6 Tdo 1330/2020-304
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 1. 2021 o dovolání,
které podal obviněný D. Š., nar. XY na XY, občan České republiky, trvale bytem
XY (ohlašovna pobytu XY), zdržuje se XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody
ve Věznici Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 8. 2020,
č. j. 9 To 194/2020-245, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u
Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 7 T 17/2020, takto:
Podle § 20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění
pozdějších předpisů, se věc obviněného D. Š. postupuje velkému senátu trestního
kolegia Nejvyššího soudu k rozhodnutí.
1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň - město ze dne 26. 6. 2020, č. j. 7
T 17/2020-176, byl obviněný D. Š. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán
vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku ve
stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem nebezpečného
vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se podle jeho skutkových
zjištění dopustil tím, že
v Plzni dne 9. dubna 2020 v době okolo 01.07 hodin na prodejní ploše benzínové
čerpací stanice MOL, XY, si vzal z regálu jedno balení bonbonů zn. Schoco Bons
v prodejní ceně 79,90 Kč, které si v úmyslu je odcizit uschoval do přinesené
tašky, při tomto jednání byl spatřen na kamerovém záznamu obsluhou prodejny A.
V., která ho konfrontovala s tím, že na prodejně odcizil zboží a že zavolá
policii, kdy se nejprve omluvil a prosil ji, ať policii nevolá, poté vyndal ono
balení bonbónů ze své tašky, ze strany obsluhy byl uzamknut v provozovně
prodejny, aby bylo zamezeno jeho útěku před příjezdem policie, kdy následně
začal A. V. říkat, že je mrdka, kunda zasraná, že si ji stejně najde a když si
ji nenajde on, tak že si ji najde někdo jiný, že toho bude litovat, že jí nikdo
nepomůže, při tomto křičel, máchal rukama a zvyšoval hlas, poškozená urgovala
telefonicky příjezd policie z obavy z jeho jednání, kdy po tomto jí začal
říkat, že je odvážná ho takto v prodejně zavřít a že kdyby teď měl u sebe
pistoli, tak by jí ukázal, že kdyby měl u sebe pistoli, že by ji zabil,
uvedeným jednáním vyvolal u poškozené A. V., narozené XY, strach o život a
zdraví, dále uvedeným jednáním způsobil škodu společnosti MOL Česká republika,
s.r.o., IČ:49450301, se sídlem Purkyňova 2121/3, 110 00 Praha 1, ve výši 79,90
Kč,
a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu Plzeň –
město sp. zn. 7 T 16/2018 ze dne 1. srpna 2018, který nabyl právní moci
stejného dne, uznán vinným ze spáchání mimo jiné přečinu krádeže podle § 205
odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku
a byl mu uložen souhrnný trest odnětí svobody ve výměře dva roky, který vykonal
dne 17. prosince 2019,
dále se tohoto jednání dopustil za situace, kdy byl na území České republiky
usnesením Vlády České republiky č. 194 ze dne 12. března 2020 (publikováno ve
Sbírce zákonů pod č. 69/2020 Sb.) v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č.
110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlášen pro celé území České
republiky nouzový stav na dobu od 14.00 hodin dne 12. března 2020 na dobu 30
dnů z důvodu prokázání výskytu vysoce nakažlivého koronaviru SARS-CoV-2
způsobující nemoc COVID-19, tedy v době extrémně škodlivého stavu, kdy je
potřeba směřovat veškeré lidské zdroje právě a toliko k odstranění tohoto
extrémně škodlivého stavu.
2. Obviněný byl odsouzen podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku za použití §
43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků
a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr.
zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. O odvoláních obviněného a státního zástupce podaného v jeho
neprospěch do výroku o trestu proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v
Plzni usnesením ze dne 13. 8. 2020, č. j. 9 To 194/2020-245, jímž je jako
nedůvodná zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný
prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu (potažmo soudu
prvního stupně) spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Namítá porušení
práva na spravedlivý proces a zpochybňuje svoji původní výpověď před policejním
orgánem, neboť byl pod silným vlivem drog, konkrétně pod vlivem metamfetaminu a
jiných látek. Vyzdvihl, že jeho výpověď byla pořízena na záchytné stanici a
vzhledem k těmto zvláštním okolnostem případu lze pochopit, že je rozdílná od
té, kterou učinil před soudem. Zdůraznil, že pod vlivem drog byl i v rámci
rozhodování o vazbě. Jestliže soudy přihlédly právě k jeho výpovědím učiněným
pod vlivem drog, má za to, že došlo k porušení jeho práva na spravedlivý
proces. K němu došlo rovněž tím, že soudy neprovedly k jeho návrhu jím
vyjmenované důkazy. Nesouhlasí s tím, že je soudy označily za nadbytečné.
Soudům vytýká, že nesprávně hodnotily provedený kamerový záznam, neboť z něj
není zřejmý jeho úmysl zmocnit se cizí věci. Upozorňuje na to, že u sebe měl
peníze na zaplacení a před kamerami se neschovával. Závěr soudů, že chtěl
bonbóny ukrást, označuje za spekulaci, neboť bonbóny si pouze odložil do tašky
a chtěl je zaplatit. Soudy pochybily, pokud v rámci hodnocení důkazů
nepostupovaly v souladu se zásadou in dubio pro reo.
5. Dovolatel rovněž upozornil na rozpory ve výpovědi svědkyně V. s
dalšími důkazy, zejména pak s kamerovým záznamem. Nesouhlasí s tím, že soudy
uvedené rozpory nepovažovaly za důležité a bagatelizovaly je. Z kamerových
záznamů je pouze zřejmé, že se svědkyní A. V. (prodavačka) komunikoval a měl v
ruce bankovku. Na výpověď svědkyně A. V. nahlíží jako na nevěrohodnou, a to i
pokud jde o její svědectví vzhledem k přečinu nebezpečného vyhrožování. Z
jejího chování nelze seznat jakoukoliv obavu o vlastní zdraví nebo dokonce o
život. Pokud by takové obavy svědkyně měla, jistě by utekla, nebo by otevřela
dveře prodejny a pustila jej ven. Jednání spočívající ve výhrůžkách vůči
poškozené popírá.
6. Soudy obou stupňů podle názoru dovolatele pochybily, pokud užily
kvalifikovanou skutkovou podstatu, jež spočívá v tom, že čin spáchal za jiné
události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek,
která byla spatřována v okolnosti, že skutek spáchal za trvání nouzového stavu.
V uvedeném ohledu by podle něj měla být aplikována zásada subsidiarity trestní
represe, neboť je nepřijatelné a nepřiměřené, aby za krádež pytlíku bonbónů v
řádu desítek korun byl odsouzen i s přihlédnutím k této okolnosti, která jinak
aktivuje zmíněnou kvalifikovanou skutkovou podstatu. Nouzový stav kvůli
pandemii Covid-19 neměl vliv na dodávku potravin do obchodů nebo na čerpací
stanici, kde právě ke skutku došlo. Zásada subsidiarity trestní represe by měla
vést k závěru, že pro tento případ nebyla naplněna okolnost kvalifikované
skutkové podstaty.
7. Závěrem podaného dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud
postupem podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Plzni
zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu projednání a rozhodnutí.
8. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil
prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství
(dále jen „státní zástupkyně“), která v návaznosti na obsahové zaměření
obviněným uplatněného důvodu dovolání připomenula, že tento nemohou naplnit
námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout zcela jiného hodnocení důkazů
oproti tomu, jak je hodnotily soudy, a tím i změny ve skutkových zjištěních
soudů, stejně jako námitky procesního charakteru týkající se způsobu a rozsahu
dokazování. Obviněný podle jejího hodnocení vznesl převážně námitky, které
uplatněnému dovolacímu důvodu, avšak ani jinému dovolacímu důvodu,
neodpovídají, protože se týkají procesního postupu při provádění důkazů a
utváření skutkových závěrů. Opětovně jimi vyjádřil nesouhlas se zjištěními
soudů a prosazoval výlučně svoji verzi skutkového děje.
9. Námitky dovolatele se týkají též údajně opomenutých důkazů a
svévolného hodnocení důkazů. Předkládá svoji verzi skutkového stavu, ke které
soudy měly dojít, pokud by podle jeho hodnocení přihlédly k jeho tvrzením,
nikoliv však k těm, která učinil v prvopočátečních stadiích řízení. Vytýká
soudům, že za věrohodnou označily výpověď svědkyně A. V., přestože ta podle něj
nekoresponduje s kamerovými záznamy. Domáhá se provedení dalších důkazů,
případně opakování důkazů, které již byly pořízeny. Soudy obou stupňů se však
zabývaly genezí obhajoby obviněného, stejně tak jako tím, zda na prvopočáteční
verzi jeho obhajoby mohla mít vliv skutečnost, že byl pod vlivem pervitinu.
Předmětná obhajoba byla vyvrácena lékařskými zprávami a znaleckým posudkem z
oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Obviněný byl vyšetřen v den, kdy byl
pořízen jeho prvotní výslech se závěrem, že je plně orientován. Navíc ze
znaleckého posudku znalkyně MUDr. Jany Fritzové vyplynulo, že netrpí a v době
činu ani netrpěl žádnou duševní chorobou. Bylo u něj zjištěno pouze škodlivé
zneužívání drog. Byť tedy po zadržení vykazoval nekomplikovanou intoxikaci
pervitinem, ta u něj pouze snížila zábrany závadového jednání. Účasti v
trestním řízení byl schopen bez omezení. Z vyjádření obviněného, které učinil
dříve, než započal svoji výpověď v přípravném řízení, bylo zřejmé, že je
výslechu schopen. Samotná protokolace nezavdává jakékoliv podezření, že by se
nacházel ve stavu, kdy by nebyl schopen vypovídat. Navíc je třeba upozornit, že
uvedenému výslechu byl přítomen jeho obhájce a ani z jeho strany nezazněla
nějaká výhrada ohledně indispozice obviněného k výslechu. Při výslechu ve
vazebním zasedání obviněný intoxikaci pervitinem nenamítal, na dotaz soudce,
kdy naposledy si drogy aplikoval, sdělil, že neví, kdy měl drogy naposled.
Vzhledem k uvedeným zjištěním nebyl důvod nepřihlížet k obsahu prvotních
výpovědí obviněného, které učinil v přípravném řízení.
10. Soudy se rovněž adekvátně vypořádaly s výpovědí prodavačky
A. V., která popsala, jak se dne 9. 4. 2020 v nočních hodinách situace v
prodejně benzínové čerpací stanice MOL odehrávala. Její výpověď koresponduje s
kamerovými záznamy. Jestliže svědkyně nezmínila ve své výpovědi pouze tu
skutečnost, že obviněný měl v ruce v určitém momentu peníze, lze to přičíst na
vrub jejímu prokázanému rozrušení poté, co se opakovaně dožadovala příjezdu
policejní hlídky, aby proti obviněnému, který na čerpací stanici kradl,
zasáhla. Z kamerových záznamů je zřejmé, jak reprodukoval soud, že obviněný se
nejprve rozhlédl a následně si vložil bonbóny do tašky. Uvedený záznam tedy
vyvrací jeho verzi, že mu měly bonbóny do tašky upadnout náhodně. Právě
skutečnost, že si bonbóny vložil do tašky, vyburcovala k akci prodavačku A. V.
Teprve poté, co zjistila, že obviněný v prodejně krade, ukazoval jí bankovku.
Následně jí vyhrožoval, a to dokonce zabitím, pokud jej z prodejny nepustí.
11. Pokud jde o navrhované důkazy, soudy jasně vysvětlily, proč
neprovedly dovolatelem navrhované důkazy. Byla aplikována zásada trestního
řízení, že soud není povinen provádět všechny důkazy navrhované obžalobou nebo
obhajobou, neboť je to právě a pouze soud, který určuje rozsah dokazování tak,
aby se nestalo bezbřehým. Vyplývá to z § 2 odst. 5 tr. ř., podle kterého orgány
činné v trestním řízení postupují za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn
skutkový stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který
je nezbytný pro rozhodnutí. Vyplývá to rovněž z ústavní zásady nezávislosti
soudů zakotvené v článku 82 Ústavy. Je pouze věcí soudů, zda budou řízení
doplňovat o další stranami navržené důkazy,
nebo zda skutkový stav věci byl již před soudem objasněn v rozsahu nezbytném
pro rozhodnutí o podané obžalobě. Soud není povinen vyhovět všem návrhům stran
na doplnění dokazování, pokud takový postup zdůvodní. V posuzované trestní věci
soudy své povinnosti dostály, neboť se s důkazními návrhy obviněného vypořádaly
a vysvětlily, že ani další prováděné důkazy by nemohly vést k odlišným závěrům,
neboť skutečnosti, které měly být těmito důkazy potvrzeny nebo vyvráceny, již
byly s dostatečnou mírou jistoty zjištěny.
12. Dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
odpovídá pouze námitka obviněného, že soudy zvolily nesprávnou právní
kvalifikaci jeho trestného jednání, pokud skutek posoudily i podle té okolnosti
podmiňující použití přísnější trestní sazby, která spočívá v tom, že skutek
spáchal za stavu jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný
pořádek nebo majetek. Takové právní posouzení dovolatel označuje za
nepřiměřené, zvláště pokud předmětem krádeže byl pytlík bonbónů v řádu desítek
korun. Dožaduje se aplikace zásady subsidiarity trestní represe podle § 12
odst. 2 tr. zákoníku.
13. Pandemie vysoce nakažlivého koronaviru a nemoci Covid-19,
kvůli níž byl vyhlášen nouzový stav, je situací ohrožující zdraví i životy
lidí. Cílem vyhlášeného nouzového stavu bylo zajistit dostupnost lékařské péče,
zpomalit rychlost šíření nákazy a zabránit kolapsu zdravotního systému. Smyslem
užití přísnější právní kvalifikace podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je
obecná potřeba přísněji postihnout jednání spáchané ve vybraných, pro
společnost obtížných a zátěžových situacích z důvodu, že tato jednání právě v
relaci k dané situaci nebo v jejím důsledku nabývají vyšší závažnosti. Pro
aplikaci předmětné kvalifikované skutkové podstaty není podstatný charakter
zboží, které se stalo předmětem krádeže. Vyšší závažnost je odůvodněna tím, že
celá společnost, státní instituce, soukromé subjekty i obyvatelstvo čelí hrozbě
v podobě pandemie koronaviru a v dané době je tak třeba směřovat veškeré lidské
zdroje právě k odstranění této hrozby. Závažnost jednání takového pachatele
spočívá v celkovém zatěžování systému, který se bezvýjimečně potřebuje
soustředit na zcela jinou oblast.
14. V důsledku šíření onemocnění Covid-19 a s ním souvisejícího
vyhlášení nouzového stavu došlo k omezení některých osobnostních práv a svobod
občanů, opatřeními byly přijaty restrikce, jimiž byla omezena práva a ukládány
povinnosti fyzickým i právnickým osobám. Každý byl povinen strpět omezení
vyplývající z krizových opatření a jejich porušení bylo možné posoudit jako
přestupek, v závažných případech jako trestný čin. Nouzový stav byl vyhlášen na
území celého státu a opatření, která byla v souvislosti s jeho vyhlášením
přijata, se týkala mj. zákazu volného pohybu osob s výjimkou cest do
zaměstnání, nezbytných cest za rodinou a času nezbytného k obstarávání
základních životních potřeb. Pokud obviněný kradl bonbóny, nelze to považovat
za obstarávání základních životních potřeb. Vědomost obviněného o nouzovém
stavu vyplývá ze skutečnosti, že trestné činnosti se dopustil s rouškou na
obličeji. Ve vztahu ke kvalifikované skutkové podstatě přitom postačí zavinění
z nedbalosti, které je tak u obviněného dáno.
15. Pokud se týká policistů, jejich činnost mimo do té doby
běžných činností byla zaměřena na kontrolu dodržování vládních nařízení.
Policie musela kontrolovat, zda se osoby na veřejně přístupných místech
pohybují s rouškou či jiným ochranným prostředkem, neshlukují se a dodržují
rozestupy. Na policisty byly kladeny zvýšené nároky. Ti policisté, kteří řešili
trestnou činnost spáchanou v uvedeném období, tedy nutně chyběli při kontrole
dodržování opatření souvisejících s vyhlášeným nouzovým stavem. Podstata vyšší
míry závažnosti stíhaného protiprávního jednání obviněného se tedy odvíjí od
nebezpečného zatěžování systému, který by se měl v nouzovém režimu plně
soustředit na odstranění krizových situací. Pokud tedy soudy trestné jednání
obviněného právně posoudily jako zločin krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4
písm. b) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, pak šlo
o právní kvalifikaci správnou.
16. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupkyně navrhla,
aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
odmítl. Současně navrhla, aby tak učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v
neveřejném zasedání, přičemž udělila souhlas k tomu, aby v této formě zasedání
soudu Nejvyšší soud rozhodl i v případě jiného, než navrhovaného rozhodnutí [§
265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal,
zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě
a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst.
2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§
265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze
podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové
náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
18. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §
265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky
naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
19. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v
případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo
jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje,
že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud
tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle
norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je
při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek
nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou
právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze
skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je
vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda
je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné
skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
20. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst.
1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně
uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových
zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi
provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem
prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen
soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263
odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout
přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně
lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
21. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro
existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v
pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především
v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další
soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva
(trestního, ale i jiných právních odvětví).
22. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že
Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§
265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní
iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má
zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr.
ř.).
IV.
Důvody právního posouzení skutku soudy nižších stupňů
23. Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který, jak již bylo uvedeno, slouží
k nápravě vad při právním posouzení skutku nebo jiné skutečnosti významné pro
rozhodnutí. V mezích tohoto dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek ve
verzi, jak byl zjištěn soudem, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný
čin, přestože o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl
obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, je
možné vytýkat také jiné nesprávné hmotně právní posouzení, kterým se rozumí
zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v
právním posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného
práva.
24. Ve shodě s posouzením dovolání obviněného státní zástupkyní je
nezbytné konstatovat, že za jedinou námitku obsahově vyhovující zvolenému
důvodu dovolání lze označit tu, jíž brojí vůči užití kvalifikované skutkové
podstaty trestného činu krádeže, konkrétně podřazení jeho jednání pod znak
spáchal takový čin za jiné události vážně ohrožující život a zdraví. Dovolatel
svoje námitky vůči aplikaci kvalifikované skutkové podstaty podle odst. 4 písm.
b) § 205 tr. zákoníku staví na argumentaci, z níž plyne, že její užití by mělo
být zvažováno z hlediska způsobu spáchání činu pachatelem, resp. z hlediska
toho, ve vztahu k jakému předmětu útoku došlo k zasažení objektu označeného
trestného činu. Dovolatel předkládá názor, že takové posouzení by mělo být
opřeno o uplatňující se zásadu subsidiarity trestní represe, která by se měla
projevit (v případě potvrzení skutkových zjištění soudů nižších stupňů –
vzhledem k bagatelní povaze dané výší způsobené škody na věci, která není
bezprostředně využitelná s bojem proti nákaze) posouzením skutku pouze v podobě
užití základní skutkové podstaty. Kvalifikovaná skutková podstata by z těchto
důvodů při posouzení jeho skutku neměla být užita.
25. Je vhodné zmínit, že výhrady vůči právnímu posouzení skutku vznesl
obviněný (alternativně pro případ, že by odvolací soud neshledal oprávněnými
jeho skutkové námitky a nevyhověl jeho návrhu na zproštění obžaloby z důvodu,
že nebylo prokázáno, že spáchal v ní uvedený skutek) již v písemném zdůvodnění
svého odvolání ze dne 20. 7. 2020 (č. l. 191 až 192). Pod bodem IV. uvedl, že
pro případ závěru o prokázání žalovaného jednání by toto „nemělo … být
posuzované ryze formálně. K celé události došlo v době, kdy nouzový stav byl
již relativně dlouhou dobu vyhlášen, situace byla stabilizovaná, reálný stav
nebyl takovým, že by se aktuálně aktivně řešila živelná katastrofa … nebylo to
žádné zboží, které by bylo v důsledku nouzového stavu nedostatkovým zbožím,
nemohl případným odcizením způsobit žádné závažné důsledky (nad rámec běžné
krádeže).“
26. Reakce odvolacího soudu na tuto námitku se nachází v části
odůvodnění výroku o trestu (bod 12. usnesení), kde uvedl, že soudem „[b]yla
použita kvalifikovaná skutková podstata čtvrtého odstavce § 205 trestního
zákoníku právě s ohledem na vyhlášený nouzový stav. O tomto vyhlášeném nouzovém
stavu měl obžalovaný vědomost, jak vyplývá i ze samotného odůvodnění napadeného
rozsudku, byl vybaven rouškou, věděl tedy, že páchá trestnou činnost v době
nouzového stavu. Tato skutečnost pak našla odraz v použití kvalifikované
skutkové podstaty, nebyl žádný důvod pro to, aby jednání obžalovaného nebylo
kvalifikováno podle čtvrtého odstavce § 205 trestního zákoníku.“ Z uvedené
citace lze usoudit, že důvodnost užití kvalifikované skutkové podstaty byla
krajským soudem dovozena na základě stejné interpretace jejích zákonných znaků,
k jaké dospěl Nejvyšší soud v níže (bod 33. a násl.) odkazovaném usnesení ze
dne 15. 12. 2020, sp. zn. 4 Tdo 1255/2020. Odůvodnění aplikace kvalifikované
skutkové podstaty trestného činu krádeže v nyní posuzovaném rozhodnutí totiž
odvolací soud založil pouze na zjištění o spáchání činu obviněným v době
nouzového stavu a jeho vědomosti, že takový stav byl na území státu vyhlášen.
Vyjádřeno jinak, pro užití kvalifikačního znaku odst. 4 písm. b) § 205 tr.
zákoníku neshledal nezbytným prokázání dalších skutečností, které by z hlediska
vlastního provedení činu svědčily o bližší souvislosti pachatelem spáchaného
činu se zvláštní situací na území státu panující [např. zneužití platných
omezení k usnadnění jeho spáchání či snížení rizika přistižení pachatele při
jeho páchání (v souvislosti se zákazem vycházení ve stanovených hodinách),
zaměření se na věci mající zvláštní význam v boji s pandemií (odcizení
ochranných roušek či dezinfekčních prostředků) apod.].
27. Je vhodné doplnit, že takto vyzněl již odvoláním obviněného napadený
rozsudek soudu prvního stupně, v jehož odůvodnění uvedený soud zmínil, že důvod
užití kvalifikované skutkové podstaty podle něj spočívá v tom, že obviněný
„spáchal takový čin za jiné události vážně ohrožující život a zdraví, tedy v
době, kdy na území České republiky usnesením Vlády ČR č. 194 ze dne 12.03.2020
byl vyhlášen pro celé území ČR nouzový stav z důvodů prokázání výskytu vysoce
nakažlivého koronaviru SARS-CoV-2 způsobující nemoc COVID-19, tedy v době
extrémně škodlivého stavu, kdy je potřeba směřovat veškeré lidské zdroje právě
a toliko k odstranění tohoto extrémně škodlivého stavu. Jednání se dopustil v
úmyslu trestný čin spáchat, přičemž k jeho dokonání nedošlo, neboť mu v tom
zabránila poškozená. V důsledku nouzového stavu policisté i přes telefonické
urgence dorazili na místo činu až po cca 14 minutách, což je doba, která je v
době normální stavu fungování Policie ČR zcela neakceptovatelná. Policisté v
době nouzového stavu vykonávali převážně činnost v omezeném rozsahu daném
jednak kontrolou na hranicích České republiky a jednak rozdělením služeb tak,
aby v případě karanténního opatření vůči části policistů nedošlo k ochromení
činnosti celého oddělení, útvaru Policie ČR, tedy v omezeném personálním
rozsahu. Skutečnost, že si obžalovaný Š. byl vědom toho, že na území ČR je
vyhlášen nouzový stav, vyplývá i z kamerového záznamu, když obžalovaný měl
nasazenu ochranu dýchacích cest tzv. roušku.“.
28. Z citací příslušných částí rozhodnutí soudů obou stupňů lze dovodit,
že při právním posouzení skutku dovolatele vyšly ze stejných východisek jako
Nejvyšší soud v již zmíněném usnesení vyjadřujícím názor, že prokázání užší
souvislosti spáchaného činu s vyhlášeným nouzovým stavem (např. z hlediska
odcizených věcí) není podmínkou její aplikace („Obecně lze připustit, že
obviněný se nedopustil trestné činnosti, jež by měla bezprostředně navazovat na
vyhlášený nouzový stav, kdy krádež se netýkala např. ochranných pomůcek, ovšem
toto pro posouzení věci není rozhodující a podstatné, neboť toto se pro
naplnění dané skutkové podstaty ani nevyžaduje.“).
V.
Důvody předložení věci velkému senátu
29. Argumentace dovolatele v jeho mimořádném opravném prostředku není
(alespoň primárně či výslovně) založena na námitce zpochybňující formální
naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty, neboť se opírá o nutnost
prosazení zásady subsidiarity trestní represe v posuzované věci skrze § 12
odst. 2 tr. zákoníku (dále bod 30.). V dovolací argumentaci (dále bod 31.) jsou
však zmiňovány i skutečnosti, které by mohly svědčit pro závěr opačný
(podmíněnost užití kvalifikačního znaku věcnou souvislostí spáchaného činu).
Současně nelze nezaznamenat, že v této části dovolání (V.) jsou vyjma požadavku
na užití zásady subsidiarity trestní represe v souvislosti s otázkou viny
obsaženy i námitky směřující do roviny trestu (dále bod 32).
30. Za námitky vyhovující uplatněnému dovolacímu důvodu lze považovat tu
část dovolací argumentace obviněného, v níž namítá, že „[p]ři výkladu
trestněprávních norem má být respektována zásada subsidiarity trestní represe“
a provádí svůj výklad, jak se má projevit při právním posouzení skutku [„Tato
zásada se projevuje i při aplikaci trestního zákona (srov. § 12 odst. 2 tr.
zákoníku), její použití není vyloučeno ani v případech, kdy by trestný čin
spáchán za okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby. … Ve smyslu
zásady subsidiarity trestní represe je třeba přistoupit restriktivně i k
výkladu okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby v podobě spáchání
trestného činu za události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. … ne každá
krádež (nebo jiný trestný čin) spáchaný za této okolnosti je natolik
společensky škodlivý, aby vyžadoval použití kvalifikované skutkové podstaty. Za
typický příklad lze považovat skutek kladený dovolateli za vinu, tedy krádež za
situace, kdy byl sice vyhlášen nouzový stav kvůli pandemii COVID-19, ale tento
stav neměl vliv na dodávku potravin do obchodů či na čerpací stanici, přičemž
dovolatel se měl dle rozsudku zmocnit pytlíku bonbonů za pár desítek korun, a
to nikoliv např. pro další prodej. V takových případech je to právě zásada
subsidiarity trestní represe, která by měla vést k závěru, že nebyla naplněna
okolnost kvalifikované skutkové podstaty a použití vyšší trestní sazby. I dle
rozhodnutí NS ČR, č. j. (správně sp. zn.) 8 Tdo 1362/2016 není vyloučena
aplikace zásady subsidiarity trestní represe ani u kvalifikovaných skutkových
podstat.“
31. Stejně tak za podřaditelnou pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř. shledává dovolací soud tu část dovolání obviněného, v níž
namítá, že „ [l]ze souhlasit s tím, že u některých trestných činů má být jako
okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby stanoveno, že byl trestný čin
spáchán za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo
zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek (za vyhlášení nouzového stavu kvůli
Covid 19 by to mohla být například krádež roušek z lékárny apod.). To však
neznamená, že by měla být taková okolnost aplikována v každém případě
automaticky, když dojde ke spáchání trestného činu.“
32. Naopak za vymykající se uplatněnému důvodu dovolání je nezbytné s
ohledem na ustálený výklad dovolacích důvodů v judikatuře Nejvyššího soudu
pokládat tu část námitek obviněného, v níž brojí vůči uloženému trestu [„Pokud
nelze zásadu subsidiarity trestní represe uplatnit, je dle dovolatele na místě
při bagatelních trestných činech (což by případná krádež pytlíku bonbonů byla)
zvláště zvážit uložení trestu pod dolní hranici trestní sazby. Dovolatel
považuje za nepřijatelné a zjevně nepřiměřené, aby za krádež pytlíku bonbonů v
řádu desítek korun, nadto pro vlastní potřebu, byl ukládán trest odnětí
svobody, a to i v případech, kdy se jedná o recidivistu.“]. Jak plyne z
opakovaně odkazovaného rozhodnutí publikovaného pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.,
výrok o trestu lze zásadně napadat (nejde-li o případ trestu na doživotí) jen
prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.,
případně prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř., jde-li o vadu aplikace trestního zákona projevující se nesprávným uložením
trestu úhrnného, souhrnného či společného za pokračování v trestném činu. O
tento dovolací důvod však nelze opřít dovolání v souvislosti s požadavkem na
uložení trestu pod spodní hranicí trestní sazby, není-li takové snížení výměry
trestu obligatorní (§ 58 odst. 5 tr. zákoníku). O takovou situaci se v případě
dovolatele nejedná. Není proto možné, aby dovolací soud – pokud by dospěl k
závěru o důvodnosti aplikace kvalifikované skutkové podstaty – přistoupil na
podkladě dovolání obviněného k částečnému zrušení výroku o trestu z důvodu
naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedené
skutečnosti jsou však zmiňovány do značné míry nadbytečně s ohledem na zvolený
způsob rozhodnutí.
33. K obsahově srovnatelné námitce jíž dovolatel brojí vůči aplikaci
kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle § 205 tr. zákoníku
vymezené znakem spáchání činu za jiné události vážně ohrožující život a zdraví
[odst. 4 písm. a)] se Nejvyšší soud vyslovil v usnesení ze dne 15. 12. 2020,
sp. zn. 4 Tdo 1255/2020. Dospěl v něm k závěru o důvodnosti jejího užití ve
věci jím posuzované v zásadě z obdobných důvodů, jež uvedl soud nalézací
(rozsudek bod 7.), příp. státní zástupkyně ve svém vyjádření k dovolání
obviněného. V odkazovaném rozhodnutí konkrétně uvedl následující skutečnosti
(dále bod 34. až 39.)
34. Soudy nižších stupňů dospěly k závěru, že obviněný naplnil znak
spáchání činu za stavu jiné události vážně ohrožující život a zdraví lidí. V
dané věci jde tedy primárně o řešení otázky, co se rozumí jinou událostí vážně
ohrožující život a zdraví lidí ve smyslu ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Nejprve je vhodné konstatovat, že ze skutkových zjištění soudů
nižších stupňů, ale i odůvodnění jejich rozhodnutí, je nepochybné, že obviněný
se měl činu dopustit za situace, kdy na území České republiky z důvodu ohrožení
zdraví v souvislosti s prokázáním koronaviru (označovaného jako SARS-CoV-2) byl
na základě usnesení vlády České republiky č. 194 a č. 396 vyhlášen a následně
prodloužen nouzový stav podle čl. 5 a čl. 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., v
platném znění. Právě ze spáchání činu obviněným v době vyhlášeného nouzového
stavu je dovozováno naplnění znaku, že obviněný spáchal takový čin „za stavu
jiné události vážně ohrožující život a zdraví lidí“. Na tomto místě je vhodné
se blíže zabývat tím, kdy a za jakých podmínek lze vyhlásit nouzový stav a jaké
právní důsledky má vyhlášení nouzového stavu mimo jiné pro oblast trestního
práva. Podle čl. 5 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České
republiky, v platném znění (dále jen „ústavní zákon o bezpečnosti ČR“), může
vláda vyhlásit nouzový stav v případě živelních pohrom, ekologických nebo
průmyslových havárií, nehod nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu
ohrožují životy, zdraví, majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost. Jedná se tedy o události nevojenské povahy, neboť v případě události vojenské
povahy by připadalo v úvahu vyhlášení válečného stavu či stav ohrožení státu. Za jinou událost vážně ohrožující život, veřejný pořádek nebo majetek lze
považovat rozsáhlejší nepokoje obyvatelstva, vzpouru vězňů, teroristické akce,
větší železniční, leteckou nebo jinou dopravní nehodu, kterou pachatel
nezpůsobil, ale situace vzniklé v jejím důsledku zneužil ke spáchání trestného
činu. Byť by se navenek mohlo jevit, že šíření epidemie koronaviru SARS-CoV-2
nelze pod pojem jiné nebezpečí podřadit, neboť šíření epidemie koronaviru nelze
považovat za nepokoje, vzpouru vězňů, teroristickou akci, větší železniční,
letecké či dopravní neštěstí, tak je třeba mít za to, že tento výklad by byl
zjednodušující a nepřiměřeně zužující a nepřihlížel by k tomu, co je smyslem
čl. 5 ústavního zákona o bezpečnosti ČR. Smyslem tohoto článku je zajistit
fungování státu v době takových ojedinělých situací, které jsou svojí povahou
mimořádné a které jsou v nezbytné míře spojené s nutností provést celou řadu
opatření, která se mohou a ve většině případů budou dotýkat rovněž některých
občanských práv a svobod, jež jsou deklarovány zákonem č. 2/1993 Sb. Listiny
základních práv a svobod (dále jen Listina) a zákonem č. 209/1992 Sb. Úmluvy o
ochraně lidských práv a svobod (dále jen Úmluva) a budou spojeny s jejich
určitým omezením. Vyhlášení nouzového stavu pak umožňuje fungování státu za
určité kritické situace, kdy by tzv.
normální fungování státu nemohlo vést k
efektivnímu a včasnému odstranění nebo zabránění následků vyplývajících z
živelných pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod nebo jiného
nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožují životy, zdraví, majetkové hodnoty
anebo vnitřní pořádek a bezpečnost. Zde je třeba podotknout, že vyhlásit
nouzový stav může jen vláda ČR, která ovšem musí vždy uvést důvody vyhlášení
tohoto nouzového stavu a zároveň vymezit, která práva stanovená ve zvláštním
zákoně a v jakém rozsahu se v souladu s Listinou základních práv a svobod
omezují a které povinnosti a v jakém rozsahu se ukládají (viz čl. 6 odst. 1
ústavního zákona o bezpečnosti ČR), přičemž nouzový stav může vyhlásit nejdéle
na dobu 30 dnů s tím, že uvedená doba se může prodloužit jen po předchozím
souhlasu Poslanecké sněmovny (viz čl. 6 odst. 2 ústavního zákona o bezpečnosti
ČR). Zároveň platí, že o vyhlášení nouzového stavu musí vláda ČR neprodleně
informovat Poslaneckou sněmovnu, která může kdykoliv nouzový stav zrušit (viz
čl. 5 odst. 4 ústavního zákona o bezpečnosti ČR).
35. V dané věci není pochyb o tom, že nouzový stav byl vládou ČR v
předmětném období vyhlášen, tento se vztahoval na celé území ČR z důvodu
ohrožení životů a zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru
(označovaný jako SARS-CoV-2) na území České republiky. Stalo se tak usnesením
vlády ČR ze dne 12. 3. 2020, č. 194 (69/2020 Sb.), kterým byl vyhlášen nouzový
stav podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/ 1998 Sb., o bezpečnosti České
republiky, na území České republiky na dobu 30 dní od 14:00 dne 12. 3. 2020,
jenž byl následně opakovaně prodloužen podle čl. 6 odst. 2 ústavního zákona č.
110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky. Nejprve se jednalo o prodloužení
usnesením vlády České republiky ze dne 9. 4. 2020 č. 396, do 30. 4. 2020
(156/2020 Sb.) a poté usnesením vlády ze dne 30. 4. 2020, č. 485, do 17. 5.
2020 (č. 219/2020 Sb.). Není tedy rozporné, že trestné jednání obviněného ze
dne 25. 4. 2020 bylo spácháno v době vyhlášeného nouzového stavu podle
ústavního zákona o bezpečnosti ČR.
36. V dané věci je třeba se zabývat otázkou, zda samotné vyhlášení
nouzového stavu znamená naplnění znaku, že obviněný spáchal čin za stavu jiné
události vážně ohrožující život a zdraví. Nejvyšší soud především považuje za
nutné uvést, že takový závěr nelze presumovat absolutně, byť tomu tak ve
většině případů bude. Vždy totiž bude nutno do jisté míry posuzovat konkrétní
důvody vyhlášení nouzového stavu a rozsah přijatých omezení a uložených
povinností. Stejně tak lze připustit, že výjimečně bude uvedený znak naplněn,
přestože nouzový stav nebude vyhlášen, když se bude jednat o událost, která
svou povahou vážně ohrožuje život a zdraví většího počtu osob, kdy může být
přijato jiné opatření než vyhlášení nouzového stavu (je např. vyhlášen stav
nebezpečí podle § 3 odst. 1 zákona č. 240/200 Sb. o krizovém řízení a změně
některých zákonů) či v té době nebude vyhlášeno žádné opatření, ovšem z pohledu
vzniklé situace nebude pochyb o tom, že se jedná o událost, která svojí povahou
a závažností vážně ohrožuje život nebo zdraví více blíže neurčených osob. K
tomuto naznačenému závěru lze dospět na základě porovnání znění § 205 odst. 4
písm. b) tr. zákoníku se skutkovými podstatami jiných trestných činů, které na
rozdíl od ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku naplnění kvalifikované
skutkové podstaty vážou na vyhlášení nouzového stavu - ohrožení devizového hospodářství podle § 247 tr. zákoníku, nenastoupení služby
v ozbrojených silách podle § 372 tr. zákoníku (privilegovaná skutková podstata)
a vyhýbání se výkonu služby podle § 384 odst. 1 tr. zákoníku. Ve vztahu ke
skutkovým podstatám, ve kterých je explicitně uvedena nutnost vyhlášení
nouzového stavu jako znaku objektivní stránky daného trestného činu, je nutné
vzhledem k námitkám obviněného uvést následující. V prvé řadě se jedná o
základní skutkové podstaty na rozdíl od projednávané věci, popř. privilegované
skutkové podstaty, kdy je spáchání trestného jednání za dané situace posuzováno
jako jednání s vyšší mírou společenské škodlivosti [nejedná se tedy o obecnou
přitěžující okolnost podle § 42 písm. j) tr. zákoníku]. Jinak vyjádřeno,
všechny tři uváděné skutkové podstaty mohou být spáchány pouze za nouzového
stavu, a nikoliv za jiné obdobné situace. Oproti tomu u krádeže podle § 205
odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jako je tomu v projednávané věci, je nouzový
stav pouze jednou z možností, jak může k naplnění kvalifikované skutkové
podstaty dojít, tj. skutkové podstaty s vyšší mírou společenské škodlivosti,
přičemž samotné vyhlášení nouzového stavu není pro kvalifikaci podle § 205
odst. 4 písm. b) tr. zákoníku nutné. Zde se ještě pro přesnost sluší
poznamenat, že pro naplnění předmětné kvalifikované skutkové podstaty zločinu
krádeže ve vztahu k subjektivní stránce postačí nedbalost podle § 17 tr. zákoníku, ovšem u základní a privilegovaných skutkových podstat shora uvedených
je zapotřebí úmyslu. Je nutné si uvědomit, že kdyby zákonodárce vyhlášení
nouzového stavu pro naplnění § 205 odst. 4 tr. zákoníku vyžadoval, explicitně
by takovou skutečnost do znění zákonného ustanovení zakotvil.
37. S ohledem na shora uvedená teoretická východiska, je podstatné
vyřešit otázku, zda lze epidemii koronaviru SARS-CoV-2 považovat za „živelnou
pohromu nebo jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný
pořádek nebo majetek“, když, jak již bylo naznačeno, naplnění skutkové podstaty
podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku explicitně nevyžaduje vyhlášení
nouzového stavu, byť tomu tak v rozhodující míře, což již bylo naznačeno, v
praxi bude, a tak tomu bylo i v dané věci. Vždy je nutno posuzovat konkrétní
důvody vyhlášení nouzového stavu a rozsah přijatých omezení a uložených
povinností. O závažnosti situace z hlediska reálného vážného ohrožení života a
zdraví obyvatelstva svědčí skutečnost, že nouzový stav byl vyhlášen na celém
území ČR, tedy nejednalo se o lokální záležitost, která by se vztahovala toliko
k určité části území ČR. Současně je nezbytné zdůraznit, že došlo k výraznému
omezení svobody pohybu, jež je garantována v čl. 14 Listiny. Obyvatelstvu byla
omezena svoboda pohybu na nezbytně nutné potřeby (práce, návštěvy lékaře), ale
i mimo území České republiky (nemohli svobodně vycestovat) s určitými přesně
stanovenými výjimkami. Občané se nemohli mimo místo bydliště pohybovat bez
ochranných prostředků dýchacích cest, bylo zakázáno určitým skupinám osob
navštěvovat obchody v určitých časech, bylo omezeno podnikání (většina obchodů
a služeb musela na základě vyhlášeného nouzového stavu uzavřít provozovny),
bylo omezeno právo shromažďovací podle čl. 19 Listiny atd. Již z tohoto
vymezení je nepochybné, že v předmětné době došlo k závažnému omezení
základních práv a svobod občanů, když právě tato omezení a další opatření byla
činěna z důvodu extrémního nebezpečí vyplývajícího z nekontrolovaného šíření
koronaviru SARS-CoV-2 na území ČR z hlediska ochrany života a zdraví
obyvatelstva, když v případě koronaviru SARS-CoV-2 se jedná o pandemii podle
WHO (Světové zdravotnické organizace). Lze tedy uzavřít, že vyhlášení nouzového
stavu a jeho prodlužování bylo nepochybně vyvoláno nebezpečím nekontrolovaného
šíření koronaviru SARS-CoV-2, který vážně ohrožoval život a zdraví velkého
počtu osob. O závažnosti celé situace nakonec svědčí i skutečnost, že tento
nouzový stav byl opakovaně prodlužován, když také nelze pominout míru omezení
ve vztahu k jednotlivcům a následkům těchto omezení a uložených povinností pro
jejich život, a to rodinný i společenský, ale i např. pro ekonomiku. Proto
vyhlášení nouzového stavu z důvodu šíření epidemie koronaviru SARS-CoV-2 a
následky tohoto vyhlášeného nouzového stavu jsou srovnatelné svojí závažností s
událostmi, které jsou explicitně vyjmenovány v ustanovení § 205 odst. 4 písm.
b) tr. zákoníku, tedy ohrožením státu, válečným stavem, živelní pohromou nebo
jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo
majetek.
38. Pokud obviněný jistým způsobem polemizuje (podáním ze dne 2. 12.
2020) o vážnosti hrozby šíření epidemie koronaviru SARS-CoV-2, tak je nezbytné
zdůraznit, že pro naplnění skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr.
zákoníku se nevyžaduje, aby uvedený následek skutečně nastal, postačí, že tento
bezprostředně (nebo reálně) hrozí. Tato podmínka v dané věci byla nepochybně
naplněna. Nad rámec tohoto závěru považuje Nejvyšší soud za vhodné uvést, že o
závažnosti a nebezpečnosti šíření epidemie koronaviru SARS-CoV-2, pokud by
nebyla přijata předmětná opatření a vyhlášen nouzový stav, nakonec svědčí i
následující vývoj šíření této epidemie po uvolnění opatření z jara roku 2020 a
to nejen na území ČR ale v celém světě (vysoký počet hospitalizovaných a
zemřelých osob s koronavirem SARS-CoV-2, trvalé následky, ekonomické škody).
39. Nejvyšší soud současně zdůrazňuje, že smyslem právní úpravy
[kvalifikované skutkové podstaty krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku] je zdůraznit mimořádnou škodlivost předmětného trestného jednání za
určitého extrémně škodlivého stavu, který vyžaduje, aby byly lidské zdroje
směřovány k odstranění tohoto hrozícího extrémně škodlivého stavu cestou
mimořádných opatření, ať již se týkajících využití lidských zdrojů a prostředků
či přijetím mimořádných právních opatření, která umožňují právě za uložení
těchto jistých opatření či omezení hrozící riziko eliminovat. Obecně lze
připustit, že obviněný se nedopustil trestné činnosti, jež by měla
bezprostředně navazovat na vyhlášený nouzový stav, kdy krádež se netýkala např. ochranných pomůcek, ovšem toto pro posouzení věci není rozhodující a podstatné,
neboť toto se pro naplnění dané skutkové podstaty ani nevyžaduje. Je tomu tak
proto, že smyslem zákonné úpravy v § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a
zvýšeného trestního postihu je zcela jistě pachatele od určitého trestního
jednání za mimořádné situace odradit, když takové jednání je vysoce společensky
škodlivé právě z důvodu situace, za které k němu dochází. Jinak vyjádřeno,
krádeže spáchané za stavu jiné události vážně ohrožující život a zdraví jsou
nepochybně výrazněji společensky škodlivější než krádeže v tzv. normálním
stavu. Ve vztahu k námitce, že čin byl spáchán za běžného provozu hypermarketu
a nedošlo ke zneužití situace nouzového stavu, je nezbytné uvést, že na jaře
roku 2020 v době nouzového stavu byla lidská práva citelně omezena pro všechny
občany na území ČR, když takový stav od doby přijetí ústavního zákona č. 110/1998 Sb., ještě nenastal. Jednotlivá omezení se dotkla každého, některá ve
větší míře, jiná v míře nižší. Nicméně v době řady omezení se musela ostraha
předmětného obchodního řetězce zabývat nejen sledováním kamerových záznamů a
monitoringem provozovny, nýbrž rovněž musela sledovat dodržování zvýšených
hygienických opatření na ploše obchodního domu z důvodu ochrany osob, které zde
nakupovaly, ale i osob, které zde pracovaly a byly tak vystaveny zvýšenému
riziku nákazy. Navíc obviněný znal hygienické opatření spočívající v povinnosti
nosit roušku a ve vazebním zasedání přiznal, že tuto povinnost využil k
maskování obličeje, tedy ke znemožnění identifikace pachatele trestné činnosti. Tudíž i z tohoto pohledu je uplatněná námitka bezpředmětná. Nad rámec tohoto
závěru je dále nutno zdůraznit, že z logiky věci není pochyb o tom, že v období
vyhlášeného nouzového stavu se nepochybně jistým způsobem zvyšují i požadavky
na fungování všech státních orgánů a institucí a na bezpečnostní složky, mezi
které patří i Policie ČR, která v tomto období ve zvýšené míře plní jiné úkoly
než v období, ve kterém není vyhlášen nouzový stav, když jde především o
kontrolu a zajišťování plnění omezení a povinností souvisejících s vyhlášením
nouzového stavu, ale i plnění úkolů, které bezprostředně souvisí s hrozícím
akutním nebezpečím (např. pomoc určité kategorii občanů, hlídaní určitých
objektů, zajištění pořádku na určitých místech – např.
v nemocnicích apod.),
když plnění těchto úkolů nakonec klade i zvýšené nároky na plnění služebních
povinností příslušníků Policie ČR, včetně různých přesčasů, pracovních
pohotovostí apod. Za takové situace představuje objasňování spáchané trestné
činnosti, byť jistým způsobem bagatelní povahy, jisté narušování a ztížení
plnění úkolů, které souvisí s vyhlášeným mimořádným stavem, ale zejména s
eliminováním rizika souvisejícího se šířením koronaviru SARS-CoV-2 a nepochybně
má i větší negativní účinky z hlediska zajištění generální a individuální
prevence, když se lze domnívat, že právě tyto důvody vedly zákonodárce k
přijetí této kvalifikované skutkové podstaty.
40. Senát č. 6 rozhodující v nyní posuzované věci má za to, že není
důvod se odklonit od výše prezentovaného závěru, který vyznívá tak, že při
právním posuzování trestného činu spáchaného pachatelem v období, v němž byl
vyhlášen z důvodu výskytu koronaviru na celém území státu (tedy i v místě, kde
se pachatel svého činu dopustil) nouzový stav, a to právě ve snaze (i za cenu
omezením vyjmenovaných práv) zabránit jeho šíření mezi obyvatelstvem, je na
místě uvažovat o aplikaci kvalifikované skutkové podstaty trestného činu,
jejímž znakem je spáchání činu za jiné události ohrožující život nebo zdraví
lidí. Výskyt této choroby a nebezpečí z ní plynoucí, o němž netřeba diskutovat
(viz její označení pro její geografický rozsah a projevy za pandemii, údaje o
počtu osob v ohrožení života a osob zemřelých, atd.), umožňuje důvodně dovodit,
že v době vyhlášeného nouzového stavu byla na území státu situace, kterou z
hlediska závažných negativních zdravotních projevů koronaviru bylo možno
ztotožnit s tím, co lze rozumět jinou událostí vážně ohrožující život nebo
zdraví lidí. V případě, že v tomto období pachatel spáchá trestný čin krádeže,
přichází v úvahu aplikace kvalifikované skutkové podstaty tohoto trestného
činu, v níž je tento zákonný znak obsažen, tj. posouzení skutku též podle odst.
4 písm. b) § 205 tr. zákoníku.
41. Na straně druhé není přesvědčen o tom, že důvodnost aplikace uvedené
kvalifikované skutkové podstaty, tj. nutnosti aplikace kvalifikačního znaku
spáchání činu za jiné události ohrožující život nebo zdraví lidí, nastává již
při zjištění pouze těch (dvou) skutečností zmíněných v odkazovaném usnesení,
tzn. při samotném zjištění a) okolností objektivně odpovídajících takovému
stavu (výskyt Covidu - 19 na území, v němž byl trestný čin spáchán, v rozsahu
vyvolávajícím toto ohrožení) v době spáchání trestného činu a b) zákonu
vyžadovaného zavinění pachatele k tomuto zákonnému znaku. Přijetí tohoto závěru
by znamenalo, že k užití kvalifikované skutkové podstaty by bylo třeba
přistoupit při jakémkoli spáchání skutku vykazujícího znaky trestného činu
krádeže, aniž by stran jeho provedení měl vyhlášený nouzový stav (resp. situace
jím regulovaná) jakýkoli vliv na jednání jeho pachatele (tj. např. i při
odcizení věci spolubydlícímu apod.). Ve svém důsledku by takto pojímaná
argumentace, která užití kvalifikované skutkové podstaty spojuje výlučně s
negativními důsledky spáchaného činu s činností státu, resp. fungování jeho
orgánů či složek, znamenala, že v období vyhlášeného nouzového stavu (příp. i
mimo jeho rámec, pokud by vyhodnocením zdravotní situace na území státu dospěl
orgán činný v trestním řízení, že tato stále odpovídá zákonnému znaku jiné
události vážně ohrožující život a zdraví lidí) by nebylo možno spáchat přečin
krádeže, nýbrž pouze zločin [v důsledku nutnosti aplikace zákonného znaku
vymezeného v odstavci 4 pod písmenem b) § 205 tr. zákoníku]. Stejně by pak bylo
třeba přistupovat i při posouzení dalších trestných činů, znakem jejichž
kvalifikovaných skutkových podstat je znak jiné události vážně ohrožující život
a zdraví lidí.
42. Senát č. 6 usuzuje, že takové obecné zostření trestní represe nebylo
při formulaci citovaného znaku zákonodárcem zamýšleno a že jeho úprava
směřovala na zvýšený postih pachatele, v jehož jednání se nějakým bližším
způsobem projeví souvislost se zvláštní situací, která v době jeho spáchání
existuje. V tomto směru se nabízí možnost jejího využití při postihu jednání, v
němž (z hlediska samotného objektu trestného činu, resp. objektu primárního)
pachatel např. zneužije snížené možnosti poškozeného při ochraně svého majetku,
či se předmětem jeho útoku stanou věci, které mají zvláštní význam pro
zvládnutí nepříznivé (zdravotní) situace.
43. Z hlediska teoretického pojímání je rozebíraný znak kvalifikované
skutkové podstaty fakultativním znakem objektivní stránky trestného činu, tj.
takovým znakem, který zpravidla charakterizuje průběh spáchání trestného činu
či jeho celkový dopad způsobem, který se sice nutně neprojevuje na jeho
objektu, avšak vede k dalším důsledkům, pro něž se navyšuje společenská
škodlivost takového činu. Je zastáván názor (viz Ščerba, F. a kol. Trestní
zákoník. Komentář. I. vydání. Praha. C. H. Beck, 2020, str. 189), že k přičtení
fakultativního znaku objektivní stránky pachateli „musí mezi ním a tímto
zvláštním způsobem navázání na objekt být příčinná souvislost, neboť právě toto
navázání na objekt bylo důvodem, proč byl daný fakultativní znak objektivní
stránky vůbec zaveden, a zpravidla se jím zvyšuje typová společenská škodlivost
činu (tak, že z činu beztrestného je čin trestný, jde-li o fakultativní znak
základní skutkové podstaty, respektive že je přísněji trestný, jde-li o znak
skutkové podstaty kvalifikované;…)“. I ve vztahu k fakultativnímu znaku musí
tedy být příčinná souvislost dána, byť poněkud volnější než např. mezi jednáním
a následkem.
44. Znak spáchání činu za jiné události vážně ohrožující život a
zdraví lidí vymezuje fakultativní znak času (a současně implicitně i místa),
neboť důvodnost aplikace tohoto kvalifikačního znaku je třeba vztáhnout jen na
činy spáchané na území, kde je vážné ohrožení života a zdraví lidí reálné. I k
těmto fakultativním znakům je však třeba požadovat existenci onoho volnějšího
příčinného vztahu, neboť „trvání na objektivním přičítání fakultativního znaku
času (stejně tak by tomu mohlo být u místa) bez zvažování příčinné souvislosti
naplnění tohoto znaku s adiktivním objektem, který chrání, či se zvláštní
ochranou, kterou poskytuje objektu primárnímu, může být z hlediska … důvodů,
pro které byl vůbec příslušný fakultativní znak objektivní stránky zaveden,
neopodstatněné, nijak nezvyšující společenskou škodlivost, a tím pádem i
nelegitimní v konfrontaci se zásadou subsidiarity trestní represe, jakož i
rovností před zákonem“ (opus cit. v bodě 43, str. 190).
45. Lze konstatovat, že výše zmíněný závěr vyslovený senátem č. 4 v jeho
citovaném usnesení, i vzhledem k právě uvedenému, není jednotně sdílen
odbornými kruhy. Příkladem opaku je názor, podle něhož je přísnější postih
spáchání trestného činu krádeže v době některého ze stavů vymezených zněním §
205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku podmíněn výše vyloženým volnějším příčinným
vztahem („Mezi stavem či událostí ve smyslu tohoto ustanovení a trestným činem
krádeže proto musí být dána příčinná souvislost.“ – opus cit. v bodě 43, str.
1658), což je třeba vztáhnout i na posuzování těchto činů spáchaných za
nouzového stavu, který byl na celém území České republiky vyhlášen z důvodu
ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (COVID - 19).
46. Podpůrně lze potřebu jisté vazby spáchaného činu na zvláštní stavy
dovozovat i z řešení, které nabízí další komentář trestního zákoníku (Šámal, P.
a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. Vydání. Praha: C. H.
Beck, 2012). Ten sice při výkladu § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku toto
ustanovení blíže nekomentuje, neboť odkazuje na výklad u § 42 písm. j) tr.
zákoníku, podle něhož v tomto ustanovení „se charakterizují některé okolnosti,
za nichž byl spáchán trestný čin a které zároveň upřesňují způsob provedení
činu z hlediska jeho povahy a závažnosti (§ 39 odst. 2)“, ale z toho odkazu lze
usuzovat, že k tomu, co je zdůrazněno (způsob provedení činu) z hlediska
hodnocení povahy a závažnosti činu (tj. kritérií soudní individualizace
trestu), by mělo být přihlédnuto i při posouzení právní kvalifikace činu.
Ostatně potřebu takového výkladu je možno dovozovat i s ohledem na důvodovou
zprávu k trestnímu zákoníku, v níž zpřísnění trestního postihu pachatele
trestného činu krádeže je odůvodněno potřebou reakce na stav, kdy se činu
dopouští „v místě, kde je … velmi ztížena ochrana majetku, přičemž zde využívá
této situace a projevuje zvláštní bezohlednost, která si zaslouží přísnější
postih“ a v návaznosti na uvedené sděluje, že [z]ásadní zpřísnění pak v tomto
směru zavádí odstavec 4 písm. b), jestliže pachatel spáchal trestný čin krádeže
za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelné pohromy nebo jiné
události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek,
čímž se reaguje na takové trestné činy spáchané v minulosti zejména při
povodních“. Je tudíž zřejmé, že důvodem zakotvení tohoto zákonného znaku není
existence samotného stavu, v němž stát musí vynaložit zvýšené úsilí na
zvládnutí mimořádných událostí (a případně nasadit lidské a materiální zdroje,
které v dané oblasti obvykle nepůsobí), nýbrž až vlastní projev pachatele,
subjektivně využívajícího těchto existujících podmínek při páchání trestného
činu. Jinými slovy vyjádřeno, důvodem je ona příčinná souvislost, která byla
výše vyložena.
47. V souvislosti s dovolatelem uplatňovanou námitkou potřeby
odpovídajícího právního posouzení skutku při zohlednění trestním zákoníkem
upravené zásady subsidiarity trestní represe (resp. též vnímání trestního práva
jako prostředku ultima ratio) se jeví vhodným poukázat (byť zde zákonné znaky nejsou vymezeny zcela
identicky) na již částečně zmíněnou skutečnost, tj. že stav, o jehož existenci
by v souvislosti výskytem Covidu - 19 na území státu patrně bylo rovněž možno
uvažovat, tj. jiné události vážně ohrožující život, je zákonem vnímán jako
jedna z demonstrativně uvedených přitěžujících okolností [konkrétně podle § 42
písm. j) tr. zákoníku]. Zákonem upravený zákaz dvojího přičítání téže
skutečnosti obsažený v § 39 odst. 5 tr. zákoníku zapovídá přihlížet k
okolnosti, která je zákonným znakem trestného činu, včetně okolnosti, která
podmiňuje použití vyšší trestní sazby, jako k okolnosti přitěžující či
polehčující, to však z logiky věci plyne toliko tehdy, pokud soud k aplikaci
kvalifikované skutkové podstaty takový (shodný) znak obsahující skutečně
přistoupí.
48. Přestože trestní zákoník (zákon č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších
předpisů) je založen na formálním pojetí trestného činu, vlastní vymezení
jednotlivých skutkových podstat (včetně skutkových podstat kvalifikovaných) je
odůvodněno materiálně. V případě kvalifikovaných skutkových podstat to znamená,
že jejich zákonný znak vyjadřuje odlišný (typově závažnější) stupeň škodlivosti
činu, který může mít za následek i odlišné posouzení skutku (jako zločinu) v
rámci uplatňující se bipartice trestných činů. Předmětem právního posouzení
proto musí být i to, zda dané skutkové zjištění soudu ohledně okolnosti
podřaditelné pod znak kvalifikované skutkové podstaty skutečně navyšuje
škodlivost spáchaného činu do té míry, že je nezbytné toto vyjádřit přísnější
právní kvalifikací činu (v podobě kvalifikované skutkové podstaty).
49. Již z postavení trestního práva jako prostředku ultima ratio, tj.
subsidiarity tohoto odvětví práva, je nutno dovodit, že interpretace znaků
skutkové podstaty nemůže být formalistická, neboť se v ní musí promítnout
vlastní materiální důvod užití norem trestního práva. Ostatně i ve stanovisku
trestního kolegia publikovaného pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr. je obsažena
myšlenka, že „[z]akotvení zásady subsidiarity trestní represe a z ní
vyplývajícího principu použití trestního práva jako „ultima ratio“ do trestního
zákoníku má význam i interpretační, neboť znaky trestného činu je třeba
vykládat tak, aby za trestný čin byl považován jen čin společensky škodlivý“.
Právě i s přihlédnutím k této zásadě je třeba přistupovat k posouzení toho, zda
skutkové okolnosti každého jednotlivého případu odůvodňují aplikaci normy
vedoucí k posouzení pachatelem spáchaného činu jako zločinu, resp. zda zjištěné
konkrétnosti jeho provedení pachatelem odůvodňují aplikaci znaku kvalifikované
skutkové podstaty z důvodu jejího legislativního vyjádření.
50. Vyjádřeno jinak, při výkladu dané normy se není možno omezit na její
vyložení jen na podkladě některé ze standardních metod interpretace (jazykový,
logický, systematický výklad), pokud lze k jiným výsledkům dospět
nadstandardními metodami (historický, teleologický, komparativní výklad) a
pokud tímto způsobem lze dosáhnout řešení, jež odpovídá základním zásadám
uplatňujícím se v daném odvětví práva (v trestním právu hmotném zásadě
subsidiarity trestní represe). Jakkoli by proto bylo možno na podkladě
jazykového výkladu daného zákonného znaku dospět k závěru, který vyjádřilo
usnesení senátu č. 4, tj. že příčinná souvislost a v tomto smyslu užší vazba
jednání pachatele na situaci, která odůvodnila vyhlášení nouzového stavu, se
nevyžaduje („…neboť toto se pro naplnění dané skutkové podstaty ani
nevyžaduje“), nelze podle názoru senátu č. 6 takto posuzovaný zákonný znak
vyložit s přihlédnutím k tomu, co odeznělo výše.
51. Ačkoli nelze upřít důvodnost toho, co je prezentováno při návrzích
na právní posouzení skutků spáchaných v době vyhlášeného nouzového stavu v
návrzích státního zastupitelství či co odeznělo ve vyjádření státní zástupkyně
k dovolání obviněného, tj. potřeba přísnějšího postihu pachatelů páchajících
trestnou činnost za situace, kdy se složky státu musí primárně soustředit na
řešení mimořádných situací, které vyžadují koordinovanou činnost integrovaného
záchranného systému nebo zapojení bezpečnostních složek státu, tj. armády a
policie do činností, které z kapacitních důvodů nezvládají příslušné odborné
instituce a pracoviště, nelze toliko těmto zájmy, které jsou vlastně svou
povahou sekundárním objektem trestného činu v podobě vyjádřené znakem jeho
kvalifikované skutkové podstaty, nadřazovat při právním posouzení konkrétního
činu a toliko s odkazem na ně – při pomíjení potřeby jejich kauzálního vztahu s
činem samotným – odůvodňovat potřebu přísnějšího právního posouzení skutku.
52. Ustanovení § 39 odst. 2 tr. zákoníku sice kritéria, podle nichž má být
posuzována povaha a závažnost trestného činu, upravuje pro rovinu právních
následků trestní odpovědnosti (tj. z hlediska úvah o adekvátní sankci za
spáchaný trestný čin), vzhledem k přípustnosti analogie ve prospěch pachatele
(bonam parte) však nelze vyloučit, aby (v uvažovaných souvislostech zejména
způsob provedení činu a jeho následky, okolnosti, za kterých byl čin spáchán)
byla zvažována i při důvodnosti aplikace příslušné kvalifikované skutkové
podstaty, resp. zákonného znaku v ní obsaženého. Užití kvalifikované skutkové
podstaty, nemá-li být soudní rozhodnutí projevem ryzího formalismu [tj.
formálního užití zákonného znaku, aniž by vlastní okolnosti posuzovaného
případu umožňovaly dovození závěru o dosažení alespoň spodní hranice typového
stupně škodlivosti spojeného s danou (kvalifikovanou) skutkovou podstatou] musí
být odůvodněno materiálně. V uvedeném směru lze ostatně připomenout, že na
potřebu posouzení nutnosti aplikace znaku kvalifikované skutkové podstaty,
resp. možnosti a v odůvodněných případech i nutnosti jejího neužití, a to i při
stávajícím formálním pojetí trestného činu (v návaznosti vlastní materiální
opodstatněnost vyjádření příslušného zákonného znaku z důvodu potřebnosti
odlišení typově vyšší společenské škodlivosti takového činu od činu popsaného
znaky základní skutkové podstaty), při vyhodnocení způsobu spáchání činu jeho
pachatelem (z hlediska uplatňujících se kauzálních příčin majících pak vliv na
konkrétní stupeň společenské škodlivosti jeho jednání a z něj vzešlého
následku) poukázal Nejvyšší soud již ve svém předcházejícím rozhodnutí
(usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2016,
sp. zn. 15 Tdo 944/2015, publikované pod č. 32/2016 Sb. rozh. tr.).
53. Ve věci dovolatele rozhodující senát je toho názoru, že z výše
uvedených hledisek je třeba přistupovat i k posouzení právní kvalifikace ve
věci posuzované. Je nutno si položit otázku, zda samotný fakt, že se obviněný
činu dopustil v době vyhlášeného nouzového stavu, je skutečností, která jeho
delikt posouvá, z hlediska posouzení jeho škodlivosti, do kategorie zločinu s
trestní sazbou odnětí svobody od dvou do osmi let. Vyjma toho, že byl spáchán
za situace výskytu koronaviru na území státu v rozsahu jeho projevů (počtu
obyvatel jim postižených) odůvodňujících vyhlášení nouzového stavu, jej
necharakterizují z hlediska konkrétních specifik žádné další okolnosti, které
by měly svědčit o výrazném navýšení jeho škodlivosti. Stran vlastního způsobu
provedení činu (žádný vyšší stupeň jeho sofistikovanosti, žádné zjištění o
zneužití okolností navozených omezeními plynoucími z vyhlášeného nouzového
stavu) i následků (hrozící škoda ve výši nedosahující ani sto Kč) jej lze
označit spíše za naprosto bagatelní. Na úroveň škodlivosti odpovídající typově
zločinu podle odst. 4 § 205 tr. zákoníku posuzovaný skutek neposouvá ani
zjištění stran osoby pachatele, neboť recidiva jednání je skutečností, která
zakládá jeho vlastní trestně právní povahu (§ 205 odst. 2 tr. zákoníku).
54. Senát č. 6, jemuž byla věc dovolatele podle rozvrhu práce Nejvyššího
soudu přidělena k rozhodnutí, usuzuje, že důvod pro užití kvalifikované
skutkové podstaty trestného činu krádeže vymezené zákonným znakem spáchání činu
za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí nenastává již pouze
prokázáním těch skutečností, které uvedlo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.
12. 2020, sp. zn. 4 Tdo 1255/2020, nýbrž až tehdy, je-li současně prokázána
bližší vazba způsobu provedení činu pachatele na stav, který lze za jinou
událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí pokládat. Usuzuje, že takto,
tj. nutností kumulativního naplnění všech tří podmínek, je třeba, nemá-li dojít
k přepětí trestní represe, vyložit uvedený zákonný znak, který vymezuje trestní
odpovědnost pachatele trestného činu krádeže za zločin. Takové zúžení dosahu
této skutkové podstaty lze dovodit i nutností zapojení zásady subsidiarity
trestní represe v rámci interpretačního procesu výkladu příslušného zákonného
znaku. Nereflektování subjektivních souvislostí, které se při spáchání činu
pachatelem projevily, tzn. zneužití panující mimořádné situace, by ve svých
důsledcích mohlo vést i k porušení rovnosti občanů před zákonem v důsledku
vyvození stejné trestní odpovědnosti za činy, které se z hlediska míry zavinění
pachatele značně odlišují (zneužití situace, spáchání činu bez jakýchkoli
souvislostí s panující situací). Přitom právě přístup pachatele (využití
situace a projev zvláštní bezohlednosti) lze – podle úsudku senátu č. 6 –
pokládat za důvod legislativního zakotvení posuzovaného znaku kvalifikované
skutkové podstaty.
55. Dovození odpovědnosti pachatele za zločin toliko na základě stavu (v
daném případě nouzového stavu) existujícího v době spáchání činu a vědomosti,
případně i nevědomosti [viz dostačující zavinění z nedbalosti nevědomé podle §
17 písm. b) tr. zákoníku] zejména u osoby trestně bezúhonné by totiž v situaci
jinak zakládající její trestní odpovědnost toliko za základní skutkovou
podstatu (odst. 1) bylo třeba mít za neodpovídající materiálnímu odůvodnění
kategorizace trestných činů (její bipartici) obsažené v trestním zákoníku.
Řešení věci cestou aplikace § 58 tr. zákoníku se nejeví odpovídající jednak
proto, že neodstraňuje možné nepříznivé důsledky takového odsouzení pro danou
osobu v případě jejího dalšího trestního postihu, jednak by mohlo mít za
důsledek, že toto ustanovení svým charakterem výjimečné by vzhledem k možnému
počtu jeho aplikace tento charakter pozbylo.
56. Existenci jisté příčinné souvztažnosti při spáchání činu jeho
pachatelem na stav podřaditelný pod znak jiné události vážně ohrožující život
nebo zdraví lidí, resp. na důsledky z něj plynoucí pro ostatní obyvatelstvo (ve
smyslu jeho výše příkladem vyloženého zneužití), je nezbytné považovat právě za
tu okolnost, jež svědčí o navýšení společenské škodlivosti činu pachatele a
odůvodňuje tak aplikaci kvalifikované skutkové podstaty, jejíž znaky jsou tím
naplněny. Z opaku pak plyne, že při absenci takových konkrétních okolností není
užití kvalifikované skutkové podstaty odůvodněno.
57. Popření potřeby takového výkladu jak v případě užití příslušného
kvalifikačního znaku, tak odpovídajícího znaku přitěžující okolnosti by vedlo
ke zjevně zákonodárcem nezamýšleným důsledkům. V případě přitěžující okolnosti
podle § 42 písm. j) tr. zákoníku – kterou je třeba v porovnání se zákonným
znakem odst. 4 písm. b) § 205 tr. zákoníku z jedné strany pokládat za zužující
rozsah její aplikace (nevztahuje se na vážné ohrožení zdraví, nýbrž jen vážné
ohrožení života), na straně druhé však rozšiřující její záběr (vážné ohrožení
života není vztahováno ke znaku lidí) – by totiž k jejímu užití (nevyžadovala-
li by se nastíněná souvislost provedení činu při zneužití existujícího stavu)
bylo třeba přistoupit u všech činů spáchaných za daného stavu, neboť i ohledně
skutečnosti přitěžující podle zákona dostačuje zavinění pachatele v nevědomé
nedbalosti [viz § 39 odst. 6 písm. b) tr. zákoníku].
VI.
Způsob rozhodnutí
58. Protože se senát č. 6 rozchází v posouzení výkladu a následné
možnosti aplikace znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže
spočívajícího ve spáchání činu za jiné události vážně ohrožující život a zdraví
lidí s názorem vyslovený senátem č. 4 v jeho usnesení ze dne 15. 12. 2020, sp.
zn. 4 Tdo 1255/2020, a vzhledem k jím zaujatému názoru pokládá za důvodné
dovolání obviněného brojící proti jeho užití při posouzení skutku, jímž byl
soudy nižších stupňů pravomocně uznán vinným, rozhodl podle § 20 odst. 1 zákona
č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, o postoupení
věci obviněného velkému senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu k rozhodnutí.
Důvodem tohoto procesního postupu je zaujetí odlišného právního názoru na
stejnou problematiku, k níž se již Nejvyšší soud, resp. jeho senát č. 4, ve
svém dříve vydaném usnesení vyslovil. Jak plyne z výše uvedeného, senát č. 6 si
obsah odůvodnění citovaného usnesení senátu č. 4 vyložil tak, že je v něm
vyjádřen názor o nutnosti aplikace § 205 odst. 4 písm. b) tr. ř. tehdy, je-li
a) čin jeho pachatelem spáchán v situaci, kdy je obyvatelstvo vážně ohroženo
na životě či zdraví (projevy Covidu – 19), tedy i v případě, kdy je z důvodu
boje s tímto onemocněním vyhlášen na území státu nouzový stav, a b) je-li
prokázáno alespoň nedbalostní zavinění pachatele vztahující se k takovému
ohrožení obyvatel. S řešením spočívající na vymezení toliko zmíněných dvou
podmínek dostačujících k užití označeného kvalifikačního znaku, tj. řešením,
které ve svých důsledcích podle hodnocení senátu č. 6 umožňuje plošné vztažení
této přísnější právní kvalifikace na všechny činy naplňující znaky trestného
činu krádeže spáchané za dané situace, se senát č. 6 neztotožňuje a překládá
velkému senátu k posouzení oponující názor, který je vyjádřen v odůvodnění
tohoto usnesení.
P oučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 1. 2021
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu