6 Tdo
1263/2011-16
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. října 2011 o dovolání
podaném nejvyšším státním zástupcem v neprospěch obviněného L.H., proti
usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 29. 3.
2011, č. j. 55 To 121/2011 - 19, v trestní věci vedené u Okresního soudu v
České Lípě pod sp. zn. 5 T 74/2010, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .
Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne
29. 3. 2011, č. j. 55 To 121/2011 – 19, byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř
zamítnuta stížnost státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v České
Lípě, podaná proti usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 4. 1. 2011, č.
j. 5 T 74/2010 – 7, kterým tento soud podle § 231 odst. 1 tr. ř. a § 223 odst.
1 tr. ř. pro okolnost uvedenou v § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. trestní stíhání
obviněného, kvalifikované jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných
a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. účinného do 31. 12.
2009, kterého se měl obviněný dopustit tím, že v době od prosince 2006 do
května 2007 v Č. L. a v N. B. nejméně v 10 případech prodal pervitin P. M. za
celkovou částku 10.000,- Kč a nejméně v dalších deseti případech jmenovanému
poskytl pervitin zdarma, přičemž P. M. pervitin užil nitrožilně, pro
nepřípustnost zastavil, neboť dřívější stíhání pro týž skutek skončilo
pravomocným rozsudkem soudu, který nebyl v předepsaném řízení zrušen.
Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze
dne 29. 3. 2011, č. j. 55 To 121/2011 – 19, podal nejvyšší státní zástupce
dovolání s odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. f), g), l)
tr. ř. V podaném dovolání nejvyšší státní zástupce podrobně rozvádí chronologii
trestního stíhání obviněného v souvislosti s obžalobou, která na obviněného
byla podána dne 17. 10. 2007 pro trestný čin nedovolené výroby a držení
omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. Dovolatel
je toho názoru, že odkaz soudu druhého stupně na rozhodnutí Nejvyššího soudu,
sp. zn. 7 Tdo 1480/2006, je nepřípadné, neboť zmíněné rozhodnutí Nejvyššího
soudu řeší problematiku jen zdánlivě obdobnou a na dovolávanou věc ji nelze
použít. Poukazuje na to, že usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1480/2006,
byla řešena otázka, zda jsou samostatnými útoky pokračujícího trestného činu
prodeje drog na témže místě a v tutéž dobu ke každému jednotlivému odběrateli,
jejichž totožnost byla upřesněna až v průběhu trestního stíhání a zda je tudíž
třeba ve vztahu ke každému z těchto odběratelů zahajovat podle § 160 odst. 5
tr. ř. trestní stíhání pro další skutek se závěrem, že nikoliv. Oproti tomu
však v předmětné trestní věci byl obviněný od počátku veden jednotným záměrem
vyrábět a distribuovat drogy a tento závěr svým jednáním také realizoval,
prodej drog každému z odběratelů je dílčím útokem pokračujícího trestného činu
nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187
odst. 1 tr. zák. (účinného do 31. 12. 2009), tak jak byl uznán vinným soudem
prvního stupně. Závěrem podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil
nejen dovoláním napadené rozhodnutí soudu druhého stupně, ale také tomuto
usnesení předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně a Okresnímu soudu v
České Lípě věc přikázal k novému projednání
a rozhodnutí.
Obviněný ve svém vyjádření pouze konstatoval, že se neztotožňuje se
závěrem nejvyššího státního zástupce a jeho argumentací uvedenou v dovolání,
ale naopak se domnívá, že na předmětnou trestní věc lze aplikovat rozhodnutí
Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2007, č. j. 7 Tdo 1480/2006, a proto navrhl, aby
Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce zamítl jako nedůvodné podle
§ 265j tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání
je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. c) tr. ř.], bylo podáno nejvyšším státním
zástupcem [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze
podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní
náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále
nutno posoudit, zda nejvyšším státním zástupcem vznesené námitky naplňují jím
uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně
nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem
podle
§ 265i odst. 3 tr. ř.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. je dán v případě,
že bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního
stíhání,
o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž by byly
splněny podmínky pro takové rozhodnutí.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno
namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako
trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho
právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o
vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže
odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících
řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem
nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán
(srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu
právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti
skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel
vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále
vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu.
Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu
soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle
svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností
případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění
skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení
nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle
§ 2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se
zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající
se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod.
nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je
dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených
procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění
učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného
dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a
jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého
stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7
tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci
ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a
základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech
rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových
zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího
přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a
bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah
dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by
zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu,
nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako
mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích
důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp.
zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a
jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného
rozsudku z vlastní iniciativy.
V souvislosti s podaným dovoláním lze uvést, že na obviněného L. H. byla podána
obžaloba dne 17. 10. 2007 pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a
psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák., když jeho jednání
mělo spočívat v tom, že „v době od jarních měsíců r. 2006 do konce července
2007 na nezjištěných místech vyráběl psychotropní látku metamfetamin zvanou
pervitin, tedy látku uvedenou v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., o
návykových látkách,
a poté ji v P., Č. L., N. B. a S. poskytoval zčásti za úplatu, zčásti zdarma a
zčásti za protislužbu následujícím osobám:
a) v době od června 2006 do července 2006 v N. B. v 5 a 7 případech prodal
pervitin prostřednictvím nezjištěné osoby J. Š., za celkovou částku 2.000,- Kč,
který pervitin s nezjištěnou osobou užil nitrožilně,
b) v době od jara 2006 do poloviny března 2007 ve S. a N. B. nejméně ve 20
případech prodal pervitin za částku nejméně 15.000,- Kč K.T., který drogu užil
šňupáním,
c) v době od prosince do května 2007 v Č. L. a N. B. nejméně
v 10 případech prodal pervitin P. M. za celkovou částku 10.000,- Kč
a nejméně v dalších 10 případech jmenovanému poskytl pervitin zdarma, přičemž
P. M. pervitin užil nitrožilně,
d) v době od konce června 2006 do 27. 7. 2007 v P. a na různých místech okresu
Č. L. zčásti zdarma a zčásti za protislužbu nejméně v 15 případech poskytl
pervitin J.H., který drogu užil nitrožilně“.
Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 11. 1. 2008, sp. zn. 5 T
177/2007, byl obviněný uznán vinným trestným činem podle § 187 odst. 1 tr.
zák., kterého se dopustil jednáním uvedeným pod písm. b) podané obžaloby (viz
shora). Obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a pro
jeho výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Jednání uvedená pod písmeny a),
c), d) podané obžaloby byla vyloučena k samostatnému projednání a rozhodnutí.
O skutcích popsaných pod písmeny a), d) podané obžaloby rozhodl Okresní soud v
České Lípě pod sp. zn. 5 T 9/2010 tak, že podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku
zrušil výrok o vině z rozsudku Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 5 T
177/2007 a nově uznal obviněného vinným skutky uvedenými pod písmeny a), b), d)
podané obžaloby, tj. přečinem podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Tento rozsudek
byl k odvolání obviněného zrušen usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem -
pobočka Liberec ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 55 To 542/2010, a to podle § 257
odst. 1 písm. c) tr. ř. a sám soud druhého stupně trestní stíhání obviněného
pro jednání spočívající v prodeji drog J.Š. [písm. a) obžaloby] a J. H. [písm.
d) obžaloby] podle § 223 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. zastavil, a to
s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 7 Tdo 1480/2006. Toto
rozhodnutí soudu druhého stupně (sp. zn. 55 To 542/2010) bylo napadeno
dovoláním, které v neprospěch obviněného podal nejvyšší státní zástupce, avšak
usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2011, pod sp. zn. 6 Tdo 585/2011, bylo
jako zjevně neopodstatněné odmítnuto.
Z uvedené chronologie vyplývá, že předmětem dovolání nejvyššího
státního zástupce se stalo rozhodnutí soudů, které se týká jednání popsaného
pod písm. c) původní obžaloby. Ze shora uvedeného vyplývá, že ohledně jednání,
které bylo popsáno pod písm. a) a d) obžaloby, bylo podáno nejvyšším státním
zástupcem v neprospěch obviněného dovolání proti usnesení Krajského soudu v
Ústí nad Labem - pobočka Liberec ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 55 To 542/2010, s
obdobnou argumentací jako v předmětné trestní věci, avšak toto dovolání bylo
jako zjevně neopodstatněné odmítnuto. S ohledem na tuto skutečnost musí
Nejvyšší soud konstatovat, že se plně ztotožňuje se závěry, které byly
vyjádřeny v usnesení Nejvyššího soudu ve věci vedené pod sp. zn. 6 Tdo 585/2011.
V této souvislosti je potřebné odkázat na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu,
sp. zn. 6 Tdo 585/2011, kde tento uvedl, že je však nutno zdůraznit, že v
předložené trestní věci nebyl obviněnému kladen za vinu toliko prodej
pervitinu, ale že podle skutkových zjištění soudu prvního stupně vyjádřených ve
skutkové větě výroku o vině (odpovídajících podané obžalobě) obviněný též na
nezjištěných místech metamfetamin vyráběl. Především a právě výroba drogy
obviněným byla v posuzovaném případě spojujícím faktorem (viz zjištění, podle
něhož „v době od jarních měsíců roku 2006 do konce července roku 2007 na
nezjištěných místech vyráběl psychotropní látku metamfetamin zvanou pervitin,
tedy látku uvedenou v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách
a poté ji v P., N. B. a S. poskytoval zčásti za úplatu, zčásti zdarma a zčásti
za protislužbu“). Ta byla primární a na ni přímo navazovala (od ní se odvíjela)
ve stejném období další protiprávní (trestná) aktivita obviněného (nakládání s
pervitinem). Přitom je evidentní, že stran výroby skutkové zjištění již vůbec
neumožňuje specifikovat jednotlivé relativně samostatné dílčí akty, jež by
tvořily dílčí skutky pokračujícího trestného činu. Celé jednání obviněného tak
je třeba posuzovat z hlediska hmotně právního i procesně právního jako jediný
skutek.
Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání
nejvyššího státního zástupce odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako
zjevně neopodstatněné. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc meritorně
přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1
písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o
rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění § 265i odst. 2 tr. ř.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 25. října 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann