6 Tdo 302/2022

6 Tdo 302/2022-357

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 4. 2022 o dovolání obviněného L. H., nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rapotice, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 3. 12. 2021, sp. zn. 68 To 197/2021, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 1 T 54/2019,

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. H. odmítá.

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 16. 6. 2021, sp. zn. 1 T 54/2019, byl obviněný L. H. (dále také „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným pod body 1), 2), 3) přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pod bodem 2) též přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku, za které byl podle § 283 odst. 1 a § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti řízení motorových vozidel na pět let. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to: 109 ks tablet léku Apselan, 34 ks tablet léku Sudafed, 95 ks tablet léku Ibuprom Zatoki, 130 ks tablet léku Cirrus Duo, 4 ks blistrů léku Apselan s obsahem 39 ks tablet, 2 ks blistrů léku Sudafed s obsahem 24 ks tablet. Dále bylo rozhodnuto o zrušení výroků o trestech z rozsudků Okresního soudu v Jeseníku ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 6 T 53/2020, a ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 6 T 69/2019, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 55 To 165/2020, jakož i o zrušení všech dalších rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.

2. Proti označenému rozsudku podal odvolání státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Šumperku, které směřoval v neprospěch obviněného do výroku o vině. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 3. 12. 2021, sp. zn. 68 To 197/2021, byl napadený rozsudek z podnětu podaného odvolání podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. v celém rozsahu zrušen a podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným pod body 1), 2), 3) přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr.

zákoníku, pod bodem 2) též zločinem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, za které byl podle § 325 odst. 2 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na pět let.

Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to léčiv specifikovaných již výše z rozhodnutí soudu prvního stupně. Současně byly zrušeny výroky o trestech z rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 22. 9. 2020, 6 T 53/2020, který nabyl právní moci dne 21. 10. 2020, a z rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 6 T 69/2019, který nabyl právní moci ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 18. 8. 2020, č. j.

55 To 165/2020-176, dne 18. 8. 2020, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.

3. Podle skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu druhého stupně se obviněný přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku [body 1), 2), 3)] a zločinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku [bod 2)] dopustil tím, že

ač mu byl rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 28. 2. 2011, č. j. 1 T 235/2010-192, mimo jiné uložen trest zákazu činnosti řízení motorových vozidel na 3 roky, tak

1) dne 19. 9. 2018 v blíže nezjištěném čase řídil po pozemních komunikacích z blíže nezjištěného místa v Brně, po trase Brno, Svitavy, Mohelnice, XY, ul. XY, motocykl HONDA CBR, registrační značky XY, majitele P. U., narozeného XY.,

2) v blíže nezjištěné době do 10:45 hodin dne 27. 9. 2018 řídil z obce XY, ulice XY, po pozemních komunikacích směrem do Šumperka přes místo zvané XY a náměstí XY, dále pak na ulici XY, XY a XY motocykl HONDA CBR, registrační značky XY, majitele P. U., narozeného XY, kdy byl na ulici XY v blízkosti domu č. XY zastavován hlídkou PČR OOP Šumperk ve složení O. B., ČOZ XY, a P. J., ČOZ XY, ustrojenou ve služebním stejnokroji, ve služebním vozidle Škoda Octavia, registrační značky XY, v barevném provedení PČR, na pokyn k zastavení za pomoci zvukového a výstražného znamení zastavil s motocyklem za služebním vozidlem, kdy O.

B. po vystoupení ze služebního vozidla přicházel k L. H., kterého zastavoval předepsaným způsobem a zvoláním „Stůj!“, kdy L. H. po zastavení za služebním vozidlem odcouval s motocyklem zpět a vzápětí se rozjel ve směru k XY, kdy O. B. ve snaze zastavit rozjíždějící se motocykl uchopil za pomocí hmatů a chvatů za oděv řidiče L. H., který na něj nereagoval, pokračoval dál v jízdě a O. B. upadl na silnici, L. H. s motocyklem následně ujížděl ve směru k hlídce PČR, Oddělení hlídkové služby, ve složení L.

S., ČOZ XY, J. P. a J. J., ustrojené ve služebním stejnokroji ve služebním vozidle Hyundai Tucson, registrační značky XY, v barevném provedení PČR, jehož řidič J. J., služebním vozidlem Hyundai, které mělo v činnosti světelné a zvukové zařízení, vjel z ulice XY do ulice XY, s cílem zabránit další jízdě motocyklu, kdy L. S. v úmyslu zastavit řidiče motocyklu vystoupil ze služebního vozidla z místa za řidičem směrem k přijíždějícímu motocyklu L. H., který na tohoto policistu nereagoval, vjel s motocyklem do prostoru za zadní částí služebního vozidla Hyundai, kde se L.

S. pohyboval a který vzhledem k agresivní jízdě L. H. neměl dostatek času k provedení pokynu k jeho zastavení dle platných předpisů, podezřelý L. H. v jízdě dále pokračoval, a jelikož si byl vědom toho, že má platný zákaz spočívající v řízení motorových vozidel, nereagoval a najížděl na policistu L. S., který uskočil těsně před projíždějícím motocyklem, aby takto nedošlo k jeho sražení, kdy motocyklista dále pokračoval v jízdě přes cyklostezku a dále na XY, ulici XY a dále do slepého místa této ulice, kde byl řidič motocyklu L.

H. policisty zadržen, kdy tímto jednáním způsobil O. B. zranění spočívající v naražení pravého kolene s léčením a délkou pracovní neschopnosti od 27. 9. 2018 do 5. 10. 2018, hmotnou škodu ve výši 3 888 Kč spočívající v poškození soukromého telefonu Sony Xperia a 550 Kč na služebním stejnokroji, dechová zkouška na alkohol u řidiče L. H. byla s negativním výsledkem, test na návykové látky byl pozitivní na látku Canabis a Amfetamin, kdy lékařské vyšetření spojené s odběrem krve a moči L. H. odmítnul, přičemž při jízdě porušil ustanovení § 4 písm. a, b), § 5 odst. 1 písm. g), odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů,

3) dne 11. 12. 2018 kolem 14:00 hodiny z dosud blíže nezjištěného místa směrem do obce XY před dům č. p. XY řídil osobní motorové vozidlo Škoda Octavia registrační značky XY.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 3. 12. 2021, sp. zn. 68 To 197/2021, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. a namítl, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení

5. Uvedl, že dovolací argumentace se vztahuje ke skutku pod bodem 2) napadeného rozsudku, a to ke skutkovým zjištěním, která krajský soud změnil oproti soudu prvního stupně, když pouze formálně přečetl původní výslechy svědků, a to přesto, že je předvolal k veřejnému zasedání. Jak plyne ze samotného napadeného rozsudku, kde jsou provedené výslechy citovány, otázky svědkům kladla pouze obhájkyně obviněného, krajský soud tak fakticky na základě zopakování výslechů svědků nemohl učinit žádné nové skutkové závěry. Obviněný konstatoval, že popis skutku pod bodem 2) je třeba rozdělit na dvě části – na část, která se týká prvotního pokusu o jeho zastavení, který prováděl O. B., a na část, která se týká druhého pokusu o jeho zastavení, který prováděl L. S. Pokud jde o první část, skutková zjištění soudu jsou v rozporu s provedeným dokazováním, neboť z výslechu svědka O. B. vyplynulo, že se dovolatele pokusil chytit „za páteřní pás na motorce, co má na obleku“. Vzhledem k tomu, že páteřní pás je pevný, neohebný, nedá se za něj chytit a je umístěn na zádech, je zjevné, že obviněný, který měl na hlavě přilbu, neměl možnost zasahujícího policistu, který se jej pokoušel chytit zezadu, jakkoliv zaznamenat. Absentuje pak subjektivní stránka trestného činu, a to ve vztahu k užití násilí v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby a v návaznosti na to k okolnostem podmiňujícím použití vyšší trestní sazby. Co se týče druhé části skutku, obě místa pokusu o zastavení obviněného jsou od sebe vzdálena cca 100 m, lehce na dohled, přičemž při takové vzdálenosti lze těžko hovořit o rychlosti, či dokonce o agresivní jízdě. Skutkový závěr, že obviněný vjel s motocyklem do prostoru za zadní část služebního vozidla Hyundai, kde se měl pohybovat L. S., je v praxi nemožný. Služební vozidlo Hyundai stálo na úplně jiné cestě (ulice XY), než po které se obviněný pohyboval (ulice XY). Svědek L. S. (viz jeho výpověď) pak skočil zpoza popelnic na ul. XY, po které jel obviněný, ale nic nestihl, jen uskočil, nezvedl ani ruku. XY ulice je dostatečně široká na to, aby po ní obviněný projel a bezpečně se zasahujícímu policistovi vyhnul, což také učinil, když udělal „myšku“ doleva. Bylo by naprosto nesmyslné ohrožovat policistu a tím i sebe. I zde tedy jednoznačně absentuje subjektivní stránka použité právní kvalifikace, a to jak užití násilí, tak použití zbraně, když pouze jel na motorce a policistům se vyhýbal.

6. Obviněný doplnil, že v přípravném řízení i v řízení před soudy navrhoval k důkazu provést kamerové záznamy z obou zasahujících služebních vozidel Policie České republiky, tyto ovšem nebyly vyžádány, aniž by to bylo zdůvodněno. Ve spise absentuje i zpráva, že takové důkazy nejsou k dispozici, a proto je nelze provést.

7. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu v napadené části zrušil a věc odvolacímu soudu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.

8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání uvedl, že námitky dovolatele jsou podřaditelné toliko pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022, poněvadž dovolatel nevznáší žádné námitky, kterými by namítal nesoulad zákonných znaků zločinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku a skutkových zjištění vymezených v soudních rozhodnutích. Část těchto zjištění odmítá a teprve na základě primárně skutkových námitek popírá existenci subjektivních (a v případě útoku proti L.

S. i objektivních) znaků trestného činu. V podstatě namítá existenci zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, kterou však státní zástupce ve věci nezaznamenal. Podle něj nelze konstatovat, že by soudy z výpovědí svědků O. B. a L. S., popř. dalších zakročujících policistů, vyvodily závěry, které by z nich nevyplývaly při žádném logicky přípustném způsobu jejich hodnocení, nebo by dokonce byly jejich opakem, a dovolatel existenci takové vady fakticky ani nevytýká.

Dovolatel podle státního zástupce při svých úvahách zcela pomíjí zjištění uvedené v bodě 13. rozhodnutí odvolacího soudu, podle kterého musel vidět, že policista (O. B.) k němu z jeho pohledu dobíhá zepředu od služebního vozidla, snaží se jej zadržet, uchopit, nepochybně musel cítit a vnímat, že jej svědek již drží za jeho oblečení, avšak i přesto prudce přidal plyn a strhl tak svědka na zem. Ve vztahu k útoku na poškozeného L. S. státní zástupce zdůraznil, že dovolatel polemizuje se zjištěním o poloze služebního vozidla, kterážto okolnost sama o sobě není určující pro naplnění znaků trestného činu podle § 325 tr.

zákoníku, navíc z výpovědí u hlavního líčení vyslechnutých svědků L. S., J. J. a J. P. jednoznačně vyplývá, že vozidlo bylo postaveno napříč ulicí XY právě proto, aby zabránilo průjezdu dovolatelem řízené motorky. Co se týče případného dovolatelem tvrzeného opomenutého důkazu, že bez odůvodnění nebylo vyhověno jeho návrhu na provedení důkazu kamerovými záznamy ze zasahujících policejních vozidel, toto neodpovídá skutečnosti. Státní zástupce připustil, že nalézací soud se k tomuto důkaznímu návrhu v odůvodnění svého rozhodnutí nevyjádřil (přičemž ze spisových materiálů, které mělo Nejvyšší státní zastupitelství k dispozici, nevyplývá, do jaké míry se nalézací soud k důkazním návrhům obhajoby vyjádřil při rozhodování o důkazních návrzích v hlavních líčení), soud odvolací se ovšem výše uvedeným důkazním návrhem poměrně podrobně zabýval v bodě 14.

odůvodnění jeho rozhodnutí a dospěl k závěru, že v době činu nebyla policejní vozidla zasahujících policejních hlídek kamerami zřejmě vůbec vybavena. Za této situace nelze hovořit o nedůvodném neprovedení podstatných důkazů.

Pokud snad dovolatel poukazem na omezený rozsah dokazování provedeného před odvolacím soudem (přečtení protokolů o výsleších svědků) mínil namítnout, že nebyly splněny procesní podmínky k tomu, aby odvolací soud sám ve věci rozhodoval rozsudkem, nebylo by možné takovou procesní námitku pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit. Takové námitky nadto ani po věcné stránce neodpovídají skutečnému průběhu řízení, když svědkové O. B. a L. S. byli odvolacím soudem osobně vyslechnuti (bod 6. odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu).

9. Státní zástupce uzavřel, že skutkové námitky uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou zjevně nedůvodné. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dovolatel žádné relevantní námitky nevznesl. Skutková zjištěná vymezená v tzv. skutkové větě v bodě 2. výroku o vině a v odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu odpovídají všem znakům zločinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku.

10. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasil státní zástupce i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

III. Přípustnost dovolání a obecná východiska

11. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného L. H. je podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustné, že je podal včas (§ 265e odst. 1 tr. ř.) jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. c) tr. ř.] a že splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.).

12. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný odkázal na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.

13. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Za právně relevantní dovolací argumentaci lze tedy považovat též takovou, která důvodně poukazuje na ty závažné procesní vady, které ve svých důsledcích zpravidla mají za následek porušení práva na spravedlivý proces a jsou podřaditelná pod alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

14. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Východiskem pro posuzování, zda je tento dovolací důvod naplněn, jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

IV. Důvodnost dovolání

15. V projednávaném případě dovolací soud žádná výše uvedená pochybení, na která pamatují uplatněné dovolací důvody, nezaznamenal.

16. K opomenutí důkazů, které obviněný v dovolání naznačil, je vhodné uvést, že ani podle judikatury Ústavního soudu (viz např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05) není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu. Právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení v rámci své obhajoby považuje za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ústavní soud v řadě svých nálezů (např. ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02 a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a požadavky, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.

17. Námitky obviněného směřující proti úplnosti a procesní bezvadnosti provedeného dokazování, které spočívaly v tvrzení o neprovedení kamerových záznamů z policejních vozidel zasahujících vůči obviněnému a o nedostatečném dokazování odvolacího soudu k tomu, aby mohl opakovaně a jinak oproti soudu nalézacímu rozhodnout o vině obviněného, neshledal dovolací soud opodstatněnými. Nalézací soud explicitně o návrzích obviněného na doplnění dokazování u hlavního líčení konaného dne 16. 6. 2021 rozhodl (viz č. l.

306), byť tomuto následně v odůvodnění svého rozhodnutí příslušnou pasáž nevěnoval. Odvolací soud v bodě 6. svého rozhodnutí vyložil, že v rámci veřejného zasedání byly za splnění podmínek vyplývajících z ustanovení § 211 odst. 1 tr. ř. čteny podstatné části z výpovědí svědků L. S. a O. B. z hlavního líčení konaného dne 22. 10. 2019, přičemž k návrhu obviněného bylo přistoupeno k opakovanému výslechu obou těchto svědků, kdy svědek O. B. k dotazu obhajoby i soudu, zda mělo policejní vozidlo zapnutý kamerový záznam a zda takový záznam byl pořízen, uvedl, že to si přesně nevybavuje, podle jeho názoru tam kamerový záznam nebyl, neboť vozidlo kamerovým záznamem vybaveno nebylo.

Svědek L. S. na dotaz, zda byla policejní vozidla vybavena nahrávacím zařízením, aby mohla zaznamenat ten zásah, sdělil, že v autě kolegů, kde seděl O. B., asi kamera a ani vysílačka nebyla. Pokud jde o vozidlo Hyundai Tucson, momentálně kamerou pro snímání směrem dopředu vybaveno je, ale zda z inkriminované události existuje kamerový záznam, svědek netuší, neboť tehdy to bylo nové vozidlo a trvá třeba i půl roku, než tam ta kamera je namontovaná. Jestli už tam tehdy byla nebo ne, nemůže s ohledem na uplynulou dobu říct.

Odvolací soud na základě výše uvedeného konstatoval, že z výpovědí svědků O. B. a L. S. je zřejmé, že v předmětnou dobu policejní vozidla zřejmě nebyla vybavena kamerami, neboť pokud by tomu tak bylo, jistě by tyto záznamy z pronásledování obviněného byly založeny do spisového materiálu. Žádné takové záznamy či údaje o jejich pořízení se však ve spisovém materiálu nenacházejí, čemuž nasvědčuje i fakt, že policie zajistila kamerové záznamy k dokumentaci jednání obviněného alespoň z budov v XY, kudy obviněný projížděl (č. l.

68, 72–73). Navíc případné kamery by zaznamenávaly v té době prostor před vozidly, avšak k oběma incidentům došlo za policejními vozidly (srov. bod 14. napadeného rozsudku).

18. Obviněným paušálně bez bližší specifikace kritizovaný postup odvolacího soudu stran provedení důkazu svědeckými výpověďmi, který by při značné dávce tolerance mohl být podřazen pod námitku procesně nepoužitelného důkazu, shledal dovolací soud zcela korespondujícím s trestním řádem. Pakliže odvolací soud hodlal provést důkaz svědeckými výpověďmi, zcela racionálně a procesně ekonomicky zvolil možnost čtení protokolů o výpovědích svědků u hlavního líčení, samozřejmě ovšem se souhlasem stran podle § 211 odst. 1 tr. ř. Tento souhlas udělil mj. též obviněný, tedy v rámci své procesní dispozice se způsobem a obsahem důkazního řízení výslovně takový postup odvolacího soudu aproboval. Nadto strany dostaly příležitost klást svědkům ve veřejném zasedání další dotazy, čehož zejména obhajoba obviněného aktivně využila. Ze svědeckých výpovědí při zohlednění ostatního obsahu spisového materiálu vyplynulo, že obviněným opakovaně vyžadované kamerové záznamy k dispozici nebyly a nejsou, tudíž se ani nejedná o důkaz reálně proveditelný. Za daných okolností a bylo-li o eventuálních důkazních návrzích obviněného řádně rozhodnuto, není posuzovaná trestní věc stižena vadou opomenutých či procesně nepoužitelných důkazů.

19. Zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů ve věci taktéž není dán. Skutková zjištění, podle nichž O. B. ve snaze zastavit rozjíždějící se motocykl uchopil obviněného za pomocí hmatů a chvatů za oděv, na což obviněný nereagoval a pokračoval dál, a podle nichž obviněný najížděl na L. S., který těsně před projíždějícím motocyklem uskočil, aby nedošlo k jeho sražení, mají v provedených důkazech patřičnou oporu. Odvolací soud správně konstatoval, že v případě svědka O. B. obviněný musel vidět, že tento policista k němu z jeho pohledu přibíhá zepředu od služebního vozidla, snaží se jej zadržet, uchopit. Obviněný byl těsně předtím zablokován policejním vozidlem s aktivním zvukovým a výstražným znamením, musel zastavit, odcouvat, aby se opět rozjel. Mezitím byl policistou zachycen za páteřní pás. Je pak zcela nerozhodné, zda tento motorkářský doplněk vykazuje jinou skladbu materiálu, než zbývající oděv. Obviněný, ač to popírá, nepochybně musel cítit a vnímat, že jej svědek již drží za jeho oblečení, avšak i přesto prudce přidal plyn, aby tak zmařil policejní zákrok, rozjel se, v důsledku čehož byl svědek O. B. stržen na zem a utrpěl specifikovaná poranění. Závěr soudu druhého stupně nelze v žádném případě zpochybňovat, neboť vyplývá z výpovědi svědka O. B., která není v rozporu s výpověďmi dalších ve věci slyšených svědků. Jmenovaný svědek zároveň podrobně a zcela věrohodně popsal, že byl obviněný identifikován, bylo známo, že má zákaz řízení a bylo zapotřebí spolupráce s druhou policejní hlídkou, neboť obviněný při policejní kontrole na motorce vždy ujíždí. Svědek popsal kooperaci s kolegy v druhém voze, jakož i jeho vlastní zákrok popsaný ve skutkové větě rozsudku odvolacího soudu.

20. Pokud jde o útok vůči L. S., odvolací soud relevantně dovodil, že poté, co se obviněnému podařilo ujet od první policejní hlídky, jel dál k druhé policejní hlídce, opětovně viděl, že i tato hlídka se mu snaží zatarasit cestu a zastavit jej, kdy za tímto účelem se svědek L. S. postavil do prostoru za vozidlo, aby obviněnému znemožnil projet, avšak obviněný zvyšoval svoji rychlost, jel přímo na tohoto policistu, který jakmile vyhodnotil, že by jej obviněný srazil, na poslední chvíli uskočil bokem. I popsaný závěr odvolacího soudu vyplývá z provedeného dokazování. Svědek L. S. vypověděl, že se od kolegů dozvěděli, že směrem k nim řídí obviněný motocykl, oni na něj čekali na ul. XY, potom viděl policejní vozidlo se zapnutými majáky, které obviněnému zahrazovalo cestu, potom kolegu O. B., který ležel na zemi, a motorku, která se rozjížděla. On vyskočil před popelnice a viděl motorku, která nehodlala zastavit, jela proti němu, on uskočil a obviněný s motorkou pokračoval až do míst, kde ho následně chytili. Když hodlal obviněného zastavit, byl před ním asi 15–20 metrů, nic nestihl, jen uskočil, nestihl ani zvednout ruku. Motorka zvyšovala výkon, řidič přidával plyn a on, když uskočil, tak jen cítil závan větru, jak kolem něj obviněný na motorce projel. I ostatní policisté se ve svých výpovědích shodli na tom, že L. S. musel před jedoucím motocyklem na poslední chvíli uskočit. V těchto souvislostech možno jen v návaznosti na dovolací argumentaci obviněného doplnit, že relativně krátká vzdálenost mezi oběma policejními vozidly nemůže vyloučit možnost vysoké akcelerace motocyklu vzhledem k jeho kubatuře a sportovnímu charakteru.

21. Obhajoba obviněného prezentovaná v mimořádném opravném prostředku je tedy osamocená, odporuje výsledkům provedeného dokazování a představuje pouhou ničím nepodloženou skutkovou polemiku zejména s obsahem vzájemně korespondujících svědeckých výpovědí zasahujících policistů, jejichž věrohodnost nebyla ničím narušena.

22. Co se týče dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je evidentní, že obviněný svoji domněnku o nesprávném právním posouzení skutku a absenci subjektivní stránky vytýkaného zločinu založil výlučně na přesvědčení o nesprávných skutkových zjištěních. Dovolání neobsahovalo jedinou relevantní námitku, kterou by vytýkalo nesoulad mezi skutkovými zjištěními obsaženými v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku odvolacího soudu ve spojení s odůvodněním jeho rozhodnutí a zákonnými znaky zločinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, jímž byl obviněný uznán vinným a jehož spáchání odmítal. Dovolatel pouze opakoval svoji obhajobu a skutkové námitky, s nimiž se již soud druhého stupně vypořádal, a naplnění uplatněného dovolacího důvodu spočívajícího v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení dovozoval z toho, že nikterak nezaznamenal, že jej O. B. uchopil za pomocí hmatů a chvatů za oděv, a že na L. S. nenajížděl motocyklem, nýbrž jej pouze objel. Za této situace se dovolací soud právním posouzením skutku nezabýval.

23. Nejvyšší soud konstatuje, že obviněným uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. naplněny nebyly. Proto dovolání obviněného L. H. jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 21. 4. 2022

JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu

Vypracoval: Mgr. Pavel Göth