U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29.
ledna 2009 dovolání, která podali obviněný A. C., a obviněný F. A., proti
rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 6. 2008, sp. zn. 11 To 56/2008, jako
soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 3
T 11/2007, a rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obou obviněných o d m í t a j
í .
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 3. 2008, sp. zn. 3 T 11/2007, byli
obvinění A. C., F. A. a D. B. uznáni vinnými, že
I. obviněný A. C. sám
po předchozí dohodě o obstarávání pervitinu obsahujícího účinnou látku
metamfetamin, způsobu předávání této látky při jejím odběru a výši prodejní
ceny uzavřené v průběhu měsíce prosince 2005 v Ch. s tureckým státním
příslušníkem B. A. žijícím ve městě B. ve Spolkové republice Německo, poté, co
přijal objednávky a za nezjištěných okolností obstaral, prodal B. A. v
nezjištěné asijské restauraci v Ch. za částku 30 EUR za 1 g v přesně
neustanovených dnech měsíce ledna 2006 nejdříve 50 g pervitinu, v dalším
případě 50 g pervitinu a naposledy 30 g pervitinu vždy s blíže nezjištěným
obsahem účinné látky, přičemž věděl, že B. A. pervitin odveze do Spolkové
republiky Německo, když metamfetamin je zařazen v seznamu II podle Úmluvy o
psychotropních látkách přílohy číslo 5 k zák. č. 167/1998 Sb., o návykových
látkách a o změně některých dalších zákonů jako psychotropní látka, k nakládání
s níž je třeba zvláštního povolení, kterým nedisponoval,
II. obvinění A. C., F. A. a D. B.
poté, co A. C. v měsíci prosinci 2005 uzavřel dohodu s B. A. žijícím ve městě
B. ve Spolkové republice Německo o obstarání pervitinu obsahujícího látku
metamfetamin, po uzavření dohody o dodávání této látky s F. A. a po ujednání
prodejní ceny v průběhu března 2006 na částku 30 EUR za 1 g, A. C. přijal dne
31. 3. 2006 objednávku B. A. na obstarání 100 g pervitinu, na jehož zaplacení
mu B. A. dne 4. 4. 2006 přivezl do Ch. finanční hotovost ve výši nejméně 2.600
EUR, v návaznosti na toto dodání finančních prostředků se A. C. obrátil s
požadavkem na obstarání tohoto množství pervitinu na F. A., jehož současně
informoval o tom, že látka je určena pro odběratele v SRN, F. A. nejdříve
přislíbil dodání pervitinu dne 9. 4. 2006, poté ale s A. C. dojednal předání
pervitinu až dne 11. 4. 2006 v Ch., kdy v době mezi 17.30 - 18.00 hod. F. A.
objednaný pervitin, který si obstaral nezjištěným způsobem a přivezl ze svého
bydliště ve V. do Ch. a předal jej A. C., ten pak téhož dne na základě dohody s
B. A. o zajištění dopravy pervitinu do Spolkové republiky Německo po 18.00 hod.
balíček s pervitinem předal v místě svého bydliště v K. ulici v A. D. B. s
pokynem, aby jej převezla do SRN, ta tento balíček potom motorovým vozidlem
tov. zn. AUDI A3, v době kolem 19 hod. převezla přes hraniční přechod A. do S.
k restauraci M., kde balíček s pervitinem podle pokynu C. uložila do středního
ovládacího panelu osobního automobilu tov. zn. AUDI 100, majitele B. A., který
podle dohody nechal vozidlo otevřené a sám čekal v restauraci, B. A. pak po
opuštění parkoviště u M. v S. byl zadržen německými policejními orgány, přičemž
po usazení do policejního služebního vozidla se mu podařilo balíčku s
pervitinem zbavit a ten pak byl ve vozidle nalezen až dne 12. 5. 2006;
kriminalistickou expertizou z oboru chemie bylo zjištěno, že balíček obsahoval
90,8 g látky s obsahem 46,9% metamfetaminové báze, což odpovídá 40 g
metamfetaminové báze, když věděli, že metamfetamin je zařazen v seznamu II
podle Úmluvy o psychotropních látkách přílohy číslo 5 k zák. č. 167/1998 Sb., o
návykových látkách a o změně některých dalších zákonů jako psychotropní látka,
k nakládání s níž je třeba zvláštního povolení, kterým žádný z nich
nedisponoval.
Takto zjištěným jednáním ve výroku o vině podle soudu prvního stupně spáchali:
- obviněný A. C. pokračující trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a
psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. (v bodech
ad I. a II.),
- obviněný F. A. trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a
psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. (v bodě ad
II.),
- obviněná D. B. trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a
psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. (v bodě ad
II.).
Za tyto trestné činy byli odsouzeni:
- obviněný A. C. podle § 187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání
šesti roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen
do věznice s ostrahou,
- obviněný F. A. podle § 187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání
pěti roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do
věznice s ostrahou,
- obviněná D. B. podle § 187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání
dvou roků, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně
odložen na zkušební dobu pěti roků. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. byl obviněné
uložen peněžitý trest ve výši 50.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro
případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven
náhradní trest odnětí svobody na šest měsíců.
Proti konstatovanému rozsudku podali odvolání jednak obvinění A. C., F. A. a D.
B. a jednak v neprospěch všech obviněných státní zástupkyně Krajského státního
zastupitelství v Plzni.
Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 6. 2008, sp. zn. 11 To 56/2008, byl
podle § 258 odst. 1 písm. c), d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušen v
celém výroku o vině a trestu u obviněného A. C. Dále podle § 259 odst. 3 tr. ř.
odvolací soud ve zrušené části rozsudku nově rozhodl a obviněného uznal vinným,
že
1) obviněný A. C.
po předchozí dohodě o obstarávání pervitinu obsahujícího účinnou látku
metamfetamin, způsobu předávání této látky při jejím odběru a výši prodejní
ceny uzavřené v průběhu měsíce prosince 2005 v Ch. s tureckým státním
příslušníkem B. A. žijícím v městě B. ve Spolkové republice Německo, poté, co
přijal objednávky a za nezjištěných okolností obstaral, prodal B. A. v Ch. v
neustanovené asijské restauraci za částku 30 EUR za l g v přesně neustanovených
dnech měsíce ledna 2006
- v jednom případě 50 g pervitinu s blíže nezjištěným obsahem účinné látky
metamfetaminu,
- v jednom případě 50 g pervitinu s blíže nezjištěným obsahem účinné látky
metamfetaminu,
- v jednom případě 30 g pervitinu s blíže nezjištěným obsahem účinné látky
metamfetaminu,
přitom věděl, že B. A. látky obsahující metamfetamin odveze do Spolkové
republiky Německo, kde je předá dalším osobám k provedení prodeje se ziskem,
přičemž metamfetamin je zařazen v seznamu II podle Úmluvy o psychotropních
látkách přílohy číslo 5 k zákonu č. 167/1998 Sbírky zákonů, o návykových
látkách a o změně některých dalších zákonů jako psychotropní látka, k nakládání
s níž je třeba zvláštního povolení, kterým nedisponoval,
2) obviněný A. C. poté, co v měsíci prosinci 2005 uzavřel dohodu s tureckým
státním příslušníkem B. A. žijícím v městě B. ve Spolkové republice Německo, o
obstarávání pervitinu obsahujícího účinnou látku metamfetamin, a po uzavření
dohody o dodávání této látky s F. A., zvaným „T.“, po ujednání prodejní ceny na
částce 30 EUR za 1 g provedeném v průběhu měsíce března 2006,
A. C. přijal dne 31. března 2006 objednávku B. A. na obstarání 100 g pervitinu,
na jejichž zaplacení mu B. A. dne 4. dubna 2006 přivezl do Ch. finanční
hotovost ve výši nejméně 2.600 EUR,
v návaznosti na dodání finančních prostředků se A. C. obrátil s požadavkem na
dodání B. A. objednaného množství pervitinu na F. A., jehož současně informoval
o tom, že látka je určena pro odběratele ze Spolkové republiky Německo,
F. A. nejprve přislíbil dodání pervitinu dne 9. dubna 2006, poté ale s A. C.
dojednal předání pervitinu až dne 11. dubna 2006 v Ch.,
dne 11. dubna 2006 v době mezi 17.30 hod. až 18.00 hod. F. A. objednaný
pervitin obstaraný za nezjištěných okolností z místa svého bydliště ve V.
přivezl do Ch. a předal jej A. C.,
A. C. v duchu dohody uzavřené dne 9. dubna 2006 s B. A. o zajištění dopravy
pervitinu z České republiky do Spolkové republiky Německo, v době po 18té
hodině balíček s pervitinem předal v místě svého bydliště v K. ulici v A. D. B.
s pokynem, aby jej dovezla do Spolkové republiky Německo,
D. B. balíček s pervitinem osobním motorovým vozidlem tov. značky AUDI A3, v
době kolem 19té hodiny přes hraniční přechod A. dovezla do Spolkové republiky
Německo, kde na parkovišti u M. v S. balíček s pervitinem uložila do středního
ovládacího panelu osobního automobilu tov. značky AUDI 100, majitele B. A.,
který podle dohody nechal vozidlo přístupné a sám čekal v restauraci,
B. A. po opuštění parkoviště u M. byl zadržen německými policejními orgány,
přičemž po usazení do policejního služebního vozidla se mu podařilo zbavit se
balíčku s psychotropní látkou, který pak byl ve vozidle nalezen až dne 12. 5.
2006,
kriminalistickou expertizou z oboru chemie bylo zjištěno, že se jednalo o 90,8
g látky s obsahem 46,9% metamfetaminové báze, což odpovídá 40ti g
metamfetaminové báze,
přičemž takto jednali přesto, že metamfetamin je zařazen v seznamu II podle
Úmluvy o psychotropních látkách přílohy číslo 5 k zákonu č. 167/1998 Sbírky
zákonů, o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů jako
psychotropní látka, k nakládání s níž je třeba zvláštního povolení, jímž žádný
z nich nedisponoval.
Takto zjištěným jednáním podle odvolacího soudu obviněný A. C. spáchal
pokračující trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních
látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. a byl
odsouzen podle § 187 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti
roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s
ostrahou.
Podle § 256 tr. ř. byla odvolání státní zástupkyně v neprospěch obviněných F.
A. a D. B. a obviněných A. C., F. A. a D. B. zamítnuta.
Vůči rozsudku Vrchního soudu v Praze podali obvinění A. C. a F. A.
prostřednictvím obhájců dovolání.
Obviněný A. C. v mimořádném opravném prostředku shrnul dosavadní průběh řízení.
Uvedl, že dovolání podává z důvodů popsaných v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.,
neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a nesprávném
hmotně právním posouzení.
V podání obviněný uvedl, že odvolací soud ve veřejném zasedání hodnotil
provedené důkazy vztahující se k výroku o jeho vině odlišně od soudu
prvostupňového. Podle názoru obhajoby je jediným důkazem pro jednání pod body
I. a II. rozsudku výpověď B. A., který byl vyslechnut k věci orgány Policie SRN
za účasti Policie ČR a právních zástupců obviněných. Tento úkon byl proveden v
rámci dožádání podle § 426 a násl. tr. ř., avšak před Krajským soudem v Plzni
byl tento výslech pouze přečten podle § 211 odst. 2 písm. a) tr. ř. Jmenovaný
svědek se k soudu, a to na rozdíl od svého otce Y. A., nedostavil, ačkoliv byl
řádně předvolán, přičemž není mrtvý, nezvěstný ani pro dlouhodobý pobyt v
cizině nedosažitelný. Obviněný namítl, že tato výpověď neměla být za výše
uvedeného zjištění podle § 211 odst. 2 písm. a) tr. ř. čtena. Podotkl, že soud
výpověď přečetl pouze na základě poznámky Policie SRN, že svědek k soudu do
České republiky nepojede. Vytkl, že ostatní důkazy – systém LOOK a odposlechy
neprokazují, zda mezi zmíněnými osobami došlo k předávání drogy a zejména jaké
množství účinné látky, tj. metamfetaminu, předané zásilky obsahovaly. Přitom
tato skutečnost je s ohledem na ustanovení § 88 odst. 1 tr. zák. hlediskem pro
stanovení stupně společenské nebezpečnosti.
Dále obviněný odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. I.
ÚS 608/2006, podle něhož může soud vyššího stupně vyslovit právní názor, který
je pro nižší soud závazný, nesmí jej však zavazovat k určitému hodnocení
důkazu, pokud sám ve veřejném zasedání důkaz neprovede. Přečtení výpovědi
svědka nestačí. Ani nejvyšší stupeň podezření sám o sobě nestačí pro odsouzení.
Má-li být soudní rozhodnutí považováno za souladné s čl. 39 Listiny základních
práv a svobod je třeba prokázat naplnění všech znaků trestného činu, přičemž ze
zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a
svobod plyne požadavek, aby závěr o naplnění znaků trestného činu byl postaven
mimo důvodnou pochybnost. Jakýkoli vysoký stupeň podezření sám o sobě není s to
vytvořit zákonný podklad pro odsuzující výrok. Princip odpovědnosti za zavinění
a presumpce neviny nelze izolovat. Tyto principy se promítají i do jednotlivých
ustanovení trestního řádu a obecné soudy jsou na úrovni ústavního i
podústavního práva zavázány k jejich bezpodmínečnému respektování (rozhodnutí
Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 733/01, sp. zn. IV. ÚS 36/98, sp. zn. II ÚS
441/99, sp. zn. I. ÚS 608/2006).
Podle názoru obviněného krajský soud hodnotil důkazy ve smyslu § 2 odst. 5 tr.
ř. a jednání jeho i dalších obviněných kvalifikoval, a to na rozdíl od podané
obžaloby, s ohledem na materiální stránku věci pouze podle ustanovení § 187
odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Správně nepřihlédl ve smyslu § 88 odst. 1 tr. zák.
k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby a uvedl, že
nejpřísnější právní kvalifikace v rozsahu 10 až 15 roků by měla být rezervována
pouze pro nejzávažnější případy obchodu s velkým množstvím drogy a mnohonásobně
převyšující částky, o které v posuzovaném případě šlo. Soud prvního stupně s
odkazem na nález Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 631/05, shledal právní
kvalifikaci, ze které vycházela obžaloba, za nesprávnou, zcela pomíjející
materiální stránku trestného činu. Obviněný připomněl, že podle § 263 odst. 7
tr. ř. odvolací soud může přihlížet k důkazům, které byly před ním ve veřejném
zasedání provedeny a je vázán hodnocením důkazů soudem prvního stupně s
výjimkou těch, které ve veřejném zasedání sám provedl. Namítl, že ze shora
uvedeného nálezu Ústavního soudu, sp. zn. I ÚS 608/2006, per analogiam vyplývá,
že přečtení výpovědi svědka, v daném případě opětovné čtení výpovědi B. A. –
stejně jako před soudem prvostupňovým – nepostačuje.
V dovolání obviněný vytkl, že vrchní soud pochybil, když důkazy provedené před
krajským soudem a skutkové okolnosti případu hodnotil odlišně od soudu prvního
stupně, rozsudkem změnil výrok o vině a trestu, a to pouze na základě toho, že
opětovně přečetl výpověď B. A. učiněnou v Německu. Současně jej uznal vinným
trestným činem podle § 187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák., tj.
v nejpřísnější právní kvalifikaci a uložil mu trest odnětí svobody v trvání 10
roků. V této souvislosti namítl, že:
- neexistuje záznam operativního sledování dokladující domněnku, že F. A.
přivezl dne 11. 4. 2006 do Ch. pervitin či jinou drogu a tuto předal jeho
osobě; je pouze dokladováno, že jmenovaný tohoto dne přijel do Ch. a setkal se
s ním;
- svědek B. A. byl dne 11. 4. 2006 v SRN zadržen, podroben osobní prohlídce,
byla mu nasazena pouta a při použití speciálně cvičeného psa na vyhledávání
drog nebylo u něj nic nalezeno; připustit, že selhal speciálně cvičený pes, je
vyloučené, neboť toto zvíře je schopno vyhledat spolehlivě u člověka jednu
skrytou dávku, natož množství vhodné pro 200 dávek;
- za jeden měsíc dne 12. 5. 2006 orgány celní služby nalézají ve služebním
automobilu „balíček ve tvaru okurky“ a písemně potvrzují, že v tomto automobilu
jeden měsíc nikdo nejezdil, což lze považovat za nesmysl;
- neexistuje důkaz potvrzující domněnku, že D. B. převážela dne 11. 4. 2006 ve
večerních hodinách do S. zásilku, která byla nalezena celníky v SRN dne 12. 5.
2006 ve služebním automobilu; oba obvinění popisují váhu i vzhled onoho balíčku
naprosto odlišně, jejich výpovědi nejsou ničím vyvrácené; neexistuje důkaz o
totožnosti obou balíčků; pokud D. B. něco do S. vezla, pak neexistuje důkaz o
tom, že věděla, co veze;
- dne 11. 4. 2006 jmenovaná v 19.07 – 19.10 hod. otvírá podle záznamu o
sledování vozidla B. A. v S. vozidlo a sklání se do prostoru pro nohy u řidiče;
jmenovaný je v automobilu zadržen a kontrolován až v 19.30 hod.; je možné, že
za tuto dobu mohlo dojít k záměně balíčků.
Na základě popsaných skutečností obviněný dospěl k závěru, že není prokázáno,
že by D. B. věděla, co veze do S., a pokud tam dovezla to, co německé celní
orgány nalézají za jeden měsíc v automobilu, tak není prokázána spojitost mezi
A. C. a F. A. a touto zásilkou. Namítl, že v trestním řízení vedeném proti jeho
osobě je nutno respektovat skutečnost, že pokud byl orgány činnými v SRN
sledován B. A. a k jeho osobě byly německými policejními a celními orgány
získány určité skutečnosti (sledování v S., kontroly německé celní služby
apod.), jde o důkazy a skutečnosti získané v řízení podle německých předpisů.
Tyto úkony nebyly učiněny podle trestního řádu účinného v České republice či
získávány na základě dožádání podle § 426 a násl. tr. ř. Úkony byly ve SRN
prováděny v době před zahájením trestního stíhání v České republice a vymykají
se zásadám uvedeným v hlavě páté a deváté trestního řádu.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř.
zrušil napadené rozhodnutí nebo jeho část a podle § 265l odst. l tr. ř.
Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a
rozhodl.
Obviněný F. A. podal dovolání rovněž z důvodu, jak je zakotven v § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení
skutku. Konstatoval, že dosavadní skutková zjištění neodpovídají použité právní
kvalifikaci. Podle jeho názoru skutečnosti projednané v hlavním líčení
neodpovídají popisu skutku v rozsudku soudu prvního stupně, neboť nebylo žádným
důkazem ověřeno, že osobou, která v předmětných telefonátech hovoří, je právě
on. Podotkl, že hovory jsou dokonce vedeny v německém jazyce, který neovládá.
Vytkl, že tímto postupem krajský soud porušil jednu ze stěžejních zásad
trestního práva – zásadu presumpce neviny. Pokud prvostupňový soud bez
jakéhokoli důkazního základu předpokládal, že je hovořící osobou a svůj postup
odůvodnil tím, že nenavrhl provedení žádného důkazu, který by toto tvrzení
vyvracel, tak nezákonně presumoval jeho vinu.
Dále obviněný shledal rozpor mezi popisem skutku, jak je v rozsudku soudu
prvního stupně uveden a užitou právní kvalifikací. Jeho jednání popsané ve
výroku o vině bylo kvalifikováno jako trestný čin nedovolené výroby a držení
omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr.
zák., přičemž se měl tohoto jednání dopustit jako člen organizované skupiny a
ve větším rozsahu. Konkrétně je mu kladeno za vinu předání pervitinu
spoluobviněnému A. C. po předchozí telefonické domluvě. Podle výroku o vině
neměl spolupracovat s více osobami, měl telefonicky hovořit vždy s jednou
osobou a této měl také pervitin předat. Obviněný namítl, že mělo dojít ke
spáchání trestného činu předáním drogy jmenovanému a není podstatné, co se s
drogou dále dělo a že s ní byla dále páchána další trestná činnost, s níž již
neměl mít nic společného a ani neměl znát okolnosti, jež měly po předání drogy
následovat. Vyjádřil nesouhlas s tím, že pokud prvostupňový soud kladl jeho
osobě za vinu jednání popsané v rozsudečném výroku, neměl je kvalifikovat jako
jednání člena organizované skupiny. Zdůraznil, že naplnění pouze jednoho
zákonného znaku kvalifikované skutkové podstaty by se nepochybně projevilo při
ukládání trestu, když ustanovení § 187 odst. 2 tr. zák. nabízí poměrně široké
rozpětí trestní sazby.
V závěru podání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a
Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a
rozhodl.
K podaným dovoláním se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně
vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství.
Pokud jde o dovolání, které podal obviněný A. C., státní zástupce konstatoval,
že jeho obsahem je především zpochybňován průběh dokazování, jež bylo soudy
obou stupňů provedeno, zejména postup ve smyslu § 211 odst. 2 písm. a) tr. ř. a
§ 263 odst. 7 tr. ř., resp. hodnocení důkazů odvolacím soudem a užití důkazů
provedených cizozemskými orgány. Obviněný F. A. v dovolání v podstatě tvrdí, že
popis skutku ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně nemá oporu v
provedeném dokazování. Státní zástupce připomněl, že dovolání je mimořádným
opravným prostředkem určeným k nápravě pouze těch vad, jež naplňují taxativně
stanovené dovolací důvody. Nelze se jím úspěšně domáhat opravy skutkových
zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumávání správnosti
jimi provedeného dokazování. Z dikce uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. vyplývá, že jeho výchozím předpokladem je nesprávná
aplikace hmotného práva, nikoli nesprávnost v provádění důkazů, v jejich
hodnocení či ve vyvozování skutkových závěrů, jež jsou upraveny předpisy
trestního práva procesního. Při posuzování věci je dovolací soud vždy vázán
konečným skutkovým zjištěním, které bylo soudy ve věci učiněno.
Dále státní zástupce uvedl, že zásah do skutkových zjištění je možné v určitém
rozsahu připustit i v rámci řízení o dovolání, avšak pouze tehdy, existuje-li
extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a
právními závěry soudu na straně druhé (včetně úplné absence příslušných
skutkových zjištění) a současně je-li toto pochybení předmětem dovolání, což se
však v posuzované věci nestalo.
Pokud jde o výše naznačenou argumentaci obviněných uplatněnou v dovoláních, v
jejímž rámci zpochybňují proces dokazování a výchozí skutkové okolnosti, státní
zástupce zdůraznil, že tato se zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem i s
dovolacími důvody ostatními, byť neuplatněnými, a tudíž nelze k ní přihlížet. V
případě dovolání obviněného A. C. lze pod uplatněný dovolací důvod subsumovat
jedinou námitku, a to tvrzení, že odvolací soud nesprávně (na rozdíl od
prvostupňového soudu) s ohledem na ustanovení § 88 odst. 1 tr. ř. vyhodnotil
materiální stránku jeho jednání a posoudil je i podle kvalifikované skutkové
podstaty ve smyslu § 187 odst. 4 písm. c) tr. zák. Státní zástupce zmínil, že
podle skutkových zjištění, jak byla soudem prvního i druhého stupně shodně
učiněna, obviněný opakovaně získal buď od spoluobviněného F. A. nebo od jiné
neztotožněné osoby pervitin, jenž obsahoval psychotropní látku metamfetamin,
kterou následně prodal svému odběrateli ve Spolkové republice Německo B. A.
Tato skutková zjištění odvolací soud upřesnil pouze v tom rozsahu, že část
jednání obviněného popsaného v bodu I. výroku o vině rozsudečného výroku
doplnil o skutečnost, že B. A. pervitin nakupoval za účelem dalšího prodeje.
Již prvostupňový soud v rámci právního hodnocení konstatoval, že po formální
stránce obviněný A. C. (a rovněž i F. A.) naplnili i znaky zmíněné
kvalifikované skutkové podstaty podle § 187 odst. 4 písm. c) tr. zák., avšak
měl za to, že s ohledem na další skutečnosti tato okolnost ve smyslu § 88 odst.
1 tr. zák. nezvyšuje podstatně stupeň nebezpečnosti trestného činu pro
společnost, a proto ji neaplikoval. Naproti tomu odvolací soud (pouze ve vztahu
k obviněnému A. C.) dospěl k závěru, že obviněný se zjevně rozhodl zásobovat B.
A. pervitinem, opakovaně mu ho prodal a další spolupráce měla pokračovat. Oba
byli v pravidelném a častém telefonickém kontaktu, své schůzky plánovali a
operativně přizpůsobovali. Vznikl tak překupnický řetězec, jehož byl obviněný
hlavním článkem. Za takových okolností Vrchní soud v Praze shledal naplněny i
podmínky ve smyslu § 88 odst. 1 tr. zák. a učinil shora popsané rozhodnutí.
V návaznosti na uvedené skutečnosti státní zástupce konstatoval, že s úvahami
odvolacího soudu je namístě se ztotožnit. Zmínil, že postup odvolacího soudu se
ve vztahu k obviněnému A. C. týkal především odlišného právního posouzení již
učiněných skutkových zjištění, tj. nešlo o postup, v jehož rámci by bylo
zásadním způsobem opětovně prováděno dokazování, provedené důkazy hodnoceny a
znovu (příp. jinak) formulován skutkový děj. Zdůraznil, že pokud Vrchní soud v
Praze přečetl výpověď svědka B. A., učinil tak shodným způsobem jako soud
prvního stupně, a to v souladu s ustanovením § 211 odst. 2 písm. a) tr. ř.
Jelikož byl předmětný důkaz řádně proveden (a s ohledem na procesní postup
spočívající v tom, že odvolací soud po zrušení části rozsudku napadeného
odvoláním nevrátil věc k novému projednání a rozhodnutí, ale rozhodl sám),
nelze ve věci plně aplikovat závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 4. 2008,
sp. zn. I. ÚS 608/2006, na nějž je v dovolání odkazováno.
Podle státního zástupce dávají skutková zjištění, v majoritním rozsahu učiněná
zákonu odpovídajícím způsobem již soudem prvního stupně, dostatečný podklad pro
právní závěr, jenž učinil odvolací soud. Obviněný totiž získával od dalších
osob na území České republiky pervitin za účelem jeho dalšího prodeje
odběrateli trvale žijícímu na území Spolkové republiky Německo, když v této
souvislosti mimo jiné potřebným způsobem koordinoval dodávky, odběry a jejich
předání či převoz (mimo jiné prostřednictvím D. B.) B. A. Působil tedy ve
vysoce společensky nebezpečném nadnárodním obchodu s drogami, byť byl již ve
své počáteční fázi existence zjištěn a zneškodněn orgány Spolkové republiky
Německo a České republiky. Státní zástupce dodal, že obviněný A. C. nepochybně
participoval na činnosti skupiny nejméně tří osob, v níž byla provedena určitá
dělba úkolů mezi jednotlivé členy a jejíž činnost se v důsledku toho
vyznačovala plánovitostí a koordinovaností, což zvýšilo pravděpodobnost
úspěšného provedení trestného činu a tím i jeho nebezpečnost pro společnost,
tj. byl členem organizované skupiny. Taková skupina přitom nemusí mít trvalejší
charakter, ale je možné spáchat i jednorázový trestný čin. Podmínka působení ve
více státech je splněna v případě realizace činnosti alespoň ve dvou státech, a
to případně včetně České republiky Současně nelze přehlédnout zásadu, podle níž
zejména již stanovením určité okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby
zákon předpokládá, že při jejím naplnění v běžně se vyskytujících případech
bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla podstatně zvýšen (srov.
rozhodnutí publikované pod č. 34/1976-I. Sb. rozh. tr.).
Ve vyjádření státní zástupce zdůraznil, že jednání obviněného je právě oním
běžně se vyskytujícím případem, a to zcela ve smyslu formálně stanovených znaků
pro aplikaci kvalifikované skutkové podstaty, aniž by bylo možné z čehokoli
dovodit zvláštní nebo neobvyklé okolnosti, jež by společenskou nebezpečnost
snižovaly pod pravidelnou úroveň takových případů. Právní posouzení skutku bylo
včetně aplikace kvalifikované skutkové podstaty učiněno správně a bez vad,
neboť obviněný své jednání realizoval jako člen organizované skupiny působící
ve více státech ve smyslu § 187 odst. 4 písm. c) tr. zák. Argumentaci, kterou v
dovolání uplatnil a jež lze pod uplatněný dovolací důvod podřadit, není možné
přisvědčit. Státní zástupce proto shledal dovolání obviněného A. C. zjevně
neopodstatněným a navrhl, aby bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
odmítnuto.
Obviněný F. A. v druhé části dovolání namítl, že jeho jednání bylo nesprávně
právně posouzeno podle kvalifikované skutkové podstaty ve smyslu § 187 odst. 2
písm. a) tr. zák. s tím, že spolupracoval pouze s obviněným A. C. a nikoli s
více osobami. Státní zástupce připomněl, a to s odkazem na skutková zjištění
učiněná prvostupňovým soudem, s nimiž se ztotožnil i odvolací soud, že obviněný
dodal na základě objednávky obviněnému A. C. pervitin obsahující psychotropní
látku metamfetamin, přičemž věděl, že je určena pro odběratele ve Spolkové
republice Německo. Zdůraznil, že pro vyslovení právního závěru je v této
souvislosti nerozhodné, zda všichni členové takto konkludentně vzniklé skupiny
konkrétně a přesně znali další členy, když postačuje vědomí o další osobě či
osobách, jež se na trestné činnosti (překupnického řetězce) podíleli. Obviněný
F. A. zjevně věděl, že dodává pervitin obviněnému A. C. a ten jej následně
předá další osobě – odběrateli ve Spolkové republice Německo (aniž by sám musel
tohoto odběratele osobně znát či s ním ohledně nakládání s pervitinem
komunikovat), což postačuje k závěru, že jednal jako člen organizované skupiny
ve smyslu § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák.
Státní zástupce shledal, že i právní posouzení skutku, který spáchal obviněný
F. A., bylo učiněno zákonu odpovídajícím způsobem. Proto navrhl, aby Nejvyšší
soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl jako zjevně
neopodstatněné. Dále navrhl, aby rozhodnutí ohledně obou dovolání učinil za
podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro
případ odlišného stanoviska dovolacího soudu státní zástupce vyslovil podle §
265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v
neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování obou
mimořádných opravných prostředků předně shledal, že dovolání obviněných A. C. a
F. A. jsou přípustná [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], byla podána
oprávněnými osobami [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě
a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo
nutno dále posoudit, zda obviněnými vznesené námitky naplňují jimi uplatněný
zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který
lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku
nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v
původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný
čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle
těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné
nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky
nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné
skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského,
obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat
pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp.
zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud
není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat
postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z
konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v
návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně
právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na
základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v
předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před
prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat
jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není
obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého
stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle
zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo
opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst.
7 tr. ř.).
Z popsaných důvodů jsou irelevantní námitky obou obviněných, jimiž v dovolání
v podrobnostech zpochybňují správnost a úplnost skutkových zjištění včetně
hodnocení ve věci provedených důkazů. Obviněný A. C. tvrdí, že Vrchní soud v
Praze chybně přečetl výpověď B. A. podle ustanovení § 211 odst. 2 písm. a) tr.
ř., dále že nesprávně odlišně od Krajského soudu v Plzni hodnotil provedené
důkazy, přičemž skutkový děj byl nedostatečně zjištěn a neodpovídá popisu
skutku uvedenému ve výroku o vině. Rovněž nesouhlasí s užitím důkazů
zajištěných orgány Spolkové republiky Německo. Obviněný F. A. uvádí, že
skutečnosti, které byly předmětem dokazování v hlavním líčení, neodpovídají
popisu skutku uvedenému ve výroku v rozsudku soudu prvního stupně. Taktéž
zpochybňuje ohledně své osoby vypovídací hodnotu telefonních odposlechů. Jak
již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená
rozhodnutí přezkoumávat.
Z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni plyne, jaké skutečnosti soud vzal
za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se
při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z
rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněných A. C.
a F. A. S těmito skutkovými závěry se ohledně obviněného F. A. zcela ztotožnil
Vrchní soud v Praze. V případě obviněného A. C. doplnil dokazování a skutková
zjištění týkající se jmenovaného toliko upřesnil. Nad rámec podaného dovolání
lze poznamenat, že pokud byla v řízení před soudy obou stupňů podle § 211 odst.
2 písm. a) tr. ř. přečtena svědecká výpověď B. A. (č. l. 1456-1470 spisu), jenž
byl vyslechnut v rámci dožádání podle § 426 a násl. tr. ř. ve Spolkové
republice Německo za účasti obhájců obviněných, nelze zákonnost tohoto důkazu
zpochybňovat, když soudy měly od Oddělení kriminální policie Bamberk doloženo
(č. l. 1926-1927 spisu), že se jmenovaný k výslechu před soudem v České
republice nedostaví.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f
odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na
ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se
dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních
názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v
příslušném zákonném ustanovení. Pokud by obvinění uplatnili jen námitky zmíněné
na str. 9 tohoto usnesení, bylo by nutno podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
obě dovolání odmítnout, neboť by byla podána z jiných důvodů, než jsou uvedeny
v § 265b tr. ř.
V dovolání obviněný A. C. rovněž v podrobnostech zpochybňuje existenci
zákonného znaku kvalifikované skutkové podstaty podle § 187 odst. 4 písm. c)
tr. zák., který spočívá ve spáchání trestného činu ve spojení s organizovanou
skupinou působící ve více státech. Dále vytýká absenci materiálních podmínek
zakotvených v § 88 odst. 1 tr. zák. pro aplikaci kvalifikované skutkové
podstaty. Obviněný F. A. namítá, že jeho jednání bylo nesprávně právně
posouzeno, a to jako spáchané členem organizované skupiny ve smyslu
kvalifikované skutkové podstaty uvedené v § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák. Tyto
výhrady obviněných uplatněný dovolací důvod obsahově naplňují. Nejvyšší soud
proto posuzoval opodstatněnost obou podaných dovolání.
Trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů
podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. spáchá ten, kdo neoprávněně vyrobí,
doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří
nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek
obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed a čin spáchá
jako člen organizované skupiny nebo ve větším rozsahu.
Téhož trestného činu podle § 187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák.
se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí,
zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává
omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní
látku, prekursor nebo jed a čin spáchá ve větším rozsahu a ve spojení s
organizovanou skupinou působící ve více státech.
Z ustanovení § 88 odst. 1 tr. zák. vyplývá, že k okolnosti, která podmiňuje
použití vyšší trestní sazby, se přihlédne jen tehdy, jestliže pro svou
závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost.
Podle § 4 písm. a) tr. zák. platí, že trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže
pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem
chráněný tímto zákonem.
Ve stručnosti lze připomenout, že trestný čin je spáchán ve větším rozsahu,
je-li stupeň nebezpečí z činu pachatele uvedeného v § 187 odst. 1 tr. zák.
značně vysoký, zejména tehdy, vyrobí-li, doveze, vyveze, proveze, nabízí,
zprostředkuje nebo jinak jinému opatří anebo přechovává pro jiného omamnou nebo
psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku,
prekursor nebo jed v množství, které je způsobilé k použití pro více lidí. Mimo
množství je třeba hodnotit i druh a kvalitu látky, způsob provedení činu apod.
Z hlediska zavinění postačí ve vztahu k této okolnosti nedbalost [§ 6 písm. b)
tr. zák.].
Organizovanou skupinou se rozumí sdružení více osob (nejméně tří trestně
odpovědných), v němž je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy
sdružení a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a
koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu
a tím i jeho nebezpečnost pro společnost (srov. rozhodnutí č. 53/1976-II., č.
45/1985 Sb. rozh. tr.). Nevyžaduje se, aby šlo o soustavnou trestnou činnost a
postačí, když je tímto způsobem proveden i pouze jeden akt trestné činnosti. O
organizovanou skupinu působící ve více státech jde tehdy, pokud působí nejméně
ve dvou státech, a to případně včetně České republiky. Pachatel musí vědět, že
jde o takovou organizovanou skupinu.
Podle názoru Nejvyššího soudu nepostupoval Vrchní soud v Praze v rozporu s
trestním zákonem, když jednání obviněného A. C. popsané v tzv. skutkových
větách pod body 1) a 2) výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu kvalifikoval
jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a
jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. Rovněž nelze
soudu druhého stupně vytýkat, pokud se v odvolacím řízení ztotožnil s právním
posouzením jednání obviněného F. A., jak je uvedeno v tzv. skutkové větě pod
bodem II. výroku o vině v rozsudku Krajského soudu v Plzni, a to jako trestného
činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §
187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Ze skutkových zjištění zjevně vyplývá, že oba
obvinění se podíleli na neoprávněném opatření a prodeji psychotropní látky –
pervitinu jinému a čin spáchali ve větším rozsahu, tj. v množství, které bylo
způsobilé k použití pro více lidí [v bodech 2) a II. prakticky shodných
rozsudečných výroků soudů obou stupňů se jednalo o 90,8 g zmíněné drogy s
obsahem 40 g metamfetaminové báze a u obviněného A. C. navíc v bodě 1) výroku o
vině v rozsudku odvolacího soudu šlo o 130 g pervitinu, byť nebyl zjištěn obsah
účinné látky – metamfetaminu]. Ostatně v tomto směru ani v dovolání žádné
konkrétní právní námitky uplatněny nebyly.
Z popisu předmětných skutků taktéž plyne, že obviněný A. C. předmětnou trestnou
činnost spáchal ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech a
obviněný F. A. ji spáchal jako člen organizované skupiny.
V případě obviněného A. C. je ze skutkových zjištění očividná spolupráce jeho
osoby s B. A., který žije ve Spolkové republice Německo. Jednalo se o dohody o
obstarání pervitinu obviněným, způsobu předání této drogy jmenovanému při jejím
odběru a výši prodejní ceny. Současně byl obviněný informován, že pervitin je
určen dalším osobám ve Spolkové republice Německo k prodeji se ziskem. Navíc v
bodě 2) rozsudečného výroku o vině v rozhodnutí odvolacího soudu byli do
trestné činnosti obviněného zapojeny i další, a to zcela konkrétně zjištěné
osoby. Jednak se spoluobviněným F. A. uzavřel dohodu o dodání pervitinu včetně
jeho množství a ceny a jednak D. B. předal balíček s touto drogou a pokynem,
aby jej dovezla do Spolkové republiky Německo (do S.), kde si jej podle dohody
měl vyzvednout B. A.
V odůvodnění rozsudku Vrchní soud v Praze jednání obviněného A. C. blíže
rozvedl, přičemž konstatoval: „Ten se rozhodl, že bude zásobovat svědka A.
drogou. Celkem mu prodal v nejméně čtyřech případech 220 g pervitinu.
Spolupráce měla pokračovat dál. V rámci těchto obchodních vztahů udržovali
spolu častý telefonický kontakt. Nešlo o obchody náhodné, ale celkem
pravidelné, v krátkém časovém sledu. Obchodní schůzky byly dopředu plánovány a
operativně upravovány. Úkoly byly rozděleny. A. objednal dodávku drogy u C. Ten
drogu zajistil nejméně v jednom případě od A., v dalších od blíže nezjištěných
dodavatelů. Pak objednateli předal drogu buď sám, nebo k dopravě využil svou
manželku. Přitom věděl, že droga je v SRN určena k dalšímu prodeji.“ Odvolací
soud k činu obviněného zdůraznil: „…byl hlavním článkem celého řetězu“ (vše na
str. 16 a 17 rozsudku soudu druhého stupně).
S poukazem na rozvedené skutečnosti lze důvodně konstatovat, že jednání
obviněného A. C. bylo uskutečněno ve vzájemné součinnosti s dalšími zjištěnými
či nezjištěnými osobami včetně konkrétní osoby ve Spolkové republice Německo.
Rovněž se vyznačovalo určitou plánovitostí a též koordinovaností, což
nepochybně zvyšovalo pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu, tj. v
daném případě dovozu pervitinu do jmenovaného státu za účelem jeho dalšího
prodeje. Proto lze oprávněně považovat formální znaky kvalifikované skutkové
podstaty trestného činu podle § 187 odst. 4 písm. c) tr. zák. v jednání
obviněného za naplněné. To platí i pro čin obviněného F. A. Již Krajský soud v
Plzni ohledně jeho osoby v odůvodnění rozsudku na str. 12 mimo jiné uvedl:
„Není podstatné, že obžalovaný A. neznal B. A.. Ze záznamů telefonických hovorů
vyplývá zcela jednoznačně, že věděl, že A. C. pervitin dále prodává, když
koordinoval jejich vzájemné setkání a kontakty s další osobou.“ Tuto
argumentaci odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí na str. 16 doplnil
konstatováním: „…obžalovaný A. věděl, že droga jím opatřená a předaná
obžalovanému C. je určena pro německé odběratele. Svědčí o tom ne jeden, ale
nejméně dva telefonické hovory mezi ním a obžalovaným C. Jsou to hovory z 16.
3. a 4. 4. 2006.“
S ohledem na zjištěné skutečnosti museli obvinění A. C. a F. A. nejen vědět, že
trestná činnost je páchána ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více
státech, ale svým konkrétním jednáním, které spočívalo v opatření a prodeji
pervitinu jiným osobám, cíleně porušovali zájem na ochraně společnosti a lidí
proti možnému ohrožení, které vyplývá z nekontrolovaného nakládání s omamnými
látkami. Trestný čin proto spáchali v přímém úmyslu podle § 4 písm. a) tr. zák.
Konstrukce skutkových podstat trestných činů uvedených v zákoně míří na
typické, běžně se vyskytující činy určitého druhu. Již stanovením určité
okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby zákon předpokládá, že při
jejím naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti
činu pro společnost zpravidla podstatně zvýšen. K okolnosti podmiňující použití
vyšší trestní sazby se proto nepřihlédne jen tehdy, když stupeň nebezpečnosti
činu pro společnost v konkrétním případě (§ 3 odst. 4 tr. zák.) ani při
formálním naplnění této okolnosti nedosáhne stupně odpovídajícího dolní hranici
zvýšené trestní sazby, když tedy nebude odpovídat ani nejlehčím, běžně se
vyskytujícím případům trestného činu dané kvalifikované skutkové podstaty
(srov. rozhodnutí č. 34/1976 a č. 26/1994 Sb. rozh. tr.).
Skutečnosti, které by v jednání obviněného A. C. snižovaly stupeň nebezpečnosti
činu pro společnost, aby z hlediska materiální stránky zakotvené v ustanovení §
88 odst. 1 tr. zák. nešlo o kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu,
jímž byl v bodech 1) a 2) výroku rozsudku Vrchního soudu v Praze uznán vinným,
odvolací soud důvodně neshledal a ani z provedeného dokazování nevyplývají.
Obviněný, byť v České republice nebyl trestán, tak rozhodně nežil řádným
životem. Podle záznamu Policie SRN jde o osobu s velmi bohatou kriminální
minulostí (vydírání, únos člověka spojeného s vydíráním, podvod, křivá přísaha
– viz str. 13 rozsudku soudu prvního stupně). Předmětnou trestnou činnost
spáchal vyšší formou úmyslného zavinění a byla tvořena čtyřmi útoky, tj. ve
smyslu ustanovení § 89 odst. 3 tr. zák. šlo o pokračování v trestném činu.
Právě spolupráce obviněného se zjištěnými či nezjištěnými osobami umožnila, aby
z České republiky bylo do Spolkové republiky Německo k dalšímu prodeji dovezeno
v soudním řízení zjištěné množství pervitinu.
Rovněž u obviněného F. A. nebyly v soudním řízení shledány skutečnosti, které
by svědčily pro jeho řádný život před spácháním trestné činnosti, kterou taktéž
spáchal v přímém úmyslu. Naproti tomu však byla jeho osobě prokázána toliko
jedna dodávka pervitinu, tj. jeho zapojení do trestné činnosti nebylo takového
rozsahu jako u obviněného A. C. K okolnosti, že obviněný čin spáchal jako člen
organizované skupiny působící ve více státech, tudíž nebylo s ohledem na
ustanovení § 88 odst. 1 tr. zák. důvodně přihlédnuto, a to při úvaze posoudit
jeho jednání podle kvalifikované skutkové podstaty zakotvené v § 187 odst. 4
písm. c) tr. zák. Skutečnost, že čin spáchal jako člen organizované skupiny
však podstatně zvyšovala stupeň společenské nebezpečnosti jím spáchaného
jednání, a proto bylo právem aplikováno ustanovení § 187 odst. 2 písm. a) tr.
zák. Je totiž evidentní, že prokázaná součinnost obviněného se spoluobviněným
A. C., a to v rámci řetězu překupníků, umožnila realizovat předmětný trestný
čin.
Nejvyšší soud konstatuje, že ve věci učiněná skutková zjištění umožňují důvodný
závěr, že obvinění svým jednáním naplnili, a to obviněný A. C. všechny zákonné
znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek
a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. a obviněný F.
A. všechny zákonné znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a
psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Právní
námitky, které byly v dovolání formálně relevantně uplatněny, tudíž nelze
akceptovat.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e)
tr. ř. dovolání obviněných A. C. a F. A. odmítl jako zjevně neopodstatněná.
Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí
učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném
zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 29. ledna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k