USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 3. 2024 o dovolání, které podal obviněný K. Č. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 10. 2023, č. j. 3 To 273/2023-1385, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 102 T 123/2021 a rozhodl, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově (dále „soud prvního stupně“ nebo jen „soud“) ze dne 19. 7. 2023, č. j. 102 T 123/2021–1283, byl obviněný K. Č. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem svádění k pohlavnímu styku podle § 202 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2021, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
v přesně nezjištěnou dobu od 28. 1. 2021 do 1. 2. 2021 v XY-XY, okres XY, XY XY, v bytě číslo XY, se záměrem získat u nezletilé osoby sexuální služby výměnou za finanční prospěch, nabídl AAAAA (pseudonym), ačkoliv si byl vědom jejího věku, finanční hotovost ve výši 300 Kč za pohlavní styk, a tohoto jednání se dopustil přesto, že jej Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 24. 9. 2015, č. j. 8 T 159/2011-1683, který nabyl právní moci dne 2. 5. 2016, odsoudil mimo jiné za přečin svádění k pohlavnímu styku podle § 202 odst. 1 trestního zákoníku.
2. Obviněný byl za tento přečin odsouzen podle § 202 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 60 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku k trestu domácího vězení v trvání šesti měsíců. Podle § 60 odst. 4 tr. zákoníku mu byla uložen povinnost zdržovat se po dobu výkonu tohoto trestu v bytě č. XY na adrese XY XY, XY-XY, v pracovních dnech od 18:00 do 6:00 hodin, ve dnech pracovního volna a klidu po celý den vyjma doby od 8:00 do 11:00 hodin, přičemž mu současně bylo podle § 60 odst. 6 tr. zákoníku po dobu výkonu trestu domácího uloženo řádně spolupracovat s probačním úředníkem a na případnou výzvu probačního úředníka se dostavovat na konzultace na středisko Probační a mediační služby ČR a informovat probačního úředníka o veškerých změnách podstatných pro výkon trestu, např. změně bydliště, hospitalizaci apod.
3. O odvolání obviněného a státního zástupce proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ostravě (dále „odvolací soud“ nebo „krajský soud“) rozsudkem ze dne 12. 10. 2023, č. j. 3 To 273/20232-1385, jímž z podnětu odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému podle § 202 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku uložil peněžitý trest ve výměře sto denních sazeb, když jedna sazba činí 200 (dvě stě) Kč, tedy celkem ve výměře dvacet tisíc Kč. Podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku se stanovil, že peněžitý trest bude zaplacen v pravidelných měsíčních splátkách ve výši tisíc Kč, přičemž výhoda peněžitých splátek odpadá, jestliže nezaplatí dílčí splátku včas. Odvolání státního zástupce podle § 256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jiřího Mikety dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
5. Ve svém mimořádném opravném prostředku dovolatel po připomenutí dosavadního průběhu v soudním stadiu řízení (str. 3) ve shodě s dosavadní obhajobou spáchání skutku popírá (str. 4). Úplatu za sexuální služby nenabízel, a navíc ani nevěděl, že poškozené AAAAA (pseudonym) bylo v té době méně než 18 let. Prezentuje vlastní popis událostí souvisejících se seznámením s poškozenou a svědkyní BBBBB (pseudonym) a jejich pobytem u něj doma. Zpochybňuje jejich věrohodnost (str. 5 a 6), zmiňuje soudy neodstraněné rozpory v jejich vyjádřeních a akcentuje vlastní popis skutkového děje, diametrálně odlišný od zjištění soudů.
6. Soudům vytýká (str. 7 a 8), že bezdůvodně nevyhověly jeho opakovaně předneseným důkazním návrhům, konkrétně požadavku na opětovný výslech svědka Š., znalecké zkoumání svědkyň AAAAA a BBBBB a rovněž jejich konfrontaci. Bez podrobnějšího zdůvodnění uvádí, že „… nelze ani vyloučit, že rozhodnutí je založeno i na procesně nepoužitelných důkazech, jimiž jsou zejména soudem čtené protokoly o výpovědích svědkyň v tomto i dalších řízeních. V takovém případě je naplněn dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1, písm. g), al. druhá“.
7. S výslovným odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. namítá (str. 8), že jeho neznalost věku poškozené vylučuje naplnění subjektivní stránky.
8. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud „… napadený rozsudek a vadné řízení jeho vydání předcházející podle § 265k tr. řádu zrušil a přikázal soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl“.
9. Obviněný požadoval, aby o jeho dovolání Nejvyšší soud rozhodl ve veřejném zasedání.
10. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který vzhledem k opakování již dříve obviněným uplatněných námitek v textu jeho mimořádného opravného prostředku s připomenutím závěru obsaženého v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, poukázal na to, že se s nimi vypořádaly již soudy nižších stupňů v napadených rozhodnutích.
11. Námitky uplatněné pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podle státního zástupce po obsahové stránce, s jistou dávkou tolerance, pod všechny jeho alternativy podřadit, jsou však zjevně neopodstatněné. Soud prvního stupně realizoval komplexní a bezvadné dokazování, a to nejen pokud jde o jeho rozsah, ale rovněž co do problematiky navazujícího formování skutkových závěrů. Odvolací soud pak podané odvolání řádně přezkoumal, s uplatněnými odvolacími námitkami se přiléhavě vypořádal a postupem ve prospěch obviněného zasáhl do výroku o trestu.
12. K namítané nedostatečnosti provedeného dokazování státní zástupce sdělil, že žádný ze soudů návrhy obviněného na doplnění dokazování nepřehlédl, oba se jimi řádně zabývaly a přesvědčivě rozvedly důvody (bod 15. rozsudku soudu prvního stupně, body 22. a 23. rozsudku soudu odvolacího) pro které těmto návrhům nevyhověly. Dovolatelem navrhované další důkazy by nebyly schopny zpochybnit fakt, že se dopustil jednání spočívajícího v nabídce finanční úplaty za poskytnutí sexuálních služeb poškozenou AAAAA, která byla v té době mladší 18 let.
13. Pokud jde o požadavek na konfrontaci mezi svědkyněmi AAAAA a BBBBB, soud měl k dispozici podrobné výpovědi těchto svědkyň. V popisu jeho jednání vůči nim se tyto výpovědi v podstatných rysech v zásadě shodovaly, a to včetně jeho nabídky poskytnutí jim peněz za sex, jakož i skutečnosti, že před učiněním této nabídky věděl, že přinejmenším poškozená AAAAA je mladší 18 let. Provádění konfrontace mezi zmíněnými svědkyněmi by bylo úkonem zcela nadbytečným. Ohledně návrhu na znalecké zkoumání věrohodnosti AAAAA, eventuálně BBBBB, poukázal státní zástupce na úvahy soudu prvního stupně obsažené v bodech 18. a 19. odůvodnění jeho rozsudku. Sdílí názor, že nebyl dán důvod pro znalecké zkoumání poškozené a svědkyně BBBBB z hlediska jejich věrohodnosti. K návrhu na provedení opětovného výslechu svědka Š. sdělil, že byl ve věci vyslechnut dvakrát. V bytě dovolatele v době, kdy k vytýkanému jednání došlo, přítomen nebyl, a ohledně šetřeného skutku nemá (a z logiky věci ani nemůže mít) žádné relevantní poznatky. Jeho výslech byl tudíž úkonem zjevně nadbytečným.
14. Opodstatnění postrádá námitka vůči procesní použitelnosti důkazu, neboť soud při formování skutkových závěrů vycházel primárně z výpovědí poškozené AAAAA a svědkyně BBBBB podaných opakovaně v průběhu hlavních líčení. Pokud přitom v rámci prováděných důkazů konstatoval taktéž trestní spis Okresního soudu v Karviné – soudu pro mládež sp. zn. 3 Tm 20/2021 a listiny v něm uvedené, v němž obě figurovaly jako mladistvé obviněné, činil tak výlučně pro objasnění věrohodnosti AAAAA a BBBBB, především tedy z důvodu zjištění, jakým způsobem vyšla dovolatelova trestná činnost najevo a zda tedy mohly mít obě dívky motiv k tomu, aby vypovídaly v jeho neprospěch účelově a lživě. Zmíněnou vadou proto rozhodnutí soudu zatíženo není.
15. Zjevně neopodstatněnou je i výtka nesouladu skutkových zjištění a provedených důkazů. Obviněný je z trestné činnosti usvědčován především výpovědí poškozené AAAAA, která opakovaně potvrdila, že znal její reálný věk, tedy že jí v době skutku nebylo 18 let, a přesto jí nabídl 300 Kč za poskytnutí sexuálních služeb. Oba soudy přiléhavě rozvedly důvody, pro které shledaly pravdivým právě poškozenou podaný popis proběhlých událostí a nikoli účelovou a lživou výpověď dovolatele. Mimo jiné důvodně akcentovaly, že vyjádření poškozené stvrdila také svědkyně BBBBB, jejíž výpověď konkrétně v této části odpovídala realitě. Za klíčové z hlediska posouzení důvěryhodnosti obou dívek lze přitom označit právě zjištění, že samy v této věci na obviněného trestní oznámení nepodaly. O tom, že jim nabízel peníze za sex, se spontánně zmínily až při popisu dění v jeho bytě v době předcházející jimi spáchané krádeži, o níž posléze rozhodoval Okresní soud v Karviné – soud pro mládež pod sp. zn. 3 Tm 20/2021.
16. Ve shodě s oběma soudy lze tedy konstatovat, že AAAAA a BBBBB si zřejmě v té době ani plně neuvědomovaly, že popisované jednání, kterého se vůči nim obviněný dopustil, může být trestné. Je tedy vyloučeno, že by takto vypovídaly záměrně lživě ve snaze se mu mstít. Stejně tak není důvod zpochybňovat pravdivost takového tvrzení obou svědkyň, podle něhož u sebe měly toliko pravé občanské průkazy, ve kterých byl uveden jejich skutečný věk. Ostatně prohledával-li dovolatel jejich osobní věci za účelem pořízení fotografie těchto občanských průkazů, jak sám ve své výpovědi připustil, bylo by důvodné očekávat, že by takto zadokumentoval i doklady totožnosti, jimiž měly svědkyně podle jeho popěrné obhajoby účelově dokládat, že jsou starší 18 let. Nic takového však dovolatel neučinil, což rovněž svědčí o účelovosti jeho obhajoby.
17. Námitky, které podepřel odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., postrádají jakékoli opodstatnění.
18. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. žádnou z dovolacích námitek obviněného podřadit nelze, neboť jeho dovolací argumentace je vystavěna výlučně na nesouhlasu s rozsahem dokazování a se skutkovými závěry soudů. Tvrdí-li tedy, že nebyla naplněna subjektivní stránka, neboť neznal věk poškozené AAAAA, jedná se o lež, neboť skutková zjištění soudů jsou naprosto opačná. Obviněným přednesené námitky se tudíž s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. věcně rozcházejí.
19. Státní zástupce vyhodnotil dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné a navrhl, aby je Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud o dovolání rozhodoval ve smyslu § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
III. Přípustnost dovolání
20. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV. Důvodnost dovolání
21. Obviněný, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda jím vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněným důvodům dovolání, a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat důvodnost a zda jsou tudíž způsobilé odůvodnit požadovanou kasaci napadených rozhodnutí.
22. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označených dovolacích důvodů dochází (jak již zmínil i státní zástupce) podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže · rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], · rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.].
IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
23. Znění tohoto dovolacího důvodu nemění nic na způsobu rozhodování dovolacího soudu, neboť v řízení o tomto mimořádném opravném prostředku (dovolání) se i nadále neuplatňuje tzv. revizní princip, z čehož plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22, podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání“. Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní.
24. Ve vztahu k první alternativě tohoto dovolacího důvodu je nezbytné uvést, že z dovolací argumentace obviněného plyne, že svým mimořádným opravným prostředkem brojí vůči skutkovému závěru soudů, že „nabídl AAAAA, ačkoliv si byl vědom jejího věku, finanční hotovost ve výši 300 Kč za pohlavní styk“. V souvislosti s tvrzením, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou v rozporu s obsahem provedených důkazů, totiž uvádí, že „[t]ěmito zjištěními jsou závěry soudu o tom, zda odsouzený nabízel svědkyním úplatu za sex a v kladném případě, zda znal věk poškozené AAAAA již v okamžiku, kdy takovou nabídku učinil“. Ve shodě se státním zástupcem lze proto konstatovat, že formuloval námitku, kterou lze z hlediska jeho obsahového vyznění podřadit pod tuto alternativu dovolacího důvodu.
25. Současně je však třeba zmínit, že ve své argumentaci neuvádí nic, co by svědčilo o zjevné (očividné) vadě výše uvedeného skutkového zjištění. O takovou vadu by se jednalo tehdy, pokud by uvedený skutkový závěr buď vůbec neměl oporu v žádném z provedených důkazů, nebo by byl výsledkem jeho zjevného zkreslení a deformace, či byl výsledkem libovolného hodnocení provedených důkazů. O ničem takovém však dovolací argumentace obviněného nesvědčí. Její podstatou (v části věnované skutkovým zjištěním soudů) je polemika s hodnocením důkazů soudy, resp. poukaz na existenci rozporů ve výpovědí svědkyň, příp. poukaz na ne zcela konzistentní výpověď poškozené AAAAA. Snaha dovolatele o zpochybnění výpovědi svědkyně BBBBB však nemůže vést k závěru o zjevné vadnosti skutkových zjištění soudů v situaci, že na její výpovědi není odsouzení obviněného založeno (bod 19. odůvodnění rozsudku). Soud totiž jasně deklaroval, že o pravdivosti a tím usvědčující povaze výpovědi této svědkyně má pochybnosti, což jej vedlo mimo jiné i k tomu, že rozsah viny dovolatele zúžil oproti žalobnímu tvrzení státního zástupce, resp. i oproti skutkovým závěrům, které učinil ve svém prvním odsuzujícím rozsudku. Její výpovědi přiznal jen povahu důkazu podporujícího údaje sdělené svědkyní AAAAA (bod 20.).
26. Oproti tomuto posouzení výpovědi svědkyně BBBBB neshledal soud důvod k tomu, aby nepřevzal údaje sdělené svědkyní AAAAA, která podle jeho hodnocení obhajobu obviněného vyvrátila (bod 20.). Pokud soud – i s přihlédnutím k tomu, že údaje svědkyně v procesním postavení svědkyně nejsou ve zjevném rozporu s tím, co uváděla v rámci svého trestního stíhání (bod 20.) – přiznal její výpovědi věrohodnost a na jejím podkladě konstruoval své skutkové zjištění, poté dovolací soud neshledává žádnou zjevnou vadu, která by jej opravňovala k zásahu do učiněných skutkových zjištění, která nelze označit za zjevně rozporná s obsahem provedených důkazů.
27. Pod druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu (rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech) lze s jistou mírou tolerance podřadit námitku dovolatele, že „nelze ani vyloučit, že rozhodnutí je založeno i na procesně nepoužitelných důkazech, jimiž jsou zejména soudem čtené protokoly o výpovědích svědkyň (v) tomto i dalších řízeních“. Tato námitka je však tak neurčitá, že na ni nelze reagovat. Je totiž povinností dovolatele, formulovat své výhrady konkrétně a připojit k nim smysluplnou argumentaci. V řízení o dovolání se neuplatňuje revizní princip. Nejvyšší soud není oprávněn vyhledávat aktivně případné vady dovoláním napadených rozhodnutí ani za dovolatele domýšlet význam jeho výhrad, natož formulovat znění dovolacích námitek. Neoznačil-li obviněný konkrétní důkazy, které mají být procesně neúčinné, a neuvedl-li důvod, proč by tak měly být posouzeny, nemůže očekávat, že na jím nekonkrétně formulovanou námitku obdrží jinou odpověď než tu, která odezněla výše.
28. K třetí alternativě tohoto dovolacího důvodu (ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy) je třeba zmínit, že obviněný její naplnění spatřuje v tom, že soudy nevyhověly jeho návrhu na zpracování znaleckého posudku z odvětví psychiatrie a psychologie na svědkyně BBBBB a AAAAA, neprovedly navrhovanou konfrontaci a opětovně nevyslechly svědka Š. Veškeré tyto důkazní návrhy byly učiněny za účelem posouzení věrohodnosti označených svědkyň.
29. Soudy se důkazními návrhy obhajoby zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutí vyložily, proč k doplnění dokazování v navrženém rozsahu nepřistoupily (bod 15. rozsudku soudu prvního stupně, bod 22. rozsudku odvolacího soudu). Jejich zdůvodnění je zcela dostačující. V důsledku toho nelze dospět k závěru, že soudy nedůvodně neprovedly navrhované podstatné důkazy, které jsou určující pro naplnění znaků trestného činu.
30. V dané souvislosti lze připomenout to, co uvedl ve svém vyjádření k dovolání obviněného státní zástupce, tedy že rozsah dokazování je vymezen výlučně potřebou objasnit skutkový stav v míře nezbytné a postačující k náležitému a spravedlivému rozhodnutí věci. Jinak řečeno, v trestním řízení závisí pouze na úvaze soudu, který z vyhledaných, předložených nebo navržených důkazů provede. Tento závěr zprostředkovaně vyplývá také z čl. 82 Ústavy České republiky, v němž je zakotven princip nezávislosti soudů. Výkladem uvedeného principu lze dovodit mimo jiné to, že obecné soudy musí v každé fázi trestního řízení – a to i bez případných návrhů stran – zvažovat, zda a v jakém rozsahu je potřebné doplnit dosavadní stav dokazování, přičemž současně posuzují důvodnost případných návrhů na jeho doplnění. Rozhodně není povinností obecného soudu akceptovat jakýkoli důkazní návrh. Odmítne-li nicméně provést navržený důkaz, musí toto své rozhodnutí přesvědčivě odůvodnit. To se ve věci posuzované jednoznačně stalo.
IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
31. Z dovolacích námitek obviněného je zřejmé, že tento dovolací důvod
vznesl toliko v jeho první alternativě (rozhodnutí spočívá na nesprávném právní posouzení skutku), a to v rámci tvrzení, že bude-li mít dovolací soud „za prokázané, že nabízel peníze za poskytnutí sexuálních služeb, avšak v té době neznal věk poškozené, pak skutek není trestným činem“. Touto námitkou se obviněný míjí se vzneseným dovolacím důvodem, neboť vadu nesprávného právního posouzení neuplatňuje ve vztahu ke skutku, který byl soudy nižších stupňů zjištěn a jenž se stal předmětem jejich právního posouzení, ale ve vztahu ke zcela jinému skutkovému zjištění, k němuž soudy nedospěly.
V. Způsob rozhodnutí
32. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten v něm sice ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnil námitky formálně pod jeho obsahové vymezení podřaditelné, tyto námitky však vznesl zjevně neopodstatněné. Námitku formulovanou pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. pod tento dovolací důvod nebylo možno podřadit.
33. Vzhledem k tomuto zjištění Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
34. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 3. 2024
JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu