6 Tdo 279/2022-392
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 4. 2022 o dovolání, které podala obviněná K. J., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 5. 1. 2022, sp. zn. 14 To 407/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 2 T 82/2021, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné K. J. odmítá.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 8. 10. 2021, sp. zn. 2 T 82/2021, byla obviněná K. J. (dále jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) uznána vinnou přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustila tím, že
„dne 10. 5. 2020 okolo 21:15 hodin po předchozím požití alkoholu a léků Zolpidem a Tramal, kdy již nebyla schopna motorové vozidlo v silničním provozu ovládat bezpečně a s jistotou, minimálně ve XY, na parkovišti v ulici XY, u bytového domu č. XY, řídila na pozemní komunikaci osobní motorové vozidlo tov. zn. Škoda Superb, rz XY, majitele společnosti KoHal s.r.o., IČ: 28818270, se sídlem Opatovec čp. 151, PSČ 568 02, když při odjíždění z parkoviště při couvání z parkovacího místa poškodila za ní zaparkovaný osobní automobil Škoda Rapid, rz XY, majitele M. D., narozeného XY, trvale bytem XY, XY, poté se rozjela vpřed a svým levým předním bokem narazila do zadní části zaparkovaného osobního automobilu Ford Focus, rz XY, majitele M. Š., narozeného XY, trvale bytem XY, XY, poté sjela mírný kopec a rovně přejela křižovatku s ulicí XY, kde se zastavila o patník, což zpozorovala hlídka Policie ČR, OO Svitavy, přičemž při dopravní nehodě vznikla škoda na vozidle Škoda Superb ve výši minimálně 8 000 Kč, na vozidle Škoda Rapid ve výši minimálně 3 000 Kč a na vozidle Ford Focus ve výši minimálně 4 000 Kč, po dopravní nehodě se podrobila dechové zkoušce pomocí přístroje Dräger, a to v 21:17 hodin s výsledkem 1,31 promile alkoholu v dechu, v 21:23 hodin s výsledkem 1,35 promile alkoholu v dechu a následně se podrobila odběru krve, a to v 22:43 hodin s výsledkem 0,79 promile alkoholu v krvi, kdy znalkyní byla stanovena míra ovlivnění alkoholem k době dopravní nehody v rozmezí 0,97 – 1,08 promile alkoholu v krvi, a dále byla u ní odběrem krve prokázána přítomnost léčiv tramadol v koncentraci 123,7 ng/ml a zolpidem v koncentraci 33,8 ng/ml, které v kombinaci s alkoholem umocnily její negativní schopnost motorové vozidlo v silničním provozu ovládat bezpečně a s jistotou“.
2. Za to byla odsouzena podle § 274 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku jí byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 1 roku a 6 měsíců. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 1 roku a 6 měsíců.
3. Odvolání, které proti tomuto rozsudku podala obviněná, bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 5. 1. 2022, sp. zn. 14 To 407/2021, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podala obviněná prostřednictvím svého obhájce JUDr. Michala Nováka dovolání, přičemž uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
5. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku uvedla, že celý spor je veden o to, zda požila alkohol vědomě, před požitím léku Zolpidem a před usnutím, nebo následně, kdy tvrdí, že si není vědoma požití alkoholu, ani toho, proč by někam měla následně jezdit a že tento její stav odpovídá stavu náměsíčnosti, kterou uvádí jako možný vedlejší účinek i příbalový leták Zolpidemu, kdy k projevům náměsíčnosti patří i to, že náměsíčná osoba může nevědomě požít alkohol či řídit motorové vozidlo. Obviněná neměla důvod nikam jet, naopak šla spát, protože měla brzy ráno vstávat do práce. Sundala si kontaktní čočky „na dálku“ a měla u postele jen brýle „na blízko“. I při nehodě měla mít tyto brýle a byla přitom de facto v nočním úboru. Po požití léku Zolpidem a usnutí před nehodou zvracela. Po konzultaci s paní H. jakožto zdravotní sestrou si vzala další tabletu Zolpidemu, znovu usnula a následoval nehodový děj.
6. Nalézací soud ji nejprve zprostil a posléze po vrácení věci odvolacím soudem rozhodl „dle přání odvolacího soudu“. Odvolací soud nemohl připustit možné pochybení při svém prvním rozhodnutí a prvostupňový rozsudek potvrdil. Obviněná je přesvědčena, že se soudy nezabývaly tím, v jakém rozsahu byla v předmětný večer ovlivněna hypnotiky a analgetiky, která užila předtím, než nevědomě požila alkohol. Celé její jednání je ve formě nevědomé a tedy nezaviněné, nikoli ve formě nepřímého úmyslu.
7. Ze znaleckého posudku Ing. Herkommerové, PhD. vyplývá, že v době řízení vozidla činila hodnota alkoholu v krvi obviněné 0,97 - 1,08 promile. Soudy nijak neuvedly, z čeho dovozují, že hodnota nebyla právě 0,97 promile. Podle zásady in dubio pro reo je nutné vyjít z nejnižší hranice rozmezí stanoveného znalkyní a trestní odpovědnost tak vůbec není dána. Obhajoba si je vědoma, že řidič může být odsouzen pro trestný čin podle § 274 tr. zákoníku i pokud hranice alkoholu v krvi nedosáhne 1 promile, nicméně v takovém případě musí být jednoznačně prokázáno, že byla podstatně snížena schopnost řídit motorové vozidlo. Nic takového v projednávaném případě nebylo zkoumáno ani dokazováno.
8. Odvolací soud i soud prvního stupně pochybily, když měly za prokázané, že z jejího projevu byla patrná značná opilost (chování, nekoordinovanost pohybu, neschopnost stát). Ani jednu z těchto skutečností nelze označit za prokázanou vzhledem k rozporům mezi výpověďmi zasahujících policistů a úředním záznamem o kontrole řidiče podezřelého z požití alkoholických nápojů ze dne 10. 5. 2020.
9. Odvolací soud se nevypořádal s namítanými vadami procesního postupu orgánů činných v trestním řízení. Policejní orgán i státní zastupitelství i přes opakované žádosti a námitky obviněné nerespektovaly ustanovení § 164 tr. ř. Důkazy o tom se nachází v celém spisovém materiálu, kdy opakovaně žádala o doplnění dokazování. Přesto odvolací soud dospěl k závěru, že těmto jejím námitkám nelze přisvědčit. Postup policejního orgánu i státního zastupitelství považovala za exces hraničící s porušením zákonem garantovaných práv a porušující její práva zakotvená i v čl. 40 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod.
10. Nebýt toho, že obviněná žádala o odběr krve za účelem zjištění léků, toto by vůbec provedeno nebylo. Když opakovaně v přípravném řízení žádala, aby byli vyslechnuti pan Š. a paní H. i zasahující policisté za přítomnosti obhájce obviněné, státní zastupitelství tyto žádosti „ignorovalo“. Možní svědci byli „vyslechnuti“ na tzv. „úřední záznam“, jakožto procesně nepoužitelný důkaz. Obdobně jednostranný byl postup OSZ Svitavy i PČR Svitavy co do kooperace s B. Obviněná se domáhala, aby mohla být přítomna výslechu znalce. Místo toho PČR Svitavy učinila „výslech“ znalce bez její účasti, pravděpodobně proto, že v této době nebyla po zrušení jejího trestního stíhání v postavení obviněné. Návrhy ohledně provedení výslechu B. byly několik měsíců ignorovány. Došlo k narušení principu rovnosti zbraní, když státní zástupce mohl klást znalci otázky a obviněná a obhajoba nebyli o tomto „výslechu“ ani vyrozuměni.
11. Obviněná předložila časovou osu, která odpovídá zjištěným skutečnostem, přesto krajský soud dospěl k závěru, že požila alkohol dříve, než opiát Zolpidem, tedy sled událostí vyložil v její neprospěch. Skutkově je důležité, že krátce po požití první tablety léku zvracela, takže jej mohla vyzvracet, což soudy obou stupňů nijak nezjišťovaly. Stejně tak nebylo hodnoceno, zda obviněná nemohla vyzvracet i požitý alkohol. Její výpověď je přitom podpořena znaleckým posudkem Ing. Herkommerové, PhD., která uvedla, že zjištěná hladina léku Zolpidem ve vzorku krve poskytnutém obviněnou zcela odpovídá její výpovědi. Podle obviněné také nelze vycházet z toho, že účinek druhé tablety mohl nastoupit až po 15-30 minutách po jejím užití, neboť její tělo mohlo reagovat již na první tabletu tohoto hypnotika.
12. S ohledem na zásadu in dubio pro reo, je třeba vyjít z toho, že obviněná mohla alkohol požít až po užití léku Zolpidem. Trvá na tom, že alkohol požila až v důsledku ovlivnění uvedeným lékem a v důsledku tohoto ovlivnění také řídila motorové vozidlo, když jinak pro to neměla žádný důvod.
13. Soudy nižších stupňů si podle ní protiřečí, když uvádí, že nebyla ve stavu výrazně omezujícím způsobilost v důsledku požití léků, ale byla v takovém stavu v důsledku opilosti. Není jasné, jak odvolací soud bez konkrétních důkazů odlišil, že její projevy byly důsledkem požití alkoholu, nikoli důsledkem požití léků. Znalec B. setrval na svých závěrech, že schopnost rozpoznat protiprávnost a nebezpečnost jednání byla nepodstatně snížena alkoholovým opojením, avšak ve svých závěrech nezohlednil ovlivnění požitými léky. Závěry znaleckého posudku nemůže soud na jedné straně akceptovat ve vztahu k tvrzené náměsíčnosti, ale současně neakceptovat jeho závěry ve vztahu k ovlivnění alkoholem. Namítla, že soudy selektivně z posudku B. akceptovaly závěry o náměsíčnosti, avšak pominuly závěry o tom, že alkohol ji ovlivnil pouze nepodstatně. Znalec podle ní svůj posudek neobhájil, neboť nejprve tvrdil, že náměsíčnost vůbec neexistuje a posléze připustil, že snad asi existuje, ale už nijak nedokázal vysvětlit, proč by obviněná nemohla být ve stavu náměsíčnosti v době předmětné nehody. K namítané amnézii poukázala na znalecký posudek Ing. Herkommerové, ve kterém znalkyně dospěla k závěru, že po užití Zolpidemu a Tramalu v kombinaci s alkoholem mohlo dojít k přechodné ztrátě paměti. U výpovědí policistů provádějících dopravní hlídku se soud nezabýval dalšími skutečnostmi vypovídajícími o jejím stavu, tj. co měla na sobě a zda měla brýle či čočky. Je také zvláštní, že si policisté dobře pamatovali na podrobnosti nehody, která se stala přibližně před rokem. Její popis průběhu předmětného večera nebyl ničím vyvrácen.
14. Řidičské oprávnění jí bylo zadrženo hned po nehodě, nyní má trest již vykonán a řidičský průkaz navrácen. V této fázi rozhodnutí v její prospěch nebude mít žádný podstatný přínos, přesto se nechce smířit s nedůvodným odsouzením.
15. Naplnění uplatněných dovolacích důvodů obviněná spatřuje zejména ve vyhodnocení, zda v době, kdy požila alkoholické nápoje a řídila motorové vozidlo, byla či nebyla v důsledku požití předepsaných léků schopna ovládat, kontrolovat a rozpoznat následky svého jednání a dále zda byla v době nehody ve stavu vylučujícím způsobilost, který si vědomě přivodila vlivem návykové látky, neboť pokud byla ovlivněna alkoholem jen nepodstatně, jednalo by se pouze o přestupek a nikoliv o trestný čin.
16. Závěrem obviněná navrhla, aby dovolací soud z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 5. 1. 2022, č. j. 14 To 407/2021-358, jakož i rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 8. 10. 2021, č. j. 2 T 82/2021-340, a Okresnímu soudu ve Svitavách přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
17. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že se jedná o výtky hmotněprávní povahy, které by bylo možno formálně přiřadit do rámce dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., resp. výtky k hodnocení důkazů a skutkových zjištění, které lze formálně podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně je nepovažuje za důvodné. Soudy se těmito námitkami zaobíraly, přičemž je přesvědčivě a logicky vyvrátily. Podle závěrů soudů, opřených o řádně provedené a pečlivě hodnocené důkazy, musela obviněná alkohol požít před jízdou a předtím, než užila medikamenty. Současně její schopnost rozpoznat protiprávnost jednání byla snížena jen nepodstatně. Verze skutkového děje, kterou prosazuje obviněná, podle které za celou kauzou stojí náměsíčnost, přitom byla soudy vyvrácena. Z odůvodnění dotčených soudních rozhodnutí nelze dovodit naznačenou existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Soudy postupovaly v souladu s pravidly zakotvenými v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a odůvodnění jejich rozhodnutí splňují požadavky podle § 125 odst. 1 tr. ř., resp. § 134 odst. 2 tr. ř. Státní zástupce plně souhlasí s krajským soudem, že v přípravném řízení nedošlo k žádným podstatným procesním vadám, které by znamenaly zásah obviněné do práva na spravedlivý proces. Dal za pravdu soudům i v tom, že v řešeném případě postačí k zaujaté právní kvalifikaci zjištění vedené zásadou in dubio pro reo, podle kterého byla hladina alkoholu v krvi obviněné 0,97 g/kg. Správně bylo poukázáno na to, že je třeba posoudit celkový stav obviněné, nikoliv jen míru alkoholu v krvi. Soudy vysvětlily, proč v řešeném případě 0,97 g/kg alkoholu ve spojení s dalšími okolnostmi jednoznačně svědčí o stavu vylučujícím způsobilost. V podrobnostech odkázal na argumentaci ve věci činných soudů, s níž se ztotožnil.
18. S ohledem na shora uvedené státní zástupce navrhl dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně souhlasil, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
19. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
20. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích ze dne 5. 1. 2022, sp. zn. 14 To 407/2021, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněná je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podala prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
21. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod uplatněné důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.
22. Zákonem č. 220/2021 Sb. byl s účinností od 1. 1. 2022 v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. upraven (nový) dovolací důvod, podle nějž lze dovolání podat tehdy, jestliže jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
23. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že tento dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jeho podstatou tudíž je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Tento dovolací důvod je tak dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy
nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky.
24. Obecně pak platí, že obsah konkrétních uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV. Důvodnost dovolání
25. Dovolatelka prakticky shodné námitky uplatnila již v předchozích stádiích trestního řízení. Její dovolací argumentace je z větší části opakováním obhajoby, se kterou se dostatečně vypořádaly již soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura takový případ řeší např. v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
26. Podstatnou část dovolací argumentace obviněné lze formálně podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve všech jeho alternativách, neboť jsou zaměřeny na rozsah provedeného dokazování, pochybení při provádění a hodnocení důkazů a stejně tak i na vadnost učiněných skutkových zjištění.
27. Pokud jde o rozsah provedeného dokazování, dovolatelka zejména v odstavcích 9. - 12. svého dovolání poukazovala na své opakované návrhy na opatření důkazů, k nimž podle ní nebylo přihlédnuto. Nutno konstatovat, že uvedené námitky jsou zaměřeny výlučně do fáze přípravného řízení, tedy předsoudního stádia trestního řízení. Dovolací soud nicméně konstatuje, že ze strany orgánů činných v trestním řízení v této procesní fázi nedošlo k takovým vadám, které by podstatným způsobem ovlivnily zákonnost dalšího řízení. Nutno zdůraznit, že uvedená fáze má sloužit k opatření důkazů, na jejichž podkladě státní zástupce zváží podání obžaloby, či jiný způsob řešení věci. Podle dikce § 164 odst. 1 tr. ř. se zásadně neprovádějí výslechy svědků, takže není pochybením, pokud policejní orgán v tomto případě pořizoval pouze úřední záznamy o podaných vysvětleních. Jádro trestního procesu je v řízení před soudem, kde se provádí dokazování při dodržení kontradiktornosti řízení, dávající stranám rovné právo uplatňovat záruky vyplývající ze základních zásad trestního řízení. V této fázi byla veškerá práva obhajoby dodržena, když soudem prvního stupně byly provedeny důkazy v rozsahu odpovídajícím požadavkům ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., přičemž z obsahu spisového materiálu nevyplývá, že by ze strany obviněné (ale ani státního zástupce) byly navrhovány další důkazy, které by soudem provedeny nebyly.
28. Námitky, které lze interpretovat jako polemiku s procesním postupem soudů při provádění důkazů, obviněná vznesla ve vztahu k znaleckému posudku B., znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, jakož i k jeho výslechu u hlavního líčení. K té části námitek, která se vztahuje k postupu státního zástupce v přípravném řízení a jeho výslechu uvedeného znalce v době před zahájením trestního stíhání obviněné, resp. k neopakování jeho výslechu po zahájení trestního stíhání za přítomnosti obviněné a jejího obhájce, lze odkázat na předchozí odstavec tohoto rozhodnutí. Z pohledu procesní použitelnosti uvedeného důkazu v řízení před soudem napadený postup státního zástupce nemá žádnou relevanci, neboť soud prvního stupně při provádění důkazu znaleckým posudkem postupoval zcela v souladu s procesními ustanoveními trestního řádu, když znalce předvolal a vyslechl, přičemž stranám bylo umožněno klást mu otázky. Další námitky se týkají hodnocení znaleckých závěrů, což odpovídá odlišné alternativě § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., o níž bude pojednáno níže.
29. Nejvýznamnější část námitek, odkazujících na tento dovolací důvod, vytýká zjevné rozpory skutkových zjištění soudů s obsahem provedených důkazů. V této souvislosti je na místě v obecné rovině zdůraznit, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v uvedené alternativě je omezen na rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a nedopadá tedy na jakýkoli rozpor skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. Zároveň lze poznamenat, že existence případného rozporu nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z něj jiné skutkové a právní závěry.
30. Stěžejní je v tomto případě otázka, zda provedené důkazy odůvodňují skutkový závěr, že obviněná požila před nehodou vědomě alkohol v takovém rozsahu, že (i v případné interakci s požitými léky) byla omezena její způsobilost k řízení motorového vozidla a zda v tomto stavu úmyslně vykonávala činnost popsanou v § 274 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněná předložila vlastní chronologii průběhu rozhodného večera v době od cca 20.00 hod., kdy z jejího bydliště odešla návštěva, až do 22.43 hod., kdy proběhla krevní zkouška, při níž bylo v její krvi zjištěno 0,79 g/kg alkoholu. Ve své další rozsáhlé argumentaci pak potvrzuje tuto svou verzi průběhu skutkového děje, který je zásadně odlišný od skutkového děje zjištěného nalézacím a potvrzeného odvolacím soudem.
31. Není úkolem Nejvyššího soudu, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda soudy hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné jejich deformace ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů, a své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatelky, samo o sobě není porušením zásad spravedlivého procesu ani nezbytně nevyžaduje zásah Nejvyššího soudu do napadených rozhodnutí.
32. Soud prvního stupně se v bodech 15. – 18. svého rozsudku zabýval hodnocením časové osy událostí, předložené obviněnou. Průběh skutkového děje podle této chronologie vyhodnotil jako nereálný, vzhledem k výraznému poklesu hladiny alkoholu v krvi obviněné v časovém úseku cca 90 min. mezi dechovou a krevní zkouškou a dále s ohledem na množství alkoholu, které musela, vzhledem k výsledku zkoušek na alkohol požít, jak bylo stanoveno znalkyní Ing. Herkommerovou, PhD. Stav obviněné vylučující způsobilost k řízení motorového vozidla pak nalézací soud opřel o výpovědi policistů, na místě zakročujících, kteří popsali komunikaci s obviněnou, při níž mimo jiné uvedla, že požila 2 x 2 dcl vína, přičemž popsala i průběh večera před nehodou.
Tento závěr je pak podpořen i zpětným propočtem hladiny alkoholu v její krvi jak byl proveden znalkyní Ing. Herkommerovou, PhD., v rozmezí 0,97–1,08 g/kg, a vyhodnocením vlivu požitého alkoholu na její osobu, a to v kombinaci s užitými léky, jejichž obsah v krvi obviněné byl rovněž prokázán, na základě znaleckých závěrů B. Rozpory v popisu jejího stavu v úředním záznamu o kontrole řidiče a v protokolu o lékařském vyšetření pak soud prvního stupně hodnotil jako potvrzení klesající, nikoli stoupající tendence hladiny alkoholu.
Odvolací soud se pak odvolacími námitkami v rozsahu prakticky shodném jako námitky dovolací podrobně zabýval na stranách 6. – 9. svého usnesení. Vypořádal se přitom se všemi provedenými důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přičemž jasně a logicky vysvětlil, o které důkazy se skutkové závěry opírají i jak byly hodnoceny případné rozpory a akceptoval skutková zjištění soudu prvního stupně.
33. Nejvyšší soud jen pro úplnost doplňuje, že hladina alkoholu v krvi obviněné v době nehody byla jednoznačně prokázána znaleckým posudkem Ing. Herkommerové, PhD, jak již bylo uvedeno výše. Navíc soudy správně vycházely z výpovědí zasahujících policistů, jejichž popis chování obviněné odpovídá zjištěnému ovlivnění alkoholem, vyplývajícím z výsledku krevní zkoušky. Prakticky shodný popis projevů obviněné všemi policisty pak dostatečně odůvodňuje závěr, že odlišné vyznění úředního záznamu o kontrole řidiče, negující zápach alkoholu v jejím dechu, je pouze omylem, či projevem nedůslednosti při jeho sepisování a nejedná se o důkaz, který by byl způsobilý výpovědi zasahujících policistů zpochybnit.
Pokud jde o výsledek zkoušky dechové, je odchylka mezi oběma provedenými zkouškami natolik malá (0,04 g/kg), že jde o odchylku v toleranci maximální přípustné chyby pro kalibraci, jak vyplývá z kalibračního protokolu (5%). Nelze tedy z rozdílu naměřených hodnot činit závěry ve vztahu k stoupající či klesající tendenci hladiny alkoholu v krvi, ale oba výsledky je nutno interpretovat jako potvrzení naměřených hodnot. Průkazným je naproti tomu výsledek krevní zkoušky, vyhodnocené metodou plynové chromatografie, z něhož soudy činily své skutkové závěry.
Přiléhavý je také skutkový závěr, že sled událostí, poskytnutý obviněnou, fakticky vylučuje, aby v časovém úseku asi 10 min. ve stavu somnambulismu nevědomě požila takové množství alkoholu, které by odpovídalo výsledku krevní zkoušky, tedy 5 – 6 dcl vína (případně „3 – 4 panáky tvrdého alkoholu o objemu 0,4“). Pro úplnost pak nutno dodat, že obviněná uvedla, že doma neměla žádný alkohol, vyjma slivovice k výplachu po vytržení zubů, kterou ale nepila, což v zásadě nevědomé požití alkoholu vylučuje.
34. Závěry soudů, že obviněná požila alkohol před užitím léku Zolpidem, a to vědomě, tedy odpovídá obsahu provedených důkazů a nelze jej hodnotit jako s nimi rozporný, tím méně pak extrémně či zjevně rozporný. Obviněnou popisované zvracení přitom na hodnocení ovlivnění alkoholem a léky nemá vliv, neboť hladina všech uvedených látek v krvi obviněné byla objektivně prokázána forenzními zkouškami, přičemž k nausee mělo dojít dříve, než obviněná opustila domov, takže zpětné propočty na dobu nehody nejsou touto okolností zkresleny. Rozporný není ani závěr, že rozpoznávací a ovládací schopnosti obviněné byly sníženy jen nepodstatně, přitom však byla ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla. Tato způsobilost je dána mimo jiné i schopností reagovat na okolí v jedoucím vozidle, což v tomto případě obviněná nebyla, jak to vyplývá z opakovaných nárazů do okolostojících vozidel. Současně však z obsahu její komunikace s policisty na místě je patrné, že byla orientována, podala popis událostí, předcházejících nehodě a reagovala na pokyny a otázky policistů. Pokud pak v rámci své obhajoby popisovala výpadek paměti na projednávanou událost, tuto okolnost vyhodnotil znalec B. jako reálnou vzhledem k požitým lékům s tím, že však amnesie nastala až po skutku a jednání obviněné, které je předmětem této věci, nebylo tímto stavem výrazně ovlivněno.
35. Dovolací námitky opřené o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy byly shledány nedůvodnými. Pokud obviněná argumentovala nejasným důkazním stavem, odůvodňujícím aplikaci zásady in dubio pro reo, je na místě uvést, že v situaci, kdy soudy dospěly po vyhodnocení provedených důkazů k závěru, že jedna z verzí skutkového děje je pravdivá, její věrohodnost není ničím zpochybněna a úvahy vedoucí k takovému závěru zahrnuly do odůvodnění svých rozhodnutí, nejsou podmínky pro uplatnění proponované zásady splněny, neboť soudy pochybnosti neměly (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. II. ÚS 3068/17).
36. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., bylo již uvedeno výše, že Nejvyšší soud při posuzování námitek opřených o tento důvod musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
37. Takto definovanému dovolacímu důvodu formálně odpovídá námitka, že při zjištěné hladině alkoholu nižší než 1 g/kg nebyla naplněna objektivní stránka skutkové podstaty vytýkaného trestného činu.
38. K této námitce lze uvést, že ačkoli dolní hranice zjištěného rozmezí hladiny alkoholu v krvi obviněné v době nehody nedosahuje úrovně 1 g/kg, není tato hodnota podmínkou pro závěr o stavu obviněné vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla. Uvedená hranice v zásadě vyplývá z dlouhodobého empirického zkoumání, jehož vyhodnocením byla judikaturou přijata teze, že hladina alkoholu 1 g/kg i u nadprůměrně disponovaného jedince vylučuje jeho způsobilost k řízení motorového vozidla. Při dosažení uvedené hranice tedy není třeba jinými prostředky absenci způsobilosti prokazovat. Pokud je hladina nižší, jako v tomto případě (byť jen nepatrně), je nutno stav řidiče dále zkoumat, přičemž stav vylučující způsobilost v takovém případě bez dalšího vyloučen není. V této věci je stav vylučující způsobilost jednoznačně prokázán, neboť obviněná byla současně pod vlivem léků, které v interakci s požitým alkoholem jeho účinky potencují. Navíc bylo její chování na místě nehody popsáno svědky, a o její nezpůsobilosti k řízení motorového vozidla dostatečně svědčí samotný skutkový děj, kdy během krátké jízdy narazila do dvou stojících vozidel a jízdu ukončila nárazem do patníku. Námitka nesprávného hmotně právního posouzení tak není důvodná, neboť hodnota, o kterou obviněná svou námitku opírá, není jediným kritériem pro právní závěr, učiněný nižšími soudy.
39. Pokud jde o námitku absence subjektivní stránky, ta formálně směřuje do základního znaku skutkové podstaty trestného činu a zdá se naplňovat dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., dopadající na hmotně právní vady. Argumentace obviněné však má primárně skutkový charakter, neboť vychází z odlišného skutkového děje, než jak byl zjištěn nižšími soudy a tedy z obecného rámce uvedeného dovolacího důvodu vybočuje. Dovolací soud přitom ani zde neshledal pochybení. V příbalovém letáku požitých léků je totiž jednoznačně formulované varování před interakcí s alkoholem, speciálně ve vztahu k řízení motorového vozidla. Pokud tedy obviněné bylo známo, že užívá uvedené léky, a přesto současně požila alkohol, navíc v rozsahu zjištěném krevní zkouškou, musela být přinejmenším srozuměna s možností nežádoucích účinků, uvádějících ji do stavu vylučujícího způsobilost k řízení motorového vozidla. Podle znaleckých závěrů přitom znala účinky alkoholu i užitých léků na svůj organismus a byla také schopna odříci si alkohol. S tímto vědomím neučinila účinná opatření, která by jí zabránila v následném řízení motorového vozidla, jehož okolnosti již byly popsány výše. Závěr soudů o naplnění subjektivní stránky ve formě nepřímého úmyslu je tak přiléhavý.
V. Způsob rozhodnutí
40. Námitky uplatněné obviněnou v dovolání tvrzeným dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. odpovídají pouze formálně. Z důvodů shora rozvedených Nejvyšší soud shledal, že dovolací argumentace je v celém rozsahu zjevně neopodstatněná. Proto dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 13. 4. 2022
JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu
Vypracoval: Mgr. Roman Raab