Judikát 6 Tdo 133/2026
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04.03.2026
Spisová značka:6 Tdo 133/2026
ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:6.TDO.133.2026.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Důvod dovolání, že obviněný neměl obhájce Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. § 37 odst. 2 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D 6 Tdo 133/2026-846
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 3. 2026 o dovolání, které podal obviněný P. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznice Kynšperk nad Ohří, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2025, č. j. 7 To 365/2025-800, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 43 T 57/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále též „soud prvního stupně“ nebo jen „soud“) ze dne 10. 9. 2025, č. j. 43 T 57/2025-769, byl obviněný P. B. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným pokračujícím přečinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 4 tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a pokračujícím přečinem poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jichž se dopustil způsobem specifikovaným ve výroku rozsudku.
2. Za tyto přečiny a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. 11. 2023, sp. zn. 2 T 111/2023, který ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 1. 2024, sp. zn. 7 To 429/2023, nabyl právní moci dne 3. 1. 2024, a dále přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 12.
6. 2025, sp. zn. 37 T 47/2025, který nabyl právní moci dne 12. 6. 2025, byl obviněný odsouzen podle § 211 odst. 4 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. To vše za současného zrušení výroků o trestech z výše označených rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 4 a Okresního soudu Praha-východ, jakož i dalších rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost k náhradě škody poškozeným v částkách specifikovaných ve výroku rozsudku. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byly poškozené SWISS FUNDS, a. s., a Rerum Finance, s.r.o., odkázány se zbytky uplatněných nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání obviněného proti tomto rozsudku rozhodl Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 12. 11. 2025, 7 To 365/2025-800, jímž je podle § 256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. 5.
Domnívá se, že bylo porušeno jeho právo na obhajobu za situace, kdy byl dán důvod nutné obhajoby. Během veřejného zasedání odvolacího soudu obviněný předal soudu písemné vyjádření, jehož obsahem bylo sdělení o ztrátě důvěry v ustanoveného obhájce a o zvolení si nového obhájce. Odvolací soud místo toho, aby se zabýval otázkou, zda došlo ke zvolení si nového obhájce, resp. k důvodu pro zproštění ustanoveného obhájce, vyhlásil usnesení, jímž zamítl odvolání obviněného. Takový postup byl však v rozporu s § 40 tr. ř., čímž došlo k porušení výše zmíněného práva na obhajobu a tím i k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř.
6. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2025, sp. zn. 7 To 365/2025, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
7. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že odvolací soud neporušil právo obviněného na obhajobu a nebyl tak naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Obviněný měl v řízení obhájce – odvolání podal a odůvodnil jeho obhájce Mgr. Volf a při veřejném zasedání byl substitučně zastoupen obhájkyní. Námitky obviněného ve skutečnosti míří proti tomu, že soud nezprostil Mgr. Volfa povinnosti obhajovat podle § 40 tr. ř., což ale pod uplatněný dovolací důvod nespadá. Navíc tato námitka není důvodná. Obviněný vůbec nepodal řádný návrh na zproštění svého obhájce podle § 40 tr. ř. Z jeho sdělení pouze vyplynulo, že v případném novém hlavním líčení by jej zastupoval jiný advokát, což nelze považovat za procesně účinnou žádost o změnu obhájce. Obviněný navíc při veřejném zasedání neprotestoval proti zastupování ustanoveným obhájcem ani si nepřivedl obhájce nového.
8. Státní zástupce dále upozorňuje, že § 40 věta druhá tr. ř. dopadá jen na případy, kdy je třeba po zproštění původního obhájce ustanovit nového, protože si jej obviněný sám nezvolil. I kdyby obviněný oznámil, že si za obhájce nově zvolil Mgr. Šeráka, šlo by o postup podle § 37 odst. 2 tr. ř., podle něhož by při neúčasti zvoleného obhájce stejně musel obhajobu vykonávat dosavadní obhájce, protože nebyl vyloučen ani nebyl jinak nezpůsobilý. Z ničeho také nevyplývá, že by mezi obviněným a Mgr. Volfem došlo ke ztrátě důvěry.
Naopak, obviněný i po veřejném zasedání podal dovolání právě prostřednictvím tohoto obhájce, přestože měl dost času zvolit si jiného. Pouhá nespokojenost s obhájcem není důvodem ke zproštění podle § 40 tr. ř., ani k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Z jeho jednání se nepodává, že by obhájce rezignoval na obhajobu; doporučení prohlásit vinu ani další obviněným uváděné výhrady svědčící o profesním pochybení jím ve skutečnosti nejsou. Ani substituční zastoupení obhájce samo o sobě tento dovolací důvod nezakládá.
9. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. III. Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV. Posouzení dovolání
11. Obviněný, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda jím vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněnému důvodu dovolání. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označeného dovolacího důvodu dochází podle jeho obsahového vymezení tehdy, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl.
12. K námitkám dovolatele lze uvést, že ani formálně obsahově neodpovídají jím zvolenému důvodu dovolání. Z jejich formulace je zřejmé, že obviněný v době konání veřejného zasedání obhájce měl, a to Mgr. Karla Volfa, jenž mu byl ustanoven, a jehož prostřednictvím bylo podáno i právě projednávané dovolání. Naopak se z nich nepodává, že by tento obhájce kupříkladu nebyl přítomen při veřejném zasedání odvolacího soudu. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. přitom nemíří na každé porušení práva na obhajobu, ale jen na situace, kdy k němu dojde tím, že obviněný není zastoupen obhájcem, ačkoliv je to podle zákona nezbytné. To se v této posuzované věci nestalo.
13. Pro úplnost postačí připomenout, že jestliže obviněný ve věci, v níž je dán některý z důvodů nutné obhajoby, v den konání veřejného zasedání sdělil odvolacímu soudu, že vypověděl plnou moc svému zvolenému obhájci, jenž se však k veřejnému zasedání dostavil a pokračoval v jeho obhajobě, přičemž u tohoto obhájce nebyl shledán žádný důvod pro jeho vyloučení z obhajování obviněného, pak s ohledem na ustanovení § 37 odst. 2 tr. ř. postup odvolacího soudu, který za této situace pokračoval ve veřejném zasedání za přítomnosti tohoto obhájce, nijak neporušuje právo obviněného na obhajobu, a nezakládá tak důvod k dovolání předpokládaný ustanovením § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2007, sp. zn. 11 Tdo 970/2007).
14. Obdobně je tomu i v případě, kdy obviněný v den veřejného zasedání oznámí, že není spokojen s obhajobou ustanoveného obhájce a bez doložení plné moci pouze vágně písemně zmíní, že po případném vrácení věci soudu prvního stupně míní být zastupován jiným (zvoleným) obhájcem, jak se stalo v této věci (viz č. l. 795). Pokud se ustanovený obhájce k veřejnému zasedání dostavil (resp.
jeho substitut – viz protokol o veřejném zasedání ze dne 12. 11. 2025 – č. l. 797), obhajobu vykonával a v řízení nevyvstala skutečnost, jež by měla mít za následek zproštění obhajoby (§ 40 a 40a tr. ř.) takového obhájce, nelze v důsledku uvedeného shledávat jakékoliv porušení práva dovolatele na obhajobu. Vhodno podotknout, že obviněný pouze obecně zmínil, že není s ustanoveným obhájcem spokojený, bez uvedení jakýchkoliv skutečností, jež by měly mít za následek zproštění obhajoby Mgr. Karla Volfa. I kdyby tedy bylo možné na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. nahlížet šířeji a v souvislosti s tím přiznat předmětné dovolací námitce relevanci, nebyla by daná argumentace úspěšná, jelikož nevytýká žádné procesní pochybení.
V. Způsob rozhodnut
15. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že námitka obsažená v jeho mimořádném opravném prostředku neodpovídá jím zvolenému dovolacímu důvodu, ani jiným zákonem stanoveným důvodům dovolání. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b.
16. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 4. 3. 2026 JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu