USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 3. 2025 o dovolání, které podala obviněná Z. Ch. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 10. 2024, č. j. 5 To 231/2023-2460, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 4 T 5/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě (dále též „soud prvního stupně“ nebo jen „soud“) ze dne 25. 5. 2023, č. j. 4 T 5/2023-2021, byla obviněná Z. Ch. (dále „obviněná“, příp. „dovolatelka“) uznána vinnou přečinem křivého obvinění podle § 345 odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustila způsobem specifikovaným ve výroku rozsudku.
2. Obviněná byla za tento přečin odsouzena podle § 345 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 24 měsíců, jehož výkon jí byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 36 měsíců.
3. O odvolání obviněné proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ostravě (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 4. 10. 2024, č. j. 5 To 231/2023-2460, jímž napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a za podmínek § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnou uznal vinnou přečinem křivého obvinění podle § 345 odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, jehož se dopustila tím, že v době nejméně od dne 29. 5. 2015 do 22. 11. 2021 v Ostravě a jinde převážně prostřednictvím své e-mailové adresy Z.P.@seznam.cz a následně z.ch.@seznam.cz, v úmyslu přivodit trestní stíhání bývalého manžela – poškozeného Z. B., za účelem následného ovlivnění rozhodování opatrovnického soudu ohledně styku poškozeného se svými společnými dětmi L. B., nar. XY, a AAAAA (pseudonym), popř. dalších rozhodnutích týkajících se jejich společných dětí, úmyslně zasílala e-mailové zprávy adresované Okresnímu soudu v Ostravě ke sp. zn.
0 P
620/2011 a odvolacímu Krajskému soudu v Ostravě, řešících v jednotlivých věcech úpravu styku poškozeného s jejich společnými dětmi, stanovení výživného a rozhodování o stanovení dohledu nad výchovou obou dětí, a dále rovněž dalším orgánům veřejné moci, obsahující smyšlené informace o osobě a chování poškozeného vůči ní a jejich společným dětem, kde lživě poukazuje zejména na to, že děti byly z jeho strany dlouhodobě vystaveny fyzickému a psychickému týrání, vulgárnímu a hrubému zacházení, domácímu násilí, kdy děti bil, byl na ně vulgární, obnažoval se před nimi a nabízel jim soulož, vyhrožoval dětem, že je bude souložit, sexuálně se před dětmi uspokojoval, naváděl je k prostituci a dceru vulgárně nazýval prostitutkou, před dětmi dostával záchvaty zlosti, hlasitě několik hodin v kuse na děti křičel vulgarismy, vyhrožoval jim s rukou v pěst ublížením na zdraví i v budoucnu, syna krmil zvratky z podlahy a bil ho po tváři, děti krmil jídlem s nečistotami, dceru předávkoval léčivem, v minulosti ji měl shodit těhotnou ze schodů, rovněž ji bil, při kojení syna jí rozbil pěstí ústa a brýle, až jí tekla krev, synovi bránil v pití mateřského mléka, když takto zaslala nejméně:
- v roce 2015 e-mailové zprávy na Okresní a Krajský soud v Ostravě a Úřad městského obvodu Slezská Ostrava, - v roce 2016 e-mailové zprávy na Krajský soud v Ostravě, Okresní soud v Ostravě, Policii České republiky, Městské ředitelství policie Ostrava, Obvodní oddělení policie Slezská Ostrava, Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje,
- v roce 2017 e-mailové zprávy na Magistrát města Ostravy, Městský úřad Bohumín, Krajský soud v Ostravě, Krajské státní zastupitelství v Ostravě, Policejní prezidium České republiky, Policii České republiky, Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Obvodní oddělení policie Vratimov, Policii České republiky, Městské ředitelství policie Ostrava, Obvodní oddělení policie Ostrava-střed, Policii České republiky, Městské ředitelství policie Ostrava, Obvodní oddělení policie Slezská Ostrava, Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje,
- v roce 2020 e-mailové zprávy na Okresní soud ve Frýdku-Místku a Krajský soud v Ostravě,
- v roce 2021 e-mailové zprávy na Městský úřad Frýdlant nad Ostravicí, Policii České republiky, Městské ředitelství policie Ostrava, Obvodní oddělení policie Ostrava-Přívoz, přičemž tyto informace se však nezakládaly na pravdě a prověřování trestního oznámení bylo Policií České republiky, Městským ředitelstvím Police Ostrava, Obvodním oddělením Slezská Ostrava pod sp. zn. KRPT-217710/ČJ-2016-070718, uloženo Ad acta.
4. Odvolací soud ji za to odsoudil podle § 345 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 24 měsíců, jehož výkon jí podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 36 měsíců.
5. Pro úplnost dlužno dodat, že Nejvyšší soud ve věci rozhoduje již podruhé. Svým usnesením ze dne 2. 7. 2024, sp. zn. 6 Tdo 464/2024, podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 10. 2023, č. j. 5 To 231/2023-2295, jakož i další rozhodnutí na tento rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Shledal totiž důvodnou námitku obviněné stran existence vady podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť veřejné zasedání o odvolání bylo konáno v její nepřítomnosti, ačkoliv k němu byla předvolána a v jeho rámci došlo k provádění důkazů významných pro rozhodnutí odvolacího soudu. II. Dovolání a vyjádření k němu
6. Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Barbory Wilczkové dovolání, jež opřela o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a současně ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
7. Obviněná namítá, že pokud je jí kladeno za vinu, že předmětná podání začala podávat až od roku 2015, pak logicky, pokud se otec v minulosti styku s dětmi nedomáhal, nemusela je před ním chránit. Mnohé ze svých podání navíc činila k přímé výzvě soudu. Ostatně obdobné informace byly již v církevní žalobě o neplatnost manželství. Stejně tak podávala trestní oznámení již v dřívějších letech – např. PČR OOP Vratimov, věc šetřena pod č. j. KRPT/4709/PŘ-2012-070722. Z uvedeného je patrné, že již krátce po rozvodu upozorňovala na nevhodné jednání poškozeného. Ze sdělení OSPOD ze dne 29. 1. 2007 (č. l. 535) vyplývá vulgární a hrubé chování otce k dceři L. a jeho agresivita vůči členům domácnosti. S tím koresponduje i výpověď svědkyně P., podle níž ji o nevhodném chování poškozeného informovala již v době trvání jejich manželství.
8. Soudy nemohou s naprostou jistotou tvrdit, že v domácnosti nedocházelo k závažným incidentům a že se jedná o účelně vykonstruované a naprosto lživé obvinění, neboť se zcela prokazatelně o těchto skutečnostech svěřovala svému okolí již v době trvání manželství (prohlášení p. P., prohlášení p. O.). Skutečnost, že nelze jednoznačně prokázat, že by docházelo k nevhodnému jednání poškozeného, o němž hovořila ještě neznamená, že k těmto incidentům v minulosti nedošlo.
9. Soudy navíc nezohlednily specifický psychický stav poškozeného. Minimálně ve třech případech měl prokazatelně poškozený tendence sám sobě ublížit. Jeho psychická nevyrovnanost je tak naprosto zřejmá. Nelze rovněž zcela bagatelizovat, že mu byly již v dětství diagnostikovány poruchy chování s agresivitou a vandalstvím. Podle vlastní výpovědi má problémy s pamětí. Přesto soudy dospěly ke zcela jednoznačnému závěru, že poškozený nemohl být agresivní, a to zejména na základě jeho tvrzení. Nicméně on sám ve své výpovědi uvedl, že obviněné v minulosti bouchl do auta, ve kterém seděla, protože měl zlost. O poměrně agresivním jednání vypovídala i svědkyně F., která jednoznačně hovořila o náhlých agresivních projevech poškozeného, které sama viděla. Z lékařských zpráv je zřejmá emoční labilita poškozeného. Naprosto laická a nepodložená je úvahu odvolacího soudu, že pro své onemocnění by poškozený neměl být ani objektivně schopen agresivního chování vůči rodinným příslušníkům. Roztroušená skleróza má mnoho příznaků, avšak pokud není poškozený vyloženě upoután na invalidní vozík, což nebyl v době trvání manželství a není ani v současné době, pak rozhodně není vyloučena možnost agresivního chování.
10. Za situace, kdy vznikly významné pochybnosti ohledně schopností reprodukce prožitých událostí a mentality poškozeného, měl být jeho psychický stav v tomto směru znalecky zkoumán. Za další nepochopitelné pochybení obou soudů označila dovolatelka zamítnutí výslechu Z. P. a dcery L., které byly přímými svědky jednání poškozeného. Ačkoliv jisté náznaky agresivity poškozeného v jeho chování v domácnosti byly prokázány, přesto oba soudy tyto skutečnosti zcela ignorovaly a naprosto bagatelizovaly výslech osob, které kromě jí samotné agresivní jednání poškozeného přímo popisovaly. Jedná se přitom o podstatný důkaz, který mohl potvrdit, že její obvinění nejsou smyšlená. Soudy zcela bez jakýchkoliv výhrad vycházely zejména z výpovědi poškozeného, který sám potvrdil své potíže s pamětí a ohledně jehož psychiky se vyrojilo rovněž mnoho otazníků. Přitom je zřejmé, že k ní pociťuje již dlouhodobě zášť. Oba soudy se pouze okrajově zabývaly listinami, které předložila – znaleckým posudkem psychologa PhDr. Ivana Galuszky a závěry psycholožky PhDr. et Mgr. Pavly Šňupárkové, a jejich význam a závěry bagatelizovaly.
11. Závěrem svého dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud v souladu s § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení (správně: rozsudek) Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 10. 2024, č. j. 5 To 231/2023-2460, a současně rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 5. 2023, č. j. 4 T 5/2023-2021, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení a rozhodnutí.
12. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněné vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která uvedla, že dovolatelka namítá zejména první a třetí alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž vznášené námitky jsou v zásadě pouze opakováním námitek, které uplatňovala již v rámci řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení.
13. Pokud se jedná o údajný rozpor mezi skutkovými zjištěními a důkazy, je nutné poukázat na široký rozsah dokazování, který byl v trestní věci dovolatelky proveden. Dokazování proběhlo jak před soudem prvního stupně, tak před odvolacím soudem, a to k námitkám obviněné obsaženým v jejím řádném opravném prostředku. Ze shromážděných důkazů, především listinných, vyplývá, na které instituce a s jakým cílem se obviněná obracela. Z výpovědí slyšených svědků, zejména její sestry, strýce a kmotry dcery nevyplynulo, že by byli osobně přítomni jednání, které obviněná popisovala. Rozsáhlé dokazování bylo vedeno i ohledně skutečnosti, zda se poškozený projevoval jako osoba agresivní či násilnická. V tomto smyslu dokazování významně rozšířil soud odvolací. Pokud jde o nastavení obviněné, soud se mohl opřít o závěry znaleckého posudku MUDr. Dany Skřontové a PhDr. Heleny Khulové, který byl vypracován v roce 2019 v rámci trestního řízení u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 80 T 3/2018, který byl řádně zprocesněn v předmětném řízení jako důkaz listinný.
14. Nelze přisvědčit ani námitce, že znalecké závěry ohledně osoby dovolatelky jsou nejednoznačné, a to s ohledem na závěry znaleckého posudku PhDr. Ivana Galuszky a závěry psycholožky PhDr. et Mgr. Pavly Šňupárkové. S touto námitkou obviněné se náležitě vypořádal již soud odvolací, a to v bodě 43. svého rozhodnutí. V něm vyzdvihl, že znalecký posudek PhDr. Ivana Galuszky byl jinak tematicky zaměřen, resp. nejedná se o komplexní psychiatricko-psychologické zkoumání obviněné, a v případě psycholožky PhDr. et. Mgr. Pavly Šňupárkové jde pouze o zprávu vypracovanou na žádost obviněné, jejímž účelem bylo zhodnocení kompetencí dovolatelky pro výkon povolání pedagožky.
15. Je třeba zdůraznit, že skutkové okolnosti nemusí být komplexně lživé. K naplnění lživého obvinění může dojít i tak, že pachatel pravdivé skutečnosti záměrně částečně zkreslí nebo je doplní nepravdivými tvrzeními, případně zasadí pravdivé skutečnosti do nepravdivého kontextu, aby jim dodal jiný význam, který ve svém výsledku vytváří dojem, že podezření je skutkově podložené. K tomu došlo i v posuzované trestní věci, kdy obviněná zveličovala jednání obviněného, jak je zřejmé například z jejího konstatování, že dceru L. předávkoval léky, když toto podezření se nepotvrdilo, neboť šlo v daném případě o alergii na podávané léčivo.
16. Dovolatelka zmiňuje ve svém mimořádném opravném prostředku i kategorii důkazů opomenutých. V posuzované trestní věci se soudy obou stupňů s důkazními návrhy obviněné náležitě vypořádaly (soud prvního stupně v bodě 20. svého rozhodnutí a odvolací soud v bodech 70. – 71. předmětného rozhodnutí). Odvolací soud náležitě vysvětlil, proč neprovedl výslechy dcery a matky obviněné L. B. a Z. P. Vysvětlení odvolacího soudu jsou případná a logická.
17. Pokud jde o časový horizont jednání obviněné, její iniciativa byla nejvyšší v době od 29. 5. 2015 do 22. 11. 2021, přičemž řízení o úpravu styku probíhalo právě v době od 19. 5. 2015 do 1. 11. 2017. Negativní chování otce vůči dětem ve smyslu obviněnou podávaných podání se nepodařilo prokázat ani ze strany policejního orgánu, ani ze strany orgánu sociálněprávní ochrany dětí. Vyjádření dětí jsou pak zásadně ovlivněna matkou, která o ně v době od roku 2011 výlučně pečuje, zatímco otec se s dětmi nestýká, a to proto, aby jim nezpůsobil citovou újmu.
18. Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Zároveň vyjádřila souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jí navrženého rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. III. Přípustnost dovolání
19. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.). IV. Posouzení dovolání
20. Obviněná, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založila na tvrzení o naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněným důvodům dovolání, a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat důvodnost a zda jsou tudíž způsobilé odůvodnit požadovanou kasaci napadených rozhodnutí.
21. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněnou označeného dovolacího důvodu dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
22. Úvodem je vhodné zmínit, že znění tohoto dovolacího důvodu nemění nic na způsobu rozhodování dovolacího soudu, neboť v řízení o tomto mimořádném opravném prostředku (dovolání) se i nadále neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22 (nověji např. usnesení ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1866/24, odkazující na prvně uvedené). Podle něj „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání“. Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.
23. Ve vztahu k první alternativě tohoto dovolacího důvodu je nezbytné uvést, že obviněná ve svém dovolání nevymezila, která skutková zjištění, jež jsou rozhodná pro právní kvalifikaci skutku, pokládá za zjevně rozporná s obsahem provedených důkazů, resp. konkrétně s jakým důkazem. Uvedené alternativě především nevyhovují námitky, jejichž prostřednictvím dovolatelka namítá rozpor zjištění soudů se svojí verzí události či je zakládá na svém hodnocení důkazů. Nejenže zákonné znění uvedené alternativy vyžaduje, aby byl předmětem námitek rozpor se skutkovými zjištěními rozhodnými pro právní kvalifikaci skutku, ale tento rozpor musí být zjevný v tom smyslu, že zjištění „nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení nebo jsou dokonce s nimi přímo v rozporu“ (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 2. 2022, sp. zn. II. ÚS 3297/21).
24. Nadto je z obsahu dovolání zřejmé, že se jedná o opakování argumentace, kterou obviněná uplatňovala již v předchozích stadiích řízení a která představuje též skutkový základ projednávané věci. Obviněná nadále trvá na pravdivosti svých lživých prohlášení o poškozeném navzdory tomu, že její obhajoba byla jednoznačně vyvrácena soudy nižších stupňů. Soudy obou stupňů společně provedly dostatečné dokazování, přičemž o množství dostupných důkazů svědčí již samotný rozsah trestního spisu. Odvolací soud provedl pečlivé hodnocení provedených důkazů a doplnil skutková zjištění soudu prvního stupně zcela v souladu s dokazováním. Odůvodnění poskytnuté odvolacím soudem je velmi podrobné a nejenže vyvrací obhajobu obviněné, ale odpovídá též na všechny jí vznesené argumenty.
25. Obviněná pochybnosti o skutkových zjištěních soudů nižších stupňů zakládá na deformaci provedených důkazů. Uvedené je patrné např. na jí odkazované zprávě OSPOD. Z ní má podle interpretace obviněné („ve sdělení tohoto úřadu ze dne 29. 1. 2007 již je zmiňováno vulgární a hrubé chování otce“) vyplývat, že se daná instituce o jejich rodinu zajímala již dlouho před jí podávanými lživými oznámeními (od konce roku 2006). Ve skutečnosti byla činnost OSPOD iniciována nikoli z úřední povinnosti, ale z důvodu podání matky obviněné a jeho další činnost souvisela se soudními řízeními ve věci úpravy práv a povinností k dětem. Zpráva zároveň uvádí „[č]etné množství e-mailů matky, ve kterých se objevují zmíněné informace, počala matka zasílat dnem 1. 6. 2015. Do té doby na jednání, chování, psychický stav otce či na týrání dětí ze strany otce matka nikdy OSPOD neupozornila“. Obdobně, pokud obviněná poukazuje na výskyt těchto prohlášení v církevní žalobě o neplatnost manželství, soudy nižších stupňů již jednoznačně uzavřely, že poškozený se k ní vyjadřoval pod tlakem. Zároveň odvolací soud upozornil, že již církevním soudem byla zmiňována manipulativní povaha obviněné (viz bod 57. rozsudku odvolacího soudu).
26. Skutečnost, že obviněná nejen dezinterpretuje obsah provedených důkazů, ale také si vybírá pouze ty části svědčící ve prospěch její obhajoby, je zřejmá též její argumentace ve vztahu k výpovědím svědků. Vyzdvihuje skutečnost, že slyšení svědci potvrdili její stížnosti na obviněného, a to již v době trvání manželství (jmenuje svědkyni P.), zcela však opomíjí, že tato část výpovědi svědků, v níž pouze uvádějí údaje sdělené jim obviněnou, má nižší vypovídací hodnotu než jejich přímé svědectví. Svědkyně M. P. vypověděla, že poškozený na ni působil normálně, neviděla nic nevhodného a nepozorovala ani nic nestandardního. Také svědci z rodiny obviněné nevypověděli ničeho o extrémním chování, kterého se měl poškozený dopouštět. Svědkyně V. F., sestra obviněné, sice uvedla, že když byl rozruch, začal být agresivní a nevypočitatelný, konkrétně však popsala jen žduchání. Další chování poškozeného popsala jako nevědomé – dítě u otevřeného okna, zastlané na sedačce i hlasitá hudba. Krom toho žádné z popisovaných jednání nedosahuje intenzity vylíčené obviněnou. Za známky agresivního chování nelze považovat, že poškozený při konfliktu do svědkyně či matky obviněné strčil (aniž by spadla) a jednou hodil vejcem.
27. Dlužno dodat, že byť obviněná namítá, že se soudy zabývaly jí předloženým znaleckým posudkem a zprávou psycholožky pouze okrajově a jejich význam a závěry bagatelizovaly, je tomu tak pouze proto, že reakce soudů neodpovídala představám obviněné. Z bodu 43. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu je patrno, že tyto důkazy byly předmětem jeho hodnocení. Podle jeho zjištění se v případě obou obviněných označených důkazů nejednalo o celkové znalecké zkoumání osoby obviněné. Účelem vyšetření obviněné psycholožkou bylo zhodnocení její kompetence pro výkon povolání. Ze zadání znaleckého posudku zpracovaného na žádost obviněné PhDr. Ivanem Galuszkou je zjevná její tendence směřující k otázkám šikany dětí a jejich obtíží v rámci vzdělávání. Proti těmto důkazům stál znalecký posudek MUDr. Dany Skřontové a PhDr. Heleny Khulové (byť byl vypracován v odlišném trestním řízení) a souladné poznatky vyplývající z dalších provedených důkazů (mj. zpráva Diakonie, Českobratrské církve evangelické, rozhodnutí Interdiecézního soudu v Olomouci).
28. Z výše uvedeného je zřejmé, že argumentace obviněné vůbec neodpovídá obsahovému vymezení dovolacího důvodu. Nejenže obviněná neoznačila podstatné skutkové zjištění učiněné ve zjevném rozporu s provedenými důkazy, svoji argumentaci založila výhradně na odlišném hodnocení důkazů založeném na jejich deformaci a dezinterpretaci.
29. Aniž by dovolací soud opětovně detailněji rozváděl to, jakým způsobem má dovolatel formulovat své námitky uplatněné pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (výše bod 22.), považuje za vhodné zdůraznit, že i podle názoru Ústavního soudu samotná jeho polemika se skutkovými závěry učiněnými soudy v dovoláním napadených rozhodnutích nemůže být podkladem pro procesní postup dovolacího soudu spočívající v jejich zrušení (viz např. usnesení ze dne 19. 2. 2025, sp. zn. II. ÚS 104/25: „Stěžovatel v dovolání polemizoval se skutkovými zjištěními soudů nižších instancí, avšak takové námitky nemohou být samy o sobě předmětem dovolacího přezkumu.“). Přitom, jak již plyne z výše uvedeného, skutkové námitky obviněné stran skutkových zjištění soudů nejsou formulovány způsobem, jenž je vyžadován pro doložení naplnění první alternativy tohoto dovolacího důvodu, neboť zjevný rozpor neosvědčují a jsou tak pouhou pokračující polemikou obviněné se závěry soudy nižších stupňů učiněnými.
30. K třetí alternativě tohoto dovolacího důvodu (ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy) obviněná namítla neprovedení jejích důkazních návrhů – výslech její matky a dcery a vypracování znaleckého posudku na psychický stav poškozeného.
31. Z rozsudku odvolacího soudu vyplývá, že důkazní návrhy obviněné odmítl pro jejich nadbytečnost a své rozhodnutí řádně odůvodnil (body 70. a 71.). Ve vztahu k matce obviněné sdělil, že ta již podala vysvětlení v rámci jiného trestního řízení a součástí spisu je též její čestné prohlášení nesoucí se v duchu stanovisek a postojů obviněné. Taktéž dcera obviněné podle poznatků opatrovnického soudu zcela převzala postoj matky, což potvrzuje i její vyjádření založené ve spise. Odvolací soud proto odůvodněně provedení jejich výslechu zamítl, neboť lze od jejich výpovědí předpokládat pouze opakované prezentování mínění obviněné.
32. Pokud jde o vypracování znaleckého posudku na psychický stav poškozeného, již v řízení před odvolacím soudem bylo podstatným způsobem doplněno dokazování ve vztahu k této otázce. Uvedený soud v tomto směru provedl podrobné dokazování a svůj závěr, že nebylo žádnou z vyžádaných lékařských zpráv prokázáno, že by poškozený byl hospitalizován či ambulantně ošetřen pro agresivní či impulzivní jednání vůči jeho rodině, řádně odůvodnil (především bod 50.). Ve vztahu k námitce obviněné stojí za povšimnutí, že podle znaleckých závěrů PhDr. Mrkvicové, která byla přibrána v rámci řízení o úpravu styku s dětmi, je poškozený osobou extrovertovanou, bez psychopatických fenoménů, vstřícný, přátelský, nejsou přítomny rysy impulzivity ani agresivity (id.). Zamítnutí doplnění dokazování vypracováním znaleckého posudku bylo tudíž ze strany odvolacího soudu taktéž zcela opodstatněné.
33. Z uvedeného vyplývá, že návrhy obviněné na doplnění dokazování nebyly odvolacím soudem zamítnuty neopodstatněně a nejedná se o opomenuté důkazy. Odvolací soud sice návrhy obviněné zamítl, poskytl však dostatečné odůvodnění v souladu s požadavky kladenými judikaturou Ústavního soudu. Přestože námitky obviněné odpovídaly obsahovému vymezení třetí alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nebyly shledány odůvodněnými. V. Způsob rozhodnutí
34. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněné plyne, že jí vznesené námitky nebyly shledány opodstatněnými. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o jejím dovolání rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
35. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 13. 3. 2025
JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu