USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 4. 2022 o dovolání, které podal obviněný D. R., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 11. 2021, č. j. 4 To 269/2021-417, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 T 102/2019, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 5. 2021, č. j. 5 T 102/2019-371, byl obviněný D. R. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
v období od 18. 9. 2017 do přesně nezjištěného data měsíce října roku 2017, na základě smlouvy o dílo č. 001/2017 ze dne 29. 8. 2017, provedl pro poškozenou J. Č. a M. M., částečnou rekonstrukci bytu č. XY v XY, na ul. XY, která, mimo jiné, zahrnovala zhotovení a upevnění nové kuchyňské linky a kuchyňského nábytku, za sjednanou finanční hotovost, která mu byla vyplacena ve výši 90 000 Kč, přičemž dne 5. 12. 2018, v blíže nezjištěné době kolem 16.00 hodin, v uvedeném bytu došlo k samovolnému převrhnutí kuchyňské skříně o hmotnosti 137,8 kg, zhotovené, a ke zdi ukotvené D. R., skříň poškozenou J. Č. zavalila, přitlačila zády k pracovní desce kuchyňské linky, na níž poškozená zůstala zaklíněna bez možnosti se vyprostit a téhož dne, v 16.16 hodin, byla nalezena poškozeným M. M., který nebyl schopen, z důvodu velké hmotnosti skříně, poškozenou vyprostit, vyproštění J. Č. se podařilo za pomoci přivolaných osob a příslušníků Policie České republiky, poškozená byla ihned podrobena resuscitaci, kterou prováděli příslušníci Hasičského záchranného sboru a členové Zdravotnické záchranné služby pod dobu 45 minut, avšak její oživení se nezdařilo a poškozené J. Č. (roz. K.), narozené XY, v důsledku nedbalostního jednání D. R. spočívajícího v nedostatečném ukotvení skříně, byla způsobena smrt udušením, z důvodu znemožnění dýchacích pohybů a aspirací zvratků do dýchacích cest, nastala násilná smrt, byla v přímé příčinné souvislosti se zavalením tupým předmětem, kuchyňské skříně, když ze znaleckého posudku soudního znalce Ing. Stanislava Miky bylo zjištěno, že zhotovená skříň neodpovídala základním požadavkům na skříňový nábytek, jak udává ČSN 91 0001, a to nejméně v bodech: 3/1, 3, 4 a 7/10, 24 a nedostatečným ukotvení skříně, jako celku, na dvě hmoždinky ve vzdálenosti cca 56 cm od sebe nedostatečně dlouhými vruty a s ohledem na působící váhu skříně na nožkách, bylo takové ukotvení zcela nevyhovující a převrhnutí skříně v nejistém časovém odstupu od ukotvení, bylo nutným následkem.
2. Obviněný byl za tento trestný čin odsouzen podle § 143 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu živnosti, pracovního a jemu obdobnému poměru podle zákoníku práce a brigádnické činnosti v oborech Provádění staveb, jejich změn a odstraňování, Truhlářství a podlahářství, Zednictví, Přípravné a dokončovací stavební práce, specializované stavební činnosti, upravených z. č. 455/1991 Sb. o živnostenském podnikání ve znění novel, v trvání čtyř let. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli M. M., nar. XY, M. Č., nar. XY, a P. O., nar. XY, odkázáni s nároky na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání obviněného a poškozených proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 5. 11. 2021, č. j. 4 To 269/2021-417, jímž podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu. Podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání poškozených napadený rozsudek zrušil ve výroku o náhradě škody učiněném podle § 229 odst. 1 tr. ř. stran těchto poškozených. Za podmínek podle § 259 odst. 3 tr. ř. odsoudil obviněného podle § 143 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložil obviněnému trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu podnikatelské činnosti, pracovního a jemu obdobného poměru podle zákoníku práce a brigádnické činnosti v oborech Truhlářství a podlahářství v trvání čtyř let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu uložil povinnost nahradit poškozené P. O., nar. XY, majetkovou škodu ve výši 16.388 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozené M. M., nar. XY, M. Č., nar. XY, a P. O., nar. XY, s nároky na náhradu nemajetkové újmy v penězích na řízení ve věcech občanskoprávních.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Jarmily Lipnické Pešlové dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaku trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.
5. Dovolatel v první řadě namítá, že nebylo prokázáno, že by předmětnou skříň instaloval ke zdi způsobem popsaným ve znaleckém posudku vypracovaném Dipl. Ing. Stanislavem Mikou. Nebyl to totiž vůbec on, kdo skříň na zeď upevňoval, což také po celé řízení tvrdil. V tomto směru je možné poukázat na extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními nalézacího soudu. Žádný ze svědků neuvedl, že by viděl obviněného skříň na zeď instalovat. Provedené dokazování nevyvrátilo, že v době od ukončení prací dovolatelem nebylo se skříní opakovaně manipulováno. V popisu skutku je navíc uvedeno, že skříň byla natolik těžká, že ji svědek M. nedokázal zvednout. Nelze tudíž odmítnout výhradu dovolatele, že skříň nemohl ukotvit na zeď sám.
6. Mezi výpověďmi svědků M., Č. a O. existují rozpory. Svědek M. uvádí, že si stran oslovení obviněného ohledně provedení rekonstrukcí vyhledali různé nabídky na internetu. Svědek Č. však zmiňuje, že obviněného představil zemřelé on jako svého známého. Svědci M. i Č. mají motivaci zamlčet, že skříň instaloval na zeď někdo jiný. Možná i sám svědek Č. Hodnotu výpovědí rovněž snižuje, že se z nich nepodává, kdy se měly odehrát tvrzené skutečnosti. Dále nebyly nijak vysvětleny rozpory ve výpovědi svědka B. Ten v rámci přípravného řízení vypověděl, že když byl v bytě zemřelé, kde v té době ještě byl i obviněný, byla v kuchyni nainstalovaná pouze polička, nikoliv skříně, které byly ještě rozložené. Posléze však měl uvést, že v kuchyni stála skříň a byla i zapojená lednice, ohledně které svědek M. uvedl, že ji zapojoval sám až v době, kdy dovolatel již v bytě nepracoval.
7. V rozporu se závěry soudu je pak i dohoda o narovnání ze dne 27. 10. 2017, která sice byla provedena jako důkaz, nikoliv však hodnocena, ačkoliv je v rozporu s výpovědí svědka M. a O.
8. Z fotodokumentace pořízené Policií ČR je zřejmé, že zeď za skříní byla vymalovaná. Obviněný uváděl, že když byt opouštěl, zeď byla nevymalovaná. Ostatně svědci Č. a H. vypověděli, že skříň byla instalována v době, kdy zeď nebyla vymalovaná. Je tedy evidentní, že po skončení prací obviněného muselo být se skříní manipulováno. Svědek B. vypověděl, že skříň byla po odchodu dovolatele na levé straně kuchyňské linky, nikoliv na straně pravé. Stejně tak z výpovědí vyplynulo, že se po pádu skříně na poškozenou nikde nenacházely sokly, které však obviněný instaloval na kuchyňskou linku a skříně.
9. Z výpovědí není zřejmé, v jaké fázi měl obviněný práce ukončit a z bytu odejít. Svědkyně O. tvrdí, že ona nebo matka s obviněným sepsaly vytýkané vady na listině, kterou podepsali. Tato však nebyla nalezena a obviněný tvrdí, že takovou listinu nepodepisoval. Pouze byla podepsána dohoda o narovnání, ve které byly práce prohlášeny za ukončené a vzájemné závazky za zcela vypořádané. Po datu uzavření této dohody tedy obviněný nemohl docházet do bytu a provádět další práce. Z dané listiny plyne též to, že obviněnému nebyly vytýkány žádné vady, přičemž uzavřená smlouva o dílo obsahuje ujednání umožňující provedení dodělávek či oprav třetí osobou sjednanou objednatelem. K tomuto mohlo dojít (stejně jako k jiné manipulaci se skříní či k jejímu poškození) mezi dokončením prací obviněným a smrtí poškozené, tedy v období delším než jeden rok. Ze všech shora popsaných důvodů lze dovodit, že ve smyslu zásady in dubio pro reo by měl obviněný být zproštěn obžaloby.
10. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 11. 2021, č. j. 4 To 269/2021-417, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 5. 2021, č. j. 5 T 102/2019-371, a rozhodl tak, že se zprošťuje obžaloby.
11. Nejvyšší státní zástupce, se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), podle nějž je dovolání obviněného postaveno výlučně na opakování námitek, se kterými se již soudy obou stupňů vypořádaly. V tomto směru státní zástupce cituje rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, ze kterého vyplývá, že v případě opakování námitek vytýkaných již před soudy obou stupňů a pokud se tyto s danými výhradami již dostatečně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné.
12. Ačkoliv obviněným uplatněné námitky, kterými se snaží zpochybnit skutkové závěry, na jejichž základě byla konstatována jeho vina, lze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jsou zároveň zjevně neopodstatněné. Dané závěry nalézacího soudu, se kterými se ztotožnil i soud odvolací, jsou výsledkem řádného vyhodnocení důkazní situace. Obhajobu, kterou dovolatel opakovaně popírá, že by to byl on, kdo předmětnou skříň upevnil na zeď, je třeba označit za vyvrácenou výpověďmi svědků. Konkrétně svědek M. zdůraznil, že na skříni kromě obviněného nikdo další nepracoval a viděl ji nainstalovanou ještě v době, kdy dovolatel v bytě pracoval. Svědci P. a O. uvedli, že v rámci vytýkání vad obviněnému jim tento sdělil, že na skříni pracoval sám. Svědek H., který vymaloval byt, sdělil, že v bytě viděl pracovat pouze obviněného a občas svědka Č. Svědek B. pak vypověděl, že skříň byla v bytě upevněna ještě v době, kdy v něm dovolatel dělal nějaké opravy.
13. Tvrzení obviněného, že svědci mají motiv k tomu podat nepravdivou výpověď, je nepatřičné i proto, že sám v rámci rekonstrukce bytu nepokrytě lhal o tom, že práce provádí pro „firmu“ a poškozené a M. vystavil falešnou fakturu. Státní zástupce dále vyjmenovává řadu dalších provedených důkazů dokreslujících skutek, pro který byl dovolatel odsouzen. Připomíná rovněž, že prostá nespokojenost obviněného se skutkovými závěry, které učinily soudy obou stupňů, nezakládá porušení principu presumpce neviny či zásady in dubio pro reo. Ve vztahu k situaci, kdy proti sobě stojí dvě skupiny důkazů, cituje státní zástupce např. usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2002 IV. ÚS 154/02. Uvádí přitom, že podaří-li se případné pochybnosti odstranit tím, že budou důkazy hodnoceny po pečlivém, objektivním a nestranném uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, pak není důvodu rozhodovat ve prospěch obviněného, svědčí-li tyto důkazy o jeho vině (třebaže jsou mezi nimi určité dílčí a nevýznamné rozpory). Právě tak tomu bylo i v posuzované věci. V podrobnostech státní zástupce odkazuje na přesvědčivou argumentaci nalézacího soudu obsaženou v bodech 13. – 15. jeho rozsudku a odvolacího soudu v bodech 11. – 15. jeho rozsudku.
14. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a aby tak učinil v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV. Důvodnost dovolání
16. Obviněný svůj mimořádný opravný prostředek opřel o první alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., která spočívá v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, přičemž za takto, tj. extrémně rozporné a provedeným důkazům odporující označil skutkové zjištění soudů, že to byl on, kdo ukotvil předmětnou skříň ke zdi. Na podporu svého tvrzení pak vznesl námitky, které jsou obsahově shodné s těmi, jež uplatnil v předcházejících stadiích trestního řízení, a na něž ve svých rozhodnutích reagovaly soudy obou stupňů.
17. Skutečností zůstává, že v důkazním řízení nebyl proveden žádný přímý důkaz, který by prokazoval to, co obviněný vehementně popírá, tj. vlastní ukotvení kuchyňské skříně na zeď. Tento závěr učinily soudy na základě řetězce – ve vztahu k tomuto dílčímu skutkovému zjištění – nepřímých důkazů, svědeckých výpovědí osob, které se v rozhodné době v bytu nacházely a které vyloučily možnost, že by předmětnou skříň na zeď instalovala osoba odlišná od obviněného. V uvedeném směru lze odkázat zejména na body 13. až 15. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a na body 12. a 13. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Podstatou dovolací argumentace obviněného je pokračující (a obsahově opakující se) polemika s hodnocením důkazů soudy nižších stupňů a se skutkovým závěrem, který z jimi citovaných důkazů vyvodily. Není úkolem dovolacího soudu, aby opětovně důkazy provedené soudem prvního stupně hodnotil, nýbrž to, aby na podkladě dovolací argumentace zvážil, zda se hodnotící postupy soudů nižších stupňů nepříčí požadavkům plynoucích z § 2 odst. 6 tr. ř., resp. zda z provedených důkazů dovozené skutkové závěry neodporují požadavku § 2 odst. 5 tr. ř. Tak by tomu bylo, pokud by hodnocení důkazů soudy nižších stupňů bylo libovolné, což však nelze ve věci posuzované konstatovat. Soudy obou stupňů dostatečně vyložily, na základě jakých úvah dospěly ke skutkovým zjištěním, které jsou promítnuty v tzv. skutkové větě odsuzujícího výroku, a proč mají obhajobu obviněného, který nabízí skutkovou alternativu o instalaci skříně, která při pádu přitlačila poškozenou k pracovní desce kuchyňské linky, jinou osobou (ať již při původní instalaci, či v alternativě pozdějšího nakládání s ní) za vyvrácenou. Skutková zjištění soudů mají v provedených důkazech dostatečné ukotvení a tato rozhodně nelze označit za extrémně rozporná, resp. za zjištění, která jsou ve zjevném rozporu s provedenými důkazy.
18. Požadavek na uplatnění pravidla in dubio pro reo nelze spojovat s tím, že představy obviněného stran vyznění důkazního řízení se liší od skutkových zjištění soudů, které mají dostatečnou oporu v provedených důkazech. V situaci, že soudy pochybnosti o skutkových zjištěních, která lze spolehlivě z provedených důkazů dovodit, nemají, nepřichází užití uvedeného pravidla v úvahu.
V. Způsob rozhodnutí
19. Jak již zmínil ve svém vyjádření k dovolání obviněného státní zástupce, Nejvyšší soud již v dřívějším svém rozhodnutí, konkrétně v usnesení ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, vyložil, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu ustanovení § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu“. Uvedená situace podle zjištění dovolacího soudu nastala ve věci posuzované. Přestože obviněný ve svém dovolání vznesl námitky, které formálně vyhovují jím uplatněné alternativě dovolacího důvodu, učinil tak zjevně neopodstatněně. Nejvyšší soud proto o jeho dovolání rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
20. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 28. 4. 2022
JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu