6 Tdo 349/2017
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. dubna 2017 o
dovolání nejvyššího státního zástupce, které podal v neprospěch obviněného Z.
P., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2016, sp. zn. 61 To
423/2016, jako soudu druhého stupně v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro
Prahu 1 pod sp. zn. 2 T 135/2014, t a k t o:
I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje usnesení Městského soudu v
Praze ze dne 2. 11. 2016, sp. zn. 61 To 423/2016, jakož i usnesení Obvodního
soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 7. 2016, sp. zn. 2 T 135/2014. Současně se zrušují
také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 1 přikazuje
, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
1) Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 7. 2016, sp. zn. 2 T
135/2014, bylo trestní stíhání obviněného, pro jednání, spočívající v tom, že
dne 7. 9. 2014 v době kolem 18:10 hod. v P., na S. n., kde se v okolí pomníku
J. H. konalo řádně oznámené shromáždění „P. Maidan“, pomalu projížděl mezi
účastníky tohoto shromáždění s vozidlem tov. zn. ŠKODA Superb, reg. zn. ...,
čímž je z daného prostoru vytlačoval a nutil ustupovat, dokud nebyl některými
účastníky shromáždění donucen zastavit tím, že mu neustoupili z cesty, poté
ovšem otevřel dveře vozidla a hodně nahlas spustil nahrávku husitského chorálu
„Ktož jsú boží bojovníci“ a nahrávku české státní hymny, čímž průběh
shromáždění úmyslně rušil, podle § 231 odst. 1 tr. ř. ve spojení s § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř., zastaveno. 2) Stížnost státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro
Prahu 1 podaná v neprospěch obviněného byla usnesením Městského soudu v Praze
ze dne 2. 11. 2016, sp. zn. 61 To 423/2016 podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta. 3) Nejvyšší soud připomíná, že v konkrétní věci rozhodoval již
opakovaně, přičemž podstatou zjištěné vady předchozích rozhodnutí soudů nižších
stupňů byla chybná aplikace zásady subsidiarity trestní represe. Nejprve z
podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce bylo usnesením Nejvyššího soudu
ze dne 30. 4. 2015, sp. zn. 6 Tdo 480/2015 podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušeno jak usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. 61 To
22/2015, tak i jemu předcházející usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne
21. 11. 2014, sp. zn. 2 T 135/2014, jakož i všech dalších rozhodnutí na zrušená
usnesení obsahově navazující a podle § 265l odst. 1 tr. ř. bylo Obvodnímu soudu
pro Prahu 1 přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl
(zmíněným rozhodnutím soudu prvního stupně byla věc obviněného postoupena
Obvodnímu úřadu Městské části Praha 1 k posouzení jako přestupek a stížnost
stání zástupkyně proti uvedenému rozhodnutí byla soudem druhého stupně
zamítnuta). Následně bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 6 Tdo 449/2016 zrušeno podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. jak usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 61 To 320/2015, tak i
usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 7. 2015, sp. zn. 2 T 135/2014,
jakož i všech dalších rozhodnutí na zrušená usnesení obsahově navazující. Podle
§ 265l odst. 1 tr. ř. bylo Obvodnímu soudu pro Prahu 1 přikázáno, aby věc v
potřebném rozsahu projednal a rozhodl (rozhodnuto bylo stejně jako v případě
prvního rozhodnutí Obvodním soudem pro Prahu 1 ze dne 21. 11. 2014, sp. zn. 2 T
135/2014). 4) V aktuálně projednávané věci podal nejvyšší státní zástupce dovolání
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2016, sp. zn. 61 To
423/2016, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odkazem na § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř.
s námitkou nesprávnosti závěrů
soudů nižších stupňů týkajících se zastavení trestního stíhání z důvodu
bezvýznamnosti trestu, k němuž toto stíhání vedlo, vedle trestu, který byl pro
jiný trestný čin již obviněnému uložen. Argumentace podporující uvedené tvrzení
byla založena zejména na způsobu předmětného jednání obviněného, jakož i na
skutečnosti, že souhrnný trest, který by měl být v konkrétním případě
obviněnému uložen, by měl být citelně vyšší než trest v rámci souběhu trestných
činů. Z obsahu dovolání nejvyššího státního zástupce vyplývá, že předmětné
tvrzení je tedy podporováno nikoliv pouze rozdílem mezi trestními sazbami
trestu odnětí svobody za trestný čin, kterým byl obviněný uznán vinným a
trestnými činy aktuálně projednávanými, ale také kriminální minulostí
obviněného, způsobem provedení činu atd. Závěrem dovolání nejvyšší státní
zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za
podmínek uvedených v § 265p odst. 1 tr. ř. usnesení Městského soudu v Praze ze
dne 2. 11. 2016, sp. zn. 61 To 423/2016, jakož i usnesení Obvodního soudu pro
Prahu 1 ze dne 18. 7. 2016, sp. zn. 2 T 135/2014 a všechna další rozhodnutí na
zrušená rozhodnutí navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu, a dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal
Obvodnímu soudu pro Prahu 1, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a
rozhodl. Taktéž byl vysloven souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání v
souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. 5) Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání
nejvyššího státního zástupce je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. c) tr. ř.],
bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě
a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje
i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. 6) Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř.,
bylo dále nutno posoudit, zda dovolatelem vznesené námitky naplňují jím
uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně
nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem
podle § 265i odst. 3 tr. ř. 7) Dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze uplatnit, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného
prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až
g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové
rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání
uvedený v písmenech a) až k). 8) Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. spočívá, mimo
jiné, v tom, že bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly
splněny podmínky pro takové rozhodnutí. 9) Nejvyšší soud shledal, že dovolací důvody byly uplatněny právně
relevantně. 10) Podle § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř.
lze trestní stíhání zastavit,
je-li trest, k němuž může trestní stíhání vést, zcela bez významu vedle trestu,
který byl pro jiný čin obviněnému již uložen nebo který ho podle očekávání
postihne. Judikaturou uplatňovaný výklad tohoto zákonného ustanovení opakovaně
klade důraz na důkladné zhodnocení trestné činnosti, jež je předmětem podané
obžaloby, a to z hlediska její povahy, četnosti útoků a také stupně škodlivosti
činu. Nelze rovněž vycházet pouze z odkazu na výši již pravomocně uloženého
trestu, ale je nutno do těchto úvah zahrnout i možnou výši reálně hrozícího
trestu za trestnou činnost, která má být teprve projednána a poměr těchto
trestů porovnat (srov. NS 11/2002 – T 282, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 800/2011, rozh. č. 36/1970 – I. Sb. rozh. tr., rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 524/03 a další). 11) Nejvyšší soud pak ve své rozhodovací praxi k uvedeným otázkám
zastává názor, že k takovému závěru zásadně nepostačuje pouhé srovnání
trestních sazeb u jednotlivých trestných činů, ale je vždy nezbytné porovnávat
trest, který buď již byl anebo by měl být z hledisek § 39 a násl. trestního
zákoníku za jiný trestný čin uložen, ve vztahu k trestu, který lze podle
stejných hledisek očekávat za čin, jehož se má zastavení trestního stíhání
týkat. K výše uvedené zásadě však přistupuje ještě další významné kritérium
spočívající v tom, že při rozhodování o zastavení trestního stíhání podle § 172
odst. 2 písm. a) tr. ř. musí být vedle uloženého nebo očekávaného trestu za
jiný trestný čin přihlíženo k povaze a závažnosti posuzovaného jednání a
poměrům pachatele a jeho dosavadnímu způsobu života (§ 37 odst. 1, § 39 tr. zákoníku) a v souvislosti s tím k účelu trestu (k tomu srov. přiměřeně usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2001, sp. zn. 3 Tz 68/2001). V tomto směru soudy
nižších soudů patrně přehlédly skutečnosti, na které byly upozorněny v
předchozích rozhodnutích, ať již ve vztahu k otázce aplikovaní ustanovení § 12
tr. zákoníku a otázce závažnosti jednání obviněného, výkladu rozh. č. 10/1974
Sb. rozh. tr., či významu jednotlivých práv chráněných čl. 17 či čl. 19 Listiny
základních práv a svobod, pokud zmiňované soudy nerezignovaly na posuzování
zákonných kritérií, neboť z jejich strohých odůvodnění je zřejmé pouze tolik,
že soud druhého stupně dospěl k závěru, že „uložený trest plně vystihuje v
rámci řízení vztahu souhrnnosti závažnost i nyní stíhané trestné činnosti a
nelze předpokládat, že v rámci souhrnnosti by obžalovanému měl být podstatně
navyšován již uložený trest“. V této souvislosti bylo patrně přehlédnuto, že
zákon nehovoří o „podstatném navyšování již uloženého trestu“, ale hlediskem
pro zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. je
zjištění, že „trest, k němuž může trestní stíhání vést, je zcela bez významu
vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému již uložen nebo který ho podle
očekávání postihne“. 12) V nyní projednávané věci měl obviněný podle obžaloby státního
zástupce spáchat trestný čin porušování svobody sdružování a shromažďování
podle § 179 odst. 2 písm. a) tr.
zákoníku v jednočinném souběhu s trestným
činem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku tak, že dne 7. 9. 2014 v
době kolem 18:10 hod. v P., na S. n., kde se v okolí pomníku J. H. konalo řádně
oznámené shromáždění „P. Maidan“, pomalu projížděl mezi účastníky tohoto
shromáždění s vozidlem tov. zn. ŠKODA Superb, reg. zn. ..., čímž je z daného
prostoru vytlačoval a nutil ustupovat, dokud nebyl některými účastníky
shromáždění donucen zastavit tím, že mu neustoupili z cesty, poté ovšem
otevřel dveře vozidla a hodně nahlas spustil nahrávku husitského chorálu „Ktož
jsú boží bojovníci“ a nahrávku české státní hymny, čímž průběh shromáždění
úmyslně rušil. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že ze strany obviněného
šlo o cíleně páchanou trestnou činnost. 13) Jak vyplývá z rozhodnutí soudů nižších stupňů, stěžejní argumentace
podporující rozhodnutí o zastavení trestního stíhání z důvodu uvedeného v
ustanovení § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. spočívala v porovnání trestních sazeb
trestu odnětí svobody za trestný čin podle § 228 odst. 2, 3 písm. c) tr. zákoníku (v trvání šesti měsíců až tří let) a trestních sazeb za trestné činy v
nyní projednávané trestní věci (až dvě léta). 14) S ohledem na obsah dovoláním napadených rozhodnutí a na již dříve
Nejvyšším soudem vyslovené a ze strany nižších soudů opomíjené skutečnosti,
které nenašly svůj odraz v písemném odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů
(viz shora bod 11), lze usuzovat na rezignaci soudů obou stupňů stran hodnocení
všech zákonných kritérií rozhodných nejen z pohledu závažnosti spáchaných
trestných činů, ale také při posuzování podmínek pro ev. zastavení trestního
stíhání, přičemž je zcela zřejmé, že oba soudy svou pozornost k předmětnému
rozhodnutí plně soustředily pouze na existenci uvedeného odsuzujícího rozsudku
Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. 44 T 44/2014 a výši
trestní sazby trestu odnětí svobody, který bylo možné za trestný čin v
předmětné trestní věci uložit. Závěry soudů obou stupňů rovněž postrádají úvahu
o závažnosti jednání obviněného a o kriteriích podstatných po případné ukládání
souhrnného trestu. V neposlední řadě bylo třeba mít na zřeteli i požadavek, aby
zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. nebylo v
rozporu s účelem trestního řízení tak, jak je formulován v ustanovení § 1 odst. 1 tr. ř., a který spočívá mj. v tom, že toto řízení musí působit k předcházení
a zamezování trestné činnosti. Podle stejného zákonného ustanovení soudy
nemohou rovněž rezignovat na svou povinnost trestné činy náležitě zjistit,
pachatele spravedlivě potrestat a působit také tímto řízením na výchovu občanů
v duchu důsledného dodržování zákonů. Je třeba konstatovat, že soudy zvolený
procesní postup v předmětné trestní věci tyto zásady a povinnosti zcela pomíjí
[(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2016, sp. zn. 4 Tdo 525/2016)]. 15) Z důvodů shora rozvedených (např.
bod 11) bylo nejen dovoláním
napadené usnesení Městského soudu v Praze, ale také jemu předcházející usnesení
soudu prvního stupně zrušeno a věc přikázána k novému projednání a rozhodnutí
soudu prvního stupně. Po vrácení věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 bude
nezbytné, aby se soud prvního stupně náležitě vypořádal s otázkou
„bezvýznamosti“ hrozícího trestu z hlediska § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř.,
přitom rovněž bral v úvahu kritéria formulovaná v § 39 a násl. tr. zákoníku,
jakož i kritéria pro ukládání souhrnného trestu, která jsou formulována v § 43
odst. 2 tr. zákoníku, nepomíjeje další relevantní judikaturu (viz rozh. 48/1878
Sb. rozh. tr.), a to i nad rámec té, jež byla v tomto rozhodnutí Nejvyšším
soudem uvedena, jakož se vypořádal i s dalšími skutečnostmi podstatnými pro
rozhodnutí, a své úvahy vyjádřil v odůvodnění svého rozhodnutí způsobem
předpokládaným v ustanovení § 125 tr. ř. a § 134 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 18. dubna 2017
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu