6 Tdo 351/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. dubna 2010 o
dovolání obviněného P. S., proti usnesení Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 9. 6. 2009, č. j. 23 To 380/2009-90, v trestní věci vedené
u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 1 T 99/2008,
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z r u š u j í usnesení Krajského
soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 6. 2009, č. j. 23 To 380/2009-90, a
rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 3. 2009, č. j. 1 T
99/2008-74.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se z r u š u j í všechna další
rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně,
k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se p ř i k a z u j e Okresnímu soudu v
Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 6. 2009, č.
j. 23 To 380/2009-90, bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného
proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 3. 2009, č. j.
1 T 99/2008-74. Tímto rozsudkem byl obviněný P. S. uznán vinným trestným činem
ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1 tr. zák. Za tento
trestný čin mu byl podle § 201 odst. 1 tr. zák. za použití § 45 odst. 1, 2, 3
tr. zák. a § 45a odst. 1, 2, 3 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací
ve výměře dvě stě hodin. Dále mu byl podle § 49 odst. 1 tr. zák. uložen trest
zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na
jeden rok.
Důvod dovolání spatřuje obviněný v nesprávném právním posouzení skutku.
Domnívá se, že „zjištěný skutkový stav byl chybně posouzen jako trestný čin,
ačkoliv o trestný čin nešlo /ust. § 265b písm. g) trestního řádu/“. Podle jeho
názoru ze skutkové věty není patrno, zda v rozhodnou dobu, tedy dne 26. 1.
2008, kolem 00:40 hod. řídil motorové vozidlo ve stavu vylučujícím jeho
způsobilost, tedy zda v této době dosáhla hladina alkoholu v jeho krvi nejméně
1,00 g/kg (1 promile). Součástí skutkové věty je jen konstatování, že v krvi
obviněného bylo téhož dne v 02:15 hod. zjištěno 1,32 g/kg alkoholu. Poukazuje
na závěry znaleckého posudku znalce MUDr. Z. Š., podle něhož hladina alkoholu v
krvi obviněného dne 26. 1. 2008 v 00:40 hod. činila 0,86 – 0,93 g/kg alkoholu.
Má za to, že svědecky není doloženo, že jeho schopnost řídit motorové vozidlo
byla snížena v rozsahu, jaký předpokládá ustanovení § 201 tr. zák. Z tohoto
dovozuje, že neměl být tímto trestným činem uznán vinným. Navrhl, aby Nejvyšší
soud usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 6. 2009, č. j.
23 To 380/2009-90, zrušil, a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a
k dovolání obviněného se vyjádřil. Přisvědčil obviněnému, že skutková věta
výroku o vině trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201
odst. 1 tr. zák. by měla obsahovat především údaje o tom, jak byl pachatel
alkoholem nebo jinou návykovou látkou ovlivněn v době spáchání činu, nikoli
pouze údaje o tom, jaké ovlivnění těmito látkami bylo u pachatele zjištěno s
určitým časovým odstupem od momentu, kdy vykonával činnost, při které by mohl
ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Nicméně
podle názoru státního zástupce z rozvedení skutkových zjištění v odůvodnění
rozhodnutí nalézacího soudu vyplývá, že při dechové zkoušce provedené dne 26.
1. 2008 v 01:13 hod., tj. cca půl hodiny poté, kdy v důsledku dopravní nehody
ukončil řízení motorového vozidla, bylo v krvi obviněného zjištěno 1,24 g/kg
alkoholu. Takovéto zjištění prakticky vylučuje, že by v době kolem 00:40 hod.
bylo v krvi obviněného méně než 1,00 g/kg alkoholu. Z laického hlediska lze
podle státního zástupce považovat za prakticky vyloučené, že by obviněný během
cca půl hodiny od 00:40 hod. do 1:13 hod. vstřebal více než 0,24 g/kg
alkoholu, když během následující cca 1 hodiny od 1:13 hod. do 2:15 hod.
vstřebal toliko cca 0,8 g/kg alkoholu. Dodal, že ze skutkových zjištění
nevyplývá, že by hodnoty zjištěné při dechové zkoušce a následně vyšetřením
krve mohly být nějak ovlivněny tím, že by obviněný po 00:40 hod. ještě požil
nějaké další alkoholické nápoje. Podle státního zástupce obviněný mohl mít v
krvi méně než 1,00 g/kg v době, kdy začal řídit motorové vozidlo (v tzv.
skutkové větě ani v odůvodnění rozhodnutí není jednoznačně konstatováno, kdy s
jízdou započal), dne 26. 1. 2008 kolem 00:40 hod. však již množství alkoholu v
jeho krvi tuto hladinu, při které již žádný řidič není schopen bezpečně řídit
motorové vozidlo, nepochybně překračovalo. Zdůraznil, že trestní odpovědnost
pachatele - řidiče za trestný čin podle § 201 odst. 1 tr. zák. není podmíněna
tím, aby hladina alkoholu v jeho krvi byla vyšší než 1,00 g/kg po celou dobu
jízdy. Vzhledem k těmto skutečnostem navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání
obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně
neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání
je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako
osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr.
ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr.
ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1
tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále
nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem
stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou
provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3
tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že
skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin,
třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní
kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině
popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit
od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a
protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat
činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov.
rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03).Povahu právně
relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti
skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel
vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále
vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu.
Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu
soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle
svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností
případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění
skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení
nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle
§ 2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se
zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající
se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod.,
nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je
dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených
procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění
učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného
dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a
jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého
stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7
tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci
ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a
základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech
rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových
zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího
přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a
bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah
dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by
zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu,
nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako
mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích
důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp.
zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a
jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného
rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit
povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítá, že
nebylo dostatečně prokázáno, že by řídil motorové vozidlo ve stavu vylučujícím
jeho způsobilost, neboť kromě konstatování, že téhož dne v 02:15 hod. bylo
zjištěno v jeho krvi 1,32 g/kg alkoholu, svědecky není doloženo, že by jeho
schopnost řídit motorové vozidlo byla snížena v rozsahu, jaký předpokládá § 201
tr. zák.
Z toho, jak zákon vymezuje tento dovolací důvod je zřejmé, že v jeho rámci lze
přezkoumávat toliko otázky, které souvisejí buď s právní kvalifikací skutku
anebo s hmotně právním posouzením jiné otázky mající význam z hlediska hmotného
práva. V mezích tohoto zákonného dovolacího důvodu je tedy možné namítat, že
skutek byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin, ačkoliv nešlo o žádný
trestný čin nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným.
Přitom pro právní kvalifikaci je rozhodující popis skutku v tzv. skutkové větě
výroku o vině.
Aby se jednalo o trestný čin, musí být splněny formální a materiální podmínky
trestnosti. Jakmile jsou u posuzovaného jednání dány všechny formální znaky
skutkové podstaty trestného činu, následně je třeba se vypořádat s tím, zda
skutek vykazuje takový stupeň nebezpečnosti činu pro společnost, aby byla
splněna materiální podmínka trestnosti. Jak z dovolání obviněného vyplývá,
nepovažuje tato skutková zjištění za dostatečná pro závěr, že by „vykonával ve
stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky,
činnost, při které by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí“. Nejvyšší soud
shledal, že jde o právně relevantní námitku ve vztahu k dovolacímu důvodu podle
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dovoláním obviněný zpochybňuje naplnění
jednoho z formálních znaků objektivní stránky skutkové podstaty uvedeného
trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 tr. zák.
Trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1 tr. zák.
se měl obviněný dopustit tím, že „dne 26. 1. 2008 kolem 00:40 hodin v katastru
obce S. po silnici třídy č. od obce V. na Č. B. po požití většího množství
alkoholických nápojů řídil osobní automobil tov. zn. Peugeot 205 RZ, do kterého
při odbočování na obec V. zezadu narazil nákladní automobil zn. VW Transporter
RZ řízený M. M., přičemž v krvi P. S.odebrané téhož dne v 02:15 hodin bylo
zjištěno 1,32 g/kg alkoholu“.
Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. napadené usnesení i
předcházející řízení a shledal, že dovolání obviněného je důvodné.
Nejvyšší soud je toho názoru, že popis skutku vyjádřený slovy „po požití
většího množství alkoholických nápojů řídil osobní automobil…“, přičemž „v krvi
P. S. odebrané téhož dne v 02:15 hodin bylo zjištěno 1,32 g/kg alkoholu“
dostatečně nevystihuje skutkové okolnosti umožňující učinit spolehlivý závěr,
že obviněný se nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost řídit motorové vozidlo.
Podle ustálené soudní judikatury se za trestný čin pod vlivem návykové látky
podle § 201 odst. 1 tr. zák. považuje jednání řidiče motorového vozidla v
takovém stupni opojení alkoholem v době jízdy, kdy jde zpravidla nejméně o
jedno promile alkoholu v jeho krvi (srov. 12/1985 Sb. rozh. tr.). Podle
poznatků lékařské vědy není žádný, ani nadprůměrně disponovaný řidič motorového
vozidla, schopen bezpečně řídit motorové vozidlo, dosáhne-li hladina alkoholu v
jeho krvi nejméně 1,00 g/kg (1 promile). Důkazem o míře ovlivnění obviněného
alkoholem a snížení jeho řidičských schopností mohou být např. svědecké
výpovědi spolujezdců, policistů a lékařů, kteří prováděli klinické vyšetření,
jakož i svědecké výpovědi o chování obviněného, event. i o způsobu jeho jízdy
(srov. 36/1984-II.). V praxi to znamená, že trestní stíhání obviněného řidiče
motorového vozidla pro trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §
201 odst. 1 tr. zák. není vyloučeno ani v případě, jestliže se nepodařilo
objektivně (tj. odběrem a vyšetřením krve) zjistit přesné množství alkoholu v
krvi řidiče v době jízdy. Citované ustanovení totiž podmiňuje trestní
odpovědnost stavem, který vylučuje způsobilost k výkonu zaměstnání nebo k jiné
činnosti, při nichž by mohl pachatel ohrozit život nebo zdraví lidí nebo
způsobit značnou škodu na majetku. Na takový stav lze sice usuzovat především z
množství (hladiny) alkoholu v krvi řidiče, ale není-li tento údaj k dispozici,
je možné a nutné stav vylučující způsobilost vyvodit ze souhrnu ostatních
okolností, za nichž byla jízda řidiče motorového vozidla uskutečněna, např. z
druhu a množství alkoholických nápojů požitých před jízdou řidičem, z doby, kdy
k požití došlo, ze způsobu jízdy, z celkového chování řidiče před nehodou i po
ní apod. Vedle svědeckých výpovědí, lékařských zpráv či znaleckého posudku může
být jedním ze souhrnu důkazů (byť nikoli jediným), jimiž lze prokázat stav
vylučující způsobilost pachatele k výkonu činnosti podle § 201 odst. 1 tr.
zák., též výsledek dechové zkoušky, zejména pokud byla tato zkouška provedena
přístrojem, který umožňuje kvantifikovat množství požitého alkoholu. Výsledek
dechové zkoušky není možné bez dalšího odmítnout jen z důvodu, že přístroj, na
kterém byla zkouška provedena, je zatížen určitou nepřesností, pokud výsledek
odpovídá ostatním důkazům (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze
dne 17. 2. 2000, sp. zn. 5 Tz 202/99, publikovaný v Právních rozhledech/C. H.
BECK, 5/2000, str. 221, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2007, sp. zn.
3 Tdo 1215/2007).
Ve světle shora uvedeného je zřejmé, že kromě údaje, že obviněný měl v 02:15
hodin v krvi 1,32g/kg alkoholu není v tzv. skutkové větě výroku uvedeno nic, co
by odůvodňovalo závěr, že obviněný vykonával ve stavu vylučujícím způsobilost,
kterou si přivodil vlivem návykové látky, činnost, při které by mohl ohrozit
život nebo zdraví lidí. Zejména je třeba poukázat na to, že výsledek hladiny
alkoholu v krvi nevyjadřuje přesné množství alkoholu v krvi řidiče v době jeho
jízdy. Pokud byla kromě krevního testu učiněna dechová zkouška za pomocí
přístroje Drager Alcotest Printer v době 01:13 hodin s výsledkem 1,24 promile
alkoholu v dechu, pak k dispozici nejsou žádné další okolnosti podporující
tento důkaz, jako podklad pro argumentaci, že v době řízení motorového vozidla
se obviněný nacházel ve stavu, který předpokládá § 201 tr. zák. Z protokolu o
lékařském vyšetření se sice podává, že obviněný při klinickém vyšetření jevil
známky požití alkoholu, byl nejistý při chůzi, nejistý při chůzi po čáře,
nepřesný při pokus prst – nos…… Tyto závěry však nevypovídají o stavu
obviněného v době jeho jízdy. Nutno poznamenat, že znalecký posudek v tomto
směru chybí a ani z protokolů o nehodě v silničním provozu nelze zjistit
chování řidiče po nehodě. Výslechy zasahujících policistů nebyly provedeny.
Chování řidiče před nehodou a množství požitých alkoholických nápojů přitom
neosvětlily ani výpovědi svědků – spolujezdců J. V. a V. F. Znalecký posudek
znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, MUDr. Z. Š., který
uvádí hladinu alkoholu v krvi obviněného v 00:40 hodin 0,86 – 0,93 g/kg, tedy v
době dopravní nehody, byl nižšími soudy shledán neobjektivním právě s ohledem
na to, že nebylo prokázáno, jaké množství alkoholu obviněný v kritickou dobu
vypil. Za této situace, kdy na okolnosti vylučující způsobilost obviněného
vykonávat činnost podle § 201 odst. 1 tr. zák. nelze usuzovat ze způsobu jízdy,
celkového chování řidiče před nehodou a po ní, z výpovědí svědků nebo ze
znaleckého posudku, je otázkou, zda schopnost obviněného řídit motorové vozidlo
byla skutečně snížena v rozsahu, jaký předpokládá ustanovení § 201 tr. zák. Z
tohoto důvodu se jeví závěr o naplnění objektivní stránky trestného činu
ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 tr. zák. jako předčasný (byť
úvahy vyjádřené ve vyjádření státního zástupce k dovolání obviněného se z
obecně známých informací mohou zdát přesvědčivé a dostatečné).
V novém řízení se soud prvního stupně zaměří na objasnění otázky hladiny
alkoholu v krvi řidiče v době jeho jízdy. K tomu bude nezbytné nechat
vypracovat znalecký posudek znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního
lékařství. V daném případě je jednoznačně dáno provedení dechové zkoušky a její
výsledek, stejně jako doba odběru krve obviněného a jeho výsledek. Jak
vyplynulo z důkazů obviněný od 00.40 hod. žádný alkohol nepožil, tudíž znalec
se se zpětným propočtem může vyjádřit k množství alkoholu v krvi obviněného v
době řízení motorového vozidla. Teprve z vypracovaného znaleckého posudku soud
zváží, zda bude nezbytné provést další dokazování, např. výslech lékaře
provádějícího klinické vyšetření nebo výslech zasahujících policistů.
Jelikož dovolací důvod byl uplatněn důvodně a jeho podstata spočívá v tom, že z
popisu skutku (ani ve spojení s odůvodněním) nelze dovodit, jak byla schopnost
obviněného řídit motorové vozidlo snížena, je třeba konstatovat, že po
objektivní stránce nebyla skutková podstata trestného činu podle § 201 odst. 1
tr. zák. naplněna. Nejvyšší soud proto musel napadená rozhodnutí zrušit, neboť
k naplnění objektivní stránky trestného činu soud dospěl bez toho, aniž by
tento závěr odpovídajícím způsobem vyjádřil v tzv. skutkové větě výroku o vině
a také patřičně odůvodnil. Lze tedy shrnout, že právní kvalifikace skutku podle
§ 201 odst. 1 tr. zák. nemá podklad v provedeném dokazování. Za této situace
nemůže výrok o vině trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §
201 odst. 1 tr. zák. obstát. Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného
zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, stejně jako
rozsudek Okresního soudu Českých Budějovicích. Současně zrušil i další
rozhodnutí, která na zrušená rozhodnutí obsahově navazovala a která jejich
zrušením pozbyla podkladu. Okresnímu soudu v Českých Budějovicích přikázal, aby
věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V souladu s ustanovením §
265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 14. dubna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann