6 Tdo 216/2025

6 Tdo 216/2025-466

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 4. 2025 o dovolání, které podal obviněný K. Š. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2024, sp. zn. 11 To 328/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 16 T 81/2024, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

1. Okresní soud Praha-východ rozsudkem ze dne 16. 9. 2024, sp. zn. 16 T 81/2024, podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku zrušil rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 30. 10. 2023, č. j. 3 T 104/2023-108, ve výroku o vině [viz dále citované body 3) a 4) popisu skutku], výroku o trestech a všech dalších výrocích, které mají ve výroku o vině svůj podklad, a při vázanosti jeho skutkovými zjištěními uznal obviněného K. Š. vinným pod body 1) a 2) přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, pod bodem 1) dále též přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a pod body 1), 3) a 4) pokračujícím přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.

2. Této trestné činnosti se dopustil (stručně vyjádřeno) tím, že 1) dne 6. 9. 2023 v době od 5:15 do 6:25 hodin na adrese XY XY, XY – XY, okres Praha-východ, v úmyslu získat pro sebe neoprávněný majetkový prospěch, překonal blíže nezjištěným způsobem 180 cm vysoké oplocení pozemku domu obývaného J. K. a E. K., ze kterého odvezl osobní automobil Škoda Octavia, RZ XY, v hodnotě 360 000 Kč, spolu s věcmi v něm uloženými, a to tak, že vozidlo nastartoval klíčem v něm ponechaným a odjel bránou, u které při výjezdu poškodil elektrické otevírání, čímž J. K. způsobil škodu na odcizení ve výši 2 200 Kč, škodu na poškození ve výši 20 000 Kč, a společnosti ALKAL BATERIE spol. s.r.o. škodu na odcizení ve výši 383 260 Kč, 2) dne 7. 9. 2023 v době od 2:41 do 2:49 hodin na adrese XY XY, XY, okres Praha-východ, nezjištěným způsobem překonal branku zvenčí opatřenou tzv. koulí, vedoucí na pozemek rodinného domu obývaného M. K. a M. K., ze kterého odvezl ke škodě M. K. horské kolo Ghost Kato Universal s příslušenstvím v celkové hodnotě 13 000 Kč, 3) dne 7. 9. 2023 kolem 10.00 hodin v obci XY, okres XY, po XY ulici řídil osobní automobil Škoda Octavia, RZ XY, a 4) dne 17. 9. 2023 kolem 11.40 hodin v XY, okres XY, mj. po ulici XY řídil osobní automobil Seat Ibiza, RZ XY, a jednání pod body 1), 3) a 4) se dopustil přesto, že si byl vědom, že mu byl rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 26. 4. 2023, č. j. MHMP 889456/2023/Ant, který nabyl právní moci dne 31. 5. 2023, uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání osmnácti měsíců, a jednání pod body 1) a 2) se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 26. 9. 2022, č. j. 37 T 115/2022-107, který nabyl právní moci dne 1. 12. 2022, odsouzen mj. pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, který vykonal dne 13. 8. 2023.

3. Za to byl obviněnému podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 a § 45 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný společný trest odnětí svobody v trvání dvaceti šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání dvou let. Dále mu bylo podle § 228 odst. 1 tr. ř. uloženo zaplatit na náhradě škody J. K. částku 12 200 Kč a M. K. částku 13 000 Kč. Se zbytkem nároku byl druhý jmenovaný poškozený podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.

4. Odvolání obviněného Krajský soud v Praze usnesením ze dne 14. 11. 2024, sp. zn. 11 To 328/2024, podle § 256 tr. ř. zamítl.

II. Dovolání a vyjádření k němu

5. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný v celém rozsahu dovoláním, v němž odkázal na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Namítl, že se soud odchýlil od ustálené judikatury Ústavního soudu, což podle něj představuje důvod pro dovolání. Podle obviněného soud opomenul důkazy obhajoby (např. II. ÚS 623/05), nevypořádal všechny námitky uplatněné v odvolání (např. II. ÚS 122/96) a porušil jeho právo na spravedlivý proces. Skutek byl nesprávně kvalifikován jako krádež automobilu, ač šlo o neoprávněné užívání cizího motorového vozidla. Nenaplnil zákonné znaky přečinu krádeže, protože neměl v úmyslu si vozidlo ponechat, ale pouze je přechodně užívat. Závěr o odstavení vozidla na odlehlém místě nemá oporu v dokazování.

6. Hodnota automobilu nebyla „prokázána pořadem práva“ a byly ignorovány důkazy obhajoby a námitky vůči klíčovým důkazům. Nalézací soud zamítl návrh na provedení jiného důkazu, než jaký obhajoba navrhovala, což odvolací soud bagatelizoval. Podle obviněného je zarážející, že odvolací soud považuje stanovení hodnoty automobilu za úkol pod úroveň znaleckého posouzení (myšleno spokojil se s pouhým odborným vyjádřením hodnoty automobilu), přestože orgány činné v trestním řízení běžně nechávají zpracovat znalecké posudky na jízdní kola. Odvolací soud nevypořádal námitku nedostatečnosti odborných vyjádření. Důkazní návrhy obhajoby byly ignorovány z finančních důvodů, což nemůže jít k jeho tíži.

7. Obviněný má za to, že soud nesprávně kvalifikoval skutek pod body 1) a 2) jako vloupání, přestože nebylo nade vši rozumnou pochybnost prokázáno překonání překážky. Soud nesprávně interpretoval důkazy, například pokud jde o tvrzení o zavřené brance kvůli psům nebo o úvahu o schopnosti obviněného překonat plot pod vlivem alkoholu. Podle obviněného soud ignoroval svědeckou výpověď o jeho nejisté chůzi. Řízení vozidla a překonání 180 cm vysokého plotu jsou zcela odlišné činnosti, pokud jde o možnost jejich výkonu ve stavu opilosti. Každopádně nebylo vyloučeno, aby v případě skutku pod bodem 1) nezůstala branka otevřená. Nepravděpodobné „přeskočení“ oplocení obviněným bylo vágně popsáno jako překonání, přesněji však popsáno nebylo. V případě skutku pod bodem 2) výroku rozsudku se obviněný u branky zdržoval několik vteřin, mohlo se tedy jednat o prosté šátrání po klice nebo jinou běžnou manipulaci s brankou, která byla pootevřená. Pokud překonání překážky trvalo jen několik nespecifikovaných vteřin, nemohlo se fakticky jednat o překonání překážky. V řízení tak podle obviněného došlo k porušení zásady in dubio pro reo.

8. Podle obviněného soud porušil jeho právo na spravedlivý proces tím, že mu odepřel právo vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě a dosáhnout předvolání a výslechu svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek jako svědků proti sobě (k tomu odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2300/21). Konkrétně se jedná o svědky k otázce překonání překážky (branky). Totéž se týká navrhovaných výslechů zpracovatelů odborných vyjádření.

9. Obviněný rovněž namítl porušení zásady ne bis in idem ohledně maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, kterého se měl dopustit užíváním motorového vozidla dne 6. 9. 2023. Podstatou je nejasné vymezení skutků. Ve výroku rozsudku Okresního soudu v Mělníku se hovoří o dni 7. 9. 2023, odůvodnění však výslovně zmiňuje dny 6.–7. 9. 2023. Nejde tak o dva dílčí útoky pokračujícího trestného činu, ale o útok jediný. Obviněný má za to, že soud nerespektoval názor Nejvyššího soudu vyjádřený v jeho rozhodnutí sp. zn. 11 Tdo 1494/2011 a 8 Tdo 1142/2019, podle kterých je časová souvislost přerušena pouze tehdy, pokud obviněný přestane páchat trestnou činnost na dobu alespoň několika měsíců.

10. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu i celé předcházející řízení zrušil vyjma výroku, kterým byl poškozený K. odkázán se zbytkem nároku na řízení věcech občanskoprávních.

11. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že otázka právní kvalifikace jednání pod bodem 1) rozsudku soudu prvého stupně je podřaditelná pod kategorii právního posouzení skutku. Státní zástupce má za to, že obviněný svým jednáním naplnil zákonné znaky skutkové podstaty přečinu krádeže, protože vozidlo odstavil na blíže neurčeném místě a neučinil žádné kroky k jeho navrácení vlastníkovi. Státní zástupce vyložil ustanovení § 205 tr. zákoníku a uvedl, že přisvojení cizí věci zahrnuje i situace, kdy pachatel věc odhodí nebo zničí. Vzhledem k tomu, jak vozidlo zanechal, musel být obviněný minimálně smířen s tím, že se vozidlo jeho vlastníkovi nemusí nikdy vrátit.

12. Námitka obviněného stran nedodržení zásady ne bis in idem je podle státního zástupce nepřiléhavá, protože řízení motorového vozidla ve dnech 6. 9. a 7. 9. 2023 představuje dva samostatné dílčí útoky jednoho pokračujícího přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Důvodnost námitky nelze dovozovat ani s ohledem na odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 30. října 2023, protože skutek je vždy vymezen pouze výrokem rozhodnutí, nikoliv jeho odůvodněním.

13. Státní zástupce má za to, že soudy obou stupňů řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností a pečlivě hodnotily provedené důkazy. Vyložil ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že tento dovolací důvod nezahrnuje obecně přezkoumání skutkových zjištění, ale pouze nejtěžší vady důkazního řízení, tzv. extrémní nesoulad. Podle státního zástupce soudy správně vyhodnotily otázku, zda se obviněný dopustil vloupání, a správně odmítly provést některé důkazní návrhy obviněného jako nadbytečné.

14. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

III. Formální podmínky věcného projednání dovolání

15. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.), v zákonné lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší

16. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit, zda konkrétní argumentace skutečně odpovídá obsahovému vymezení dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., na které obviněný odkázal. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro přezkum napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.).

17. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě vad v případech, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

18. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

IV. Důvodnost dovolání K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

19. Dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí alternativě odpovídají námitky obviněného týkající se jeho důkazních návrhů na zpracování znaleckého posudku k určení hodnoty vozidla a na výslech svědků k otázce, zda byla zabouchnutá branka v případě skutků pod bodem 1) a 2) rozsudku soudu prvního stupně.

20. Tzv. opomenutý důkaz souvisí se zásadou volného hodnocení důkazů. Jde jednak o procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dále se jedná o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (viz rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. ÚS 413/02, IV. ÚS 219/03 a další).

21. V posuzovaném případě jde zřejmě podle obviněného o zamítnutí důkazních návrhů bez věcně adekvátního zdůvodnění, neboť oba soudy se s nimi ve svých rozhodnutích vypořádaly, obviněný však s jejich postupem a důvody přesto nesouhlasí. K námitce týkající se znaleckých posudků se podrobně vyjádřil odvolací soud v odst. 5. odůvodnění svého rozhodnutí, přičemž obviněný v dovolání svou výhradu pouze opakuje, aniž by argumentoval ve vztahu k odůvodnění odvolacího soudu. Ten přitom vysvětlil, jaké důkazní návrhy soud prvního stupně zamítl, a vyjádřil se i k formální chybě v jeho odůvodnění (nekonkretizování jednotlivých důkazních návrhů při jejich zamítnutí).

Nejvyšší soud tak pouze dodává, že trestní řád nepřiřazuje konkrétním dokazovaným skutečnostem jednotlivé typy důkazů, kterými by měly být prokázány. Hodnota vozidla byla v řízení dostatečně a přesvědčivě prokázána odborným vyjádřením (č. l. 46) a obviněný ostatně jeho jednotlivé závěry nijak nerozporuje, pouze se dožaduje provedení důkazu podle něho zřejmě vyšší kvality či jakési vyšší důkazní hodnoty. Soudy správně uzavřely, že ve smyslu § 105 odst. 1 tr. ř. není třeba znalce přibírat, jestliže k objasnění skutečnosti důležité pro trestní řízení postačuje odborné vyjádření.

To je postačující právě v jednoduchých případech, např. při stanovení ceny zboží, hodnoty odcizené či poškozené věci apod. Pakliže hodnotu odcizeného vozidla stanovil na základě odborných znalostí subjekt provozující autoservis a prodej automobilů, nelze takovému postupu nic zásadního vytknout. S ohledem na nadbytečnost pak byl logicky zamítnut i důkaz výslechem zpracovatelů odborných vyjádření. Důvod pro zamítnutí důkazních návrhů zde zjevně nespočíval primárně v nedostatečných finančních prostředcích na straně soudu.

Lze též dodat, že hodnota vozidla byla stanovena na 360 000 Kč, zatímco hranice větší škody jakožto kvalifikačního znaku § 205 odst. 3 tr. zákoníku je v § 138 tr. zákoníku stanovena na 100 000 Kč. Už tento rozdíl dává tušit, že znalecký posudek by stěží mohl dospět k natolik odlišnému závěru, který by měl vliv na zmíněnou právní kvalifikaci.

22. Odvolací soud zamítl pro nadbytečnost také návrh na výslech svědků J. K. a jeho manželky. Je ovšem třeba zdůraznit, že obviněný ve svém dovolání nejmenoval konkrétní svědky, které chtěl dát vyslýchat, a o koho se jednalo tak lze pouze domýšlet z jeho vyjádření, že měli vypovídat k otázce uzavření branky. Nadbytečnost důkazů je zřejmá z odst. 10. odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, který se zabýval skutkovým závěrem týkajícím se překonání 180 cm vysokého plotu. Soudy zde totiž vycházely z procesně použitelné výpovědi obviněného z přípravného řízení, kde uvedl, že plot přeskočil, a také z výpovědi, kterou učinil v postavení podezřelého v řízení vedeném u Okresního soudu Mělníku pod sp. zn. 3 T 104/2023, při níž sdělil, že plot přelezl. Správně tak odvolací soud konstatoval, že lze stěží uvěřit, aby ve dvou různých řízeních policisté výpověď obviněného stejným způsobem špatně zaprotokolovali. Zabývat se otázkou, zda je možné „přeskočit“ 180 cm vysoký plot, není namístě, neboť šlo v dané souvislosti zjevně o nadsázku (tento termín byl protokolován na základě vyjádření samotného obviněného), a co tím bylo myšleno, je z kontextu každému zřejmé. Žádnou vadu nelze spatřovat ani v tom, že skutková věta obecněji zní „překonal blíže nezjištěným způsobem“. Rozhodné totiž není zjistit detailní technický postup obviněného, kterým oplocení překonal, nýbrž formulovat skutečnost, že pozemek byl zajištěn proti vniknutí a tuto překážku obviněný zdolal (lhostejno jakým konkrétním způsobem a postupem). Výpověď o překonání plotu pak koresponduje s výpovědí poškozeného, že branka musela být zavřená, neboť jeho žena je velmi zodpovědná, ovšem úloha tohoto sdělení byla již jen podpůrná a výslech manželky zjevně nadbytečný. Úvahy obviněného reagující na úvahy odvolacího soudu stran nutného uzavření branky, aby neutekli psi, jdou již nad rámec uplatněného dovolacího důvodu. Není žádnou extrémní nelogičností vycházet z výpovědi věrohodného poškozeného, že branka se běžně a důsledně uzavírá (i kvůli pohybu psů) a s ohledem na tato zjištění vyhodnotit dokazování v tomto směru jako nadbytečné. Mimo rámec dovolacího důvodu je pak i námitka týkající se vlivu opilosti obviněného na jeho schopnost přelézt branku.

23. K důkazním návrhům je také třeba doplnit, že právo obviněného „dát vyslýchat svědky ve svůj prospěch za stejných podmínek jako svědky proti sobě“ v žádném případě neznamená, že by měl obviněný bez dalšího nárok na provedení důkazního návrhu výslechem svědka nebo že by jeho důkaznímu návrhu muselo být vyhověno v rámci jakési vyváženosti, kdy by na každého svědka „obžaloby“ připadal jeden svědek obhajoby. Stejnými podmínkami se zde rozumí dodržení procesních předpisů, jimiž se výslech svědka řídí bez ohledu na to, kdo jej navrhl. Soud však vždy zvažuje důkazní potenciál daného návrhu i to, zda skutečnost, která má být důkazem objasněna, nebyla již v řízení dostatečně a bez pochybností prokázána či zda je vůbec pro posouzení věci podstatná.

24. Z obsahu dovolání lze dovodit, že právě na námitkách o nevyhovění důkazním návrhům a o procesní nepoužitelnosti důkazů (viz body 17. a 18. dovolání) obviněný vystavěl též již velmi obecný závěr o zjevném rozporu obsahu provedených důkazů s rozhodnými skutkovými zjištěními určujícími pro naplnění znaků trestného činu [tedy formálně uplatnil všechny tři alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Procesní nepoužitelnost jakéhokoli konkrétního důkazu však dovolatelem (krom obecné proklamace) vůbec nebyla specifikována ani argumentována a je zmíněna toliko na jediném místě textu dovolání. Nelze přisvědčit ani námitce tzv. zjevného rozporu, který dovolatelem rovněž není podrobněji vymezen. Své výhrady vymezil toliko tvrzením, že hodnota automobilu nebyla dostatečně kvalifikovaně vyčíslena a že branky v případě skutku pod bodem 1) a 2) mohly být ponechány otevřené před spácháním skutku, což je nepodložená spekulace v rozporu s výpověďmi poškozených a v případě bodu 2) i s obsahem pořízeného videozáznamu bezpečnostní kamery. Dovolatel sám tedy žádný zjevný rozpor neoznačuje a nepopisuje, pouze jej obecně tvrdí.

25. V daném případě tak lze pouze konstatovat, že napadená rozhodnutí netrpí žádnými vadami důkazního řízení, které by odůvodňovaly zásah dovolacího soudu. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky § 125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů, ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami obviněného, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

26. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Východiskem pro posuzování, zda je tento dovolací důvod naplněn, jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

27. Citovanému dovolacímu důvodu odpovídá námitka údajně nesprávné právní kvalifikace skutku uvedeného pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně jako trestného činu krádeže. Obviněný tvrdí, že neměl v úmyslu si automobil ponechat, ale chtěl jej jen přechodně užívat. K námitce se již podrobně vyjádřily soudy obou stupňů. Neopomněly vysvětlit (včetně odkazů na příslušnou judikaturu), že pro naplnění znaku „přisvojení“ je podstatné získání možnosti trvalé dispozice s cizí věcí, přičemž není rozhodné, jak pachatel poté, co se věci zmocní, s ní skutečně nakládá (viz soud prvního stupně v bodě 10. odůvodnění rozsudku, odvolací soud v bodě 15. usnesení). O záměru zacházet s vozidlem jako s vlastním svědčí i skutečnost, že na něm obviněný vyměnil registrační značku, tedy se zjevně snažil ztížit identifikaci vozidla při jeho trvalém užívání. Sám pak vypověděl, že vozidlo zanechal opuštěné i s klíči v XY, není proto vůbec zřejmé, proč nyní namítá, že zanechání vozidla na odlehlém místě nebylo prokázáno. Nic v daném případě nesvědčí o záměru vozidlo poškozenému později vrátit, což by bylo nutnou podmínkou pro kvalifikaci skutku jako trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 tr. zákoníku. Naopak, když obviněný později nalezl vozidlo na stejném místě, zmocnil se jej znovu a užíval ho až do zadržení policií. Není tedy pochyb o potřebném úmyslu vozidlo odcizit, neboť obviněný získal možnost trvalé dispozice s ním, nakládal s ním jako s vlastním, a to opakovaně, poškozenému vozidlo nevrátil a neučinil žádný úkon, z něhož by bylo možno dovodit záměr ho vrátit a obnovit dispoziční právo poškozeného. V tomto ohledu lze plně poukázat na vyčerpávající odůvodnění soudů nižších stupňů.

28. Dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. neodpovídá námitka, podle které obviněný skutky pod bodem 1) a 2) nespáchal vloupáním. V obou případech jsou totiž námitky založené na jeho odlišném skutkovém tvrzení, že branka byla pootevřená a on jí pouze prošel. Ve vztahu k bodu 1) výroku rozsudku soudu prvního stupně se Nejvyšší soud touto námitkou už zabýval výše. V případě skutku pod bodem 2) pak obviněný nesouhlasí s hodnocením důkazu videozáznamem, z něhož vyplynulo, že se u branky zdržel pouze po dobu několika vteřin.

Podle jeho názoru je tato doba přiměřená „prosté manipulaci“ s brankou spočívající např. v jejím uchopení. S tím však nelze souhlasit. Logické je naopak hodnocení soudů obou stupňů. Projití pootevřenou brankou není záležitost na několik vteřin, takový úkon je možné stihnout během vteřiny jediné. V řádu vteřin je naopak možné otevřít zabouchnuté nebo i některé zamčené dveře. Pakliže branka opatřena zvenčí tzv. koulí byla zabouchnutá a obviněný ji opět blíže nezjištěným způsobem překonal, nepochybně se na pozemek poškozeného „vloupal“.

Nelze souhlasit s pojetím, podle něhož pokud překonání branky trvalo jen krátce, nemohlo se jednat o relevantní překážku. Lze doplnit, že v případě skutků uvedených pod body 1) i 2) výroku rozsudku soudu prvního stupně byl naplněn ve smyslu § 121 tr. zákoníku zákonný znak vloupání, kterým se rozumí vniknutí do uzavřeného prostoru (tedy i oploceného či jinak uzavřeného pozemku okolo rodinného domu) mj. nedovoleným překonáním uzamčení (např. zámkem, zástrčkou, za pomoci odcizených klíčů apod.) nebo překonáním jiné jistící překážky s použitím síly (např. i přelezením vysokého plotu o výšce cca 180 cm).

Rychlost překonání uzamčení či překonání překážky, zvláště pokud je důsledkem „zručnosti“ pachatele, tak nemůže být důvodem pro vyloučení zmíněného zákonného znaku vloupání. Ten je nadto znakem toliko základní skutkové podstaty podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Obviněný však svým jednáním naplnil také skutkovou podstatu kvalifikovanou podle § 205 odst. 2, 3 tr. zákoníku, tudíž ani v případě absence řešeného zákonného znaku toto na jeho postavení nemůže mít reálný dopad.

29. Žádnému z uplatněných dovolacích důvodů neodpovídá námitka porušení zásady ne bis in idem. Podřadit by ji bylo možno dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., který obviněný ani formálně neuplatnil. Námitka je v každém případě zjevně neopodstatněná a argumentace obviněného do jisté míry zmatečná. Obviněný totiž tvrdí, že jednání popsané pod body 1) a 3) výroku rozsudku soudu prvního stupně tvoří jeden skutek z hmotněprávního hlediska, tedy jeden útok pokračujícího trestného činu, za který byl už pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 30. 10. 2023, sp. zn. 3 T 104/2023. Současně však argumentuje judikaturou Nejvyššího soudu vztahující se k řešení otázky, kdy je přerušena časová souvislost mezi jednotlivými útoky pokračujícího trestného činu, tedy kdy je třeba skutky posuzovat jako dva samostatné trestné činy téže skutkové podstaty. Citovaná judikatura se tak zabývá otázkou blízké časové souvislosti ve smyslu ustanovení § 116 tr. zákoníku, což je ostatně zřejmé z textu samotného dovolání, které proto působí zmatečně (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 8 Tdo 1142/2019, a ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011), neboť na danou situaci judikaturní odkazy vůbec nedopadají. Dovolatel se totiž fakticky domáhal posouzení bodů 1) a 3) jako jediného skutku a jediného útoku, argumentoval však rozhodnutími Nejvyššího soudu, která řešila, za jakých okolností vícero útoků musí být již považováno za více trestných činů.

30. Pro posouzení otázky, jak byl vymezen skutek, pro který byl obviněný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 30. 10. 2023, sp. zn. 3 T 104/2023, je možné vycházet pouze z výroku tohoto rozhodnutí, nikoli z jeho odůvodnění, což soudy v předchozím řízení správně učinily. Tento skutek je přitom vymezen časovým údajem 7. 9. 2023 kolem 10:00 hodin. Skutek pod bodem 1) výroku rozsudku soudu prvního stupně v nyní projednávané věci se odehrál dne 6. 9. 2023 v době od 5:15 do 6:25 hodin. Podle vlastní výpovědi v rámci tohoto jednání obviněný s vozidlem jel pouze několik minut do XYc, kde je odstavil a odešel. Později odpoledne je zde opět nalezl a znovu je užíval. Je ostatně v podstatě vyloučeno, aby obviněný vozidlo řídil nepřetržitě od jeho odcizení v brzkých ranních hodinách jednoho dne do dopoledních hodin dne následujícího. V brzkých ranních hodinách (2:41 – 2:49) dne 7. 9. 2023 se navíc dopustil trestného činu krádeže uvedeného pod bodem 2) výroku rozsudku soudu prvního stupně, kdy se tedy prokazatelně ve vozidle nenacházel. Jeho jednání pod body 1) a 3) tedy zcela jednoznačně tvoří dva samostatné, relevantně přerušené, útoky pokračujícího přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.

31. Z pohledu dovolacího důvodů podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je tak dovolání zjevně neopodstatněné.

V. Způsob rozhodnutí

32. Obviněný K. Š. své dovolání zdůvodnil výhradami, které, pokud byly podřaditelné pod uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., materiálně je nenaplnily, což je činí neopodstatněnými. Nejvyšší soud proto jeho dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, přičemž tak za splnění podmínky uvedené v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 9. 4. 2025

Mgr. Pavel Göth předseda senátu