosti nebyl prokázán, ale pouze předpokládán. Tím byl podle něj naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Obviněný dále namítá, že odvolací soud dostatečně nepřezkoumal jeho námitky a nevypořádal se s nimi věcně, ale pouze převzal závěry soudu prvního stupně. Tím měl porušit procesní podmínky pro zamítnutí odvolání podle § 256 tr. ř., čímž je podle obviněného naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc přikázal Krajskému soudu v Plzni k novému projednání a rozhodnutí.

11. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedla, že právní kvalifikace stíhaných skutků byla soudy zvolena přiléhavě. Pojem bezbrannosti podle § 185 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku pokrývá stavy, kdy oběť není schopna projevit vůli ohledně pohlavního styku či klást odpor. Může jít o stav, kdy nevnímá, co se s ní děje. Pojem však zahrnuje i situace tzv. „zamrznutí“, což je přirozená obranná reakce organismu s neschopností volní motorické aktivity (k tomu státní zástupkyně odkázala na judikaturu).

Rozhodné je komplexní posouzení nejen osoby oběti, ale i pachatele a okolností činu. V posuzované věci nebyla bezbrannost dovozena jen z nízkého věku, spánku či polospánku, ale z kombinace faktorů na straně obětí i pachatele a povahy jejich vztahu. Připomněla postavení obviněného jako oddílového vedoucího pionýrské skupiny a jeho blízké vazby k poškozeným, které objektivně omezovaly jejich schopnost účinné obrany (respekt, obavy z dopadů odhalení na skupinu a vztahy). U poškozených hrála roli fyzická a duševní nevyspělost a neznalost sexuální oblasti.

Obviněný si volil situace, kdy chlapci spali. Pokud se probudili, byli paralyzováni, nerozuměli dění a dva poškození popsali „zamrznutí“. Podle státní zástupkyně tak skutková zjištění soudů odpovídají právnímu závěru o zneužití bezbrannosti.

12. K námitce týkající se zmenšené příčetnosti státní zástupkyně shrnula, že existují dva znalecké posudky s rozdílnými závěry.

Odvolací soud posudky porovnal a přesvědčivě vysvětlil, proč vycházel z jednoho z nich, aniž by musel automaticky zadávat revizní posudek. Posouzení rozpoznávacích a ovládacích schopností je primárně psychiatrickou otázkou a odvolací soud řádně vyložil, proč se přiklonil k závěrům znalkyně MUDr. et Mgr. Evy Navrátilové.

13. Státní zástupkyně připomíná, že přezkum druhu a výměry trestu v dovolání je v zásadě vyloučen, ledaže by šlo o druh trestu zákonem nepřípustný nebo výměru mimo zákonnou sazbu, což v této věci nenastalo. Tvrzení obviněného, že jiné soudy ve „srovnatelných“ případech uložily mírnější tresty, není způsobilým dovolacím důvodem. Navíc odvolací soud správně vysvětlil, že trest se vždy odvíjí od jedinečných okolností konkrétní věci na straně činu i pachatele a nelze z jednotlivých rozsudků dovozovat závaznou praxi pro jiné případy. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

III. Formální podmínky věcného projednání dovolání

14. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájců (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.), v zákonné lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.

15. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo v souvislosti s jednotlivými výhradami vznesenými v dovolání rovněž zapotřebí posoudit, zda konkrétní argumentace skutečně odpovídá obsahovému vymezení dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř., na které obviněný odkázal. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro přezkum napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.).

16. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě vad v případech, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

17. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

18. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. předpokládá, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.

IV. Důvodnost dovolání

19. Přestože v dovolání zpracovaném Mgr. Bc.

Natálií Grűn Holopírkovou obviněný uvedl, že rozsudek napadá v celém rozsahu, z čehož by bylo možno dovozovat, že svým mimořádným opravným prostředkem brojí i proti výroku o vině, vlastní dovolací argumentace v něm obsažená neobsahuje žádné konkrétní námitky, které by správnost právní kvalifikace skutků zpochybňovaly. Namítá-li totiž dovolatel, že odvolací soud učinil nesprávný závěr ohledně otázky jeho plné příčetnosti při jejich spáchání (a domáhá-li se vyslovení závěru že jednal ve stavu zmenšené příčetnosti, který učinil soud prvního stupně s přihlédnutím k odbornému závěru znalce z oboru zdravotnictví se specializací sexuologie), takto nezpochybňuje samotný výrok o vině.

Existence uvedené skutečnosti, tj. spáchání činu ve stavu zmenšené příčetnosti – pokud by k jejímu dovození nastal důvod (což není případ věci posuzované – viz dále) – by totiž neměla žádný vliv na právní posouzení skutků, které obviněný spáchal, neboť její zohlednění přichází v úvahu výlučně v rovině právních následků zjištěné trestní odpovědnosti, tj. při úvaze o trestní sankci.

20. Z uvedeného plyne, že správností výroku o vině se dovolací soud zabýval toliko na podkladě námitek, které obviněný vznesl v dovolání vyhotoveném JUDr. Martinem Zikmundem.

21. Námitka obviněného, podle níž skutková zjištění soudů nesvědčí o naplnění znaku „zneužití bezbrannosti“ u poškozených ve smyslu § 185 odst. 1 tr. zákoníku, by byla podřaditelná pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., pokud by vycházela ze zjištění vyjádřených v napadených rozhodnutích a namítala jejich nedostatečnost pro hmotněprávní subsumpci pod uvedený zákonný znak. Za situace, že by byla formulována tak, že skutková zjištění, která soudy ve svých rozhodnutích vyjádřily a která jsou rozhodná pro právní kvalifikaci skutku, jsou ve zřejmém (očividném) rozporu s obsahem konkrétně uvedených důkazů, mohla by být považována za námitku obsahově odpovídající první alternativě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

22. Dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí alternativě však odpovídají uplatněné dovolací námitky pouze s jistou mírou tolerance. Obviněný totiž ve svém dovolání ignoruje podstatnou část skutkových zjištění, z nichž soudy prvního i druhého stupně vycházely, a vytrhává jednotlivé okolnosti z kontextu celého případu. Zároveň není pravdivé jeho tvrzení, že by se odvolací soud s touto otázkou nevypořádal – naopak, odvolací soud provedl velmi podrobnou analýzu institutu bezbrannosti a právní východiska správně aplikoval na soudem prvního stupně správně zjištěný skutkový stav (viz zejména odstavce 19. a 20. odůvodnění napadeného rozsudku).

23. Z hlediska vlastní právní kvalifikace skutku – a v tomto směru je text obsažený v tomto odstavci možno vnímat i jako dílčí reakci na námitky uplatněné obviněným pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. – lze konstatovat, že na jednání obviněného nelze aplikovat § 119a tr. zákoníku, který nabyl účinnosti až 1. 1. 2025. Proto je namístě připomenout, že za bezbrannost ve smyslu § 185 tr.

zákoníku se podle dosavadní judikatury považuje takový stav oběti, ve kterém není vzhledem k okolnostem schopna projevit svou vůli, pokud jde o pohlavní styk s pachatelem, popř. ve kterém není schopna klást odpor jeho jednání (viz č. 43/1994-II Sb. rozh. tr.). Aktuálně platné ustanovení § 119a tr. zákoníku ovšem kodifikovalo odborné poznatky z oblasti psychologie přijímané soudní praxí. Podle jeho odst. 2 se přitom za bezbranné z důvodu nízkého věku vždy považuje dítě mladší dvanácti let. Zákonodárce zde tedy vymezil věkovou hranici, pod kterou není třeba duševní vyspělost dítěte zkoumat, neboť lze na základě současných vědeckých poznatků říci, že dítě (pakliže se současně nenachází ve stavu, kdy jednání pachatele vůbec nevnímá) buď není způsobilé situaci plně pochopit a proto utvářet svou vůli, nebo alespoň vzhledem ke svému věku nedokáže tuto vůli projevit navenek, popřípadě klást jednání pachatele odpor.

Z logiky věci vyplývá, že podobně na tom budou i mnohé děti starší dvanácti let, neboť vývoj člověka se neodehrává skokově úderem dvanáctých narozenin (odvolací soud k tomu správně odkázal např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2024, sp. zn. 3 Tdo 780/2024, kde byla bezbrannou shledána třináctiletá dívka, která nebyla schopna vyhodnotit situaci a reagovat odporem na prováděné sexuální praktiky nejen z důvodu požitého alkoholu, ale také z důvodu svého věku, přičemž z rozhodnutí vyplývá, že nezralost vyplývající z věku by zapříčinila stav bezbrannosti i sama o sobě).

Tento závěr je plně přenositelný i na nyní posuzované případy, v nichž byli tři z poškozených ještě výrazně mladší a současně všichni napadáni ve spánku či polospánku (viz dále).

24. Nejvyšší soud je proto toho názoru, že věk poškozených a z něj vyplývající psychosexuální nevyzrálost byly ve většině případů napadení ze strany obviněného faktorem, který o jejich stavu bezbrannosti vypovídal už sám o sobě. Současně je však třeba zdůraznit, že nebyl v posuzovaném případě zdaleka faktorem jediným, ale přistupovaly k němu další vlivy, zejména stav spánku či polospánku buď po celou dobu trvání útoku či zpočátku. Obviněný si vybíral situace, kdy poškození ulehli na lůžko (podle výpovědi jednoho z poškozených, který jej následně konfrontoval, byl obviněný sám zaskočen tím, že si jeho jednání poškozený uvědomuje). Poškozený DDDDD pak výslovně hovořil o tzv. stavu zamrznutí, což je obecně známý obranný mechanismus, k němuž dochází nezávisle na vůli člověka a kdy není schopen žádné motorické volní aktivity.

25. Skutečnosti z tohoto hlediska významné pro právní posouzení věci jsou v tzv. skutkové větě odsuzujícího výroku popsány (viz znění, že obviněný „zneužil jednak psychosociální nezralosti poškozeného vyplývající z jeho nízkého věku, jednak situace, kdy poškozený spal, případně byl v polospánku“) a tyto mají podklad v provedeném dokazování.

26. Pokud jde o psychický stav v době páchání skutku, všichni poškození vypovídali v tom smyslu, že jednání obviněného buď vůbec nerozuměli, popřípadě byli v šoku a nevěděli, jak reagovat, báli se to řešit. Poškozený AAAAA, který měl v danou dobu deset až jedenáct let, uvedl, že nechápal, co se děje, co to jednání znamená.

BBBBB, kterému bylo zpočátku jedenáct let a s jehož matkou obviněný po určitou dobu žil, jeho jednání „nijak nevnímal, bylo mu málo let“. Později již jeho jednání rozuměl, ale bál se to řešit. Poškozený CCCCC, jemuž bylo deset let, popsal svůj stav tak, že byl v šoku a nevěděl, jak reagovat, proto nedělal radši nic. Měl zavřené oči, dělal, že neexistuje, bylo mu hrozně, ale nedokázal s tím nic dělat. Poškozený DDDDD, jemuž bylo zpočátku třináct let, reagoval na sahání otáčením na břicho, když mu ale obviněný sahal na penis, uvedl, že většinou zamrzl a doufal, že to skončí. Jednání obviněného zprvu také nechápal, jen věděl, že se mu to nelíbí a že si to nepřeje.

27. Dalším faktorem, na nějž odvolací soud v této souvislosti správně poukázal, byl také blízký vztah, který obviněný s poškozenými navazoval. V jednom případě byl rodinným přítelem, u jednoho z poškozených měl vztah s jeho matkou. S dalšími si jako táborový vedoucí budoval speciální vztah tím, že si je vzal „pod křídlo“, měl s nimi bližší kontakt než s ostatními dětmi. Na poškozené chlapce tak nevyhnutelně působil jednak šok z toho, že se tímto nepatřičným způsobem k nim chová blízká osoba, k níž mají důvěru, současně ale i tlak vyplývající z narušení jak vztahu s obviněným, tak i vztahů s dalšími osobami v případě, že by se proti jednání obviněného ohradili či je dodatečně oznámili.

Všechny tyto okolnosti hodnotily soudy správně ve vzájemném kontextu, neboť se pochopitelně navzájem umocňovaly. Je zcela logické, že nedostatečně psychicky vyspělé dítě bude výše popsanému tlaku odolávat podstatně hůře než dospělá osoba. Obviněný se naopak domáhá toho, aby tyto současně působící příčiny byly hodnoceny izolovaně, což ovšem neodpovídá zásadám pro hodnocení důkazů stanoveným v § 2 odst. 6 tr. ř.

28. Dále je možno konstatovat, že všichni poškození byli v době hlavního líčení již dospělí a jejich svědecké výpovědi obsahující popis tehdejšího stavu jsou v tomto směru plně dostačujícími důkazy. Obviněný sice neuvedl, jakým způsobem by podle něj měla být nezralost jednotlivých poškozených prokázána, lze však konstatovat, že případné znalecké zkoumání rozumové vyspělosti poškozených v době útoků by bylo stěží zpětně proveditelné, znalec by se mohl vyjádřit spíš jen v obecné rovině. Takové zkoumání by tedy postrádalo smysl, který může mít za situace, kdy se trestná činnost vyšetřuje s krátkým časovým odstupem od jejího spáchání a posuzuje se de facto aktuální duševní stav poškozené osoby.

29. Lze shrnout, že dokazování provedené soudy nižších stupňů poskytuje zcela dostatečný podklad pro závěr, že všichni poškození byli v rozhodných okamžicích ve stavu, kdy buď vůbec nebyli schopni ve vztahu k jednání obviněného utvářet svou vůli, popřípadě nebyli schopni vůči jeho jednání klást odpor. Obviněný tuto námitku staví na dílčím a zjednodušeném pohledu na jednotlivé okolnosti a ignoruje klíčové části skutkových zjištění. Není proto důvod pochybovat ani o právním posouzení, které na základě těchto zjištění soudy aplikovaly.

30. Současně je možné dodat, že výše uvedená argumentace nenaplňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr.

ř., jak obviněný uvádí ve svém dovolání podaném druhým obhájcem, neboť v jeho rámci nelze namítat nesprávnost skutkových zjištění učiněných soudy.

31. Dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídá námitka vztahující se ke zmenšené příčetnosti, neboť zde obviněný poukázal na rozpor mezi závěry dvou znaleckých posudků. Této námitce však nelze přisvědčit. Odvolací soud se otázkou příčetnosti obviněného zabýval, podrobně a srozumitelně vysvětlil, proč nepovažoval závěr o podstatném snížení ovládacích schopností za prokázaný (viz body 27. až 29. odůvodnění napadeného rozsudku). Doc. MUDr. Luděk Fiala, Ph.D., MBA, znalec z oboru zdravotnictví, odvětví sexuologie, především uvedl, že obviněný v rozhodné době „trpěl duševní poruchou“, kterou podle něj byla sexuální deviace (efebofilie).

Podle MUDr. et Mgr. Evy Navrátilové, znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, sexuální deviace, resp. porucha sexuální preference není duševní poruchou v pravém slova smyslu, která by sama o sobě mohla vyvolat snížení rozpoznávacích či ovládacích schopností. Znalkyně MUDr. Navrátilová tuto otázku v hlavním líčení srozumitelně objasnila a zdůraznila, že posouzení existence duševní poruchy je otázkou psychiatrickou, nikoli sexuologickou, a že u obviněného žádná duševní porucha v pravém slova smyslu zjištěna nebyla.

32. Jak vyplývá z písemného zpracování znaleckého posudku a výslechu znalce v hlavním líčení, závěr doc. Fialy o podstatném snížení ovládacích schopností obviněného nebyl podložen žádným jiným klinickým nálezem než právě zjištěním samotné existence efebofilie. V hlavním líčení tento znalec svou úvahu odůvodnil zejména tím, že obviněný v minulosti přerušil ambulantní sexuologickou léčbu (kterou však zahájil teprve v roce 2022) a že k trestné činnosti došlo, což podle něj svědčí o ztrátě náhledu. Naopak závěry znalkyně MUDr.

Navrátilové byly výsledkem komplexního psychiatrického vyšetření, které neprokázalo žádné narušení rozpoznávacích ani ovládacích schopností. Znalkyně výslovně uvedla, že obviněný je osoba bez duševní choroby, s intelektovými i volními schopnostmi v normě, bez známek psychopatologie, která by mohla ve sledovaném období vést k podstatnému omezení ovládacích schopností. Znalkyně byla seznámena s posudkem doc. Fialy, přičemž jasně vysvětlila, proč závěry sexuologa nemohou obstát z hlediska psychiatrické diagnostiky.

Poukázala mimo jiné na skutečnost, že doc. Fiala psychiatrickou nadstavbu nemá a je svým oborem gynekolog. V hlavním líčení znalkyně opakovaně a velmi srozumitelně vysvětlila, že existence poruchy sexuální preference (dříve sexuální deviace) má za následek, že dotyčný jedinec preferuje nedovolený sexuální objekt. Nevypovídá však nic o ovládacích schopnostech. Pokud tedy nejsou přítomny další faktory jako mentální retardace nebo alkohol, je takový člověk schopen se ovládat stejně jako kdokoli jiný, pouze s tím rozdílem, že jeho sexuální touha pak zůstává nenaplněna.

V tom je jeho situace těžší.

Ovšem stejně jako ne každý heterosexuálně orientovaný sexuálně frustrovaný jedinec začne páchat trestnou činnost spočívající ve znásilňování žen, ale jedná se pouze o zlomek, tak ani většina lidí s parafilií nepáchá trestnou činnost. Také Nejvyšší soud se ztotožňuje s tímto názorem a závěrem odvolacího soudu, že snížení ovládacích schopností nelze vyvozovat z pouhé existence poruchy sexuální preference a skutečnosti, že se stal výše popsaný skutek. Dovedeno ad absurdum by pak bylo de facto zbytečné dotazovat se znalců na ovládací a rozpoznávací schopnosti pachatelů trestné činnosti, u nichž je taková porucha přítomna.

Znalec doc. Fiala srozumitelně nevysvětlil ani to, jak dospěl k závěru, že ovládací schopnosti byly u obviněného sníženy právě podstatnou měrou, a proč nemohly být sníženy např. jen mírně, přičemž páchání trestné činnosti bylo volním aktem obviněného v důsledku nerespektování právních norem a svobody druhého člověka. Jak naznačil i odvolací soud, deset let trvající významné narušení ovládacích schopností se už samo o sobě nejeví jako pravděpodobné. Mimo toho, vycházíme-li z popisu skutkových okolností ve výroku rozsudku odvolacího soudu a částečně soudu prvního stupně, páchal obviněný předmětnou trestnou činnost od léta 2010 do února 2011 a následně v podstatě souvisle od jara 2013 do července 2020, což znamená, že zde bylo v letech 2011 až 2013 období, kdy k trestné činnosti nedocházelo, ačkoli obviněný žádnou sexuologickou léčbu nepodstupoval.

Již to samo o sobě nesvědčí pro závěr, že by v důsledku své sexuální deviace měl de facto trvale podstatně snížené ovládací schopnosti. Nejvyšší soud je tak toho názoru, že závěry doc. Fialy překračují jeho odbornost a metodicky nesprávně vyvozují snížení ovládacích schopností z pouhého faktu existence poruchy sexuální preference a protiprávního jednání. Za této situace nelze dospět k závěru, že by u obviněného byly splněny podmínky zmenšené příčetnosti uvedené v § 27 tr. zákoníku.

33. Další námitky obviněného pak uplatněným dovolacím důvodům neodpovídají. Nad rámec dovolacího přezkumu lze dodat, že polehčujícími okolnostmi se ve svém rozsudku velmi podrobně zabýval odvolací soud v bodech 31. až 33. jeho odůvodnění. Stejně tak se v bodě 36. vyjádřil k rozhodovací praxi jiných soudů, resp. ke konkrétním rozhodnutím, na něž obviněný odkázal. Nejvyšší soud k tomu pouze dodává, že již ze samotného dovolání plyne aplikace různých odstavců § 58 tr. zákoníku ve všech obviněným citovaných věcech.

V případě obviněného nicméně zjevně neexistuje žádná zvláštní okolnost, která by měla vést soudy k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby. Uložený trest odnětí svobody v trvání sedmi let je druhem trestu, který zákon na daný trestný čin stanoví jako přípustný a byl vyměřen v rámci trestní sazby § 185 odst. 3 tr. zákoníku ve znění do 31. 12. 2024, která v daném případě činila pět až dvanáct let. S ohledem na dobu páchání trestné činnosti a množství poškozených se pak zjevně nejedná o trest nijak nepřiměřený a tím méně trest, který by byl v rozporu s ústavně zaručenou zásadou proporcionality trestních sankcí.

34. Z pohledu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm.

g) tr. ř. je tak dovolání zjevně neopodstatněné a dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný svými námitkami nenaplnil. V případě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. není zcela zřejmé, kterou alternativu obviněný uplatnil. První z nich nepřichází v úvahu již proto, že v projednávané věci došlo k věcnému přezkoumání podle § 254 tr. ř. a odvolání obviněného bylo zamítnuto podle § 256 tr. ř. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu pak nemůže být naplněna za situace, kdy obviněný svými námitkami obsahově nenaplnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a dovolací soud nezjistil u napadených rozhodnutí žádné vady, které by zakládaly existenci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V. Způsob rozhodnutí

35. Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 4. 3. 2026 JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu

Vypracoval:

Mgr. Daniel Plšek